Boogie x Reita (Ju-ken) - Víš, tady se neodmlouvá. - Část 2.

(Boogieho byt)

Boogie

Do mysli se mu probojuje Reitův přísný hlas, který mu připomene, kde je. No ano, on ví... asi... Konečně se mu znovu podívá do očí. Proč se teď baví o tom, co tady bude jednou dělat? Zaskočeně zamrká, když mu Rei, řekne, že je na tom špatně. Vůbec neví, jak to myslí, ale nic lichotivého to nejspíš není. Pravděpodobně právě propadl u nějaké zkoušky, ale než se stačí nadechnout, ocitne se v jeho náručí. Pevně se ho chytí kolem krku a překvapeně hledí před ně, když nejdou do nitra herny, ale ven z ní. Je to vážně hezký kluk, byla to pěkná, zase úplně jiná pusa, jen kdyby to dokázal pořádně vnímat. Za chvilku už sedí zase v křesle a dozví se, že pojedou domů. Společně... Zatímco je Rei vedle, začne mu docházet, co se tady právě odehrálo. Co kdyby ho býval vzal vážně? Co kdyby byl takový, vyjel po něm nazpátek a chtěl ho? Nechal by se Reita nebo by ho sprdl, že se zbláznil a nepochopil pointu? Tohle všechno mělo znamenat, aby v sobě objevil bojovného ducha, aby si poradil? To proto, co se stalo na chodbě? Ne... to proto, co je tohle doopravdy za místo, jen to doteď nebyl schopný vnímat. Začíná mít pocit, že na to prostě nemá. Že Kamija strašně zklame. A to uvědomění ho moc tíží. Kdyby ho teď viděl, pořád by byl jeho klenotem? Co by řekl? Nedokázal v lidech vidět jejich černé stránky, začínalo mu to připadat jako zábavná hra a myslel si, že všichni klienti budou takoví. Nebudou...? Vždyť tu nikdo nebyl nespokojený? Jenže on byl dosud příliš málo, aby slyšel o různých napadeních, Shinyových červených tlačítkách a dalších nepěkných zkušenostech těch kluků tady. Když se na Reitu zase podívá, sklání se nad ním a nemá masku. Uvidí celý jeho obličej a u srdce ho to zahřeje. Upřímně se na něj usměje a na dvě vteřiny se konečky prstů dotkne jeho tváře, než dlaň zase stáhne.
"Já vím, promiň mi." Omluví se tiše, když je jasné, z čeho ho v duchu obviňoval. Opravdu tomu všemu naprosto uvěřil. Dnešek byl plný důležitých zkušeností. Zatváří se trochu provinile.
"Měl jsem to zvládnout líp, já vím." Přizná všechny chyby a vezme je na sebe. Trochu skloní hlavu do strany, když se nepatrně zapře proti jeho pohlazení a přivře u toho oči. On neví, neví, co bude dělat, ale to má ještě čas... Třeba jim dojde všem, že tohle celé s ním nemá cenu. Vstane a s jeho pomocí dojde až do auta, do kterého se nechá usadit. Uf... po tomhle bude spát snad dvacet čtyři hodin. Řekne Reitovi adresu a najednou mu všechno, co se dneska stalo, připadá jako sen.
"Pivo bude v pohodě." Řekne mu, když se na něj usměje a najednou si připadá jako by byl s kamarádem prostě někde venku. Potřebuje si něco dát, ale dobře si pamatuje, jak rychle je opilý. Aby Ju zase nekoukal, až se ho pokusí svést jako posledně... Zastaví se společně na benzínce a brzy svírá chladný plech v dlani a spokojeně upíjí. Rei ho galantně doprovodí až nahoru a když Boo otočí klíčkem v zámku - je odemčeno. A nikdo v clubu neví, jak to s Ju-kenem mají... vůbec nikdo. +Tohle nemá konec.+ Pomyslí si. Další pikantnost dne.

