Taiji x Kamijo x Toshiya - Připravený na všechno?- Část 2.

(Narozeninový večírek, dům Toshiyi)

Taiji

Vydrží jim to ještě chvíli, než se od něj Toshiya odtrhne a vzdálí se jenom tolik, aby mu mohl vyzout botky. Ty jdou snadno a brzy zaduní o zem, ale s kalhotami je to mnohem horší. On sám s nimi má co dělat pokaždé, když jde jenom na záchod. Musí se pevně držet okraje stolu, zatímco se mu dívá do očí nebo do tváře, podle toho, jestli jsou zrovna k dispozici. Ten stůl vypadá, že se rozpadne už teď, natož, až dostane zabrat v pravém slova smyslu. Taiji si nejspíš odnese i pár modřin, ale to mu vůbec nevadí. Brzy jsou kalhoty dole, prádlo jako většinou vůbec nemá a Toshiya se vrhne na jeho krk, zatímco slyší cinkání jeho pásku. Tohle bude možná nejzběsilejší rychlovka jeho života a bude na ni sakra dlouho vzpomínat. Znovu ho obejme kolem krku, olíbává mu ucho i hranu čelisti a přestane jen proto, aby se rudé rty sevřely kolem jeho prstů. Pak už je uctí rovnou uvnitř sebe a nebýt tak rozhicovaný, asi by se mu vykroutil, jak je to v první chvíli nepříjemné, jenže to trvá opravdu jenom chviličku. Zamračí se, aby vzápětí protnul stenem celou šatnu, když Toshiya trefí nějaké obzvlášť skvělé místo. Tiše se zasměje po jeho vyznání.
"Ani já." Ubezpečí ho, že je to vzájemné a skácí se na předloktí s hlavou zakloněnou, protože pocítí jeho vpád. Je to nevybíravé, bolí to a zároveň ho to nutí propínat špičky, dávat nohy výš a nastavovat se mu jako... no jako pravá coura. Ať se klidně podívá úplně na všechno. Toshiya nenechá v klidu ani jeho klín, on se musí znovu lámaně zasmát, jak geniální to je a pak se na desku prostě položí. Vjede si dlaněmi do vlasů a nechá se proti němu přirážet, zatímco se zaháknutými patami snaží udržet proti němu a neujíždět mu dozadu. Stačí, že to dělá ten stůl.
"Tvůj. Jsem jenom tvůj." Dostane ze sebe přerývaně. Nehádá se s ním, nechce...ať by přišel kdokoliv a nařídili mu cokoliv, jeho srdce už bude napořád někde jinde a o to především jde. To, že někdo vstoupil, o tom vůbec neví. Nevidí, neslyší, nic kromě Toshiyových vzdechů. Přijde to na něj neskutečně rychle, ale teď není prostor na průtahy, tady se nechtějí mazlit, chtějí se uspokojit navzájem, vybít se a odejít. Nejlépe společně. Ani ho nevaruje a věnuje mu vlastní orgasmus, kterým mu zničí košili. Propne u toho tělo do oblouku, tahá se při tom za vlasy a pořád mu ve tváři sedí ten lehce dráždivý poloúsměv.
"Bože, to je úleva. Bylo to skvělé!" Ohodnotí to celé okamžitě, jakmile je schopný mluvit a nechá ještě několik okamžiků víčka zavřená. Tělo se ještě stále jemně otřásá a vychládá jen velmi pomalu. Chyběl mu, neviděli se několik dní. Nejradši by mu to řekl. Bude vrkat později, až budou sami. Když oči konečně otevře, natáhne k němu obě ruce a nechá si pomoct do sedu. Potřebuje si alespoň na okamžik opřít čelo o jeho hruď, než vstane.

Kamijo, Toshiya

Jako jediné, co dokáže vnímat je Taijho tělo pod sebou. Všechno v něm chce jen jeho blízkost a ukojit společnou touhou, která je mezi nimi nad hmatatelná. Tohle nebude dlouhé ale o to víc intenzivní a on se tím nechá klidně pohltit. Ani jeho nenapadne, že už v šatně nejsou sami a že celé divadýlko má minimálně jednoho diváka. Koutky se mu roztouženě pozvednut, když se Taiji před něj položí na stůl. Takhle ho přesně chce, pořád vzpurného a přesto se mu dokáže úplně vydat. Nic jiného si nepřeje. Pak přijde i vyznání a jeho tempo se díky němu zvýší na neúnosnou míru. Nejspíš bude mít pěkně naražená stehna do stolu, který s Tajiho tělem přitahuje k sobě. Svaly na pažích se mu napínají, jak prudce si bere a užívá ale jinak to nechce. Byl bez něj tak dlouho, neměli na sebe tolik času, kolik by si přál a v hlavě si přislíbí, že se teď uvidí mnohem častěji, i kdyby ho to mělo zruinovat.
"Tai-chan." Zavrní roztouženě, když proti němu naposledy přirazí, hned jakmile jeho touha zmáčí košili. Ještě trochu se pohne v bocích, aby dodal vrcholu mnohem delší prožitek, pustí Taijho stehna a zapře se dlaněmi o desku stolu, aby celý tento zážitek rozdýchal. Neskutečně ho bolí pravá ruka, stehna taky příšerně pálí od nárazů stolu a přesto se spokojeně usmívá jako pokaždé, když je sním. Skloní se velmi pomalu k jeho hrudi a věnuje mu několik polibků přesně do středu, než se narovná pomůže mu do sedu, aby ho mohl přitisknout na své tělo. Z jeho nitra se mu ale vůbec nechce. Prudce sebou trhne, když se ozve zatleskání a ohlédne se na Kamija stojícího ve dveřích.
"Bravo pánové." Pokýve uznale hlavou a znovu si trochu kousne do své svačinky. Nepospíchá s dalším komentářem, vlastně si je dost dobře vychutnává.
"Musím říct že vaše představení na mě udělalo dojem. A to umí málo co." Dodá ještě, než se ledově uchechtne.
"Mohl bych vás zaměstnat oba, úterní večery jsou pořád prázdné." Pozvedne pravý koutek a hodí ohryzek do koše, když se odlepí ode dveří.
"Co chceš?" Vyjede po něm Toshiya neurvale a už zas v něm začíná bublat vztek, i když o dost míň, než s Tanakou. Teď se schopně vyřádil. Kamijo mezitím vytáhne z kapsy flasku a protočí ji mezi prsty.
"Vlastně nic, co jsem chtěl vědět, už vím." Pokrčí krátce a nenuceně rameny a hrdě pozvedne bradu.
"Mohl bych vás přinutit být od sebe dostatečně daleko. Co myslíš Toshiya-san, byl by to dobrý nápad?" Pozvedne obočí Kamijo.
"Mohl bych tě zničit tím, co je téhle flashce. Po tom, co se tu dnes stalo…." Odmlčí se na chvíli.
"Tak už to vybal." Uhodí na něj Toshiya rázně a oblékne první Taijho, než se začne starat o sebe.
"Rozkošné, opravdu." Okomentuje je Kamijo s nádechem ironického pobavení a krátce pozvedne obočí.
"Tady Taiji mi podepíše novou smlouvu na hm…minimálně pět let a já si to celé nechám sám pro sebe. Bude dál pracovat pro mě a ve volnu si dělejte, co chce. Třeba se i nechejte oddat." Protočí nad nimi očima v sloup.
"A když ne?" Sekne rázně Toshi a cpe si Taijiho za svá záda a vůbec se mu nelíbí blýsknutí v Kamijových očích.
"Zničím tě, úplně. Za co ti stojí Taiji-chan?"

Taiji

Toshiya není jediný, s kým to pořádně škubne, když se ozve to zatleskání. Čekal by kohokoliv, nějaké šatnářky, možná někoho z hostů, ale Kamija ne. A měl. Samozřejmě, že ho po tom incidentu musel hledat, bylo nemožné, aby si v sále nevšiml, co se stalo a byli pryč moc dlouho. V první chvíli chtěl Toshiyu jenom uklidnit a vrátit se, ale dost se jim to oběma vymklo z rukou a on teď cítí, že to je jeho vina. Nestydí se před ním, ale stejně je teď rád, za ten delší svetřík, který skryje alespoň něco. Jeho pohled na Kamija je velmi ostražitý. S pootevřenými rty čeká, co z tohohle bude. Kolik toho viděl? A kolik toho slyšel? Stáhne obočí, když se Kamijo trefí do Toshiyi ohledně práce, tohle nemusel. Byl to klient, pořád dobře platil a zasloužil si nějaký respekt bez ohledu na to, co se dnes stalo. +Tohle by Takeshi nikdy neřekl.+ Chtě nechtě je musí porovnávat. A pak oba dva spatří flashku. Taiji se okamžitě prudce rozhlédne. Samozřejmě, že tady jsou kamery, byla to šatna v drahém hotelu!!! Nesmělo se tu krást a když, všechno bylo na záznamech. Mimoděk trochu zbledne, zatímco mu Toshiya navléká kalhoty na kotníky. Sáhne po nich, aby se dooblékl sám, zapnul je a sklonil se i pro botky, které si rychle nazuje. Když Kamijo zmíní, že by je chtěl oddělit, stáhne se mu žaludek. Jestli pro něj byl cenný, klidně toho využije, aby jim zabránil v nějakých bláhovostech. Nemá ani ponětí, jak moc zamotal Shinyův život, co ho donutil podepsat. A pak se doslechne o nové smlouvě a na hodně let. Něco podobného si mohl myslet. Našpulí rty, není mu to po chuti ani trochu, ale zatím mlčí. Zamiloval se do Toshiyii, ale neměl tak docela v plánu zatím Mihrunisu opouštět a vlastně mu dělá tak trochu dobře, že Kamijovi stojí za tohle všechno. Jeho obavy o to, zda bude nahrazen se tím totiž hravě rozplynou. Jenže nesnáší, když ho někdo zahání do klece a svazuje pouty, které nemůže rozbít. A to se teď děje. Kamijo si neuvědomuje, že když to nebude dělat rád, bude to stát za... A když to bude stát za nic, může ho přestěhovat dolů a to Taiji nepřežije. Ani za nic ne! Pohrdání v Kamijových očích nad potencionální svatbou nebo jejich vztahem vůbec nerozumí. Propaluje ho bystrýma, vůbec ne hloupýma očima a v duchu si maluje plán, jak odchytit Senu a přinutit ho trochu mluvit. A taky musí varovat Uruhu, protože se něco podobného může chystat na kteréhokoliv z nich. Toshiya ho odmítá dát, strká si ho za zády a Taiji se mu nebrání, i když tam spíš ostražitě vyčkává, než že by se schovával. Jen ho nechce víc dráždit. A pak to bouchne i v něm. Okamžitě se zamračí. Ještě odpoledne v autě si myslel, že s ním dokáže navázat nějaký blízký vztah, ale teď vidí, že tohle nikdy nebude Takeshi.
"Tohle se ti vymstí, nedělej to." Řekne mu trochu varovně a tiše.
"Nevydírej svoje lidi a klienty." Vlastně to s ním myslí dobře. Takeshi by si tohle k nim nikdy nedovolil. Netušil, co dělal s těmi, co mu byli na nic nebo byli dole, ale s klenoty zacházel jako by to byly jeho nevěsty. A Kamijo? Strašně u něj v tuto chvíli klesnul. Jednou se to dozví, nebo Toyshiyova rodina, roznese se to o něm a jeho malý křišťálový svět se rozsype... jen se ten Taijiho nejspíš rozsype mnohem dřív.

Kamijo, Toshiya

Kamijo se nepatrně pousměje nad Taijiho varováním. Jsou oba dva k sežrání, hlavně Toshiya, který ho nepřestává strkat za sebe.+Vážně ti na něm tolik záleží, dobře.+ Proběhne mu hlavou vypočítavě a stojí dál klidně před nimi, jak kdyby tu byli jen na přátelském popovídání. Schová flashku obratně zase zpátky do kapsy, teď ji rozhodně potřebovat nebude.
"Na to zapomeň, nic ti podepisovat nebude." Vystřelí Toshiyova slova zničehonic a je sám rozhodnutý ustát všechno. Sebevětší skandál ho přece nemůže zničit. Ne tolik, aby se svou vytrvalostí zase po čase nedostal zpátky. Opravdu je o tom přesvědčený.
"Proč si neřekneš o peníze, můžu ti jich dát, kolik tě jen napadne." Sdělí mu nakonec a opravdu začíná smlouvat, v sázce je toho hodně a hlavně by nesnesl pomyšlení, že by se kvůli němu Taiji upsal. Kamijo stočí pohled na Taijiho a zavrtí nad jeho varováním hlavou.
"Pleteš se Taiji-cha, já nemůžu víc ztratit, než pokud neuspěji." Odpoví mu vlastně úplně upřímně. Trochu se sám sobě diví, že to opravdu udělal a v očích se mu objeví odhodlaní promíchané s nenávistí ke své vlastní rodině, tady spíš otci, jemuž sluhu nikdy dělat nebude. Na to ať velmi rychle zapomene.
"Jsi příliš cenným na to, abych si tě nechat jen tak odvést. Co já vím, co tě ve tvé pomatení smyslů napadne. Rozhodneš se odejít s ním a club přijde o cenné zisky. To nedovolím." Objasní mu celou situaci Kamijo a krátce stočí oči na Toshiyu.
"Tolik kolik mi v budoucnu vydělá, stejně nemáš. Zničil by ses tak jako tak." Vysměje se mu upřímně.
"Tohle není otázka jedné platby." Mávne už trochu znuděně zápěstí, aby celý proces urychlil, nemá na ně celý večer a čeká ho tu ještě jeden obchod.
"Jste klenoty mého otce ne moje a vždycky jimi budete. A já nejsem on, to se nestane." V Toshiyovi začíná opět bublat vztek. Co si to vůbec dovoluje ho tady vydírat a ještě se ohánět Taijim.
"To nebudeš, tvůj otec ví, co se sluší." Vrátí mu to i s úroky.
"Stavět rajdy nad svou vlastní rodinu. Udělal si z ní poskoky a své podřízené a obskakovat jemu podobné. Nevíš nic, Toshi-san." Vypustí Kamijo na světlo víc, než původně chtěl, jeho impulzivní chování se prodralo na povrch.
"To by stačilo." Ukončí celou debatu pro něj velmi nezvykle rázným hlasem a stáhne obočí k sobě. Sem se to vůbec nemělo dostat.
"Nabídka byla dána. Ale abych ukázal svou…" Odmlčí se a přemýšlí, jaký výraz by se nejvíce hodil.
"Dobrou vůli, máš čas na rozmyšlenou. Dejme tomu…týden. Přemýšlej pečlivě Taiji-chan, je toho příliš v sázce." Usměje se ironicky, vysekne jim oběma poklonu a odkráčí si to sebejistým krokem ze šatny.+Neprohraju, nikdy.+ Toshiya propaluje jeho záda, dokud mu nezmizí ze zorného pole. Teprve pak se otočí čelem k Taijimu.
"Opovaž se mu cokoliv podepisovat." Nařídí mu bez váhání a v první chvíli umlčí jeho protesty svými rty. Čeká ho soud s největší pravděpodobností. A teď společenská sebevražda ale usekne mu klidně ruce, aby to nemusel udělat.

Taiji

Taiji střelí očima k Toshiyovi a poslouchá jeho plamennou reakci. Je ochotný za něj složit jmění a Taijimu začíná docházet, že jeho práce s ním nebude ani trochu kompatibilní. Nesnese to, v životě to nepřežije a nikdy mu nedovolí, aby to dál dělal, i kdyby sám chtěl. Až do teď si vážně myslel, že to klidně skloubí, ale to se přepočítal pro změnu on. A navíc by Kamijovi podepsal asi cokoliv, jen aby Toshiyova pověst nijak neutrpěla a byl z toho venku. Těch pět let by pro něho vydržel, kdyby věděl, že je to pro dobrou věc a pro někoho, koho miluje. A v tu chvíli ho něco napadne. Pořád je schovaný bokem za Toshiyovými zády. Nahmatá telefon v zadní kapse kalhot, přesune ho do dlaně a naprosto nereálně se mu podaří nenápadně zapnout diktafon. Ani sám nedokáže pochopit proč, asi proto, kam se rozhovor právě začal ubírat a on mu to nehodlá jen tak darovat. Kromě toho ten výraz, který Kamijovy oči nabraly, ten mluvil sám za sebe a on si to očividně neuvědomoval. A pak to doopravdy přijde. Doznání, že on je klenotem jeho otce a nic víc. Taijiho oči se rozšíří, jak moc je tím zaskočený a tím spíš, že byl natolik duchapřítomný, aby ho začal nahrávat. Připadá si jako v nějakém špionážním filmu, srdce mu tluče jako splašené, jako by měl Kamijo zbraň a mohl je každou chvíli zastřelit. Toshiya se znovu ozve, v podstatě vysloví nahlas, co si Taiji taky myslí a Kamijo bouchne. Něco se mezi ním a Takeshim děje a má to neskutečnou sílu a rozměry. Nikdo z nich tohle netušil, nikdo. Stiskne zuby, použije svůj skvělý herecký talent, když předvádí zaskočený a šokovaný pohled plný náznaku bolesti, ale v duchu si mne ruce. Protože přesně ví, za kým s tím půjde. Pak to Kamijovi nejspíš dojde a diskuzi ukončí. Taiji volnou dlaní nahmatá Toshiyovo zápěstí, aby dál hrál zamilovanou holubičku, co potřebuje svého ochránce. Vyposlechne si vstřícný krok a přikývne. Jen tolik, aby bylo jasné, že není schopen slova ani reakce a Kamijo pro tu chvíli vyhrál. Vůbec netuší, proč ho nechává rozmýšlet, jako by ho nenapadlo, že budou mít s Toshiyou čas plánovat vlastní kroky, ale tím líp. Nechal se chytit do pasti vlastní zášti, hrozně snadno, tak moc ho ovládala. Co mu to doma Takeshi provedl? Stiskne konec nahrávání a telefon schová. V tu chvíli už jsou s Toshiyou sami. Toshiya je opět rychlejší. Prudce se k němu otočí, zakáže mu podpis čehokoliv a pak ho rovnou umlčí. Taiji musí nešťastně nakrčit obočí. Nikdy by nečekal, že by kvůli němu kdokoliv obětoval celý svůj svět a teď se to děje. Vlastně to nechce, nechce aby přišel o cokoliv, ale musí být hrozně chytří. Pohladí ho po tváři, když se mu podívá do očí.
"Myslím, že nikdo nečeká, že se tam dnes vrátím, ani on ne. Pojďme..." Proplete s ním prsty a vykročí pro jeho kabát, aby se co nejrychleji dostali z hotelu. Teprve v bezpečí Toshiyova Lexusu vytáhne telefon do dlaně a nahranou zprávu odešle. Pak natočí displej k Toshiyovým očím. Je tam jméno Sena-chan.

Toshiya

"Idiot." Okomentuje Toshiya Kamijovu celou osobu a už teď ho má plné zuby a to s ním mluvil jen párkrát. Tohle vystoupení mu dokonale stačilo. Bude si muset hodně dobře promyslet, s čím by se na něj mohl vytasit a odvrátit tak neodvratnou katastrofu ale s tím zatěžovat Taijiho nebude. Tohle je jeho boj mezi nimi a nehodlá dopustit, aby překročil jistě hranice. Pomalu se odtáhne od Taijiho rtů a ještě jednou se ohlédne na dveře. Ve tváři už má zase usazená podmračený pohled ale navzdory němu s ním proplete prsty a brble si něco pod nos. Nejspíš další nadávky, dnešní večer jich byl plný.
"Jdeme." Ozve se rozhodný hlas, když si svého Taijho vede až k auto, tam ho v podstatě nastrká, jak kdyby se bál, že mu na něj někdo bude sahat. Jak se tomu celou tu dobu podvědomě bránil, teď úplně otočil a je mu jedno, jak moc půjde vidět jeho náklonnost k němu, hlavní je, aby ho měl doma, kde se na něj nikdo ani nepodívá. A on se bude moci konečně pořádně uklidnit. Usadí se do auta, prudce za sebou práskne dveřmi, aniž by se staral, jak to auto drahé bylo nebo ne a sevře volant. Zamračí se znovu, protože klouby na pravé ruce jsou poznamenané ránou a ušklíbne se s nádechem spokojenosti. Jak kdyby do této chvíle bolest necítil. Praštil by si ještě, kdyby k tomu měl důvod. Nadechne se, aby Taijimu ještě něco řekl, když mu černé oči padnou na displej jeho telefonu. V ten okamžik vypadá opravdu překvapeně a koutky se mu zvednou v zlověstném pousmání.
"Jestli něco podobného budeš zkoušet na mě." Odtuší s krátkým zasmáním ale očividně se mu ulevilo. Tohle by mohla být celkem dobrá páka a něco by se přece jen mohlo změnit.Třeba by to nemuselo dopadnout tak bezvýchodně, jak to teď vypadá.
"Jedem domů." Vydechne, když nastartuje a upře oči skrze čelní sklo.
"Potřebuju led a tentokrát ho tvému pozadí vážně nepůjčím." Sešlápne plyn, když vyrazí ke svému domu, kde budou mít pohodlí a hlavně KLID.
"No…" Ohlédne se na něj s mírně pozvednutým obočím.
"Možná na chvíli." Neodpustí si poznamenat a majetnicky si položí ruku na Taijiho stehno. Rychlost udržuje pořád stejnou, takže si to může dovolit. Jeho dům není od místa konání večírku tak daleko. Jen chvíli se stačí probírat ve svých vlastních myšlenkách a už parkuje v garáži a je upřímně rád, že to nebude trvat dlouho a ruku zchladí. Může se jen modlit, že kosti netrpěli ale nejspíš ne, když zatím mohl dost dobře fungovat, je o tom přesvědčený.
"A vypadalo to na nudný večer." Vytáhne si košili s kalhot, když míří rovnou do kuchyně a k mrazáku, odkud vytáhne led, vloží jej do utěrky a omotá si jím zápěstí.
"Pojď sem." Kývne hlavou na Taijho, než se usadí do křesla. Počká, až se k němu přidá a vypadá trochu unaveně, když si zapře hlavu do opěrky.
"Zabil bych ho." Narazí na události na večírku.
"Udělal bys to?" Uhodí na něj zničehonic, jak kdyby ho ta otázka pálila v hlavě už nějakou dobu. Kolik jich měl do té doby, co k němu přišel poprvé. Ne, nepochybuje, že mu říkal pravdu o tom, komu patří ale to přece neznamená…Podvědomě už zase trochu zatíná zdravou dlaň v pěst.

Taiji

Sleduje Toshiyův výraz, když se dívá na displej a vypadá to, že není jediný, kdo cítí satisfakci. Usměje se na něho, když vidí ten zlověstný úsměv a hřeje ho, že mohl udělat alespoň něco. Pro něj.
"Nejsem si úplně jistý, co jsem právě udělal, nevím nic konkrétního přímo od Seny, ale šušká se o nich a hodně. Někdo je viděl jezdit spolu často do práce a Sena se v poslední době nosil jako na obláčku. Kromě toho Kamijo si sem tam neuhlídá výrazy, když na něj někdo sahá." Pokud je pravda, co se říká, tak Senovi způsobil bolestné chvilky, ale situace si to žádala. Měl ho rád, ale Toshiyu miloval a nepochyboval, že Sena by pro svou lásku udělal kde co. Pak se tiše zasměje.
"Hmm, dej si na mě pozor." Broukne sladce, ale Toshiya ho zaskočí, když použije slovo Domů. Ještě pořád u něj nemá vůbec žádné věci, ale na noc si s tím poradí, však si tohle všechno oblékl jen před chvílí. V první chvíli to pochopí tak, že Toshiya potřebuje led spíš na zchlazení sebe, ne na tu ruku a rozesměje se při vzpomínce na to, co dělali s tou kostičkou.
"To byla pěkně zákeřná technika." Řekne mu, když jeho dlaň sevře ve své a poposune si ji na stehnu ještě o kousek výš. Společně dojdou až do bytu.
"A kdo by to řekl, že ho zakončíme společně..." Vydechne. Původně se dnes vidět neměli a teď jsou tu. Stálo to za to všechno? Sleduje ho, jak si balí ruku do ledu a konečně si přesedne z vedení. Svraští nad tím čelo, ale poslechne ho a opatrně dosedne na jeho kolena. Konečky prstů přejede po utěrce, než na něj vrhne starostlivý pohled. ON!
"Bolí?" Zeptá se a tu ruku si pozvedne před rty, aby ji políbil, než ji zase položí zpět. Ano, ano, on si všiml, nikdy by si nepomyslel, že dokáže tolik ztratit hlavu a ono se to stalo. A pak vytáhne obočí opravdu hodně vysoko, když na něj Toshiya tak udeří, jako by za to snad mohl on. Chvíli se mu dívá nečitelně do očí a pak prostě přikývne.
"Udělal. Udělal bych toho hodně, aby tě nezničil a aby ti neublížil." Má v tom docela jasno. Ví, co si řekli, ale pro něj není zahazování Toshiyovy budoucnosti něco, co se dá brát na lehkou váhu. Když je schopný zničit se sám, někdo jiný musí dohlédnout na to, aby to neudělal.

Toshiya

Automaticky ovine paži kolem Taijiho pasu, když se k němu usadí do křesla. Očividně se mu pořádně ulevilo až teď, když jsou v bezpečí jeho domu. Žádné pohledy, žádné nenechavé ruce a on se pořádně uklidní. V dlani mačká konce utěrky a černýma očima sleduje Taijiho gesto, když mu olíbá ruku. Líbí se mu to, je to takové…ne, není slovo, které by měl ve slovníku, tak příjemné pocity příliš neumí popsat. S Taijim se ale mění jeho zajeté pořádky, vlastně ho to napůl rozčiluje a napůl si nepřeje nic jiného. Zavrtí skoro hrdinně hlavou, že to vůbec nebolí ale nakonec se rozhodně přiznat barvu.
"Není to tak hrozné, zítra to bude horší, naštěstí už mám návrhy hotové." Prozradí mu, jak na tom je ohledně pracovního vytížení momentálně je a přitáhne si ho blíž ke svému tělu vyčkávajíc na odpověď. Uvnitř sebe cítí, že mu na jeho odpovědi víc než záleží. Nejradši by vrazil sám sobě ale nejspíš je pozdě na takové nápady. Stejně by s tím nic nevyřešilo a on by se pro něj velmi nezvyklých pocitů nezbavil. Jeho jindy nepřístupné oči hodně změknou, když mu Taiji řekne, že by byl schopný to udělat a o to víc, že je to kvůli němu. Neví přesně, jak moc je Tai spokojený se svým dosavadním životem ale pochybuje, že by se chtěl dobrovolně upsat jen tak. Takže mu na něm záleží? Opravdu ano?
"Já vím, že ano. A nevím, jestli ti za to nafackovat nebo vzít do ložnice." Sdělí mu sebejistě ale jistý si vůbec nebyl, teď už je na tom mnohem líp. Z jedné strany nesnese jen myšlenku, že by Taiji něco podobného dál dělal, z druhé ho těší, co všechno je schopný pro něj udělat.
"A právě proto to nedovolím." Pozve dne hrdě bradu, jakmile vezme jeho tváři do dlaní a koukne mu upřeně do očí. Ta utěrka už je celá mokrá, asi ho bude trochu víc studit, na tím ovšem přemýšlet nedokáže.
"Já se ho nebojím Tai-chan. Nemám proč." Pozvedne koutky a mírně se narovná v křesle, aby mu rty byl co nejblíže.
"A i kdyby se mu povedlo mě zničit na společenské úrovni, mám svá tajná vrátka. A pak se vrátím a zničím ho já." V očích se mu zlověstně zablýskne. Uměl šetřit, pořídil si, co potřeboval a zbytek výhodně uložil. Vlastně si nechal poradit a tou osobou, která mu věnovala svůj čas, byl Kamijův otec.
"Takeshi-sama ví, kde se peníze množí. Stejně jako vzkvétala Mihrunisa roste i mé skryté konto." Mrkne na něj s jistou chladnou rozverností, kterou snad umí jen on a políbí ho dravě a chtivě, stejně jako v šatně na večírku.
"Vymyslíme něco společně, tvé nápady nám zachrání zadek oběma." Však on ví, že Taiji je chytřejší, než si mnozí myslí.
"A pak s tím budeš moc skončit." Zavrní sebevědomě, je vidět, že si vůbec nepřipouští, že by třeba Taiji nechtěl. V jistých ohledech umí být velmi naivní.

Taiji

"Tak mi třeba můžeš nafackovat v ložnici." Začne s provokací, ale Toshiya tuhle diskuzi očividně ještě neopustil. Nedovolí? On mu to nedovolí, to je přesně to, co si myslel. Konec Mihrunisy, nevázaného života a dělaná si co chce? Kde si asi bude vydělávat na všechny blbosti, co chce? Ne, že by s ním měl nouzi o skvělý sex, jde mu spíš o ty prachy a to, že je skoro denně někde v čudu v clubu, na baru a tak podobně. Nepere se s ním, když mu Taiji otočí tvář směrem k sobě a pořád mu oplácí ten hrdý, trochu přidrzlý pohled do očí. Rty má teď trochu pootevřené, jak očekává, co se bude dít dál. Chvíli si myslel, že po něm vyjede, ale není to tak. Bude mnohem složitější povaha, než jak se mohlo zdát. Velmi nepředvídatelná.
"Já vím, že ne, ale přijdeš mi teď trochu jako sebevrah, neměl bys kvůli mě zahazovat všechno. Ještě před pár dny bys to nedovolil." Řekne mu a zamračí se na něj. Nemá důvod mu nevěřit.
"Zničíš ho dobře a kdo narovná tvou pověst? Už tak budeš mít problémy z toho, koho sis vzal domů a nejde zdaleka jen o pohlaví. Hodně důležitých lidí zná můj obličej." Pokusí se mu to připomenout. A pak dojde na Takeshiho. Na jednu stranu je rád, že ho to učí zrovna on, že jsou si nějakým způsobem blízcí a na druhou se mu do hlavy okamžitě dostane jejich poslední románek, o kterém Toshiya neví. Trochu zkřiví ret, než se do něj kousne. Do prčic, Takeshi si ho vzal do ložnice, i když o nich věděl? Nevěděl? Buď jak buď, bylo to jedno. Prostě by o něm raději nemluvil. A to si má jít vybrat druhou motorku. +Odkud ji máš, Tai-chan? Hm velké dýško...???+ Co s tím má do háje dělat? Všechny myšlenky mu ale seberou Toshiyovy náruživé rty. Znovu mu opětuje pohled do očí a opravdu upřímně se usměje. Je jedním z opravdu mála lidí na světě, kteří v něm nevidí egoistického pitomce, co chodí do školy jen proto, že může a kterému na ničem nezáleží. Vidí v něm totiž někoho chytrého... Jemně nakloní hlavu k rameni a v duchu si uvědomí, že ho miluje o to víc. A už jsou zase u toho konce. Jenže on mu prostě nedokáže říct Ne, nechci s tím skončit. Jen se usměje a nechá to tak. Kdo ví, co se teď stane... Má týden k podpisu nové smlouvy i když ta stará bude ještě chvíli platit. Možná karty zamíchá Sena, nebo Kamijo udělá jinou chybu. Mohli by taky jít žebrat k Takeshimu o zkrocení syna, ale to mu dřív upadne jazyk.

Toshiya

"Ještě před pár dny jsem byl přesvědčený, že nejsem schopný někomu jen tak dát pěstí." Stočí oči krátce ke své dlaní, a setřepe utěrku, protože už tam stejně žádný led nezbyl. Pro nový se mu určitě nechce, to by musel Taijiho sundat ze svého klína. To se prostě nestane. Zapře se pohodlněji do křesla, když ho nazve sebevrahem, vlastně nad tím jen trochu lhostejně pokrčí rameny.
"Možná, že stojím na okraji mostu ale pode mnou je voda. Když dopadnu dobře, nic se mi nestane." Osvětlí mu situaci po svém a stáhne obočí k sobě. To se o něj vážně tolik bojí? +Ale ty jsi mi zlatíčko.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení, ne to však výsměch.
"Ještě před pár dny bych neřekl, že se o mě budeš bát Králíčku, jsi roztomilý." Dobírá si ho trochu a dlaněmi jede po jeho tvářích, přes obě strany šíje a pokračuje ho po hrudníku, oděném v třpytivém topu tmavé barvy.
"Mám se ptát, proč zrovna tahle barva?" Popustí uzdy své typické povaze. Občas je to s ním jak na horské dráze a jeho nálady se dokážou měnit jak aprílové počasí.
"To nebude tím, že znají tvůj obličej Králíčku." Pokračuje dál na stejné vlně a je jasné, že vážná témata odsouvá trochu stranou.
"Můj obličej zná taky hodně lidí ale jisté partie už tolik ne." Neubrání se ledovému uchechtnutí a dlaněmi, které už má na bocích jím trhne proti svému tělu. Hned na to zkřiví tvář bolestí, prostě zapomněl, že jeho pravačka není úplně v pořádku.
"Já se za tvou minulost nestydím víš. Vlastně mi to úplně vyhovuje, pokud s tím přestaneš. Nemám čas kohokoliv, cokoliv učit." Pozvedne sebejistě bradu ale koutek mu opravdu cuká, jak přemáhá pousmání. Nikdy neměl chuť se tolik usmívat, jak když je s ním. Hrozné.
"Ale když už máš chuť se o mě starat, vlastně bych toho mohl využít." Tváří se naoko zamyšleně, když si promne bradu mezi palcem a ukazováčkem.
"Jsem zraněný víš." Pokývá vážně hlavou a bez obalu mu sáhne rukou do klína. Vůbec mu nestačila jedna rychlovka v šatně. Chce z hlavy vymazat Kamijův pokrytecký ksicht a ví, že nikdo jiný to nedokáže. Možná by si o tom mohl promluvit s Takeshim, až ho příště uvidí. To by mu ale musel prozradit, jak moc má k Taijimu blízko. Ví, že je to jeho klenot, i když si nikdy nevěděl, jak vypadá. Teď to ví ale naštěstí neví, jak moc blízko si nedávno byli oni dva. To by s vřelým přístupem byl nadobro konec. Je dost pravděpodobné, že by nakonec vrazil i jemu, kdyby věděl co vrazil Taijimu…no nic.