Kai x Shinya - Sluší ti, když se směješ. - část 4.

(Slavnost)

Shinya

Shin jen stěží odtrhává pohled od všeho, co je k vidění. Je toho tu tolik, co jeho očka ještě nezahlédla, úplně jiný svět a není to poprvé, co si to myslí. Sem tam vrátí pohled ke Katsuovi, aby se ujistil, že je opravdu všechno v pořádku. Cítí však v pozadí něco jiného. Jak si u Kaie není ničím jistý, u Katsua ho žene podvědomí určitým směrem. Tohle přece nechtěl. Měl za to, že Katsu se ohlíží po něčem úplně jiném, tak proč vidí v jeho očích zvláštní stín. A může se usmívat, jak chce.
"Spíš by radši neměly být na prodej." Odtuší tiše a rozverně se pousměje. Taky je dost možné, že by je nakonec koupil všechny a rozvěšel po celé farmě. No, asi by z toho většina osazenstva neměla radost. Nedokáže nad tím víc přemýšlet, když ho Kai už svírá v náruči, kde se skoro ztrácí. Srdce poskočí a ví, že tady je jeho místo. Ještě se krátce přes rameno ohlédne na Katsua a téměř neslyšně si povzdechne. Jak by mohl být někdo jako on pro Katsua vhodným. Už jenom to, jaký je uvnitř. Ne, jen by ho trápil, to ví. Klopí oči k zemi a už se neohlédne. Překvapeně zamrká, když s ním Kai proplete prsty. Takto veřejně to opravdu nečekal ale je to velmi hezké gesto, které ho nutí se zase příjemně usmívat na všechny kolem. Očividně tohle nečekal nikdo z okolí a vyslouží si několik pohledů. Rozhodně to není nic, co by mělo Shinyovi vadit.
"Hm možná trochu." Přikývne na hlad, protože se ani nestihl pořádně najíst. To by mu určitě říkat neměl.
"Cesta byla skvělá, hrozně jsme si to užil. Bylo to zase úplně něco jiného. Poprosil jsem Katsua, jestli by mě na chvíli nenechal řídit." Vyhrkne spontánně a hned se kousne do rtu, tohle by možná Kaiovi mohlo vadit. Měl to říkat a bude z toho mít Katsu problémy nebo ne? Tohle prostě nedomyslel.
"Asi si myslel, že bys byl rád." Pokrčí rameny vzápětí a doufá, že to tím vyřešil. Snad. Trochu mlsně si prohlíží kornout, který mu vtiskne do ruky a hned ochutná. Samozřejmě má hned na rtu onen sirup a vypadá, že je díky chuti v sedmém nebi.
"Tohle je vážně skvělé." Broukne si spokojeně, než mu očka těknou k centru celého dění, kde se pomalu chystá kapela a spousta lidí kolem.
"Děkuji, tobě taky." Tváře mu jemně zahoří, když se na něj zářivě usměje se zamilovaným pohledem.
"Budou tancovat?" Už natahuje krk, aby tam viděl, a ujídá ze svého kornout. Jestli se mu to podaří nedostat na svou košili, bude opravdu rád.
"Tady asi nejsou moc zvyklí na…" Nedořekne to a rozhlédne se po okolí, někteří je opravdu sjíždí pohledem a u pár z nich si je jistý, že jim příliš není po chuti s kým se Kai držel za ruku. Dokonce se střetne pohledem s jednou slečnou…Její oči by vraždily, kdyby mohly. Chvíli jí pohled oplácí, než ho zase sklopí a radši se tam už nepodívá. Naštěstí, jinak by viděl, že pomaloučku míří jejich směrem a nespouští ze Shiniyi oči. Očividně někteří neví, co je zač a hlavně, proč tu je ani tu společensky přijatelnou verzi.

