Teplá voda se zamlouvá i jemu. Vždycky si ji dokázal užít a většinou ho ze sprchy nevyhnal nikdo ani za půl hodiny, pokud měl pro sebe tolik prostoru. Teď ho má stejně jako Aoi. Přece jen si nehráli tak dlouho, aby museli nutně tak rychle skončit. A on nechce. Začíná to mířit do nebezpečných vod ale on v nich chodit příliš neumí. Jak by taky mohl, když je to jeho první večer. Kdyby vyfasoval kohokoliv jiného, bylo by to v tomto ohledu mnohem snazší. Jenže k němu jako první přišel hříšně sexy Aoi s neskutečným hlasem, nekonečnýma očima a tělem, které musí nutně každý obdivovat. Jako obrovská třešnička na dortu je jeho povaha. Neskutečný koktejl všeho dohromady a Reitovy ruce už se pořádně rozběhnou po jeho těle. Krásně to klouže, sprchový gel ještě zjemňuje jeho doteky."Snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak odejít. Nikam nepůjdeš." Sykne mu do ucha, když se dnes už po několikáté natiskne na jeho tělo. Otírá se v pomalých pohybech klínem o jeho pozadí a neodpustí si ani letmé přiražení, jak kdyby bylo už o krok dál.
"Jsme tu kvůli tomu, co chci já a ne to, co chceš ty." Sykne podruhé tentokrát do druhého ucha a neopustí si kousnutí do ramene.
"Zapomněls snad?" Pokračuje dál ve svých provokacích a znovu zamíří dlaní do jeho klína, kde stiskne chloubu, jenž už patřičně reaguje na Reitovo počínání.+Nějak se ti nechce.+ Rýpne si do něj v duchu. Je to velmi příjemné i pro něj. Věnuje mu pár krátkých pohybů, aby jeho touhu ještě více podpořil, než ho silně vezme za boky a otočí čelem k sobě. Hladově si uzme jeho rty a s nově nabitou vášní jej přitiskne zády na chladné kachličky. Kolenem ho nutí dát víc nohy od sebe, stehnem přitom dráždí jeho klín a pohozením hlavou dostane světlé prameny ze svých očí, než se vrhne na jeho šíji.
"Ještě jsem si málo užil a to není dobře." Zamručí naoko nespokojeně a snaží se ovládnout svůj dech. Jen částečně jde vidět, že se zrychluje, stejně jako jeho doteky jsou mnohem intenzivnější. Dlaní sejde přes bok na jeho stehno, které si pěkně chytne a pozvedne, tisknouc ho k tomu svému.
"Pak už si na sprchu ani nevzpomeneš nebo ne tak, že bys mi do ní chtěl utíkat sám." Je to vlastně Aoiho trest za to, že ho v té posteli chtěl nechat samotného a to si přece nenechá líbit. Zahákne si pevné lýtko za to své, než tře jeho kůži po nožce pěkně k pozadí a zamíří mnohem dál. Boky se pohne proti jeho.
"Řekni, chceš víc? Teď už mluvit můžeš." Svolí milostivě a konečky prstu pohladí jeho polovičku a následně se dotkne míst, kde byl sám před chvíli a dost si to užil.
"Teď mi hezky slib, že přijdeš příště." V očích se mu vypočítavě blýskne. Aoi si nejspíš bude myslet, že je to kvůli penězům, jenže jeho motivace sahá mnohem dál.
Aoi
U ouška mu zazní Reitův rozkazovačný hlas a zakáže mu odchod domů. Místo, aby se zlobil, že tohle si určuje on, jen se pod jeho tělem trochu víc přitiskne proti kachličkám a pousměje se. Je to nestoudné, když trochu povystrčí zadeček proti jeho klínu, ale nemůže si pomoct."Ale vždyť jsi na začátku říkal, že je to přesně obráceně." Nachytá ho na švestkách a v žaludku to zavibruje, protože ho dráždí. Tiše sykne při tom kousnutí, ale zároveň mu unikne první tichý sten v druhém kole tohoto večera, protože dlaň v jeho klíně se pohne z úplně jiných důvodů, než je mytí. Nečeká to, když ho Reita prudce otočí proti sobě a on se zády opře o stěnu za sebou, zatímco se mu plamenně podívá do očí. I ty Reitovy hoří svým vlastním ohněm. Trochu rozkročí a obejme ho kolem krku, aby se mohl natisknout tělem víc proti jeho. Nechává si olíbávat šíji, všechnu kůži, kde Reita chce a chvíli pod tím slastně zavírá oči, než se dlaněmi dotkne jeho tváře.
