Boogie x Kamijo - Tohle nebude obyčejná jízda. - Část 2.

(Club)

Kamijo

V hlavě má pořád ještě jeho oslovení. Bylo na tom něco dráždivého, mohl by mu tak říkat častěji. Však on ho ještě nenásilně přinutí. Nepatrně se pousměje nad tokem svých myšlenek ale je vidět, že je rád, jak se náramek Boogiemu líbí.
"Přece bych tě neozdobil něčím obyčejným." Zašeptá pomalu, když se přiblíží k jeho zádům v obchodě a očima pozoruje, na co se dívá a čemu se pochechtává. Mohl tušit, že se bude tvářit podobně, však ono ho to brzo jistě přejde.
"To by sis nezasloužil, Boo-chan." Broukne ještě tiše a smyslně, než protáhne paži kolem té jeho a jemně jej uchopí za bradu.
"Tohle by ti neslušelo, možná kdyby toho latexu bylo o dost méně." Pokračuje dál a momentálně se nehodlá od jeho těla oddalovat, právě naopak pohne se klínem proti jeho pozadí. Prodavačka je, zdá se zvyklá na různé osoby, které tento obchod navštíví, a co tu provádějí, takže si jde po svých se slovy, že bude nedaleko, kdyby cokoliv potřebovali.
"Hm, já už mám všechno ale ty by sis měl vybírat Boo." Pobídne ho stále šeptem, když nasměruje jeho pohled k poličkám s vibrátory.
"Třeba tady. Ani netušíš, co všechno takové hračky umí." Provokuje jej dál a druhou dlaň položí na jeho bříško, kde mezi prsty sevře látku jeho trika.
"Dokážeš si představit ty vibrace a pohyby uvnitř tvého těla." Natlačí se proti němu, aby ho donutil udělat několik kroků blíž a prohlédnout si, co obchod v tomto směru nabízí.
"Vybereš si nebo to mám udělat za tebe?" Krátce se nadechne a tiše zasměje, když nasměruje většinou plaché černé oči k těm největším kouskům. Teď ho trochu trápí, ale užívá si to na maximum.
"Nebo snad něco trochu jiného." Stočí je tvář ke kroužkům a návlekům, které jsou o kousek dál.
"Možná se jen tváříš, ale máš rád něco ostřejšího." Otočí jejich těla o devadesát stupňů, kde na zdi visí různé kožené věcičky, které snad ani sám Kamijo nikdy neviděl. Je to opravdu dobře vybavený obchod.
"Vzadu jsou kabinky, víš. Mnohem větší, než v tom s oblečením." Podněcuje Boogieho představivost a ignoruje přítomnost dalších nakupujících, kteří jim víceméně nevěnují pozornost. Sám stočí krátce oči na obrazovku v rohu obchodu, kde jsou…skoro to vypadá jako reklamy ale tyto rozhodně v televizi nikdy neuvidí.
"Mám tě nechat vybírat nebo půjdeme společně?" V něm samotném všechno kolem probouzí mnohem víc touhy. Dokázal by si představit, že na něj použije minimálně polovinu z toho, co tu vidí a rozhodně by si to pořádně užil. Při svých slovech sjede dlaní víc pod pupík, ale nezastaví se ani u kraje kalhot. Povyhrne jeho svršek, aby přikryl štíhlé prsty, jejichž konečky zabloudí mnohem dál. Moc dobře si pamatuje jak bledá je jeho pokožka i její chuť a stojí ho to značné ovládání, aby se na něj nevrhl hned. Plachý Boo a erotické zboží všude kolem, to je přímo vražedná kombinace. Mohl by mu pokojíček v clubu vyzdobit vším možným, je si jistý, že by spousta zákazníku šla do kolen jenom z toho, jak by Boo stál uprostřed pokoje s tím vším.

