Kamijo x Boogie (Boogie x Ju-ken) - Neoháněj se příliš věkem, Boo-chan. - část 3.

(Boogieho byt)

Kamijo, Ju-ken

Moc dobře vnímá, jak se ošívá pod jeho rukama. Víno se mu dostalo do hlavy ale nezastřelo jeho mysl. Však on ví, jak pít, což o Boogiem, zdá se neplatí. Jemně se pousměje, když vidí, jak se červená. Tohle by opravdu mohl vidět častěji. Hned si to dá za úkol. Nechce mu od něj příliš odtahovat, byl rozhodnutý to dokončit. Minimálně mu přivodit další orgasmus. Nakonec ale rezignovaně rozpřáhne ruce a narovná se na područce.
"Dobře, zavolám ti, až budeš mít volno a půjdeme ti vybrat hezkou výbavičku." Dobírá si ho znovu a v duchu se směje jeho rozpoložení. Kdyby si to pomyslel pár dní nazpět, přísahal by, že to není možné a ono se to děje.
"Ale no ták, Boo-chan." Pokusí se jho ještě přemluvit, aby nikam nechodil. Teď mu uteče a čert ví, kam pojede. Měl by na něj dohlédnout? Nebo toho za dnešní večer udělal až příliš. Nejspíš by se ještě chvíli babral ve své vlastní hlavě, než se za jeho zády rozezní telefon.To už se Boogie snaží vstát a jeho rovnováha bere dost za své. Jakmile se opře o jeho ramena, vezme jej jemně za boky a trochu ho pojistí, aby ho nakonec nemusel zvedat ze země.
"Dávej na sebe pozor ano." Ujistí sám sebe, že bude v pořádku.
"Dobře tak utíkej a vezmi si taxi, radši." Povzdechne si, než se sám zvedne z křesla a zamíří ke stolu. Ještě trochu starostlivě koukne na odcházející pytlík s alkoholem, jak se ladně motá ke dveřím.
"Já a zlobit? Na to si přišel jak? Sladké a hm vlhké sny Boo-chan." Popřeje mu se smíchem, než jeho tvář zvážní a teprve potom zvedne telefon. Nový zákazník? Dnešní večer už nemůže být lepší.
Ju-ken má skoro po směně, čeká ho jen sprcha a pak hurá domů. Ušklíbne se nad tou představou. Poslední dobou je víc tady, než u své ženy a ví, že to není správné ale jak si má poručit? Už je to dlouho, co Boogieho nikde neviděl. Obcházel chodby a snažil se ho najít, marně. Dveře do kanceláře Kamija obešel snad stokrát, než to vzdal. Měl by to vzdát úplně? Bylo to rande špatný nápad? Co to vlastně zkouší, jak může soutěžit, s někým jako je nový majitel clubu? Podobných otázek ve své hlavě se zbavit nedokáže a je čím dál nabručenější. Jeho podřízení se mu obloukem vyhýbají a vědí proč. Zrovna si to dupe po schodech, už je skoro nahoře, když se na jeho tělo přilepí Boogie. Přijme ho do své náruče a pozvedne obočí nad jeho stavem.
"Kdo tě učil pít?" Zeptá se ho první pobaveně, než se zamračí. To v tomhle stavu byl u Kamija? Měl by jít a rozbít mu hubu, protože za to určitě může. Nechce si ani domýšlet k čemu všemu ho nejspíš přemluvil. Odsune všechny žárlivé pocity stranou.
"To teda musíš a hned." Odkývá mu jeho slova bez váhání, než se ohlédne na výtah.
"Hai, to bude rozhodně bezpečnější." Místo toho, aby ho pustil, poklesne mírně v kolenou a zvedne ho do náruče, jakoby nic nevážil. Má to dost dobře natrénováno, když ho nesl domů naposledy.
"Ale samotného tě nepustím." Sdělí mu nekompromisně a zamíří k výtahu. Tam ho na chvíli postaví na zem, aby přivolal taxi.
"Budeš mít nejspíš zajímavé ráno." Sdělí mu, než ho něžně pohladí po tváři. Stačí jen, aby dveře výtahu cvakly a už ho zase má a svých pažích a nese ven. Je mu úplně jedno, jak moc bude protestovat a kdo jak bude koukat ale do toho taxíku ho prostě nacpe. Vlastně se tam spíš nasouká s Boogiem v náručí.
"Vypadáš roztomile." Usměje se na něj široce.
"Jen prosím nezvracej." Ano, to by byla romantika jak blázen.

Boogie

Pokrčí rameny a není mu ani schopný pořádně odpovědět na otázku. Vlastně ani nemusí, protože se jeho nožky odlepí od země a ocitne se v Ju-kenově náručí. Zhoupne se s ním celý svět, ale pevně se ho chytí kolem krku a komíhá nohama, obutýma v kotníčkových botkách. U toho se pořád culí, i když si zmoženě opírá tvář o jeho rameno a ve výtahu se nějak zvláštně opře mezi něho a stěnu. Poslouchá ho jak telefonuje, ruce má za zády a nohy v kotnících překřížené, když se tváří jako sama svátost a ani ho nenapadne, že půjde ven v tomhle, že nejdou přes šatnu.
"Hmmm..." Broukne jenom, protože vůbec neví, o čem to mluví, ale už je zase u něj na rukou. Sena v recepci naštěstí není. Má vlastně to volno. Taxikáři málem vypadnou oči, když zastaví před Mihrunisou a Ju-ken z ní vynáší očividně jednu z prominentních rajd. Domnívá se, že si ho veze domů a může si oči vykoukat, jak taková drahá rajda vypadá. Uvnitř zůstane sedět bokem, zadkem mezi Ju-kenovými stehny s nohama přehozenýma přes jednu z nich a pořád se ho drží kolem krku. Pokusí se nadiktovat svou vlastní adresu asi tak pětkrát, ale Ju-ken si ji naštěstí pamatuje a auto se dá do pohybu.
"Ne, mě se nechce zvracet." Culí se na něj, když si bez zábran pohrává s mikrofonem na jeho krku a popotahuje ho za bradku. Znovu se rozesměje, když mu Ju-ken řekne, že je roztomilý. Dokonce i teď? Fajn. Spokojeně se culí, rovná mu vlasy za ucho, nespouští z něj oči ani na chvíli a všeobecně pokouší jeho příčetnost, zatímco se alkohol rozlévá jeho žilami a rozhodně to ještě nemá za sebou. Vystřízlivění mu nejspíš chvíli potrvá. Taxík zastaví před jeho domem, cestu do bytu si moc nepamatuje asi jako naposledy, když ho sem Ju-ken nesl a když se dostanou za dveře a on ho vysíleně postaví na zem, Boo okamžitě ztratí rovnováhu a málem ho na sebe strhne hned na prahu. V bytě je ještě tma a kdyby na to měl kapacitu, došlo by mu, že jeho náhradní klíče celou dobu chybí a má je právě on, jak mu byl posledně nakoupit. Pak se na to prostě zapomnělo. A teď se to hodí! Dělají u toho hrozný kravál, Boo se pořád směje a snaží se zůstat stát rovně, když mu Ju-ken zouvá boty, ale místo, aby mu pomáhal, rozvláčně se opírá o stěnu, spíš se po ní doslova vyzívavě válí, tahá se u toho za vlasy a najednou je sebevědomí samo, když má za sebou takovou lekci. Je povzbuzený tím i vším tím vínem.

Ju-ken

"To je dobře, tohle bych fakt nerad viděl." Usměje se mile a střelí pohledem po taxikáři, který je oba doslova očumuje. Kdyby neměl na klíně Boogieho asi mu to celé ručně vysvětlí a odřídí to k němu domů sám.
"Co je? Máš problém?" Vyjede po něm nevrle a přitáhne si Boogieho víc do náruče, jak kdyby ho před tím pohledem mohl uchránit. Němá na něj co koukat, stačí, že to musí snášet v clubu, natož ještě tady. Snaží se pochytat jeho prsty, které ho popotahují za bradku ale u toho se pořád přívětivě usmívá. Nakonec se mu to podaří a tiskne je ve svých velkých dlaních k sobě v Boogieho klíně. Cesta mu uteče celkem rychle a může za to hlavně Bo. Je neskutečný a nejradši by ho popadl za tváře a nepřestal líbat ale copak může? Ne, rozhodně nechce zneužít toho, v jakém stavu teď je. Je rozhodnutý hned zítra nakráčet ke Kamijovi a pěkně mu vynadat za to, co provedl. Tohle se přece nedělá! Zaplatí taxikáři i s dýškem a vezme Boogieho zase do náruče, aby ho už podruhé za poslední dobu odnesl domů. Vybavuje se mu, jak roztomilý byl, když spal a teď není o nic míň. Směje se společně s ním, když se málem svalí společně ale naštěstí se mu podaří ho dostat až za dveře bytu. Nemá čas ani rozsvítit, jinak by ho nejspíš hledal na zemi. Klekne před něj, aby ho mohl zout a pak se pomalu narovná, hledí mu zblízka do tváře. Tohle úplně neodhadl, nemůže na něj z takové blízky koukat, aby něco neudělal.
"Boo-chan, co mi to děláš." Zamručí s dlouhým povzdechem a pohladí jej po tváři, než palcem sjede po jeho spodním rtu. On ho tu snad normálně balí a nejhorší na tom, že mu to nejspíš ani nedochází jak provokativní a sexy mu připadá.
"Tohle je na jednoho chlapa moc." Sdělí mu ještě a radši ho znovu vezme do náruče, aby ho mohl odnést do postele. Měl by ho svléknout? Nebude se mu v tom spát špatně? A jak se proboha na něj vydrží jen koukat, když mu něco sundá? Při svých myšlenkách a po tmě o něco na zemi zakopne a tak tak, že se na něj nesvalí do postel. Naštěstí se zastaví o své dlaně vedle Boogieho hlavy.
"Ehm, tak teď už jsi pěkně v bezpečí. Svléknutí snad zvládneš?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím. Bradkou ho skoro lechtá na tváři ale nemá se k tomu, aby se zvedl a odešel.

Boogie

Zrovna si namotává na prst copánek, když mu také zůstane hledět do očí a rozpustile se pousměje.
"Já přece jenom stojím." Řekne mu a vyprskne, protože od Kamija už má taky hlavu plnou dvousmyslů. Ju-ken to patřičně okomentuje a on vypískne, když ho znovu vezme na ruce. Řehní se celou cestu k posteli a pak vypískne po druhé, když doslova spadne do peřin s ním nad sebou. Tady už byli, jenže si to nepamatuje. Točí se s ním celý pokoj, když je konečně v poloze ležmo, ale pořád mu není ani špatně ani střízlivo.
"To zvládnu." Řekne přesvědčeně, protože jeho opilost spočívá taky v tom, že si hodlá všechno udělat sám a bez pomoci, tak jako když řekl, že dokáže odejít. "Podívej." Začne mu to hned dokazovat, když se pustí do šněrování svého korzetu, ale během chvíle si na něm udělá uzel, se kterým není schopný hnout.
"No tak nic..." Pousne se prsty dolů k zapínání kalhot s úmyslem stáhnout si alespoň ty. Je to uniforma, nic pod ní není, aby se mu prádlo nevhodně nerýsovalo. Naštěstí mu v tom všem brání Ju-kenova postava nad ním, takže jakmile kloubky prstů narazí na odpor v podobě jeho klína a dojde mu, že takhle kalhoty nestáhne, odevzdaně rozhodí rukama do stran a nasadí smutný výraz.
"Tak to asi nedokážu." Připustí, když se mu podívá rovnou do očí.
"Já vlastně vůbec nevím, co dělat." Začne mu vykládat, když rukama znovu pohodí a plácne zpět o peřiny. Zakloní u toho hlavu a dlouze si povzdechne, když přivře oči a pak je k němu zase vrátí.
"S ničím. Vůbec nevím, jak na to." Prozradí mu, protože má ještě plnou hlavu diskuzí o sexu a o tom, co s kým kde dělal a nedělal. Až na to, že Kamijovi to neprozradil a Ju-kenovi to povídá celkem ochotně. Splývá mu to se svlékáním, splývá mu, že to neřešil s ním a nakonec ho zcela impulsivně vezme kolem krku a přitáhne ho k sobě a na svoje rty. Je to jiné, jeho vousy trochu škrábou, polibky jsou hrubší, ramena širší a on je v tu ránu úplně ztracený. Moc se mu to líbí.

Ju-ken

Sleduje jeho postavu pod svým tělem a pořád se snaží přemluvit sám sebe, aby se zvedl a odešel. Neměl by tu být příliš dlouho, jinak se opravdu neudrží. Hrozně na něj působí, to jak bezprostřední teď je a jak se usmívá. Trochu zpanikaří, jakmile mu oznámí, že se svlékne sám. U tohohle prostě být nemůže. To nezvládne! Pomalu klesá na jeho prsty, které se snaží rozvázat korzet ale očividně mu to nejde. Usměje se upřímně. Jenže tím celé jeho dokonalé mučení nekončí. Boo se začne pasovat se svým kalhotami a dotkne se ho přímo v klíně.
"Možná nevíš, ale jde ti to skvěle." Protočí sám nad sebou očima v sloup a podívá se někam do zdi za postel. Musí stisknout víčka k sobě, aby na jeho dotek nezareagoval necitlivějšími partiemi.
"Boo-chan." Zamručí zmučeně, když znovu sklopí oči k těm jeho. Dostává ho jeho zvláštní rozpoložení a v první chvíli vůbec nepochopí jeho slova, než mu to začne pomalu docházet. Opravdu mluví o tomhle? Kruci, má v posteli toho nejkrásnějšího kluka, který mu sděluje, že to snad ani nedělal anebo hodně málo a on tomu má odolat? A to jako jak?
"Tohle já ne-…" Nedořekne to, protože ucítí sladké Boogieho rty na těch svých. Ruce už má kolem krku. I kdyby stokrát chtěl, teď už couvnout nedokáže. Na to prostě nemá, možná kdyby k němu nic necítil byl by toho schopný ale teď? Oplácí mu polibky a pomalu klesne na předloktí, aby ho mezi nimi uvěznil. Nelehne na něj plnou vahou, má pocit, že by ho snad zalehl, jen se na něj natiskne a mírně pohne boky proti těm jeho. Po několika minutách se od něj odtáhne a zatváří se smutně.
"Boo, ty tohle nechceš, ne takhle. Věř mi." Šeptne do ticha a stojí ho to značné přemlouvání, aby to vůbec vyslovil. Nepřeje si nic jiného ale co bude ráno, když tu zůstane a pomůže mu s prvními krůčky. Určitě by ho nesnášel za to, že toho využil.
"Měl by se radši vyspat ano." Snaží se mu domluvit a pokouší se přesunout vedle něj. Klidně tu s ním zůstane, v noci si asi skočí na záchod, aby vůbec mohl usnout ale to zvládne.
"Chci tě hrozně moc, miluju tě víš. Ale to neznamená, že to uděláme za každou cenu." Vážně se snaží být rozumný? +Jsi idiot.+Počastuje se v duchu dost výmluvně ale neodolá pokušení ho ještě jednou líbnout na rty. Ne, vedle něj rozhodně v klidu spát nebude. Pak ho líbne podruhé, než polibek prodlouží a dlaní mu sjede na bok.
"Promiň, já…" Odmlčí se, protože vlastně vůbec netuší, co mu chce říct.

Boogie

Pocítí na sobě jeho váhu, když se na něj Ju-ken napůl položí, ale ani na chvilku ho nepřestane tisknout k sobě za krk. Líbá ho dál, ztracený v tom všem i v tom, jak nečekaně příjemné mu to je. Je teď velmi spontánní a uvolněný. Vlastně dost povolný. Dlouze si vzdychne, když se mužské boky pohnou proti těm jeho jako ještě nikdy žádné a on dá podvědomě kolena víc od sebe. Celý se jemně zachvěje, protože tohle je asi o tisíc kroků dál, než to, co se dělo v Kamijově pracovně. Oddálí se od sebe a on k němu zvedne trochu zmatený pohled, když několikrát mávne dlouhými řasami. "Promiň." Hlesne do ticha a na chvíli sklopí provinilý pohled někam ke svému korzetu. Měl se vlastně svlékat. Znovu se ho pokusí rozvázat, ale nejde to ani teď. Ju-ken se mezitím posune k jeho levému boku a on za ním stočí tvář. Postě to rozdělat nejde, bude spát teda v tom. Už je z toho kusu oblečení celý rozmrzelý. Popotahuje se za šňůrky, když mu Ju-ken šeptá, že by si přál s ním dělat úplně všechno. Dokonce přijde i vyznání, které není schopný plnohodnotně vnímat, i když ve svém srdci ví, že je to pravda. Podívá se na chvíli nad sebe na strop a dlouze si povzdechne, než se nad něj Ju-ken skloní, aby mu věnoval ještě jedno políbení. Oplatí mu ho a nebrání se ani těm dalším, až dokud neucítí jeho dlaň na boku, Ju-ken mu zase uteče a navíc se omlouvá, Boo ani nechápe za co. A pak se z ničeho nic znovu rozhihňá.
"Já, že jsem ten plachý, co utíká?" Řekne do noci naprosto vlčácky, když se zvedne na předloktí, přitiskne rty na jeho, celý se otočí jeho směrem a v další vteřině už přehazuje nohu přes jeho boky, aby na něm skončil obkročmo, zatímco ho povalí na záda. Všechno se s ním zatočí, záplava černých vlasů se mu přelije přes ramena a napadá rovnou do Ju-kenovy tváře.
"Musím si pro gumičku." Prohlásí přesvědčeně Boogie, když se prudce narovná a rozhlédne se po bytě s úmyslem vyrazit do koupelny. U toho na něm sedí jako na koni, až se látka jeho kalhot napíná přes stehna a poklopec se napne ještě nebezpečněji, když je rozepnutý.
"Vezmu nůžky. Na tohle..." Ukáže na korzet, který nejspíš hodlá zničit, z čehož ho klepne až ráno.

Ju-ken

Neušlo mu, že se Boo chtěl dostat z toho korzetu a vlastně se tak trochu modlí, aby se mu to nepovedlo. Jakmile totiž uvidí jen kousek jeho kůže, kterou běžně neukazuje, bude v pytli. Ne, že by teď nebyl. Další polibky, tím si příliš nepomohl a dokonce se z jeho rtů ozve i vzrušeně zamručení. Hrozně s ním mává a on se vážně snaží mu nepropadnout. Ale na to už je nejspíš pozdě. Není z těch, co by podobných situací využil, jenže Boo mu moc prostoru k odmítnutí nedává. Jak tomu má odolat?
"Teď moc plaše nevypadáš, to je pravda." Uchechtne se krátce a pohladí je po boku podruhé, než dlaň trochu stáhne. Ještě pár doteků a prostě se na něj vrhne, pak už mu nepomůže ani sebelepší přemlouvání. Ono to ale celé nekončí. Ucítí Boogieho rty, překvapeně vydechne a nechá víčka klesnout, aby mu polibkem mohl oplatit se všemi pocity, které si v sobě nese. Nevnímá nic, kromě něj, nevládne vlastnímu tělu a není divu, že za chvíli už ho má obkročmo na sobě a v obličeji ho zašimrají jeho vlasy. Velké dlaně má na jeho bocích, které jemně stiskne a tiše si povzdechne, protože sedí přímo na jeho klíně a jde to dost cítit. Pomalu klouže očima po celém jeho těle, skončí až u rozepnutého poklopce a to je ta poslední kapka. Zvedne se s napnutím svalů na břiše do sebe, přitiskne se na jeho tělo a odhrne vlasy přes ramena dozadu.
"Mě to nevadí, nech je tak, jsou krásné." Zamručí roztouženě.
"Pomůžu ti s ním." Řekne mu úplně jednoduše, do teď se krotil ale tím, jak si na něj vyskočil, už padla poslední hradba a ruční brzda mu žádná nezbyla. Shlédne na malý uzlík, pro něj jako střízlivého to není takový problém, i když s tím trochu zabojuje a nakonec se podaří. Povolí ho a pomalu křížek po křížku rozvazuje jeho korzet a sleduje, jak povoluje a klouže dolů, odhalujíc tak další kousíčky bledé pokožky. Sám se rty přitiskne na jeho klíční kost a věnuje jí několik polibků, asi ho trochu poškrábe ale snad se na něj nebude zlobit.
"Jsi vážně nádherný." Povzdechne si vzrušeně a konečně ho toho kusu látky zbaví. Nejradši by si ho nechal na svém klíně ale tak z něj ty kalhoty prostě nedostane a tak ho plynulým pohybem povalí do peřin vedle sebe a začne stahovat látku z jeho štíhlých boků. Šílí z nich a za každého kousíčku klína ještě víc. Vždycky obdivoval spíš ženské křivky, jenže Boogieho tělu nemůžou vůbec konkurovat. Rty se přitiskne na jeho kůži na hrudníku a zulíbá jí úplně celou, než pomalu vystoupá k jeho rtům. Pootočí ho na bok k sobě a přehodí si přes něj jednu jeho nožku, aby mohl konečně stisknout jednu hebkou a pevnou polovičku a přitisknout ho blíž k sobě.
"Boo-chan, neodolal jsem, promiň." Šeptne mu do rtů lítostivě a to je poslední omluva, teď už si prostě nevládne.

Boogie

Vůbec nikam už nedojde. Ju-ken se posadí, natiskne na jeho tělo a odhrne černý vodopád dozadu. Zblízka mu hledí do očí, skoro si o něj opírá nos, zatímco ho sleduje, jak si celkem obratně počíná s rozvazováním jeho korzetu. Má pod ním ještě tu průsvitnou krajkovou košili bez rukávů, ale pod ní už je hodně vidět. Brzy zmizí tlak korzetu na jeho tělo, po něm i ta košile a on pocítí horké rty na svém hrudníku. Povzdechne si a krátce se podívá někam nad něho, když ho znovu něžně obejme, spíš schová jeho tvář do svých paží, zatímco ho Ju-ken ještě olíbává a po chvíli se ocitne na zádech tam, kde byl před chvílí. Z poloviny neví, kam se hrne a proč ho tak provokuje a z té druhé si už nic nepřeje víc. Kalhoty opouštějí jeho boky, odhalují jeho nahý klín, který už je poměrně vzrušený a on má zápěstí opřená v polštáři vedle tváře. Má na nich ještě ty roztomilé náramky s fialovými mašlemi a asi to bude to jediné, co mu zůstane. Zachvěje se, když se nad něj Ju-ken vrátí, věnuje se vší kůži, kterou na hrudi má a on za ním shlédne. Vidí jen jeho vlasy, ale zajede do nich oběma dlaněmi a hladí ho v nich, částečně trochu konejšivě. Málokteré ženské ruce by byly tak jemné jako ty jeho, jinak to neumí. Vymění si několik polibků, když se prsty zaklesne o to jeho sluchátko, které pořád má. Má v sobě dost duchapřítomnosti, aby ho nějak vymotal a vytáhl z pod jeho košile. Hodí s ním o zem vedle postele, snad se nerozbilo, ale teď je mu to jedno. Nechá se pootočit a zvednout si nohu v koleni výš, aby ji znovu vrátil kolem něho, ale Ju-ken ho nestáhne přímo na sebe do sedu, jen ho doslova natiskne proti sobě a on si hlasitě vzdychne, když se jeho nahý klín otře o látku Ju-kenových kalhot. Na pozadí ucítí jeho pevný stisk, vnímá jeho tichou omluvu, ale to všechno rozklíčuje až ráno, až bude zase při smyslech, teď jí příliš nechápe. Neodolal... Boo si ho měl držet dál, vytyčit mu hranice. No, udělal to dost svérázně. Spíš ho vtáhl za svoje hradby. Pozdě... Líbá ho nazpět, pořád u svých projevů zůstává velmi křehký a jemný, ale s víčky pevně přitisknutými k sobě se jeho štíhlé prsty rozeběhnou po zapínání Ju-kenovy pracovní košile, až dokud ji nerozhalí a nenajdou pod ní pevný, vypracovaný hrudník. Podvědomě si vzdychne do jeho rtů, když ho po něm hladí.

Ju-ken

Boogie se mu vůbec nebrání. Podvědomě si uvědomuje, že by měl. Tohle prostě není správné. Bude si hrozně moc vyčítat, že se nedokázal ovládnout a zneužil jeho rozpoložení. Bo mu ale taky příliš nedal na výběr, je pořád jenom chlap a k tomu zamilovaný a tomu se nedá poručit, i kdyby stokrát chtěl. Tiskne jej k sobě za štíhlé boky, hladí ho po zadečku, zádech a bocích, sem tam zamíří i na jeho stehno, které tiskne ke svému tělu a jeho dech napovídá, jak moc je unesený celou tou situací. Nechává se od něj líbat, oplácí mu polibky, které jsou intenzivnější a více vášnivější, i když pořád na něžnější vlně. Povzdechne si, jakmile se jemné dlaně konečně dotknou i jeho, projede jím příjemné zamrazení a moc si přeje, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Mohlo by to být celé jinak, kdyby….Už se rozhodl, ve skříni v práci má rozvodové papíry, které hodlá své ženě předložit. Bude svobodný, konečně a je mu jedno kolik jej to bude stát. Díky Boogiemu konečně procitl a chce od života mnohem víc. Chtěl by jeho, jenže to se možná nikdy nestane. Sáhne pomalu po Boogieho dlani, aby de poposunul po svém hrudníku níž, až k lemu svých kalhot a pobídne ho tím, aby mu je konečně sundal. Hrozně mu překáží. Se svléknutím si pomůže sám, než se vrátí k němu na postel a přijme ho do své náruče. Znovu jej k sobě naléhavě přitiskne, olíbá jeho tvář a skloní se víc na jeho šíji. Užívá si to, jak jen dokáže, hýčká ho svými doteky, jak si zaslouží a trvá to dlouho, než se rozhodne pokročit o další stupínek. Dlaní velmi pomalu zamíří mezi jeho polovičky a mnohem dál, aby se poprvé dotkl vchodu do jeho nitra. Není jeho první kluk, v mládí si vyzkoušel opravdu hodně a tohle v něm zůstalo, i když se tváří, že to tak není. Sám se hlasitěji vzdychne, jen při tom doteku a neví, co bude dělat, až se opravdu spojí. Asi umře slastí a to vážně. Podráždí jej jen krátce, aby viděl, jestli se v jeho jemně řezané tváři neobjeví odmítání. Přestal by okamžitě, nedovolil by si mu jakkoliv ublížit. Jakmile se do něj rozhodně proniknout jednom prstem, pohne se klínem proti jeho, aby se o sobe otřeli a způsobil tak slast sobě i jemu. Musí ty první, ne příliš příjemné pocity přebít, aby si to Boogie opravdu užil. Hraje si opravdu dlouho, než přidá i další prsty, je pečlivý jako nikdy ale teď prostě nesmí udělat chybu.

Boogie

Ju-kenovy dlaně obejmou ty Boogieho a posunou je z hrudi mnohem níž, přes tvarované břicho až na zip jeho kalhot. Boo se nebrání ani tomuhle. Najde jezdec a stáhne ho dolů, víc už ani dělat nemusí, protože Ju-ken se od něj na chvíli vzdálí a sám se vysvlékne. On by u toho asi upadl. Místo, aby se v tu chvilku bez něho schoval až po nos pod peřinu, zůstává na boku, popotahuje se za vlasy a rozverně vrtí palci u nohou, zatímco se na něj usmívá. Pak se nechá vtáhnout do jeho náruče, zavře oči pod jeho četnými polibky v obličeji a pootočí se trochu víc na záda, když se nad něj Ju-ken nakloní, aby se věnoval jeho šíji. Pořád ho ale v náručí drží na poloboku a v takovém hnízdě je mu moc dobře. Sám má ruce uvězněné mezi nimi, na jeho hrudi, ale nemizející, jemný úsměv ve tváři dává tušit, že se bránit rozhodně nechce. Jemně trhne celým tělem, když se ho Ju-kenovy prsty dotknou v zadních partiích, ale není to proto, že by to bylo nepříjemné, spíš nečekané. Pocitově nečekané. Nikdy by si nemyslel, že tam lze cítit něco víc, než nekonečný stud. Jeho tělo však zareaguje ihned, zintenzivní jeho vzrušení a dá najevo, že tohle je správné místo k dráždění. Znovu mírně pozvedne bradu, aby spojil svoje rty s jeho a pak zasekne dlouhé, upravené nehty do jeho prsou, když pocítí jeho prst uvnitř svého těla. Tohle trochu divné je, přiměje jej to na okamžik otevřít oči, podívat se někam do ztracena a přivykat si na ten fakt, ale i uvnitř se dají najít místa, která v něm rozvibrují nové příjemné pocity. Zároveň s tím pocítí i pohyb boků proti sobě. Trochu ho to vyděsí, protože jeho budoucí milenec vypadá trochu jinak, než on sám a on má momentálně pocit, že se tam víc jak ten jeden prst nikdy nemůže vejít, ale zdá se, že opak je pravdou. Protože i když dráždění trvá dlouho, nakonec pocítí i ten druhý. Teď je to on, kdo se proti němu propne boky, pokaždé sebou mírně cukne ale nechá se rychle ukonejšit a pustí ho vždycky o další krůček dál. Stačí mu jenom nechat se ukolébat polibky a doteky a jakmile se dost uvolní i na ten poslední, sám posune nožku, kterou má přes Ju-kenovy boky mnohem výš, než doposud byla a víc se mu tak otevře. Zjišťuje totiž, že je to i pro něj výrazně příjemnější a je skoro nemožné nechtít víc. Vůbec si při tom neuvědomuje, že mu celý čas rozechvěle vzdychá do rtů, zatímco se dokonale ztrácí v jeho horkém obětí.

Ju-ken

Úplně z něj šílí. Z každého jeho pohybu nebo povzdechu je dokonale mimo a nedokáže se oddálit, byť je na milimetr. Krotí sám sebe, aby nebyl příliš nedočkavý ale stojí ho to všechno ovládání, které v sobě ještě dokáže najít. Skoro zamilovaně mu kouká do očí a do tváře, když je na chvíli udrží otevřené a šeptá mu do rtů samé pitomosti. Kdyby slyšel sám sebe, nejspíš se bude hodně smát ale teď si to vůbec neuvědomuje. Prsty pomalu noří do jeho nitra, snaží se odhadnout, kde je to pro Boogieho příjemnější a tam se postupně vrací. Druhou dlaní jej hladí po celém těle, tiskne jej k sobě.Užívá si každý pohyb uvnitř něj a neskutečně se těší, až do bude on sám, koho Boogie přijme do svého těla. S polibky na jeho šíji se pomalu dostane nad něj, aby se zatím jen nevinně přitiskl na jeho tělo. Dlouho ho jen dráždí svými pohyby, snaží se, aby pro něj byl ten prožitek, co nejlepší a vlastně ho podvědomě přesvědčuje, že to takto má být. Nedokáže si ani představit, že by mu po něčem takovém Boogie řekl dost. Nesmí se to stát a jeho hlava si to rozhodně nepřipouští. Propadl mu celou osobou a bude trpět, až uvidí mlsné pohledy v clubu, mnohem víc, než doteď. Kamijo měl pravdu, nakonec přijde o všechno. Po rozvodu o majetek, o tom nepochybuje, až se jednou neudrží, přijde o práci a nezůstane mu nic. Je mu to jedno, jediné na čem záleží je Boogie.
"Budu opatrný." Zamručí mu tiše do rtů, když protáhne paže pod jeho nožkami, aby mu je mírně přizvedl a natlačí se špičkou proti jeho nitru. Jeho hlas protne místnost, když se dostane prvními milimetry své chlouby do jeho nitra a zatíná prsty do látky povlečení, aby nic neuspěchal. Ozve se typický zvuk trhající se materiálu, protože na ni Boo leží a on tahá tolik, že ji nakonec roztrhne. Hledí mu do toho upřeně do očí; vyčkává, až si postupně přivykne, než se posune zase o kousek dál. Je asi v polovině, když se skloní k jeho rtům a políbí ho vášnivě a s touhou, kterou se snaží pořád krotit. Nesmí mu ublížit, to by si neodpustil. Vydechne nahlas, jakmile se ocitne uvnitř jeho úzkého nitra celý a mohutné paže se mu silně zachvějí z toho, co se v něm hromadí. Vybouchne, určitě se to musí stát během několik sekund, jak moc v něm vzrostla touha, podpořená všemi pocity. Dokáže to, udrží svůj blížící se vrchol na uzdě, aby se mohl konečně pohybovat vstříc Boogieho bokům. První jen zlehka a pomalu, mučí sám sebe, než se jeho tempo zrychlí a jeho dech i třesoucí se paže napovídají, jak moc blízko má k vyvrcholení. Drží křečovitě oči otevřené, aby si užil každý milimetr tváře pod sebou. Nakonec vyplete paže z pod jeho nožek, opře se o předloktí vedle jeho hlavy a zasype jeho rty hromadou polibků a zároveň v nich utlumí sténání. Extáze přijde vzápětí, když se naposledy pohne proti němu v bocích, prsty už trhají další kousky, držet nějakou část těla pod ním, asi mu ublíží. Jediné, na co se zmůže, je zabořit tvář do jeho hrudi a spokojeně nejspíš umřít.