Kai x Shinya - Sluší ti, když se směješ.- část 2.

(Kaiův ranč)

Shinya

Čeká na nějakou odpověď, ale ona nepřichází. Měl by to z něj vycítit, jak moc na něj slova zapůsobila. S Kaiem je to ovšem složitější, než s ostatními, možná proto, že si tolik přeje, aby to bylo speciální. Ten okamžik, kdy se mu koukal do očí, byl magický.
"Myslím, že jsem propadl." Sdělí mu, ale nemyslí tím jízdu na koni, tedy té taky ale až druhé v pořadí. Úplně by se do toho zamotal, kdyby se nemusel držet, a párkrát přikývne na jeho rady.
"Myslím, že moje stehna by na to měla mít síly dost." Vyjde z jeho rtů neplánovaně a skoro nevině se pousměje, když se napůl ohlédne přes rameno. Tentokrát se ale nepohne do strany, protože jeho stehna už tisknou koňský hřbet a připadá si, víc stabilnější.
"Přijde mi, že to snad ani cítit nemůže." Sdělí mu svou vlastní myšlenku. Takové obrovské zvíře a tak malý tlak, to přece není možné. Ale kůň reaguje víc, než dobře a o to víc se to Shiniyovi začíná líbit. Dokonce si dovolí pustit se jednou rukou a pohladí jej po hebké srsti na krku.
"Je to vážně úžasné, chtěl by to taky jednou umět, myslím opravdu a pořádně." Když Kai nebyl doma a jemu se nechtělo ven, pouštěl si na telefonu videa, aby věděl, jak takové závody vůbec vypadají. Vlastně ve svých volných chvílích už nekouká na nic jiného. Tolik by se mu chtěl přiblížit a vědět přesně, co obnáší Kaiova práce. Včera se ovšem přistihl, že už to nedělá jen kvůli němu ale i kvůli sobě. Spokojeně přivře víčka, když ucítí Kaiovy rty ve svých vlasech a automaticky se víc natiskne na jeho hruď a spokojeně vydechne. Jakmile očka barvy nebe znovu otevře, uvidí před sebou rybníček. Mohl by tu klidně ležet na dece hodiny a byl by spokojený. Čerstvý vzduch, společně s okouzlující krajinou mu dodává klid v duši a touhu pořád se usmívat.
"Co to…" Začne se po Kaiovi ohlížet, když jej začne zouvat a vůbec ho nenapadá proč. Pak ale vyrazí k vodní hladině a pak ucítí i vodu kolem svých kotníků a rozesměje se znovu.
"Kdybych věděl, že se půjdeme koupat, vzal bych si plavky." Zavrtí sám nad sebou hlavou. Opře se znovu o Kaiovu hruď a stočí tvář do strany, aby viděl jeho profil, trefí zrovna okamžik, kdy se Kai rozesměje. Skousne si spodní ret, než se přiblíží rty k jeho tváři a krátce jej na ni políbí.
"Sluší ti, když se směješ." Složí mu kompliment. Musel si dodat hodně odvahy a překračuje tím jisté hranice, ale ty už padly, když ho sem Kai vzal. Cítí za tím v pozadí něco úplně jiného a modlí se, aby se nepletl.  Přesto se však zase narovná a už se celkem sebejistě nakloní do boku a rozčeří prsty vodní hladinu. Zopakuje ten pohyb podruhé a tentokrát věnuje kapky ze svých prstů Kaiově tváři, než se rozesměje i on. Bylo to dětinské, ale prostě tomu nedokázal odolat.
"Přemýšlím, jak moc by ti slušela mokrá košile, ale když si to představím, přestávám přemýšlet." Vystrkuje trochu růžky, aby zjistil, jak dalece by mohl zajít. Měl by se krotit, neměl by podobné věci vůbec říkat, rozhodně ne upřímně. Píchne ho u srdce, když si vzpomene na dodatek ve své smlouvě, kterou nedávno podepsal. Neměl to dělat, ale jak by se ke Kaiovi jinak dostal tak blízko?