Reita, Ju-ken

Polovinu cesty si Rei v hlavě přebírá, jestli je mu schopný vůbec pomoci. Boo mu totiž neřekl, že tohle dělat nechce - jen, že to mohl zvládnout lépe. To znamená, že to chce změnit? Opravdu se na to potom všem nechce vykašlat?  Vlastně má v sobě víc síly, než si ze začátku myslel. Jiný by už s křikem utíkal a ono se to neděje. Zvláštní.
"Hele, pokud v tom chceš fakt pokračovat, můžu ti pomoct." Nabídne mu, když na benzínce sedají zpátky do auta. Ušije si na sebe sice bič, ale zas mu to nedá, aby ho něčemu nenaučil. Možná mu pomůže zvládat sebe samého nebo mu prostě ukáže pár míst, kde to sakra bolí a mohlo by mu to do budoucna pomoct. Už ani neřeší, proč to chce udělat, ale prostě mu to nabídl. Svá slova nebude brát rozhodně zpátky, to on nedělá.
"Promysli si, jestli do toho vážně chceš jít a pak se klidně stav. Znám lidské tělo celkem dobře a vím, kde to…" Odmlčí se, protože by řekl nejspíš něco sprostého, aby to vyznělo stonásobně hůř.
"Bolí. Tohle je moje parketa, víš." Zasměje se nahlas a upřímně.
"Ale ne, myslím to vážně, něco z toho by se ti mohlo hodit." Pokrčí krátce rameny, zahne na křižovatce a pak už zastaví před Boogieho domem.
"Jen si fakt nenech namluvit, že se ti nic nemůže stát, Boo-kun. Ochráníš se nejlíp jen ty sám. A je jedno, co děláš. Funguje to tak všude, věř mi." Snaží se ho přesvědčit s rukou na jeho rameni, když se k němu pootočí v autě.
"Byla by tě škoda." Mrkne na něj spíš přátelsky, než aby to myslel jakkoliv jinak a vystoupí společně s ním. Vezme sebou i ty piva, aby je tam náhodou nezapomněli.  Následuje ho do domu s rukou vraženou v kapse kalhot a počká, až odemkne, rozhlížejíc se kolem. Hezký dům, mohl by si v nějakém podobném taky později obstarat podnájem. I když…možná radši nějaký menší domek s odhlučněnými zdmi. Ano, to je dost dobrý nápad.

Ju-ken neměl dnes nejlepší den. Hádka se ženou kvůli rozvodovým papírům. Měl by si na podobné scény zvyknout, ale pořád mu to nejde. Všichni kolem mu říkali, že dělá dobře, on to však pořád bral jako svou vlastní vinu. Nebýt Boogieho, tak se nejspíš nerozvede, prostě by se k tomu nedokopal. Jen by dál strádal ve svém vlastním životě. Teď to však vypadá, že ho rozvod bude stát víc, než s čím počítal. Jeho žena chce byt…myslel si, že ji nějak uplatí, ale to se nejspíš nepodaří. Měl na výběr, buď jí nechá motorku, aby ji mohla prodat nebo byt. Volba je jasná a Taiji by mu jistě dal za pravdu. Horší je, jak se na to bude dívat Boo, kterému by to konečně měl říct. A udělá to dnes, už se rozhodl. Cestou koupil jídlo pro ně oba. Vlastně několik chodů z té nejlepší restaurace, kterou zná a už to pomalu chystá v kuchyni, za chvíli by měl Boo nejspíš přijít. Snad. Spokojeně se usměje, když uslyší klíče v zámku. Na sobě má jen kalhoty a v zadní kapse utěrku, která už nese známky toho, že něco v kuchyni dělá.
"Už jsem si říkal, že to budu muset ohřát a…" Zarazí se uprostřed slova, když se ve dveřích neobjeví jen Boo ale i Reita. Už ho v clubu potkal, ale příliš se s ním zatím nebavil.
"Co ten tu chce?" Kývne hlavou směrem k neočekávané návštěvě a nechápavě se podívá na Boogieho, kterého vzápětí sjede pohledem, oblečení mu neujde, a pak na piva v Reitově ruce.
"Mám se vůbec ptát nebo se rovnou sbalit a vyklidit pole?" Snaží se o klidný podtón, v hlavě mu svítí slib, který mu dal a hodlá se jím řídit. Ale upřímně, ruce zatíná v pěst a má chuť Reitu vyvést po svém až na ulici.
"Už jdeš? Pivo si nedáš?" Prohodí Rei, když shlédne na jeho dlaně a skoro výhružný postoj.
"Neměl, co na sebe." Uchechtne se, komentujíc Boogieho oblečení.
"Ale koukám, že tady se děje, co nikdo neví." Neodpustí si ještě poznámku na to, co…možná spíš koho tady objevil.