Kai

"To rád slyším." Přitaká Kai na to o cestě a je rád, že Shinya tak pěkně papá. Když dojde na to, že měl otěže v rukou, na okamžik se mu dlouze podívá do očí, zauvažuje sám nad sebou, jestli to bylo ohrožující nebo ne a taky jestli mu vadí, že ho to nechal dělat někdo jiný, a přikloní se k variantě, že ne. Znovu se na něj usměje a krátce se k němu nakloní, aby mu slíbal švestky ze rtů. Mezi staršími obyvateli to vyvolává nepochopení, to on ví, ale on je tady velký pán, on to má takhle a jeho rodina už je s tím vyrovnaná. V hloubi duše ví, že matka doufá, že si někoho vezme alespoň kvůli dědictví a na oko, ale jeho otec byl vlastně ten, kdo mu pomohl Shinyu získat. Kai měl v tomhle přístupu opravdu obrovské štěstí, protože to opravdu nebylo normální. Možná to bylo díky vazbám, jaké otec měl na Takeshiho a nejbližší lidi kolem nich. Kai na tom každopádně jenom vydělával. Vlastně věděl, že Takeshi měl svou ženu taky tak trochu na oko a celý život si vodil chlapce... Měl to tak i jeho otec? A milovali ti dva vůbec své ženy. Myslel si, že vlastně ano, jen měli jisté... neobvyklé slabosti. Jenže ta jeho byla mnohem komplikovanější. Jakoukoliv ženu by svým odmítáním zničil během chvíle a to nechtěl. Na to měl ještě úcty dost.
"Je to dobrota, i když vypadá tak jednoduše." Přitaká na sladkou rýži a když míjejí stánek se sladkými kuličkami, ukáže i na ně.
"Později si nějaké koupíme domů." Teď se nechce tahat s krabicí. Kaiovo ego si o kousek povyleze, když mu Shinya složí kompliment. Dnes má černé džíny, kotníčkové botky a sportovní černé sako, pod kterým má prostě bílé upnuté tričko. Nic extra, ale rukávy má u saka ležérně vyhrnuté pod lokty a ve výstřihu masivnější šperk. Kai stočí oči na dění na pódiu, zatímco se obratně protahuje davem a vede Shinyu za sebou.
"Nevím, ale mohli by, vypadá to tak." Řekne mu a podaří se mu ukořistit místo na lavičkách okolo. Spokojeně se posadí po jeho boku a konečně se pustí i do svého kornoutu. Té holky si vůbec nevšimne a proti pohledům všech okolo je obrněný. Však je pro ně dost důležitý na to, aby mu někdo něco otevřeně řekl. Dává tu práci hodně lidem. V horách zase tolik příležitostí není. Dav se trochu utiší, když začnou hrát shamizeny a kota a skutečně se objeví i čtveřice tanečnic, připomínající geishy. S vějíři jsou opravdu obratné a je to krásná podívaná.

Shinya

Sem tam ho v okolí něco zaujme víc. Je toho tu tolik k vidění. Ani si neuvědomí, že mu trocha sirupu zůstala na rtu a překvapeně rozšíří oči, když se k němu Kai bez okolků skloní a jemně jej líbne. Tohle nečekal, hlavně takto všem na očích. Ani v Tokyu to nebylo běžné a tady…Ne, jistě to nebude všem po chuti. Kaie to ale netrápí a jeho by nemělo také. Věnuje mu něžné pousmání, a když si chce zasunout pár pramenů za ucho, zavadí prsty o květ, který mu Katsu vetkal do vlasů. Úplně na něj zapomněl. Pohladí ho jemně prsty, když nemá ničí pozornost, ale nechá ho tam. Však může tvrdit, že si ukořistil sám a doplnil jím svůj outfit. Zastaví se očkama na stánku s kuličkami. V očkách se mu blýskne a povytáhne se na špičky, aby byl rty blíž k jeho uchu.
"Pustíš mě s nimi pak do postele?" Broukne měkce ale s nádechem provokace a zase se rychle odtáhne. Koleduje si, a až budou doma, nejspíš si to taky patřičně odnese. Jenže si nepřeje nic jiného. Dnešní den plný romantiky okořenit něčím úplně jiným, proč by ne. Způsobně se usadí vedle něj na lavičku a jemně poposedává, aby viděl, co se bude dít dál A opravdu, tanec je úchvatný, vypadá tak lehce, přitom je přesvědčený, že naučit se něco takového musí být hrozně obtížné. Mohl by to zkusit? Ohlédne se na Kaie a snaží se odhadnout, jak moc se mu to líbí. Uchechtne se tiše, když si uvědomí, že se svými rysy by mezi ně možná i zapadl. Promne si rty o sebe, když ho napadne další provokace. On si prostě neumí dát pokoj. Mírně si poposedne, aby byl Kaiovi, co nejblíže, odhrne jeho vlasy a znovu se přiblíží k jeho oušku, dlaní se jemně opírá o jeho stehno, možná kousek výš, než by bylo nutné.
"Už si něco podobného někdy svlékal, Kai-sama?" Zavrní měkce a tváří se pořád stejně, skoro nejistě.
"Odhaloval kousíček po kousku." Pokračuje dál a tváře mu mírně zahoří. Je to ale spíš tím, že si celou situaci dokáže dost dobře představit, v rozpacích není ani trochu. Pro něj okolí úplně přestalo existovat, stejně jako vražedné pohledy jedné osoby, která se k nim blíží.
"První jen bledá ramena, pak i kousek hrudníku a nakonec si prostě jen jemně rozbalit celý svůj dáreček." Vydechne krátce s mírně přivřenými víčky, než o jeho ucho jemně otře. Pak se oddálí a věnuje se zase svému kornoutu. Jen koutkem oka se ho snaží pozorovat, jestli se mu dostane nějaké reakce nebo to přijde později. Klidně by se kvůli němu oblékl úplně jinak a sledoval, co to s ním provede.
"Mají krásné vějíře. Takový ještě nemám." Prozradí mu, že jich několik vlastní. Trhne sebou, když se za jejich zády ozve příjemný hlas. Očividně Kaie zná.
"Kai-san, ráda Tě tu vidím." Vypadá, že je taky z dost dobré rodiny a oděná tradičně. Její velké hnědé oči se upírají na Kaie a je v nich vidět, jistá naděje.
"Je od tebe milé, že jsi ho vzal sebou. jistě nic podobného ještě neviděl." Kývne jemně bradou směrem k Shiniovi, který na ni kouká s jistou zvědavostí.
"Ptali se mě, jestli nevím, co je zač." Zářivě se na něj dívka usměje a skoro stydlivě sklopí oči.
"Mého otce to velmi zajímalo ale jistě se vše urovná, až zase odjede. Ráda ti s tím pomůžu."

Kai

Mírně pozvedne obočí, když mu Shinya zašeptá tu malou provokaci. Vůbec ji nečekal a je to něco podobného, jako když mu prozrazoval, co udělal u něho v posteli. V tu ránu má jeho pozornost na místo tanečnic, když se mu podívá do tváře a jemně přivře oči.
"Do postele? Drobit a tak podobně?" Pozvedne přísně obočí, ale žádná představa není lepší, než Shinya se sladkými kuličkami na břiše. Na nahém břiše... Chvilku se dívají v tichosti, ale netrvá to dlouho a pocítí jeho malou dlaň na svém stehnu a to celkem vysoko. Dá to hodně práce, potlačit koutky rtů, kterým se chce nahoru, ale ovládne se a ještě chvíli se stoicky dívá na představení před sebou. Jenže před očima má dávno Shinyu v kimonu, dokonale zabaleného ve všech vrstvách a sám sebe vidí, jak jej rozvazuje šňůrku po šňůrce, jak se týrá nucenou trpělivostí a jak je vidět vždy jen o maličký kousek víc. +Pořídit kimono...+ Přidá si na seznam všech šílených a nákladných dárků. Po tomhle z něj bude žebrák, ale okamžitě to chce mít doma a pod rukama. Na okamžik musí zavřít oči, když cítí Shinyovy rty, jak se mu otírají o ouško, zatímco ho takto dráždí na veřejnosti, zlobidlo jedno. Přesto se sotva patrně, něžně pousměje a mírně skloní tvář. Všechno v něm vře, představivost jede na plné obrátky a on nemůže nic dělat.
"Dám ti ty kuličky na noční stolek a zakážu ti je jíst." Řekne mu tiše zpět, když se mu podívá do očí. Místo jakékoliv pokorné odpovědi si Shin řekne ještě navrch taky o vějíře. On je neuvěřitelný! Kai zavrtí hlavou, ale už teď ví, že odsud jdou rovnou ke stánku a pak bude shánět i jiné, mnohem dražší... V tu chvíli se za ním ozve melodický dívčí hlas a on se ohlédne. V první chvíli je rád, že Miyu vidí, takže se postaví jako dobře vychovaný mladý muž a postoupí do uličky, aby nepřekážel ve výhledu lidem za sebou. Ukloní se jí a podá jí ruku.
"Miyu-san, vypadáš nádherně." Složí jí kompliment, ale vzápětí mu koutky trochu opadnou. Samozřejmě, že většině lidí musí vrtat hlavou, co tu Shinya dělá a kdo je, ale narážku pochopí tak, že je z města. Cosi nebezpečnějšího se mu blýskne v očích až ve chvíli, kdy začne povídat o tom, že se lidé ptají, kdo Shin je. A proč zrovna jí? Co ona ví? Jenže tím to celé nekončí. Kai přenese váhu z jedné nohy na druhou a natočí mírně tvář jako by potřeboval lépe slyšet. Její otec by měl zjistit, kdo Shinya doopravdy je? A je z toho nějaký problém? Děje se tu něco, o čem neví? To poslední, co potřebuje je, aby lidé věděli o jejich speciální postelové praktice.
"Chceš mi pomoct urovnávat něco, co jsi sama prozradila?" Řekne z ničeho nic bez okolků, aniž by se snažil popírat. Tím ještě nic nepřiznal.

Shinya

"Když mi nezakážeš sebe." Utrousí jen tiše Shin, když si představuje, jak ho Kai takto bude celý večer týrat. Pro něj by byl mnohem větší trest, kdyby mu zakázal jeho osobu. Pěkně ochutnávat a užívat si jeho blízkost. Stačil mu jen letmý pohled do Kaiových očí a ví, že jeho provokace měla ten správný dopad. Už ho začíná poznávat, a jestli se něco naučil, tak vnímat i ty sebemenší náznaky, aby poznal, co se mu líbí a co ne. Shin si dívku prohlédne, jakmile Kai vstane a věnuje jí svou pozornost. Je moc krásná, opravdu. Podobné dívky se měly v Tokyu skvěle a muži je nosili na rukou. Očividně v sobě má jistou pokoru ale v očích vidí i schopnost manipulovat s ostatními podle potřeby.  A pak si uvědomí, kde ji viděl. V ten, kdy si povídal s Katsuem ve stáji. Když společně vedli koně, mihla se kolem nich. Vypadá to, že je opravdu slyšela. Sklopí oči k zemi a dělá, že se ho jejich rozhovor netýká. Uvnitř něj se však rozhoří plamínek žárlivosti, určitě chce Kaie pro sebe a on jí ho rozhodně dát nechce. Ani náhodou.
"Děkuji Kai-san, jsi velmi milý." Ukloní se mu Miyu po komplimentu a tváře jí jemně zrudnou. Pak ale spěšně zavrtí hlavou a  položí konejšivě dlaň na Kaiovo předloktí.
"Ne, nic jsem neprozradila, i když vím, proč je tady. Jen máte příliš mnohem pozornosti a lidé nejsou slepí." Sdělí mu naléhavě, jak kdyby jí na tom opravdu záleželo.
"Ráda ti pomůžu dát všechno do pořádku." Ujistí ho ale svou dlaň stáhne o chvilku později.
"Jistě by jim stačilo jen dát dobrou vizi. Známe se dlouho Kai-san, jsme přátelé a já se nemůžu dívat a poslouchat, jak si o tobě šuškají. Na to mi na tobě velmi záleží a reputace tvé rodiny je velmi důležitá, stejně jako ta tvoje." Povzdechne si s hranou lítostí.
"Vždyť ho klidně můžeš navštěvovat, to se přece nikdo nedozví. Ale rozhodně není pro ranč dobré, když je tady." Usměje se na něj vřele Miya a na Shiniyu se už ani nepodívá. Ten už ale žmoulá své prsty a rukávy. Ví, že má pravdu. Tak to prostě je. Je sice z Tokya, ale je kluk navíc s prací, kterou všichni odsoudí hodně rychle. A je to tady, další uvědomění. Shin se zvedne a krátce se rozhlédne. Je mu z toho celého těžko ale i on ví, že Miya by pro Kaie bylo tou nejlepší partií. Měl by jí ho nechat? Ale co když kruci nechce!
"Reputace se pozná i tak, že se neposlouchají cizí rozhovory. Ale tady je to zdá se jiné." Pokrčí nenuceně rameny a zářivě se usměje.
"Měl by jsi odjet." Střelí po něm dívka pohledem.
"Až bude Kai chtít odejdu. Dřív ne." Opáčí jí Shin a zdvořile se jí hluboce ukloní.

Kai

Kai skloní oči na jemnou ručku, která se dotkne jeho předloktí a doopravdy mu spadne kámen ze srdce, když mu Miyu potvrdí, že svému otci nic neřekla. Lhal by, kdyby tvrdil, že teď není trochu rozhozený touto situací.
"Arigato, moc si vážím tvé diskrétnosti." Ukloní se jí znovu a skoro až k zemi, aby dodal váhu svým slovům. Bude si na ni muset dávat velký pozor a pokusit se nějak si ji předcházet nebo zavázat. Doufat, že když k ní bude velkorysý, nebude chtít v jeho očích klesnout. Nemělo smysl lhát a zastírat, i když byl silně zmatený nad tím, kde ty informace vzala. Vždyť byl pokaždé v bezpečí své ložnice. A club byl maximálně diskrétní místo. Šuškají, opravdu? On je všechny platí a oni si o něm šuškají? Má začít zjišťovat kdo a co, stát se tyranem a nemilosrdně je vyhazovat? Dovézt personál zdaleka nebo dokonce z ciziny? To všechno pro Shinyu? Ano, on ví, to poslední, co by chtěl bylo, aby otec nějak utrpěl, když ho celou dobu kryje. Jenže on nesnese, aby byl Shinya někde jinde, potřebuje ho mít na očích, zešílí, když za ním bude jenom jezdit a to kvůli své posedlosti kontrolovat i vzduch, co dýchá. Najednou se mu Shinya postaví po bok a prozradí to, co mu celou dobu vrtá hlavou. Tak takhle je to? V očích mu okamžitě zaplane a stočí je po něm. Teď se zlobí. A na něho. Kromě toho, když ji bude dráždit, jenom ji vyprovokuje. Miyu si to nenechá líbit, Shinya taky ne a jemu je jasné, že mezi nimi je nejspíš rivalita. No tohle... Shinya se jí naštěstí ukloní, což by mohlo trochu uklidnit situaci. Kai se zhluboka nadechne.
"Miyu-san, děkuji ti za tvé upozornění, vážím si toho, jak dobrou přítelkyní mi jsi." Políbí ji na hřbet dlaně. Schválně použil to slovo i zdůraznil, že by od ní nůž do zad nečekal. Však je dost chytrá na to, aby pochopila. Pak se jí naposledy ukloní a kývne Shinyovi, aby odešli. Jeho krok je dlouhý, rty pevně stisknuté a nepromluví, až dokud se nedostanou k bryčce. Žádné kuličky, žádné vějíře, žádné další stánky. Katsu tu není, asi někde popíjí. Popadne Shinyu v pase lidi nebo ne a vysadí ho nahoru. Sám bryčku obejde, vyhoupne se nahoru a sáhne po opratích, aby koně popuzeně popohnal. Jakmile jsou z doslechu, stočí k němu oči.
"Jak jste mohli být tak malicherně neopatrní! Povídat si o tom někde, kde vás mohl někdo slyšet? Tohle se asi nedozvěděla u nás v kuchyni nebo v ložnici? A Katsu! Jak jsem mu kdy mohl svěřit, kdo přesně jsi! Alespoň on by měl mít rozum! Nenapadlo vás, jak tohle může skončit? Jsem ochotný otevřeně tě vodit, i když ti zrovna chybí prsa, ale tohle mě zničí!" Bože, on snad vzteky přetrhne tu kůži, co má v rukou.

Shinya

Shin propaluje dívku pohledem a těžce nese, když se k ní Kai chová takovým způsobem. Však on ví, že to nebylo náhodou. Vycítila šanci, vůbec nepochybuje, že to tak je. Mohl by Kaie tím vydírat? To ještě neví. Shinya sebou trhne, když se na něj Kai podívá naštvaně. Není to nic, co by chtěl vidět. Tohle má reálný základ a on se na něj opravdu zlobí ale proč? Byl tu první den, přivezl ho sem a Katsu byl jediný, se kterým mohl otevřeně mluvit. Ve stáji nikdo nebyl…myslel si to opravdu.
"Ovšem Kai-san, kdybys cokoliv potřeboval..." Nedořekne dívka a jemně se usměje, když jí políbí ruku. Shin mezitím klopí pohled do země a do očí se mu tlačí slzy. Pokazil to hned první den a vlastně o tom ani neví. Poslušně cupitá za Kaiem, drží se celou tu dobu o krok za ním a kouše si skoro do krve ret. Teď se na něj zlobí a opravdu. Celý ten krásný den se zkazil během vteřiny. Kvůli vypočítavosti jedné holky a jeho neopatrnosti. A Katsu to nejspíš odnese taky, že byl tak bláhový a vůbec něco říkal. Jenže si prostě nemohl pomoct. To city, které k němu chová, jej přinutily mluvit. Měl hezky držet jazyk za zuby a byl by klid. Čeká jen na okamžik, kdy to přijde a nemýlí se Kai začne hned, jakmile je nemůže někdo slyšet. Každé slovo ho neskutečně bolí, ale když se dostanou až ke Katsuovi, jen zavrtí hlavu.
"On za to nemůže, to já." Vezme všechnu vinu na sebe. Poslední, co by chtěl je, aby se na něj Kai zlobil. Shin byl příčinu toho všeho a taky se podle toho bude chovat.
"Je mi to líto, Kai-sama. Bylo to první den, kdy jsme přijeli. Nenapadlo mě, že by nás někdo mohl slyšet. Katsu mi jen odpovídal, nic víc." Pokračuje dál a doufá, že to zabere. Na něj se zlobit může, taky má pravdu. Klopí oči do klína a je mu z toho těžko. Jedna pitomá holka, která ho chce pro sebe a co se stane.
"Ne, dřív tě zničím já, Kai." Pípne nakonec a tiše si vzlykne. Uvědomění, které tu bylo odpoledne, je tu znova. Ublížil mu tím, že o tom mluvil. Diskrétnost, která je pro club základem a on ji porušil hned první den.
"Zničím tě, pokud tady zůstanu." Rozhodne se jít s pravdou ven. Možná teď, když se na něj zlobí, ho pošle pryč a bude vše vyřešené. Navíc Kaiovi opravdu hrozí, že by kvůli němu mohl mít velké problémy a to nechce. Pomalu vzhlédne a podívá se na jeho profil uslzenýma očima.
"Mám ve smlouvě, že pokud pro tebe přestanu pracovat, už se nikdy neuvidíme, nesmíme. Miya má pravdu ve všem. Měl bych se vrátit domů, až uplyne záruka. Pak ti nic nehrozí." Řekne mu upřímně, a kdyby mohl tak seskočí a půjde pešky. Nechce, aby se na něj zlobil a zároveň.
"Vím, kam patřím a kde je moje místo a dnes jsme je podle toho nechoval. Odpusť mi." Vyplete z vlasů květ jabloně, který začne převracet v dlaních a sklopí hlavu, aby vlnité prameny zakryly jeho tvář.

Kai

"Katsu ti neměl co odpovídat, když jste byli ve stáji! Jak můžeš vědět, kdo je ohnutý ve kterém boxu?" Znovu po něm sekne hlasem i očima, než je upře před sebe. A pak přijde něco, co do něj píchne jako do vosího hnízda. Shinya by měl radši sedět a být zticha, než ho tohle přejde. A k tomu ten vzlyk. Kai stiskne čelist, div si ji nezlomí. Nesnese, aby plakal, prostě to nesnese, ale teď nemůže povolit, tohle není hra. Pokud tady zůstane? Jenže on nemůže odejít, celý ten rok nemůže, Kai by musel všechno platit i s dalšími částkami navrch a kromě toho... si odpoledne uvědomil, co pro něj znamená. Co mu ale řekne vzápětí ho málem přehodí přes okraj bryčky. Cože? Proč by se neměli už nikdy vidět? Co tímhle Kamijo.... +To aby o něj sám nepřišel... Buď zaplatíš nebo se s ním rozloučíš, aby se s ním neloučil on.+ Kai se dlouze nadechne. Najednou má pocit, že se proti němu postavil celý svět. Jenže on byl vždycky bojovník a nesnášel, když ho někdo vydíral. A teď to chce dělat hned několik lidí najednou.
"Nech laskavě na mě, co mi hrozí a nehrozí." Utrhne se na něj znovu přísně.
"Jak tě napadlo něco takového podepisovat?!" On se snad zblázní. Jedno špatné rozhodnutí za druhým a to jenom proto, že o tom Kai nevěděl. Jen ho to víc utvrzuje v přesvědčení, že ho Shinya prostě potřebuje. Láme mu srdce a všechny city, když ho vedle sebe vidí plakat, nechce to, ale na čele mu stále sedí přísná a nedostupná vráska. Zbytek cesty uteče v tichosti. Vrátili se opravdu hodně předčasně. Nechá personál, aby koně vypřáhl a postaral se o ně, zatímco ho popadne za nadloktí a vede s sebou do domu. Teprve tam si podvědomě vydechne, protože tam mají soukromí.

Shodí ze sebe sako a hodí s ním o křeslo. Dá si ruce v bok a obrátí k němu oči.
"Nikam nejedeš a nebudeme o tom diskutovat." Mračí se na něj.
"Budiž ti tohle ponaučením. Jdi spát. Já mám celou noc na to vymyslet, jak zkrotit upovídané přátelé, tvého šéfa a jednu ženu, co mě může zničit." Oznámí mu a otočí se na podpatku, aby zamířil do své pracovny, kde se po zbytek noci zavře.