Boogie

Ucítí jeho přítomnost těsně za zády a vzápětí ho Kamijo vezme za bradu, takže za ním otočí svou tvář a podívá se mu do očí z pod závoje svých řas. "To je dobře." Řekne mu, ale pořád se uculuje, zatímco očima následuje jiného zákazníka. Je trochu zvědavý, co tu kdo hledá, ale dívá se jen opatrně. Všechno mu vyžene z hlavy pohyb, který Kamijo udělá proti jeho pozadí. Díky zkušenosti jakou nedávno nabyl se mu v hlavě okamžitě připomene jenom tohle a k tomu mizející prodavačka, která ho v tom hodlá nechat. To má asi za to. Nebo se domnívá, že jsou milenci, což dneska asi kde kdo. V ten okamžik už má Kamijo jeho plnou pozornost, smích je ten tam, tváře znovu červené a musí chtě nechtě pootočit tvář k polici, na kterou Kami ukazuje. On už má všechno? Úplně všechno? Vypadá teď trochu jako plachý koloušek, ale on jím vlastně tak trochu je. Ne, to doopravdy netuší. Mají hodně tvarů, výstupků, zakřivení i velikostí. Hledí na ně, zatímco mu Kamijův sametový hlas šeptá do ucha a jeho dlaň svírá Boogieho citlivé břicho. Dokáže... teď už dokáže, měl uvnitř sebe něco mnohem živějšího. Musí na chvíli zavřít oči, protože před nimi má Ju-kena a jeho tělo. +Odděluj, odděluj, musíš oddělovat.+ Připomíná si pořád dokola jako mantru. Skoro zřetelně si polkne, jazyk se mu najednou lepí na patro, když je nucený udělat krok blíž. Ne, on si nebude schopný vybrat, vždyť ani neví podle čeho. Navíc se opravdu stydí, zkoumat to všechno nějak blíž a důkladně. Asi to nebyl dobrý nápad, udělat z něj specialistu zrovna na tohle. Nebo sem měl jít zase trochu opilý.

Kami naznačuje cosi, co ho velikostně skoro děsí, ale podle jeho smíchu pochopí, že si ho teď dobírá. Už se mu z toho vážně orosilo čelo. Pak se podívají na kroužky o kus vedle. Jeden takový mu Kamijo posledně sliboval. A on mu v opilosti odkýval, že ho koupí a použijí. +Kruci... tohle neokecám.+ Uvědomí si, že nejspíš bude jednu z těch věcí doopravdy nosit. Rychle se po něm ohlédne, když Kamijo mluví o něčem ostřejším. Cože, on? Oba se pootočí a jemu by zaskočila i slina, když hledí na pomůcky pro drsnější praktiky. Jestli na něj tohle někdo vytáhne, tak se bude bránit, no vážně! A pak dojde na kabinky. Taky jsou tu kamery, on je viděl nad vchodem. Přesto ho polévá horko, skoro nemůže dýchat a s celým jeho tělem cloumá tréma. A taky vzrušení. Prostě to je vzrušující. Asi jako když tajně koukáte na fakt dobré porno. Všechny ty věci kolem, Kamijo za zády, některé vzpomínky. Musel by být z ledu, aby to s ním nezačalo hýbat. Už jen proto se mu na okamžik pokusí vysmeknout, protože má pocit akutního nedostatku vzduchu, ale neprojde mu to. Asi se mu podlomí kolena.
"Kami-san..." Zašeptá, ale stisk stejně nepovolí, naopak Kamijova dlaň sjede níž, schová se pod látku a nepokrytě mu sáhne mezi nohy, kde začíná být patrně těsno. Neuhlídá si celkem hlasitý vzdech, otočí se po nich nějaký chlap a Boo se rovnou kousne do rtu. Ani jemu televize neušla, ale je to jen další vjem, který ho dnes nejspíš zničí.
"Já si vyberu tamhle." Chce mu utéct k vitrínce s nádhernými podvazkovými pásky, to je jeho slabinka. Kraječky a mašličky, klidně by je nosil, na stehnech i na zápěstích a taky ve vlasech...

