"Ty víš, že je, moc dobře to víš. Podívej se, co se mnou provádíš." Obviní ho měkce a stáhne obočí k sobě. Vážně dnes dostal strach, že by mohl boj o něj prohrát. Nemusí se chovat jako jeho otec. Ten si dokázal získat každého, aniž by skoro chtěl. Kamijo je dokázal odehnat svou vznětlivostí. Narovná se ve chvíli, kdy se k němu Sena pozve sám. Je vidět, že ho překvapil. Kamijo si domů nevodil nikdy a nikoho, od rodičů až po jeho známosti. Pro všechny kolem bylo jeho bydlení velkou neznámou ale ne, už pár let nebydlel u rodičů, vlastně od své plnoletosti, i když matka na tom trvala. Takeshi byl ale jiného názoru, aby jí zavřel ústa, dostal Kamijo svou vlastní vilku ve stejné čtvrti ale na druhém konci. Je vidět, že nad tou možností přemýšlí a nakonec kývne. Není schopný mu to odepřít.
"Hai, pojedeme ke mně." Nechá se odtlačit a sleduje, jak mizí za paravan.
"Co tak se převlékat z druhé strany?" Zkusí nadhodit ale oba ví, že by nevydržel se na něj jen tak koukat.
"Líbilo. Vážně jsem překvapený, jak dokážeš dát nohy od sebe a taky to vyzkouším." Dobírá si ho něžně, než se usadí do křesílka a prostě počká, až se osprchuje a oblékne. Pak vykročí po jeho boku s paží kolem pasu clubem a vede ho ke svému autu, kterým dnes přijel. Ta jedna sklenka už určitě vyprchala, je o tom přesvědčený. Odemkne své Ferrari, jeho lásku ale ne v rudé, jak bývá obvyklé. To jeho má temně modrou barvu, která chytá odlesky od pouličních lamp. Nechá zvednout křídlo od spolujezdce a pokyne mu paží, aby nastoupil.
"Čeká tě životní jízda, jsi připravený, Honey?" Zeptá se, než nechá dveře zase klesnout a sám se usadí na místo řidiče, aby se zaburácením motoru vyrazili do ulic Tokya k jeho domu.
"Lichotíš mi." Pousměje se Takeshi. Sám na sobě začíná pociťovat svůj věk, i když v práci rozhodně nepolevil. Sil už ale nemá tolik, jako když byl o pár let mladší. V tomto věku pozná každý rok navíc.
"Rok je dlouhá doba Taiji, může se stát cokoliv." Usměje se na něj vřele ale ze svého místa se nepohne. Sleduje ho bedlivě, když se přesouvá k němu. Je opravdu neskutečný, živelný. Skoro by mohl cítit, jak se jeho energie přelévá do něj.
"Ano, v tvém případě rozhodně." Ujistí ho a trochu se poposune, aby na něj měl lepší výhled. Nebrání mu v ničem, tohle si rozhodně užije.
"Zničí ho, pokud si nevybere správně." Povzdechne si s krátkým zábleskem starostí v jeho tváři ale ten se změní za očekávání, když vidí Taijiho výraz.
"Ale nejspíš ho nemůžu vést věčně. I já dělal chyby kdysi. Vlastně je dělám pořád." Dodá ještě, aby si trochu utříbil myšlenky, než ho gestem dlaně pobídne a krátce se napije ze sklenky.
"Tak mi ukaž, jak se zapomíná šelmičko. Postarej se o mě a udělej tento večer ještě víc neskutečným pro jednoho starého pána." Cosi tajemného se mu objeví v očích, když ho pohladí po tváři. Je krásný, každý z jeho pokladů jinak. Kdyby ne, nebylo by to ono. Našel si své speciální kousky.
"Povíš mi, co by sis nejvíc přál? Čím bych ti mohl udělat radost, až potěšíš ty mne?" Vyzvídá, co by mu mohl pořídit. Obdaroval Senu, chystá podobné překvapení i pro ostatní. Ocenil by třeba novou motorku?
Sena, Taiji
"Ta barva ti sluší." Řekne mu, když nastupuje. On žádné auto nemá, přes město to bylo rychlejší metrem a navíc už měl tak přemrštěné výdaje, ještě pojistky a povinná ručení k tomu. Protože jak se zná, nebylo by to nic obyčejného. Pohodlně se usadí v měkké sedačce, přepásá se a prohlíží si všechno, co je k vidění. Mohl by takhle jezdit stále... s ním... oficiálně? To těžko, tihle muži se neprezentovali se svými milenci na veřejnosti. Už je určitě zasnoubený. Rovnou mu pro jistotu zkoukne ruce, jestli tam nemá zapomenutý prsten. Stáhne kapuci dolů a prohrábne si dlaní vlasy. "Jsem, ale nezabij nás." Poklepe mu konečky prstů o stehno. Dost vysoko. Jízda v tomhle autě je úžasná. Stejně ale přemýšlí nad tím, co si asi Kamijo říká, když ho vidí v civilu a s mokrými vlasy, tak nedokonalého. Pro jistotu hledí ven z okénka.
