Kai x Shinya - Sluší ti, když se směješ. - Část 1.

(Kaiův ranč)

Shinya

Už je to asi tři týdny, kdy dorazil na ranč společně s Kaiem. V tomto ohledu je Shin podivně lehkovážný, protože přestal dny počítat. Čas tady plyne úplně jinak a on se velmi rychle sžil s chodem ranče. Nutno dodat, že s každým dnem se mu tu líbí, čím dál víc. Zrovna si lebedí na okenním parapetu v obýváku a kouká z okna ven, když si k němu vyskočí Shiro a k jeho překvapení se začne tulit. Nejspíš něco chce potvora a taky, že ano.
"Shiro-chan, konzervu jsi měla před chvilkou." Snaží se jí ukonejšit Shin ale vzápětí ucítí drápy zabodnuté do kůže a je jasné, že madam se prostě rozhodla. Povzdechne si s milým úsměvem, vezme ji do náruče jako královnu a vydá se do kuchyně. Oběd byl před chvíli, dnes bohužel jedl sám a zbytek zůstal pro Kaie v troubě.
"Tak dobře, dám ti kapsičku ale do večere stačilo." Napomene svou bílou kočku a snaží se o rázný podtón, příliš mu to ovšem nejde. Nachystá do její elegantně zdobené mističky pochoutku a chvíli ji jen tak pozoruje opřený bokem o desku.
"Taky tě mám rád." Ozve se měkce, když Shiro vyčítavě zamňouká, nejspíš jí prostě ruší. Podívá se na hodiny a rozhodne se vydat ven. Tráví dost času prací, učí se stále nové věci a vést koně do ohrady už pro něj není problém, stejně jako ho vyčistit. Zabere mu to sice dvojnásobek času, než ostatním, protože se s nimi příliš tulí, ale nikdo ho nenapomíná, vlastně by to dělat vůbec nemusel. Postupně se dal do řeči téměř s každým, ale neprozrazuje nic víc, než na čem se s Kaiem domluvili. Jediný s kým muže otevřeně mluvit je Katsu a taky, že si povídají dost často. Na jeho práci už ale ani slovem nenarazili a pokaždé, když si ho chce Shin tím směrem dobírat, stočí rozhovor někam jinam. Tolik ho tím posledním asi vyvedl z míry. Jsou tolik rozdílní s Kaiem a každý má své kouzlo. Je mu dobře s oběma, s každým úplně jiným způsobem, jen jeho nitro v tom má víc jasno. Pro jeho temnější stránku je Kai tím pravým. Ta druhá, křehčí se nechává rád popichovat a užívá si občasné, skoro romantické chvilku s vůní sena. Zrovna prochází kolem hromady hnoje, když si vzpomene na kluky z clubu. Úplně vidí Uruhu, jak by nad tím ohrnoval nos a v tu chvíli se mu pořádně zasteskne. Skrze práci neměl příliš času nad nimi přemýšlet a od té doby, co odjel Reita s dopisem pro ně, se jim věnoval v myšlenkách jen velmi málo. Jak pak se jim vede? Nezlobí Taiji moc? A co Sena? V ten okamžik mu z tváře trochu opadne úsměv a obejme své tělo oděné v dlouhém svetru tmavější modré barvy, která dá víc vyniknout nebeským, kontaktním čočkám. Už trochu upustil od své bílé barvy, i když večer si ji pro Kaie vždycky oblékne. Upustí od zamýšleného směru a nezamíří přímo za Katsuem, který podle toho, co říkal, řeší dodávku krmení, ale vydá se rovnou do stájí a zastaví se u boxu s Kaiovým koněm.
"Ahoj Mandličko." Broukne sotva slyšitelně a smutně se pousměje. Je tu široko daleko jediný, ostatní koně jsou buď v ohradě, nebo s nimi pracují.
"Dneska jsem nic nepřinesl. Promiň, nedostal jsem se vůbec k pamlskům." Omluví se hřebci a našpulí plné rty.
"Nečekal jsem, že se mi bude stýskat tak brzy." Dodá ještě tišeji a pohladí hřebce po nozdrách. K němu se prostě dovnitř nedováží, ale takto si za ním chodí povídat každý den.
"Ne po clubu. Víš, bylo mi tam dobře ale tady je to lepší, jen kluci mi chybí. Víš, co jsou to přátele?" Ptá se ho, jak kdyby mu rozuměl, ale vyfasuje jen spršku, když si hřebec odfrkne.