Kamijo

Nejspíš ho jen nedokáže přinutit, aby si vybral sám něco z podobných kousků. Ví, že tohle nakonec bude muset obstarat sám a velmi si to užije. Už se vidí, jak se tu prochází a ukazuje na různé věci, aby mu je vzápětí poslal hezky úhledně zabalené ve velké krabici, v ideálním případě s velkou nálepkou hlásající, co je uvnitř. Bude se doma náramně bavit, když si představí, jak mu pošťačka předává balík. Pak už se nejspíš neodčervená vůbec. Chce si ho hýčkat, ale zároveň ho neskutečně baví jej trápit. Naběhl si sám, rozhodně mu na to neměl kývat ale je dobře, že to udělal. Kamijo sám už má v hlavě několik věcí, které mu rozhodně pořídí a bude je jednou chtít použít. O to se prostě postará. Podvědomě přidružuje štíhlé tělo před sebou, protože se mu zdá, že se mu snad podlamují kolena. Mimoděk se pousměje ale ne jako vždy, není v tom taková povýšenost jako jindy, spíš je to příjemný úsměv. Kdyby ho Boo viděl, nejspíš ho troch ukonejší, ale teď mu ho ukázat nechce, na to je příliš brzy. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Boo za těch posledních pár dní stačil nabrat nějaké zkušenosti. Vadilo by mu, kdyby věděl o Ju-kenovi? Nejspíš ano. Měl by pocit, že jeho pozici něco ohrožuje, ale zatím žije v trochu naivní nevědomosti. Pořád je přesvědčený o tom, že se dál neposunuli. Spokojeně přivře víčka, kdy se ozve Boogieho vzdech. Tohle bylo dost rychlé, ale nemůže se mu divit, stačí si jen vzpomenout na jejich chvilku u něj v kanceláři.
"Boo-chan, líbí se ti tu?" Zeptá se jej a jeho hlas je o trošku měkčí. Jenže pak o něj v nestřežený okamžik přijde. Vážně byl přesvědčený, že mu neuteče a svůj stisk povolil. Nakloní hlavu na stranu, aby zjistil, kam má namířeno a kam jeho pohled směřuje. Sám zůstane stát na místě a ohlédne se přes rameno po prodavačce, která velmi ochotně přispěchá. S dlaní na jejich bedrech ji ukazuje, co by si vložil do startovacího balíčku pro Boogieho a přidá i pár dobře mířených poznámek, po kterých se žena usmívá a upírá na něj pohled podbarvený zalíbením. Zdá se, že i tady si Kamijo dokáže zařídit pozornost. Sám vak většinu času těká očima k Boogiemu. Nedokáže se od něj držet příliš daleko. Je pro něj jako magnet, ta touha mu ukázat, co všechno může mít, je neovladatelná. Jakmile dostatečně zaměstná prodavačku, která z polic začne vybírat ty nejlepší kousky, které jí nadiktoval, vydá se sebevědomým krokem k němu. Chvíli si prohlíží bez slova zboží, a když se prodavačka objeví u nich, pozvedne pravý koutek.
"Můžete nám ji otevřít." Poprosí jí a pak se rovnou natáhne po jednom černém, smyslném kousku. Zvedne jej ve svých rukou o kousek výš a důkladně si pásky prohlédne. Ano, tohle by mu velmi slušelo.
"Je na čase si něco vyzkoušet." Mrkne na něj a vybere pár dalších.
"Když si vyzkoušíš alespoň jeden z nich, jsou tvoje všechny, na které si ukážeš. Líbí se ti má nabídka?" Zeptá se jej, ale na odpověď nečeká, prostě jej vezme kolem pasu a zamíří ke kabinkám. Chce ho v nich vidět, prostě to potřebuje k životu a protesty…o těch nechce ani slyšet.

Boogie

Opravdu se diví, že mu Kamijo dal možnost utéct, ale poprvé se opravdu zaujatě dívá na věci, které má před sebou. Jen jednou se ohlédne po něm a po prodavačce, mluví spolu a on ji vodí kolem a jeho ani nenapadne, že to je kvůli němu a nákupu, o kterém nic netuší. Už zase se dívá na ty podvazky a dokonalé prádlo, dámské, pánské... mají vážně všechno. Tohle vůbec není vulgární nebo nevkusné, něco je vysloveně něžné a romantické a působí to kvalitně. Skříňka se otevře, když se oba dva objeví po jeho boku a on si může na některé věci i sáhnout. Černá, fialová, bledě modrá... Kamijo si taky vybere něco, co se líbí zase jemu a dojde na zkoušení. Boogiemu se zřetelně uleví. Vyzkoušet si podvazek je asi to nejmenší, obzvlášť po tom, co zkoušel všechny ty kalhoty. Sleduje ho, jaké další bere do rukou, černá, rudá, temně modrá... proč ne? Teď se usmívá upřímně, když přikývne a je to asi poprvé, co by si troufl něco si nadiktovat. Pak se společně vydají ke kabinkám a míjejí u toho nějaké tři ženštiny, které se culí a otáčí se po nich. Přijdou jim roztomilí, sexy nebo zábavní? V tomhle se Boo vůbec nevyzná. Vejdou spolu do jedné z kabinek, kde je také maličká sedačka, rudé polstrování, tlumená světla - jak se v tomhle někdo dobře vidí? Ze stěn útočí provokativní plakáty, hraje tu podmanivá hudba a oni už jsou zase sami. Sehne se, aby si vyzul nejdřív boty, protože bez toho to nepůjde a pak se po něm spěšně podívá, ale teď už jde s kalhotami dolů poměrně bez okolků. Radši to nebude moc provokovat nebo se tady odehraje něco, za co by je prodavačka mohla dát zavřít, Kamijo na to rozhodně vypadá. Je to jenom podvazek, ale vybere ten černý, samozřejmě se připraví i o ponožky, aby to nebylo spíš vtipné a opře špičku levé nohy o sedačku. Pak se zhluboka nadechne a rozhodne se mu to divadlo sehrát. Začne ho navlékat opravdu pomalu. Dá si záležet s držením těla i propnutím špičky, nechá vlasy, aby se mu přelily přes rameno, tak trochu jako by tam Kamijo nebyl a všechno to získalo efekt a atmosféru dámy, co se obléká a je sledována jen tajně. Zakázaně. Hladí konečky prstů svou vlastní pokožku, když se jemná krajka sune po lýtku výš, přehoupne se přes koleno a zakotví na pevném, ale štíhlém stehnu. Upraví si ji a prohlédne, rty má při tom jemně pootevřené a pohladí mašličku na straně.