Taiji nad tím protočí očima a je vidět, že ve svém mládí nedovede něco podobného chápat. Prý rok je dlouhá doba... on má celý život před sebou, smrt je pro něj cizí, nepochopené slovo a na všechno má tolik času, že tomu nedovede přiložit váhu. Kromě toho byl vždycky lehkovážný a to na něm měli někteří rádi. Místo toho se usměje, když s ním Takeshi souhlasí ohledně toho prožívání.
"Hlavně nedostaň infarkt, to by bylo klišé." Rýpne si drze, zatímco mu kalhoty konečně rozepne. Takeshi mu vypráví něco o svém synkovi, ale on je špatný posluchač. Jde mu to jedním uchem tam a druhým ven. Ať se klidně vypovídá, za chvíli mu dojdou slova.
"Už brzo začnu, tak dokonči myšlenku, abys to stihl víš?" Zapřede jako jaguár další nepřístojnost a nechá se pohladit po tváři. Miloučce se o jeho dlaň otře, když krátce zavře oči a pak se skloní k jeho klínu a políbí ho tam. Klesne na předloktí a začne ho laskat rty, jako předehru. Nejdřív jen polibky, pak zapojí jazyk a nakonec ho opatrně vezme do dlaně. Trvá to trochu dýl, než je zvyklý, u Toshiyi už to je většinou samo, ještě než vůbec vleze do dveří, ale to mu nevadí. V tomhle je už profesionál. Však on ho přinutí postavit do pozoru. Takeshi mu začne nabízet dárky. Měl by po nich skočit všema deseti, ale nějak to vůči němu nesvede, natolik ho má v úctě. Zvedne k němu oči, když na okamžik přestane.
"Ty ještě mluvíš? Co dělám špatně?" Postěžuje si a pak začne ta pravá jízda. Během chvilky ho přijme do úst skoro v celé délce a nasadí tempo, o kterém se domnívá, že ho jen tak nerozdýchá.
Kamijo, Takeshi
"Tobě sluší taky." Sdělí mu úplně jednoduše, když se uvelebí v sedačce a rozjede se po ulicích. Příliš auto nežene, i když sem tam víc přišlápne plyn, aby bylo jasné, že projíždí zrovna on. To by si prostě nemohl odpustit. Snad každou chvilku se ohlíží vedle sebe a nepokrytě si ho prohlíží. Ty ještě vlhké vlasy ho dráždí, nejradši by do nich zajel prsty a…
"Čím víc se oblékneš tím víc mě provokuješ, věříš tomu?" Prohodí konverzačním tónem ale neodpustí si stáhnout ruku z volantu a položit mu ji na stehno, ještě o kousek výš, než si poklepal. Trvá to celkem dlouho, než se dostanou do vilové čtvrti a minou dům jeho rodiny. Zamračí se krátce, když vyhlédne z okýnka. Je rád, že od nich vypadl, nedokázal už snášet přemíru kontroly, kterou pociťoval, i když je tu pořád. Ale teď už se má kam schovat. Projede umělecky kovanou bránou a zajede do garáže mimo dům, kde projdou místnosti s kulečníkem, obří televizí a barem. Takové malé doupě. Jakmile vyjdou ze dveří, otevře se jim pohled na čtvercový prostor, uprostřed kterého je bazén, vlevo posezení a přímo naproti moderně stavěný dům s velkým množstvím oken.
"Snad se ti bude líbit, stejně jako já." Neodpustí si poznámku, když mu majetnicky protáhne paži kolem pasu a přitáhne si jej k boku, aby ho uvedl do svého domu, rovnou do prostorného obýváku, kde je spousta světýlek, skoro jako bludičky.
"Chceš jít rovnou do ložnice nebo si dáme něco dobrého? Teda myslím jídlo a ne sebe přímo tady." Pousměje se nepatrně, dávajíc svému výrazu smyslný podtón.
"Mohl bych si to naservírovat na tebe." Prohodí, když si svléká kabát, přehodí ho přes opěrku pohodlného gauče. Připadá si trochu nesvůj, když si ho prohlíží u sebe doma. Nepořádal tu žádné párty, nezval si návštěvy a Sena je jeden z prvních, koho sem osobně přivezl.