Kai

Hřeje ho na srdci všechno, co mu Shinya řekl. Počínaje tím, že tomu propadl tak jako Kai, konče slovy o tom, že by chtěl taky moc dobře umět jezdit. Jistí ho, když se jednou dlaní pustí, aby koně pohladil, ale nenapomíná ho, jedou přece spolu. Kdyby něco, udrží ho nahoře stůj co stůj.
"Nemusíš si brát vůbec nic..." Zašeptá provokativně do jeho vlasů na to o plavkách a na okamžik si ho představí nahého na koni. Asi to neměl dělat, protože jeho klín se trochu ozve a on se zrovna těsně tiskne k Shinyovým zádům. Na druhou stranu se přece nemá za co stydět, od toho ho má doma a jeho výbava není ostuda. Vzápětí však vyfasuje rychlé políbení a kompliment. Teď ho Shinya doslova přistihl. Kai je z toho trochu zmatený, protože se mu to nestává často, ale jsou sami, nikdo to neviděl. Shinya se nahne o něco nebezpečněji, později mu musí vysvětlit, že někteří koně jsou nepředvídatelní, ale ne tento. Drží ho jednou rukou kolem pasu, aby mu nespadl byť jenom do vody a druhou ho jemně plácne přes prsty, když mu tvář zkropí kapky vody.
"Ty uličníku..." Napomene ho tiše, než tu dlaň opatrně uchopí a políbí ji na prsty. Přijde další malá provokace a tak se rozhodne Krystálkovi věřit. Vplete otěže do Shinyových prstů a než stačí cokoliv říct, úhlednou šipkou směrem vlevo od něho zapluje rovnou pod vodní hladinu. Chtěl ho mokrého, má ho mít a s koněm ať si poradí. Věří tomu, že Krystálek ho nikam nezavleče. Schválně jak se bude cítit, když už ho Kai nejistí. Udělá několik temp pod hladinou rybníku, než se vynoří a ohlédne se po něm. Zajiskří mu v očích.
"Tak pojeď." Vyzve ho, než se výletními tempy a na zádech vydá směrem ke břehu. Jakmile má půdu pod nohama, znovu se po něm ohlédne a vykročí z vody. Rajtky už ho obtahovaly i tak, ale bílá košile je spíš průhlednou košilí a obepíná všechny jeho křivky na hrudi i na pažích. U toho ale neskončí. Zastaví se v polostínu pod stromy, otočí čelem k němu a ráznými pohyby začne košili rozepínat, následně stahovat a ukáže nahou kůži. Dlaní si zajede do vlasů, aby je prohrábl, košili svlékne a pověsí na blízkou větev. Na Shinyovi je, aby koně dostal z vody a zajistil ho před útěkem.
"Chceš motivaci na to, aby ses dobře učil jezdit?" Zavolá na něj znovu a zip kalhot sjede až nadoraz. Kmitne obočím.