Kamijo

Kamijo je víc, než spokojený s tím, jak vypadají kabinky. Prostě se to sem hodí a navíc to v něm podněcuje tu správnou náladu. Je to sexy a provokativní, stejně jako pocit, že Boo se ani nesnažil protestovat. Tohle bude zkouška hlavně pro Kamija, protože sledovat něco takového, co si zatím jen představuje, je prostě nad síly každého chlapa, který obdivuje podobné krásy. Zatím se tváří skoro nezaujatě ale je to jen jeho obvyklá maska. Vůbec nepochybuje o tom, že mu ji Boo brzo smaže, jak kdyby v něm zažehl něco, co se ještě nikomu nepodařilo.  Pohodlně se usadí na pohovku, opírajíc se předloktím o opěradlo a zaklene kotník o koleno. Dravým pohledem jej pozoruje, když se začne svlékat a očima pečlivě následuje látku kalhot, jak sjíždí po bledé pokožce. Nejradši by se nahnul a sám ji taky pohladil, zatím se však obstojně drží. Věří, že mu to dlouho nevydrží, něco v Boogieho pohledu mu napovídá, že tady prostě popustí uzdu svému chování. Neplete se a brzy se mu naskytne pohled na něco naprosto dokonalého. Je v tom jistá provokace smíchaná s jeho plachostí. Podmanivé, stydlivé smyslné…Taková kombinace, kterou nedokáže dát dohromady kde kdo, aby to nebylo spíš k smíchu. Boo je toho mistrem a Kamijo musí stisknout rty k sobě, aby opravdu hlasitě nevydechl. Je dokonalý, každý milimetr nožky, po které přejíždí látka podvazku, jakoby se rozzářil. V Kamijových očích to tak prostě vypadá. Tlumené, rudé světlo se odráží od černých pramenů, které tvoří dokonalý závoj a podněcují jeho fantazii ještě mnohem více. Prsty svírá látku opěradla, jak moc se snaží odolat, je to ale předem prohraný boj. Nedokáže mu odolat a dnes už vůbec ne.
"Boo-chan, jsi okouzlující." Vydechne touhou podbarveným hlasem a posune se na pohovce blíž k jeho nožce. Natáhne k němu konečky prstů a jako první se dotkne nártu. Sleduje svůj pohyb očima a postupuje pomaličku asi do půlky stehna a pak zase zpátky. Má ladné nožky, kdejaká žena by mu je mohla závidět.
"Sluší ti, opravdu." Složí mu upřímný kompliment.
"Můj klenote." Dodá ještě, než své štíhle prsty obemkne kolem jeho kotníku a pomalu jeho nožku za něj přizvedne, aby ji opřel o své stehno v blízkosti klína, kde už začíná být celkem živo.Tohle prostě nedokáže ovládnout ani on.  Přestane se opírat, jak míří prsty zase pomalu nahoru po jeho nožce a přiblíží se rty k hebké pokožce. Věnuje jí několik velmi pomalých a smyslných polibků. Tentokrát se ale nezastaví ani u podvazku, který jemně pohladí a stiskne Boogieho stehno velmi vysoko.
"Celou dobu mi nepokrytě lžeš." Šeptne do jeho kůže a spokojeně se pousměje.
"Tohle byla mistrovská, velmi dobře cílená provokace." Obviní ho ale je vidět, že se mu to opravdu zamlouvá.
"Jeden podvazek a co to se mnou provede." Povzdechne si krátce, když přiblíží rty k jeho stehnu.
"Už asi tuším, co by se mnou udělalo všechno to prádlo, které ti hodlám koupit. V každém jediném kousku…" Další políbení a tentokrát i velmi jemné přejetí zuby po kůži.
"Tě musím vidět. Přece bys mi to neodepřel, hm?" Skončí svými rty až u podvazku a vzhlédne k jeho očím.
"Jsi tolik výjimečný a já zbožňuji výjimečné osoby." A pak ho opravdu pohladí přímo v klíně a nemá rozhodně v plánu přestávat, dokud se mu nedostane patřiční reakce.