"Nechceš si to sundat ani tady?" Broukne měkce, trochu přesvědčivě.
"Vždyť se ti ten materiál zničí..." Pokračuje dál, ale nehledá zapínání, jen ho přes něj provokativně hladí. Nemyslí si, že by se mu ukázal, ale co kdyby? Vždyť musí být voda, co pod to zateče hrozně nepříjemná. Přenese váhu na jednu nohu, aby tu druhou mohl pozvednout, jak Reita chce, další šílená poloha, kterou by měl vydržet? Pevně se ho drží, ale přesto. Tiše se zasměje jeho slovům.
"Myslel jsem, že je čas nechat tě spát..." +Utíkám ti? Další majetnické gesto?+ Hrdelně si vzdychne, když ucítí jeho dlaň na pozadí společně s tím pohybem a znovu je tak trochu přiražen proti kachličkám. To místo trochu bolí, není na nic podobného zvyklý a už vůbec ne v takové míře, jejich sex byl docela vášnivý. A přesto doopravdy chce. Než stačí odpovědět, Reita se dožaduje slibu, že zase přijde. Pootevře rty a v jeho očích nezbedně zajiskří. Dá si na čas, než přikývne.
"Přijdu znovu, slibuju." Řekne mu, než sám jednou dlaní vklouzne mezi jejich těla a poprvé se ho dotkne v jeho klíně. Musí toho honem využít, dokud to jde. Ten pocit je pro něj velmi vzrušující, už dlouho nesahal na jiný mužský klín. Podívá se mu do očí a protahuje to, dokud to jde, zatímco ho dráždivě hladí konečky prstů přes špičku.
Reita
"Ne." Ohradí se proti němu nekompromisně, na téma jeho masky. Místo dalších slov se prozatím víc pohne v bocích proti Aoiho klínu. Nechá ho však hladit zapínání. I pro něj samotného to má zvláštní kouzlo. Jisté nebezpečí, že by ji přece jen mohl stáhnout dolů. Jenže ji nemá proto, aby cokoliv skryl ale je to tak trochu jeho trumf, který hodlá nakonec použít. Zatváří se spokojeně, když si Aoi vzdychne poprvé. Vypadal ještě před chvíli vyčerpaně ale jak se zdá, není to tak úplně pravda. Původně to nechtěl Reita nechat zajít tak daleko, jak se má ale dokonale ovládnout?Nesmí mu ovšem ublížit. Bude muset být hodně opatrný, pokud má dojít na něco dalšího. Jemně konečky prstů dráždí vchod do jeho nitra. Druhou rukou mu vjíždí mezi mokré prameny a týrá jeho rty těmi svými. Nedokáže se odtrhnout. Nemůže mu odolat a je to mučení pro něho samotného. Jak se mohl nechat tak zblbnout? Sám si neumí odpovědět, jedno ale ví, bude ho tak dlouho mučit, dokud mu Aoi svůj příchod neslíbí."Já sám rozhodnut, kdy půjdu spát, stejně jako kdy pustím tebe. Zatím se mi vůbec nechce." Pokračuje dál, pouštějíc svou přirozenost na světlo a jeho polibky se stanou mnohem víc vášnivějšími.
"Sundám si masku, až mi opravdu propadneš Aoi-chan. Až začneš opravdu prosit." Šeptá, když sklouzne rty k jeho šíji a ramenům, které zhýčká úplně stejně, jako celé Aoiho tělo. Na chvíli se nechá omámit jeho příslibem. Nic lepšího by si nemohl přát, je to však jen konejšení, aby Aoi mohl přejít k velmi rafinovanému útoku, to totiž absolutně nečekal a je vidět, že ho to dost překvapilo. Na moment neovládne svůj výraz, stiskne víčka k sobě a dlouze vydechne, kolik příjemný pocitů mu tím způsobil. Ale tím Aoi překročil hranici, kterou si v duchu stanovil. Jakmile se ovládne, probodne ho pohledem.