Takeshi se vlídně pousměje, když vidí jeho protočení očí v sloup. Ano, mládí. Trochu naivní v ohledu, jak moc rychle čas utíká. On si dobře uvědomuje každý den. Jak by taky nemohl, vždyť už mu je přes padesát. Pozoruje, jak mu rozepíná kalhoty a krátce si spokojeně povzdechne. Je to příjemné, když se o něj někdo hodlá postarat. Původně ani neměl v plánu připomínat si tolik staré chvíle, ale když se do toho Taiji tak hezky pustil...
"Pomalu přicházím o schopnost racionálně uvažovat, když vidím, jak mlsně se koukáš." Pochválí jeho výraz upřímně. Proč by taky nebyl spokojený. Při prvním doteku, jen zakloní hlavu a zavře oči, zachvěje se mu spodní ret, jakmile pocítí příval slasti, který mu způsobí. Možná by se měl stydět, že to není hned ale to přece neznamená, že to celé bude brzo u konce.
"Ne, šelmičko, už mlčím." Promluví klidně ovládajíc svůj dech i sten, který se mu málem prodral skrze rty. Je neskutečně šikovný, vždycky byl a brzo mu vymazává z hlavy všechny starosti, vlastně úplně všechno kromě něj samotného. Chce odložit sklenku na stolek, ale trefí spíš jeho hranu a sklo tiše zaduní na koberci.
"Hm. Už se ani netrefím." Stočí oči do stropu a tentokrát už si tiše vzdychne a podvolí se slasti, kterou mu Taiji dává. Probírá se jeho vlasy, odsouvá je stranou, aby viděl, jak vlastní chlouba mizí mezi jeho ústy. Pohled byl pro něj vždycky mnohem víc, vzrušovalo ho to a mít zavázané oči, příliš si neužije. Zrcadla byla jeho oblíbená i tady je jedno na stropě a naproti postele. Byla to jeho slabost a on se jí nikdy nebránil. Pak už nedokáže vůbec nic, jen zrychleně dýchat a vážně začíná uvažovat na tím infarktem. Taiji mu nedává ani chvilku na to, aby se trochu sebral a žene ho přímo k vrcholu. Zmučeně si zavzdychá, když na něj po delší době opravdu přijde a jemně jej s dlaní ve vlasech přitiskne ke svému klínu. Celé tělo se napne a vzápětí povolí. Shlédne na Taijiho tvář, za bradu si ho přitáhne pěkně pomalu nahoru a líbne jej na koutek.
"Divočina je pro tebe slabé slovo, chvíli jsem o tom infarktu přemýšlel, opravdu." Ujistí ho pořád stejně zadýchaně a musí se několikrát odmlčet. Dlaněmi mapuje jeho tělo, bříšky prstů škádlí Taijiho bradavky a užívá si hebkost jeho kůže.
"Nerad bych tě obral o čas, klidně můžeš jít, jestli chceš. Ale přiznám se, že pouštět tě se mi vůbec nechce. Je to jako včera, kdy jsem tě viděl poprvé. Věděl jsem, že krotit tě budou jen ti odvážní."
Sena, Taiji
"Takováhle modrá? Opravdu?" Podiví se Sena a honem se zkontroluje ve zpětném zrcátku. Asi to pochopil maličko jinak, ale to mu nevadí, hlavně, když je hezký. Cítí na sobě během jízdy Kamijovy rychlé pohledy a pro sebe se jemně usmívá, ale stejně se dívá po většinou z okýnka na noční město. Je moc krásné. Obrátí k němu tvář až v okamžiku, kdy mu pochválí oblečení a na to přesně myslel v duchu. Líbí se mu to? Líbí se mu ve své přirozenější, nevyzívavé podobě?"Vždyť už víš, co je pod tím." Uculí se, ale je to upřímné a s dolíčky ve tvářích. Nechá jeho dlaň, aby odpočívala na jeho stehnu, pokud zrovna neřadí a jakmile zamíří mezi drahé domy, může si oči vykoukat. Nikdy tady nebyl a jeden je krásnější, než druhý. Není z nich vidět moc, většina je za vysokými zdmi a ploty, ale stejně. Když míjejí dům Kamijovy rodiny, nemá o něm ani ponětí a Kamijo sám mu neřekne, že tady vyrostl, ale nakonec auto zamíří za vlastní zídku a zastaví. Sena vystoupí, rozhlédne se kolem a vykročí v jeho stopách. To pánské doupě ho pobaví, ale nezdržují se tu a když se před nimi otevře zahrada a pohled na dům, skoro zapomene dýchat. Už jen to patio u bazénu je rozkošné, nejradši by tam skočil, voda je jistě teplá. Vila není tak obří jako jiné, ale všechno svítí a on se moc těší dovnitř. Tohle si umanul moc dobře. Zasměje se a jemně do něj šťouchne, když Kamijo pronese, že se Senovi líbí, ale vejdou společně dovnitř domu a i kdyby chtěl sebevíc vypadat, že tohle už viděl stokrát, tak to nejde. Rozhlíží se hvězdnýma očima kolem sebe, otáčí se na místě a znovu si zakryje dlaní ústa, když se zasměje té jeho poznámce o sexu rovnou. Vtip nebo opravdová neodkladná touha?
"A co tady máš dobrého?" Napíná ho, když popojde obývákem dál a ohlédne se po něm s ukazováčkem na rtech. Zbytek dlaně má ukrytý v rukávu velké mikiny.
"Na mě? To mám ležet klidně a nehnutě?" Nevydrží to a dosedne do jednoho z křesílek, aby si zkusil, jak je pohodlné. Velmi. Nohama skoro nedosáhne na zem, ale stejně už je zase na nohou a sáhne po časopise na stolku, aby věděl, co Kamijo čte. Je velmi všetečný. Ani u toho nezůstane dlouho a jde rovnou k jednomu z oken, aby se podíval, kam je vidět. Pak si všimne ovládání světel na stěně a začne si hrát s jejich barvami. Zvonivě se u toho rozesměje.
Taiji se pro sebe usměje.
"To přesně chci." Potvrdí mu.
"Napadlo tě někdy vést obchodní jednání se mnou pod stolem? To by byla podívaná..." Stihne ještě říct. Pak mu Takeshi potvrdí, že to, co s ním dělá, dělá dobře a tak v tom pokračuje. Trochu ho probere až pád skleničky na koberec, ale nenechá se jím vyvést z míry ani na něj nijak nereaguje. Ještě, aby se trefil, to by byl důkaz, že se až moc soustředí i na jiné věci. Taiji konečně uslyší i jeho první tiché steny, stejně jako ucítí jeho dlaň ve vlasech. Moc dobře ví, proč se je snaží dát na stranu, jenže jeho husté vlny nikdy moc neposlouchaly. Napadne ho, že by možná měl na chvíli zvolnit, udělat přestávku, polaskat ho jinde, ale nechce, aby měl Takeshi pocit, že už nestačí na to, co dřív nebo aby si nedej bože myslel, že si to myslí Taiji osobně. Později bude mít co porovnávat, mít plnou hlavu Toshiyi, toho, jaký je on, jak chutná on, ale teď si za žádnou cenu nesmí připustit, co by na to řekl. Cílevědomě pokračuje, až dokud nepozná, že ho dovedl na vrchol. I kdyby snad nechtěl polknout, Takeshi ho nenechá, protože si jeho tvář přitiskne proti klínu. Vždycky to dělal, ale on se mu nediví. Taky má vždycky pocit, že mu to pomůže v ještě větším prožitku extáze. Teprve po chvíli se odtáhne, nechá ho vyklouznout ze svých úst a zvedne k němu oči, když si ho Takeshi přitáhne nahoru na svoje tělo. Pousměje se a na oplátku ho políbí na orosené čelo. Po vší dostupné, odhalené kůži, vnímá jeho doteky. Nabudil ho a rozvášnil, to cítí už jenom na svých bradavkách. Z tohohle se nedá couvnout. Prostě to nesmí poznat a navíc... Je pro ně všechny prostě velmi speciální. Takeshi mu sice znovu dá jistou možnost k odchodu, ale nepřeje si ho a Taiji ho nechce zklamat. Ani neví, co by se dělo, kdyby teď vytáhl fakt, že mu někdo sebral city. Podívá se mu do očí a zůstane klečet mezi jeho stehny.
"Ti zbabělejší říkají, že jsem zralý na vyhazov." Přisadí si a rozverně se pousměje, ale na kolenou se nadzvedne a začne rozepínat svoje vlastní kalhoty. Jen těžko by popsal, co se v něm samotném odehrává. Nesmí mít před očima jiného, prostě nesmí.
Kamijo, Takeshi
Mohl by si Senu prohlížet, klidně i celý večer a nemohl by se nabažit jeho výrazu, který má, když si obchází jeho dům. Klidně mu to všechno naservíruje pod nos a bude se kochat tím, jak ho to rozsvítí. +Líbilo by se ti tu delší dobu?+ Přistihne se, že podobných otázek má plnou hlavu a nedokáže na ně přestat myslet. Tady už jeho oči nejsou tolik ledové jako jindy, i když v Senově přítomnosti nebyly nikdy tak moc. Nakloní hlavu mírně na stranu, když si prohlíží jeho časopisy. Žádný bulvár tam ale nenajde, naštěstí. Zamíří do své kuchyně, která je součást obýváku a jde rovnou k lednici, odkud vytáhne šlehačku ve spreji. Těžko říct, proč ji tu má ale zrovna teď se mu náramně hodí."Já nevím, třeba tohle?" Zatřese s ní a položí ji na ostrůvek, který odděluje jednu část od druhé.
