Kamijo x Boogie - Neoháněj se příliš věkem, Boo-chan. - část 2.

(Kamijova kancelář)

Kamijo

Odolává bez problému jeho pohledu, když se odtrhne. Je vidět, že podobné doteky nečekal a to je dobře. Vlastně to tak trochu patří k tréninku, bude vědět, co všechno se může stát. Jenže po něm opravdu nechce, aby jej odmítal. Věří tomu, že i kdyby se Boogie snažil, umluví ho bez větších obtíží, až tolik je přesvědčený o svých schopnostech. Nepatrně se pousměje, když se ozve oslovení z jeho rtů. K tomu zaklonění hlavy a pootevřené rty, tohle bude chtít rozhodně vidět častěji. Je tak smyslný, aniž by vůbec chtěl. Omotává si ho schopně kolem prstu a ani o tom neví. Postará se o něj naznačí mu jeho vlastní cestičku světem a popřeje mu hodně štěstí. Stejně na něj bude dohlížet a rozmazlovat si ho, alespoň trochu. Jsou to nebezpečné myšlenky ale nedokáže se jich zbavit.
"Hm, jsi okouzlující Boo-chan." Šeptne mu zblízka do tváře a jemně jej políbí na koutek pootevřených rtů. Oplácí mu pohled a jeho ruka se v klíně pomalu pohybuje, jde to špatně vzhledem k omezenému prostoru ale jde to!
"Nejde přece odolávat něčemu, co pořádně neznáš." Obhájí své vlastní chování, tak trochu i před sebou samým. Jak kdyby se v jeho nitru na něj díval Sena. Úplně ho vidí, jak stojí s rukama založenýma na hrudi, odvrácenou tváři a hrdě pozvednutou bradou a ještě si k tomu špičkou poťukává na zem.+Tohle budu mít před očima pořád?+ Zeptá se sám sebe v duchu ale nedonutí ho to přestat.
"Trochu vylepšíme možnosti. Jen kousek, neměj strach." Konejší ho dál svým sametovým hlasem, než ho tlakem donutí trochu pozvednout boky a ty kalhoty mu jemně stáhne nad kolena.
"Nic víc se nestane, slibuji. Neudělal bych nic, čím bych tě příliš rozrušil." Nové líbnutí na jeho rty a už začne velmi zkušeně a pomalu zpracovávat jeho chloubu. Sem tam jej pohladí po špičce, občas o trochu víc stiskne ale ne tak, aby to bylo nepříjemné.
"Pojď sem." Broukne provokativně, jakmile se o trochu víc nakloní nad něj a znovu si uzme jeho rty v dlouhém polibku. Teď sám sebe odsouvá stranou ale ví, že jeho trpělivost bude po zásluze odměněna.
"Jen se uvolni, nech se těmi pocity ovládnout." Prohodí, jakmile se s popotáhnutím jeho spodního rtu oddálí a ještě špičkou jazyka zmapuje vnitřní část toho horního.
"Ukaž mi, jaký máš krásný hlas." Pobízí ho sotva slyšitelně, než se přesune rty na jeho šíji a věnuje jí několik jemný polibků, skoro jakoby ji hladil svými rty. Je sladký a úplně celý, mohla by se mu z toho točit hlava, ostatním by se jistě točila, už jen to jak vzdychá.
"Zazpívej jen pro mě." Ano, jeho ego by nemohlo zůstat daleko.

Boogie

Ihned se mu dostane ujištění, že mu to sluší a že je všechno v pořádku. Poslouchá jeho hlas, ale už příliš nevnímá jeho obsah. I kdyby mu to neříkal, asi by se už nebránil, není toho schopný. Mravenčení celého těla v něm narůstá, je to neskutečně krásné a až si na to doma sám vzpomene, nejspíš si pohraje sám se sebou, protože toho bude mít plnou hlavu. Vylepšit možnosti... pořád se posouvají někam dál, kam až? Jen jemně nakrčí obočí, ale přikývne a pochopí, že se po něm chce, aby se přizvedl. Jeho oči jsou trochu zaskočené a vyděšené, když jdou kalhoty níž a jeho klín se tak ocitne zcela odhalený, ale Kamijo už ho zase konejší a je pravda, že i pro něho je tahle nová svoboda mnohem příjemnější. Na pohybech Kamijovy dlaně je to taky okamžitě znát, že dostala větší volnost a prostor v tom, co dělá, i když je to pořád nádherně pomalé a velmi něžné a citlivé. Kdyby ho tam chytil nějak jinak, asi by mu ji snad pleskl.
"Dobře." Hlesne. Je to velmi těžké držet se v sedě, ve vzpřímené pozici, nejradši by sebou plácl dozadu do křesla, nějak se tam zhroutil a se zavřenýma očima prostě přijímal, co dostává, ale to by bylo opravdu velmi... no prostě hanbaté! To nejde! A tak mučí sám sebe, když se snaží držet rovná záda a zároveň vzdychá pod jeho dlaní, která mu brzy přivodí něco neskutečného. Té výzvě, aby šel blíž, by neodolal, možná by šel ještě víc blíž, než si Kamijo vůbec dovede představit, protože chtěl jenom jeho rty. On se tím nechá ovládnout opravdu už velmi brzy, to cítí a Kamijo by ho nemusel ani povzbuzovat, aby se vzápětí jeho hlas rozezněl o něco víc, když se jeho vrchol začne blížit. Teď už se ho opravdu musí chytit kolem krku, objímá ho velmi důvěřivě, zatímco přizvedává pravou nohu výš, aby měl v klíně ještě víc místa. Na krku cítí jeho horké rty, pevně tiskne víčka k sobě s tváří zabořenou do jeho ramene a při poslední pobídce se jeho hlas zlomí do vydrážděného zasténání, které muselo být slyšet jistě až na chodbu. V klíně cítí vlastní lepkavé vlhko, Kamijo toho musí mít plnou dlaň, ale to uvolnění je neskutečné. Až teď mu dojde, jak horké má čelo a pokožku, že se k němu krajka trošku lepí a že s ním lomcuje jemný třes, který nedokáže tak rychle zvládnout.

