Hromadné - Aby nebylo příliš pozdě. - Část 3.

(Dům Kamija, Takeshiho ložnice)

Kamijo, Takeshi, Shinya

Teď už Kamijo nedokáže vnímat nic jiného. Samozřejmě si Senu nesčetněkrát představoval na tyči, jak se kolem ní ladně proplétá. Viděl i několik podobných vystoupení jinde, aby tušil, co ho čeká. Realita však dokonale předčila jeho očekávání. Je opravdu nádherný. Každý pohyb pečlivě navazuje na sebe, nedokázal by si představit, že se do takových pozic dá vůbec reálně dostat. V Senově podání to vypadá jako to nejjednodušší na světě. On by se přelomil už na té židli a to má o sobě dost vysoké mínění. Přistihne se v jednu chvíli, že na něj kouká s mírně pootevřenými rty a raději je radši rychle zavře, co kdyby ho někdo viděl. Naježí se opravdu ve chvíli, kdy za ním někdo pronese nemístnou poznámku a střelí po něm takovým pohledem, který by ho snad dokázal zmrazit na místě. Perou se v něm dva pocity, jeden z nich si neskutečné užívá toho, co vidí a druhý…chuť vyklidit celý club a zakázat mu tohle provádět veřejně. Z toho musí jí kalhoty dolů snad komukoliv. Vážně slyšel cinknutí pásku vedle, no to snad ne! I on sám se neubrání zatleskání, aby ho ještě víc podpořil a v očích mu v tu chvíli zahoří něco, co v nich bylo jen párkrát a pokaždé, když koukal na něj. Předčí svého otce ale ne kvůli nějakému pitomému souboji ale protože chce, aby to byl on, koho bude Sena vítat s nadšením. Zaregistruje kluka vedle sebe, který je zpátky s obrovským pugétem. Převezme si ho od něj ale počká si až na konec představení, aby se mohl zvednout a položit mu ho k nohám.
Takeshi si užívá vystoupení úplně stejně. Hřeje ho, kolik se toho dokázal Sena naučit a jak svůdný přitom dokáže být. Miloval soukromá představení, která mu věnoval. Nejradši ho sledoval při trénincích a pak ošetřoval modřiny. Ta starost mu bude chybět ale…ohlédne se na svého syna a v jeho černých očích se objeví náznak překvapení. V jeho tváři totiž nevidí jen chtíč ale něco jiného, něco mnohem hlubšího. Měl by je varovat, oba. Takto by se mohli taky velmi lehce zničit ale copak na to má žaludek? Budou se trápit, když by se později oddělili?
"Pleteš se do toho víc, než bys měl ale jak bych tě mohl nepochopit." Zašeptá si pro sebe, než ho někdo vyruší. Místo nepříjemného pohledu se ale usměje a lehce natočí tvář jeho směrem. Pohled mu v tu chvíli padne na černovlasého u baru, který právě kouká na Ju-kena. K Takeshiho překvapení se Ju taky usměje a ještě na Boogieho mrkne. Pozvedne nad tím obočí ale nahlas nic nekomentuje.+Třeba se konečně rozvedeš.+Poradí mu ve své hlavě a snaží se rozdělit pozornost mezi Taijiho a Senu, jde to těžko, když je tu má takto pohromadě, i když pořád nejsou všichni.
"Šelmička si přišla pro kousek masa." Ozve se Takeshiho hlas tiše, aby nerušil představení.
"Sena ti to neodpustí, věř mi." Přidá ještě poznámku, než vyjede po jeho dlani a paži až k šíji, sjede kousek níž, aby mohl prsty zaklenout za náhrdelník a pomalu si ho přitáhne před sebe a do klína.
"Jeden by řekl, že jsem ti věnoval málo oblečení." Prohodí shovívavě ale nezměnil by na něm nic a Taiji to ví.
"Buď hodný a nekousej." Zašeptá mu tiše do bujné hřívy, kde asi tuší ouško, než dlaní krátce sjede po jeho hrudníku.
"Slyšel jsem, že si otestoval pevné základy clubu. Kde jsou ty časy, kdy jsme je testovali společně." Povzdechne si s pohledem upřeným na pódium. Nejradši by se se všemi zavřel do ložnice, kterou tu měl pro sebe, nikdo v ní nebyl jen jeho vyvolení a tam by je hezky pozoroval, jak si hrají.