Boogie

Za Reitovu nabídku mu upřímně poděkoval. Dneska je vážně trochu dutý, příliš nepochopil, jestli má na mysli sebeobranu, podle něho ano. Asi by to bylo lepší, než se ji učit od Ju-kena. Jednak neví, jak by mu vysvětloval proč to chce a jednak by asi častěji skončil pod ním, než nad ním. Čistě proto, že by chtěl. I on se musí zasmát tomu vtipu o bolesti, teď už mu to tak připadá a začíná se vedle Reity cítit opravdu dobře a uvolněně. To, že se mu nic nemůže stát, si namluvit nechal. Od Kamija i tím, jak se o něj v baru staral Ju. Přece by mu neposlali do ložnice někoho, o kom by pochybovali nebo ano? Ale Reita tu byl ten zkušený a dnes mu dal jasně najevo, že to s ním myslí dobře. Ví, o čem mluví, Boo je o tom přesvědčený a tak jako jsou některé věci mezi jím a ostatními, tak bude tohle mezi jím a Reitou. A nikoho dalšího to nebude dráždit. Jakmile doma otevře dveře, už slyší jeho hlas a vůni jídla. I tak ale nechá Reitu vejít a pomalu za ním dveře zavře. Teď ho přece nebude schovávat nebo ho tajně posílat z chodby pryč. Ta první Ju-kenova otázka je velmi nezdvořilá a Boogie si vůbec neuvědomí, co má na sobě. Přeskočí očima z Ju-kena na Reitu, ale než to stačí vysvětlit, Ju pronese něco, co ho málem odešle zase do kolen. Vyklidit... cože, co tím chce... Nedovedl by domů někoho jiného, už vůbec ne, když tu skoro bydlí spolu! No tedy... Reita tomu moc nepomůže, ale Boogie už si všiml, že podobné dobrácké poznámky jsou u něj na denním pořádku a ostatní je z počátku příliš nechápou. Boo se trochu vyčerpaně opře zády o dveře a pomalu ze sebe zuje botky.

Další Reitova poznámka a zní tak nepatřičně, že Boogiemu vystřelí koutky a pod tlakem dnešního dne se tiše rozesměje. A to může být pochopeno jakkoliv. Ani teď nestačí nic říct, protože Rei okomentuje, jaký poklad tady našel a kdyby to v clubu řekl, mohlo by se dít dost věcí. Sice do toho nikomu nic není, ale co on ví, co by na to řekl Kamijo?
"Ju, Reita. Reita-kun, Ju..." Zahučí představení jich dvou navzájem, projde celým pokojem a obličejem napřed padne do peřin. Pořád se mu tiše otřásají ramena. +To nevymyslíš... dnešek prostě nevymyslíš...+ Ještě chvíli se pro sebe culí, než se zvedne na předloktí a otočí po nich tvář. Vidí na ně přes tu nízkou zídku v hlavě postele.
"Co kdybychom se prostě najedli a dali si to pivo a..." +Nic neřešili...alespoň chvíli... prosím?+ Chvíli je ticho.
"Ne? Tak nic..." Povzdechne si a sedne si.
"Rei-kun mě jenom odvezl domů, neměl jsem možnost se převléct, tak mi půjčil svoje věci..." +A proč ses neměl možnost převléct, když jsi měl volný den?+ Konverzuje sám se sebou.
"Potřeboval jsem se..." Podrbe se ve vlasech. Všechno zní strašně. Úplně strašně... tohle nikdy nepochopí.
"Stavit v práci..." Začne opatrně.

Reita, Ju-ken

Rei se opravdu královsky baví, když vidí rekci Boogieho miláčka na to, koho si přivedl. Je pravda, že si teď může myslet naprosto cokoliv. A jemu to fakt nevadí. To je mezi nimi. Možná by si měl konečně odpustit poznámky ale…ne, to prostě nejde. Ohlédne se po Boogiem, když se zasměje jeho poznámce a usměje se taky. No co, tohle prostě nešlo neříct. Natáhne dobrácky ruku směrem k Ju-kenovi, kterému byl vlastně poprvé oficiálně představen a jak to tak vypadá, nesetká se to s úspěchem.
"Ale no ták." Nakloní hlavu na stranu a pozvedne obočí.
"Dokážeš si představit, že bych na něj vzal něco z toho, co mám u sebe." Rozesměje se tentokrát on a vidí, že Ju-kenovi cukají koutky.
"No tak vidíš." Protočí nad ním očima a hrdě odolává stisku velké pracky. No od něj by rozhodně pěstí dostat nechtěl a je vidět, že jeho figura odpovídá povolání. Těkne očima k Boogiemu, který už se válí na posteli a pak zátky na Ju-kena, než odloží pivo na kuchyňskou linku a nahlíží do talířů, co mají dobrého.
Ju-ken si mezitím měří oba dva, ale pořád si není jistý, jak se na to celé má dívat. Chtěl si dneska s Boogiem promluvit ale zdá se, že se k tomu nedostanou, rozhodně to nebude řešit před někým jiným. Podmračeně sleduje Reitu, jak si drze prohlíží jejich jídlo.
"Mám jen dvě porce." Utrhne se na něj a není úplně jisté, co si v tu chvíli myslí. Raději se otočí k Boogiemu, který na ně kouká z postele. Dost dlouho jen mlčí a snaží se to v hlavě poskládat. Co kruci dělal v práci, když měl mít volno? Proč se tam stavoval? Jen tak nebo si ho zavolal Kamijo? Ne, nad tím radši nebude přemýšlet a už vůbec nechce vědět, co dělali v prázdném clubu.
"To zní jako ta nejpitomější výmluva. Víš o tom? Takže to nejspíš bude pravda." Prohodí Rei a ani se nesnaží tvářit, že tu není. Uculí se, když se na něj Ju podívá způsobem, který by ho byl schopný snad zabít.
"Dobře, už mlčím." Rozhodí rukama v obraném gestu Rei a vtiskne tomu obrovi pivo do ruky.
"Lepší?" 