Kamijo

Je pro něj velmi překvapující, že se Boogie snaží sedět vzpřímeně. Snaží se ho svými pohyby dostat do křesla, aby se tam pohodlněji uvelebil. Není si ovšem sám jistý, jestli by podobnému pohledu dokázal odolat. Užívá si každý detail jeho tváře, kterou už očividně neovládá. Je úžasný, jeho vzdechy se mu dostávají do uší a v hlavě nemá nic jiného. Vlastně si ani nepřijde na své ale bude spokojený, zvláštní. Nepotřebuje ho nutně dostat, teď se chce jen dávat a kochat. Pousměje se, když mu vše odsouhlasí a nechá se od něj obejmout a přitisknout na jeho rozehřáté tělo. Pohledem krátce sjede dolů, aby si prohlédl odhalená stehna. Látka kalhot nelhala a jsou opravdu k nakousnutí, jako celý jeho maličký Boo-chan. Mohl by mu nějak říkat? Musí mu vymyslet tu nejlepší přezdívku. Uloží si to do paměti, než místnost protne jeho hlasité zasténání a donutí Kamija stisknout víčka k sobě a spokojeně vydechnout. Omamné, že ho k tomu opravdu přemluvil a ještě mnohem víc vidět, jak si to celé užil. Ještě několikrát ho po přirození pohladí, než odtáhne svou dlaň a s hlavou mírně na stranu si prohlédne, co jeho maličký způsobil. U toho se hříšně usmívá a uzme si jeho rty k polibku, ještě jednou, než Boogiemu plně dojde, co se tu událo a začne se zase stydět. No, možná konečně překonali určitou bariéru a bude to příště mnohem jednoduší. Ano, už si plánuje jejich příští schůzku.
"Nádherná práce Boo-chan, opravdu." Pozvedne dlaň ke své tváři a vsune ukazováček mezi rty,a by jej ochutnal.
"Chutnáš skvěle. Dezert k vínu jsi vážně akurátní." Ohodnotí ho bez známky studu a pomalu se zvedne z područky křesla. Přejde před Boogieho, zapře se čistou dlaní o místo, kde seděl a pomalu se skloní až k jeho stehnům, aby se jich několikrát dotkl rty. Tohle si opravdu užívá.
"Výborně, první dvě lekce máš za sebou a řekl bych, že úspěšně ale se mnou to ani jinak nejde nemám pravdu?" Nahodí s nádechem sebejistého pobavení a přejde ke stolu, odkud z šuplíku vytáhne kapesníky. Má je tu, kdyby se náhodou něco vylilo ale teď se dobře hodí. Jako první utře svou vlastní dlaň, než mu zbytek podá. Mohl by ho utřít sám, to by ale nejspíš skončili v druhém kole a to už by na jeho výdrž bylo příliš.
"Teď přijde na řadu víno a u toho si poslechnu, jak se ti to líbilo." Odmlčí se, než sáhne po své sklence, aby se napil a usadí se zpátky a područku. Samozřejmě ho bude při celém procesu očištění sebe samého sledovat.
"Musíš umět všechno hezky popsat, tak prosím."

Boogie

Vlastně se ho pouští velmi neochotně. I když mezi nimi nic není, on je v tomhle opravdu velmi emocionální a potřeboval by někoho, kdo by s ním zůstal někde stočený v posteli. Jenže tohle je jeho šéf a to, co tu dělají je... práce? Kamijovy letmé doteky s ním ještě trochu zalomcují, než mu tvář prostoupí všeobjímající červeň. Do jeho dlaně se rozhodně nepodívá, ale nechá se od něj vděčně políbit. Podívá se mu do očí po té pochvale, ale cítí velké rozpaky nad svým mokrým klínem. Nádherná práce? Hlavně, když mu to připadá takové. Jenže Kamijo udělá něco neskutečného. Naprosto fascinovaně a s pusou dokořán ho sleduje, jak si vkládá prst mezi rty, aby doopravdy ochutnal jeho vrchol a málem to s ním sekne. Tohle bylo velmi hříšné a takové velmi vzrušující. Vůbec si není jistý, jestli by udělal něco podobného, ale vlastně se mu to opravdu líbilo. Dost to boří jeho hranice vnímání slušnosti. K tomu dostane i ujištění, že mu to chutná a uvědomí si, že zapomíná dýchat. Musí vypadat jako pitomec, ale to prostě nejde jinak! Pořád na něm visí očima, pořád nebledne, když Kamijo vstane a vzápětí se nad ním skloní. Jen se poposune, aby byl natočený tělem k němu a na okamžik zavře oči pod jeho horkými rty.
"Hai. To máš." Špitne, ale je to pravda, žádné pochlebování. Prostě luskl prsty a dostal ho na kolena. To by byla bývala profesionalita, kdyby Boo něco podobného uměl. Na druhou stranu, neměl by jim jejich šéf jít příkladem? A to on šel, v tomhle ho před ním už nikdo zpochybnit nemohl. Pro sebe se pousměje a uvědomí si, že k němu začal cítit opravdovou důvěru a s tím spojenou jistou náklonnost. Ať o něm kdokoliv řekne cokoliv špatného, on si bude myslet svoje a obhájí ho. A netuší nic o tom, že takhle to mají Takeshiho klenoty. Natáhne se pro kapesníčky, vezme si raději celou krabičku a vytahá jich hned několik, aby si mohl otřít klín, jenže Kamijo už je zase zpět na područce a rozhodně ho to nenechá udělat tak nějak - soukromě. Zvedne k němu oči a ustane v pohybu. A k tomu má ještě mluvit o tom, co cítil? Vždyť na to ještě sám nepřišel! Ještě nedovede nic z toho pojmenovat! Topí se v rozpacích, prostě není schopný nabrat normální barvu, ale co si má počít. Znovu se pokusí vrátit ke svému klínu, ale v podstatě ho jen kryje těmi kapesníky, než na něj upře už trochu zoufalý pohled.
"To děláš schválně." Hlesne a pak se prostě pootočí zády, aby to honem udělal a kalhoty si spěšně natáhl. Umyje se doma! Pro sebe se ale musí culit, než se otočí zase zpět.
"Bylo to..." Udělá gesto zápěstím, jak se snaží dát dohromady nějaká slova. Odkašle si.
"Dech beroucí. Jak víš. Bez dechu se špatně mluví." Znovu si odkašle a uculí se.
"Co chceš slyšet, ty jsi mě neviděl?" Broukne měkce.

Kamijo

Jen krátce kývne hlavou na jeho ujištění. Vlastně by od něj nic jiného nepřijal a pokud by to neřekl, asi by ho přesvědčil ještě jinak a to už by mu Boo nejspíš neodpověděl. Cítí se v jeho společnosti spokojeně, klidně a vyrovnaně, i když s ním dokáže pěkně zacvičit. Nechává ho však v blažené nevědomosti. Postará se prostě o všechno a bude na něj dávat pozor. Napadne ho, že s i tím možná kope svůj vlastní hrob ale ví, že to stejně udělá. Jeho malý černovlasý hřích s očima, jejichž nesmělost ho upřímně dostává. A nebude jediný, vlastně není jediný. Je tu Ju-ken a cítí z jeho strany jisté nebezpečí. Měl by tu moc Boogieho přemluvit, aby se od něj odstřihl? Mohlo by se to stát. Uvědomuje si, že mu může dát víc a taky mu dochází, že by o to Boogie mohl stát. Opravdová láska, něco čemu on v případě Boogieho nemůže konkurovat.+To se nesmí stát.+ Proběhne mu hlavou majetnicky. Tohle je jeho klenot a přes to nejde vlak. Sleduje ho, jak se zarazí uprostřed pohybu a kryje si kapesníky to, co před chvíli viděl. Pozvedne obočí a podívá se na něj pochybovačně. Skoro to vypadá, jak kdyby mu říkal co blázníš, tohle už jsem stejně viděl ale nekomentuje to, zatím. Dokonce se krátce uchechtne, jakmile se k němu pootočí zády.
"Jeden by řekl, že si na ten pohled zvykneš." Dobírá si ho uvolněně ale krátce se věnuje svému vínu, aby mu dal trochu prostoru. Jeho odpověď však přijde vzápětí a on se málem utopí. Samozřejmě to zamaskuje za zakašlání.
"Schválně?" Podívá se na něj nechápavě.
"Hai, samozřejmě, že to dělám schválně, taky proto tu jsme." Tentokrát se uchechtne a natáhne ke stolu, aby mu podal jeho vlastní sklenku. Už je oblečený? Škoda.
"To mě těší, řekl bych. A tahle odpověď se mi vlastně líbí. Neřekl jsi skoro nic a přesto mám pocit, že všechno. Drž se toho." Poradí mu a pozvedne sklenku, aby si s ním mohl přiťuknout. Volnou ruku na přehozenou přes opěrku křesla a konečky prstů si pohrává s jeho hebkými vlasy.

"Viděl a podíval bych se znovu a rád. Boo-chan, jsi pro mě velmi hříšné pokušení." Povzdechne si s pousmáním.
"Po dnešním večeru obzvlášť, když vím, jak umíš vzdychat." Chce ho přivést do rozpaků? Možná ještě trochu.
"Příští pátek mě doprovodíš na jednu akci." Oznámí mu klidně a zvedne se, aby mohl přejít ke stolu, odkud vytáhne pěkný obnos. Vrátí se zpátky ke křeslu a pohodlně se uvelebí. Vtiskne mu peníze do dlaně a sevře kolem nich prsty.
"Kup si něco hezkého na sebe a nešetři, nejsou to poslední peníze, které dostaneš a ty další nebudou ode mne. Vím to." Ujistí ho vážně.
"Bude to párty jednoho mého známého, slaví narozeniny. Uvolněné a přesto všechno přehnaně drahé. K tomu spousta potencionálních klientů z různých koutů Japonska." Přiblíží mu, co se ten večer bude dít, než ho pohladí po tváři.
"Do té doby se uvidíme ještě několikrát. Tvá práce je ode dneška nejen obsluhovat ale i trénovat." Připomene mu, jak by se měl chovat dole u baru.
"Nestane se ti nic, jedny oči tě vidí a nedovolí nikomu na tebe sáhnout, dokud Ju-kenovi nebudeš muset ukázat hranice." Pokračuje dál a je jasné, že on si jeho náklonnosti moc dobře všiml.
"Mohl by ohrozit tvou budoucnost, nedovol to." Varuje ho.
"Když jsi v práci, je pro tebe na prvním místě zákazník." Skloní se k němu znovu a palcem přejde přes jeho spodní ret.
"A já." Vydechne, než mu dá ochutnat vína ze svých rtů, tomu se prostě nedalo poručit.

Boogie

"Časem možná..." Hlesne Boogie, když se krátce ohlédne přes rameno, ale pousměje se. Hned se po něm znovu starostlivě podívá, když se ozve cosi podobného kuckání, ale Kamijo se naštěstí usmívá a vypadá spokojeně. Převezme si od něho zbytek své sklenice s vínem a ani neví, jak to udělal, že ho jeho odpověď uspokojila. Je to dobře, protože si neumí představit, jak by to dál rozvíjel. Kamijo se znovu dotkne jeho vlasů, ale zdá se, že to je první z věcí, na kterou si už zvyká a naprosto ji přestává řešit. Vždyť je to vážně příjemné a proti tomu, co dělali před chvílí i dost nevinné. Mírně se začervená, když mu řekne, že by si to klidně zopakoval a ještě k tomu rád. Sklopí na chvíli oči do hladiny skleničky, ale nevědomky se mírně usmívá. Je to tak zvláštní pocit vědět, že se některým mužům tolik líbí. Že by obětovali hodně, aby se ho mohli dotknout. Možná večer stráví hodinu nahý u zrcadla, jen aby tomu přišel na kloub. Co on má a jiní ne? Zvedne k němu oči až v okamžiku, když začne mluvit o páteční akci a přikývne. Je zvědavý, kdy se mu podaří mít stejné volno jako Ju-ken. Provází ho očima, když se Kamijo vydá ke stolu a zpět se vrací s penězi. Tak na tohle si bude taky zvykat dlouho, ale nechá si je vtisknout do dlaně a snaží se nevidět velká čísla na nich. Je to opravdu hodně. Za to, že mu dovolil sáhnout do kalhot? Je z toho zmatený. Je mu jasné, že je dostává hlavně proto, kam půjdou, aby byl vhodně oblečený, ale vůbec neví, jaký je dress code. V tomhle se nevyzná, v tomhle se vyznají kluci jako je Uruha. Směl by ho oslovit? Po pohlazení k němu zvedne oči. Myslel si, že se uvidí až tam nebo na chodbě, ale že to do té doby bude hned několikrát? A kdo ví proč z toho má radost. Jemně se usměje a přikývne. Bude tomu v baru muset skutečně začít věnovat víc pozornosti, protože když to nebude zkoušet, nezíská zkušenosti a Kamijo to samozřejmě pozná. Zatrne mu až když dojde na Ju-kena. Co všechno Kamijo ví? Obezřetně se podívá do jeho očí. Vůbec se mu nelíbí, že by měli zneužívat jeho ochrany z takového důvodu. On mu musí ukázat hranice? Kamijo ho nabádá, aby kvůli němu nepřišel o to, co si buduje a on přikyvuje a klopí oči, ale vůbec si není jistý, co to provádí. Mohl by ty dvě věci držet nějak od sebe? Jak to dělají ostatní? Skutečně celý čas nikoho nemají?
"Hai." Přikývne honem a znovu v něm zatrne, když Kamijo doplní ještě sebe.
"Hai." Přikývne podruhé, ale uvnitř sebe se z toho cítí zvláštně smutně. I tak by ten plánovaný výlet chtěl zkusit. Jak dokáže být plachý, tak dokáže být taky umanutý. Pozvedne tvář a nechá Kamijovy rty, aby se znovu přitiskly na jeho. Cosi příjemného se mu rozlije po hrudníku. Tohle ho zabije! Bude napořád roztrhaný mezi jimi dvěma?

Kamijo

Vnímal moc dobře Boogieho klopení očí. Začíná tušit, že možná přemýšlí o Ju-kenovi, jak by neměl. Tohle se mu rozhodně nelíbí. Narušitel jeho plánů je příliš blízko a Kamijo cítí zradu. Věří tomu, že kdyby ten kolohnát dostal příležitost, sbalí Boogieho a odejde s ním daleko. A to se nesmí stát. Jednak by tím přišel o peníze ale mnohem důležitější je fakt, že by ho neměl na očích. Nejradši by se zeptal svého otce, jak dokázal udržet klenoty na místě, aniž by tušil, že v sobě Boogie řeší jistý rozpor a náklonnost k němu samotnému. Takto to s klenoty chodí, Takeshi se staral o ně a oni si za to vážili jeho. Tyhle rovnice jsou mu prozatím cizí, i když teď pomalu přichází na celý postup, který bude snad končit správným výsledkem. Velmi pomalu odtáhne do jeho rtů a pozvedne pravý koutek.
"Nevybírej si sako ale taky to není párty na předměstí." Varuje ho, aby byl uvážlivý ve svém výběru. Poslal by ho za Senou ale to by se mu Boogie taky nemusel vrátit vůbec. K Taijimu…špatný nápad, velmi špatný nápad. Ten kluk uměl být sexy ale aby tam Boo přijel na motorce, to by nerozdýchal. Shin by přicházel v úvahu ale je pryč.
"Jistě si poradíš, máš mou důvěru. Vyberu si jistě něco modrého, temně modrého. Můžeš si vybrat něco stejně barevného, když budeš chtít." Uloží mu toho na bedra nakonec mnohem víc, než si původně plánoval a krátce vydechne.
"Neboj se ničeho Boo-chan, opravdu tam nikdo na tebe nesáhne, pokud nebudeš chtít, postarám se o to." Bere ho pod svou ochranu, dokud nebude připravený.
"Prioritní je tvé rozhodnutí a vždycky bude, na to nezapomínej, ať se jedná o cokoliv. Buď plachý ale rozhodný Boo-chan. Buď sladký ale sebejistý." Radí mu měkce, sametovým hlasem ale prsty nedokáže oddálit od jeho pramenů, pohrává si s nimi, občas za ně lehce zatahá a očima ten pohyb sleduje jako šelma na lovu.
"Club čeká nová doba a ty jsi jeho prvním klenotem. Můžeš mít hodně, věř tomu a ono se to stane." Vlastně mu nic neslibuje ale je přesvědčený, že má pravdu. Sežene si jich víc, najde ty správné, aby nepřebíral po otci úplně všechno. Takeshi svým miláčkům nechal jistou výhodu, on si najde své a mnohem lepší, to prostě ví.
"Dáme si spolu ještě trochu?" Zeptá se jej, když sáhne po lahvi.
"Nebudeš se bát ji se mou vypít, abych tě pak třeba…nezneužil." Dobírá si ho tiše a smyslně. Byl by toho schopný, kdyby na věc přišlo ale ničeho by tím nedosáhl. Nejspíš.

Boogie

Přikývne na jeho radu ohledně výběru oblečení. Chápe, že pokud má lákat klienty, bude to spíš něco na způsob toho, co nosívá v práci, ale ne zas tak moc do očí bijící. Každý by měl na první pohled poznat, že Kamijo je manažer a majitel a on je jeho zaměstnanec, ale zároveň by to nemělo křičet na dálku. Tohle bude těžké. Temně modrá barva mu vyhovuje. Nejraději nosí černou a bude se to dobře kombinovat s jeho doplňky. Celkem nečekaně přijde nové ujištění, že se toho večírku nemusí obávat, že se mu nic nestane. Zvedne k němu důvěřivé oči a vřele se usměje, než znovu přikývne. Bude ho mít celý čas po boku, někde poblíž, na očích a nesmí se nikým nechat zatáhnout nikam, kde by byl sám - to pro případ, že by mu to hrozilo. Neumí si představit, jestli je to běžné nebo kolem něj projdou bez povšimnutí, ale pokud by prošli, byl by ve své práci moc špatný. Cítí se opravdu dobře, když je ujišťován, že volba je jenom jeho, necítí se hnaný do kouta a k něčemu nucený. Dostává nové a nové rady a doufá, že s nimi taky bude umět naložit v praxi. Prostě se musí zhluboka nadechnout, nabrat sebevědomí a jít do toho. Nechává se u toho popotahovat za vlasy a poslouchá jeho proslov o tom, co bude s clubem. Souvisí to nějak s tím, že je jeden z klenotů pryč? To proto shání nové? O zákulisí clubu a drbech toho moc neví. Ne, tím to nebude, spíš jako by se svým příchodem hledal něco úplně nového, tak jako je on. To znamená, že budou ještě dva nové klenoty? A co bude s těmi, kdo tady zatím zůstali? Co věděl, Taiji byl hodně mladý. Jen o tři roky starší, než on, svou práci dělal rok, kvůli zákonu, nebyl on dostatečně vhodný? Uruha se blížil třicítce, byl to pro něj pomyslný konec kariéry? Slýchával, že v podobné branži ano, že třicet je určitý konec všeho. Boogiemu to zatím připadalo jako něco nesmírně vzdáleného, ale když se podíval na muže jako Ju-ken, kteří toho věku dosáhli, bylo mu jasné, že to nejsou už žádní chlapci. I když Uruha vypadal pořád neskutečně dobře, jeho zralost by mu brzy mohla překážet. Z jeho úvah ho vytrhne Kamijova nabídka, aby se společně ještě napili. Neumí to a jednu sklenku už má takřka v sobě, ale přikývne. Proč ne, když mu to sám nabízí? Přeci je co zapíjet? Tiše se rozesměje a zavrtí hlavou.
"Myslím, že je na čase začít ti trochu věřit." Prohodí a dá mu tím najevo, že kdyby ho zneužít chtěl, bude trochu sám proti sobě. Jedna z prvních mistrovských odpovědí. Kamijo přece chce, aby mu Boogie věřil? Sleduje ho, jak nalévá tekutinu do sklenice a převezme si ji, aby se znovu dlouze napil. Je to opravdu moc dobré, lepší, jak ta první.

Kamijo

"Čekal jsi snad, že ti nechám ublížit?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím, když je vidět, že si tím Boo nebyl jistý. Uvnitř něj se zvedne vlna nepopsatelného pocitu, když si to představí. Kdyby na něj kdokoliv sáhl jinak, než si bude jeho černovlasý klenot přát, bude vraždit ale opravdu.
"Možná bych pro tebe mohl sehnat šperk." Zamyslí se nad tou možností. Je jen člověk, i když si to nerad přiznává a nemůže být všude. Pro Boogieho bezpečí, by mohl vymyslet něco, díky čemu by s ním byl v kontaktu. Večírek, na který ho zve, bude plný lidí. Je pronajatý jeden z větších clubů a nebude ho moci mít celou tu dobu na očích. To by mohlo být nebezpečné. Vzal by sebou někoho z ochranky, nejspíš to nakonec udělá ale rozhodně neřekne Ju-kenovi, to by byl spíš problém.
"Hai, nechám ti vyrobit šperk, který mi prozradí, kde jsi, budu tě mít pořád pod dohledem, kdyby náhodou." Podívá se mu do tváře a dolije mu sklenku vína. Ještě tu má minimálně tři lahve, nemusí přece skončit jen u jedné.
"Pokud s tím budeš souhlasit samozřejmě." Ujistí se, že nemá nic proti jeho krokům a podvědomě si tím buduje u Boogieho důvěru, rozhodně se o to snaží. Sám pomalu upíjí ze své sklenky, ovšem mnohem pomaleji, než Boo. Očividně mu chutná a to je dobře. Musí si zvykat na lepší alkohol, teď k němu bude mít přístup hodně často. Sám ho zatím nekrotí, právě naopak, užívá si letmé doteky, dokud se neozvou slova o důvěře.
"A já měl za to, že už se to stalo." Prozradí mu a trochu si ho dobírá, aby odlehčil atmosféru. Znovu mu dolije, aby měl pořád plno.+Trochu tě opiju, abys věděl jaké to je.+ Pomyslí si s nádechem trochu škodolibého pobavení.
"Příště můžeme zkusit i nějaké skvělé bílé víno nebo třeba něco ostřejšího?" Ozve se jeho příjemný hlas, prsty jsou pořád stejně nenechavé a přejíždí letmo po hebké šíji. Mohl by se ho zeptat na spoustu věcí. S alkoholem v krvi by mohl být mnohem upřímnější, než do teď.
"Už mi prozradíš Boo-chan, jak jsi na tom se zkušenostmi hm?" Vyzvídá přímo a nechá do svého hlasu prostoupit nádech smyslnosti.
"Copak by se ti třeba jednou líbilo? Měl bych to vědět, ať vím, jakým směrem se budeme ubírat." Pokračuje klidným a tichým hlasem, vlastně mu to skoro šeptá do ouška.
"Co tak nějaké hračky? Mohl bych ti něco hezkého pořídit." Provokuje svou i jeho představivost. Mohl by si Boo hrát? Bylo by sexy.

Boogie

"Ne, to ne, jen jsem rád, že to znovu říkáš. Že ti na tom záleží." Řekne mu měkce a upřímně a pak dojde na ten šperk. Opět zůstane hledět do jeho tváře, než přijde vysvětlení, co přesně má na mysli a jemu se ten nápad moc líbí. Nemusí nad tím dvakrát uvažovat. Klidně bude okroužkovaný jako jeho mazlíček, bude se cítit mnohem lépe! Sklenka je doplněna, i když nebyla prázdná a on přikývne.
"Hai, ten nápad se mi líbí, budu rád." Řekne mu a smočí v ní rty. Čím víc toho vypil, tím spíš na to zapomíná, přestává mít míru a brzy to víno bumbá jako ranní džus. Podívá se na skleničku, když Kamijo mluví o změně alkoholu a přikývne. On se v tom ale vůbec nevyzná a klidně to zkusí. Až se budou hosté ve společnosti bavit, nebude úplně mimo a bude alespoň umět říct, co preferuje on sám, aniž by si musel vymýšlet. Kamijovy prsty jemně a konejšivě přejíždí po jeho šíji, čas plyne a oběma je asi jasné, že dneska už se do směny jen těžko vrátí. Mírně se začervená, když dojde na jeho zkušenosti, ale Kamijo naštěstí ještě pokračuje dál a on si chvíli nepřítomně prohlíží prostor jeho kanceláře, zatímco nad tím přemýšlí. Jak dojde na hračky, z ničeho nic se rozesměje a musí si zaclonit ústa dlaní. Už to opravdu hodně cítí v hlavě, ještě, že sedí.
"Myslím, že mám opravdu co objevovat." Řekne mu. Co mu má vyprávět, když nic nezkusil a sám to neví? Opravdu se tady baví o jeho možné specializaci? Ale pokud by měl být klenotem, jako se bavili před chvílí... v podstatě o tom to celé bylo. Klopí oči pokaždé, když jde okolo Erotic City, natož aby se tam chodil dívat, co mají a jak se to používá. Jistě, že není mimo, ale klidně se vsadí, že o většině ani neví, že existují. Měl by na ně snad on být specialista?
"Myslíš, že by mi slušely?" Řekne najednou docela odvážně. Je to tím vínem.
"To mi pořiď rovnou encyklopedii." Vyprskne a najednou není schopný svůj melodický a stále nijak přehnaný smích zastavit.

Kamijo

"Samozřejmě, že záleží. Nikdy neztrácím čas s něčím, co mi je jedno." Pohodí hrdě s krátkým povzdechnutím brady a nechává popustit uzdu svému já, které se hlásí sebevědomě o slovo. Být to kdokoliv jiný, nejspíš ho nevybíravě vyhodí za dveře, aby tam, hezky vystřízlivěl ale Boo je opravdu sladký. Vidí mu v očích, že na něj víno dost dobře působí. +Jak dlouho ještě vydržíš?+ Dobírá si ho v duchu ale sám se neoddaluje, právě naopak. Dolije mu zbytek z lahve a podívá se na druhou, stojící opodál, pro všechny případy. Protočí očima v sloup, když se Boogie rozesměje. Ne, pro něj to bylo spíš vzrušující, než k pobavení ale po něm by podobné uvažování asi teď chtít nemohl. Zavrtí nad ním hlavou.
"To máš, myslím, že tě vezmu na výlet do nějakého pěkného obchůdku. Jen pochybuji, že se dočervenáš za týden." Neodpustí si poznámku na jeho adresu a pozvedne koutek. Úplně ho vidí, jak se nenápadně rozhlíží, když se na něj nikdo zrovna dívat nebude a rudou barvou bude konkurovat středu jejich vlajky. Tohle by si mohli užít společně.
"Slušely, hrozně moc by ti slušely." Ujistí ho naprosto vážně a nakloní sek jeho uchu, než ho gestem dlaně pobídne, aby svou sklenku naklonil a znovu se napil.
"Dokážeš si představit takového hezkou hračku se zdánlivě stříbrným designem." Popichuje jeho fantazii a vlastně i tu svoji. Musí se dlouze nadechnout, aby ovládl sám sebe. Měl by ho poslat pryč, než se od něj prostě neodtrhne. Nechal by se Boogie ještě chvíli hýčkat a pustil ho blíž k sobě. V tomto stavu? Nejspíš ano ale ani jeden by z toho asi moc neměli.
"Jen si představ, jak se hezky noří do tvého těla." Tentokrát dlouze vydechne. On si to dost dobře představit umí a nejspíš by nebyl jediný, kdyby o něčem podobném začal Boo povídat.
"Nebo nějaký hezký kroužek a nemyslím prstýnek, ne tak doslova." Sáhne znovu dlaní do jeho klína, který jemně stiskne. Hraje si s ním a baví ho to, to už ví.
"Umí i hezky vibrovat, když si vybereš ten správný. Chtěl by si s tím pomoci?" Pobízí ho dál, za chvíli ho snad sbalí a pojednou něco podobného koupit. Mohl by se pro nějaký zítra zastavit a poslat mu ho v krásném balení s velkou mašlí, nejlépe průhledném, aby všichni viděli, co dostal. Bavil by se tím.

Boogie

"To asi neodčervenám." Směje se dál Boogie, i když ústa pořád schovává za dlaní a i když vidí jeho protáčení očima, nemůže si pomoct. Kamijo se znovu velmi přiblíží, šeptá mu hříšná slůvka a u toho ho nutí ještě víc pít, ale nebrání se. Už ji má jako z praku, ale to si teď rozhodně neuvědomuje. Vlastně je to poprvé v životě, kdy je takhle moc opilý. Snaží se jasněji vnímat, co mu říká a trochu zvážní, když se podívá někam před sebe, pootevře rty a před očima mu opravdu něco podobného vyvstane. Stočí k němu oči, chvíli se na něj dívá s určitým poloúsměvem a pak se začne znovu hihňat.
"Asi ano." Připustí, jenže ta další představa ho přinutí toho nechat a ošít se. V tu ránu je samý rozpak a červeň, když se před ním kroutí v těle a zavrtí hlavou na znamení, že si to představovat nebude. Nechce mít další problém, jako před chvílí. To znamenalo krabici s kapesníčky. S těmi kroužky už je to horší, takové asi neviděl, ale Kamijo mu umí hravě vysvětlit, co přesně tím myslí a on si začne namotávat dlouhé prameny na prsty volné ruky, zatímco se nejistě usmívá. Pak ale prudce zalapá po dechu, když mu Kamijo znovu sáhne mezi nohy a silně připomene to, co chtěl před chvílí potlačovat, totiž svoje vzrušení. Sevře dlaní tu jeho, ale nedá ji úplně pryč.
"Dobře... vybereme to spolu..." Řekne mu rozpustile a dává tím souhlas k něčemu, co by za střízliva rozhodně neudělal. Ono to totiž znamená, že se ta věc také bude používat, ale teď mu to připadá jako hračka. Proč by se nepoužívala?
"Ale teď už bych měl jít." Natáhne se přes něj, aby sklenku odložil.
"Něco jsi mi slíbil." Jemně jeho ruku odtáhne, zatímco se pořád culí a postaví se na nohy jen proto, aby ztratil rovnováhu a zaplul do něj zpátky.
"Hups." Kanceláří se rozlehne další smích.
"Promiň... asi si půjdu... lehnout..." Znovu se postaví, skloní se nad ním, aby mu dal pusu na čelo a povážlivě se zváhne dopředu, takže se ho musí pevně chytit za ramena.
"Já to zvládnu!" Zamračí se, když zvedne ukazováček do vzduchu, že chce odejít sám a po svých a v tu chvíli naštěstí Kamijovi zazvoní telefon.
"Musíš pracovat. Tak nezlob!" Hrozí teď on jemu a otočí se na podpatku, aby odsud odešel. To mu vyjde docela snadno, ještě mu ve dveřích zamává a vydá se na chodbu. Musí si z recepce objednat taxíka. Hlavu má plnou pitomostí a na nejvyšším schodu doslova narazí do Ju-kena, který jde asi na pauzu. Rozesměje se hned jak ho vidí, je rád a jsou teď stejně vysocí, když Ju-ken stojí o dva schody níž a on nahoře.
"Já musím jet vážně domů." Řekne mu se smíchem a chce ho obejít, ale spíš se mu zavěsí do náruče a býval by z těch schodů nejspíš spadl. Pootočí se a ukazuje na výtah.
"To jsi měl říct hned." Křečovitě svírá jeho předloktí a s čelem opřeným o jeho hruď se pořád hihňá.