"A k tomu…" Otočí se znovu k lednici a vytáhne ven mísu plnou lahodně vypadajících jahod. Jsou, jak kdyby je právě utrhl.
"Třeba tohle?" Provokuje ho dál a jeho hlas už nese známky patrné touhy. Vždycky to šlo rychle, když byl s ním.
“Ale nejspíš budu muset počkat, až si přestaneš hrát se světýlky, necháš tam nějakou vzrušující barvu a půjdeš hezky za mnou." Pobízí ho dál ale místo, toho aby na něj počkal, zamíří k němu. V jedné ruce sprej a v druhé mísu. Odloží to všechno na hodně nízký stolek a přitáhne si ho tentokrát velmi jemně do náruče. Vezme jej za lem mikiny a plynulým pohybem mu ji přetáhne přes hlavu. Odhodí ji kamsi za sebe a shlédne mu do tváře. Mezi bříšky prstů promne dlouhé prameny a s přivřenými víčky k nim přivoní.
"Má osobní značka." Přivlastní si i ji, než si ho za pas přitáhne na své tělo s dlouhým, trochu zmučeným výdechem.
"Neodpověděl jsi mi ani na jedinou otázku, která by mě zajímala. Trápíš mě Sena-chan, hrozně moc mě trápíš." Nadhodí upřímně a dlaní pohladí jeho tvář, než prsty zaboří znovu do jeho vlasů.
"Copak to nevíš?" Nakrčí obočí, které je znamením jeho vlastního rozpoložení. Nedokáže se soustředit na nic jiného jen na něj a na jeho oči, na jeho rty, které ho vábí k sobě.
"Zůstaň tu se mnou…" Broukne měkce a tiše svým hlubokým, sametovým hlasem, než se o kousek přiblíží k jeho rtům.
"Prosím." Spíš vydechne sotva slyšitelně ale nepolíbí ho, nutně potřebuje vědět, co on na to.
Takeshi mu v první chvíli ani nedokázal odpovědět. Teď sotva popadá dech a užívá si poslední dozvuky rozkoše, kterou mu způsobil. Má pocit, že ho trochu šetří ale možná je to jen zdání starého muže, který se na sebe snaží dívat očima okolí. Teprve po chvíli mu doteče myšlenka na poradu s Taijim pod stolem.
"Myslím, že by to bylo konečně vzrušující a ne nudné." Prozradí mu s dlouhým výdechem a dál ho klidně hladí. Přiznává si, že něco dalšího, už bude poslední hrdinský čin v dnešní večer ale věří tomu, že Taiji by ho nenechal odejít, kdyby si myslel, že mu nějaké síly vůbec zbyly. Ani ve snu by ho nenapadlo, nad čím v tuhle chvíli přemýšlí.
"Ze zbabělců si nic nedělej, oni ti nikdy nebudou sahat ani po kotníky. Ale já se taky začínám bát, že tohle nepřežiju." Odmlčí se na chvíli, když jeho temné oči sklouznou dolů a prohlíží si zaujatě prsty rozepínající kalhoty. Nakloní se trochu dopředu, zády se odlepí od čela a po těch packách ho plácne, aby mu je dorozepl sám a pak je stáhne plynulým pohybem, velmi pomalu pod zadek.
"Nech mě chvíli si to užít." Nařídí mu měkce, když se znovu pohodlně opře a pozoruje jeho odhalené tělo. Natáhne dlaň před sebe a konečky prstů sjíždí po jeho hrudi, jak kdyby ji cítil poprvé. Trvá do pár minut, než se vydá i do Taijiho klína a sevře jeho chloubu mezi prsty.
"Mladý." Zavrní spokojeně.
"Krásný." Dovolí si několik pohybů na jeho přirození.
"Pevný." Šeptá zaujatě, když povolí svůj stisk a dlaní zamíří dál mezi nohy.
"Otoč se." Není to ani tak příkaz, jak roztoužená prosba, kterou podpoří lehkým plácnutím přes stehno. První si ho řádně vychutná pohledem a doteky. Trochu se vzpamatuje z prvního orgasmu a můžou směle pokračovat. Kde by mu nestačil výdrží, si rozhodně poradí jinak, měl by jako bývalý majitel clubu.
Sena, Taiji
Ohlédne se od světel na to, co Kamijo vytahuje z lednice a spatří šlehačku."No né, ty máš v lednici takový hnus jako šlehačka ve spreji? Překvapuješ mě..." Dobírá si ho, že nejde šlehat smetanu, vždyť tohle hned spadne a rozteče se to. Jahody jsou nádherné, velmi lákavé. V očích mu při nich trochu zablýskne, protože by k nim nejradši přiskočil a nacpal si jimi plnou pusu. Pro sebe se tiše zasměje a nechá světla ztlumená na odstínu teplé žluté. Rozhodně žádná červeň jako v clubu. To už jde ale Kamijo rovnou k němu a ještě, než mísu položí, pro jednu jahodu hbitě sáhne a strčí si ji do pusy. Jsou slaďoučké. Pak už ale ucítí jeho dlaně na bocích a udělá krůček blíž k němu, zatímco se mu dívá do očí. Nechá ho, aby ho připravil o mikinu, má pod ní ještě delší bílé tričko a sleduje ho z bezprostřední blízkosti, jak si voní k jeho vlasům. Cítí u toho narůstající lechtání v podbřišku, protože ať už se mu brání jakkoliv, Kamijo je sexy a je to vzrušující muž. A teď tu stojí on a ne Boogie. Musí ještě malinko blíž, když se boky dotkne jeho těla a jemně se mu pod rukama zakýve ze strany na stranu. On ví, ví, že neodpověděl, jenže má strach, že když to udělá, odkryje tím vlastní zranitelnost, Kamijo bude moc sebejistý a nezvladatelný a on už si s ním neporadí. Proto jen tiše vydechne a zvedne k němu oči. Vidí jeho výraz, vnímá jeho povzdechy a najednou mu přijde tak rozkošný, úplně k nakousnutí. Tu jeho pobídku tak docela nepochopí.
"Vždyť jsme teď přišli..." Hlesne, ale Kamijo se ještě víc skloní a dokonce poprosí. Drží se ho za předloktí, sleduje jeho rty a pak ho na okamžik napadne, jestli... Ne, to je nesmysl a neověří si to, ještě by se mu od srdce zasmál. Vždyť ho sem nejdřív nechtěl ani vzít. Zvedne jednu dlaň a pohladí ho jemně po tváři.
"Jsem tady. Dneska jsem tady." Řekne měkce.
"Musíš na mě být hodný, mám za sebou náročný sportovní výkon." Připomene mu, protože celonočního koníčka už by asi nepřežil. Dlaní zamíří z jeho tváře dozadu na spánek a do vlasů, které mu jemně odhrne za ucho. On se z něj snad bude najednou červenat, jak je Kamijo celý krotký.
Taiji se tiše zasměje a pohodí vlasy. Je to sakra skvělý pocit vědět, že si tak moc může otevírat pusu na zákazníky, je to přece součást jeho osobnosti a sexuálního projevu. Komu se to nelíbí, ať spí s poslušným Shinyou nebo skvěle se ovládajícím Uruhou. Upustí zip svého poklopce a trochu přiotráveně si povzdechne, protože napomenutí nemá rád. U toho hodí okázalým pohledem kolem sebe, ale je to součást hry. Nechá ho, aby to dokončil, pořád se drží pozvednutý na kolenou a kalhoty sjedou dolů pod polovičky, dál ne. Bez okolků tak setrvá, zatímco se Takeshi zase opře. Klidně mu bude stát modelem, může si třeba malovat akty, ale hlavu už má plnou nápadů, jak se začít eroticky svlékat. Skoro by to udělal, kdyby ho Takeshi nepředběhl. Pouze se mu dívá do očí, když Takeshiho prsty klesají po jeho těle níž, až skončí v jeho klíně, který sevřou. Jemně pootevře rty a rozechvěle vydechne. Vždycky to uměl se slovíčky. Líbí se mu, když mu to říká. Cítí se přitažlivě a jeho tělo nemá problém s tím, kdo na něj sahá, hlavně když sahá. To jenom hlava... Takeshiho dlaň se pohne po jeho penisu a nutí ho na chviličku zapomenout. Znovu vydechne, teď nosem, při jeho posledním slově a nechá víčka na chvíli klesnout. Jeho ruka jde dál, ale ne na dlouho. Je požádán, aby se otočil, aniž by si ty kalhoty dovysvlékl, takže to prostě udělá a jakmile to je, zajede si dlaněmi do vlasů a na okamžik je přizvedne, čistě proto, aby měl nějaký ten výhled na víc a nebylo to moc statické. Dívá se rovnou na jeden ze svých odrazů v zrcadle a sám je spokojený s tím, co vidí. Doufá, že se to ještě hodně, opravdu hodně let nezmění. Pokaždé si musí vzpomenout, co by řekli doma tomu, kdyby věděli, co přesně teď dělá a s kým. Vždycky ho to hrozně pobaví.
Kamijo, Takeshi
Na chvíli dokonale zapomněl na šlehačku i jahody. Sena ho nutí zapomínat na celý svět a nechat částečně odplout i svou vlastní povahu. Nikdy by si nepomyslel, že ho tak dostane, když bude u něj v domě a ono se to děje. Je někým úplně jiným, doma rozhodně a s ním to platí dvojnásob."A já doufám, že dlouho neodejdeme." Odpoví mu tiše na jeho slova, aniž by přerušil oční kontakt. Nechce ani na vteřinu koukat jinam. Jak mu jen říct, aby tu s ním klidně zůstal. Ne jednu noc, ale spousty dalších. Je z něj dokonale v pasti, nikdo s ním tolik nedokázal jako Sena a vlastně to vůbec netuší.