Boogie

Nezvedne k němu oči, když zazní ten kompliment a podle barvy Kamijova hlasu je jasné, že to zafungovalo, i když toho vlastně moc neudělal. Všechno, co potřeboval, bylo pustit svou přirozenost na povrch, přestat se stydět a vytěsnit okolí. Prostě se vcítit do pocitu, že je sexy, že ty pózy a pohledy umí, že je dokonale klidný. A ono to vyšlo. Vlastně to nebylo vůbec těžké. Kamijo sedí jen maličký kousek od místa, kde si nohu opírá a on ví, že tomu za okamžik podlehne, ale když se dotkne jeho nártu, necukne a teprve v tu chvíli k němu posune oči. Jen nenápadně, k jeho dlani, ne výš, jako by byl zaskočený tím, že už tu není sám. Kamijova ruka ho něžně hladí výš, ještě výš a ještě o kousek výš, jeho rty se pootevřou a na stehnu mu naskočí husí kůže. A když ho pojmenuje svým klenotem, zvedne k němu modré oči a dlouze se podívá do těch jeho. Myslel to opravdu tak? Ví moc dobře, kteří to jsou a vždycky byli tři. A teď by měl být sám jedním z nich? Nic vyššího už v tom clubu neexistovalo. Kamijo znovu sevře jeho kotník v prstech a přiměje ho, aby chodidlo posunul k němu na stehno. Boogie zůstane uvolněný, udělá to lehce a elegantně a brzy pod ním ucítí jeho teplo. Sklouzne očima od Kamijových očí zpět k jeho dlani, která už se zase posouvá nahoru po jeho noze, hladí ji a hýčká a jemu se z toho staví chloupky na zátylku do pozoru. Brzy ji následují i jeho rty a Boo si znovu tiše a sotva patrně povzdechne, za to se celý velmi zřetelně zachvěje. Oči opět vystřelí k těm Kamijovým, když se ho jimi chce zeptat, proč lže a dozví se to vzápětí. Rád by mu řekl, že to bylo jen jedno obyčejné navlékání podvazku, ale nebyla by to tak docela pravda. Skoro neznatelně se pousměje a pozorně ho sleduje, jak se rty blíží k jeho stehnu. Znovu se silně zachvěje, když pocítí jeho zoubky a zároveň poslouchá to dráždění o tom, co všechno by před ním měl nosit. Málo toho asi nebude. Kamijovy řeči mu pletou hlavu, skutečně mu ten pocit dodávají a on není schopný dívat se jinam, než na něho, zatímco s ním jeho dlaň cloumá jako s osikou ve větru. A pak už ucítí jeho dlaň rovnou v klíně a ne jednou, ani dvakrát, prostě mu přejíždí sem a tam, dopředu a dozadu, on prudce zakloní hlavu a jeho hrdlo opustí dlouhý a celkem hlasitý sten. Už neudrží rovnováhu a noha, na které drží váhu se mu podlomí v koleni, takže jde do kleku a skončí mu rovnou obkročmo na klíně. Chytí se ho za ramena, je vidět, že byl chvilku bez sebe, ale hned se zase vzpamatuje a zčervená.
"Gomen nasai..." Vykoktá spěšně. Měl to na okamžik v rukou, ale jen na okamžik, tváře už mu zase hoří, když se provinile dívá někam do jeho hrudi s nosem jen maličký kousek od jeho. Měl by okamžitě vstát! Ale hned!

Kamijo

Kamijovy oči jsou naprosto upřímné, když mluvil o klenotu. Byl přesvědčený, že on si podobné závazky jako jeho otec nikdy nevybuduje. Omyl. Prostě chce, aby byl  Boogie jedním z nich. Vyhlédl si jej už první den a s každým pohledem do jeho hlubokých očí, se ten pocit jen a jen stupňuje. Začíná pociťovat touhu sehnat si stejně jako jeho otec tři, které by mohl hýčkat a rozmazlovat. Vlastně už měl dva, ve své hlavě si to umí dost dobře srovnat. Reita sice nebyl typickým prototypem pro toto místo ale o to víc si byl Kamijo jistější, že ho chce. Bavil ho svou povahou a chováním, které dával pocítit světu okolo. Věděl, že mu bude vydělávat a pak se mu za to i odvděčí. Až se ujistí, že mu neuteče a dostatečně si zvykne na luxus, který výplata v clubu nabízí, nejspíš mu pomůže s jeho dluhy. Prostředků na to má dost. Teď je tu ale Boogie, kterého má tak blízko a smí se ho dotýkat. Ani si holubička neuvědomuje, jak konejší jeho rozjitřené emoce Senovým odmítáním. On se o něj postará z finanční stránky, dá mu potřebná privilegia a na oplátku…dostane pocit, že je všechno v pořádku. Rty si neustále vychutnává jeho nožku, která mu byla nabídnuta. Dlaní mezitím dráždí jeho rozkrok a reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Přesně jako v clubu. Tady ho ovšem dráždí i atmosféra místa, která ještě víc podněcuje jeho vzrušení.
"Zníš překrásně…" Začne, ale nedokončí, protože Boo skončí na jeho klíně. Neubrání se dlouhému výdechu, příliš rychle a nečekaně dosedl, tohle se bez reakce prostě vydržet nedalo. Automaticky jej chytne za boky, aby se ujistil, že mu nikam nespadne a v očích se mu na moment zaleskne náznak starosti.
"Nic se přece nestalo." Ujistí ho naprosto vážně a dokonce se na vteřinu opravdu upřímně pousměje. Jeho blízkost na něj dokonale působí, příjemné pocity se prolínají s těmi roztouženými. Pozoruje zblízka jeho jemně řezanou tvář a čeká, jestli se Boo do jeho očí podívá. Nestane se a tak protáhne jednu dlaň mezi jejich těly a jemně mu pozvedne bradu, aby ho donutil se podívat nahoru. Rty se pomalu přibližuje k těm jeho, když šeptá svá slova.
"Tohle je přece v pořádku. Víš to ty a vím to i já." Smyslně jej líbne na spodní ret, který si popotáhne k sobě, aby se mohl na pár okamžiků zase oddálit.
"Hezky si tě rozmazlím, jak si zasloužíš. Přijď za mnou kdykoliv, vždycky si na tebe čas najdu." Slíbí mu naprosto upřímně. Je to tak, postará se o něj za každé situace. Kdo si najde cestu do jeho nitra, ten má tohle prostě zaručené. Sena toho má mnohem víc ale ne, teď na něj myslet nebude. Musí si to zakázat, jinak by Booggieho ze svého klína stáhl. Znovu ho políbí tentokrát mnohem naléhavěji, jak kdyby celou tu dobu, co je s ním čekal jen na tento okamžik. Nakonec přece jen pustí jeho boky, jednu dlaň mu položí na tvář a palcem ji pohladí, než si jemným gestem vynutí přístup k jeho krku, aby ho mohl taky trochu ukonejšit polibky. Druhou zamíří opět do jeho klína, kde pokračuje v tom, co před chvíli započal.
"Jen si to pořádně užij, pak mi to třeba budeš chtít oplatit." Provokuje ho dál, aby třeba sebral dost odvahy a vrátil mu jeho starost.

Boogie

Zvedne oči jenom tolik, aby viděl jeho úsměv, když ho ujišťuje, že se nic nestalo. Chvilku na to ucítí na bradě dotek Kamijových prstů, který ho přiměje, aby se mu podíval do očí. Nemyslel si, že to je v pořádku, protože se nakonec zase neovládl a k tomu nemá ani dostatek sebevědomí, aby s tím nějak naložil, když už takhle skončil, ale nechá se tím uchlácholit, stejně tak jako se nechá políbit na rty. Váží si jeho nabídek a zároveň ví, že by ho nikdy neobtěžoval jenom tak a pro nějakou hloupost. Přesto přikývne na znamení, že rozumí a že toho využije, kdyby bylo potřeba. Jemně se pousměje, ale Kamijo už na nic nečeká a znovu ho políbí. Teď mnohem vášnivěji a jsou to opravdu docela jiné rty, hladce oholená tvář, jiný způsob toho všeho jak se to děje a také jiné pozadí a podtext. A on je velmi vnímavý na všechny tyto drobné změny. Trvá to ještě chvíli, než si Kamijo jeho tvář přizvedne a natočí ji stranou, aby se sám mohl dotknout rty jeho krku, kde v tom cílevědomě pokračuje. Boo cítí narůstající touhu svého klína, svého těla. Prý je to u mužů vážně přirozené, i když milují někde jinde. A pak jeho rty opustí další rozechvělý sten, když se Kamijova dlaň vrátí do jeho klína, aby ho dál dráždila pouze skrz jemné prádlo, které má teď na sobě. Tady? Opravdu chce tohle všechno dělat tady? Se zákazníky ve vedlejších kabinkách a prodavačkou za zády?
"Tady ne..." Hlesne tiše a teprve dvě vteřiny potom si uvědomí, že mu vlastně slíbil, že jinde ano. Měl říct... možná neměl říkat nic. Přiměje ho, aby se od sebe znovu odtrhli a podívali jeden druhému do očí a vážně přikývne, aby bylo jasné, že pokud se má uvolnit, v tomhle prostředí to nedokáže. Domů ho nemohl a nechtěl vzít a předpokládal, že Kamijo to bude mít úplně stejně. Mohli jet na nějaký hotel a nebo jít do prostředí, které mu bylo známé...
"V clubu..." Řekne mu, aby ho víc nalákal na odchod odsud. Jeho první manipulace.

