Taiji x Kamijo x Toshiya - Připravený na všechno? - Část 1.

(Narozeninový večírek)

Kamijo, Toshiya

Kamijo po poslední návštěvě Boogieho u něj v kanceláři nemůže být spokojenější. Ten černooký, plachý svůdník má, zdá se talent na odpovědi, které po něm chtěl Mohl by si mnout ruce, jak moc se mu zamlouvá jeho povaha a jistě bude i ostatním. Je o tom přesvědčený. Dnes večer ho však čeká větší večírek, na který Boogieho nevezme. Tam to bude chtít trochu ostřejší lokty a je přesvědčený, že by to bylo příliš brzo. Vybral si úplně jinou oběť, kterou hodlá předhodit lvům a je si jistý, že zrovna on se jich jen tak nezalekne. Volal Taijimu včera odpoledne, aby se na onu akci řádně připravil, a když bude úspěšný, slíbil mu nemalou odměnu. Nepochyboval o tom, že kývne. Domluvili se, že jej vyzvedne na zastávce poblíž místa kde Taiji bydlí, aby to neměl náhodou daleko. Sám se pečlivě připraví, aby mohl dostatečně reprezentovat klub i sebe samého. Slibuje si od toho nové kontakty na dodavatele a taky mnohem víc zákazníků. Dneska nechá své Ferrari doma a objedná si limuzínu až před svůj dům, musí přece přijet stylově. Sena je v clubu, takže se trochu vyhne všetečným otázkám ale upřímně, už se těší, až zas přijde domů a budou moct společně trávit den. Nadiktuje řidiči adresu, kde má jeho dnešní společnost vyzvednout a sám se pohodlně usadí, poupravíc lemy dlouhého lehkého kabátu. Může jen doufat, že si Taiji oblékne něco….serióznější, než obvykle. Ne…vůbec v to nedoufá, už ho za tu chvíli stihl poznat. Jakmile dorazí na místo, nechá řidiče, aby vyskočil zpoza volantu a otevřel Taijimu dveře.
"Připravený na všechno?" Zeptá se jej místo přání dobrého večera a sjede jej hodnotícím pohledem od hlavy až k patě.
"Nebudeme tu týden, tak si pospěš. Nerad někam jezdím pozdě, vrhá to špatné světlo." Pobídne ho ledovým hlasem a krátce si povzdechne. Na druhém konci Tokia prozatím sedí Toshiya v pracovně svého domu a dodělává poslední podklady ke své nové kolekci. Černýma očima, nesoucíma nekompromisní výraz sjede svou vlastní tvorbu a neubrání se úšklebku. Samozřejmě, to si mohl myslet, jeho oko v tom vidí jasné náznaky Taijiho vlivu. Naštěstí to pro ostatní zůstane skryto. Dle jeho názoru to bude mít rozhodně úspěch, vlastně z toho má dobrý pocit ale vůbec se tak netváří. Naskenuje všechny potřebné papíry a rovnou je pošle do firmy, aby byly co nejdříve připraveny. Pracovní doba jeho podřízených je šibeniční i v pátek večer ve firmě pořád někdo je. Taky mají nemalé výplaty, tak si nemají na co stěžovat. A pravděpodobně žádný rodinný život ale to není jeho starost. Zvedne se a zamíří do šatny, aby se oblékl do předem připraveného outfitu. Černá košile, kterou si přitáhne přes hlavu a nechá jediné dva knoflíky u krku rozepnuté. Přesně padnoucí kalhoty, ladící boty a pár nezbytných, stříbrných doplňků. Netrvá to příliš dlouho a už sedá do svého auta. Nemá v plánu pít vůbec, jde spíš o jeho zdvořilostní účast, než by si jakkoliv užil. Dorazí trochu s předstihem, takže se potká přímo s pořadatelem a přijme od něj welcome drink.
"Mě je potěšením tady být." Ukloní se letmo hlavou a zapředou rozhovor na téma obchodu, který by se zde mohl uskutečnit. Je možné, že po dnešním večeru bude mít nového sponzora ale…ještě je příliš brzy na závěry. Za chvíli se k jeho smůle ocitne v hloučku nově příchozích a snaží se tvářit zaujatě nad vtipem, který vypráví jeden z hostů. Snaží se přemluvit koutky, aby se alespoň pousmál ale ne, vůbec to není vtipné, bože. Přemáhá nutkání protočit očima v sloup.
"Vy se s námi vůbec nebavíte, Toshiya-san." Ozve se hlas přihlížejícího mladíka.
"Uhm ale ano, jen…" Spěšně si v hlavě spřádá společensky přijatelnou výmluvu.
"Nesměji se často nahlas." Konečně ty koutky pozvedne ale je to strojené, naštěstí to ostatním ke spokojenosti stačí.

Taiji

Bylo to dost narychlo, když Kamijo volal s touhle nabídkou, ale Toshiya měl pořád víc práce, než kolik měl času na něho. I když byl doteď pryč, hned musel ještě na nějakou neodkladnou akci. Taijimu to celé sice lezlo do rozvrhu učení, ale kdo by odmítl možnost tolik si přivydělat? On rozhodně ne, takže to potvrdil. +Nesmíš přijít pozdě, rozumíš, zkus to aspoň jednou.+ Nabádá sám sebe v koupelně, ale je na sebe opravdu hrdý, když dobíhá limuzínu jenom s desetiminutovým zpožděním. Dostal nějaké instrukce, jak se obléknout, ale jestli si někdo myslel, že na něj dostane oblek a košili, tak se strašně spletl. A tak vsadil na svou druhou tvář, tu, co byla k vidění mnohem méně a zvolil cosi mnohem víc ženského, za to určitě pořádně sexy, jak Takeshi často říkal. Třeba tím Kamija překvapí. Nevymění kůži svých kalhot, to nehrozí, ale tyto jsou spíš jako legíny, než klasického střihu, k nim má kotníčkové botky na nižším podpatku, které jsou zdobené temně se třpytící látkou a stříbrnými ozdůbkami. Přes ně má volnější svetřík s lodičkovým výstřihem, který mu padá z ramene celkem hluboko, zároveň zakrývá pozadí i popředí, aby to nebylo příliš lascivní a také se temně třpytí jako hvězdné nebe. Rty má dokonale na rudo, silné kouřové líčení i podlouhlé jasně se třpytící náušnice, které zdobí jinak celkem jednoduchý oděv. Nic se nemá přehánět. Kolem krku má jen tenoučký řetízek, který ale nespadá dopředu do výstřihu, ale dozadu, skoro do poloviny zad. Neposedné vlasy zkrotil do vln ve stylu osmdesátých let, jedna mu padá skoro přes oko a dovolí si klidně i psaníčko do ruky. Ať se pánové pomějí, až nebudou vědět, co si počít a co si myslet. Většina se ale dokonale chytila. A chtěla vědět, co je pod tím svetříkem, který stačilo jen trošku poodhrnout. Škoda, že to nevidí Totchi-chan, měl tak rád tmavé barvy...
"Ahoj." Vydechne udýchaně, když usedne ke Kamijovi do limuzíny a věnuje mu okouzlující úsměv, aby ho nepřerazil hned v úvodu. Samozřejmě si dal záležet i na výběru parfému, který je trochu těžší a působí draze a luxusně. Rudě nalakovanými nehty poklepe o jeho stehno.
"Netvař se tak nebo si budu myslet, že se ti nelíbím..." Nakloní se k němu, políbí ho na tvář až to mlaskne a vykouzlí mu tam rudý otisk rtěnky. Vyhlédne z okýnka a pozoruje ulici, kam jedou. Chvíli to trvá, než se limuzína proplete všemi ulicemi a vyloží je před drahým hotelem, kde dnešní soukromá akce probíhá. Jemně se chytí jeho rámě, dneska je prostě za dámu. Už teď na sobě cítí všechny pohledy, musí pro ně být tak neobvyklý.

Kamijo, Toshiya

Kamijo musí uznat, že tohle opravdu nečekal. Je to jiné, než na co byl u něj zvyklý ale dost provokativní, aby s tím měl úspěch.
"Máš štěstí, že nejsem až tolik netrpělivý, jinak bys měl po výdělku." Okomentuje jeho zpoždění a neubrání se ironickému pousmání.
"Příště buď přesný nebo si opravdu vyberu někoho jiného." Sdělí mu úplně jednoduše a nastavuje tak svá vlastní pravidla. Pusa na tvář to na pár okamžiků vyžehlí ale jeho výraz zůstává pořád stejně sebevědomý a trochu povýšený. Možná už si to spíš neuvědomuje a pookřeje jen v přítomnosti jediné osoby.
"Sluší ti to." Vyjde z jeho rtů nakonec smyslným hlasem, když se na něj pootočí.
"Jsi sexy a budu s radostí pozorovat, jak se o tebe poperou." Sdělí mu úplně jednoduše a vezme je krátce za bradu, aby se zblízka podíval na jeho líčení.
"Skvěle." Ohodnotí ho, bez sebemenšího zaváhání a zbytek cesty mlčí nebo si vyřizuje pracovní emaily na telefonu. Musí toho tolik zařídit, ještě než tam dorazí. Jakmile vstoupí, nabídne mu rámě a vede si jej přes ochranku až do nitra sálu, kde už zní hudba a večírek je očividně v plném proudu. Je to taková snobská akce na oslavu plnoletosti jednoho z obchodníku, se kterým Kamijo, stejně jako Toshiya spolupracuje. Všichni se znají a kdo ne, brzy se seznámí. Je vidět, že mladší část osazenstva se neubrání překvapeným a občas i hladovým pohledům na Taijiho, protože nikoho podobného snad v životě neviděl. Kamijo se krátce skloní k jeho uchu a pozvedne koutky, když se ozve tiché mumlání komplimentů na Taijiho adresu.
"Podívej Taiji-chan, dokonce tu máš i svého stálého zákazníka." Sdělí mu smyslným šeptem.
"Jaká…" Odmlčí se krátce.
"Náhoda." Je jasné, že to náhoda není ani trochu a Kamijo o tom moc dobře věděl. Zamíří rovnou k jednomu ze starších mužů, se kterým se očividně dobře zná.
"Hai, přivedl jsem jednoho na ukázku, jak jsem slíbil." Věnuje muži zdvořilou úklonu.
"Jako příjemné zpestření nebo se pletu?" Pozvedne mírně obočí s hraně vřelým úsměvem a vyplete Taijiho paži ze svého rámě.
"Jistě vám bude příjemnou společností, já se budu muset na chvíli omluvit." Další úklona, když mu s ďábelským zablýsknutím v očích a jistým varováním v nich Taijiho předhodí.
Toshiya už se nějakou chvíli snaží nějak nenápadně vyplést z hloučku, který se kolem něj neustále obnovuje a vyptávají se na novou kolekci. Měl tušit, že se to bez toho neobejde. Jenže on neviděl Taijiho nějakou dobu a to je pak příšerně mrzutý a rozhodně nemá náladu na všetečné otázky. Raději upíjí ze svého drinku, aby měl výmluvu, proč nepozorovaně zmizet. Splní si svou zdvořilou hodinku a pojede hezky domů, kde má svůj vlastní klid. Během vteřiny se ale všechno změní. Oči všech se upřou na Kamija, který právě vejde do sálu a jak kdyby společně se svým doprovodem zářil na míle daleko. Toshiyovi v tu chvíli málem vypadne sklenička z ruky. Společně s tím mu klesne čelist. Vypadá úplně jinak ale není pochyb, že je to Taiji, poznal by ho kdekoliv a kdykoliv.
"To nemyslí vážně." Sykne si spíš pro sebe a po jeho boku se ozve překvapené prosím.
"Nic, jen…to je jedno." Odpálkuje mladíka nezdvořile, je to u něj velmi nezvyklé ale teď nedokáže vůbec myslet. Pomalu sjíždí černým pohledem Taijiho postavu a mračí se, když si Kamijo tak vede. Žárlí ale úplně neskutečně, k tomu se vybavují s tím největším chlípníkem v Tokiu, který Taijjiho svléká očima před publikem.+Tak na to ať zapomene.+ Utne to v duchu rázně a vykročí sebejistým, pevným krokem k nim. Tedy už jen k Taijimu a tomu…ne, na to není slovo, které by chtěl momentálně použít. Po cestě ho ale zastaví několik známých, důležití lidé, které nemůže jen tak odpálkovat a nutí ho ke konverzaci. On má neustále oči přikované k Taijimu, sleduje ho jako ostříž a vidí nenechavé ruce, které si ho očividně potřebuje prohlédnout a v něm to vře, jako snad nikdy životě. K tomu se k němu naklání a něco mu šeptá?
"Co na něj má co sahat." Nadává si pro sebe tiše ale uším jeho společnosti to neujde.
"Jste v pořádku Toshiya-san?" Ozve se další otázka na jeho duševní rozpoložení.
"V naprostém." Zavrčí chladně, aniž by si to uvědomil a nevědomky zatíná ruku v pěst.

Taiji

Taiji stiskne neochotně rty a potlačí protočení očí v sloup. Začíná ho poznávat. Pořád jim něčím vyhrožuje, nějakými výměnami, ale už ví, že Shin-chan vyměněn nebyl, jen měl jinou důležitou práci a někdo ho musel zastoupit v clubu. A kdyby nebyl Taiji hvězdou velkého formátu, Kamijo by ho s sebou nevzal. Koho by vzal, nějakého nováčka, aby to zpackal? Ne, on očividně potřebuje jeho náturu. Nic na to ale neřekne a po té puse mu dojde něco, co by kde jaké ženské nebo Uruhovi došlo mnohem dřív. +Možná jen touží být stejně obletovaný... to mu můžu dát...+ Viděl jejich chování k Takeshimu a sám se cítí v Mihrunise nechtěný? +Ale no tak, viděl jsem tvoje pohledy na Senečka a princeznu Večernici...+ Pomyslí si s úsměvem, ale nejradši by ho pohladil po těch jeho vlasech. Když dostane ujištění, že mu to sluší, spokojeně se usměje, ale z jeho další ignorace je trochu nesvůj. Tohle nezná, Takeshi se jim věnoval všem. Jakmile vejdou a Taiji se trochu porozhlédne, aby zhodnotil úroveň večírku a hosty, hned je jako ryba ve vodě. Nebojí se jich ani trochu, poradí si s nimi a doslova září na všechny strany, tak jako všechny decentní třpytky na něm. Dokonce i stíny se mu nepatrně lesknou. Nedostal žádný konkrétní úkol, koho lovit a na koho dělat dojem, ale pak Kamijo prohodí, že je tu jeho stálý klient. Stáhne obočí jemně k sobě a pak ho uvidí dřív, než Toshiya uvidí jeho. Dokonale to trhne s jeho žaludkem. Ne, že by ho nerad viděl, ale Kamijo netuší, co mezi nimi je a navíc tady má pracovat. Před jeho očima? Po tom, co si řekli? I tak ale zvedne koutky nahoru a vymění si s Kamijem pohled, aby mu naznačil, že se o Toshiyu později postará tak, jako v clubu, aby byl spokojeným klientem, to dá rozum, samozřejmě. Pak se nechá otočit zády a odvést k někomu jinému, komu je předán. Hlavní cíl, nejspíš. Je rád, že Toshi o něm zatím neví. Ukloní se a blýskne smyslnými profesionálními úsměvy po všech v tomto kroužku, ale je jasné, že ten nejstarší si ho hodlá urvat pro sebe. Nic moc chlap, se kterým by jeden nadšeně běžel. Takoví vždycky hrozně funěli a byli o sto let rychleji, než by kdy stihl sám nebo naopak vůbec. Rozhodně žádný druhý Takeshi. Chvíli baví hosty trefnými dvojsmyslnými poznámkami, kterých má plný arzenál, občas je nestoudně drzý, ale ne moc, sem tam se někoho dotkne nebo ho nechá, aby se dotkl jeho a vůbec netuší, co se děje za jeho zády, a že se jeden žralok rozhodl krvavě zúčtovat se vší svou konkurencí. Netrvá to zase tak dlouho, co se pánové poperou o to, kdo mu podá sklenku a vzápětí na to ucítí na svém pozadí pod svetříkem nenechavou dlaň pana nejstaršího. Chvíli mu dopřává to potěšení a dělá, že si toho nikdo nevšiml, než se pootočí, nechá si jeho tvář zmizet ve vlasech a doporučí mu, aby se přesunuli ke stolu se sushi a sashimi. U jídla snad dá trochu pokoj a narazí tam na nové lidi. Muž mu zatím vyhoví, ale brzy přijde pokus o odvedení bokem, to už Taiji ví. +Moc nemešká, ještě jsem si ani nesundal bundu...+ Pomyslí si obrazně.

Toshiya

Je to šílené. Nemůže se dostat z obležení ostatních, aby se vydal za Taijim. Může jen po očku sledovat, co se tam děje a je úplně mimo, co se týče probíhající konverzace. Naštěstí si celkem obstojně vystačí s občasným přikývnutím nebo zamručením, aby dal najevo svůj názor, ani neví na co. To ho ale vůbec nezajímá. Nehty už má  otisknuté ve svých dlaních a ještě několik desítek minut bude zírat na to, jak jsou ty odporné ruce na Taijiho těle a bude potřebovat zubaře, jak drtí zuby o sebe. Tohle se mu snad jen zdá. Nezáleží na tom, že tu žárlí, jak zamilovaný kluk, prostě mu na něj nikdo sahat nebude. Taiji je jeho, řekl mu to a on tomu ke svému vlastnímu překvapení věří. Vždycky se uměl skvěle ovládat, nikdy nepřekročil hranice, které společnost určovala jako přijatelné. Teď mu ale přestává záležet na tom, co si ostatní pomyslí a to je pro něj dost nebezpečné.
"Co si o tom myslíte?" Zeptají se ho na názor a on konečně stočí oči ke své momentálně společnosti.
"Že už jsou hranice až příliš překročeny." Odpoví na úplně jinou věc, než byl tázán a zpraží přítomné ledovým pohledem.
"Omluvte mne." Zarazí všechny případné protesty a upřesnění otázky, než se ne příliš vybíravě proplete davem a míří rázným krokem rovnou ke stolu, kde sedí Taiji společně s dalšími. Vztek v něm roste neúnosnou mírou, nikdy se méně neovládal jako právě teď. Hrozí to celé brzkým výbuchem a on to klidně nechá zajít až tak daleko. Paží odsouvá stranou všechny, kdo mu stojí v cestě. Vyfasuje tak několik nechápavých a mnoho pohoršených pohledů, které prostě nediví. Ani by ho nenapadlo, že z povzdálí ho sleduje Kamijo a očividně se královsky baví. Než se však dostane Toshiya až k nim, už si očividně nadržená Taijiho společnost rozhoduje k dalšímu kroku a zve jej do odlehlých prostor, které tento club nabízí. Většinou jsou to místnosti s pokerovým stolem. Vztek u Toshiyi překročí únosnost, jakmile uvidí, že si Taijiho postarší muž zvedá od stolu za zápěstí a skoro ho táhne za sebou.+Tak už to nemůže vydržet, prase jedno.+ Proběhne mu hlavou neurvale a zrychlí svůj krok, aby u nich byl, co nejdříve. Zastihne je skoro u dveří ze sálu a hmátne po Taijiho zápěstí, které je uvězněné.
"Najdi si někoho jiného." Sekne po něm zlostně a snaží se mu odtáhnout prsty, aby Taijiho pustil. Asi to nic příjemného není a očividně to dost bolí. Ale ne Toshiyu a zbytek není jeho problém. Z očí mu šlehají blesky a je jasné, že v tomhle stavu nepůjde pro ránu daleko.
"Vybral jsem si jeho a s ním taky odejdu." Ozve se hlas muže, který se si mne zápěstí, kde zůstal rudý otisk po Toshiyově stisku.
"Mě je úplně u prdele, koho sis vybral, on nikam nejde." Zabije v sobě poslední kousky slušného chování a popadne staršího muže za košili pod krkem.
"Tenhle je prostě můj, rozumíme si." Prskne na něj naštvaně a očividně ho nemá v plánu jen tak pustit.
"Je to děvka, je všech." Ozve se výsměšná poznámka. Toshiya má druhou dlaň zatnutou v pěst a po jeho slovech se neovládne a jednu mu natáhne.
"Je můj, jenom můj. Nemáš na něj, co sahat." Zavrčí na něj a vzápětí už se napřáhne a uštědří mu druhou ránu. Má dokonale rudo před očima.

Taiji

Celkem si oddechne, když se usadí s ostatními ke stolu, i když má pana Tanaku - jak se dozvěděl - stále po svém boku a jeho dlaň na stehně, o dost výš, než by si představoval. Díky univerzitě dokáže dokonce i celkem obratně konverzovat, když přijde na studijní léta mladších ročníků. Sice to není nic prestižního, jako chodili oni, ale alespoň není úplně mimo. Vlastně se nakonec docela dobře baví, dokud mu málem nezaskočí jeden kousek sashimi, když ucítí dlaň přímo v klíně. Ubrus ledacos skryje. Pan Tanaka to celé pochopil úplně po svém, když si Taijiho zaskočený výraz, maskovaný několika doušky vody, vyložil jako krok kupředu. Brzy znovu ucítí jeho tvář ve vlasech, když poslouchá jeho nabídku k tomu, aby se trochu vzdálili. Nelíbí se mu to, rozhodně nedá nikomu mimo club, bez patřičných prověrek, především zdravotních a ještě navrch bez honoráře. A někde tady je pořád Toshiya. A to, že by měl ochranu v kapse, si nemyslí už vůbec. Co si sakra myslí? Že je nějaká levná coura z ulice? Jenže je to Kamijův důležitý kontakt, to pochopil, takže to musí nějak kulantně vyřešit. Otře si jemně rty do ubrousku, na kterém zůstane rudá stopa a zvedne se společně s Tanakou. Provázejí je zvědavé pohledy a jemu je jasné, co se všem honí hlavou. Něco vymyslí po cestě, někoho pozdraví nebo tak něco... U dveří ze sálu už z toho vážně začíná být problém, tohle místo nemůže opustit a Kamijo nikde. A pak na svém volném zápěstí ucítí jinou dlaň, která ho zastaví. V první chvíli si myslí, že je to on, ale když se ohlédne, hledí rovnou do Toshiyovy rozčílené tváře. Přišel ho zachránit. Koutky mu vystřelí nahoru, ale jen do chvíle, kdy Toshiya pronese slovo, o kterém si myslel, že ho nemá ve slovníku a jemu dojde, že se vůbec nehlídá. Když se tu odehraje scéna, uškodí mu to, Taiji to ví.
"Toshi-chan..." Broukne tiše, ale začínají na sebe přitahovat nežádoucí pozornost, pár lidí se ohlíží a ukazuje si na ně a jeho zápěstí se osvobodí. +Mysli, no tak mysli!+ Nařídí si v duchu, aby je nějak dostal od sebe, ale je pozdě. Toshiya už drží Tanaku za košili a vypadá u toho zatraceně sexy. V Taijim se mlátí cosi mezi snahou ochránit jeho pověst a touhou křičet na něj, aby mu rozbil hubu. Nikdy se o něj nikdo takhle nerval, z větší části proto, že to dost dobře dokázal sám, ale i tak! Ta Tanakova poznámka se ho v nejmenším nemůže dotknout, je to vlastně pravda. Jenže než se nadechne, Tanaka dostane rovnou pěstí do nosu, Taiji přitiskne obě dlaně na ústa a nos a vyvalí na to oči a co hůř, není schopný potlačit jiskření v nich. Ten nápřah, bože on se z něj snad na místě udělá. Ze sálu se ozývá lapání po dechu, zděšené i vzrušené šuškání a většina lidí se stahuje okolo nich. Tanaka něco nadává, z nosu mu crčí krev, ale zvedá se ze země a chce se na Toshiyu taky vrhnout. Špatné rozhodnutí, okamžitě schytá ještě jednu a odporoučí se zpátky na zem. Taiji se rozesměje, ale tady jde o víc. Mohlo by se tu ohánět žalobami o ublížení na zdraví, většina těch lidí Toshiyu zná a co jeho obchody? Co jeho pověst? A Kamijo pořád nikde. Než se může stát cokoliv dalšího, postaví se Taiji Toshiyovi do cesty, opře obě dlaně a celá předloktí o jeho hruď a doslova ho vytlačí ze dveří ven do haly. Silou ho vleče bokem do šaten, kde teď skoro nikdo není, musí na chvíli všem zmizet z očí, musí ho uklidnit a pak nějak vysvětlit, kam s ním šel a proč.

Kamijo, Toshiya

K čertu, takovou chuť někoho zabít snad neměl nikdy. Toshiya rozhodně nemyslí vůbec racionálně a jde mimo něj i šeptání kolem, stejně jako křik po první a jekot po druhé ráně. Vidí krev, která se valí z obličeje Tanaky a je opravdu jak ten žralok, protože jí chce víc. Je doslova posedlý vztekem a stačila jen pro něj nevhodně zvolená slova, i když byla pravdivá. Jenže takhle on to vůbec brát nedokáže. Pokud za někým stál, což se téměř nestávalo, šel přes mrtvoly. Taiji je toho zářným příkladem. Vůbec nevnímá, že se kolem něj sbíhají lidé, vůbec si nevšimne Kamija, který právě trochu podplácí ochranku, aby byli shovívavý, protože si přece jen nepřeje, aby Toshimu ublížili. Udělal jim naprosto skvělou reklamu a nejspíš se bude ještě potýkat se soudy ale to už je jeho problém. To znamená, že by ho někdo měl zpacifikovat tak, že by se už neukázal. Nepochybuje, že za Taijim přijde stejně jako ti, kteří hltají scénu s otevřenými ústy a špitají si něco o očividně dost kvalitních službách, když je tak poblázněný. K tomu Toshiyova pověst věčného mrzouta a má výdělek jistý. Toshiya se mezitím napřahuje k další ráně. Na tváři mu sedí skoro šíleně spokojený úsměv, když vidí, že se Tanaka odporoučel k zemi.
"Nikdo se tě neptal, co si myslíš nebo ne." Sekne po něm hlasem trochu zadýchaně ale rudá před očima se ne a ne rozplynout. Bolest pěsti, kterou mu uštědřil rány, zatím nevnímá ale je celkem jisté, že pár dní rozhodně tužku do ruky nevezme, i když to bude asi jeho nejmenší starost.
"Tsech, já ti ukážu, kam patříš ty." Zavrčí ještě jednou ledově a chystá se na něj na zem, aby mu pořádně pocuchal ten prasečí obličej. Má na sobě vrstvu tuku, že se diví, jak se mu povedlo ten nos očividně zlomit. Jenže ho zastaví ruce. V první chvíli a se vztekem, který mu pumpuje do žil adrenalin, chce Taijiho odstrčit. Stačí ale jen pohled do líčením zvýrazněných očí a okamžitě zkrotne. Tedy spíš se přestane ohánět ale pořád funí, jak býk, vidící rudou barvu.
"Nech mě, dorazím ho a bude klid." Pokusí se Taijimu ještě vysmeknout ale už je mnohem klidnější, takže se příliš nesnaží. Poslední, co by chtěl, je mu ublížit. To by si nikdy neodpustil, navíc Taiji má přeci jen sílu. Nechá se odtlačit ze sálu a ani jeden z nich nevidí Kamija, který se pokusí urovnat celou situaci s co nejmenším dopadem. Bude ho to nejspíš stát spoustu peněz ale za celou estrádou cítí mnohem větší výdělek, Vlastně je to dobrá investice do budoucna, toho se přece musí využít. Toshiya dupe za Taijim do jakési šatny a u toho si pořád nadává pod nos. Měl mu dát ještě minimálně tři za to, co mu řekl. Jen, co se za nimi zavřou dveře, se otočí čelem k Taijimu a přitáhne si ho prudce k sobě do náruče. Se vší energií a vášní, kterou to v něm rozpoutalo, ho políbí.
"Nikdo…" Začne nebezpečně znějícím šeptem.
"Nikdo se k tobě takhle chovat nebude." Dořekne a už ho zas přepadá chuť se tam vrátit. Místo toho si uzme Taijiho rty a už ho bez rozmyslu tlačí k nejbližšímu stolu. Hrozné, co to s ním celé provedlo ale nedokáže si pomoct.
"Jsi můj." Šeptne do jeho rtů sině zastřeným hlasem. Chtěl to udělat hned v první chvíli, kdy ho uviděl a musel čekat až do teď! Není divu, že tak vystartoval.
"Je mi úplně jedno, co mě to bude stát. Koupím kvůli tobě klidně i celé Tokio." Vysadí je na stůl a napasuje se mezi jeho nohy.
"Zničím každého, kdo na tebe přede mnou sáhne." Trhne jím za stehna směrem k sobě a u toho si vzrušeně, téměř neslyšně vzdychne.

Taiji

V první chvíli se s ním hodně pere, ale nakonec se mu ho podaří už jenom vléct za sebou za ruku, zatímco Toshiya celou cestu nadává. Proplují kolem šatnářek, protáhnou se nepozorovaně dozadu, aniž by si jich kdokoliv všiml, protože u schovaných kabátů a tašek nemají, co dělat a nakonec skončí v jakési zadní místnosti. Taiji za nimi zavře dveře, ale klíč tu není. Tohle všechno by byl další průšvih na průšvih, kdyby je tu někdo našel, je to luxusní hotel proboha a oni nejsou zaměstnanci. Obzvlášť Taijimu by přišili krádež raz dva. Jenže, když se zastaví a konečně se k němu chce otočit čelem, aby se ho zeptal, co to bylo, plynule přistane Toshiyovi rovnou v náručí a střetnou se v dech beroucím polibku. Tak, jako se před tím vrhl na toho chlapa, se teď vrhá na něho a on mu vůbec nedokáže vzdorovat. Tohle celé je přesně něco pro něho. Všechen ten risk z místa a atmosféry, s milencem, který je víc impulsivní, než si myslel. Pevně ho obejme kolem krku, když se k němu přitiskne tělem a polibek mu zaujatě vrací, zatímco mu prsty vjíždí do vlasů. Ani si neuvědomuje, že se jemně a zlobivě usmívá, když k němu Toshiya promlouvá. Pozvedne mírně obočí, vůbec nechápe, jak chce tohle Toshiya zařídit, ale je to rajcovní. Ani teď nestačí nic říct, protože už se zase líbají a on někam couvá, ani neví kam. Sotva stačí střídat nohy, jak ho Toshiyovo tělo tlačí jako buldozer před sebou. Skoro se na těch podpatcích přerazí, zapomíná dýchat, ale místo, aby ho od sebe odtrhl a trochu ho pro jeho vlastní dobro postavil do latě, spíš ho v tom všem vlastními rty podporuje. Tohle je jeho slabá stránka, nedokáže tomu poručit, chce porušovat všechna pravidla, která může. Znovu se do jeho rtů šťastně a trochu omámeně usměje, když mu Toshiya slibuje, co všechno kvůli němu udělá. Taiji má jenom obavy, aby měl na tohle dost peněz a dostatečnou pozici. Jenže to se teď do jeho mysli vůbec nevejde. Nechá se jím vysadit na stůl, vůbec si nevšiml, že tady nějaký je a okamžitě ho přijme mezi svá stehna, i když Toshiya by se tam vecpal asi i kdyby se bránil.
"Toshi-chan..." Přileje si tím vydechnutím ještě trochu do ohýnku, když mu stůl ujede pod zadkem a klínem narazí rovnou do toho jeho. Hrdelně vzdychne a trhne hlavou prudce dozadu, ale brzy už se s ním zase líbá jako o život. Kdyby teď nedej bože vešel jeho šéf, asi by mu netrvalo moc dlouho, aby rozklíčoval, že jejich vztah je o něčem daleko víc, než je žárlivost jednoho klienta.

Kamijo, Toshiya

I kdyby se Taiji snažil odporovat, nejspíš to bude marné. Ne, že by mu chtěl ublížit ale teď sobě nevládne, vlastně celou dobu, kdy uzemnil Tanaku ho vede skoro zvířecí touha. Všechno v něm odstartoval nahromaděný vztek, který nikdy neopouštěl ven, až teď. Taiji mu ale neodporuje, spíš naopak rozdmýchává jeho touhu a chtíč na nejvyšší možnost míru a odpovídá mu na polibky více, než chtěně. Tohle je ten pravý koktejl, to je to, co díky němu dostává a nechce se toho vzdát. Všechny pocit vůči němu, společně s vášní dávají Toshiyovi to, co mu v životě chybělo. Je mu úplně jedno, kde jsou, i kdyby byli na té nejrušnější ulici, klidně z něj ty hadry serve přímo před zraky všech okolo. O to samé se pokouší teď. Jako první se popere s jeho botkami, přes které by ty kalhoty prostě dolů nedal. Vzápětí už započne boj s nimi a k něžnosti to má hodně daleko. Je přesvědčený, že Taiji je z těch, kterým to rozhodně vadit nebude. Tváří se nespokojeně, když kalhoty kladou dost účinný odpor, protože jsou pořádně těsné ale nakonec zdolá i ty. Začíná se v něm hromadit pocit, že dneska dokáže úplně všechno a může za to osoba proti němu. K tomu se mu do hlavy probojuje jeho jméno, vyslovené Taijiho hlasem, který nese známky celého dění, které se mezi nimi odehrává a je s ním konec. Už by ho nezastavil nikdo. Se svrškem se ani nezdržuje. Ve chvíli, kdy se pasuje pravou rukou s rozepínáním vlastních kalhot, zaútočí na Taijiho krk a levou si tiskne jeho odhalené stehno ke svému boku, zvedajíc ho podvědomě výš. Jakmile látka klesne ke kotníkům, vloží mu mezi rty své prsty a začne se velmi krátkou a rozhodně nedostatečnou přípravou Taijiho nitra. Něco mu ale napovídá, že zrovna oni dva s tím problém mít rozhodně nebudou.
"Ještě nikdy jsem nikoho nechtěl jako tebe." Sdělí mu tiše, jak kdyby je mohl někdo slyšet a natlačí se svým připraveným klínem proti jeho nitru. Aby zpříjemnil svůj nájezd, obejme prsty Taijiho přirození a začne mu dopřávat slast společně s trochou bolesti, když se do něj dobývá.
"Tak už to řekni, řekni čí jsi." Dožaduje se prohlášení z jeho rtů. Chce to slyšet znovu, nutně to potřebuje vědět ale i kdyby to Taiji neřekl, stejně by se dnes nezachoval jinak. On to prostě ví, že nikomu jinému nepatří. Je to sobecké, egoistické ale věří tomu. Dá mu několik vteřina na přivyknutí, než nejprve jen pomalu s postupně zvyšujícím tempem rozpohybuje své boky, vstříc těm jeho. Stůl vydává skřípavé zvuky, jak se snaží ujet a Toshiyovy vzdechy začínají být, čím dál patrnější.
Kamijovi neuniklo, kterým směrem Taiji Toshiho vedl a rozhodl se zjistit, jak se věci mají. Samozřejmě, že musí vědět o všem, co jeho zaměstnanci provádějí. Není nic jednoduššího, než najít místnost, kde se nacházejí monitory, patřící ke kamerám. Je to velký klub, je jasné, že je tu budou mít všude a taky, že ano. Obtloustlý chlapík, se u nahrávky cpe rýžovými kuličkami a je div, že ještě nemá rozepnuté kalhoty. Očividně s nahlášením nespěchal a chtěl si to užít. Porno v práci, tomu se říká jackpot, pro někoho jako je on. Kamijo se protáhne dveřmi a odkašle si. Neznámý sebou trhne a vysype si dezert po večeři na zem. Vypadá celkem vyděšeně. Stačí pár dobře mířených zašeptání, pár drobných a kamerový záznam je jeho. Tohle šlo hladce. Nechá si nahrát tu nejlepší část na flash disk, který pečlivě schová v kapse a vydá se směrem k šatně, kde si holubičky užívají. Mohl by Toshiyu zničit, po tom, co se tu dneska událo ale to nechce. Nutně potřebuje zjistit, jak se věci mají. Jak moc nebezpečný, by pro něj mohl tento stálý zákazník být. Nespěchá, kráčí klidně a věří, že má ještě dost času. Pomalu se opře do dveří, za nimiž jsou a zůstane stát na jejich prahu s ramenem opřeným o rám. Levou ruku má vloženou do kapsy kalhot a pravou si leští jablko, které ukořistil po cestě o sako. Zvedá obočí v závislosti na tom, co za slova dolehnout k jeho uším a překvapený výraz v jeho tváři se víc projeví, když zaslechne Toshiyovo vyznání, že se chudáček zamiloval do…no pro dnešní večer rozhodně kočky. Nic neřekne, jen se zakousne do jablka a čeká, jestli si ho někdo všimne. Vlastně se ani nenudí, pánové jsou dostatečně sexy, aby se to líbilo i jemu. Taková živočišnost, že by tu nahrávku prodal?