Ju-ken se na něj jen ušklíbne, ale to pivo si vezme a zamíří k židli, kam se posadí.
"A co bylo špatného na tom, co jsi měl při odchodu z domu na sobě?" Zeptá se Boogieho od stolu a s typickým zvukem si to pivo vážně otevře.
"Díky, že jsi ho přivezl. To jídlo si klidně vem, mě nějak přešla chuť." Vezme prozatím Reitu na milost. Hlavně ho trochu děsí, co všechno se teď dozvěděl, i on sám z toho tuší problém.
"Víš co, já to možná ani vědět nechci." Zamručí Ju-ken ze svého místa a promne si tvář. Dnešní den opravdu stojí za to a jak to tak vypadá, nebude to mít konec.
"Budeme mít problémy?" Střelí pohledem od Reity k Boogiemu, aby mu dal jasně najevo, že myslí to, co teď už ví.
"Nebudete." Odtuší Reita, když se zadkem opře o linku a pobaveně si je prohlédne. No kdo by řekl, že si Boo najde zrovna někoho takového. První myšlenka je na to, jestli ho v posteli nakonec nezalehne, ale tu si radši nechá pro sebe.
"Nic neřeknu, když mi ho občas půjčíš." Usměje se vypočítavě a trochu sebou trhne, když se ozve prudké odsunutí stolu místo židle a výhružný pohled pána domu mu úplně stačí.
"To byl vtip. Chce to trochu klidu. A jestli se nechceš brzo zbláznit, měl bys to udělat, co nejdřív. Si ho prohlédni, tomu se těžko odolává. Podobných narážek ještě bude. Že, Boo-kun?" Mrkne na Boogieho pobaveně.
"Jasně, už jsem úplně v klidu." Zamručí ironicky Ju a stočí oči na Boogieho.
"Takže je všechno v pořádku?" Zeptá se nakonec jen na tuhle věc, aby se ujistil, že se nic hrozného nestalo.

Boogie

Boo trochu natáhne uši po jejich rozhovoru, když Rei začne mluvit o tom, že by se osypal, kdyby na něj použil svoje náčiníčko. To opravdu není daleko od pravdy, i když si dnes v tom pokoji řekli trochu něco jiného. Jenže těžko říct, jestli to Rei s tím ideálním typem myslel vážně nebo to byla součást jeho hecování. Jenže v příštím okamžiku už se Ju-ken dívá jeho směrem a on se pod tím pohledem zvolna zapouští do matrace. Rei se ozve zase a Boogie si musí přitisknout dlaň na ústa, aby se nerozesmál. Ono to vlastně vůbec není vtipné, ale je to taková obranná reakce. Sleduje Ju-kenův pochod ke stolečku a padne první otázka.
"Nic. Ale v práci jsem si zkoušel něco jiného." Odpoví po pravdě, i když jenom malý kousek. Ju prohlásí, že už jíst nebude Boogieho koutky opadnou, když svěsí hlavu. Tohle se nevyřeší snadno. Klečí na posteli na kolenou s kotníky od sebe a dlaněmi se zapírá o matraci před sebou. I kdyby snad chtěl vysvětlovat dál, Ju-ken ho zarazí tím, že to vědět nechce a jemu je ještě o něco hůř. Pak dojde na tu praktickou stránku, ale Reita ho nezklame. Divil by se kdyby ano, doopravdy mu věří. Má z něj pocit, že by mohli být dobří přátelé. Vlastně mu v autě nabídl ochranu i před samotným Kamijem a to to vypadalo, že kryje i jeho. Boogie měl někdy opravdu víc štěstí, než rozumu. Po další Reitově poznámce se musí bolestivě kousnout do rtu, aby se nerozesmál nahlas, on už ví, že to je jen vtípek, a schovává tvář za oponou vlasů. Prudce jí ale trhne vzhůru, když se ozve zvuk stolku, jedoucího po podlaze, až na ní zůstanou rýhy od nožiček. Vyděšeně na to vyvalí oči a přeskočí pohledem mezi nimi, když Rei poukáže, aby se na něj Ju-ken podíval. Potřese hlavou na znamení, že zas taková hvězda není, ale Ju-ken si sebere jeho pozornost. Jestli je všechno v pořádku?

Vůbec nic dneska není v pořádku! Když řekne, že ano, bude lhát, když řekne, že ne, bude se to řešit.
"Mám hrozný hlad." Uvědomí si, že od té doby, co vlezl do krámu, jedl jenom tu čokoládovou tyčinku. Kolik bylo vlastně hodin? Určitě večer. Sleze z postele, cestou okolo Ju-kena mu vtiskne rychlou pusu na tvář, protože to zatím nestačil udělat a zastaví se až vedle Reity u linky, kde začne porce rozdělovat na tři.
"Máme jenom dvě židle, ale můžeme sedět i v posteli." Řekne spontánně. Pak se zarazí v pohybech, chvíli hledí do misky před sebou a propukne v nefalšovaný smích. To už prostě nejde...

Reita, Ju-ken

Rei se ještě pobaveně šklíbí, když si přehrává moment, kdy Ju odsunul prudce stůl.+Ty to budeš mít ještě hodně těžké.+  Proběhne mu hlavou a jen jí jemně zavrtí.  Jestli reaguje na každou poznámku na Boogieho adresu podobným způsobem…Nejspíš by měl rozhodně makat někde jinde a ne s ním v clubu. Nepochybuje vůbec o tom, že podobných poznámek si za směnu Boo užije nesčetně.
"Jo já vím." Pokývá hlavou Ju-ken, když se zase klidně usadí a s trochu omluvným výrazem směrem k Boogiemu zase stůl způsobně přisune. Vypadá u toho jako školák, který rozbil okno a hned se k tomu přiznal.
"Ještě jsem si úplně nezvykl." Pokrčí vzápětí rameny. Stočí oči znovu na Boogieho, když oznámí, že má hlad.
"Vzal jsem ti večeři." Kývne hlavou směrem ke kuchyni a začne se zvedat, aby mu to jídlo nandal ale Boo je rychlejší.
"A ještě si to neuvědomuje." Utrousí Rei, když vidí Boogieho zavrcení hlavou a protočí očima v sloup. Tohle je teda vražedná kombinace a on nejspíš vůbec netuší, jak moc. Přistihne se, že je mu Ju-kena líto. Ten si s ním ještě užije. Pozoruje, pořád opřený o linku, jak Boo prochází kolem Ju-kena ani mu nejde, jak si ho ten obr majetnicky přitiskne k sobě za pas, alespoň na chvilku. No tohle by úplně pozorovat nemusel ale pozvánka k jídlu…Ta se přece neodmítá. Ani se nenaděje a přijde poznámka, kterou by snad sám nevymyslel. Hned se na Boogieho stočí oba dva pohledy a jako první reaguje samozřejmě Reita, který už se taky pochechtává.
"Kdybych tušil trojku, asi bych se na to líp oblékl." Zazubí se na Ju-kena s povytaženým obočím, co on na to. Vlastně je dneska, nakonec bude testovat tak trochu oba.
"Začínám mít pocit, že vůbec netuším, s kým chodím." Ozve se zabručení od stolu a Ju už asi ani nemá sílu se zlobit. Na co taky? Až na něj zkusí Reita sáhnout, tak jej vynese v zubech ale teď?
"Opravdu jsem netušil, co by tě všechno mohlo napadnout." Okomentuje to ještě ale jeho pohled je pořád trochu ostražitý, i když koutky mu cukají.
"No vidíš, jak jsem užitečný." Vloží se do toho Reita a nakloní se Boogiemu přes rameno. Ani se ho nedotkne, jen nahlíží, jak to hezky chystá.
"Vidíš Boo, musíš si ho jen pořádně vytrénovat a bude v klidu." Broukne, ale vůbec se nestará, jak moc hlasité to je.
"Můžeme to vyzkoušet." Provokuje je oba ještě.
"Já to slyšel." Ozve se od stolu Ju-ken.
"Já vím." Opáčí mu bez přemýšlení Rei a ohlédne se přes rameno.
"A taky to jistě vidíš." Rýpne si do něj ještě.
"Nepůjdeme radši jít?" Rozsekne to Ju nebo už mu opravdu ublíží. Těžce kouše, že u něj stojí tak blízko a ještě prohazuje takové řeči. Tak nějak z něj má ale pocit, že je to jen rýpání. Snad.
"Takže do postele?" Pozvedne obočí Rei, když se bokem opře vedle Boogieho a založí si ruce na hrudi.
"Nebojte, já vám to povlečení nezašpiním. Vlastně jsem tak trochu čekal kytičky."

Boogie

Ani Boogie si ještě tak docela nezvykl na to, co se kolem něj děje a když z Ju-kenových úst zaslechne poznámku o tom, že spolu chodí, pousměje se a zároveň mu to připadá hrozně zvláštní. Asi proto, že o tom takhle mluví před někým dalším. Vůbec nikdo jiný to neví, dokonce ani jeho rodiče ne a nemá zdání, jestli o tom Ju-ken povídal nějakým svým přátelům. Zatím ho za žádnými nevzal, protože spolu byli krátko a neměli zase tolik společného času. Vnitřně ho ale uklidnilo to, jak si ho k sobě Ju-ken přitiskl, když šel okolo, protože už se vážně bál, že později bude čelit tiché domácnosti.
"Vypadá to báječně." Okomentuje misky, když se pořádně podívá na to, co nandává. Na první pohled je znát, že to není obyčejné jádlo z bistra přes ulici a že si dal Ju záležet. Sklouzne očima na Reie vedle sebe a na to, co má na sobě. Jemu to připadá úplně Ok, ale radši nic neříká, jen se culí a hledá hůlky.
"Jeden by nevěřil, kolik se sem vejde dospělých chlapů." Vydechne mezi řečí. Ještě takových.... udělaných... ale to jim říkat nebude. Místo toho trochu zčervená, když si ho Ju začne dobírat s tím nápadem na trojku.
"Ještě si můžu sednout jednomu z vás na klín." Vrátí jim strefování a schválně neurčí, komu to bude, zatímco rozhodí rukama s hůlkami. Teď vypadá jako bubeník.
"Nevím, kdo koho trénuje." Připustí Boo docela tiše, protože většinu času je v zácviku on sám, ale když vidí Reitu a jeho hladové oči, posune k němu jednu misku. Do zbylých dvou zapíchne dva páry hůlek a vezme je do dlaní, aby se vydal k Ju-kenovi. Po poslední Reitově poznámce se po něm ale prudce ohlédne a zakopne o pantofle vprostřed cesty.
"Cože, kytičky?" Podá Ju-kenovi jednu misku, zatímco v otočce dosedne na okraj postele a hned si nabere první sousto. Co tím myslel? To byla narážka na něho a jeho mašličky? Nebo jak to myslel?
"Ummm..." Vydá pak ale, když si miska přitáhne veškerou jeho pozornost a chuťové pohárky si blaženě zavrní.
"Odkud tohle je?" Cpe si nohy pod sebe do tureckého sedu, zatímco vypadá, že týden nejedl. Legrační, většinou to mají obráceně.

Reita, Ju-ken

"Dva a půl chlapa." Okomentuje Rei Boogieho poznámku téměř okamžitě. Tohle si taky nemohl nechat ujít a ještě do něj šťouchne bokem, když se odlepí od linky a sáhne po své misce, kterou mu přisune.
"Arigato." Poděkuje mu upřímně, taky se s ním vůbec dělit nemusel. Rei si začíná tak trochu uvědomovat, že se tu s nimi cítí celkem dobře. Od svého příchodu do Tokya tu byl víceméně sám. Nikoho tu neznal a jeho přátelé zůstali hodně kilometrů daleko v blízkosti ranče, kde pracoval. Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi by si přiznal, že se mu stýská ale on si rozhodně stěžovat nebude. Vždycky se nějak protloukal v neznámých městech a tady to nebude jiné. Možná proto se mu opouštět byt vůbec nechce a teď ho ani k jeho překvapení nikdo nevyhazuje. Zatím.
"A komu?" Ozve se dvojhlasně, po poznámce o sedání na klíně. Následuje Ju-kenův výhružný pohled.
"Mě samozřejmě." Sjede Reitu hned ze startu, aby si nemyslel, že má vůbec nějakou šanci.
"Opravdu? Škoda." Opáčí mu Rei a zamíří i s jídlem k posteli, kde už sedí Boo. Schválně si vybere druhou půlku, aby příliš neprovokoval a pohodlně se opře zády o zeď. Nohy ale nechá dole, zas jak doma se tu úplně necítí. Zaboří hůlky do svého jídla a klidně odolává snaze o nevraživé pohledy od stolu.
"Sedíš na mé půlce." Upozorní ho Ju-ken s hraným širokým úsměvem.
"To proto, že tu ty se mnou ležet nebudeš." Vrátí mu to i s úroky Reita, když dožvýká první sousto.
"Ale Boo má pravdu, je to fakt skvělý. Kdes k tomu přišel?" Zeptá se jej zvědavě a zdá se, že jídlo jej donutí alespoň na chvíli nerýpat.
"Je to ta restaurace, kde jsme byli společně poprvé. Nachystali mi to a já to jen vyzvedl." Prozradí jim oběma.
"Je to kousek od přístavu." Rozmluví se Ju-ken konečně a sám se začne rýpat v jídle. Ještě se mu úplně nevrátila chuť, ale začíná trochu cítit hlad. Za to do Boogieho to padá, ani nestačí koukat.
"Taky jsi ho mohl alespoň nakrmit." Obviní Reitu bez váhání a zamračí se. Jestli od rána nic nejedl, tak ho asi přetrhne.
"No promiň, já se snažil ale ani krmit nechtěl." Urazí se na oko Rei a mluví tak, že není vůbec jasné, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně. To vlastně ví jen Boogie.
"No tak řekni něco." Pobídne černovláska, když zatahá za látku pokrývky, aby se mu pohnula pod zadkem.
"Jeden se o tebe stará a ještě dostane vynadáno." Ušklíbne se a pohodlně se na posteli uvelebí.
"Samozřejmě, očividně ses staral špatně. Mám ti ho půjčit, ale nejsi schopný ho ani nakrmit?" Přistupuje Ju-ken pomalu na Reitovu notu a vypadá, že si nakonec budou rozumět. Jen není jisté, jestli to nejvíc neodnese Boogie.
"Vážně chceš vidět, jak jsem schopný se postarat?" Houkne vyzývavě Reita a už si cpe do pusy další sousto. Je to až moc dobré na to, aby vydržel nejíst.
"Vidíš Boo-chan, už by mi tě klidně půjčil. Udělal jsem dojem."
"Já jsem neřekl, že bych ti ho půjčil." Brání se Ju okamžitě. Ještě to tak, aby mu na něj sahal někdo jiný a on k tomu dal svolení.+Souhlasíš s tím, aby dělal v clubu, to je to samé. Není!+ Pohádá se sám se sebou v duchu a nakonec rezignovaně rozhodní velkýma rukama.
"Dáš si pivo?" Zeptá se Reity, asi se s jeho přítomností  tak nějak smířil.
"Dal bych si rád ale nemůžu, kdo mě pak odveze?"

Boogie

Udělá obličej Ale no ták, když se dozví, že on je jenom ten poloviční chlap, ale stejně se u toho pořád usmívá. Je, věkem i proporcemi a taky tím, že z nich je tady jediná ta něžnější polovička. Sleduje Reitu, jak kráčí k posteli, i když nechal schválně židli pro hosta volnou. To si mohl myslet, ale nijak to nekomentuje a v očích mu plápolají veselé plamínky. Zakucká se ve chvíli, kdy Rei prohlásí, že v této posteli teď bude s Boogiem spát on. Rychle se po něm ohlédne a hodí po něm přes postel svůj malý polštářek. Trefí ho tak na půl a je rád, že ho při tom nevymáchal v jeho misce. Chápavě pokývá hlavou, když si vzpomene na jídlo, které tam s Ju-kenem měli. Jejich první rande... probudil se po něm doma, sám. Bylo to velmi galantní. První muž na Zemi, který se toho nepokusil zneužít. Rei by se asi divil, kdyby věděl, že to Boo zneužil jeho. Když se špičkují kvůli jeho krmení, radši to zapije pořádnou dávkou piva. Moc dobře má před očima tu tyčinku i to, jak ho Rei přinutil ji sníst. Pije už druhé, za chvíli toho bude mít zase dost. Pokrčí rameny a rozhodí rukama.
"V tu chvíli jsem jíst nechtěl." Tak docela ho v tom nenechá, ale Ju už z těch všech narážek o tom, co se kde dělo a nedělo, asi musí být úplně tumpachový. Kluci se dál špičkují jako by tu ani nebyl a on je pobaveně poslouchá, dokud misku skoro nevylíže. Je po jídle dřív, než oni oba dohromady. Úžasné, dal by si ještě. Nechává je, aby se dál kočkovali, zatímco sám sleze z postele a odnese svou misku. Zvládne ji rovnou i umýt.
"Já bych tě odvezl, ale byla by to tvoje poslední cesta." Prohodí. Naráží na to, že samozřejmě nemá řidičák, ale on i Ju už taky pili.
"Ještě můžeš jet autobusem nebo metrem." Řekne Boo a opře se zadkem o linku, když se na Reitu podívá.
"Řekni, Rei-kun, tobě se někdo líbí? Máš někoho rád?" Zeptá se zcela upřímně, čistě proto, aby ho víc poznal a se vší upřímnou romantikou v očích. Teď, když ví o něm a Ju-kenovi, třeba jim poví i něco o sobě? Třeba by mu nebo jí mohli zavolat, aby taky přišel, přišla? Stačili by pro něco skočit do obchodu, než by se to stalo.

Reita, Ju-ken

"Kdybych věděl, že jsi ještě nejedl, nacpal bych toho do tebe víc." Ujistí Boogieho Reita a u toho se culí. Už tuší, že Ju-kenovy pohledy nemají v podtextu nic nebezpečného a může si klidně rýpnout. Má to určitě jisté hranice, ale pro dnešní večer je rozhodně pokoušet nebude. Ne tolik. Ju-ken už očividně tak trochu rezignoval a konečně i on společně s ostatními dojí svou porci. Bylo to vážně dobré a svou ztracenou chuť k jídlu znovu našel.
"Taky můžeme popít na mlčení a pak ti zavolám taxi." Navrhne Ju s pokrčením rameny. Začíná toho kluka mít celkem v oblibě, a kdyby mu pomohl trochu hlídat Boogieho, vlastně bude jen rád. Musí si ale dát pozor, jak moc ho bude hlídat, a jestli mu na něj příliš nesahá. No, jak to tak vypadá, bude se muset hodně otáčet, aby mu ho nakonec někdo nevyfoukl před nosem. Tolik hladových bestií a co on s nimi? Na tohle nemá páru snad ani on.+Kruci.+ Rei se taky zvedne, aby odnesl svou misku a málem ji upustí na zem, když začne Booo vyzvídat. V očích se mu mihne něco hodně zvláštního. Jakmile padla otázka, vyvstala mu před očima jen jedna jediná tvář. Jak to, že ho viděl jen jednou a stejně si na něj vždycky vzpomene. Vůbec by nečekal, že zrovna po takové otázce. Nechápe, co se to s ním děje ale už by si konečně měl pořádně přiznat, že na něj pořád myslí.
"Uhm." Vypadne z něj jako první úplně pitomě a tu misku radši odloží nebo jí vážně shodí na zem.
"Ano, totiž ne vlastně ne tak úplně a…" Zamotá se do toho úplně regulérně, a pokud byl kdy v koncích, pak je to právě teď. Kruci, co jim má na tohle říct?
"Chce si dát párty ve čtyřech?" Pokusí se zamaskovat své rozpoložení, ale moc mu to nejde.
"Ale, pan Drsňák se snad bude červenat." Vysměje se mu Ju dobrácky a konečně má příležitost mu to vrátit.
"Tak tu tajemnou osobu zavolej a uděláme si menší večírek. Nebo…" Odmlčí se na chvíli a pohodlně se opře na židli s pažemi založenými na hrudi.
"Nebo se snad bojíš, že nepřijede? Copak snad nemáš strach zvednout telefon a někoho pozvat." Dobírá si ho Ju dál a je vidět, že se u toho královsky baví. No co, doteď se bavil Rei na jejich účet a tak je na čase mu to pořádně vrátit.
"Samozřejmě, že se nebojím." Opáčí mu vzápětí Rei a střelí po Boogiem vražedným pohledem, jak kdyby to celé byla jeho vina.
"Vypadám snad, že bych se něčeho bál?" Dodá ještě a nahodí obranný a sebevědomý postoj ale uvnitř něj je docela malá dušička. Aoiho číslo má, vzal si ho z recepce pod záminkou domluvení detailů, a aby do příště obstaral vše potřebné, co mu v pokojíčcích ještě chybělo ale…To mu má jako vážně volat a někam ho zvát? Jak to proboha bude vypadat?+Tak, že ho chceš znovu vidět.+ Rýpe sám do sebe v duchu a pak si uvědomí, jak pobaveně na něj Ju-ken kouká.
"No dobře, už jdu. Vyřídím si to venku a sjedu pro nějakou flašku." Oznámí jim s rozhozením rukama a radši rychle zmizí za dveřmi.
"Dostal jsi ho do kolen Boo-chan. Kdo si myslíš, že přijede, pokud přijede?" Zeptá se Ju, když za Reitou zapadnu dveře. Ani netuší, o co přichází a v jakém rozpoložení by Reitu mohli vidět. Tomu stačí jen vyjít před dům a snaží se to nějakým způsobem rozdýchat. V ruce svírá svůj telefon a drží palec nad displejem. Trvá to snad pět minut, než se skutečně odhodlá a to číslo vytočí. V duchu už se proklíná, že to vůbec udělal. Taky mohl lhát, že mu to Aoi nevzal. Pozdě.
"Konnichiwa, tady Reita." Začne jako první a snaží se pečlivě kontrolovat svůj hlas. Bože, připadá si jak puberťák, který zve holku na první rande, ještě začne mutovat a bude to všechno.
"Totiž, kdybys měl volný večer…" Odmlčí se a fakt přemýšlí, jak ho pozvat, aby to nevyznělo blbě.
"Je tu taková mini párty a kdyby ses chtěl přidat…Já nebydlím ve městě dlouho a nikoho tu ještě neznám, tak jsi mě napadl ty." Málem se u toho zakoktá a přemýšlí, co je s ním špatně, že už nedokáže ani normálně mluvit.
"Jen mě tak napadlo, že bys klidně mohl dorazit. No je to..." Otočí se na dům, aby mu mohl nadiktovat adresu i číslo domu.