"Nechci, abys tu byl jen dneska." Sdělí mu nakonec úplně upřímně a mírně se pousměje. Oči mu ještě víc změknou. Má na něj být hodný? Na něj klidně bude ale ať mu na něj nikdo jiný nesahá. Povzdechne si podruhé, když se na chvíli oddálí od jeho těla a svlékne mu i dlouhé triko, aby odhalil bledou pokožku, než jej vezme do náruče. Těch pár kroků k pohovce to ani dělat nemusel ale prostě chtěl. Velmi pomalu ho položí na měkké polstrování, odhodí všechny polštáře na zem a natáhne se pro misku s jahodami, než si klekne vedle něj. Sáhne po jedné z nich, ze které polovinu ukousne a zbytkem mu začne přejíždět po odhaleném hrudníku. Neušetří ani bradavky. Vzápětí se skloní rty k jeho pokožce a začne sladkou cestičku velmi pomalu slíbávat. Nevynechá ani milimetr a skoro to vypadá, že se nezastaví ani před lemem kalhot. Jen krátce zajede polovinou špičky jahody pod jejich látku a to samé zopakuje se svým jazykem.
"Budu hodný, na tebe ano." Vydechne vzrušením podbarveným hlasem a ty kalhoty mu rozepne. Jen to a zatím nic víc. Zbytek jahody mu vloží mezi rty, jakmile si ji vezme, skloní se k dlouhému, pomalému polibku.
"Jsi k nakousnutí." Zašeptá, když se od něj trochu oddálí a sáhne po další červené sladkosti, tentokrát má ale mnohem víc prostoru u jeho klína a rozhodne se ho plně využít.
"Koupím ti klidně i troje." Odtuší, když si všimne, co barva jahody způsobí a trochu rozverně se uchechtne.
Taijiho divadlo jej značně pobaví. Vždycky byl takový a o to víc se Takeshimu líbí. Jen on dokázal být ten pravý živel. Nikdo mu v tomto ohledu nemohl konkurovat, o to víc ho vzruší, když se opravdu otočí po jeho slovech a to gesto s vlasy... Spokojeně si povzdechne ale zatím se nezvedne ze svého místa. Jen se kochá, nezapomene ani na zrcadla, aby si ho opravdu užil ze všech stran.
"Na čtyři šelmičko, na čtyři." Pobídne ho a jazykem si navlhčí rty. Nemůže se dočkat, až ho tak uvidí. Pro něj je to to nejvíc vzrušující, co by mu mohl dát. Počká si, až jeho vůli opravdu splní a dostane se mu výhledu na ty nejintimnější partie. Ani se ho nedotkl a je mu takto vydán. Krátce zvedne očí k zrcadlu naproti nim, aby se mohl Taijimu podívat do očí a teprve v tu chvíli se pohne. Vstane, nechá kalhoty viset na svých bocích a pomalu začne obcházet celou postel. U jeho tváře se zastaví a pozvedne ji za bradu konečky prstů, než se skloní a krátce ho líbne.
"Ty moc dobře víš, jak moc podmanivě teď vypadáš, že ano." Vydá ze sebe trochu ochraptěle a je jasně patrné, že v Takeshiho klíně už se zase všechno probírá k životu. Pokračuje dál ve své obchůzce, a když je blízko pozvedne dlaň k jeho pozadí a pohladí ho v rýze mezi polovičkami. Jen krátce, nezdrží se tam dlouho, prozatím. Přejde až k jedné z menších komod u stěny a otevře první zásuvku, ze které něco vytáhne a pak i druhou. Teď už se může klidně vrátit na postel, kde seděl předtím a odloží věci stranou. Znovu ho krátce pohladí po zadečku, než se ozve tiché vrnění a prozradí, co že z komody vytáhl. Tento umělý kamarád je nový, pořídil ho naposledy a ještě ho nevyzkoušel. S vibrátorem se přiblíží k jeho pozadí, aby znovu zopakoval pohyb, který mu věnoval dlaní mezi polovičkami a nezastaví se, míří mezi jeho nohy až dopředu a zase zpátky, vždycky se mnohem déle zastaví u jeho vchodu a jemně přitlačí a pak zase pokračuje. Volnou dlaní odtáhne pravou polovičku, aby všechno mnohem líp viděl.