Shinya

Tiše si povzdechne, když ucítí Kaiův klín po jeho vlastní provokaci. Nemohl by být spokojenější, že reaguje jenom na slova o jeho nahotě. Panebože, je ve stádiu, kdy by si na ten hřbet klidně stoupl a prostě se svlékl. S mírně pootevřenými rty se snaží zkoncentrovat, aby mu byl schopný vůbec něco odpovědět.
"Jakého sis přivedl, takového máš Kai." Vydechne tiše, když se mu dostane plácnutí přes prsty a on sám na tom v klíně není o moc lépe. Tohle bylo zase příšerně rychlé ale v Kaiově přítomnosti si začíná zvykat. První den mu stačila jen myšlenka, natož tak něco podobného. Promne si rty o sebe, když sleduje ty jeho, jak se dotýkají prstů a dokázal by si představit, že to samé udělá i on jemu. Než se však stačí vzpamatovat nebo rozhoupat k něčemu podobnému má otěže v ruce a Kai mizí pod hladinou. V první vteřině ho zachvátí panika, protože ho nechal na koni samotného a pak se donutí ke klidu. Sevře otěže o něco jistěji  a opakuje si v hlavě, co všechno mu Kai řekl. Je to marné, protože jakmile se vynoří Kai a z vody a vidí mokré vlasy a jeho klidnou tvář, jé zase v koncích.
"Tobě se to řekne." Hodí po něm  vyčítavým pohledem, ale zhluboka se nadechne.
"Tak Krystálku, teď mi neudělej ostudu. Vlastně spíš já tobě, promiň." Promluví ke koni a pokusí se zamířit za Kaiem. První si poplete nohy, takže kůň zamíří opačným směrem.
"Dobře, tak pokus číslo dvě." Zamumlá si pro sebe a zkusí to znovu.
"Myslím, že ti s takovou vystydne večeře." Houkne směrem ke Kaiovi a jakmile ho spatří mezi koňskýma ušima, skoro pustí otěže a do té vody se sveze. Tohle mu dělá opravdu schválně.  Je neskutečně nádherný, až Shin přestává dýchat. Vůbec si nedokáže představit, že by na někoho někdo tak působil, jako právě Kai na něj. To, co se děje u Shinyi v klíně není potřeba komentovat.
"Tohle opravdu není fér." Nafoukne dotčeně tváře, ale v očích mu spokojeně jiskří, když si ho pohlíží. Ani si neuvědomuje, že vede koně spíš podvědomě, samozřejmě až pochytá otěže a po pár obloučcích navíc se mu to podaří.
"Chceš mě motivovat nebo zabít? Jak se mám soustředit?" Vlastně na sebe prozradí, do jakého rozpoložení ho pohled na něj dostává. Vůbec neví, jak má Krystálka zastavit, ale něco málo viděl ve videu, určitě to nebude správně a dle jeho první myšlenky, by to jistě mělo jít i nohama ale neví, jak a tak jen zlehka přitáhne otěže k sobě. Podaří se.
"Neřekl jsi mi, jak ho mám zastavit." Dodá ještě vyčítavě a přichází problém číslo dvě. Jak má slézt? Je to příšerně vysoko.
"Víš, přijel jsem až sem, tak co mi pomoct dolů?" Zamrká na něj řasami a už zase vypadá tak křehce, že by mu snad hrozilo zranění, kdyby seskočil. Kontrastem k tomu je však gesto ukazováčku, kterým ho zve blíž k sobě.
"A ty kalhoty…mohl bys je tam klidně zapomenout." Provokuje ho důl. Klidně by si teď přetáhl svršek přes hlavu, ale to by se musel pustit. Ne, to by nezvládl. Jen pochválí Krystálka, že ho po cestě nikde nevyklopil ale co není…
"Anebo to prostě zkusím sám." Pokrčí krátce rameny a shlédne na to výšku.
"Ale co když si ublížím hm?"

Kai

Tiše se tomu pro sebe směje, když poslouchá jeho výtku, že jemu se to řekne a k tomu pozoruje půlobloučky ve vodě. Je šikovný a ne že ne. Byli lidé, co dokázali jen pištět, kdykoliv se kůň pohnul.
"Nemám hlad!" Křikne zpátky, ale koutky mu cukají, když se Shinya zlobí, že to není fér. Líbí se mu? To je dobře. Pozoruje ho, jak se blíží, zatímco na něm schnou kapky vody, aby ho dál mohly smáčet ty, co mu kanou z vlasů. Našpulí mírně rty.
"Ale no ták, copak bych ti někdy..." Málem řekl ublížil a to je v jejich případě trochu zvláštní tvrzení, ale jen znovu kmitne obočím a v očích mu znovu zajiskří. Vykročí líně k němu a natáhne se po otěži, aby koně přivázal ke stromu.
"Neřekl, ale vidíš, že jsi to dokázal. Nemáš radost?" Broukne tiše, když se podívá nahoru a vidí to jeho mávání těmi černými vějířky, co má místo řas. Nakloní hlavu mírně k rameni, zatímco ho poslouchá.
"To jsou samé provokace a prostořekost..." Řekne o něco rázněji, když se zastaví u boku koně, sáhne po něm oběma rukama a za pas ho prudce stáhne k sobě. Nepostaví ho však na zem, jak by se dalo očekávat, ale nadhodí si ho rovnou do náruče, až se jeho svaly napnou. Pak s ním vykročí zpět do polostínu. Nemá s sebou vůbec žádnou deku, prostě nic, jen vlastní košili a ta je mokrá a studená, ale tráva je tu hebká, snad tu nic moc neleze a neviděl žádné šišky ani klacíky. Klekne si s ním, jednou dlaní přejede po ploše, na kterou ho chce položit a pak už tiskne rty na jeho, zatímco ho opatrně pokládá na záda do trávy. Zlobil, takže se ihned přemístí nad něj a položí své studené tělo na jeho. Pěkně ho zamokří tam, kde nebyl. Usměje se do jeho rtů, ale ví, že už ho nepustí. Vrátí se zpět až po tom... Nejdřív jednou a poté i druhou nohou si udělá místo mezi jeho stehny, než boky klesne a položí je na jeho. Obě předloktí má v trávě podél jeho tváře, ale prsty boří do jeho světlých vlasů a hladové tempo jeho polibků narůstá. Kdyby věděl, co se mu dnes celé odpoledne honí hlavou... Vůbec by se do toho svého clubu nemusel vracet. Už nikdy...
"Shin-chan..." Broukne si bezděky jeho jméno, spíš pro sebe, než že by mu chtěl něco říct, než přenese váhu těla na pravou ruku a levou ho konečky prstů pohladí po tváři. Pak už jí sklouzne až dolů, vezme jeho levou nožku pod kolenem a přizvedne si ji podél boků výš.

Shinya

"Hm, ano, to bys klidně udělal." Zareaguje na jeho neúplnou větu a usměje se něžně. O to víc se mu to celé zamlouvá. Kai mu dává tu dokonalou vyváženost všechno, co ke svému životu potřebuje. Teď to dokázal naprosto skvěle. Ani se na hřbetu nepohne a nechá ho, ať koně klidně uváže. Nepochybuje o tom, že mu nakonec dolů pomůže, ta starost tam bude jistě vždycky, vidí mu to na očích. Bylo to v nich i první noc, jak ho nesl do postele a je to v nich pokaždé, když mají své chvilky, tedy spíš po nich.
"Mám ale tuším, že to nebylo úplně správně." Pokrčí zlehka rameny, ale musel to říct, aby Kai viděl, že se opravdu snaží všechno dost dobře porozumět. Pokorně sklopí očka ke koňskému hřbetu, když ho napomene ráznějším hlasem a celé jeho nitro se zachvěje. Příjemný pocit, opojný; zase se v něm začíná všechno probouzet, obě jeho stránky.
"Hai." Odsouhlasí mu jeho napomenutí a koutky se mu zlehka zvednou.
"Měl bych čekat trest." Teď ho znovu cíleně provokuje a na poslední slovíčko dá zvláštní, trochu smyslnější důraz. Nemusí se k němu ani nutit, je to naprosto přirozená reakce na celou situaci. Trochu vypískne, když si ho Kai stáhne k sobě. Tak rychle to opravdu nečekal a rozesměje se upřímně, jakmile si ho nadhodí do náruče, jak kdyby nic nevážil. Jednu paži má přehozenou kolem jeho krku a druhou svírá jemně jeho paži, kde se napínají svaly a vyvolávají v něm další pocity vzrušení. Je prostě dokonalý. Neviděl snad nikoho krásnějšího. Mokré prameny tomu celému jen dodávají to správné kouzlo. Musí mu být vidět v očích, jak se na něj dívá a nedokáže je odtrhnout. Pohlcený jedinou osobou.  Místo toho, aby cokoliv řekl, jen vyjde svými rty vstříc Kaiovým polibkům a nechává se od něj klidně položit do trávy. To gesto, jak se ujišťoval, že na ničem ležet nebude, bylo kouzelné. Vzdychne si při tom uvědomění do jeho rtů a ruce podvleče pod jeho, aby jej mohl zlehka obejmout kolem pasu. Zase si dovoluje, ale kdo by ho neobjímal? Další spokojené povzdechnutí přijde, když se jejich klíny dotknou. Projede jím nová vlna vzrušení, která mu napoví, jak propůjčit polibku trochu víc smyslnosti a vášně. Konečky prstů mezitím mapuje jeho záda, kam jen dosáhne. Užívá si, jak kloužou po hebké kůži a zastaví se déle na svalech, které se pod ní zrovna rýsují a napínají podle toho, jak se Kai pohne.
"Hm...budu celý…mokrý." Zavrní si měkce, když ho osloví tak, jako snad ještě nikdy. Měl to být původně protest ale nakonec to vyznělo úplně jinak. Možná spíš jako prosba. Úplně se ztrácí v jeho přítomnosti a nechává si zvedat nožku nahoru. Místo toho, aby ji tak jen nechal, si ji hezky zaklene za Kaiovo stehno a snad nedočkavě se zavrtí v bocích.

Kai

Na zádech a pažích ho jemně lechtají konečky Shinyových prstů. Přeruší jejich polibek a jen se mírně pousměje do jeho rtů, než si popotáhne ten spodní. "Ano, to budeš... ale voda to nebude." Přislíbí mu. Může si pod tím představit naprosto, co chce. Od potu až po jiné tělesné tekutiny. Ideálně především ty jeho vlastní, jako důkaz, že ho Kai dohání k šílenství. Vydrží ještě chvíli týrat jeho rty, jemně je okusuje, popotahuje a palcem levé dlaně přejíždí po jeho bradavce, až dokud se nad ním nezvedne na dlaně. Chvíli si ho prohlíží jako lovec a pak se posadí na paty, aby mu mohl začít rozepínat kalhoty. Popotáhne je na jeho boky a zastaví se s nimi na hranici toho, aby ukázal mnohem víc. Nějak se mu ten pohled líbí. Fascinuje ho měkká, bílá pokožka pod nimi, je hladší, než cokoliv na co kdy sahal. Klenoucí se kosti pod ní napovídají, co je ještě níž a on si klidně chviličku počká, aby vydráždil i sám sebe. A pak je opravdu stáhne, jednou dlaní je hrne dolů a druhou při tom hladí jeho nožky, každou zvlášť, než je přetáhne přes jeho kotníky a odloží stranou. Ten roztomilý vršek mu klidně nechá, alespoň ho nebudou tolik dřít záda o zem pod ním, která je pro něj prostě příliš hrubá. Jeho oči napoví, jak moc se mu Shinya v této bezbranné pozici líbí. Dorozepne i vlastní kalhoty a s pohledem upřeným do jeho je stáhne pod svoje boky. Pak se vrátí nad něj a očima sklouzne na jeho obojek. Nosí ho neustále. Ukazováčkem ho pohladí na pokožce okolo něj a pak se znovu skloní, aby si vzal zpět jeho rty, které mu prostě patří. Pod klínem ucítí jeho horké tělo, jeho boky jemně obepínají jeho přizvednutá stehna a kolena a Kai se rty přemístí k jeho krku, kde začne olíbávat pulsující tepnu.

"Shin-chan..." Vzdychne si znovu do jeho pokožky hlubokým a touhou podbarveným hlasem. Vězní ho svým tělem i svýma rukama, nedovoluje mu moc pohybu a po chvíli se přesune rty na druhou stranu jeho hrdla.
"Už nikdy neodjížděj..." Vydechne tiše, ani si moc neuvědomuje, že to řekl nahlas, je to vlastně vyznání, ale ještě si to tolik moc nechce přiznat, i když už to ví. Je vůbec možné, aby chtěl zůstat na tak odlehlém místě, jenom s ním, tak dlouho? Svým způsobem je to vězení. Tahle farma i jeho osobnost. Co když toho začne mít plné zuby? Teď by pro něj ale udělal cokoliv. Už po měsíci přemýšlí nad tím, jak uplatí další rok. Kamijo vyhrál, sedře ho z kůže a všech peněz.

Shinya

"V to doufám." Opáčí mu na jeho slova a u toho se nevině uculí. Však on si pod tím představí, všechno jen ne vodu a nic víc si nepřeje, aby se to stalo. Tiše si vzdychá pod jeho doteky na svém těle stejně jako rty, kterou jsou snad měkčí, než kdykoliv jindy. Je to asi tou atmosférou, jinak si to nedokáže vysvětlit.  V očích mu vesele a vzrušeně jiskří, když se Kai od něj oddálí a začne mu stahovat kalhoty. Je na něj krásný pohled, hezky musí zvednout oči nahoru a tak se mu to líbí úplně nejvíc. Jemně se vrtí pod dotekem jeho dlaně, jak kdyby jí víc chtěl svými nožkami vyjít vstříc. Chce mnohem víc doteků, nedokáže si odpustit ani jeden a pořád mu to přijde málo. Je nenasytný a může za to Kai. Přijme ho mezi svá stehna, s krátký vydechnutím, když se nahé klíny dotknou a boky mu vyjde vstříc, aby v něm probudil mnohem víc touhy. Vypadá skoro stydlivě, když sklopí oči někam mezi ně ale koutky se nezbedně pozvednou, jakmile ucítí dotek Kaiova ukazováčku v blízkosti obojku.
"Nesundávám ho nikdy." Prozradí mu sotva slyšitelně a pak svůj pohled zvedne do Kaiových očí.
"Nechci ho sundávat." Pokračuje dál ve svém dnešním prozrazování pocitů, které se v něm rozhořeli mnohem dřív, než se ubytoval na ranči.
"Kai." Nechá vyplynout jeho jméno jako odpověď na oslovení a už o něco hlasitěji si zasténá, když mu Kai prozradí mnohem víc, než by si dokázal představit. A pak to přijde, to uvědomění, jak se věci mají. Odsouval to stranou, dokud bylo reálné, že jsou jeho city neopětované, teď to ale vypadá, že se mu možná splnilo, co si vysnil a to není dobře. Odvrátí tvář stranou a vypadá to, že mu jen dává prostor k olíbávání svého krku, přitom se však kouká nahoru a v očích se mu zalesknout slzy.
"Nechci odjíždět..." Odpoví mu vzápětí čirou pravdu a to ale prostě polkne. Teď to nebude kazit, chce si užít každou vteřinu, dokud je tady. Katsu a jejich chvilky jsou pro tu tuto chvíli zapomenuty, jakmile je s Kaiem neexistuje nic kromě něj. Žádná farma, žádný svět okolo a už vůbec ne ostatní. Vymazává mu z hlavy úplně všechno, kromě myšlenky na svou smlouvu.+Ale budu muset.+ Dokončí si to ve své hlavě.
"Už nikdy." Dokončí nahlas a s tiskne víčka k sobě, když se natiskne svým tělem na to pevné nad sebou a zasténá podruhé. Všechny smysly má natočené jeho směrem a už nechce dál přemýšlet. Kdo ví, co bude za rok. Třeba se něco stane a Shiniyův odjezd Kaie nebude trápit. Kdyby tu zůstal déle, musel by ho nutně zruinovat a pokud by měl skončit se svou prací, už se neuvidí. A pak přestane přemýšlet úplně. Už nedokáže víc snést, než jen čirou slast z Kaovia laskání. Stranou stehen mu hezky hladí boky, jak je zvedá výš a spouští dolů, než je zvedne naposledy a zaklene o stehna. Potřebuje mu být, co nejblíže. Dlaněmi sklouzne ze zad až na Kaiův vypracovaný zadek, který si natiskne proti sobě. Už ho vede jen čirý instinkt, dává sám sobě, co chce.
"Kai-chan, chci tě." Zavrní měkce, aniž by si uvědomil, jak jej oslovil a počká si, až se odtáhne, aby si mohl uzmout jeho rty.

Kai

Po tom jeho V to doufám se taky trochu nezbedně usměje a u srdce ho zahřeje, že se Shinyovi ten šperk líbí tak moc, že ho prostě neodkládá. Ne, že by si v noci, když leží vedle něj, nevšiml, ale často tady není a samozřejmě slyšel o jeho práci na ranči, takže si myslel, že možná během dne... Znovu se usměje, když jako odezvu okamžitě uslyší své jméno. Dnes se usmívá až podezřele často. Nepoznává sám sebe, ale nejde tomu poručit, nechce si poručit. A pak uslyší něco, co zní skoro nešťastně a navíc je to to, co slyšet chtěl. Naprosto mu to věří, z celého srdce. To uvědomění rozhoří jeho srdce nepoznaným citem, který nejde ovládat.
"Tak dlouho jsem tě hledal..." Hlesne tiše do jeho pokožky a jeho uši naplní Shinyův sten. Cítí jeho tělo, jak se opírá proti Kaiovu kdykoliv je to možné, vnímá jeho touhu a pak se jeho nožky zastaví tak vysoko, jak jen to jde, aby mu naznačil, co od něj chce. Shinya se odvážně dotkne Kaiova pozadí, ale dnes mu nebrání v ničem, tohle není hra na dominanci, tohle je mnohem hlubší. Pro Kaie ano. Nové oslovení, úplně jiné, než doposud. Shinya už se nehlídá, mluví spontánně a prozrazuje na sebe mnohem víc. Alespoň Kai si to myslí. Otře se nosem jemně o jeho, než se krátce podívá do jeho očí. Svou roztouženou špičkou se o něj otíral dost dlouho na to, aby ho alespoň maličko navlhčil, ale oni to stejně mají raději tvrdě. Vymění si s ním poslední pohled do očí, než se políbí a pak se boky opře proti jeho vstupu. Musí opatrně, protože ho vůbec nepřipravoval ani nepoužil cokoliv na zvlhčení, ale nepochybuje o tom, že jim to nažene husí kůži oběma. Když už tady nemají pohodlí ložnice a všeho, co je v ní, musí si to okořenit alespoň tímhle. Jejich láska je jako chilli a pepř. Jiné už to nebude. A příště mu konečně ukáže svou hernu. Postupně se do něj dostává

celý, nechává si mysl prostoupit jeho sténáním, zatímco sám zůstává dlouho ticho, jak je u něj obvyklé. Jen pevně tiskne víčka k sobě, zatíná prsty do trávy vedle Shinyova těla a nakonec vzdychne, když už to dál nejde. Dnes ho nechce strhat žádnou šílenou akcí, nechce, aby zem drhla jeh záda, to může jenom on sám, takže mu sice nedá chvilku na oddech, ale jeho pohyby jsou pomalé a vláčné, aby byl stále co nejhloub a jemu co nejblíž. Snaží se, aby to bylo tak intenzivní, jak jen to jde, chce cítit jeho vzrušení na vlastním břiše a nakonec prsty přesune do jeho pramenů a pevně je stiskne. Ani tak nezabrání tomu, aby se tempo začalo pomalu zvyšovat, i když se celým tělem stále tře co nejvíc o jeho, prostě se neoddálí ani o milimetr.
"Už nikam... nemusíš..." Dostane ze sebe místo svého Miluji tě. To si opakuje v hlavě, pořád dokola a před zavřenými víčky má jenom jeho andělské rysy. Ne jeho tělo, ani tvář při sexu, prostě jeho, takového, jakého ho vídá denně. Třeba u snídaně...

Shinya

Kaiův úsměv ho naprosto dokonale zahřeje. Tak málo se usmívá a přitom je tak krásný. Je to už po několikáté, kdy si to pomyslel, vlastně to má v hlavě vždycky když se na něj podívá ale tohle…Upře na něj oči, ve kterých je jasně patrné, jak moc se do něj zamiloval a při jeho vyznání…Ne, víc už mu propadnout snad nemůže.
"I já tebe. Nikdo není jako ty." Vydechne roztouženě a celá jeho tvář se úplně rozzáří. Tolikrát si podobné vyznání představoval a teď tomu snad nemůže uvěřit. Co když se mu to jen zdá? Co když se prostě probudí a zjistí, že to není pravda? Ne, to se nesmí stát. Tak moc po tom touží, chce být jeho se vším všudy a už nikoho jiného.
"Patřím ti, celým srdcem Kai." Jeho jméno protáhne, když do něj začne pomalu pronikat a náznak bolesti, jen umocní jeho pocity. Donutí ho mnohem víc vnímat celé Kaiovo tělo nad sebou, každý milimetr, kde se jejich kůže dotýká a prožívat všechno mnohem intenzivněji. Vydechne prudce, když se v jeho nitru ocitne celý a stiskne víčka k sobě, když mu řekne, že nikam nemusí. Jak by si přál, aby to byla pravda. Mlčí, nechává se unášet tuhou, kterou v něm probouzí každá pohyb. Stupňující slast se v něm hromadí, je to k jeho překvapení rychlejší, než kdykoliv jindy. K tomu pomalé, vláčné pohyby a on začíná zase šílet. Zešílel, jestli by se Kai rozhodl přestat a tiskne ho k sobě, jak kdyby měl strach, že se to stát může. Boky by mu chtěly vycházet vstříc ale k tomu nemá vůbec prostor, je za to rád, protože by neudržel podobné tempo vůbec dlouho. A Kai očividně taky ne. Užívá si jeho steny, které se ozvou až po chvíli, o to víc se jich nedokáže nabažit a chce ho slyšet mnohem víc. Sám se nekrotí, nikdy to pořádně neuměl a nechává své hlasivky naplnit blízké okolí. Však tu nikdo kolem není, jen Krystálek a ten to nikomu nepoví a i kdyby…Oddaluje svůj vrchol, co nejdéle. Ani neví, jak dlouho celé spojení trvá, než se natiskne na Kaiovo tělo naposledy a s jeho jménem na svých rtech, které zasténá. V první chvíli v podstatě nevidí ani neslyší, nechává se plně pohltit orgasmem, který roztřese drobné tělo a nutí prsty svírat Kaiovy boky a jen tak je nepustit. Poslední slova, která mu řekl, mu rezonují v hlavě a ne a ne se dostat pryč. Neřekl mu na ně nic, nedokáže mu odpovědět, řekl by, že nikam nepůjde, lhal by. Sám moc dobře ví, že bude muset odejít. Na tváři mu hraje spokojený úsměv, koutkům se prostě nechce dolů a přes to všechno se skrze vnější koutek probojuje drobná slaná kapka. Tolik pocitů se v něm kumuluje, a jakmile doznávají ty slastné, nastupuje zoufalství, že pro ně budoucnost neexistuje a může si za to sám. Kdyby tu smlouvu nepodepsal…nejspíš by tu teď nebyl. Musel se rozhodnout a bude vděčný za ten rok po jeho boku. Každá vteřina s ním je pro něj snad posvátnou.  Jenže po něm nemůže chtít, aby ho platil do konce života.
"Moc bych si přál tady zůstat." Odpoví mu až po dlouhých minutách a vzápětí se prokleje do desátého kolene. Tohle neměl nikdy dopustit, očividně tím neublíží jen sobě ale i jemu a to si snad nikdy neodpustí.