Kamijo, Reita

Jemně olíbává Boogieho krk a je vidět, že si to opravdu vychutnává. Každý sten, který se prodere skrze Boogieho rty, jež měl tu čest ochutnat je pro něj něčím nepopsatelným. Vypadá to, že Kamijo už nemá vůbec žádné zábrany a byl by ochotný to udělat naprosto kdekoliv. O tom svědčí i ruka v klíně. Prostě se nehodlá jen tak zastavit, a kdyby k tomu přece jen tady došlo, nejspíš vyjde s hlavou hrdě vztyčenou a bude házet sebevědomými pohledy okolo sebe. Není nic, co by tučný šek nespravil, v tomhle se dokonale odráží výchova jeho matky. Boo ale tu brzdu, zdá se má a potvrdí se mu to vzápětí, když jej zastaví. V první chvíli je vidět v jeho očích značná nespokojenost, že jej donutil přestat. Pak ale jen krátce kývne.
"Dobře." Vyplyne tiše z jeho rtů a pohladí jej skoro něžně po tváři.
"Jak si přeješ." Dodá ještě, když Boo navrhne i místo, kam se můžou uchýlit. Slíbil mu, že mu vyhoví, pokud to bude v jeho silách a tohle…no, bude mít, co dělat ale zvládne to ještě pár minut vydržet. Sám se musí nutit do klidu, protože ač se tváří, jak chce z kamene rozhodně není. I na něj samozřejmě působí vše, co se tu dělo.
"Pojedeme o dům dál Boo-chan." Broukne měkce, když mu pomůže vstát a ještě si ho naposledy přitáhne k sobě do náruče.
"Ale nepočítej s tím, že si to rozmyslíš." Šeptne mu do ouška s krátkým líbnutím ale rozhodně u toho nevypadá naštvaně. Klidně mu pomůže se obléknout, ten podvazek mu samozřejmě nechá, jistě to nebude problém, což se potvrdí vzápětí u pokladny. Prohodí s prodavačkou pár frází a užívá si její pohled, kterým si měří oba dva. Nepochybně něco slyšela a o to víc je Kami spokojený. Nakonec si odtud odnášejí několik tašek. Samozřejmě si neodpustil kupit většinu obsahu oné vitríny, k tomu ještě několik hraček dle jeho výběru. Jen tak tak se to vleze do kufru Ferrari, kam pomůže Boogiemu nastoupit a sám se usadí na místo řidiče. Je ještě dost málo hodin, aby v clubu někdo vůbec byl. Za nějakou dobu přijdou najaté uklízečky, aby připravily podnik na otevření. Jediný, s kým se tam můžou potkat je Reita, pokud se někdo nerozhodl přijít do práce dřív.
"Slíbil jsem ti hýčkání a taky ho dostaneš." Zavrní po cestě, když mu jednou dlaní sevře štíhlé stehno v místě, kde tuší podvazek a spokojeně se pousměje. Už neřídí tak agresivně, jak po cestě do města. Před clubem je opravdu pustu prázdno, kromě jediného auta a to patří Reitovi.
"Vezmu tě na speciální místo." Vezme jednu tašku z kufru a za pas si jej vede vstříc dveřím. Odemkne, projde chodbami a když zahýbají za roh do Reity málem opravdu vrazí. Ten si je oba přeměří pobaveným pohledem.
"Ale ale." Jako první se zastaví pohledem na Kamijovi.
"Ty přijdeš na řadu později." Blýskne se v očích Kamijovi a provokativně se usměje.
"Chybí ti někdo, kdo si na tebe troufne?" Popustí uzdu svým slovům Reita.
"Uvidíme, kdo si na koho troufne. Zdá se, že jsem na tebe byl příliš hodný." Vrátí mu to Kami i s úroky a sleduje Reitův pochod k Boogiemu, ke kterému se důvěrně nakloní a neřeší ledový, trochu podmračený pohled. Zdá se, že vlastník clubu je trochu víc majetnicky.
"Stojíš za mnohem víc, než se ti snaží namluvit. Nedej se jen tak." Prohodí pobaveně Rei, sjede ho celého s jistým zaujetím v očích a plácne Boogieho po zadku, než se s rukama v kapsách odporoučí ven z clubu a nechá je svému osudu.
"Však on přikrotne." Prohodí si pro sebe Kamijo a je vidět, že se mu zamlouvá, když se ho někdo nebojí. Vede Boogieho dál až do vrchních pater, kde jsou jedny dveře, které ještě nebyly obývány. Tedy původně sloužily k úplně jiným účelům.
"Vítej ve svém budoucím království." Pozve jej dál gestem dlaně, a když vejdou, naskytne se jim pohled na ještě příliš nezařízený pokoj. Zatím je tu jen velký, pohodlný gauč a pár kousků nábytku, k tomu ještě velký kulečníkový stůl.
"Je na tobě, jak si ji necháš zařídit, můžeš si zde vymyslet, cokoliv budeš chtít." Sdělí mu Kamijo, když si stoupne za jeho záda a natočí mu jemně tvář směrem k velké terase. Zničil pánské doupě svého otce a bude se náramně bavit, až to zjistí.

Boogie

Čeká, co na to Kamijo poví a doopravdy mu z toho silně buší srdce, protože nejdřív nevypadá moc spokojeně. On mu ale nakonec přikývne a nechá ho vstát. Do ouška mu dolehne to pošeptání a Boogiemu přeběhne mráz po zádech. Ať už by měl po cestě jakékoliv ambice nějak se z toho vykecat, právě byly utnuty. Přikývne na souhlas a nechá ho, aby mu pomohl se všemi věcmi. Podvazek ho na stehnu skoro pálí a k tomu ho kalhoty silně pnou přes stále vzrušený klín, ale tenhle problém teď mají oba. Na prodavačku se ani nepodívá, jen klopí hlavu a oči, natáčí se bokem a dělá že si prohlíží věci okolo, než si ho Kamijo odvede zase zpět k autu. Nakonec vůbec netuší, co v těch taškách má. Nestačil se při tom všem ani podívat na kraječky, které by sám chtěl, i když později zjistí, že je tam celá skříňka. V Autě se podívá nejdřív na Kamijovu dlaň na své noze a posléze stočí oči i na něho, když mu slibuje, že bude něžný a nervózně si odhrne prameny vlasů z čela. Je to tady... jeho výuka se posune mnohem dál, nečekaně daleko a on u toho prostě nesmí myslet na toho, s kým chce žít. Nesmí... Společně zase vystoupí, Kamijo vezme jen jedinou tašku a on ji sleduje pohledem, který se snaží zjistit přes obal, co je uvnitř. Očividně to bude potřeba, může to být cokoliv a on z toho asi omdlí rovnou na asfaltu. +Třeba jsou to jen další kraječky...+ Napadne ho, ale to by bylo hodně naivní. Nejsou. On ví, že nejsou... +Tak ať to není ten velký...+ Pomyslí si vzápětí a rudne jenom při těch myšlenkách. V clubu je to divné, když je tichý a opuštěný, světla jsou zhasnutá... najednou vypadá jako něčí odložený dům, skoro strašidelně a nepatřičně. Na chodbě se potkají s Reitou. Dostal tu velmi výsadní postavení hned po svém příjezdu a Boo ještě neměl možnost s ním mluvit. Kromě toho mu ten kluk, muž, kdo ví kolik mu bylo, naháněl svým způsobem strach. Mohla za to ta maska nebo taky jeho specializace, ale někomu jako on by pod rukama rovnou odtekl mezi prkna v posteli. Mezi ním a Kamijem se strhne malá slovní přestřelka a jak to vypadá, šéf nehodlá skončit jenom u něho, ale s tím se samozřejmě počítá. Jen... si je dva spolu doopravdy neumí představit a o Reitovu sebevědomí si může nechat tak možná zdát. Boogie strne a zatají na chvíli dech, když k němu Reita přistoupí a velmi důvěrně se nakloní blíž k němu. Samozřejmě, že se na něj nedívá! Pousměje se jeho milým slovům, ale na to je už stejně pozdě. Krátce k němu plaše zvedne oči a vzápětí nadskočí a tiše vyhrkne, když ho Rei plácne po zadku. No tohle! A když společně dojdou nahoru, pozná ten pokoj. Tedy... jen kolem něj chodil, ale samozřejmě, že ví, komu patří! Podívá se na Kamija s vážnou obavou v očích a nejdřív jen mlčky zavrtí hlavou, že to není nejlepší nápad, ale Kami je teď pánem Mihrunisy, on se rozhodl a podle něj to bude. Projdou dveřmi, on se dozví, že tohle by měl být JEHO pokoj a doslova třeští oči kolem sebe. Původní výbava tu není. Neznal ji, ale není, je vidět, že je to vyklizené a že se tu pracuje. Ví tohle jeho otec? Klenoty ho roztrhají jenom, až se o tom doslechnou. Neexistovalo víc VIP místo v clubu, než tohle. A pak si vzpomene na Senovy oči, když byl u tyče, na tu němou výhrůžku. Připadalo mu to jako válka uvnitř harému a on do ní spadl ani netušil jak. Bude se jim muset postavit, bude muset, jinak svoje místo nikdy neuhájí. To všechno mu běží hlavou, zatímco se rozhlíží a vrátí se zpět do reality. Je na čase poděkovat svému dobrodinci. Podívá se k terase, jemně se pousměje a pak se přetočí čelem k němu, aby se mu podíval do očí.
"Já nevím, co říct." Vydechne upřímně a jeho oči změknou.
"Nic z toho si nezasloužím." Pohled zase sklopí.