"A dost." Sekne ostře.¨
"Jeden ti dá trochu volnosti a ty toho hned zneužiješ." Pokárá ho nesouhlasně a pronikne do jeho nitra prstem, aby rozptýlil jeho pozornost Vzápětí o něj Aoi přijde a on sám se uvolní ze sevření ve svém klíně. Chytne jej za boky, aby ho se zatnutím všech svalů otočil zády k sobě a přitiskne ho svým tělem, co nejblíže ke kachličkám. Pořád je obezřetný, aby si třeba neublížil. Sevře jeho zápěstí v pevném stisku a přiblíží se rty k jeho uchu.
"Měl bych tě potrestat." Sykne a pohne se proti jeho zadku.
"Ale jsi tu poprvé, příště to dopadne úplně jinak." Sdělí mu úplně jednoduše, než se přitiskne rty na jeho páteř. Přitiskne mu dlaně na kachličky v úrovni hlavy a pak po nich hbitě sjede až na jeho boky a krokem zpátky společně s ním ho donutí se předklonit.
"Budeš si přát, abych si tě vzal ale já to neudělám." Zasměje se ledově, olíbá jeho páteř ale nezastaví se dokud si za něj neklekne a nenavštíví jeho vchod svým jazykem. Donutí ho se zbláznit, klidně ať křičí a sténá na celé kolo.
Aoi
Jen krátce našpulí rty, když mu Reita sundání masky zakáže, ale nepře se s ním a tak jako se nechává hladit od něho, tak pokračuje v hlazení Reity, dokud smí. Ono to totiž vůbec netrvá dlouho a brzy je okřiknut i za tohle. Okamžitě ruku stáhne jako kdyby se spálil, ale zároveň s tím má plnou hlavu jeho slov o tom, že si tu masku sundá. Sundá si ji, až k tomu bude ta nejlepší příležitost a jemu se ten slib líbí. Proč chtít všechno hned v jeden večer? Bude to dráždivější, bude mít důvody na tom pracovat a dohánět k šílenství sebe i jeho. Dokonce se ani nedokáže tvářit provinile, když ho Rei kárá za zneužívání benevolence. Jako odplatu dostane jeho prst uvnitř sebe. Zabolí to a zároveň ho to přinutí vzdychnout nahlas a zavřít oči. Jen do okamžiku, než to přestane, on udělá rychlé čelem vzad a znovu skončí na stěně před sebou. Musí dát tvář na stranu, v podstatě se k ní tiskne i obličejem, jak ho Rei drží mezi ní a sebou a zároveň s tím svírá jeho zápěstí, až to trochu bolí. Aoi už prudce dýchá, snaží se klínem neprorazit díru do stěny a ten tlak ho bolí. Mimoděk se mu pokusí trochu vysmeknout, aby si mezi nohama udělal místo, ale není mu to dovoleno. Zazní slova o trestu i o tom, jaké má dneska štěstí, že se to nestane a zatmí se mu před očima z toho, co bude příště. Jeho hlasivky znovu zarezonují, když cítí pohyby pánve proti svému pozadí, dlaně plesknou o stěnu a kupodivu je nechá tam, když Reitovy ruce sjíždí po Aoiho pažích, dolů, až dokud neskončí na bocích, za které vezme, on couvne a je nucen se začít předklánět. Takhle? Bože, má na něj prostě vystrčit... Zrudne, ale opře se čelem o stěnu před sebou. Voda mu teče do očí a trochu do úst, ale je to součást celého toho dokonalého mučení. To prohlášení ho skoro vyděsí, ale není schopný tomu uvěřit. Přece ho chce, oba to vědí. Cítí Reitovy rty, jak sjíždí dolů po jeho páteři, mají vyšší teplotu, než voda a vzduch kolem a nezastaví se ani nad rýhou jeho poloviček. A pak pocítí něco, co s ním ještě nikdy nikdo nedělal. Krátce zakloní hlavu víc dozadu, ale v této poloze to nejde. Trhne sebou, rozechvějí se mu kolena a má co dělat, aby se udržel tak jak je. Chce se mu podklesnout v kolenou, opřít se o dlaně, ale nesmí a stojí ho to snad opravdu všechno. Brzy sténá jako raněné zvíře, jeho tělo se vzpírá další podobné námaze, není schopný přemýšlet a už vůbec ne nad tím, že dýchá moc prudce a rychle. V té horké páře je to jako lusknutí prstů a najednou se mu sveze podél stěny na kolena a na okamžik vůbec neví, kde je a co se s ním děje. Proboha... co to bylo. Přecenil se, na dvě vteřiny nevěděl o sobě ani o světě a teď klečí ve sprše s koleny naraženými a snaží se začít vnímat zvuky kolem sebe.Reita
Je opojný třes Aoiho těla, jak se pod doteky celý napíná. Tohle se mu neskutečně líbí a v hlavě si pogratuluje za nápad se ovládnout a opravdu si ho nevzít. Však on přijde příště. Bude myslet na něj až ho vypakuje ze sprchy a z pokoje, sám to bude musel dokončit ale pro jednou…to vážně přežije. Jen vědomí, že se o tom Aoimu bude nepochybně zdát, ho vznáší na vlnách hlídaného vzrušení, které je velmi vítané ale nemá dostát svého vrcholu. Aoi si ho užije, utýrá ho vědomí, že mohl dostat druhé kolo ale nestalo se. Půjde uspokojený domů ale stejně bude myslet na to, jaké by to znovu bylo. Ten pocit mu momentálně ke štěstí stačí. Využívá všech svých zkušeností, aby pokračoval v dráždění jeho nitra a zkoumaní všech koutků, které snad ještě nebyl objeveny. Ví, že ještě chvíli a dle Aoiho stenů vybouchne v další orgasmus a Rei to dokončí, aby dostál svým slovům. On sám je hotový jen z toho, jak k němu doléhají podmanivé steny, tohle se jeho uším líbí a sebevědomí taky. A to je přesně to, co si krade veškerou jeho pozornost a to se nemělo stát. Pozapomněl se a byla to začátečnická chyba, kterou za chvíli zaplatí a dost draze. Aoiho bolestí, kterou neměl pocítit. Najednou zpozoruje povolení těla před sebe ale je příliš pozdě. Stihne ho jen jemně zachytit pod pažemi. Kolena si narazí ale neodporoučí se k zemi úplně.+Do hajzlu.+ Zanadává si v duchu, protože tohle bylo pochybení z jeho strany, moc dobře si to uvědomuje. On tu je od toho, aby ho hlídal, aby určil, kdy má dost. Záchranné slovíčko sice Aoi má ale je příliš nezkušený. Přitáhne si jej na své pevné tělo, aby se ujistil, že už dál klesat nebude. Sám se usadí na zem a nechá kapky vody dopadat na ně oba. Jakmile ho pevně objímá pravou paží a tiskne k sobě, sáhne tou druhou po kohoutku, aby trochu stáhl teplotu. Ne příliš, nechce mu přivodit šok ale teplá voda mu neprospěje."Jen dýchej, snaž se uklidnit první dech, ostatní přijde samo." Šeptá mu tiše jistým hlasem, který nenese ani známku strachu, jaký o něj v první chvíli měl. Starostlivě mu odrhne vlasy z tváře, aby zkontroloval jeho výraz. Čelisti má stisknuté k sobě a zlobí se ale na sebe.
"Pěkně pomalu, nádech a výdech." Radí mu tiše, aby přišel k plnému vědomí. Kdyby se měl dál držet své role, řekl by mu, že je to jeho vina ale těm slovům se ven nechce, protože ví, že to není pravda.
"Zdá se, že se ti to líbilo víc, než bych čekal." Neurčitě obviní sám sebe a vyhlédne zpoza jeho ramene.
"Dostanu tě odsud, vydrž." Oznámí mu, když zahlédne v koupelně nahřáté osušky.
"Hezky tu na mě počkej a ani se nehni." Přikáže mu se starostí vepsanou v očích. Vyplete se zpoza něj, samotnému se mu trochu zatočí hlava, pořád je jen člověk a i když něco vydrží, tohle bylo dost i na něj, hlavně ten okamžik, kdy se o něj opravdu bál. Vezme osušku, vypne vodu a zabalí sedícího Aoiho do ní, než mu pomůže vstát a hezky ho podepře. Může protestovat, jak chce, on sovu chybu napraví. Odvede ho až k posteli a tam usadí. Přinese mu lahev s vodou a k tomu proteinovou tyčinku, která mu dodá trochu energie.
"Sněz to, hned jsem zpátky." Oznámí mu a sám odejde do koupelny, aby si omotal druhou osušku kolem boků, a když se vrací suší si ručníkem mokré prameny, jeden nese i Aoimu samozřejmě. Zůstane stát před ním a natáhne k němu ruku s ručníkem.
"Budeš odpočívat. A žádné zlobení." Přikáže mu ale oči na vteřinu změknout, než se odvrátí a jde najít svou krabičku cigaret, chce to minimálně jednu. Jestli se to někdo dozví, tak ho jistě vyhodí.
Aoi
Je úplně vláčný, vůbec si nevládne, když ho Reitovy ruce stahují dozadu a přetáčejí tak, aby si ho opřely o Reitovo tělo. Nebrání se mu, protože v sedě je mu mnohem líp a je rád, že tu není sám. Prudce zamrká, aby se zase rozkoukal a brzy si uvědomí, že sprcha pořád teče. Začne být o něco chladnější a příjemnější a jeho to probere. Přesto je v obličeji bílý jako stěna. Naslouchá hlasu vedle sebe, poslechne ho a vydýchává se. Mdloby pomalu odplouvají a nastoupí jemný třes celého těla. Bylo to jen vyčerpání a horko. Kdekomu se udělá zle z horké vany. Nikdy to nezažil, ale všechno je jednou poprvé, dneska hodně věcí. Opírá se spánkem o Reitovu hruď, nechává ho, aby ho hladil po tváři a vlasech a po chvíli se pousměje, když dojde na to, jak moc se mu to líbilo. Zvedne k němu oči a přikývne, ale ještě není schopný promluvit. Bylo to neskutečné a tohle... tohle asi nikdy nezapomene. Vylízaný do bezvědomí a vůbec ne ve zlém! Později se tomu s chutí zasměje. Mírně se od něj odlepí, aby Rei mohl vstát. Pokrčí jednu nohu v koleni, opře o ni loket a o dlaň čelo a chvíli se koncentruje, než se k němu Rei vrátí a pomůže mu ze sprchy. Nejradši by šel nahý, jak má roztažené cévy, ale nebrání se. Vděčně mu omotá paži kolem ramen a ještě trochu nejistým krokem se nechá vyvést z koupelny. Jakmile dosedne na postel, rovnou se položí na záda a pokrčí nohy, paty zapře o hranu a zacloní si oči hřbetem dlaně. Uf, už je mu mnohem líp. Stočí tvář na vodu a tyčinku, ale zůstane ležet, dokud se Reita nevrátí. Pak teprve se posadí a sáhne po obojím. Chvíli to trvá, ale doopravdy to pomůže a po chvíli je schopný si i pomalu vytřít vodu z vlasů."Nemůžu, musím domů." Řekne tiše. +A ráno do práce.+ Myslel si, že jednu noc nespat bude brnkačka, no to se přepočítal. Chvíli ho po očku sleduje, jak kouří. Ne, teď by si nedal.
"Promiň mi... Tohle jsem nečekal ani sám od sebe." Připadá si trochu jako slaboch. Nakonec vstane a sehne se pro svoje prádlo, které pořád leží vedle postele. Velmi pomalu a obezřetně se začne oblékat, až jeho ramena znovu skryje poloprůsvitná černá košile. Až na ty mokré vlasy vypadá, jako když právě vstoupil. Ani to není moc zmačkané. Nechá tu auto a zavolá si taxi, zítra se tu pro něj zastaví. Dlouze si povzdechne nosem.
"Zavolám." Broukne směrem k němu, když se krátce ohlédne přes rameno. Stydí se za svou slabost.
"Do recepce..." Dodá s tichým zasmáním.
Reita
Sleduje ho pozorně, když se konečně posadí na posteli a opravdu si tu vodu a tyčinku dá.+To je hodný kluk.+ Pochválí ho ve své hlavě a neznatelně si oddechne. Z tohohle mohl být parádní průser. Má na ně talent, jen co je pravda ale tohle by si prostě neodpustil. Zkazit takhle Aoiho poprvé v podobném stylu, no to se může stát opravdu jen jemu. Kašle na to, jestli ho vyhodí ale dělá si starosti hlavně o něj. Však sám se protlouká už dost dlouho, aby to ještě pár let nezvládl dál. Jen nepatrně kývne hlavou, když mu oznámí že musí domů. Nejradši by mu řekl, aby zavolala až dorazí ale…to už by bylo hodně přeš čáru, i když jeho nitro mu radí úplně něco jiného. Kruci. Je to pro něj nepříjemná situace, protože se nemůže do detailu postarat, jak by chtěl. Prohrábne si mokré prameny."Hai, to je jasné." Přitaká mu a pro tento okamžik hra skončila. Potáhne si dlouze a odklepne od popelníku, když se ozve omluva. Stočí na něj své oči a obočí by nemohl mít výš. Překvapení podruhé, no na jeden večer je jich nějak moc.
"Nic se nestalo Aoi-chan, prostě jsem byl až příliš dobrý." Rozhodne se odpovědět tak, aby nepřiznal svou chybu, i když to ve sprše udělal. Aoi nejspíš tuší, že tohle bylo prioritně jeho selhání ale jedna část jeho povahy a tento club mu nedovoluje být jiný. Po očku ho sleduje, jak se obléká, pořád je v jeho blízkosti, kdyby náhodou. Tentokrát už by nepochybil a byl by rychlejší, než blesk, kdyby se něco dělo.+Pozdě.+ Dobírá si sám sebe a natáhne si prádlo, společně s kalhotami. Osušku pohodí na křeslo, kde Aoi dnes seděl.
"Počkej." Zastaví ho rázným hlasem, než ho dojde několika rychlými kroky, přitáhne si jej za pas trochu majetnicky k sobě a poupraví mu límeček košile se starostí sobě vlastní.
"Tak, teď můžeš odejít. Zapomínáš, že dokud jsi tady, jsi můj." Uvede všechno na pravou míru.
"Zavolej." Zareaguje na jeho slova až teď, když ho propustí ze své náruče a otevře mu dveře.
"Možná si udělám volno." Úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat a ještě chvíli ho sleduje, dokud mu nezmizí z očí. Zabouchne za sebou dveře a s dlouhým výdechem se odejde, posadí na pohovku. Zapře předloktími o kolena a svěsí hlavu.
"Tohle se příště nesmí stát." Vynadá si konečně nahlas a pomalým pohybem stáhne masku z tváře. Měl by si jít pro své věci do recepce. Má tam všechno, co si sebou přivezl, jeho jediný majetek ale nechce se mu tam. S Kamijem se domluvili, že bude do první výplaty spát tady. Nemá, kam by šel. Pronájmy jsou příšerně drahé. Tady taky něco zaplatí, to by mu šéf neodpustil ale zatím tu může přespat. Plácne sebou dozadu do peřin, zajede dlaní do vlasů, než zavře oči. Před víčky se mu objeví Aoiho hluboký pohled a v uších se u rozezní věta, aby si ho vzal. Prudce je otevře a upře do stropu.
"Do hajzlu." Prudce se zvedne, oblékne se a s hlasitým prásknutím vyjde na chodbu. Musí se projít, trochu vyvětrat a rozhodně si vyhnat z hlavy jednu osobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat