Ruki x Inoran - Ukaž mi věci, které neznám. - Část 1.

(Dům na pláži)

Inoran

Jak to vypadalo, že se celé osazenstvo zdrží snad celou noc, vypakovali se velmi rychle ze dveří. Mohlo za to téma Hydovi bývalé práce a to rozhodně nedostane z hlavy. Pečlivě si to uloží na později, aby se ho zeptal, někde v soukromí samozřejmě. Podle chování všech to nebude nic příjemného. I podle chování Tetsyui, který by si to očividně náramně užil. Jakmile se zaklapnout dveře, trochu úlevně si vydechne a s vřelým, láskyplným pousmání se podívá na Rukiho. Celý tento den byl pro něj vyčerpávající ale pohled na něj ho nabíjí novou energií. Pomalu si ho za zápěstí přitáhne k sobě a skloní se k polibku. Chtěl to za celé odpoledne udělat tolikrát, že by to ani nespočítal a teď konečně může a beze svědků. V tu chvíli se mu za zády ozve jemné odkašlání hospodyně. Zdá se, že konečně dala kuchyň do pořádku.
"Děkuji za tvé služby dnes. Bylo to jistě náročné. Už nebudeme tvé služby pro dnešek potřebovat." Ujistí ji s úsměvem, aniž by pustil Rukiho, kterého si tiskne k boku. Minaki se snaží něco namítat ale zarazí ji letmým gestem dlaně.
"Myslím to vážně o zbytek už se pro dnešek postarám já." Kývne hlavou na potvrzení svých vlastních slov a společně se s ní rozloučí. Klade jim na srdce, že večeři mají nachystanou a stačí jí jen ohřát.
"Arigato." Poukloní se jí, než zaklapnou dveře podruhé.
"Asi mi nechceš říct, co bych měl vědět že?" Zkusí to na Rukiho vzápětí ale pochybuje, že na něj vysype celý plán nebo to, pro co se rozhodl, že bude dál dělat. Možná by to už dnes měli nechat být. Není si jistý, že chce opravdu do detailu všechno vědět. Bude z toho mít těžké spaní, pokud by mělo Rukimu cokoliv hrozit.
"Dáme si ještě skleničku?" Nabídne mu. Teď už je nikdo poučovat nebude, co by měli dělat nebo ne a pro jeden večer se přece nic nestane.
"Můžeme jít třeba na pláž s Koronem?" Nabídne mu alternativu, jak by mohl dnešní den pokračovat. Trochu si provětrat hlavu, jemu by to rozhodně prospělo, po tom všem, co se tu dneska stalo a co se nejspíš ještě bude dít. Oni se té mafie prostě nezbaví. A pak snad budou chodit k mafiánovi v důchodu na večeře. Kdyby mu tohle někdo řekl, ještě před pár týdny asi by ho považoval za blázna.

Ruki

Ani on netuší, co Hyde dělal nebo nedělal, ale znělo to rozhodně jako něco, o čem se nemluví a na co jsou ostatní naopak neskutečně zvědaví. Rozloučili se s nimi během chvíle, vlastně to bylo dost nečekané, ale jakmile zůstali sami a Ino ho vzal za ruce, připomnělo se mu to, na co myslel u večeře. Že by konečně? Když si vzpomene na vášeň, která v nich byla na hotelovém koberci před postelí... Nechá se pomaličku vtáhnout do jeho obětí, pomaličku se povytáhne na špičky a nastaví mu svoje rty. Projede jím jemný záchvěv, který skončí v žaludku a zvedne mu koutky maličko nahoru. Najednou pookřeje, zapomene na všechno a na všechny, kromě něj a jako tolikrát si uvědomí rozdíl a zkušenosti mezi nimi, které mu vždycky připadaly vzrušující. Trochu ho probere až odkašlání hospodyně. Zase se odtáhne a počká, až se s ní Inoran domluví, oba jí poděkují a taky jí tak trochu vypakují domů. Tady se pro ní dneska musely dít věci. Jakmile jsou sami, chce se hned vrátit k němu do obětí, ale Ina spíš zajímá, co se tu dělo. Chvíli se dívá do jeho tváře.
"Oba mi nabídli práci. Jeden v casinu, druhý v nějakém clubu, co potřebuje provozního." Řekne mu alespoň něco.
"Ani jednomu z nich jsem zatím nic neodpověděl." Pousměje se. Říká pravdu. Práci mu nabízel taky Ino, v jeho branži nebo čemkoliv, v čem by ho mohl podpořit. Najednou se s tím nějak roztrhl pytel, na to, jak nevzdělaný vlastně je.
"A to ostatní... řeší, jak dostat Tetsuyu z vlivu jeho rodiny, kvůli Aoimu." Ani teď nelže, jen zrovna nevypráví drobné detaily o své osobě. Však ještě není nic dohodnuto, nic neslíbil. Stočí oči na stolek s alkoholem a posléze zase na něho, když mu nabízí procházku. Není zase tolik hodin, ale on si myslel na... úplně jiné věci. Je on tak nadržený nebo Ino už tak vyklidněný? Má si o to říct? Líbilo by se mu, když nebude čekat, až s tím přijde sám? Pomalu se k němu zase otočí čelem, ale při tom udělá několik krůčků vzad. Upřeně se mu podívá do očí, aniž by mu výrazem naznačil, co by se mu mohlo honit hlavou a nakonec se jakoby nic dotkne dlaní svého břicha. Nejdřív na tričku. Ale jakmile jí zajede pod jeho lem a začne ho hrnout výš, pootevře rty a tváře mu jemně zčervenají. Nezastaví se, až dokud ten kousek látky nepřetáhne přes hlavu.
"Ukaž mi věci, které neznám." Špitne tiše.

Inoran

Nakonec se mu přece jen dostane odpovědi na to, co mu pánové nabízeli. Povzdechne si krátce, chvíli si to převrací v hlavě a snaží se odsunout své předsudky stranou. Nakonec to vyřeší jemným pousmáním a kývnutím hlavou.
"Dobře, záleží jen na tobě, co si vybereš, budu stát vždycky při tobě." Odpoví mu nakonec upřímně. Bude ho to stát hodně přemáhání a nejspíš si bude chvíli zvykat ale není nic, co by kvůli němu nedokázal. Tolik mu na něm záleží. Tu druhou část by raději neslyšel a podvědomí mu našeptává, že by se o to měl zajímat víc. Má toho za dnešní den tolik v sobě, že to přejde jen krátkým kývnutím hlavou.
"To jsem měl tušit. Ale kvůli Aoimu…" Pokrčí rezignovaně rameny. Byl to dle jeho názoru hodný kluk, jen ten výběr ale sám moc dobře ví, že srdci nedokáže poručit.
"Snad to všechno dobře dopadne." Vydechne krátce ale upřímně. Nikomu samozřejmě nepřeje nic zlého. Ani Tetsuyovi a to je co říct. Čeká na odpověď na program dnešního dne, když se mu Ruki začne pomalu vzdalovat. Nakrčí jemně obočí, protože vůbec v první chvíli netuší proč. Stačí jen jediný pohyb a okamžitě mu to dojde.+Už jsem asi moc starý, aby tě to napadlo hned?+ Proběhne mu hlavu skoro vyděšeně, jenže už se usmívá a hltá očima pohyb jeho dlaně, který pomaličku odhaluje Rukiho břicho. Nedokáže se v první moment podívat nahoru.
"Velmi rád Ru-chan. Začínám mít pocit, že si Minaki mohla vzít klidně delší volno." Okomentuje to a když vzhlédne oči mu svítí touhou po jeho osobě.
"Mohl bych tě nechat pokračovat samotného ale…na to nemám vůli." Sdělí mu, aby ho ujistil, jak moc na něj působí a překoná vzdálenost mezi nimi. Položí dlaň na jeho kůži, kterou na bříšku odhalil a pokračuje v jeho stopách. Druhou dlaň položí na štíhlý bok.
"Někdy mě musíš víc popohnat Ru, o tohle bych nerad přišel." Sdělí mu tiše, když se s pohledem do jeho očí skloní a políbí jej na kůži těsně nad lemem kalhot.
"Něco tak krásného a já bych se procházel." Vtipkuje na svou vlastní adresu, když rty následuje cestičku dlaní. Jakmile je dost vysoko, podívá se mu upřeně do očí..
"Je tu tolik míst…" Nedořekne, protože si jeho pozornost přitáhnou Rukiho rty, kterým se první je něžně věnuje, aby se Inovy polibky stávaly mnohem naléhavější.
"Možná bys mohl tentokrát ukázat ty, co bys chtěl." Pobídne jeho fantazii, teda doufá v to a sjede dlaněmi po celé linii zad od lopatek až na pevné pozadí, za které si ho k sobě něžně přitiskne.
"Máme pro sebe celý dům, můžeme dělat…" Nakloní se k jeho oušku.
"Co budeme chtít Ru-chan."

Ruki

Ještě před chvílí byl docela přesvědčený, že jednu z těch prací vezme. Proč by ne? Nebylo nic jednoduššího. Ale čím víc se dívá do tváře svého milence, teď, když jsou sami, tím spíš si uvědomuje, že to k němu patří, ne k nim. Udělá jim obrovskou laskavost, pokud s nimi půjde do toho plánu, ohrozí znovu svůj život, proč by měl jednomu z nich patřit i později jako zaměstnanec? To k Inoranovi patří, k nikomu jinému. To Inoran kvůli němu přišel o práci, to on mu říká, že při něm bude stát, i když se mu to nelíbí. Měl by se postavit na vlastní nohy a když, tak s jeho pomocí, ne s jejich. Najednou to ví a stačí mu k tomu jenom jeho oči a jemná vráska kolem nich. Jakmile odhalí své břicho a uvidí, co to rozpoutalo v Inových očích, jemně se pousměje. Tiše se zasměje poznámce o volnu pro Minaki.
"Já nechci pokračovat sám!" Řekne mu honem a jemně sebou trhne v očekávání, když Ino vykročí směrem k němu. Začíná z něj být rozechvělý. Tolik silných myšlenek měl u večeře a teď... má nohy jako želé. Zvedne k němu tvář, když se ocitne až u něho a dotkne se ho na nahém břiše. Udělal dobře, ulevilo se mu.
"Všichni mi pořád říkají, že jsem dítě a puberťák, nechtěl jsem... vypadat tak..." No, nadrženě. Ino se dotkne rty pokožky nad okrajem kalhot a on se rozechvěle nadechne. Jemně se ho dotkne dlaněmi ve vlasech a před očima se mu proženou okamžiky, kdy se viděli v hotelové recepci, aby spolu šli na první rande. V tu dobu ho naháněl celkem schopně. Nakonec se znovu jemně políbí a on se mu podívá do očí.
"Já?" Hlesne a znovu se začervená. Inovy dlaně ho pohladí po zádech a skončí na pozadí, které jemně sevřou. Pak ucítí jeho dech na svém oušku a naskočí mu z toho husí kůže. Celý dům... cokoliv... přes jeho rameno si prohlédne to, co vidět je. Stůl, linka... dveře na terasu, koupelna, patro... Tak co by chtěl? Nakonec vezme jeho tvář do vlastních dlaní a stočí ji tak, aby se rty zase on dotkl jeho ucha.
"Nevezmu žádnou z těch prací. Ani u jednoho." Slíbí mu tiše a jemně se oddálí, aby se mu podíval do očí. Už se rozhodl.
"Chci jít na terasu." Řekne nakonec a snaží se nečervenat. Vyřeší tím čerstvý vzduch i pláž v jednom, uslyší moře a zároveň tam není vidět. Však je tam pohovka s polstrováním.

Inoran

Nepouští ho ze své náruče a krátce se zasměje, když mu Ruki sděluje, jak by mohl vypadat ale nedořekne to. Otře se rty o jeho kůži těsně pod uchem, užívá si každý dotek a je vidět, že nikam nespěchá. Není důvod.
"Vypadat tak…sladce…" Zavrní měkce a krátce si povzdechne. Měl o něj takový strach, že kolem něj chodil, jak tělo bez duše a teď? Uvědomuje si, že v jeho blízkosti mu je nejlépe.
"Sexy." Pokračuje dál ve svém výčtu ale Ruki už očividně přemýšlí nad tím, co spolu dneska provedou a to je dobře. Chce to nechat na něm, aby byl opravdu spokojený.
"Hai, samozřejmě, že ty. Ty jsi to jediné, na čem mi záleží a vždycky bude." Ujistí ho bez váhání a pohladí jeho polovičky. Už ho prostě nechce pouštět. Za poslední dny se toho událo tolik, co za celý jeho život ne a on má prostě strach, že si společně užij hrozně málo a něco se stane. Nikdy nebyl takový pesimista ale mohl by se mu někdo divit? S očekáváním a už o něco hlasitěji oddechujíc ho nechá, aby napodobil jeho pohyb, přivírá víčka nad dotekem jeho dlaní a šťastně se usměje, když mu Ruki zašeptá ten příslib. Nemusel to dělat, mohl se dostat někam úplně jinam, on už mu takový komfort jako Gackt nebo Tetsuya nabídnout nemůže. Možná až si společnost zvykne na jejich vztah a bude mít zas nabídky, do té doby…Ne, prostě mu pomůže, i když by to mělo být sebe těžší.
"Ru-chan." Zavrní něžně, protože tohle gesto má pro něj mnohem větší význam. Jsou pro sebe oba dva ochotni udělat naprosto cokoliv a teď už to ví.
"Výborný nápad." Odsouhlasí mu terasu mírně se od něj oddálí, aby s ním propletl prsty a vede jej na jejich terasu, kde jim bude hrát krásnou melodii moře. Nic lepšího si nemůže přát. Otočí se k němu čelem, když stanou kousek do pohovky a znovu si jej přitáhne k sobě. Pohladí jej něžně po tváři a skloní se k dalšímu polibku. Chce zacouvat kousek, aby byl blíže pohovce ale nevyjde mu krok a prudce se posadí. Rukiho strne na sebe, protože ho nepřestal svírat za zápěstí.
"Zakopl jsem, samozřejmě úplně nechtěně." Zasměje se tiše, když si znovu uzme jeho rty, pomalu jej vezme za stehna, aby si ho přesunul na svůj klín a začne se nedočkavě, na něj až neobvykle dobývat do jeho kalhot.
"Jsi to nejlepší, co se mi kdy vloupalo do hotelového pokoje." Nadhodí s náznakem pobavení ale mnohem patrnější je v jeho hlase vzrušení, které rozpoutal.
"Jsi to nejlepší, co jsem kdy mohl potkat." Následuje další vyznání, prostě nemůže jinak.
"Celý svět si může myslet, co chce ale já vím, kde mám být." Vjede mu pomalu dlaní do vlasů, jakmile látka kalhot povolí.
"Vedle tebe, stát po tvém boku, ať se děje cokoliv." Podívá s emu upřeně do očí se vší láskou, kterou k němu cítí. Prsty levé ruky, které doteď spočívali na jeho bedrech se posunou trochu níž a plynule a zaplují po lem kalhot, kdy se dotknou jemné kůže na Rukiho pozadí.

Ruki

"To jsem nemyslel." Řekne a ví, že Ino to taky ví, ale stejně se usměje a u toho sexy si i tiše povzdechne. On... takový výrostek... A přesto je tím jediným, na kterém záleží dokonalému, slavnému Inoranovi. On bude zase slavný, nepochybuje o tom, tohle jeho příznivci přece nevydrží dlouho a aby se na něj zlobil celý svět jenom kvůli Rukimu? Ty modelky si docela získali... A pořád má tu laskavost u Tetsuyi... co nějaká masivní kampaň? Něco vymyslí. Nakonec by ji neměl chtít využít pro sebe, ale pro něho, aby mu nějak oplatil to všechno, co s ním má. Vnímá dobře hlazení jeho dlaní po svém pozadí i jeho povzdechnutí, když mu dá ten slib. Je rád, že ho tím potěšil. Zahřeje ho to nečekaně silně. Sevře jeho dlaň nazpět a nechá se jím pomalu odvést ven. Už je pěkná tma, ale nad oceánem se třpytí hvězdy a příboj je slyšet jako by byl přímo pod nimi. Ino je vždycky tak něžný, skoro jako z nějakého filmu, když se nad ním zase začne sklánět a spojí svoje rty. Už už nechává víčka klesnout, když Ino zakopne a prudce si sedne, až mu skončí koleny mezi nohama a skoro na klíně. Taky se trochu lekl, ale hned na to se zasměje a za stehna se nechá stáhnout na jeho klín. Opatrně dosedne a obejme ho kolem krku. Jednou dlaní ho něžně pohladí po tváři, zatímco mu Ino rozepíná kalhoty a jeho rozehřívající se vášeň se mu líbí. Krátce shlédne k jeho prstům.
"Vloupalo..." Zopakuje po něm s novým tichým smíchem.
"Ty jsi mě tam uvěznil." Brání se tiše, ale moc se mu líbí ten vzrušený podtón v Inoranově hlase. Přicházejí další a další vyznání, dokazují mu jeho šílenou lásku a brzy ucítí dlaň ve vlasech i na pozadí. Holém pozadí. Okamžitě zavře oči, prudce si povzdechne a intuitivně se pohne na jeho klíně v klouzavém přiražení boků. Má to zakódované někde hluboko uvnitř sebe, nemusí se o to ani snažit. Teď je to on, kdo se skloní pro jeho rty a políbí ho. Chce cítit jeho zkušené ruce, chce vědět, že ví, co s ním dělá, zatímco se v tom Ruki bude dokonale ztrácet. Líbá ho s vášní, která se stupňuje a čím jsou polibky rychlejší a hlubší, tím častěji se sám od sebe pohybuje v bocích proti němu.
"Ino-chan..." Vydechne jeho jméno. Bože je tak krásný... Možná ho z toho i klepne.

Inoran

Krátce k němu zvedne rozesmáté oči a zavrtí nesouhlasně hlavou.
"Ne, neuvěznil, jen něžně nepustil." Odporuje mu tiše s nádechem vzrušeného pobavené a stiskne jeho pozadí znovu. Takhle na klíně se mu to sluší snad ještě víc, pokud je to vůbec možné. Právě asi objevil svou nejoblíbenější polohu. Nemůže se na něj vynadívat. Jeho Ru. Nechá se od něj přitáhnout k polibku, který v něm rozpoutává hotové peklo. Takhle se snad nikdy necítil a nechtěl nic víc, než, aby jej už nikdy nemusel pustit. Všechno je správně, celý svět si může myslet, co chce ale jediné na čem záleží je, aby Ruki chtěl zůstat s ním. Znovu sevře prsty kolem jeho pozadí a spokojeně si vydechne při jeho oslovení.
"Hm." Broukne trochu neurčitě a nakloní se k němu blíž. Pažemi jej obejme kolem pasu, aby ho mohl k sobě víc přitisknout a pak za povolí, hned jak se Rukiho boky touží pohnout. Nebrání jim, podněcují v něm touhu a připojí svůj hlas k tomu Rukiho. Začínají mu překážet kalhoty, díky nimž si tolik neužije jeho pohyby a takto s nimi rozhodně nic neudělá. Roztouženě si povzdechne při tom uvědomění a oddálí se trochu do něj.
"Budeš mě mít za nadrženého ale sundej si je." Vydechne s mírným, skoro nevinným pousmáním a pohledem upřeným do jeho tváře a stiskne jeho boky, aby mu pomohl vstát. Nedokáže však vydržet, než je dá dolů. Prostě si ho přitáhne mezi svá stehna a vrhne se rty na ploché břicho. I kdyby bylo možné, že by je někdo viděl, nejspíš by mu to v tuhle chvíli bylo jedno. Pohrává si s jeho kůži ale nestačí mu jen to. Prsty zahákne za lem kalhot a už je velmi pomalu a provokativně sune po Rukiho nožkách dolů. Nakonec se trochu ovládne, aby se narovnal a položí mu svou dlaň do středu hrudníku. S pohledem upřeným nahoru sjíždí dlaní zase dolů hýčkajíc jeho bledou kůži. Opravdu si užívá každý dotek. Zastaví se až v jeho klíně, který jemně pohladí a pak se sám vyhoupne na nohy, aby se k němu mohl přitisknout.
"Co kdybys mi taky pomohl?" Nadhodí otázku s mírně pozvednutým obočím.
"Snad se nebudeš stydět, po tom všem." Rýpne si do něj dobrácky. Tak trochu tuší, že by to Rukiho mohlo víc rozvášnit. Chce vidět mnohem víc, chce rozhodně vidět pokračování toho, co předvedl v obýváku. Témě neznatelně se pohne v bocích proti těm jeho, aby svá slova ještě víc podpořil. Ru už musí jasně cítit, co s ním provádí. Skloní se k jeho oušku, jemně ho olíbá a pak si s hraným smutkem povzdechne.
"Pořád čekám na ten infarkt." Broukne s tichým vydechnutím.

Ruki

"Hmm, to je pravda, cpal jsi mě dorty a kávou, dokud se do mě něco vešlo." Vzpomíná společně s ním, dobírá si ho, ale bylo to tak krásné. Líbil se mu od prvního pohledu? Nejspíš ano. Někdy by si měl udělat legraci, obléct dámské šaty pro pokojskou i s tím kloboučkem na hlavě a zástěrkou a přijít ho svést.
"Chci tě mít za nadrženého." Řekne mu tiše, ale odvážně a pomalu vstane z jeho klína. Ta pobídka byla velmi dráždivá a vzrušující. Sklouzne rukama na svůj poklopec a s jemně pootevřenými rty a pohledem upřeným na něho, začne kalhoty rozepínat. Má u toho jemně červené tváře, ale zároveň to chce udělat. Udělá drobný krůček blíž k němu, aby se Ino zatím mohl věnovat jeho pokožce a v okolním chladném vzduchu ji stále rozehříval. Jakmile kalhoty povolí, Ino mu je pomůže stáhnout dolů a dočista ho vysvlékne. Vystoupí z nohavic i prádla, přidržuje se ho u toho za ramena a naskočí mu husí kůže, když po jeho hrudi sjede Inova dlaň a zastaví se až v klíně. Okamžitě se silně zachvěje a dlouze vydechne nosem. Pak pozvedne bradu společně s tím, jak si Ino stoupá a pousměje se jeho pobídce.
"Po čem všem." Řekne mu hned, ale Inova odpověď je pohyb boky, stejně jako jeho znatelné vzrušení, ještě stále ukryté pod látkou kalhot. Sklouzne k tomu místu očima, aniž by jeho koutky opadly, zatímco se k němu Ino skloní, aby ho následně trochu vyprovokoval. Ruki se usměje ještě víc a popadne ho nová chuť ukázat mu, že to dovede i přes svou nezkušenost. Takže položí ruce na jeho poklopec, rozepne ho a připraví ho o oblečení taky. Pak se oběma dlaněmi zapře do jeho hrudníku, aby znovu zacouval a sedl si. Naznačí mu, aby se rovnou položil na tu pohovku, zatímco si neohroženě vysedne na jeho klín a opře se dlaněmi o jeho břicho. Nestoudně se na něm pohne v bocích s očima upřenýma do jeho a tiše si vzdychne. Měl by mít tu moc ho uhnat, jenom musí přijít jak na to, aby to bylo dobré. Od jeho tváře sklouzne očima po celém jeho těle, až opět skončí v klíně pod sebou a pak odvážně posune jednu ruku, aby ho jemně sevřel v dlani. Čas na mnohem hlubší poznávání, než jaké si vyzkoušeli v hotelu. Musí mu toho hodně oplatit. Začne dlaní jemně pohybovat nahoru a dolů, mnout jeho pýchu a dráždit ho, dokud neuslyší jasné známky toho, že to funguje. A jakmile to je, posune se po jeho stehnech ještě níž a prostě se k jeho klínu skloní, aby se ho dotkl rty. Výhoda jeho malého vzrůstu, nemusí nikam daleko ani sesedat. Pravou dlaní si ho přidrží, zatímco se o levou opírá a poprvé v životě vezme jiného muže do úst.

Inoran

"Myslím, že jako první si vzpomenu na šatnu." Neubrání se připomenut mu jejich slavný okamžik, kdy byli přistiženi a koutky se mu zvednou nahoru. Tohle by jen tak nevymyslel ale stalo se a opravdu rád na to vzpomíná. Pak se mu dostane do hlavy ještě myšlenka na loď a moment, kdy ho přepadla neskutečná chuť Rukiho políbit. Nakonec byl Ru první, kdo to udělal po všech jeho pochybnostech. Nikdy s nikým neprožil tolik, za tak krátkou dobu. Je přesvědčený o tom, že pokud mu Ru nedá košem prožijí toho ještě spoustu a nápad se svatbou ho vůbec nepustil právě naopak. Chtěl by to udělat, myslí na to od té chvíle. Chce to udělat kvůli sobě, kvůli nim a ne proto, že by tím společnosti zavřeli pusu. Čeká, kdy to přijde a ono se to opravdu stane. Jeho pobídka měla ten správný efekt a Ino ucítí. Jak přichází o kalhoty. Je to opravdová úleva a neodpustí si to okomentovat spokojeným povzdechnutím. Trpělivě vyčkává, co bude následovat, přemlouvá sám sebe, aby ho nepovalil na gauč a neudělal to, co tenkrát v hotelovém pokoji na koberečku. Už ho ale pobídl a má to být Rukiho chvilka s ním, tak ji nebude kazit. Poslušně zacouvá ke gauči s rukama kousek od boků, aby mu naznačil, že je jen jeho. S tichým smíchem usedne zase zpátky a nechá se položit, s dlaněmi svírajíc jeho boky. Skousne si spodní ret, jakmile se na něm pohodlně uvelebí a sám se pod ním nedočkavě zavrtí.
"Tohle se mi líbí, moc se mi to líbí." Prohodí s hvězdami v očích, krátce sjede na a jeho pozadí, než zamíří zase nahoru pohladíc ho po bedrech.
"Jsi krásný." Vydechne zasněně, než se to celé promění v tlumené zasténání po Rukiho první jen jemném doteku, který se promění v krátké dráždění. Inovy boky se pohnout vzhůru, když ho přepadne neskutečná slast a to teprve začal. Vůbec netuší, co bude dělat za pár sekund, asi se prostě neovládne a nechá se přivést k orgasmu, jakoby snad nikdy s nikým nespal. Je z něj úplně vyřízený.
"Ru-chan." Protáhne dlouze, když se na jeho klíně poposune kousek dolů a dotkne se ho poprvé rty. Neovládne své tělo a vejde mu dlaní do vlasů, aby se odhrnul stranou. Z posledních příčetných sil se pozvedne na předloktí a prohlíží si jej. Občas nechá hlavu spadnout kousek dozadu a tiskne víčka k sobě, jak má pocit, že to nemůže snést. Má, co chtěl, k tomu ho vyprovokoval ale nic by si nemohl přát víc. Ještě malou chviličku vydrží vzdorovat chuti padnout zase zpátky na pohovku a nechat ho dělat, co chce. Jeho přesvědčení je ale velmi krátké, než se tak opravdu stane. Něžně mu prsty proplouvá mezi vlasy, než se zachvěje s prvním náznakem nastupujícího vyvrcholení.
"Ru, já…" Snaží se ho varovat, že to prostě víc nedokáže snést, aby byl připravený na všechno ale nestačí to doříct a zbytek slov se ztratí v dalším už silnějším zavzdycháním.

Ruki

Je velmi opatrný, nejdřív se drží především na jeho špičce, protože se bojí, pustit si ho dál do hrdla, aby něco nepokazil. Musí si hlídat zoubky i všechny pohyby, ale není mu to nepříjemné ani trochu. Inovo ujištění, že se mu to líbí je pro něho velmi důležité a posléze ucítí i jeho dlaň ve vlasech, ale netlačí jeho tvář proti sobě, prostě ho jenom hladí. Kdyby býval tušil, co se mu honí hlavou, na co vzpomíná i to o svatbě... Od té doby, co spolu zametali střepy, o tom nemluvili, byl velmi mladý na to, aby nad něčím podobným přemýšlel sám, ale měl partnera ve věku, kdy pro něj podobné myšlenky byly zcela přirozené. Stejně jako to, že se zvedl na lokty, aby se na něho mohl beze studu dívat. Ruki by to asi nedokázal, kroutil by se a červenal vleže, ale Ino se klidně podívá, trpělivě a rád, protože ví, co všechno mu to přinese. Má se toho od něj hodně co učit. I v posteli. S tím, jak Ino reaguje, dýchá a za chvíli i sténá začne být o něco odvážnějším, olíbává ho ze stran, pomáhá si ručkou a nakonec ho přijme mnohem hloub, až z toho Ino padne do podložky. To se mu líbí, opravdu moc, takže potlačí úsměv a pokračuje tak daleko, jak jenom dokáže. Ústy nedokáže zrychlit zase tolik, ale to nevadí, pomůže si rukou a brzy zaslechne i své jméno. V první chvíli si ho nepřiřadí k reakci Inova těla a pak už je pozdě a najednou má jeho touhy plnou pusu. Polkne první doušek, je to ryzí instinkt, ale ta chuť je tak jiná, že ho musí pustit, oddálit se a otřít si bradu od toho zbytku. Prudce zamrká a tiše se zasměje.
"V dlani to nevypadá, že je toho tolik." Vypadne z něj nakonec, než se své lásce konečně podívá do tváře. Vypadá dokonale. Takhle ho snad nikdy neviděl. Je to zase úplně jiné, než když spolu byli spojení, už moc dobře chápe, proč to většina mužů tolik chce. Posune se na něm zase o kousek výš a položí se horní polovinou těla na jeho, aby se ho rty dotkl na hraně čelisti. Ví, že mu teď musí dát chvíli čas, než bude jeho klín připravený na další hry.

Inoran

Ani neví, jak dlouho mu Ruki věnuje plnou pozornost, prostě se v tom dokonale ztrácí a nedokáže si představit nic lepšího. Nečekal, že ho to tak sebere ale ono se to děje a nedokáže se ovládnout. Celé tělo s emu chvěje přívaly slasti, které se stupňují tím víc, jak je Ru odvážnější. Chtěl by se na něj moc díval ale prostě to nejde, neudržel by se na vím předloktí už ani vteřinu. Snaží se proti němu příliš nepropínat boky, vlastně tlačí pánev proti pohovce, aby se náhodou nepohnul moc a o to víc ho to dráždí. Ru je šikovnější, než by si kdy dokázal představit a on mu úplně propadá. Drží se, co to jen jde a opravdu ho chtěl varovat, protože dotáhnout to až do konce není prostě pro každého. Jenže se to příliš nepovede. Pro Ina je to však snad ještě lepší závěr, než jaký by kdy vymyslel. Teplo Rukiho úst v něm podněcuje dvakrát tolik příjemných pocitů, které odeznívají ještě dlouhou dobu. Na tváři se mu usadí roztomile připitomělý úsměv a očima pořád trochu zastřenýma touhou si jej prohlíží, jak si otírá rty.
"Promiň ale…nemáš být tak šikovný." Usměje se šťastně a natáhne po něm ruce skoro jako malé dítě, aby si ho přitáhl do náruče.
"Už jsem ti řekl, že tě miluju?" Začíná mít vážně pocit, že s tím infarktem to nebude tak daleko od pravdy. Rozhodně ho dobře odrovnal ale podvědomě ví, že tohle celé nekončí. Nechce, aby to končilo, vždyť si Ru ještě nic neužil. Pohladí jej něžně po tváři, věnuje dlouhý polibek do vlasů, než mu pozvedne bradu a přitáhne si ho na své rty. Ochutná tak sebe samého, není to však nic, co by mu vadilo. Spíš naopak jeho tělo to jen podporuje v tom, aby se co nejrychleji dalo do pořádku. To ale neznamená, že by mu nemohl věnovat pořádnou péči. Jeho ruce se rozběhnout po Rukiho mladém těle. Zkoumají každý sebemenší detail a linii. Zastaví se i na bradavkách, aby je řádně polaskal a nakonec se trochu poposune udělá Rukimu místo vedle sebe a sám se skloní k jedné z nich, aby ji pečlivě ochutnal. Ví moc dobře, že by nebyl schopný hned vyrazit do útoku, přece ale Rukiho nenechá vychladnout. V tomto ohledu se jeho zkušenosti očividně vyplácí. Dlaní jej hladí po bocích a zadečku, než zamíří i do jeho klína, aby ho jemně pohladil. Jen to a nic víc, aby si pak mohli celé představení užít společně. Sám a sobě pociťuje první pocit, že si jeho tělo dostatečně odpočinulo. Jen sladká chuť pokožky ho dokáže přivést k životu v určitých partií a sám v duchu děkuje, že není tak starý, teda očividně podle reakcí, které v něm probouzejí.
"Je na čase ti tvou péči oplatit." Broukne měkce, když se přesune víc nad jeho tělo a polibky pomalu sjíždí dolů a pak zase nahoru. Dlaní ho několikrát pohladí v klíně, než si nasliní prsty a zamíří k jasnému cíli, aby se pomaloučku začal dostávat do jeho nitra,.

Ruki

"Jsem šikovný?" Broukne do pokožky jeho krku, když dostal ten kompliment. Rozhodně to povzbudilo jeho sebevědomí a touhu, zkoušet to příště znovu a zdokonalovat se v tom. Dovedl svého přítele na vrchol hned na poprvé, nezranil ho, ani se nestala jiná nepříjemnost. Dokonce to skoro spolkl! A teď je díky tomu opravdu moc spokojený. Usměje se ještě blaženěji, když mu Ino řekne, že ho miluje, mazlivě se otře o kůži jeho hrudníku a políbí ho na něj.
"Taky tě miluju." Ubezpečí ho. Pak se nechá poslušně přitáhnout k jeho rtům, ani si neuvědomuje, že mu předává tolik jeho vlastní chuti. Brzy ucítí jeho ruce snad všude po svém těle, nedá tolik práce ho celého obsáhnout a skoro si u toho spokojeně vrní. Tak jako on obdivuje Inoranovu zralost, zdá se, že Ino zase obdivuje vráskou a kazem nepoznamenanou kůži a Ruki brzy skončí mezi jeho tělem a opěrkou venkovní pohovky. Nemá žádný problém se tam vtěsnat, aniž by ho z ní skoro shodil, zaboří mu ruce do vlasů a dlouze si povzdechne, když ho Inovy rty podráždí na bradavkách. Jakmile se jeho tělu dostane pozornosti snad všude, kde to jde, ucítí stisk i na svém pozadí a jemné pohlazení v klíně. Sám je od začátku vydrážděný, takže mu unikne hlasitý sten. Pak Ino promluví a přislíbí mu další horoucí pokračování, v jehož důsledku se musí doslova celý zatetelit blahem. Už se na něj tolik těšil. Dokonce už znovu cítí jeho probouzející se klín, když se k němu blíž přitiskne. To vůbec netrvalo dlouho. Spokojeně se nad tím pousměje, položí se ještě víc na záda, zatímco si ho přitahuje do náruče a sleduje při tom, jak si vlhčí prsty. Znovu rozechvěle vydechne, už ví jaké to je a brzy to ucítí znovu. Všechno, co spolu prve dělali, se mu připomene a teď je to on, kdo asi shoří touhou. Je to velmi jemné a přirozené, když ho Ino hladí po vchodu a brzy i něžně vstoupí svými prsty. Na krátko se napne, ale Inova péče ho brzy přinutí zase povolit svaly nitra i boky. Je to jeho přítel, jeho muž a není to poprvé, co nad tím tak fascinovaně přemýšlí. Omámeně se mu podívá do očí.
"Ino-chan..." Řekne znovu jeho jméno a za boky si ho přitahuje blíž.

Inoran

To vyznání společně s reakcí Rukiho těla v něm probouzí daleko víc, než doteky, které mu věnuje. Je to všechno pro něj nečekaně rychlé. Mohl by být spokojený sám se sebou, že se za takovou chvíli dokázal dostat z právě prožitého vrcholu a je schopný pokračování. Vlastně si spíš trochu oddechne. Jen ta představa, že by třeba Rukimu nemusel stačit. Ne, to se nesmí stát. Všechno v něm se chvěje nově nastupující touhou. Hýčká jej, hladí a pomalu připravuje jeho nitro na svůj vpád. Dává si záležet, nikam nespěchá, však mají času dost. Nechce však, aby to bylo příliš dlouhé a tolik jej trápit, když mu způsobit tak krásný vrchol. Své jméno z měkkých rtů slyší více, než rád. Rukiho dlaně na bocích, jsou tou poslední kapkou, kterou potřebuje, aby byl plně vzrušený. Pomalu se přesune nad něj a udělá si místo mezi jeho nohama. Zapře se o paže, najde si ty nejlepší místečka, aby mu příliš nepřekážel a zároveň měl dostatečnou oporu, než se natlačí proti jeho nitru. Musí se asi v polovině trochu vydýchat, pořád je dost přecitlivělý na doteky a ten tlak úzkého nitra jím docela slušně zamává. Naštěstí se dokáže ovládnout, jde to mnohem jednodušeji, když už má jeden orgasmus za sebou a nakonec se ocitne uvnitř něj celý. Povolí se v lokti, aby mu mohl věnovat dlouhý, láskyplný polibek a první jen jemně rozpohybuje boky proti těm jeho. Snaží se mu přivodit ty nejpříjemnější pocity, záměrně se pohybuje v bocích i do strany, aby našel místa, na která Ru reaguje nejlépe. Přece by nemohl dopustit, aby to bylo uspěchané nebo odbyté.
"Říká se…" Nadechne se prudce, aby byl schopný vůbec pokračovat.
"Do roka a do dne." Vydechne s tichým zasténáním. Neměl to v plánu říct zrovna dnes v tuhle chvíli ale nedokáže si pomoct.
"Tak co to začít počítat ode dneška?" Další dlouhý nádech, když mu mírně povolí paže ale naštěstí má ještě dost síly. Tak nějak doufá, že mu Ru nebude schopný v tuhle chvíli říct ne. Chtěl ho požádat romanticky, po nějaké lepší večeři při svíčkách nebo něčem podobném. Jen už to prostě nedokáže odkládat a v tomto rozpoložení to z něj vypadalo úplně samo. Rozhodně mu sežene ten nejkrásnější prstýnek a pak můžou do detailu naplánovat svatbu. Při těch myšlenkách se mírně prohne v bocích a nechá sův hlas vyznít do okolí v dalším zasténání. Ještě, že to řekl včas, teď už by ze sebe nedokázal dostat ani slovo.

Ruki

Musí dát kolena hodně od sebe, i když Ino není zase kdo ví o kolik větší. Využije opěradlo pohovky a tu nožku, co má blíž, o něj prostě zahákne v kotníku, čímž jí dá dostatečně vysoko a zároveň mu udělá dost místa. Druhou nechá zatím pokrčenou, ale jakmile se Ino opře proti jeho tělu, propne ji do špičky, až se o podložku zapírá jenom palcem. Jeho stisk zesílí, když ho objímá, protože to prostě trochu bolí, ale zároveň se všechno mísí se slastí a čím hlouběji je a dráždí správnější místa, tím je to lepší. Nakonec chodidlo vysune výš po jeho lýtku a kotví ho tam, aby se mu nožky dobře držely výš a Ino s nimi neměl žádnou práci. Potká se s ním v procítěném polibku, jeho rty jsou neskutečné už na pohled, natož, když ho líbají, ale zasténá do nich hned, jakmile se Inovy boky pohnou. Je to neskutečné zas a znova. Z poloviny za to mohou jeho zkušenosti a z poloviny všechny city, které k sobě navzájem chovají. Jen těžko by si uměl představit, že potká někoho takového a bude s ním mít doslova pohádkový vztah. Drží se ho oběma dlaněmi za ramena, snaží se mu dívat do očí, zatímco ho Ino mučí všemi těmi krouživými pohyby a pak se mu pokusí něco říct. Rukiho hlavě trvá neskutečně dlouho, než si transformuje neurčitou větu v něco konkrétního a ani tak si není jistý, že to pochopil úplně správně. Jenže jak se má soustředit, když spolu dělají něco takového? Tohle může vymyslet jenom chlap. Nikdy neslyšel o žádosti o ruku, která by probíhala uprostřed sexu, pokud tím vůbec myslel tohle. Myslel nebo nemyslel, slíbil by mu asi cokoliv. Už měl nějaký prostor k přemýšlení o tomhle tématu, když si z něho Ino dělal legraci před hotelovým manažerem a tak podobně, ale stejně. Bylo mu osmnáct a teď to vypadalo, že to Ino z hlavy nepustil. Ale má snad v plánu se s ním někdy v budoucnu rozcházet, aby si užil víc? Ne... Jejich vztah je něco velmi ojedinělého. A i přes svůj nízký věk si myslí, že ví, co znamená a co od něho chce. Cítí tu zvláštní osudovost mezi nimi, cítí, že kdyby to bylo jinak, nezačali by si spolu.
"Ode dneška za rok?" Skoro si hekne, jak se také snaží mluvit mezi přírazy a vzdechy.
"To snad stihnu." Samozřejmě má na mysli přípravy. Jsou sice jen dva a on nemá rodinu, ale až si pětkrát přerozmyslí barvu ubrousků... Fialová... vínová... vínovááááá!!! Nahlas dokáže vydat jenom to konečné táhlé ááá, když se jeho tělo propne ve skoro bolestivě mučivém orgasmu, který už tolik potřeboval. Na několik dlouhých chvil celé jeho vědomí odpluje na svatebním obláčku někam mimo tento svět a realitu, zatímco není schopný přestat zatínat svoje nitro a svírat ho kolem Inova penisu. Neublíží mu, ale ani mu nedá šanci na protahování jeho druhého vrcholu.

Inoran

Pokračuje se svými pohyby a rozhodně si dává na čas. Všechno se v něm kumuluje do jednoho místa, kde už to jednou bylo ale znovu to očividně nebude problém, naštěstí. Jediné, co vnímá je Rukiho tvář měnící se slastí a hřející tělo pod sebou. Vzrušuje ho, neskutečně, už jen tak nožka, kterou moc dobře cítí. Mohl čekat odmítnutí, protože tohle prostě není typická žádost o ruku ale od kdy oni byli typický pár? To k tomu už asi patří. Posledním zbytek příčetné mysli se modlí, aby ho jeho Ru neodmítl, a když ano, stejně to zkusí později divou, třeba za pár týdnů. Takhle umanutého se nezná, teď je to ale v pořádku. Oči se mu rozšíří, když nepřijde odmítnutí ale souhlas v dost osobitém podání. Oni prostě nemůžou mít nic normálního a v prvním okamžiku se Inovy koutky šťastně pozvednou. Vlastně by lepší odpověď dostat nemohl. To mu snad i stačí, aby už v sobě přibývající slast nedržel. Rukiho svírající nitro je jen posledním douškem, který je schopný polknout a následuje ho za pár okamžiků na slastný vrchol. Po tváři mu steče pár kapek potu. Infarkt v nedohlednu a on může jen děkovat za sovu skvělou kondici.+Pěkně sis zavařil.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, než se se zrychleným dechem částečně zhroutí na Rukiho tělo. Věnuje mu pár letmých políbení na čelist a otře se o ni čelem. Nejradši by s ním odešel do postele a tam zůstal, dokud opravu nebude muset vylézt.
"Lepší odměnu jsem si nemohl přát." Ozve se jeho tichý hlas s jasnou spokojeností v něm vepsanou a líbne jej na rty.
"Jsi pro mě vším a chci, aby to tak zůstalo napořád." Usměje se na něj svým milým úsměvem a v očích má všechnu lásku, kterou k němu cítí. Ještě chvíli vydrží, než je schopný se pomalu přesunout vedle něj, podepře si dlaní hlavu a konečky prstů jej se zaujatým výrazem hladí po těle.
"Hm, co takhle vzít deku, pana Korona nějakou dobrou lahev a splnit i tu pláž. Bude to znít až moc kýčovitě ale za chvíli bude zapadat slunce." Uchechtne se sám nad sebou. Jendou toho bude mít Ru dost, vůbec o tom nepochybuje.
"Měli jsme tak málo klidných dní, chtěl bych ti to celé vynahradit. Slíbil jsem ti pohádkový život, princezno a zatím se mi to příliš nedaří. Mám co napravovat." Skloní se, aby ho mohl líbnout na špičku nosu. V domě zvoní telefon, Koron se dobývá za nimi na terasu skrze prosklené dveře ale pro něj momentálně jen jedna osoba. Jediný středobod jeho vesmíru a brzy snad bude nést stejné příjmení.