Takže jeho herna je v pořádku tak v čem tkví Kaiův problém? Shin to pořád nedokáže pochopit. Spíš si nepřipouští, že by to mohlo být úplně jinak. Hledí na něj zmateně ale vzápětí se pousměje, když vidí, jak se Kai usmívá. Celý se zachvěje a snaží se, aby jeho mozek fungoval, jak má. Trochu marný boj. Dokud mu Kai nepotvrdí, že by opravdu byl jen jeho. Nejradši by mu ovinul paže kolem krku a řekl, že si nic jiného nepřeje. Pořád je ale trošičku obezřetný, tyhle věci nikdy nebyly jen tak. I přes to všechno uvnitř ví, že jemu může věřit, chce mu bezmezně věřit a děje se to. Pak přijde nové překvapení a to je délka jeho pobytu s ním. Teď už své rty neovládne a zírá na něj, jak kdyby si ho právě někdo vymyslel a on se skutečně zhmotnil.
"Jel bych s tebou a byl s tebou rok?" Musí vypadat, jak kdyby příliš rozumu nepobral. Kdopak by nemohl věřit, že se něco podobného děje. Měl by jet? Co ho tady vlastně drží? S rodinou se příliš nestýká, bydlí v pronájmu, dost drahém ale nic, co by se nedalo opustit.
"Někde poblíž v hotelu nebo?" Kai mluvil o herně u něj doma. Přišel by vždycky, aby si hráli. Přece by si ho nenastěhoval domů nebo ano? Vlastně by to vzhledem k povaze jejich budoucího vztahu bylo logické ale může si něco takového vůbec představit?
"Mám kočku a kaktus." Vypadne z něj úplně pitomě a tváře mu zrudnou.+Nic lepšího opravdu nevymyslíš.+
"Omlouvám se Kai-sama já….nikdy mi nikdo nic podobného nenabídl." Omluví se mu uctivě a dovolí si opět znovu vzhlédnout, mne si prsty o sebe a nakonec na ně i chvíli koukal. Bože, odkýval by mu cokoliv, snad i vlastní smrt, ale neměl by spíš dělat nepřístupného? Aspoň trochu aby mu stál za to?
"Musím si sbalit věci, chvíli mi to potrvá." Slyší sám sebe říkat a jeho tělo povolí, jak se mu uleví, když to celé vyslovil. Ani neví, o co se pokoušel, když nad tím chtěl přemýšlet a vlastně ho vůbec nezajímá na jaké ceně se s Kamijem domluvili. Pro něj to práce právě přestala být a už nadobro. Kdo by mu taky odolal, když si pro něj přišel. Bez dovolení, bez zeptání se spokojeně schoulí do jeho náruče, zaboří tvář pod bradou do jeho šíje a tiše se zasměje hlubokým hlasem.
"Myslel jsem, že jsi se mnou nebyl spokojený a proto jsi odešel."

Sena, Boogie, Kai, Taiji

Z podřepu Sena padne rovnou před sebe na dlaně a na všechny čtyři, je teď tváří opravdu blízko publiku a konečně si jich všimne. Nejdřív Takeshiho s Taijim za zády a posléze i Kamija. Usměje se na dvojici před sebou tím nejhříšnějším možným způsobem a na pódium začnou padat bankovky jako u striptýzu. Horní polovinou těla klesne až k zemi s rukama nataženýma před sebe a prsty propnutými, než se zvolna zase stáhne zpět, přetočí se bokem k tyči, které se chytne, vyskočí na nohy jako srnka a několika silnými pohyby paží se v kruzích dostane zpět nahoru na tyč. Tentokrát své tělo roztočí opravdu velmi rychle s nohama do V, potom jednu pokrčí a stehnem se o ni pevně zapře, zatímco si přehmátne, aby měl tyč za zády. Levou dlaní se chytne za kotník, pravou podvlékne pod druhou nohou, kterou natáhne dopředu a znovu předvede trochu šílený provaz, než zůstane viset na tyči pouze opletený tou jednou nohou a druhou má stále v propnutí za hlavou. Takto sjede k zemi, kde se stejným způsobem jako na začátku v rychlých pohybech vyšvihne zase až k vrcholu tyče a pověsí se za ni hlavou dolů. Dovede to čelem k ní i od ní, skoro se jí nedotýká jinak, než že ji má v ohybu ruky nebo kolene a nakonec se zastaví v otočkách nahoře, hlavou stále dolů, nohy roztáhne opět do provazu hudba přejde v dramatickou odmlku, než se naposled rozezní, Sena se prudce spustí dolů k zemi hlavou napřed, vypadá to, že si ji rozbije o podlahu, že to bude velmi ošklivý pád, ale nakonec se zastaví na místě snad dva milimetry nad zemí, spustí nožky dolů a udýchaně zůstane stát čelem k publiku. Udělá na ně princeznovské pukrle, snaží se nevidět ty, kteří si skutečně sáhli do kalhot a pak se rychle sehne pro kytici růží, kterou k sobě přitiskne a všem zamává. Ještě jedna hluboká úklona a dřív, než se na něj vrhne polovina rozjitřeného davu, zmizí vzadu v zákulisí. Nutně se potřebuje zhroutit na židli a vypít vodovodní kohoutek. Tohle je hrozná dřina.
Ještě během vystoupení se Taiji usměje po tom oslovení a pružným krokem obejde křeslo, aby se mohl Takeshimu posadit na klín.
"Proto jsem přišel teď, nemůže mít všechno pořád pro sebe." Broukne rozverně a provokativně u jeho tváře, ale než ho stačí dál trápit, je nabádán, aby nekousal. Usměje se, když ho Takeshiho nos lechtá ve vlasech a ještě víc, když dojde na jeho první noc s Toshiyou. Nepochybně mluví o něm, o kom taky jiném? Je ale rád, že jeho osobu dál nerozebírají, protože by nerad, aby na něm bylo cokoliv k poznání. Stejně si ale nedovede odpustit provokace svého mentora, když se mu snaží sáhnout do klína, zatímco si tak krade pozornost pro sebe a zuby ho tahá za vlasy na čele. Takeshi má oči na pódiu, ale to vůbec nevadí. A pak Sena skončí a vypukne ohlušující potlesk. I on mu zatleská a trochu se tak na Takeshiho klíně narovná. Společně s ním tleská i Boogie, který v podstatě zapomněl pracovat, ale oni zase klienti zapomněli, že chtějí pít, takže se to nějak ztratilo. Bystrýma očima sleduje Taijiho a jeho počínání, přemítá nad tím, jestli by něco podobného svedl taky a pak vyrazí pro nové objednávky, při kterých se připlete až k pódiu poblíž Kamijova stolu. Je to vteřina, kdy se střetne očima se Senou a ví, okamžitě to ví, že je z něj z nějakého důvodu sok. Nechápe jak to poznal a co se stalo, ale dívá se na něj plachýma a naprosto z míry vyvedenýma očima, zatímco ty Senovy jsou jako kámen a vyzívající. A pak zmizí a Boo se znovu zapomene s otevřenou pusou. Tohle mu tak ještě scházelo!
Kai stále sleduje Shinyovu tvář. Vnímá zachvění jeho těla i jeho pootevřené rty a přikývne, když se Shin ubezpečuje, že je to celé pravda.
"V hotelu?" Zopakuje po něm zaujatě a na okamžik se tváří, že přesně tak to myslel.
"Myslíš, že tě nechám bez dozoru někde v hotelu, aby se ti ještě něco stalo?" Pronese velmi tiše, skoro nebezpečně, ale ta výhružka patří spíš všem, kdo by mu chtěli něco špatného.
"U mě doma, přesně tak." Potvrdí jednoznačně a pak se musí rychle kousnout do rtu, aby nevyprskl smíchy. Nejen, že tu kočku trefil, ale to, jak to řekl...
"Je to místo plné zvířat, jedna tvoje kočka se tam vejde." Slíbí mu. +Je bílá, na krku má rolničku a jmenuje se Orion. Nikdy nebyla venku a žere jenom lososa.+ Napadne ho pobaveně. Psy to bude zajímat. Když se ale Shin začne omlouvat, připadá mu tak rozkošný, že se nedovede ubránit trochu něžnému pohledu na něj. Sleduje ho, jak si mne prstíky, jak úchvatný a křehký je a cítí brnění dole v břiše.
"Třeba se ti nelíbím... rok je dlouhá doba." Nadnese, protože co kdyby to tak bylo? Takhle se jich zbaví po jedné noci, ale s ním by to bylo jinak. Jenže Shin je najednou připravený balit. To je dobře, protože on chce odejít dnes, teď. Přivine ho k sobě do náruče a neskutečně se mu uleví. Dlouze se nadechne vůně jeho vlasů a nemůže uvěřit tomu, že šlo všechno přesně tak, jak si naplánoval. Že skutečně odjedou společně. Pohladí ho po zádech a nechává ho ještě několik okamžiků tak, než promluví u jeho ucha.
"Tak honem. Je toho hodně před námi. Musíme do kanceláře, k tobě domů a cesta není krátká." Řekne mu a popožene ho ze svého klína. Dřív jak ráno doma nebudou, to je mu jasné.

Kamijo, Takeshi, Shinya

Je k neuvěření, co všechno Sena dokáže. Kamija doslova fascinuje každý jeho pohyb, dokud představení opravdu neskončí. Zvedne se společně s ostatními ale on není ten, který tleská. Má plné ruce práce s pugétem, který položí na pódium, aniž by z něj spustil své oči. Hoří v nich touha, chtíč po chvílích, které prožili společně v Senově království. Nejradši by tam zašel znovu a udělal to podruhé, potřetí, klidně i stokrát a neměl by dost. Vrátí se pomalu ke svému místu a střelí pohledem po svém otci. Taiji mu očividně dělá skvělou společnost a Kamijo se nutně potřebuje napít. Má club plný možných protivníků a neví, zda je to opravdová hrozba nebo ne. Usadí se a koutkem oka zahlédne Boogieho, jak se mihne kolem jeho stolu. Nevšiml si, jak na sebe se Senou koukali, za to hmátne po jeho zápěstí a přitáhne si ho blíž.
"Co kdybys šel zatancovat ty?" Dobírá si ho s nádechem chladného pobavení ale jeho zápěstí jen tak nepustí. Pak pomalu vstane, aby ho převýšil a pozvedne jeho tvář ukazováčkem za bradu. "Uvidíme se zítra v noci, přijď v jedenáct." Oznámí mu klidně a trochu se přiblíží rty k těm jeho. Nic víc, se však nestane. Narovná se pomalu, aby zahlédl pohled Ju-kena, samozřejmě si všimne, že zatíná ruce v pěst. Vítězoslavně se usměje, než se vydá k průchodu, aby zamířil za jasným cílem. Musí nutně mluvit se Senou, za hodinu, už by snad mohlo být pozdě. Ani na chvíli se nezarazí, když dojde ke dveřím jeho šatny a vpadne dovnitř.
"Co s ním máš? Měl?" Uhodí na něj přímo a v očích se mu zablýskne. Přemáhání mu vydrží asi dvě vteřiny, než k němu prostě dojde, popadne ho v pase a vášnivě se přitiskne na jeho rty. Tlačí ho pozpátku k zrcadlu, aby ho vysadil na desku stolu a napasuje se mezi jeho stehna. Je mu úplně jedno, že má za sebou vystoupení. Sena si za to může sám, neměl vypadat tak sexy.
"Nemůže? Všichni můžeme, jen to musíme opravdu chtít." Opáčí Taijimu Takeshi, který ideálně dělí pozornost mezi oba. S úsměvem odhání snahy Taijiho mu sáhnout do klína. Může mít let, kolik chce, ale s někým takovým na klíně se opravdu špatně ovládá. Skoro smutně si povzdechne, když Senovo vystoupení skončí. Je to škoda, vždycky mu to přišlo hrozně krátké, i když věděl, kolik to jeho kvítek stojí úsilí. Potlesk a burácení je ohlušující, nediví se jim, nikdy lepší představení neviděl.
"Pojď šelmičko a bez obojku." Dobírá si Taijiho pobaveně, když ho plácne po stehně, aby se zvedl. Jakmile vstane, vezme jej kolem pasu a vede si ho do své ložnice, ke které má klíče jen on. Další podmínka.
"Rád bych se ještě trochu napil a poslechl si nějaké hezké vyprávění. Třeba, co všechno jsi provedl s mistrem Harou. Rád bych od něj něco málo koupil a nebylo by na škodu vědět, s kým chci obchodovat." Přitiskne krátce Taijiho víc na svůj bok a je zvědavý, co se dozví. Cestou potká ještě několik známých, se kterými si vymění několik frází a přání hezkého zbytku večera. S jedním si domluví schůzku na zítřejší den a pak už jim nic nebrání, aby se dveře jeho ložnice zase po několika týdnech zavřely. Samozřejmě ho tam čeká velká postel a obří pohodlné křeslo, kde trávil hodiny a hodiny, klidně i sám. Kde jinde by se mu nejlépe přemýšlelo, než tady, kde jej nikdo nerušil, pokud nechtěl. Mnohem lepší, než kancelář, málokdo věděl, že tu něco takové je.
Shin ani nedýchá, když vyčkává na Kaiovu odpověď. Nepřeje si nic jiného, než aby do hotelu nemusel. I to by byla výhra ale sám si přiznává, že v jeho společnosti se cítí skvěle a v bezpečí. Byl zvyklý se toulat po nočních ulicích ale stejně se nikdy nezbavil zvláštního pocitu, že by si přál, aby se nemusel toulat sám. Mít někoho, kdo se o něj postará a dá mu pocit, že na jeho osobě někomu záleží. Je to zvláštní, přišlo to tak náhle ale…je to opojné. Nedokáže se od něj odtrhnout. Půjde k němu domů a tam zůstane po celý rok. Co by si vlastně mohl víc přát? Nebojí se, vůbec nemá strach, že by se od Kaie už třeba vrátit nemusel, že by mu opravdu ublížil. Netuší, jak Kamijo jeho smlouvu nastaví. Kdyby to byl Takeshi, nebyl by důvod se strachovat. U něj byli všichni v bezpečí ale teď? Jak moc mu záleží na penězích? Pořád mu v hlavě zní jeho slova o tom, jestli se mu líbí. Záleží mu na tom?
"Líbíš Kai-sama, moc se mi líbíš. Ta kravata je sexy." Vyjde z jeho rtů, když mu odpovídá kamsi do jeho hrudi a jemně onu věc kolem jeho krku vezme mezi prsty, aby za ní sotva citelně zatahal. Mírně se odtáhne a neví, na co se ptát dřív, jestli na ty zvířata nebo na cestu, která je očividně čeká.
"Pojedeme teď v noci?"+Jen balení mi bude trvat hodiny.+
"Musím si toho hodně vzít." Snaží se ho přesvědčit, že to rozhodně nemůže do rána stihnout. Jen se mu ale podívá do očí, jsou všechny jeho myšlenky zapomenuty. Chce jet a hned!
"Vezmu si odtud jen pár věcí." Vystřelí na nohy s nesmělým úsměvem, který doplňuje spokojený výraz v očích a rozběhne se do vedlejšího pokoje, kde popadne svůj kožený baťůžek a rve do něj svou oblíbenou hračku, se kterou dostal při jejich posledním setkání. Bude mu asi z něj trochu čouhat ale to mu nevadí. K tomu pár osobních věcí, několik oblíbených náramků a dokladů a ani ne za pět minut už stojí ve dveřích.
"Víc, už si brát nemusím. Ne odsud." Prohodí, než se ozve zaklepání a vstoupí dva právníci, jeden nese smlouvu pro Kaie a druhý si sebou odvede Shinyu, aby podepsal i on.
"Stejně si musím ještě pro svou kartu, jsou tam prohlídky a všechno." Sdělí mu.
"Za půl hodiny u východu?" Pozvedne nepatrně obočí a pak s tichým spokojeným smíchem zmizí. Smlouvu si u Kamija v kanceláři přečte opravdu důkladně a očima se zasekne na posledním dodatku. Měl tušit, že to nebude jen tak. Podmínka, že pokud od smlouvy odstoupí, nesmí Kaie kontaktovat. Pokud smlouva skončí, nesmí se už nikdy vidět. Ale bez ní? Kai ho nebude chtít. Není lehkovážný ale chce mu být blízko, proto sáhne po peru a úhledně se podepíše. Pak už mu nic nebrání i se svými papíry zamířit k východu.

Boogie, Sena, Kai, Taiji

Když Kamijo popadne Boogieho za ruku, málem ho raní mrtvice. Tak strašně byl Senou vyvedený z míry, že podobný dotek vůbec nečekal a strach se mu na okamžik promítne v plachých očích, když se prudce otočí čelem ke Kamijovi až černé vlasy zavíří vzduchem. Je to proto, že si nevšímal svojí práce tak, jak měl? Teď dostane vynadáno nebo možná ještě hůř. Málem by z něj vypadlo něco jako Cože a zadoufá, že tohle nemyslel vážně. Kamijo začne vstávat a on společně s tím pomalu zaklání hlavu, jak se na něj dívá. Padne požadavek na zítřejší setkání a on se nezmůže na víc, než rychlé přikývnutí. Pak se kolem něj protáhne jako lasička a honem se věnuje své práci. Teprve v ten okamžik mu začne rychle běhat hlavou, co tím myslí, co mu bude chtít... Má mysl plnou rande s Ju-kenem, toho, jak se ocitl spící ve své posteli a s lednicí plnou jídla a teď tohle. Kromě toho cítí, že se tu něco děje, že to má nějaké pozadí. Sena si maličko odpočine v zákulisí, napije se a pak i s kyticí vyrazí do své šatny. Jakmile se v ní zavře, povšimne si, že někdo už posbíral peníze, co mu lidé házeli a přinesl mu je v košíčku na stolek. Příjemný přivýdělek. Pro sebe se pousměje a povzdechne si, když se ohne, aby začal rozvazovat boty na stehnech. Chce z těch podpatků hned ven. Už to nevydrží ani minutu. Strašně se lekne, když se dveře rozletí, až křídlo bouchne o protější stěnu a zase se zavřou. Prudce se tím směrem otočí a v očích mu zlověstně blýskne, ale Kamijo se blíží jako blesk a než stačí Sena cokoliv udělat, má jeho rty na svých, stejně jako jeho tělo proti svému. Ještě, že ho Kamijo drží, protože by býval upadl, jak to nečekal. Sám zavrávorá o několik krůčků dozadu, ale Kamijovo tělo ho stejně tlačí před sebou a jemu nezbývá, než couvat, zatímco se rukama zapírá o jeho hrudník a pere se s ním. Co má tohle znamenat? Kdo si myslí, že je?! A co je mu po tom, co s Takeshim má a nemá! Co on má se všemi ostatními? Zlobí se na něj alespoň v duchu, dává mu hodně nepěkných jmen a zároveň mu rty vychází vstříc, i když se ho rukama snaží zbavit. Tolik na něj myslel... Narazí zadkem o toaletní stolek a vzápětí se kolem s rachotem rozletí všechno, co na něm stálo. A bylo to hodně kosmetiky, šperků a pudrů. Je přibitý mezi Kamija a zrcadlo, silně svírá stehny jeho boky, což po výkonu na tyči opravdu bolí a pořád není schopný odtrhnout se od něho. Dlaněmi mu vjede do vlasů, pevně je stiskne a vzdychne si, ale po tom se od něj konečně odtrhne a rovnou mu pleskne takovou, až Kamijo otočí tvář.
"Co si to dovoluješ?!" Vřískne na něj.
"Máš plný club placených děvek, skoč si pro jednu z nich. Pěkné jsou ty černovlasé!" Vrátí mu jeho žárlivost a chce ze stolku seskočit.
Taiji se zatváří trochu překvapeně, když je vyzván, aby Takeshiho následoval. Tak s tímhle vůbec nepočítal. Myslel si, že ho přijde pozdravit, popovídají si spolu a pak zase pěkně zmizí, zatímco on bude pokračovat v obhlídce clubu. Přesto se lascivně usměje a vstane a nechá se jím odvádět k jeho pokoji. Ví moc dobře, že jdou k němu, zná tu cestu nazpaměť. Je to ale poprvé, co je uvnitř sebe dokonale vyvedený z míry. Má v hlavě jenom Toshiyu a to, co si slíbili a teď se z toho nemá jak vyvléknout. Co má říct a zrovna Takeshimu? Jsem tady zaměstnaný na sex s kýmkoliv, ale už vlastně spím jenom s jedním z nich? To nešlo a jeho hlava nebyla schopná tak rychle vymyslet žádnou kličku. Je překvapený sám sebou, že bude mít problém podívat se Toshiyovi do očí, i když on moc dobře ví, s kým spí. Jenže si oba mysleli, že je na nějaký čas zaplaceno a tím to hasne. Teď vážně lituje, že tady není Uruha, který by normálně strhl pozornost na sebe. Není to tak, že by s ním nechtěl být, jen... +Záleží ti na něm...+ Uvědomí si zděšeně. Další překvapení, mistr Hara mladší vlastní nemovitosti? Neměl by je vlastnit ten starší? Kolik toho kruci Toshiya má? Společně vstoupí do Takeshiho pokoje a je na čase zapomenout na všechno, kromě něj.
"Co bych s ním provedl..." Pousměje se Taiji a dělá stydlivou školačku, zatímco se u nohou postele otočí čelem k Takeshimu a usadí se na ní s dlaněmi opřenými o matraci. Zkusí si, jak to pruží, jako kdyby to nevěděl.
"Mám to předvést názorně?" Zacílí rovnou na konkrétní věc.
Kdyby Kai nebyl v tomhle rozpoložení, asi by ho za tu kravatu plácl. Oblečení není to, na co se ptá, ale on ví, že ho Shinya trápí schválně. +Já ti to vrátím, neboj se.+ Pomyslí si s jemným úsměvem, dokud se na sebe nepodívají a on už se zase mračí jako před tím. Stačí mu jen tenhle výraz, aby Shinya pochopil, že se pojede hned a bez řečí a přehodnotil potřebu mít s sebou všechno na potřebu vzít s sebou jen nutné. Však on mu pro to když tak pošle, ale to mu teď slibovat nemusí. Provází ho očima, jak běží balit a sám ještě zůstane sedět v křesle. Zamyšleně si přejíždí prsty po rtech, slyší ho, jak tam něco štrachá a uvažuje, kde je háček, že jde všechno tak hladce. Žádný ale nevidí. Zvedne k němu oči, když se Shin jako blesk zase vrátí a z batůžku kouká kočka. Musí zavřít oči a promnout kořen nosu, aby se hlasitě nerozesmál. Je neskutečně roztomilý, šílí z něho. A tohle se mu očividně moc líbilo. Ohlédne se ke dveřím, když někdo zaklepe a vejdou právníci. Bez Kamija? Ale, ale, copak se děje? Nemá na ně čas osobně? To si neodpustí prohodit ve správnou chvíli. Nelíbí se mu, když mu jeden z právníků chce Shinyu odvést do jiné místnosti, nejradši by si tu jeho smlouvu přečetl sám, ale na to nemá právo. Neochotně ho nechá jít a tváří se na právníky tak, jako by za to mohli oni, ale sám se musí ponořit do vlastní složky. Nenajde v ní nic špatného, rozhodně tam nemá to, co Shinya. Stejně ještě spěšně obvolá vlastní lidi, přeptá se na pár věcí a pak podepíše taky. Připadá mu to jako smlouva s ďáblem, ale pořád je to jen divný pocit uvnitř. Převezme si svou část, odevzdá tu druhou a vstane. Je čas vyrazit na cestu.

Kamijo, Takeshi, Shinya

V první chvíli se prostě Kamijo nedokázal ovládnout. Musel to udělat. Chtěl mu vynadat za svého otce, chtěl mu toho tolik říct ale to všechno odplulo ve chvíli, kdy ho uviděl. Jeho tělo neskutečně hřeje, Senovy rty mu odpovídají a ruce tlačí pryč. Je mu to jedno, může ho odstrkovat jak chce ale on se nenechá. Pak o něj ale přijde a přistane mu taková, že si málem prokousne ret. Setře si koutek bříškem palce, aby se přesvědčil, že se tak nestalo. Podívá se mu upřeně do očí, v těch jeho se možná jen vystupňoval chtíč. Prudce popadne jeho zápěstí a přibije jek desce stolu.
"Myslíš, že mě můžeš beztrestně fackovat?" Zeptá se ho tiše a výhružně a znovu se přitiskne na jeho rty. Není to tak dobyvačné jako před chvílí a postupně jeho polibek dostane nádech jistě něžnosti.
"Sena-chan." Zavrní tiše, když se mírně odtáhne.
"Myslíš si, že mě můžeš beztrestně svádět? Snad nevíš, že nechci nikoho jiného?" Položí mu další otázky s nepatrným pozvednutím koutku a dlouze vydechne, když se natlačí klínem proti jeho.
"Pojďme dnes spolu. Seženu ten nejlepší hotel, můžeme zůstat tady nebo půjdeme k tobě." Sdělí mu několik návrhů, než se v jeho tváři objeví jistá obava a pomalu jeho ruce pustí.
"Hlavně nikam nechoď s ním." Vysloví a je v tom znatelná prosba. Opravdu má strach, že by mu ho mohl otec vzít. Neznal povahu jejich vztahu ale žralo ho, že je to až příliš důvěrné. Často o něm slýchával doma a teď, když ho poznal, ho nechce dát nikomu.
Takeshi zůstane stát uprostřed pokoje a prohlíží si Taijiho zkoumavým pohledem. Jindy by mu vykládal peprné detaily a teď se tváří jak školačka? Má tušení, že se něco změnilo ale není si jistý, co to je. Přejde pár kroky ke svému baru a oběma nalije do skleniček, než mu jednu z nich podá a prohlédne si jeho gesto s postelí. Pobaveně nad ním zavrtí hlavou a přejde ze strany, aby se taky usadil, povolí knoflíky saka i další dva košile a pohodlně se uvelebí k čelu, o které se zády opře. Z kapsy saka už loví cigarety, bez nich by to nejspíš nešlo.
"Názorně předvést, jak se země zachvěje? Ach šelmičko, asi už jsem na to příliš starý." Zavtipkuje na svou vlastní adresu.
"Myslel jsem si, že si poslechnu dojemný příběh, jak odcházel zničený a ono se nic neděje. Pročpak?" Zeptá se jej s jistým zaujetím, než si krátce potáhne a vyfoukne obláček namodralého dýmu, pak nabídne samozřejmě i jemu.
"Tak mi to ukaž." Vyzve jej zničehonic s krátkým kývnutím hlavou. Jestli se něco děje pozná to, snad.
"Ale vlastně máš volno, takže rozhodnutí nechám na tobě. Jsem poslední dobou unavený víc, než bych si přál. Energii jsem zdá se nechal tady s vámi." Nespokojeně si mlaskne sám nad sebou.
"Nebo mi povídej, co tu vyvádí můj drahý syn. Možná to mě trochu přivede k životu. Není nad to se bavit cizími chybami, nejvíc těmi, ze kterých můžu mít prospěch." Sdělí mu trochu neurčitě ale vlastně tím vystihuje dost. Už aby to celé bylo za ním. Kamijo si třeba uvědomí, kudy by se měly jeho kroky ubírat a on už bude moci na odpočinek. Aktivní, to ano a taky velmi zasloužený.
Oči Shinyi se rozzáří v okamžiku, kdy spatří Kaie na něj čekat. Svou část smlouvy má pečlivě schovanou v batůžku a ne, neobtěžoval se schovat kočku víc. Je to dokonalý kontrast k tomu jak vypadá.
"Pojedeme dlouho?" Zeptá se zvědavě a hned se kousne do rtu. Smí se vůbec ptát? Za dveřmi pro personál, kudy je pustili, se ohlédne a zmapuje očkama celou budovu clubu. Jak dlouho tu vlastně pracoval? Za jak dlouho se sem vrátí? Dokáže se vůbec vracet? Přepadne ho trochu pochmurná nálada a smutek, takový ten pocit, když člověk opouští oblíbení místo.
"Budete mi chybět." Šeptne do ticha a pak se podívá na Kaie. V tu chvíli si je jistý, že udělal správně. Zamává clubu na rozloučenou a docupitá za ním vstříc jeho novému osudu. Má krásnou postavu, přísný, pro něj vábivý hlas i vůni a jistě se o něj skvěle postará.

Sena, Taiji

Pořád mu v očích jiskří blesky, ale jsou smíchané s touhou. Pozoruje Kamija, jak si otírá ret i to, jakým způsobem k němu stáčí svoje oči. Čeká všechno. Především křik o tom, jak překročil svoje pravomoci, protože jsou v práci. Srdce mu divoce buší, bojí se toho, co by mohl udělat, i když ho Takeshi teprve před chvílí ujistil, že mu nic nehrozí. Znovu přijde o svobodu a dlaněmi pevně narazí o desku stolku, Kamijo drží a nepustí. Je znovu políben, sám mu polibky už zase vrací a vůbec by nečekal, že to celé přejde tak jemně do ztracena. Oddálí se od sebe jen natolik, že by se mohl nosem otřít o jeho a uslyší svoje jméno. Hledí někam dolů, vlastně klopí oči a schovává je za řasy a hrudník se mu divoce zvedá, když jemně pootevře rty.
"Musím dát do vody ty růže..." Hlesne a chce se z toho zase vykroutit, ale pak se mu rychle podívá do očí.
"To není pravda." Řekne hlasem, který je najednou velmi zranitelný. Poslouchá jeho návrhy, honem zauvažuje kde a s kým bydlí, že svoje místo nenavrhl a rychle si rozvažuje v hlavě, jestli mu chce znovu dovolit, aby spolu fyzicky byli. Mohl by si ho tím připoutat a mohl by tím ukázat, že se mu vždycky podvolí. Vůbec neví, co má dělat. Jenže Kamijo najednou pustí jeho dlaně a pronese něco, co rozechvěje jeho nitro. Vrátí k němu svoje oči, zatímco si promne zápěstí a vypadá docela krotce a něžně.
"Tak dobře... ale půjdeme k tobě." Nebyl by to on, aby nevymyslel něco, co mu podle něj šlápne na kuří oko. Půjde, ale jedině tam, kam ho sám od sebe nepozval. Ať se s tím popere.
"Jsem hrozně zpocený. A v kostýmu. Musím se osprchovat a převléct." Řekne mu jako matka, která musí malému dítěti vysvětlovat zjevné věci. Mírně zatlačí do jeho hrudníku a sklouzne ze stolku. Vykročí za paraván, kde ze sebe konečně začne kousek po kousku sundávat kostým. Něco padá s cinkáním k zemi a něco přehazuje přes vršek zástěny.
"Ani jsi mi neřekl, jak se ti líbilo vystoupení." Prohodí odtamtud jako by nic a když paraván obejde, je bos a nahé tělo má zabalené v ručníku do půli stehen.
Taiji se natáhne pro jednu sklenku a sleduje Takeshiho, jak si rozepíná knoflíčky. Nepochybuje o tom, proč je tady. Upije trochu a nechá ho, aby se uvelebil.
"Ale nejsi..." Přejde k tykání, když jsou sami a nikdo je neposlouchá.
"Vždyť je to jenom rok, co jsme tu byli naposledy..." Připomene mu a otočí se na posteli do kleku, čelem k němu. Takeshi je někdy až moc bystrý. Taiji musí na chvíli pohlédnout do matrace, než mlaskne rty o sebe.
"Protože prožitek je vždycky lepší, než slova." Řekne obratně a pružně se začne přesouvat po všech čtyřech směrem k němu. Teď na to Takeshi prostě přijít nesmí. Přiměje ho dát kolena od sebe, když se dlaněmi opře podél jeho boků a očima si velmi okázale prohlédne jeho klín pod kalhotami. Musí se tiše zasmát. Přišel na drb? Okamžitě je mu jasné, že mezi sebou mají něco, co chce Takeshi vyhrát.
"Myslím, že má co dělat, aby se v nás zorientoval. Ale podle mě si brzy vypěstuje vlastní trojici. Jednoho už si vyhlédl, mohl jsi ho vidět dole. Nepochybuju o tom, že je první z nich." Prozradí mu a přenese váhu na levou ruku, aby mu začal rozepínat pásek a po něm i poklopec. Vždycky šel na věci dost přímočaře. Chce zničit? Tak ho zničí.