Ruki x Inoran - Ukaž mi věci, které neznám. - Část 2.

(Dům na pláži)

Ruki

Konečně otevře víčka a podívá se do Inoranových očí.
"Taky chci, aby to tak zůstalo." Zasměje se tiše. Co by dělal, kdyby pro něj přestal být vším? Vůbec si takovou situaci neuměl představit. Nechá nožku pomalu sklouznout z opěry a taky se pootočí na bok, když se Inoran posune vedle něj. Podloží si hlavu rukou a sleduje jeho tvář, zatímco se nechává konejšit a hladit po rozpáleném těle. Po tom návrhu zvedne oči nad jeho hlavu a podívá se na pomalu se červenající oblohu. U vody bude krásně. Ani on nevnímá hluk kolem nich, jen svou lásku naproti sobě a klid, který se kolem nich rozhostil. Opravdu - velmi nezvyklý klid. Jen co se poznali a začali si spolu, došlo na otravu, odhalení bratra a získali opravdu velmi svéráznou rodinu. +Nějakou sis přál, tak teď si nestěžuj.+ Pomyslí si na svou adresu Ruki a pak se posadí.
"Tak dobře, půjdeme. Ty máš kalhoty a já tvoji košili." Řekne mu, vezme ho dlaněmi za boky, když ho přelézá a pak se rozeběhne do domu, aby tam sebral ze země košili, kterou tam Inoran odhodil na podlahu. Hodlá si vzít jenom tu, provokovat ve vánku i okolo náhodných kolemjdoucích. Má chuť být s ním a žít, užívat si ho a dělat odvážné věci, na které nikdy dřív ani nepomyslel. Oblékne si ji, je dost dlouhá, aby zakryla všechno podstatné pak najde v kumbálku piknikový košík. Odloží ho na linku a sehne se pro štěňátko, aby ho vložil dovnitř. Pak vycupitá po schodech nahoru do ložnice, kde vezme měkoučkou a hřejivou deku, kterou dnes zasviní na písku na pláži. I s ní se zase vrátí a přemýšlí, co za jídlo by tam dal. Na tohle je odborník spíš Ino, který už jde. Pousměje se na něj skrz skleněné dveře na terasu. Je obrovská výhoda, že od domu jenom sejdou schody a jsou tam, i když na nějaké pěkné a zastrčené místečko si budou muset kus dojít, tady byly samé kameny. Zas jim ale lidi nelezli moc blízko pozemku.

Inoran

"To je moc dobře." Usměje se vřele, když se na chvilku spokojeně uvelebí na pohovku. Je tu vážně nádherně, lepší místo pro koupi domu vymyslet nemohl. Ru souhlasí i s piknikem a jemu opravdu zasvítí v očích. Tento den by snad nemohl být lepší. Po tom trochu roztěkaném začátku.
"Mám si vůbec brát ty kalhoty?" Zeptá se jej s nádechem pobavení a měl by se radši kousnout do jazyku. Říká to Rukimu, tady je možné, že bez nich nakonec opravdu půjde.
"Hej, kam letíš…" Zatváří se trochu rozmrzele, když Ru vyskočí tak rychle na nohy a už mizí uvnitř domu. Sám se zasměje, zavrtí hlavou a konečně se taky začne zvedat. Jako první sáhne po kalhotách, které si natáhne a zapne a jde taky dovnitř. Má naplánováno jít přímo do kuchyně, cestou se ale ještě zastaví u baru. Vezme jim krabičky cigaret k tomu lahev s dobrým alkoholem.
"Budeme jíst Korona?" Zeptá se s nádechem pobavení a přejde až za Rukiho záda, aby jej políbil na šíji.
"Minaki nám tam nechala studenou večeři, můžeme ji vzít sebou." Vloží do košíku lahev a cigarety, než se rozejde k lednici, kde je připravené královské pohoštění. Ať hospodyně brblá, jak chce, stejně je má ráda a Ino to moc dobře ví. Však jí zase něco přidá, až to bude možné. Krátce si povzdechne nad svou pracovní situací, která ho trápí, protože se podle něj nedokáže dost dobře postarat. Prostě s tím musí něco udělat. S nově nalezeným úsměvem, vytáhne jídlo z lednice a uloží jej do košíku.
"Chci ti ukázat jedno místo." Pobídne ho měkce, když jsou konečně připravení k odchodu. Sjede pohledem svou vlastní košili, kterou má Ruki oblečenou a neodpustí si povyhrnout její lem, když je k němu Ru zády.
"Já nevím, nejsem si jistý, že dojdu příliš daleko." Protočí sám nad sebou očima v sloup ale neodpustí si něžné štípnutí do Rukiho polovičky.
"Sluší ti to, budeš tak chodit častěji?" Zeptá se zamilovaně, jakmile si ho přitáhne k boku a už si ho vede ke schodům a k pláži s košíkem na předloktí.
"Půjdeme tudy."  Ukáže směrem, kam se jejich kroky budou ubírat. Je to kus dál ale jemu to vůbec nevadí, chodí s Koronem na dlouhé procházky, občas si společně zaběhají. Je to příjemnější, než se dřít doma. Trvá to nějakou chvíli, než projdou kolem velkých kamenů a mezi nim se objeví menší plácek. Jsou přímo u moře a přesto celkem krytí z obou stran.
"Sem chodíme s Kronem, je tu klid." Prozradí mu, než začne chystat piknik. Jindy by byl trochu nesvůj, že je do půl těla ale dnes mu to přijde v pořádku.
"Víš Ru, chtěl jsem se tě na něco zeptat." Prohodí, když roztáhne deku a jako první vytáhne lahev a krabičku cigaret. Jednu mu nabídne a rozlije do dvou sklenek.
"Co tvá rodina?" Vypadne z něj dřív, než si to stačí pořádně promyslet.
"Ale jestli se o tom nechceš bavit…" Dodá spěšně, aby nekazil dnešní den.

Ruki

Zkontroluje pohledem psa v košíku a usměje se.
"Já vidím slušnou studenou večeři." Okomentuje vzápětí flašku a cigára, ale je rád, že je všechno připraveno a nemusí se zdržovat s přípravou čehokoliv dalšího. V kuchyni rozhodně moc nevládne, ani se k tomu nijak nadšeně nehlásí. Dokud to kdokoliv dělá za něj, je dokonale šťastný. Zrovna je čelem k lince a natahuje se do košíku, aby z něj něco uždíbl, když ho Ino štípne, až nadskočí. Ohlédne se po něm s našpulenými rty, ale v očích mu jasně zajiskří.
"Když z toho bude sex na veřejném schodišti, budeš čelit horším obviněním, než je reputace." Řekne mu pobaveně, ale přikývne, že by mohl. Jemu je v jeho košili taky dobře. Jsou doma, tak co, je mu delší a voní po něm. Proč by měl v tom horku chodit v čemkoliv jiném? A Inova pěkná postava jen v kalhotách se mu taky moc líbí. Vezme ho kolem pasu a jen bos vykročí po jeho boku na terasu a z ní na schody dolů na pláž. Trochu po nich poskakuje podle toho, na jaký kamínek nebo nerovnost zrovna šlápne, ale jakmile se jeho chodidla dotknou písku, je po problému. Naberou správný směr a prostě jenom tiše jdou, zatímco doopravdy minou nějakou dvojici, kluka, co tu běhá a ještě někoho, Ruki ani neví koho. Dlaní si jen trochu jistí lem košile, když se do něj moc opře vítr, ale stejně mu u toho cukají koutky a ta neplecha je mu sympatická. Nakonec dojdou až na to Inovo místečko, široko daleko nikdo. Pomůže mu roztáhnout deku a pustí na ní Korona z košíku. Když se pro něho ohne, je to vážně jen tak tak a když vítr olízne jeho pozadí, kousek vykoukne.
"Nedivím se, že se vám tu líbí." Zvedne Korona před obličej a pomazlí se s ním, než ho dá na zem. Na dece nevydrží ani chvíli a hned se vydá na obchůzku, ale ne daleko.
"Hmm..." Řekne, když pomáhá vyndávat večeři z košíku a vybere si místečko, na které si klekne na paty. Ta otázka ho zaskočí, vůbec podobnou nečekal. A asi měl. Zvedne k němu tvář a krátce se mu podívá do očí, než si zasune vlasy za ucho, což je ve větru stejně k ničemu a pohled zase sklopí. Sáhne pro cigarety a jednu si zkušeně připálí. Chvíli je ticho, ale opravdu spolu nikdy příliš nemluvili o minulosti. Jen o tom, co se dělo teď a bylo toho hodně. Chtěli se vzít a ani netušili, jakou má kdo nejradši barvu.
"Nevím." Pokrčí po pravdě rameny.
"Brácha odešel asi před třemi lety, jen co mohl. Je starší. Občas napíše dopis, nemá se zle, ale nevídáme se. Ani nevím, jestli je pořád ve stejné městě." Pousměje se.
"Táta dost pil, fackoval mámu a někdy nás. Proto jsem odešel. Nevím, co s nimi je." Řekne a asi to zní hrozně. Máma měla dva syny a ani jeden se nestaral o to, jak na tom je. Ruki jí ale měl za zlé, co dovolila, aby se dělo. Stiskne rty a zavrtá pohled do deky pod koleny.

Inoran

S jistým zaujetím a úsměvem sleduje, jak se Ruki mazlí s Koronem. Jeho miláčci. Vlastně jsou to jediné, co od života chce, víc opravdu nepotřebuje. Začne pomalu chystat na deku i večeři za neustálého odhánění Korona, aby jim to všechno nesnědl. Kdyby si toho dal tolik, pravděpodobně by ho čekala jistá návštěva na veterině a to by si Ino vážně neopustil. Sám si nakonec taky připálí a vezme sklenku do ruky. Chtěl se ho na rodinu zeptat už dřív ale copak k tomu vůbec dostal příležitost. Nebyl snad den, kdy by se něco nedělo. Měl by si nejspíš zvyknout, že jejich společný život bude pořád takový, žádné klidné soužití. Hlavně…nechtěl by to jinak. Slunce už s pomalu sklání k obzoru a tvoří úplně kouzelnou atmosféru. Mohl by tu sedět hodiny a užívat si to. Ruki se nakonec rozhodne mluvit a on k němu stočí hřejivý pohled, aby ho ujistil, že je všechno v pořádku. Jenže ono není. Hned jak padne vysvětlení, proč odešel tak brzy z domu, Ino si dlouze povzdechne. Měl se opravdu zeptat jindy, jenže to netušil, co všechno se u Rukiho doma dělo. Je to příšerné. Sám měl klidné dětství, nějaké rodinné rozpory ale kromě toho, že byl adoptovaný se měl skvěle. Jeho celá realita skutečné rodiny dohnala teď.
"Ru, to je mi líto, netušil jsem…" Začne pomalu a je vidět, že ho to opravdu mrzí. Ptal se ho hlavně kvůli svatbě, počítal s tím, že by tam měl Ruki rád někoho z rodiny. Ono to ale asi tak nebude. Poposune se směrem k němu na dece a přitáhne si ho do náruče.
"Promiň mi, nechtěl jsem, abys přemýšlel nad něčím špatným. Jen o mé minulosti, tedy spíš přítomnosti se teď mluvilo hodně a já chtěl vědět něco o tobě. Nezlob se." Políbí ho konejšivě do vlasů.
"Pokud budeš chtít cokoliv zjistit, koukneme se na to. Rád ti pomůžu. Pokud to chceš nechat tak, budu samozřejmě tvé přání respektovat." Pozvedne mu za bradu tvář a krátce jej s něžným, trochu starostlivým pousmáním políbí.
"Mám pocit, že o tobě nic nevím a zároveň všechno." Pokusí se zavtipkovat.
"Pojďme to napravit hm?" Pozvedne mírně obočí a přemýšlí, jak by jim to celé zpestřil.
"Chtěl jsem říct, že budeme hádat a za každou špatnou odpověď sklenka ale mám pocit, že by nám asi jedna lahev nestačila." Zasměje se krátce a prohrábne prsty Rukiho prameny.
"Tak třeba oblíbené jídlo?" Zarazí se, vůbec nechápe, proč se ptá jako první na tohle.
"Asi bych se měl konečně pořádně najíst." Protočí sám nad sebou očima a sáhne do misky na dece a nahmatá kousek sýra, který vloží Rukimu mezi rty.
"K sobě se taky nakonec dostanu." Prohodí, než oči stočí na Korona, který se snaží vměstnat mezi ně. Za prvé je mu tam dobře a za druhé, mají jídlo přece.

Ruki

V první chvíli jenom pokrčí rameny. Jemu to není líto a dovede být pubertálně umanutý. Možná mu to dojde někdy později, až bude starší, ale teď se zlobí na celý svět, co se tohoto tématu týkalo. Inoran to ani tušit nemohl, takže mu rozhodně nemá nic za zlé, ani to, že se zeptal. Proč by taky nemohl? Nechá se od něj přitáhnout mezi jeho stehna a opře se o něj bokem svého těla, ale pravda je taková, že konejšit nepotřebuje. Mnohem radši by se vrátil k té bezstarostné chvilce před tím, než na rodinu došlo. Nebo by takhle seděl z toho důvodu, že se chtějí mazlit a ne proto, že by cítil jakékoliv rozjitřené pocity. On je totiž necítí... Ještě by si o něm Ino mohl myslet něco špatného.
"To je v pořádku, vážně." Ubezpečí ho.
"Žádné špatné myšlenky kvůli tomu nemám, věř mi." Ubezpečí ho gestem dlaně. Ne, že by dal komukoliv krom bratra možnost, aby ho kdy kontaktoval. Prostě odešel a už se neohlédl. Inova nabídka je jako vždycky velkorysá, ale na rozdíl od jeho touhy mít rodinu pohromadě a poznat ji, on chce přesně pravý opak. Být co nejdál. Proto mu raději neodpoví, jen se pousměje a nechá se políbit. Vlastně se znají dost málo, ale Rukimu to nevadí. Je poznání a poznání. Jedno je ryze informační a to druhé je o duši a tu zná. Informace dožene během zbytku života.
"Ty už jsi měl docela hodně alkoholu." Připomene mu večeři s těmi čtyřmi, než dojde na oblíbené jídlo.
"Dost jednoduché, jsou to špagety. A tvoje?" Zvedne k němu oči, zatímco se jim Koron snaží vyšplhat do klína. Přetočí se tak, aby se o Ina mohl opřít zády, stočí si nohy do tureckého sedu a natáhne se pro prázdný talířek, na který si nandá porci toho, co Minaki uvařila. I přes to, že večeřeli s ostatními, po tom románku na terase by si něco dal a venku chutná vždycky nejlíp. On tedy Ino moc nejedl, ale Ruki ano. Z nich dvou je rozhodně ten otrlejší.

Inoran

Nechá se ubezpečit, že se opravdu nic neděje. Pořád jej ale hlodají jemné výčitky svědomí, že to opravdu mohl nechat na jindy. V tomto ohledu asi už jiný nebude. Jenže pokud Ruki kontaktovat svou rodinu nechce, nebude ho k tomu nutit. On sám by měl mít v tomto ohledu černé svědomí, protože se taky svým adoptivním rodičům neozval už dlouho. Od poslední rozepře se k tomu nepřinutil a teď…po tom, co se psalo v novinách, nemá odvahu už vůbec. Očividně ani oni příliš o kontakt nestojí, je mu z toho těžko ale možná časem změní jejich názor. Pousměje se, když mu Ruki připomene, že už pil dost. Má pravdu ale většinu z toho už společně celkem obstojně vysportovali. Špagety, ty by mohl mít hned zítra na oběd, jen proto, aby mu udělala radost. Sám je v jídle celkem nenáročný, proto jen krátce pokrčí rameny.
"Cokoliv po čem nepřiberu." Zavtipkuje, tak trochu jako omluvu za špatně zvolené téma.
"Uvaříš mi špagety?" Zkusí nadhodit s naprosto nevinným výrazem ve tváři. Sledovat Rukiho, jak se točí po kuchyni, by se mu rozhodně líbilo. Jen si není úplně jistý, jestli by ono jídlo vůbec dovařil. Nechá ho přetočit se k němu zády a počká si, až se na talířku objeví jídlo. Pak nenápadně protáhne paži kolem jeho boků a začne mu krást kousíčky. Ne, že by si neuměl nandat na talířek sám, jenže takhle je to mnohem příjemnější.
"Tak co třeba barva?" Pokračuje dál ve svém vyzvídání a uzme si další sousto, které si vloží do úst. Je to opravdu moc dobré. Slituje se i nad chudákem Koronem a věnuje mu další ukradený kousek. Po každém z nich mu věnuje letmé políbení na rameno. Nedokáže se nabažit jeho přítomnosti a vůbec nepochybuje, že to tak bude ještě hodně dlouho. Druhou rukou, která doteď spokojeně odpočívala na Rukiho koleni začne nenápadně odhrnovat lem košile a nakonec neodolá a pokouší se nahlížet přes rameno, jestli uvidí o něco víc.
"Měl sis vzít kalhoty." Broukne si pro sebe, trochu ho obviňuje, že je to jeho vina a taky, že ano. Kdyby se pořádně oblékl, nebude mít nutkání něco podobného dělat nebo ano? Začíná mít pocit, že s Rukim je všechno možné.
"Pak má člověk jíst, když se nedokáže soustředit."

Ruki

Nevěří mu, že neexistuje nic, co by měl doopravdy rád a řešil jenom kalorie, ale jídlo asi nakonec nebylo jeho nejsilnější stránkou. Nejspíš to plácl jenom tak, aby se o něm něco dozvěděl. Ohlédne se po něm krátce přes rameno, když se ho zeptá, jestli mu uvaří. Nějaké kupované, co se na něj vylije rajčatová omáčka ze skleničky, to by asi dokázal, ale jinak nemá tušení, jak se to dělá.
"Jestli chceš jíst jako já, než jsem si našel práci, tak klidně." Pokrčí rameny, on je zvyklý na ledacos. Nechá ho, aby si od něho bral z talíře, je mu to úplně jedno a hladový není.
"Taková, po které nepřiberu." Odpoví mu. Tseh, taková zpověď a z něho nedostane nic? To ani omylem. V jednom okamžiku ustane v přežvykování a klesne očima na to místo, kde se košile hrne nahoru. Pro sebe zvedne koutek nahoru, ale ještě chvíli ho nechává u toho, že si toho nevšiml.
"Tak ty se nedokážeš soustředit..." Prohodí, když Ino nevydrží potichu. Odloží talířek stanou a vstane. Už zase na něj shlíží s tím pohledem, který měl v domě, když ze sebe začal svlékat tričko. A pak začne pomalu couvat, pod nohama ucítí místo deky písek, pak se jeho textura změní na mokrý písek a nakonec jeho kotníky omyje první vlna moře. Vítr se opírá do jeho košile i vlasů, ale on má oči pořád jenom na Inoranovi opodál na dece. Koron se vydá v jeho stopách, ale u hranice vody se zastaví a rozštěká. Ruki pokračuje tak daleko, dokud nepřijede vlna dost velká na to, aby mu ohodila celá záda až nahoru k lopatkám. Trhne to s ním, ale zůstane na místě. V tu ránu má košili promáčenou, ta se přilepí na jeho tělo, zprůhlední a ukáže úplně všechno. Zvedne koutek nezbedně nahoru a pak mu pohybem ukazováčku ukáže, aby šel k němu. Dnes po něm chtěl, aby mu ukázal věci, které nezná, ale zatím to vypadá, že je bude ukazovat spíš Ruki Inoranovi. Zajede si dlaní do vlasů a stočí tvář ke své paži, když v nich nechá na chvíli prsty.
"Bylo by to na fotky dobré?" Dráždí ho dál.

Inoran

Ušklíbne se, když ho Ruki odpálkuje a použije k tomu jeho slova. Tohle měl rozhodně čekat. Chvíli kouká vedle nich do deky a u toho pobaveně usmívá. Vzhlédne, až když Ruki zareaguje a je jasné, že si nenápadného vyhrnování košile všiml. Jak by taky nemohl, určitě se chvíli jen tvářil, že o ničem neví. Má ho prokouknutého.
"Ne, už pár týdnu na nic jiného, než na tebe." Vrátí mu jeho slova dobře mířenu trefou do náklonnosti, kterou k němu chová a posmutní, když vstane. Ne, vůbec se mu ho nechce pouštět, zrovna když začal objevovat zákoutí jeho těla. Pomalu vzhlédne, pokrčí nohu v koleni, aby si o ni mohl opřít předloktí a pozoruje ho. Než začne couvat, ještě pozvedne konečky prstů k lemu svršku a trochu do něj brkne. K tomu nakloní hlavu mírně na stranu, jak kdyby pod něj chtěl nahlédnout.
"Utíkáš mi?" Pozvedne obočí ale jen Rukiho výraz mu dává tušit, že dostane něco mnohem lepšího. Zatím celkem obstojně zvládá sedět na místě a nechat ho, aby mu předvedl své představení. Už jen to, jak couvá a hlavně ten pohled nutí celé jeho tělo vibrovat vzrušením. Oči má na něm přikované a ve chvíli, kdy se zvedne ona vlna a celého ho smáčí, jdou Inovi rty od sebe a má pocit, že se prostě nenadechne. Je úžasný, sexy, dokonalý a jen jeho. Nemusí ho ani pobízet, aby začal vstávat z deky. Místo toho, aby se k němu rovnou rozešel, sáhne pomalu k zapínáních svých kalhot. Shlédne na své vlastní ruce a pak zase upře oči na Rukiho.
"Vidíš jak moc je to dobré. Mé ruce na to mají svůj vlastní názor." Vydechne s krátkým těknutím obočí. Pozvedne koutky ve svém typicky okouzlujícím úsměvu a hodlá mu jeho provokace vrátit i s úroky. Bez váhání, beze studu si ty kalhoty prostě stáhne a vystoupí z nich, aby mohl pomalu zamířit jeho směrem. Spojí palce a ukazováčky, jak kdyby ten foťák opravdu měl.
"Bylo by to přímo dokonalé Ru-chan." Vydechne okouzleně a s jasným nádechem vzrušení.
"Tak mě napadá, že bych ti nějaké mohl udělat. Pro sebe samozřejmě." Ozve se v něm velmi nepatrná žárlivost, protože by rozhodně nebyl rád, aby něco takového viděl kdokoliv jiný. Zastaví se na metr od něj a nepřestává se na něj dívat skrze prsty.
"Copak mi ještě ukážeš?" Pobídne ho s roztouženým výrazem v očích.
"Jak bych si tě ještě chtěl vyfotit?" Podaří se mu do svých slov dostat i náznak smyslnosti. Nejradši by došel až k němu ale je opravdu zvědavý, kam to až celé povede, jak moc bude Ru odvážný.

Ruki

Funguje to. On vidí, že to funguje, už jen podle jeho zaujatého výrazu a potom přijdou i pootevřené rty. Trvá to jenom chvilku, než se Ino zvedne na nohy a vykročí k němu jako lev. Ještě před tím si ale stačí víc než provokativně svléknout kalhoty a poslat je k zemi. Rukimu mimoděk vystoupí koutky nahoru, ale jen na chvilku, protože je jím příliš omámený. Budou se milovat přímo v moři? Ještě jednou? Nikde nikdo, kdokoliv by je viděl, bude to hodně z dálky. Ten pohyb je něco kříženého mezi jeho obvyklým chováním a čímsi mnohem dominantnějším. Trochu mu ho to připomíná, když tehdy fotil a tvářil se pro objektiv jinak, než obvykle. Celé Rukiho tělo se zachvěje očekáváním, možná konečně probudil něco pod povrchem. Pozoruje jeho perfektní tělo, je to jako by vypadl z nějaké nové reklamy na tropický ráj, vypadá u toho tak přirozeně... Jako by nestačilo, že s ním mávají ty vlny. Znovu se usměje a o dost víc, když Ino naznačí foťák z prstů.
"To bys doopravdy mohl, ale nesmíš se smát mému pózování." Odpoví mu, když už je blíž. Začíná se červenat, cítí to na sobě. Uměl by si představit takhle strávené odpoledne nebo večer, klidně by pro něj udělal eroticky hanbaté album. Nebo by mohli požádat někoho, před kým by se nestyděli a kdo by to bral profesionálně, aby je tak nafotil oba. Pro ně... Jako něco velmi soukromého. Ino by neměl nic a on tuhle košili... Objímali by se ve vlnách. Je mu horko jenom z těch představ. Jak by ještě chtěl? Pomalu se k němu otočí zády, košile se mu doslova lepí k pozadí, zajede si dlaněmi do vlasů a začne se velmi nebezpečně předklánět, až dokud to ve vlnách jde. Jakmile ji ucítí příliš vysoko, zase se narovná a ohlédne se po něm přes rameno. Udělá s látkou pohyb nahoru, ale jen tak, aby se odhalil vpředu, kam Ino nevidí, mírně se pootočí za ním a když to vypadá, že už uvidí moc, zase všechno schová. Mohl by si hrát i v písku, ale chce, aby šel za ním. Neví, jestli jsou schopní v hlubší vodě udělat cokoliv víc, když jsou vlny silnější, ale můžou to zkusit, však voda nadnáší. Nakonec si stále zády přetáhne košili přes hlavu a zvedne ji nad hlavou v jedné dlani. I mokrá vlaje ve větru, stejně jako je vlasy, do kterých si zajíždí volnou rukou. Když se k němu opět otočí čelem, drží ji samozřejmě před svým klínem a s rozpustilým úsměvem ho mine, aby ji odnesl ke břehu a nepřišli o ni. Tahle už navždycky zůstane památeční. Dohodí ji až na deku vedle Korona, co na ně uraženě kouká a málem se přerazí, když mu vlny podemelou nohy. To nebylo úplně ono, ehm.
"Ticho!" Křikne na něj varovně, ale rozesměje se.

Inoran

Nakloní hlavu mírně na stranu, když Ruki řekne, že by se mu mohl smát. No, dělal by spoustu věcí, od chtivého výrazu až po vzdychání ale smích je to poslední, nad čím by při jeho pózování přemýšlel. Zavrtí nad jeho slovy nesouhlasně hlavou.
"Smích to rozhodně nebude." Zavrní měkce a už by chtěl dát ruce dolů. Jenže jeho pobízení má svůj vlastní výsledek. Ani by ho nenapadlo, že ho k tomu přemluví ale mělo!
"Hm, věděl jsem, že umíš být sexy ale tohle je na jednoho chlapa vážně moc." Ujistí ho naprosto vážně, co to s ním provádí a s nevinným pohledem koukne na své intimní partie, kterým se to taky líbí. Jeden by řekl, že už ve svém věku bude mít po dnešku dost ale jak se zdá, opak je pravdou.
"Podívej se, co se mnou provádíš." Protočí sám nad sebou očima ale znovu na něj pohlédne skrze prsty. Popojde pár kroků stranou, aby ho měl z lepšího úhlu.
"A co takhle se otočit?" Nadhodí s mírně pozvednutými koutky a začne si kousat spodní ret, jak kdyby ho trocha bolesti dokázala udržet na místě. Nejradši by se na něj vrhl hned. Hlasitě polkne, jakmile se Ruki svlékne a následuje pochod kolem něj. Je úplně mimo, takže po něm v první chvíli ani nedokáže hrábnout, aby si ho přitáhl k sobě. Ten pohyb paží udělá ale už je moc daleko.
"Taky jsem mohl vidět víc." Zatváří se trochu rozmrzele ale vzápětí se uchechtne když se Ru málem přerazí.
"Já přece nic říct nechtěl, kromě varování, ať se neutopíš." Neodpustí si nebýt ticho a teď už se opravdu rozejde jeho směrem. Jenže karma funguje naprosto dokonale, sotva ho přijme do své náruče, podemele vlna nohy i jemu stáhne ho na sebe do vody. Naštěstí je písek pod hladinou měkký a nenarazí si vůbec nic. Vlastně to bylo k dobru, protože má Rukiho na sobě a v tuhle chvíli by si nemohl víc přát.
"Ukážeš mi ještě nějaký sexy výraz?" Zaprosí se štěněcím pohledem a krátce těkne očima k uraženému Koronovi.
"Vidíš i jemu se nelíbí, že mi to odpíráš." Svede to celé na chudáčka čtyřnohého a nechává se ruce rozběhnout po Rukiho těle. Vody je tu tak akorát, třeba se ani jeden z nich opravdu neutopí.
"Můžeme si udělat soukromé svatební album. Věděl bych o někom, kdo by ho nafotil." Blýskne se mu v očích a nepoznává sám sebe. Naštěstí má v branži spoustu známých, kteří by se toho rozhodně nebáli ale jemu zatrne, jakmile dojde na věc. Nikdy podobné věci nefotil, jen párkrát spodní prádlo ale to bylo úplně něco jiného. Nebude vůbec vědět, jak se má tvářit a je mu už teď jasné, že pokud se toho Ru chytí, nebude z toho moc couvnout.
"Teď jsem si trochu naběhl, budu se hrozně červenat." Oznámí mu úplně klidně a vejde dlaní roztouženě do Rukiho pramenů.
"Ale udělám to, jen abych vidět, jak budeš červený ty." Dobírá si ho trochu, když se přiblíží rty k těm jeho a popotáhne spodní, který dlouze ochutná.

Ruki

Pevně ho obejme kolem pasu a přitiskne se k jeho vzrušenému tělu, ale vlna je podemele oba a Ino si kecne rovnou na zadek u břehu. Ruki mu přistane na klíně s koleny zabořenými do písku a naštěstí netrefili ani mušličku. Jenom vlnky mu pravidelně omývají záda a pozadí. Vidí rovnou na Korona, ale naštěstí se stočil za košíkem a pospává. Asi by mu vadilo, kdyby se na ně díval.
"Taky mě to před chvílí napadlo." Vydechne Ruki potěšeně nad tím, že uvažují podobně a jemně si skousne spodní ret, zatímco se dívá hluboce do jeho očí.
"To budou krásné fotky, když na nich budeme oba dva úplně červení. Ještě, že to jde vyretušovat." Řekne mu, než utichne, protože se znovu políbí a následuje ho tváří, když ho Ino zatahá za ret. Usměje se na něj, ale vydrží to jen chvíli, než se k polibkům sám vrátí. Opře si při tom předloktí o jeho hrudník a položí se na něj celou horní polovinou těla, takže se k němu pevně tiskne a zároveň u toho celkem odvážně vystrčí zadeček, který si doslova říká o Inoranovy ruce. Dech se mu okamžitě zrychlí a tentokrát si jde sám cílevědomě za svou touhou a uspokojením. Jednou dlaní sklouzne pod hladinou mezi jejich těly a zastaví se s ní až v jeho klíně, který je pevný a připravený. A on je taky. Všechny ty předehry už mají za sebou. Nepouští ho ze své ruky, když stehny stiskne mnohem pevněji jeho boky a sám se pozvedne tak, aby si ho přidržel proti sobě. Dlouze a hrdelně si vzdychne, když ho začne bez průtahů přijímat rovnou do svého těla. Díky vodě a tomu, co už spolu dnes dělali, to jde opravdu snadno, ale prožitek není o nic menší, spíš naopak. Mají k tomu i ten západ slunce, akorát Ruki ho má za zády a příliš na něj nevidí. Brzy se pohne na jeho bocích a vrátí paži zpět na jeho hrudník, aby se ho mohl pevně držet za ramena a pak už nepřestane. Zůstává rty těsně u těch jeho, když do nich pravidelně vydechuje a asi nikdy nezažil nic krásnějšího.

Inoran

"Já bych je tak klidně nechal." Odporuje mu jen krátce, už vidí, jak na nich budou vypadat, stejně by to jinak nechtěl.
"Bude ti to hrozně slušet, víš." Sdělí mu tichým hlasem, nechá ho hezky se usadit na svůj klín. Stačí jen chvilka a jeho ruce se automaticky přesunou na Rukiho zadek, který stiskne a přitlačí jej víc proti sobě se spokojeným vydechnutím. Líbí se mu, jak je Ruki nedočkavý, nikdy si nepomyslel, že bude obdivovat zrovna tuhle vlastnost ale je to tak. Potřebuje jeho odzbrojující přirozenost a upřímnost, i když mu kolikrát jistě zavaří. To je ale to co chce. Už žádné obyčejné přežívání, je na čase konečně začít pořádně žít. Všechny myšlenky se mu v hlavě rozplynou, když ucítí dotek ve svém klíně.
"Tomu se říká přímý útok." Vydechne s krátkým zavřením víček a už víc neřekne, protože tempo jejich polibků se stupňuje.
"Ru, počkej." Snaží se ho trochu krotit, aby si neublížil, když se skoro okamžitě začne přesouvat nad jeho mužství a Ino ucítí první tlak jeho nitra. Pořád má v hlavě zakódovanou starost o něj, kdyby mohl tak mu vyloží celý dům polštáři, aby si nemohl ublížit. Stejně mu nedá možnost ho jakkoliv pozdržet. Svírá jeho boky a rezignuje na jakoukoliv starost, protože k tomu prostě nedostane příležitost. Srdce už mu buší jako splašené, skrze rty se dostávají trhané výdechy, když Ru rozpohybuje své boky proti jeho. Je to smršť a on nechce nic jiného, než aby v tom pokračoval. Hledí mu upřeně do očí, když udrží víčka od sebe. Vnímá jeho dech na svých rtech a koutky má pozvednuté v omámeném úsměvu. Je naprosto úžasný a on jen děkuje, že měl tu možnost ho potkat. Děkuje za tu příležitost s ním být.
"Zničíš mě." Obviní ho s tichým zasténáním ale rozhodně nechce skončit sám. Najde si místečko mezi jejich těly, aby to byl tentokrát on, kdo vezme Rukiho chloubu do dlaně a začne dohánět k blízkému vrcholu. Musí být minimálně zároveň, jinak to nesnese. Mohl by se strachovat, že někdo půjde kolem ale na to v hlavě nemá vůbec prostor. Místo toho se plně věnuje dokonalého těla na svém klíně a své vlastní touze, která se stupňuje s nečekanou silou, dokud nevyvrcholí s Rukiho jménem na svých rtech.
"Myslím…" Pokusí se promluvit ale raději se odmlčí, reálně mu hrozí, že se udusí. Pokračuje až za několik minut.
"Myslím, že můj trénink dostává trochu jiný rozměr. Co takhle podobná rozcvička místo ranního běhu?" Nadhodí, jakmile se mu přestane zatmívat před očima a pohladí ho něžně po tváři. Drží si ho na svém těle, aby neměl náhodou tendenci se příliš brzo zvedat, pak by viděl, jak moc je vyřízený a to určitě nechce.

Ruki

Ještě by mu na ty fotky rád něco odpověděl, jenže to už by ho nesměl mít skoro celého v sobě. Teď už by to rozhodně nebylo k rozeznání. Líbí se mu, že Ino jeho přímočarost nečekal, on ji od sebe vlastně taky ještě před chvílí nečekal. Popadnout ho v klíně a skoro si ho tam sám vložit, jenže co má dělat, když ho tolik chce? Je první, kdo si tohle k němu dovolil?
"Ano..." Dostane se mu hrdelně a dlouze ze rtů, když už na něm jede a zároveň přemýšlí o tomto. Zadržet se nenechá ani na chvíli. Snad by se s jeho rukama i popral, kdyby se o to Ino pokusil, ale nic podobného se naštěstí nestane, protože už mu taky schopně gumuje mozek z hlavy. Původně chtěl být pomalejší, ale ani si sám neuvědomuje, jak moc je oba žene, jak rychlé a intenzivní to je. V tu chvíli dokáže vnímat jenom místa uvnitř sebe, kde je to nejlepší a pak jeho totálně omámený výraz, který napovídá, že je Ino někde hodně daleko v oblacích. A to chce. Hrozně moc pro něj chce být jedinečný. Hrozně moc mu chce ukázat, jaké výhody by to mohlo mít, když má mladého milence. Jinak by si mohl klidně hledat někoho svého věku. Ruki nebude usedlý, ani omylem ne! Jeho myšlenky mu Ino potvrdí vzápětí, když z jeho úst zazní, že ho zničí.
"To přesně chci." Vyrazí ze sebe Ruki, když se na jeho těle narovná, aby si upravil polohu dráždění, zakloní hlavu a opře se konečky prstů o jeho břicho, aby si pomohl ještě víc. Ino ale nezůstane jen tak uchváceně ležet. Rozhodne se mu to vrátit svými vlastními pohyby v Rukiho klíně. Za chvíli už sténá na celou přilehlou oblast, je mu úplně jedno, kam se to nese nebo nenese. Ino chce něco říct, ale Ruki už cítí škubání v celém svém těle a vlastně i v tom Inoranově. Nechápe, jak to Ino dělá, jakým citem, že pozná, kdy bude a dokáže se mu přizpůsobit, ale opravdu jsou v podstatě současně a jenom tím korunují celý tenhle romantický zážitek. I když Rukiho pojetí romantiky je maličko svérázné. Slastně přitáhne ramena k sobě, když se mu po tváři rozlije blažený úsměv a užívá si vlny orgasmu, podobné těm, které omývají jejich těla. Chvíli si požitkářsky okusuje rty, než oči konečně otevře a podívá se do tváře pod sebou.
"Když si mě sem odneseš?" Broukne měkce a pousměje se. Sex místo cvičení? Kdykoliv! Inovy dlaně ho nepouští, takže se ještě na chvíli položí zpět k němu na hruď a opře si spánek o jeho rameno. Občas mu nějaká vlnka omyje celý obličej, ale to nevadí. Oddechuje a odpočívá, teď už opravdu není kam spěchat. Možná jen na deku k tomu jídlu. Ruki pozvedne oči, když si opře bradu o Inovu kůži.
"Je v košíku. Něco tam žere. A pěkně se z toho po..." Dokončí jadrně a začne se hrabat na nohy. +Příště ho tak vezmu s sebou!+ Nadává v duchu.

Inoran

Ino se snaží ovládnout svůj dech ale jde mu to dost špatně. Vůbec si nevzpomíná, kdy zažil něco podobného ale nezměnil by to ani na vteřinu. Je takhle spokojený, polomrtvý ale spokojený. Hladí Rukiho po zádech, když odeznívají poslední záchvěvy společně prožitého vrcholu a slunce už skoro zapadlo. Voda je na rozpálené tělo příjemně chladivá, vůbec se mu z ní vylézat nechce ale budou muset, za chvíli určitě.
"Odnesu?" Pozvedne nepatrně obočí nahoru a představuje si sám sebe, jak ho ráno nese až sem, tady si dají kolo nebo dvě a pak ho zase nese domů.+Jsi mrtvý po dvou dnech.+
"Samozřejmě, že si tě sem klidně donesu. Cokoliv budeš chtít, Ru-chan." Odsouhlasí mu okamžitě svou vlastní sebevraždu a už se a to začíná těšit. Lepší ráno by si nedokázal představit. Upře oči do nebe a klidně ho pozoruje, aby si vychutnal každou chvilku, kterou společně tráví. Jenže Ruki má očividně svůj vlastní názor na pojetí romantického večera. V první chvíli Ino vyprskne smíchy a málem se udusí, jak mu z toho zaskočilo. Střelí očima ke košíku a krátce si povzdechne.
"Dneska toho asi moc nenaspím." Naplánuje si svou vlastní noc a je opravdu zvědavý, jak bude ráno vstávat na domluvenou schůzku.
"Pojďme radši, ať toho nesní víc." Plácne Rukiho lehce po pravé polovičce, aby se z něj zvedl ale místo toho, aby ho nechal, si jej přitáhne k dlouhému polibku.
"Tomu nešlo odolat, snad Koron nepraskne." Uculí se a počká si, až opravdu vstane, než se začne zvedat taky. Naštěstí je k němu Ruki zády a nevidí, jak těžce se z té vody zvedá.
"Myslím, že mám nové tetování na zadku." Postěžuje si pobaveně.
"Ale mušli jsem vážně nikdy nechtěl." Zamračí se nad tím faktem, než krátce zavrtí hlavu a dojde až k dece, kde sáhne po svých kalhotách. Sám zhodnotí situaci v košíku.
"No tak snad to nebude na veterinu." Ozve se jeho typická starostlivost a pomůže rukou obléct košili.
"Máme sousedy víš." Sdělí mu jednoduše, než posbírá všechno.
"Viděl bych to na hezký film a hromadu válení a odpočinku. Měli jsme náročný den." Usměje se upřímně a ne vůbec to není proto, že on sám je unavený.
"Pořád jsi v rekonvalescenci, víš." Svede to tak trochu na něj, vezme Rukiho kolem pasu a políbí do vlasů.
"Musím se o tebe postarat." Sdělí mu něžně, aby mu dal pocítit všechnu svou náklonnost.