Sena, Taiji
Vystřelí očima od jeho rtů k očím a dlouze se do nich zadívá. Cože??? A tohle se stalo kdy přesně? Je to vůbec možné? Nevyspí se z toho zítra? A co ten... ne, na toho bude myslet později. Jenže všechny ty Kamijovy mírné pohledy a skoro plaché úsměvy mu jasně prozrazují, že to myslí smrtelně vážně. Minimálně v tuto chvíli."Chceš, aby tě tu lidé viděli s courou? Tvým zaměstnancem? Klukem? Co když mě někdo pozná..." Snaží se mu připomenout věci, na které očividně zapomněl, protože se momentálně pomátl na rozumu. Jeho rodina nechce, aby se oženil a měl dědice?
"Kdybych věděl, co s tebou udělá jeden tanec u tyče, byla by to první věc, co bych ti provedl." Zasměje se, ale něco mu říká, že Kamijo se nenechá odbýt tak snadno. Vzápětí na to přijde o tričko. Dnes má zajímavou svlékací taktiku. Zaskočeně vydechne, když ho vezme na ruce, chytí se ho kolem krku a myslí si, že jdou do ložnice, ale je to jen pár krůčků, když ho Kamijo starostlivě uloží na pohovku. Udělá si na ní pohodlí a sleduje ho, jak si kleká na podlahu u jeho těla, jak sahá po jahodě, kouše do ní těmi dokonalými rty a vzápětí ho to zastudí na pokožce. Pozoruje ten pohyb na svém těle, tlumeně si povzdechne, když se dostane i na bradavky a brzy ucítí jeho horké rty. Oběma dlaněmi ho pohladí ve vlasech a musí si přiznat, že je dokonale odzbrojený. Najednou to není lovec a smyslný svůdník, ale někdo, kdo mu nabízí hřejivou náruč. A bez ohledu na to, jaký je Sena divoch a provokatér, na tohle slyší. Usměje se po jeho slovech, otevře ústa, aby si jahodu vzal a vzápětí se políbí. Na tu chvíli ho obejme kolem krku a mírně pokrčí nohu v koleni, aby se přitiskl proti němu, než klesne zpět do pohovky a sleduje ho v dalším počínání. Je tu takové ticho a klid... Kalhoty jsou černé, ale prádlo pod nimi je bílé. Bylo bílé... Rozechvívá ho, když studená jahoda hladí jeho pokožku tak nízko, v očích už má taky zastřený závoj touhy.
"Kami-chan..." Hlesne a natáhne se blíž, aby se dlaní znovu mohl projít v jeho vlasech. Pořád sleduje linii jeho profilu.
Chvíle se natahuje a Taiji už na sobě zhodnotí kde co, když přijde nový rozkaz. Opět se podívá na svůj odraz, rovnou do Takeshiho očí, ale poslechne a klesne na dlaně. Mírně u toho rozkročí, aby bylo opravdu na co koukat a kožené kalhoty se mu mírně zaříznou do kůže pod polovičkami. Chvíli se neděje vůbec nic, ale on moc dobře ví, co to s Takeshim provádí a pak se postel zhoupne a Takeshi vstane. Obejde ho k tváři, Taiji se nechá vzít za bradu a pohlédne mu do očí, když dostane to políbení.
"Ano, vím." Řekne mu se samolibým podtónem, přesně tak, jak slyšet chtěl. O pár okamžiků později ucítí jeho dlaň nad pozadím a jeho prsty, jak kloužou níž. Po zádech mu přejede mrazení, když se jemně prohne v zádech a pak ho uslyší, jak si něco bere ze šuplíku za jeho zády. Díky zrcadlům na něj vidí, ale nevidí, co přesně to je. Pro sebe znovu protočí očima, než se matrace znovu zhoupne a Takeshi se zase usadí. A pak se ozve něco velmi jednoznačného, on překvapeně pootevře rty, dokonce se mu trochu rozšíří oči a musí se pro sebe tiše zasmát, když skloní hlavu mezi lopatky. +Ty chlíváku...+ Napadne ho, ale místo slov docela hlasitě zasténá, když se ta vrnící věc projde po jeho pozadí až dopředu a zase zpět a okamžitě ho přinutí zatnout prsty do peřin. Stane se to ještě jednou, než ucítí, jak se opře o jeho vchod, ale zase toho nechá a opakuje svou cestu. V tu ránu má všechny svaly napjaté k prasknutí, zuby zatnuté a snaží se to vydržet, ale v klíně mu bolestivě cuká, jak moc silný příval touhy pocítí. Cítí, jak jdou půlky od sebe, ví, že se mu to líbí, ale takhle ho umučí. Taiji byl na akci, takže jakmile k tomu má příležitost a vibrátor se znovu opře o jeho vchod, sám se silně zapře dozadu, aby mu pomohl dovnitř. Přece tady nebude čekat, až si to Takeshi rozmyslí sám! Hrdelně si u toho prudce vzdychne a pohodí hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat