Hromadné - A pak tě budu strašit, Ruki-san - část 1.

(Dům na pobřeží)

Tetsuya, Inoran

Je to asi dva dny, kdy měl dlouhý telefonát s Gacktem, který mu nastínil situaci, do kterého se hodlá pustit. Ano, je to přesně, jak si myslel a Rukiho ani otrava nezměnila a nedonutila jej chovat se slušně.+Začínám litovat, že to nedopadlo.+ Proběhne mu hlavou, když stojí v šatníku svého apartmánu a vymýšlí, co na sebe. On by teda věděl, co na sebe ale spíš se ten odjezd snaží, co nejvíc oddálit. Aoi už ho několikrát pobízel, aby si pospíšil. +Všechny mafiánské rodiny, stůjte při mně.+ Pomyslí si hořce, když se z toho šatníku konečně vyhrabe a ještě si pro jistotu srovná drahé hodiny na zápěstí.
"Ne, vůbec mi to netrvalo." Upozorní Aoiho ne příliš nadšeně, aby neřekl ani slovo, pro jistotu. Stejně si ho u dveří přitáhne za pas k sobě, aby se částečně uklidnil alespoň polibkem.+Stojí ti to za to, stojí ti to za to.+ Opakuje si v duchu mantru a jen se šklíbí na popichováním Gackta, které si samozřejmě v telefonu neodpustil. No jemu se to vykládá, oni nikomu do zadku lézt nemusí. Svou návštěvu rozhodně neohlásil. Určitě by se oba odstěhovali na druhý konec planety, kdyby to věděli. V kapse ho hřeje obálka se šekem a ještě jeden papír, jeho tajná zbraň, třeba mu to nakonec pomůže, aby dostál svému slovu, že si ho usmíří. Uvidí, jak to půjde, třeba bude stačit jen tučný šek, dost na to sází. Naštěstí to netrvá dlouho a jeho auto i s řidičem zastaví kousek od domu, kde bydlí. Bezděky si vzpomene na košík plný jablek a pobaveně se mu zvedne koutek.+Otrávená, neotrávená, co ty na to Sněhurko.+ Neopustí si poznámku, počká až řidič otevře dveře Aoimu a pak hned jemu, aby mohli vystoupit. Vezme jej kolem pasu a nakloní se k jeho uchu.
"Jestli to jeden z nás nepřežije, máš nás na svědomí." Sdělí mu chladně, něco jako vtip, i když pochybuje, že se setká s pochopením. Bez dalšího váhání zazvoní.
Inoran je mezitím ve své pracovně s snaží se obvolávat ještě nějaké staré známé, aby sehnal, co nejlepší práci a mohl se o oba dál starat. Nečekali návštěvu, takže trochu stáhne obočí ale vzápětí vstane ze židle a jde se podívat, komu jejich hospodyně otevírá. Zastaví se v půli kroku, když uvidí na prahu stát Tetsuyu. Nadechne se, aby ho poslal slušně pryč ale je umlčen jeho gestem paží a následnými slovy.
"Nepřišel jsme vám popálit…" Zarazí se a rozhlédne kolem.
"Dům, nejspíš." Zavrtí hlavou, tohle on by si rozhodně nevybral.
"Jsem tu kvůli…" Podívá se na Aoiho a je vidět, jak to slovo těžce pouští z úst.
"Omluvě."

Ruki, Aoi

Aoi vlastně ani netušil, proč ho tolik honí, když vlastně neměli domluvený žádný čas návštěvy. Asi tam prostě chtěl přijet v nějakou nejvíce vhodnou dobu a to bylo tak nějak v časné odpoledne. Tedy podle něj. Viděl se s Inoranem jenom jednou v nemocnici a to byl bez sebe a mluvil především s Hydem. Pochyboval, že vůbec postřehl, kdo stojí vedle něho. I přes fakt, že teď Aoiho obličej zdobil bilboardy na Ginze v reklamě na černé perly, neměl tušení, jestli o tom Inoran vůbec ví. Rukiho neviděl vůbec, ale věděl od Hyda kdo to je, jak vypadá, i jaké chování od něho mohou čekat. Musel si přiznat, že někde v něm bylo cosi škodolibého, co se těšilo na souboj Ruki kontra Tetsuya. Se svým milým se vůbec nedohaduje, jen se pro sebe usmívá a oplatí mu políbení, aby uklidnil jeho nervy. I když se Tetsu snaží vypadat, že žádné nemá, on už ho zná dost na to, aby věděl, že tohle jsou přesně ony. K domovním dveřím se nechá odvést za pas a jen se decentně usměje, než se otevřou a hospodyně je uvede dovnitř.
"Tohle je skoro jako naše chatička..." Vydechne omámeně a nadšeně, ale vůbec si neuvědomil, že právě řekl první snobskou větu svého života... ano, Tetsu mu pořídil "chatičku" v hodnotě tohohle domu. A na něm se začíná projevovat jeho vliv a výchova, i když úplně nevinně a nevědomky. Když Ruki zaslechne zvonek u dveří, zatváří se dost překvapeně, protože nikoho nečekají a se sousedy se znají jenom trošku. Otevřít jde jejich domácí s Inoranem v patách a když s Koronem na rukou vypluje zpoza rohu a ve tváři mu sedí důkladně neproniknutelný výraz, zapíchne oči rovnou do Tetsuyova obličeje. Okamžitě se v něm všechno sevře a ano, je to i strachy. I když se snaží mu čelit, je to ten muž, co ho málem úspěšně zavraždil a co mu vyhrožoval už v Inoranově hotelovém pokoji. Jeho oči nejsou o nic měkčí, než tehdy a Ruki mu nevěří ani slovo. Pak stočí pohled na jeho půvabný doprovod, ale kdyby nevěděl od Inorana, že je to Hydův nejlepší přítel, nevěřil by ani jemu. Ten kluk je prý z ulice...jako on sám... to sotva... Pozvedne pyšně bradu výš a vůbec psa neokřikne, když se snaží vyštěkat všem díru do hlavy. Nakonec ho se zablýsknutím v očích postaví na zem, Koron vyběhne k hostům a zakousne se do Tetsuyových nohavic. Jestli ho Tetsu nakopne nebo něco řekne, vyprovodí ho zase ven. Tohle si náramně užije.

Tetsuya, Inoran

V duchu se potěšeně usmívá, jak Aoi začíná chytat náznaky jeho převýchovy. Nejspíš mu to úplně nedochází ale on by v tuhle chvíli nemohl být pyšnější. Trochu škodolibě mu to nejspíš připomene, až budou doma a v soukromí. Bez obtíží čelí pohledu Inorana, který si ho zkoumá od hlavy až k patě, jako by se chtěl přesvědčit, že ho může pustit do domu.
Ino si krátce povzdechne a těkne očima k jejich hospodyni, obavy má vepsáné v očích ale jeho povaha ho nutí být v klidu a pozvat je slušně dál. Ohlédne se na Rukiho a vzápětí málem vyprskne smíchy, když se Koron vydá do útoku a ani jemu se očividně Tetsuya nelíbí. Ani se mu nediví. Skoro už se nadechuje, že by ho zkusil odvolat ale přece jenom je to v podstatě Rukiho pes. Vůbec ale vůbec v tom není nic škodolibého, to on přece neumí!
Tetsuya střelí pohledem po Rukim, když se očividně nic neděje a vzápětí shlédne dolů na tu otravnou, štěkající a bože..ono je to chlupaté? Bude ty chlupy mít všude, tak tohle nepřežije a ještě mu ničí jeho kalhoty šité na míru.+Jedna, dvě, tři…nelam tomu vaz, tohle se na návštěvách nedělá…ani trochu?+ Vede sám se sebou vnitřní souboj a protočí očima v sloup.
"Byl by někdo z vás tak laskav a sundal…"+Tu krysu…ne to neříkej.+ 
"Toho psa z mých kalhot?" Snaží se o klidný tón ale kdyby to šlo, tak jím nejspíš zmrazí všechno v okruhu třiceti kilometrů. Střelí očima k Aoimu a pozvedne obočí.
"Doufám, že se dobře bavíš." Zavrčí tiše a krátce si povzdechne. Když se nikdo k ničemu nemá, prostě přidřepne k té myši, rozevře mu čelist. Tohle funguje i na lidech, načež vymaní kalhoty z obětí jeho zubů a zvládne mu prokousnout i kůži.
"Náhubek?" +Ve dvou velikostech.+
Celé to utne Inoran, který nahodí svou obvyklou masku, kterou používá při rozhovorech v poslední době ještě častěji.
"Pojďte dál. Aoi-san, vítej u nás." Samozřejmě, že ho pamatuje a k němu se rozhodně bude chovat jako ke komukoliv jinému.
"Dáš si čaj? Kávu?" Tetsuyu zatím tak trochu ignoruje.
"Dám si kávu." Přeběhne ho Tetsuya s ledovým pousmáním a vede Aohiho za pas ke stolu, kde se mají očividně usadit. Další ironický povzdech, když židle vrzne.

Ruki, Aoi

Ruki nehne ani brvou a zdá se, že Inoran se na to taky nechystá. Právě u něj získal asi tak tisíc plusových bodů. Už se na to skoro chystala hospodyně, ale Tetsuya si nakonec poradil sám a Koron utíkal zase zpět ke svým pánům. Aoi shlíží na kuličku s trochu nakrčeným čelem, ale nejradši by ji zvedl a pomačkal. To asi není jeden z těch lepších nápadů?
"Říkal jsem si, že by se mi taky takový líbil, ale když na něj tak koukám, mohli bychom mít králíčka?" Řekne naprosto vážně a Ruki se potměšile zasměje. "Určitě jo, prý jsou chytří jako psi! Mohli bychom se navštěvovat a hrát si s nimi!" Rozdmýchává v Aoim touhu po chlupaté domácí bestii. +Králíci všude kadí bobky.+ Směje se v duchu. Koron samozřejmě kaká duhu. Nakonec se sám sehne pro psa a podá ho Aoimu do náruče a ten se s ním hned začne mazlit, jako tuhle s Hydem. Všichni se zaskočeně podívají na Tetsuyu, když si objedná jako první, ale Aoi se kouzelně usměje a přikývne.
"Pro mě také prosím." Řekne souhlasně a nakonec kývne i Ruki. Všichni jsou zdá se spíš na kávu, než na čaj. Usadí se společně ke stolu, Ruki si hodí nožku přes nožku a snaží se nezkoumat Tetsuyovo sako. Má tam pistoli? Zastřelí ho před jeho přítelem? Bude všude kolem krev a policejní pásky? Vážně z něj má strach, byl by idiot kdyby neměl a pomalu mu dojde, že jestli je Gackt jeho kamarád, nechal se jím až moc ukolíbat a měl by čekat spíš něco podobného i od něj. Trochu zkoumá i Aoiho jizvu a nenapadne ho nic lepšího, než že mu ji udělal on, když se třeba hádali. Káva i malé občerstvení jsou brzy na stole.

Tetsuya, Inoran

Neví, po kom má víc házet vražedné pohledy, jestli po své lásce, nebo po tom malém ďáblovi, který se Aoimu snaží namluvit, že králíka potřebuje. Ne, nepotřebuje, pokud se nebude válet na pekáči a nebude k obědu. On rozhodně nemá v plánu si cokoliv podobného a chlupatého, co kouše kabely, chraň satan boty, do jejich krásného naleštěného apartmánu přitáhnout. Byl by padlý na hlavu. Ohlédne se na Aoiho a vidí nadšení v očích. Potlačuje nutkání se plácnout do čela. +Stejně mu ho koupím, aby měl radost a pak ho budu nenápadně šikanovat.+ Pomyslí si a zároveň se tím patřičně uklidní. To, že to pravděpodobně dopadne úplně jinak a udělá z něj svého vlastního šíleného králíka, to si nepřipouští.
Ino mezitím pobídne hospodyni, které se taky očividně Tetsuya nelíbí a skoro to vypadá, že by mu nejradši něco do toho kafe nasypala. Aoi se jí zamlouvá, zdá se, že je zdvořilý, sympatický určitě. Když se všichni pohodlně usadí, zavládne na chvíli ticho, nikdo se nemá k tomu, aby cokoliv řekl.
"Tak výborně, formality máme za sebou." Vloží se do toho nakonec Tetsuya, protože ho začíná celý tenhle dům obtěžovat a čím dřív odtud vypadne tím lépe.
"Ruki." Osloví nakonec přímo jeho, aniž by jakkoliv změnil svůj výraz. Zkusí se co nejlíp pousmát ale je to spíš škleb hraničící s výrazem pacienta po obrně. +Špatný nápad.+
"Jak už jsem zmínil, jsem tu kvůli omluvě. Měl jsem k tomu své důvody ale to je teď vedlejší." Snaží se to ze sebe dostat, aby si to náhodou nerozmyslel.
"Neměl jsem se pokoušet o Tvůj život a …"+To zvládneš.+
"Mrzí mě to." Kývne hlavou na potvrzení vlastních slov.
"Samozřejmě bych k tomu měl i řádné odškodnění." Zamíří směrem na šek, který ho prozatím hřeje v kapse. Je tam dost na zaplacení jeho života, trochu bezcenného vzhledem k tomu, kolik mu hodlá nabídnout. Co by pro Aoiho neudělal.

Ruki, Aoi

Ruki zvolna otočí hlavu od své kávy, když je osloven a blahosklonně se podívá Tetsuyovým směrem.
"Ruki-san." Opraví ho okamžitě se silným důrazem na san a zamračí se na něj. On není žádný jeho Ruki a možná je mu osmnáct, ale mezi nimi teda přátelský vztah nepanuje. Nadechne se, aby mu do toho skočil, když se Tetsuya hned začne alibisticky omlouvat nějakými svými důvody, ale on ho nenechá promluvit. Jeho výraz i oči říkají něco úplně jiného, než jeho pusa. Ruki se mračí čím dál tím víc a diví se, že Inoran je úplně potichu a nic k tomu celému nemá. Střelí pohledem nejdřív k němu, pak k jejich hospodyni, která se tváří víc, než nesouhlasně a nakonec k Aoimu, který vypadá poněkud zahanben a hledí do desky stolu. Už ani psa nehladí.
"Jak se ti spí s vrahem a travičem? Nebojíš se, že se ráno už neprobudíš?" Zaútočí na něho na místo na Tetsuyu, asi podvědomě cítí slabý článek. Aoi k němu zvedne černé oči, zrudne a snaží se dát dohromady větu, ale Ruki ho dokonale zaskočil. Ruki zapíchne pohled pro změnu do Tetsuyi a vyskočí na nohy, což není zase taková změna.
"Nemrzí tě to, není ti to líto a udělal bys to zas. Peněz máme dost, díky." Vyjede po něm, sebere Aoimu psa a vystřelí od stolu. Produpe celý dům a skončí vzadu na terase s výhledem na moře, kde loví na stolku cigarety a zapalovač. Úplně se mu třesou ruce. Právě poslal do prdele mafiána a vraha, je po něm, definitivně. +Doufám, že je ti Ino jasné, že se stěhujeme na Aljašku.+ Pomyslí si v duchu. +Můžeme lovit lachtany a soby a spát v iglú!+ Hystericky se zasměje a vtáhne polovinu cigarety naráz. Mezitím Aoi u stolu mumlá nějaké omluvy Inoranovi a drcne loktem do Tetsuyi, aby s tím šel něco udělat. To si mohl myslet, že tak hladce to nepůjde a Tetsu vypadá, že svou hrdost prostě nepolkne. Ani kvůli němu ne. +No tak, ten druhý už to udělal... nech nás žít jako v pohádce...+ Prosí ho v duchu. Samozřejmě myslel na Gackta s Hydem.

Tetsuya, Inoran

Inoran oplatí pohled Rukimu ale nechce do toho více mluvit, dokud to nebude potřeba. Už se nadechuje, aby k tomu tedy tak něco dodal ale Ruki vyletí dřív, než stačí cokoliv udělat a zmizí jim z dohledu.
"Vážně jsi čekal, že ti tohle uvěří?" Uhodí na Tetsuyu svým klidným hlasem ale je to snad první člověk, na kterého se vysloveně mračí a je mu tak trochu líto Aoiho, i když nechápe, proč někdo jako on je zrovna s ním. Nebude se omlouvat za Rukiho slova, má pravdu. V nitru úplně zkamení a čeká jakoukoliv reakci, tedy spíš tu nejhorší. Prudce se ohlédne k terase ale to už se zvedá i Tetsuya a ani moc nečeká na pobídku Aoiho. Věděl, že to tak snadné nebude.
"Možná bych si později vyslechl odpověď, na to, jak se ti se mnou spí." Prohodí trochu škodolibě směrem k Aoimu, aby byl jasné, že tohle celé byl jeho nápad. Popravdě, je teď ve stavu zakroutit Rukimu krkem a je dost možné, že to doopravdy udělá, jestli ještě něco podobného vysloví vůči Aoiho osobě. Položí své lásce ruku na rameno a krátce se k němu skloní.
"Pokud se nevrátím, radši tam ani nechoď." Mlaskne ale jeho oči znatelně změknou, doku se nenarovná, nesklouzne dlaní po jeho rameni a podívá se na Inorana.
"Mohl bych si na chvíli půjčit toho psa?" Zeptá se ho s náznakem vtipu, očividně by ho teď na té nohavici uvítal.+Přesvědčil si i jiné, to zvládneš. Jestli ne ty, tak nikdo.+ Obrní sám sebe, než se vydá s rukama v kapsách na terasu.
"Ruki-san." Opravdu se přemůže už tím oslovením.
"Hai, udělal bych to znovu a bez mrknutí oka, protože při zaváhání, udělají to samé mě. A postupně všem, o kterých si myslí, že mi na nich záleží. A ano, je to život, který mi do jisté doby vyhovoval a líbilo se mi ho žít." Začne naprosto narovinu a upřímně. Může mu mazat med kolem pusy ale stejně pochybuje, že by se to setkalo s úspěchem.
"Mám se celkem rád a některé tvory taky, je jich jen pár ale..." Povzdechne si, dojde až k zábradlí.
"A ne, není to omluva." Pokrčí rameny.
"Nemyslím si, že cokoliv řeknu, by něco mohlo změnit. Udělal jsem to a úplně nejvíc za to zaplatil Aoi, který by pravděpodobně zachránil celý svět. Budiž ti k potěšení, že jeho jizva mě bude pronásledovat do konce života." Mlaskne nespokojeně ale je vidět, že mu tahle jeho vlastnost neskutečně imponuje. Otočí se na něj celým tělem a podívá se mu upřeně do očí. Jsou pořád chladnější, ale ne už tolik obrněné vlastní arogancí.
"Udělám cokoli a dám ti cokoliv a na oplátku tě prosím o odpuštění." Nadechne se dlouze a nakonec přece jen s úklonou skloní hlavu.
"Můžeš mě popravit, můžeš mi dát nový život, který teď hodlám žít."
Mezitím Inoran věnuje přátelský úsměv Aoimu a zavrtí hlavou na jeho omluvy.
"Myslím, že ty jsi ten poslední, kdo by se měl omlouvat. Myslel jsi to dobře…jen."  Odmlčí se a s obavou těkne k terase.
"Potlačuju nutkání tam naběhnout a mám opravdu o Rukiho obavy. Po tom, čím jsme si prošli."

Ruki, Aoi

Aoi už konečně nabíral vlastní barvu, ale Tetsu ho odešle zase tam, kde byl, když mu řekne, že by rád slyšel, jak se mu s ním spí. Moc dobře ví, jak to myslel a to téma by mohla být celkem lechtivá předehra, kdy se uvaří ve vlastní šťávě, ale o tom by teď vážně neměli mluvit. Věnuje mu ještě zaskočený pohled, když se od něj vzdaluje, ale asi bude lepší, když si to vyříkají spolu a za zavřenými dveřmi. Nakonec obrátí pozornost zpět k Inoranovi a usměje se na něj.
"To naprosto chápu, prosím věř mi, že mě to taky šokovalo, ale zaručuju se za to, že to myslí vážně a ten slib nikdy neporuší." Hluboce se mu ukloní.
"Ne, já se mám důvod omlouvat. Vybral jsem si život po jeho boku a společně s ním ponesu cokoliv, co se ho týká. Mám na tom stejnou vinu, když nad tím zavírám oči." Následuje ještě jedna úklona a pak rozpačitě sáhne po své kávě. Ruki se prudce otočí na místě, když za sebou uslyší jeho hlas a zjistí, že nikdo další už ho nenásleduje. +Strčí mě přes zábradlí rovnou na ty kameny.+ Pomyslí si a strach v očích už příliš neovládá. Poslouchá jeho vysvětlení a i když má všechny důvody vyřvat ho z tohohle domu, přistihne se u toho, že ho koutkem mysli chápe. Tedy kromě toho - líbilo se mi tak žít. Zavrtí jemně hlavou, když dojde na Aoiho, protože skutečně nerozumí tomu, jestli si pan zachránce zeměkoule dal za úkol vyléčit taky zlé mafiány nebo co to tady Aoi trénuje. A když dojde na jizvu a na vyjádření, jak moc tomuhle muži na Aoim záleží, všechno mu zaklapne na správné místo. On ho miluje, doopravdy a očividně je pro něj ochotný udělat všechno. To snad ani není možné, taková ironie osudu! Už je mu úplně jasné, kdo sem Tetsuyu poslal a taky co by se mohlo stát, kdyby se Ruki rozhodl být taky ten zlý. Pošlape jim sen? Jemu klidně! A tomu druhému? Před očima mu vyvstane Inoranova bezelstná tvář a pocit, co by si bez něj počal... Je pro Tetsuyu život bez Aoiho skutečná poprava nebo to jsou jen velká slova? Dlouze si ho prohlíží a dlouho přemýšlí. Chce se mu na něj křičet Klidně shoř v pekle! Ale co Aoi? To spíš shoří on... a pak je tu Inoran a to, jak ho učí žít a dívat se na svět a lidi kolem sebe. On by... co by udělal on? Trvá to ještě dlouhou chvíli, kdy na něj přivírá oči a vrhá nedůvěřivé pohledy a nakonec se pohne. Tetsuya před ním pořád stojí v mírné úkloně, on zvedne pomalu pravou ruku a položí mu jí na rameno. Chutná to fakt skvěle, mít v hrsti někoho jako je on.
"Ještě nevím, co budu chtít, ale jednou tě o něco požádám. Může to být cokoliv. Přísahej. A já ti odpouštím." Řekne mu a myslí to vážně. Pokud mu Tetsuya jednoho dne odmítne jeho přání, zařídí mu u Aoiho takové peklo, že to ještě neviděl, toho by schopný byl.

Tetsuya, Inoran

Inoran ještě chvíli zkoumá výraz v Aoiho tváři a jakmile se ukloní trochu nesouhlasně zavrtí hlavou. Není to však na výběr jeho partnera. Ať je to jakkoliv odmítání ze strany společnosti si teď v poslední době užil dostatek, aby jej nesoudil za to s kým žije.
"Aoi-san. Prosím, přestaň se omlouvat, opravdu není důvod. Je to tvá volba, to máš pravdu ale to neznamená, že má kdokoliv právo soudit tě." Oznámí mu upřímně a stejně tak se i usměje.
"Kdybys nad tím zavíral oči, nejste tady ani jeden. Máš můj obdiv za to, o co se snažíš, a zdá se, že ti to vychází. Tetsuya se musí zodpovídat z toho, co provedl, nikdo jiný." Vstane bez dalšího slova a přejde k baru, kde do dvou sklenek rozlije zlatavou tekutinu a jednu z nich mu podá.
"Přivedl si ho sem a jak se zdá, opravdu se hodlá omluvit, i když mě to pořád stejně děsí. Kam by ale celý svět dospěl, kdyby někteří z nás nedokázali odpustit a to je teď na Rukim. Je na čase, to nechat na nich." Ohlédne se k terase ale nutkání tam vystřelit je pořád stejné. Nenápadně kývne na hospodyni a snad jí dojde, že je má zkontrolovat z okna jejich ložnice nahoře. Jen kdyby náhodou.
Je to pro Tetsuyu dost ponižující stát tu v mírné úkloně, před někým jako je on.+Ještě, že tohle nevidí Gackt, snad se to nikdy nedozví, kdo ho pak bude poslouchat.+ Není ale nic, co by kvůli Aoimu nedokázal udělat. Sám někde v hloubi svého nitra ví, že by byl rád, kdyby mu odpustil. Nahlas by to nikdy nepřiznal ale i někdo jako je on má svědomí. Donutili ho zakopat někam hodně hluboko ale nezbavili ho úplně. Na pár okamžiků zavře oči a před nimi mu proběhnou tváře těch, kterým kdy jakkoliv ublížil. Ani týden by nestačil na to, aby si je přehrál všechny ale jsou tam. Každý jeden obličej, nikdy nezapomněl a nikdy nezapomene. Aoi ho donutil podívat se do svého temného nitra, litovat každé linie tetování na zádech a svého dosavadního života. Teď jakoby přišlo zdánlivé očištění, i když jedno nemůže vykoupit všechny. Nikdy nebude natolik slabý, aby to připustil ale je to tak. Jakmile ucítí ruku na svém rameni pomalu se narovná a vzápětí přikývne.
"Přísahám, že ať ode mne budeš chtít cokoliv, bez váhání to splním, i kdybych si měl vzít život." Slovo mafiána, pokud někomu dá svůj slib, dodrží ho. Aoimu tohle taky slíbil a děje se to. Počká si na jeho odpuštění a pak se mu znatelně uleví. Trochu ironicky pozvedne koutek.
"Být tebou pospíším si, není jisté, že přežiju dlouho. A pak tě budu strašit, Ruki-san." Ano, tohle byl vtip ale jeho oči jsou typicky ledové, jak kdyby se předtím neodehráno v jeho nitru vůbec nic. Nakonec se uvolí a krátce se uchechtne.
"Klid, nebudu se s tebou otravovat ještě na věčnosti."