Katsu, Kai

Dny na farmě plynuly celkem poklidně a je to s podivem, po tom, koho si Kai přivezl s sebou. Jeho rodina tu od té doby zatím ještě nebyla a Katsu sám si myslel, po zkušenosti se Shinyovou odvážnější stránkou, že to bude ještě hodně zajímavé, ale nakonec si všechno tak nějak sedlo. Netušil, co se dělo po večerech v sídle, když byl Kai doma, ale oba vypadali spokojení. I tak ale se Shinyou trávil víc času, než Kai sám, což bylo celkem pochopitelné a sem tam docházelo k jistým momentům, které by se nejspíš dít neměly. Nedotkl se ho, to ne, ale zároveň byl sem tam blíž, než by měl nebo přicházel blíž Shinya sám a on ho intuitivně bral na místa, kde byli sami, a která byla romantická. Když se vrátí od dodávky krmení z dostihové stáje nedaleko odtud, Shinyu nikde nevidí a dům se zdál být taky tichý. Pochyboval, že byl zalezlý někde ve svých pokojích, kam Katsu nesměl a nespletl se, protože ho najde ve stáji, u Kaiova hřebce. Zaslechne jeho slova o stýskání si po přátelích a jeho kroky se mezi tichým frkáním a ruchem venku celkem ztratí. Když na něj promluví, je už těsně za jeho zády a sám se jednou rukou natáhne přes jeho rameno, aby se dotkl koňského čela.
"Třeba bys ho mohl poprosit, aby si s tebou udělal výlet do Tokya a vzal tě za nimi." Řekne s úsměvem a jeho oči zněžní, když se po něm Shinya ohlédne. Pochyboval, že by je Kai vzal sem, bylo to jeho tajné místo a po pozornosti zvenčí netoužil, ale kdyby jeli tam? On by ho tam vzal, jenže nesmí. Nestačí si však ticho a samotu ve stáji užít dlouho, protože po dvoře se rozlehne zběsilé dunění kopyt, několik jezdců se tam žene cvalem a následuje stejně divoké ržání, jako by se alespoň jeden kůň vzpínal a bojoval se svým jezdcem. Katsu se ohlédne přes rameno, vymění si pohled se Shinyou a vykročí směrem ke dveřím ze stáje, aby se podíval, co se děje.
Je to Kai, kdo sedí na tom koni, temném hnědákovi, který sice není tak vysoký, ale vypadá, že vylezl rovnou z pekla a odmítá se nechat zkrotit. Kai na něm sedí jako přilepený, v dlaních pevně svírá otěže i bič a pevnou rukou se ho snaží přimět k poslušnosti, ale kůň pod ním tancuje, občas se vzepne a ani omylem nechce zůstat stát. Přijeli od dostihové stáje a je to ten kůň, kterého mu naposled přivezl Reita, než odjel do clubu. Ostatní jezdci po něm pokřikují pokyny, co by mohl zkusit, Kai se mračí, ale bič nepoužije.
"V tréninku je v pořádku, ale jak zastavíš, nastane peklo!" Křikne zpátky.
"Takhle na trať nemůže." Křikne jiný jezdec. Kai to moc dobře ví, ale na tomhle koni bude ještě hodně práce. Katsu obezřetně vykročí okolo a pokusí se hrábnout po otěžích, aby Kai mohl sesednout. Bude ho čekat cesta zpět k druhé stáji, ale ne v sedle, někde by ho vyklepal a utekl a to by si pěkně schytal. Nakonec se mu to podaří , i když kůň tančí jako šílenec a Kai sesedne.
"Díky." Vydechne k němu, odepne helmu a udýchaně se rozhlédne. Jakmile spatří Shinyu, vykročí k němu, zatímco si stahuje bič ze zápěstí a oboje odloží u úvaziště. Katsu už se o koně postará, ví, co má dělat.
"Shin-chan..." Broukne k němu, ale je za nimi příliš mnoho očí.

Shinya

Shin si zrovna otírá tvář a jemně se na hřebce usmívá. Tohle mu dělal vždycky a začíná mít vážně pocit, že mu to dělá schválně. Jindy se mu snažil okusovat rukávy, které měl většinou hrozně dlouhé. Prostě si rozuměli, takto přes mříže. Pro Shinyu byla zvířata pohlazením po duši a koně si vyloženě zamiloval. Pořád si v sobě k těmto krásným zvířatům nesl respekt ale už to nebyl strach, jako když je viděl poprvé. Poprvé z blízka.
"Teda, tohle si nezasloužím." Dobírá si hřebce tiše, než se vedle jeho tváře objeví ruka a vzápětí ho i pohladí hlas Katsua. Jen se mírně ohlédne přes rameno a trochu nejistě pousměje, než sklopí pohled k zemi. Tohle neměl slyšet, měl být opatrnější, co kdyby to byl někdo úplně jiný.
"Já totiž…" Začne pomalu a úplně neví, jak by mu vysvětlil, že má strach. Nechtěl by, aby si Kai myslel, že se mu tu nelíbí a poslal ho třeba zpátky. To by asi nepřežil. Z druhé stránky přemáhá nutkání udělat ten nepatrný krůček dozadu a schovat se v konejšivé náruči, opravdu ho zastihl ve zvláštním rozpoložení.
"Nemyslím si, že …" Začne s vysvětlováním, než prudce trhne hlavou po hluku z venčí. Vydá se ze stáje ven, aby viděl obraz, který jen tak z hlavy nedostane. Kai je opravdu nádherný, když se snaží domluvit s tím divokým zvířetem a on na něm může oči nechat. S mírně pootevřenými rty ho nepokrytě a obdivně sleduje, jak se drží v sedle. Přestává vnímat okolí a zdatně přeslechne i mumlání a šeptání na jeho adresu od ostatních. Prostě z něj nedokáže spustit velké modré oči a klesne jimi k zemi, až se Kai přiblíží k němu. Někde v podvědomí se k tomu přimíchá i obava o Katsua, i když je nejspíš zbytečná. Snad mu ten hřebec po cestě třeba neublíží. Ale tu si samozřejmě nechá pro sebe.
"Kai." Osloví jej měkce a tiše ale víc k jeho jménu nepřidá, ne mezi lidmi. To si jen doplní v duchu, aby měl pocit, že všechno splnil do puntíku.
"Proč je takový?" Zeptá se s nádechem zvědavosti, když se ohlédne na odcházejícího hřebce. Je zvědavý, vždycky byl a tohle by ho opravdu zajímalo. Odváží se po chvilce podívat Kaiovi do očí, v těch jeho modrých je pořád patrný náznak smutku, který ho před chvílí přemohl, nejsou v nich hvězdy jako obvykle.
"Bylo úžasné tě sledovat." Odváží se vyslovit své vlastní myšlenky. Většina se tváří, že si jde po své práci a Shin mluví tiše, aby to zůstalo jen mezi nimi. Ruce má sepnuté před tělem a nechává prsty mizet pod dlouhými rukávy.
"To je ten, co ho přivezl Reita?" Osmělí se ještě k jedné otázce a zase jsou tu myšlenky na kluky z clubu. Hrdlo se mu trochu sevře ale snaží se, aby to nebylo vidět.

Katsu, Kai

Katsu se k nim záhy přiblíží, když už o něco klidnějšího koně přivazuje k úvazišti opodál, ale ani se tam nepodívá, najednou si připadá podezřele, když je Kai tady. Navíc vidí, jak před ním Shinya klopí oči a pořád mu to připadá hrozně divné. Před Katusem oči neklopí, k němu mluví s důvěrou a je takový, jaký chce. Tohle je zvláštní hra, co mezi sebou mají. Začne z koně stahovat sedlo, je potřeba ho vytřít, protože pořád hrozně pění. Kai se po koni ohlédne, než se očima vrátí k Shinyovi. Vidí ten zvláštní nádech v jeho tváři a vůbec se mu to nelíbí. Přetrhne toho, kdo ho rozesmutnil.
"Jsou jako my, mají svoje povahy. Chce běhat, ale nechce se podřídit. Odmítá se nechat vést, protože nevěří, že mu to pomůže. Budeme ho muset opatrně přesvědčit. Nechci ho zlomit, byl by k ničemu." Vysvětlí. Dal za něj malé jmění, ten kůň musí závodit a něco vrátit zpět do stáje, aby si na sebe vydělal. A Kai se pro tohle narodil. Platilo to u zvířat a zdá se, že to platí i u lidí. Pak se ale zaskočeně a velmi potěšeně pousměje, když mu Shinya složí kompliment.
"Byla to pořádná dřina." Přizná mu, ale jeho ego jde výš, než by mělo. Stáhne z dlaní jezdecké rukavice a sehne se, aby z rajtek odepnul podkolenní čapsy. Pak ze sebe stáhne sako, pod kterým má ještě páteřní chránič, tohle nepodceňuje, nebyl by první, kdo se takhle zabil. Vyvlékne se i z něj, záda i hrudník pod ním nesou stopy zpoceného těla. Pak přikývne.
"Ano, to je on. Říkal, že má potenciál." Prohodí. Reita možná nebyl z takové vrstvy jako on, ale měl cit pro koně, byla škoda, že to nestačilo na to, aby zůstal. Byl to dobrý jezdec. Jenže neměl ani licenci, byla dost drahá... možná někdy v budoucnu.
"Chci ti něco ukázat." Řekne mu a vezme ho za ruku. Oba jsou provázeni Katsuovým pohledem, ale ani jeden z nich ho už nemůže vidět. Kai Shinyovu ručku nepouští, když s ním kráčí podél ohrady směrem k příjezdové cestě, trochu stranou všech očí. Blíží se po nich kamión, přepravník na koně. Kai se zastaví a loktem se ležérně opře o břevna ohrady, zatímco Shinyu vyzve, aby se díval. Netrvá to dlouho, auto zastaví, vystoupí několik lidí a otevřou vzadu. Ještě chvilku to trvá a pak odtamtud vyvedou nádherného a celkem vysokého grošáka. Kůň má zapletenou hřívu do malých uzlíků, načesaný ocas a dokonalý postoj. Je to plnokrevník, stejně jako všichni okolo.

"Poznej svého nového mazlíčka. To je Crystalclear Eternity." Řekne mu, když se po dlouhé době pořádně usměje, vezme ho znovu za dlaň a vede ho rovnou ke koni. Ti lidé ho provedou kolem kamiónu, uvážou k ohradníku a auto začne po chvíli couvat pryč. Kai si s nimi jen vyměnil několik zdvořilostí, papíry a všechno ostatní už je vyřešené. Když se k Shinyovi vrátí, už jsou sami.
"Neboj se ho, je to zkušený kůň." Postaví se mu těsně za záda, vezme ho za obě předloktí a něžně tlačí před svým tělem blíž. U koně pozvedne jeho ruce a položí je na mohutný krk. Je to pořádný kousek, ale jemu šlo o povahu. Kůň skloní hlavu a zvědavě se po nich ohlédne, ale jinak se ani nehne. Dokonce si relaxačně vyhodí zadní kopýtko na hranu.

Shinya

Kai se mu rozhodne vysvětlit, jak se věci mají. Shin už několik dní sleduje ostatní při tréninku. Poznává práci s koňmi ze všech směrů a vydrží je sledovat i několik hodin. Umí být opravdu pozorný a zabraný pokud ho něco zajímá. Stejně jako teď. Visí na Kaiovi očima a ukládá si do hlavy jeho vysvětlení slovíčko po slovíčku. Už jen ten tón, jakým jeho hlas zní mu způsobuje jemný mrazík podél páteře. Je z něj doslova unesený a na chvíli zapomene na všechny své starosti a povzdechy.
"Nebude k ničemu." Dovolí si popustit uzdu svým slovům. Slyšel několik rozhovorů, co všechno už má Kai za sebou. Očividně má velmi dobrý odhad a talent, ví to tady všichni okolo a dost si ho váží a nejen proto. Nečekal to, protože se opravdu hodně mračí, ale je to tak. Očividně to tady nikomu nevadí, právě naopak, budí u všech patřičný respekt. U něj taky a právě proto jej to k němu táhne. Sleduje, jak se pomalu dostává ze všech nezbytností a je u toho neskutečně sexy. Vlastně by to slovo použil hned několikrát za sebou, jak moc. Tiše si zasněně povzdechne, protože by nejradši, aby se vrátili do jeho pokojů a  zůstali tam až do večere. Nutně potřebuje jeho blízkosti a nitro si to žádá o to víc, když si vzpomene, nad čím před chvílí přemýšlel.
"Ukázat?" Zeptá se překvapeně a párkrát zamrká, když ucítí dotek na své dlani. Těkne očima ke spojeným rukám a koutky se mu pozvednout v upřímném pousmání. V podbřišku už má příjemné motýlky, jak je spokojený, že si ho tak vede a začne si doslova užívat nenápadné pohledy okolí. Zdá se, že jsou tu pořád téma číslo jedna. Nevychází z údivu, ani když dojdou k přepravníku a pořád nerozumí tomu, co by mu chtěl ukázat.
"Přivezl sis novou práci?" Napadne ho jako první. Nejspíš nějaký nový nadějný kůň, kterého mu chce ukázat. Vlastně ho to potěší, protože by se s tím rozhodně obtěžovat nemusel. A pak mu očka padnou na překrásné zvíře. Kdyby si měl vysnít svého koně, vypadal by úplně stejně. Je dokonalý v Shiniyových očích určitě.
"Páni." Vyjde z jeho rtů jako první, než mu doteče, co Kai řekl.
"Mého…?" Vytřeští na něj oči a nevěří svým uším. Dělá si z něj legraci? Kai? Ne, to spíš ne.
"Kai, to…" Vyjde z něj a vypadá pořád stejně konsternovaně. Dokonce i oslovení zapomněl. Možná kdyby se ho zkusil zeptat za hodinu, bude nejspíš výřečnější. Shin  se nechá dovést mnohem blíž  a už rty neslyšně formuje jeho jméno, aby si rozmyslel, jak mu bude říkat, ale pořád se drží dál, jak kdyby si myslel, že opravdu jeho není.
"Nebojím." Pípne, snažíc se o sebejistý podtón, pořád je dost vyvedený z míry. Zapomene se natolik, že si tiše povzdechne, když cítí Kaiovu blízkost.
"Krystálek." Broukne si podruhé a trochu víc se natiskne na Kaiův hrudník, když se koně dotknout společně. Pak už nepotřebuje pobízet, prostě nechá rozběhnout své dlaně po měkké srsti a u toho se rozzářeně usmívá. Hvězdy v očích jsou zpátky.
"No ty jsi mi krásný kluk." Pak se zarazí a ohlédne se na Kaie. Prostě propadne svému rozpoložení, překoná vzdálenost a mezi nimi a padne mu kolem krku.
"Arigato, já nevím, co říct." Šeptne mu v blízkosti ucha a jeho hlas je rozechvělý jak radostí, tak náhlým uvědoměním, jak moc blízko je. Dovolil si příliš nebo je to tentokrát v pořádku? Ještě pořádně nezjistil, kde jsou ty hranice a Kai je vlastně pokaždé posunuje dál a dál. Je z toho zmatený a zároveň si nepřeje nic jiného.
"Měl bych se toho ještě hodně naučit. Není příliš brzy? A co všechno bude potřebovat?" Začne si mumlat pro sebe a mírně se odtáhne, aby Kaiovi pohlédl do očí.
"Promiň, já…" A už zas přichází o slova. Rozesměje se až ve chvíli, kdy do jeho zad dloubne kůň nozdrami a donutí ho, se ještě víc natisknou na Kaiovo vypracované tělo.

Kai

"Ano tvého..." Vydechne Kai tiše u jeho ucha, zatímco nos nenápadně boří do jeho vlasů, když má Shinya dlaně položené na koňské srsti. Neví, kam mu ho zabalí, kdyby musel za rok od něho, ale prostě to udělal. Neměl by mu kupovat takové dárky, když vlastně nejsou oficiální partneři, ale zapomíná na to. Zapomíná na to co chvíli a kdyby byl upřímný sám k sobě, musel by si přiznat, že v tom začínají být city. V tuto chvíli ani sám nepotřebuje oslovení sama, stačí mu, že ho brní celé tělo z toho, jak vězní Shinyu mezi sebou a hřebcem. Tak jako Shinya přejíždí dlaněmi po koni, tak on jemně hladí jeho předloktí a paže, zaujatý jeho reakcí. Jeho oslovení se pousměje. Tomu koni se dá říkat jakkoliv a on si vybere tohle, ale to mohl čekat. Je to roztomilé. Ucítí jemný tlak proti svému hrudníku a cítí se velmi spokojeně. Bylo by úžasné, kdyby Shinya sdílel jeho vášeň k těmhle zvířatům, měli by velmi podstatné společné téma. Pak už ale musí dlaně mírně oddálit, protože se otočí čelem k němu a padne mu kolem krku. Sevře pevně jeho útlý pas a přitiskne ho k sobě, zatímco naslouchá jeho slovům u svého ucha. Krátce zvedne oči ke koni.
"Všechno ti vysvětlím." Řekne víc než ochotně. Jenom on sám, nesnesl by, kdyby věděl, že Shinya má jiného učitele a to netuší, že mu už jeden do zelí trošičku leze. Vzápětí se jeden druhému podívají do očí, než je Krystálek pobídne, aby toho udělali víc. Shinyův smích mu zvedne koutky vzhůru, ale vzápětí se skloní a hluboce ho políbí. Úplně jinak, než je mezi nimi obvyklé. Jako by zapomněl na celou farmu kolem a na světě existovali jenom oni dva. Zvedne dlaň, jemně ho pohladí po tváři a pak už ho bere za ruku, aby ho otočil čelem ke koni.
"Ruku sem. Druhou sem. Chyť se hřívy." Nedává mu prostor vůbec pro nic. Ohne jeho nohu v koleni a vyšvihne ho nahoru dřív, než Shinya stačí protestovat. Je to pořádná výška, ten kůň je vyšší, než jeho. Odváže uzdu od ohradníku a přehodí ji koni přes krk. Tu jedinou má, žádné sedlo. Pak se vrátí k jeho boku a obratně jako indián se vyšvihne za Shinyova záda. Poposedne si víc dopředu, kde je to koni příjemnější, klínem se musí opřít o jeho pozadí a protáhne paže pod jeho, aby chytil otěže.
"Drž se hřívy, pořád se drž, nechci, abys spadl." Šeptne mu do ucha, než ho na něj políbí a pobídne hřebce, aby společně vyrazili podél ohrady. Nejedou zpět ke dvoru, ale na druhou stranu a jakmile se ocitnou poblíž odbočky na vyšlapanou luční cestu, Kai zamíří rovnou tam. Hřebcův krok je velmi svižný, jiní koně by možná klusali. Nedokáže chodit příliš pomalu, ale jde klidně a neklopýtá o kameny.
"Vždycky měj rovná záda. Dívej se tam, kam chceš, aby šel, vaše páteř je jedno. Nedívej se na něj, ani pod nohy, ale mezi ušima na váš směr, on to pozná." Brzy mají stáje z dohledu a míří po louce podél lesa. Je nádherný den. Takový kůň unese jejich váhu jako nic. Kai si musí přiznat, že teď si Shinyovo tělo na tom pohupujícím se koňském velmi užívá. Má přirozeně uvolněné boky, nebrání se tomu pohybu a i když Kai dává pozor, má oči především pro něj.

Shinya

Usměje se naprosto upřímně, když mu Kai řekne, že ho všechno naučí. Bude si užívat každou chvilku, kterou budou trávit společně, to je mu úplně jasné. Je to sice jen okamžik, kdy si hledí do očí, čas jakoby se ale zastavil a Shin prostě nedokáže pohled odtrhnout stranou. Mírně pootevřené rty jasně naznačují, co by se mělo stát, co by moc chtěl a vzápětí jsou jeho prosby vyslyšeny. Velmi ochotně vyjde jeho rtům vstříc a nechá víčka pomalu klesnout. Kai vymaže celý svět jediným polibkem a nechá odplout všechny myšlenky. Je tolik jiný, než ty předtím a jeho něžnější stránka duše skáče radostí a s ním i celé jeho nitro. Nejradši by se k němu tiskl roky a vůbec nepřerušoval celý tento okamžik. Kai to ale udělá za něj a okomentuje to nespokojeným povzdychnutím. Vůbec se mu nechce otáčet a opouštět blízkost jeho těla, tolik se mu v jeho náručí líbilo. Stačilo jedno Kaiovo pevné obětí a už má zase hlavu v oblací. Jen stihne trhnout očima doprava a doleva a najednou sedí na koňském hřbetu a vypadá trochu vyplašeně.
"Co to…vždyť spadnu." Je to příšerně vysoko a on se v první chvíli prostě normálně bojí. Opravdu má strach, že se čtyřnohému něco nebude líbit a prostě ho shodí. Má ještě v živé paměti, jak vzpurný byl hřebec, ze kterého u stáje Kai sesedl. Podvědomě ví, že by ho na žádné podobné zvíře neposadil, ale nemůže si pomoc. Uleví se mu, když s Kai vyšvihne za ním a on znovu ucítí jeho tělo, hned je jistější a hlavně spokojenější.
"Dobře." Zachvěje se pod dotekem jeho rtů. Kývne hlavou, když proplete prsty koňskou hřívu a pořádně se chytne, aby opravdu nespadl. Zvedne oči od svých dlaní až po Kaiově doporučení, kam se má dívat. A v tu chvíli tomu naprosto propadne. Jakoby vidět svět úplně jinak. Samotného ho to překvapí, je to tolik jiné a přitom pořád stejné. Slyšel už mnohokrát, že odsud je nejkrásnější pohled na svět, nikdy tomu nevěřil a teď prozřel. Na rtech se mu objeví úsměv, který jasně naznačuje, jak moc je unesený. A pak ta bublina praskne, když se kůň pod nimi pohne. Nezvyklý pohyb, společně s nulovou oporou mu dává pocit, že musí každou vteřinou sklouznout dolů. Kaiovy paže ale dobře drží jeho tělo, kde má být. Poslouchá jeho příkazy, snaží se vnímat hřbet pod svým zadkem a splývat s jeho pohybem. Jde to snadno, když se v bocích víc uvolní. Vlastně by to měl zvládnout levou zadní po tom, co po večerech provádí. Tiše se uchechtne nad svou vlastní hlavou a promne si rty o sebe.
"Je to nádhera. Nikdy jsem nechápal,co na tom může být tak jiné. A ono je vlastně úplně všechno." Sdělí Kaiovi své myšlenky a využívá jejich rozpoložení. Snaží se pozorně dívat před sebe ale oči mu těkají do stran. Tohle je prostě romantika, jak vystřižená z filmu. A on tomu dokonale propadl.
"Nikdy jsem nezažil nic krásnějšího." Vyjde z jeho rtů tiše, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas.
"Kai, já…"  Teď je ten nejlepší okamžik zeptat se ho na Tokyo, teď je dokonalý okamžik na to svěřit se mu se svými vlastními pocity a říct, jak daleko to má k označení práce. A na půl si to rozmyslí. Opravdu se bojí, že by mohl všechno zkazit. Je však natolik okouzlený okolím, že…
"Nikde bych nebyl raději, než teď a tady…s tebou." Pokusí se ohlédnout přes rameno, ale vyvede se tím z plynulosti pohybu a málem sklouzne doprava. Tiše se uchechtne.
"Promiň, už dávám pozor."

Kai

Nevidí na něho a netuší, co se mu honí hlavou, takže jeho uchechtnutí přiřadí spokojenosti z jízdy a sám se za jeho zády usměje. Postará se o to, aby Shinya brzy mohl jezdit sám, vedle něho a pak si budou dělat společné výlety a on se na něj bude dívat, jak mu to jde. Koupí mu výbavu, všechno v bílé a krémové... Podobně uvažuje, až dokud se mírně neskloní za jeho hlasem.
"Ano, je to hodně jiné. Sám nevím, jak to popsat, ale kdo má rád zvířata a má trochu odvahy, tak tomu propadne." Souhlasí s ním. Je to asi tím, že je to vysoko a taky je ten tvor živý. Je to příroda. Hory jsou nádherné, tyčí se nad údolím hodně vysoko a na dohled jsou i husté lesy. Nikde není ani živá duše, ani vesnička. Shinya vysloví jeho jméno, očividně chce něco říct, ale nejspíš si není jistý. Kai ho nepřerušuje, jen trpělivě vyčkává a jeho slova ho trochu překvapí. Chápe, že mu tím nechce říkat nic, co by měl v popisu práce. Že to myslí upřímně. Doufá... Vymění si s ním rychlý pohled do očí, než se Shinya sveze zadkem na stranu a zarazí se o jeho vlastní koleno, které Kai zpevní a rukama ho zase vytáhne zpět.
"Říká se, že dobrý jezdec nepotřebuje ruce, stačí mu nohy. Musíš se držet stehny a lýtky, je to trochu posilovna, ale brzy si zvykneš. Když přitlačíš levou holeň, zatočí doprava, když pravou, pojedete doleva. Citlivý kůň na to slyší a nepotřebuje uzdu ani udidlo. Pokud chceš udělat hezký oblouček na levou ruku, dáš levou nohu trochu dopředu a pravou dozadu na jeho břiše a nohama ho tam natlačíš." Sehne se, aby mu ty nohy srovnal a Krystálek skutečně zamíří někam jinam, než je cesta. Po obloučku ho zase srovnají.
"Vidíš, jak ti to jde." Řekne a v myšlenkách se vrátí k tomu, co mu Shinya řekl. Mohl by mu říct totéž, ale má strach, že je to příliš brzy... že... co když opadne jeho nedostupná maska a jemu se to nebude líbit? Na místo toho ho líbne do vlasů a mezi stromy vykoukne rybník. Navede koně rovnou tam a u břehu ho zastaví. Znovu se sehne pro jednu Shinyovu nožku a bez okolků mu začne rozvazovat boty. U toho ho jistí, aby v nezvyklé pozici nespadl, zatímco se kůň pase. Totéž udělá i s druhou a odhodí je na zem. Rychle připraví o boty i sám sebe a znovu koně pobídne. A ten s nimi ochotně zamíří rovnou do rybníka. Brzy mají vodu po koňské břicho a vlastní stehna, ale namočené kalhoty přece nevadí. Kai se tiše, spokojeně rozesměje, když se Krystálek ještě spokojeněji plaví sem a tam a voda je málem bere z jeho hřbetu. Nechává ho rochnit se podle potřeby, zatímco má sám co chvíli tvář v Shinyových vlasech. Dnes je citlivější a romantičtější, než je u něj obvyklé. Shin-chan je tak křehký od přírody, je takhle přirozený a on ho začíná zoufale milovat.