Boogie x Kamijo - Tohle nebude obyčejná jízda. - Část 1.

(Nákupní den)

Kamijo

Měl ze svého setkání z Taijim a Toshiyou dobrý pocit. Tedy, až na nějaké titěrné výčitky svědomí, protože tohle nebylo to, jak si své vedení podniku představoval. Ale co mohl dělat? Kdyby přišel o Taijiho, mohlo by se taky dost dobře stát, že by nakonec přišel o všechny. Byl opravdu přesvědčený, že tímto krokem si ho trochu pojistil a taky své vítězství proti otci. Vůbec nemohl tušit, co se proti němu chystá. Poslední dny měl ale úplně jiné starosti. Měly růžové, překrásné vlasy a momentálně teplotu Antarktidy. Něco se stalo. Ano, to došlo i jemu, který se po většinu času tváři sebestředně. Jejich soužití se Senou nabralo nečekané obrátky a začínal mít pocit, že se mu spíš vyhýbá. Jistě, dobírali se navzájem, popichování bylo na denním pořádku ale nikdy od něj tak často neutíkal. Skoro vůbec se neviděli a nakonec si Sena ještě vydupal pár dní pro sebe a odešel domů. Nechal Kamija ve svém vlastním domě plného zmatených pocitů. Z jedné strany vztek, co si to vůbec dovoluje a z druhé…zoufalství. Přišlo mu, že něco pokazil a to přece nechtěl. Za těch několik dní se mu dostal Sena hluboko pod kůži a pěkně se tam zahnízdil. První hodiny po jeho odchodu jen seděl v křesle naproti velkému oknu do zahrady a pozoroval vlny v bazénu, jak se předhánějí jedna před druhou. Chladný výraz neopustil jeho tvář, právě naopak, stal se mnohem víc zatvrzelejším. Přesto se v očích objevilo něco, co tam dřív nebývalo, smutek z tušení, že o Senu možná přichází.+Sena-chan.+ Opakuje si v duchu. Nakonec přece jen zvedne telefon a zavolá mu, aby se domluvili na onom víkendu, který mu přislíbil. Čeká trochu nadšení a hlavně kladnou odpověď. On sám se na něj neskutečně těšil ale přijde jen výmluva a odmítnutí. Neví, jestli ho to víc rozzlobilo nebo rozesmutnilo. Prostě telefon položí a odhodí na pohovku před sebou. Nepochybuje o tom, že to celé má nějakou příčinou ale ani ve snu by ho nenapadlo, že za to může Taiji. Nakonec to vyřeší úplně po svém. Prostě si pro ten přístroj dojde znovu a domluví si s Boogiem výlet do města. No přece tu nebude sedět jako zhrzená manželka, jejíž muž nepřišel domů. Tedy naopak samozřejmě! Zamíří rovnou do šatny, kde stojí asi dvacet minut a snad poprvé v životě se nemůže rozhodnout, co na sebe.
"Proč se mi kruci vyhýbáš?" Zamumlá si pro sebe ledově a to je ten hlavní důvod, proč tu tak stojí a vlastně se ani neobléká. S tichým povzdechem sáhne po pár kouscích a donutí se přestat na něj myslet. A rovnou si zakazuje myšlenky na to, že mu ve městě něco koupí. Tsech, to ani náhodou.+Jen nějakou drobnost….Pár karátů.+ Prokleje sám sebe do desátého kolene, když konečně sedá do svého ferrari. Rozhodne se mu trochu protáhnout trubky a žene jej po ulici. Přesně ve smluvenou dobu je na místě a vyčkává na příchod Boogieho.
"Připrav se, dneska nebudeš spát klidně." Ušklíbne se pro sebe a přeladí rádio na něco mnohem vhodnějšího.  Jakmile ho uvidí kráčet k autu, hbitě z něj vystoupí a nechá křídlo, aby se vzneslo.
"Tohle nebude obyčejná jízda." Přitáhne si jej za pas k sobě, aby ho políbil na obě tváře  a pak jej nechá nastoupil a sám se usadí za volant.

Boogie

Od poslední noci s Ju-kenem s ním trávil hodně času. Ju musel často domů, prozradil mu, že tam nežije sám a má nějaké záležitosti k vyřešení, ale jinak přespával u Boogieho a ani jednomu nevadilo, že ten byteček má sotva pár metrů čtverečních. Od posledního pláče neuronil ani jedinou slzu, nemysleli na to a pomaličku poznávali jeden druhého a Boo i to jaké to je, s někým tak trochu žít, mít někoho rád. Jasně si domluvili pravidla a Boogiemu se dýchalo o něco snáz, když mu Ju-ken asi tak sto patnáctkrát slíbil, že se nenechá jeho prací rmoutit a kazit si tím jejich vztah, ať už se tam stane cokoliv. Stejně tak si Boogie nasadil do hlavy, že to, co se děje v clubu, nemá nic společného s tím, co se děje doma, že to prostě musí oddělit. Zatím to fungovalo, ale ještě taky na nic nedošlo, kromě jeho malého tréninku. Když mu zavolal Kamijo, že by ho dnes chtěl vzít do města, byl Ju-ken zrovna u sebe doma, běhal po úřadech nebo tak něco. Boo přesně nevěděl, jen věděl, že není a nebude v práci. Nechtěl se ho tak detailně ptát, aby nebyl nějaká stíhačka nebo tak něco, to by nerad. Díky posledním dnům a té společné noci se cítil velmi dobře a povzneseně. Ju na něj vůbec netlačil, v posteli spolu spíš laškovali a jemu to pomalé tempo vyhovovalo. Už se před ním skoro nestyděl, sám si dovolil víc a víc a všechno bylo prostě růžové. Do města si oblékl černé upnuté džíny, potrhané na kolenou i na stehnech, bílé tenisky a sněhově bílou mikinu. Rukávy ohrnul pod lokty, ozdobil ruce pár koženými řemínky a vlasy vyčesal do vysokého ohonu, aby mu nepřekážely. Na záda hodil malý kožený batůžek a vyběhl před dům, ale jakmile tam zaparkuje šéfovo ferrari, ústa mu klesnou od sebe a krok se razantně zpomalí. Viděl ho před Mihrunisou, ale jen z dálky, k těm VIP vozům se nesmělo. Oni pojedou tímhle? Očima sleduje zvedající se křídla vozu a nejistě se pousměje, když uvidí i Kamija, stejně dokonalého jako obvykle. Upře na něj modré oči, už je na tu barvu zvyklý, ale jinak se nijak nelíčil, není přece v práci. Po jeho slovech okamžitě zrudne.
"Um, ahoj." Řekne mu, protože Kamijo ho ani nepozdravil. Kdo ví, co do něj dneska vjelo, ale něco v něm jelo na plné otáčky, to Boogie cítil. Nechá se jím důvěrně obejmout, i když jsou na ulici a všem na očích - ještě navíc před domem, kam teď chodí s jiným mužem. V první chvíli si myslí, že ho doopravdy rovnou políbí, ale zůstane jenom u tváří a pak se opatrně usadí do auta a přepásá se. Batůžek si nechá mezi koleny, protože auto je dvoumístné a s dlouhým nádechem si prohlíží palubovku. Přijde mu, že sedí rovnou na asfaltu. Je to hodně divné, když je rád, že ho vidí?

Kamijo

Hned jak ho uviděl, se v něm zvedl příjemný pocit, který trochu zklidnil jeho vnitřní ledové mrazení z chování Seny. Tohle přesně potřeboval, jeden nesmělý úsměv a cítí se mnohem lépe. Ne, nevymazal události posledních dní z hlavy, konečně má pocit, že se může trochu nadechnout. Je nesvůj ze svých vlastních pocitů ale poslední, co si přeje je, aby mu zkazily dnešní den. Pohodlně se uvelebí na místu řidiče, sám se ale v první chvíli nepřepásá, jen se opře předloktím o Boogieho sedačku a nakloní se k němu blíž. Hned na něj v plné síle zaútočí jeho vůně, stejně jako venku, když si jej přitáhl k sobě.
"Boo-chan, moc ti to sluší. Jsem velmi rád, že jsi přijal mé pozvání." Začne pomalu a přiblíží se ještě o kousek blíž k jeho oušku.
"Slíbil jsem ti nákupy a já své sliby plním." Pokračuje dál tichým, smyslným hlasem. V jeho přítomnosti to jde prostě samo. Jeho nesmělost, společně s tím, co o něm ví, ho provokuje posouvat se o kousek dál.
"Uvidíme, jak se ti to bude líbit…Se mnou." Dodá ještě, než se otře rty o jeho kůži a oddálí se, aby se mol také přepásat a vyrazí na cestu. Nejde příliš rychle, ale zatáčky bere rázněji, než si uvědomuje. Ten dobře skrývaný vztek se tím velmi obstojně vybíjí.
"Trénovals?" Zeptá se jej po cestě a stočí na něj na moment oči. Spíš se věnuje řízení, ale občasný pohled si prostě odpustit nedokáže. Moc mu to sluší v jeho autě, nějaké dražší, by se k němu jistě hodilo.
"A sám?" Padne druhá otázka na doplnění té první. Než se oba nadějí, zaparkují na jednom z rezervovaných míst pro jeho rodinu v jedné z nákupních uliček, kde se to jen blýská. Vystoupí jako první a nabídne mu dlaň, aby mu pomohl na nohy. .Přemýšlí, jestli ho první trochu zhýčkat v ostatních obchodech a pak ho vzít nakoupit nějaké hračky nebo ho rovnou vyvést z míry. Bez váhání mu nabídne rámě, aby si ho hezky vedl sebou po ulici. Zahne za jeden z rohů a vstoupí, nechajíc ho projít jako prvního, do luxusního obchodu s oblečením. Hned se k nim seběhnou prodavačky a úklony neberou konce. Znají ho tu velmi dobře, jak by taky ne, když tu jeho rodina utratí vždycky nehoráznou sumu peněz. Pozdraví je uctivě, než Boogieho přenechá nadšeným ženštinám, které z něj nedokážou spustit pohled. Sám se usadí do jednoho z pohodlných křesel a vše pozoruje ledovým pohledem.
"Postarejte se mi o něj."  Sdělím jim s blýsknutím v očích. Vydrží sedět možná tak dvě minuty, než začne vybírat on sám a rezolutně zamítá některé kousky.
"Pojď si něco z toho vyzkoušet." Pobídne ho rozhodně a kývne hlavou k velké kabince opodál. Ani ho nenapadne, že by tam s ním nešel a nechal mu soukromí. Prostě se do menšího prostoru posadí a upírá na něj svůj pohled.
"Budeš se snad přede mnou stydět?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím a hmátne bez okolků po lemu jeho kalhot, aby si ho přitáhl mezi kolena.+Tohle není Sena. Já VÍM.+Urovná si rázně myšlenky v hlavě a vezme jeho bradu mezi palec a ukazováček. V očích se mu blýskne s jistou zvláštní hravostí.
"Tak si tě vyzkoušíme. Svlékni se." Nařídí mu smyslně s provokativním podtóne a je jasné, že naráží na jejich minulý rozhovor.

Boogie

Celé auto zvláštně voní, je to asi nějaký drahý parfém do interiéru a brzy ucítí, jak se smísí i s tím Kamijovým, když se k němu nakloní blíž. Otočí za ním tvář, má ho najednou tak blízko.
"Arigato." Řekne mu a kouzelně se na něj usměje. Nevypadá dnes vlastně vůbec nijak extra, ale tím spíš je rád, že to tak je.
"Stejně mám volný den." Řekne mu, stále se usmívajíc, zatímco se trochu nervózně popotahuje za řemínky na levém zápěstí. Pootevře rty, když se ty Kamijovy otřou o jeho ouško a naprosto jasně si vzpomíná, co přesně mu chce Kamijo kupovat a co mu sám odsouhlasil, když spolu byli posledně v jeho kanceláři. V tu ránu je jako růžička a v hlavě si razantně připomene Práce není doma! Slova jako Se mnou, ho nutí vzpomínat na noc s Ju-kenem a je z toho celý nesvůj, ale s tím přece musel počítat. Raději se kousne do rtu a upře oči na silnici před nimi. Kamijo je dobrý řidič, on sám samozřejmě ještě neřídí, ale jednou by chtěl.
"Hai, trénoval." Odpoví podle pravdy, ale jak dojde na slovo sám, neví, jak by se z toho vykroutil. V práci ano...
"V baru, jak jsme se bavili..." Odtuší vlastně pravdu a ještě chvíli a z té kůže nic nezbude. Auto brzy zaparkuje na místě, které si přitahuje pozornost všech kolemjdoucích. Připadá si jako nějaká super star a lidé na ně podobně koukají, když vystupují z auta. Jemně sevře mezi prsty Kamijovo předloktí a kráčí po jeho boku. Na tohle se vážně špatně oblékl, měl to čekat. Příště... Nechá se jím zavést do obchodu, v jakém nikdy nebyl a třpytícíma se očima si prohlíží všechno kolem. Prodávají se tu neskutečné věci, vypadá to tu velmi luxusně, vůbec ne jako někde v obchoďáku. Prodavačky jsou krásné a milé a on se jen se smíchem ohlédne po svém doprovodu, když ho berou z obou stran k oblečení a nabízejí mu ho. Jedna mu dokonce bere metrem míry, aby přesně věděla, jakou velikost nosit a hihňá se, jak má štíhlý pas a krásné vlasy. Boo se snaží být velmi zdvořilý a dělat všechno, co po něm chtějí a líbí se mu snad všechno, co před něj položí, i když Kamijo řekne, že tohle ne. Neodmlouvá, jako většinou, jen se mu vždycky trochu provinile podívá do očí, protože on by si to klidně koupil. Kdyby to byly jeho peníze. Svlékly z něj mikinu co by dup, ale má pod ní ještě tričko stejné barvy. Nakonec přikývne, když dojde na zkoušení, prodavačky všechno donesou do velké kabinky, kde je i malá pohovka a voda ve džbánku se dvěma sklenkami. Nabídnou jim kávu i šampaňské, Boo všechno odmítne a zůstanou sami. Nejdřív se ke Kamijovi otočí čelem a shlédne do jeho očí, když se tam posadil jako pan král a čeká, co bude. Honem zatřepe hlavou, že nebude, ale ať se otočí kamkoliv, zrcadla se postarají o to, aby byl vidět, takže schovávání stejně nemá cenu. Než se stačí rozhoupat, Kamijo se po něm natáhne sám a on udělá dva krůčky rovnou mezi jeho kolena.

S nachovými tvářemi shlíží do jeho ledových očí, spatří ten záblesk v nich a nakonec přijde i pobídka. Teď? Tady? A se svlékáním? Má se ho pokusit sbalit? Krátce těkne očima někam nad jeho hlavu, ale zapojí tu svou, aby něco vymyslel. Chce to místo, ještě pořád ano. Položí dlaně na Kamijovy a jemně je vymaní ze sevření svých kalhot, než je posune o kousek výš na své břicho. Nechá ho, aby společnými silami hrnul látku vzhůru, ten pohyb vlastně režíruje, ale při tom se dívá do jeho očí velmi plachým pohledem, který značí, že jistý si není, i když jeho pohyby mluví o opaku. Pokožka na břiše se začne odhalovat, Boo si rozechvěle vydechne a pak s jeho pomocí přetáhne tričko přes hlavu. Vlasy se vůbec nerozcuchají, jsou tak jemné, že se češou samy. Jakmile tričko odloží na hromádku věcí, zůstane před ním poprvé do půl pasu nahý. Oblékat nebo ještě svlékat?

Kamijo

Boogie odmítne nabízené pohoštění, za to Kamijo si rozhodně dá. Neměl by pít, proto zvolí kávu, kterou si hodlá řádně vychutnat. Jeho myšlenky se točí spíš kolem úplně jiné osoby, než je Boo, ale jeho nachové tváři si kradou jeho pozornost. Pomalu k němu vzhlédne, aby se ujistil, že jeho slova zapůsobila tak, jak měla. A je to tak. Přemýšlí, jak moc v baru trénoval, rozhodně by to chtěl vidět a dá si za úkol se na to podívat. Bude jej pozorovat někde z koutku a vychutnávat si každý jeho pohyb.
"Boo-chan, nikam mi neutečeš ale ty ani nechceš. Nemám pravdu?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím, když ho stále svírá za lem kalhot. Pak se ovšem stane něco, co opravdu nečekal. Boo převezme iniciativu a začne hrnout látku svého trika společnými silami nahoru. Tak moc jej překvapil, že se nedokáže ovládnout a unikne mu spokojené vzdychnutí. Očima těká mezi novými kousky odhalené, bledé kůže a jeho modrýma očima.
"Očividně trénoval." Pochválí jej s jemným nádechem měkkosti v jinak chladném hlase. Působí na něj opět a tím, jak se posouvá o krůčky snad ještě mnohem víc. Udělal by pro něj hodně, to si dokáže dost dobře připustit.
"Nebudeme přece dělat víc věcí najednou." Zavrní spokojeně, když dlaněmi zmapuje celou plochu hrudníku a znovu se zastaví u lemu jeho kalhot.
"První to dáme hezky dolů a pak…" Odmlčí se, aby dal vyniknout svým slovům.
"Pak ti možná dovolím se obléknout." Provokuje jej dál smyslným hlasem, ke kterému se rozhodně nutit nemusí. Ještě si počká, než začne rozepínat jeho kalhoty, jen zaklene štíhlé prsty a polechtá jej na kůži těsně pod látkou ale pořád ještě dost daleko od jeho klína. Podívá se mu upřeně do očí, když si ho zase přitáhne o kousíček blíž a pomalu přibližuje své rty k sametové pokožce ve středu hrudi. Líbne jej jednou, velmi lehce a sotva citelně, než se oddálí a mírně pozvedne pravý koutek.
"Vábíš mě, lákáš mě, a jak jsem jednou ochutnal..." Složí mu v podstatě kompliment a prozradí, jak moc na něj působí. Opojná vůně, podmanivá chuť a přitažlivá plachost maskující jistou odhodlanost. To všechno v jednom dokonalém balení.
"Musíš toho ještě dost vyzkoušet." Pokračuje ve svých provokacích, když plynulým pohybem jeho kalhoty rozepne a stáhne je tak do půli pozadí, aby jemně svíraly Boogieho nejcitlivější partie. Sám se rty pomalu přesouvá výš, až k bradavkám. Ty rozhodně nesmí minout, byla by to obrovská škoda. Je zvědavý, jak dlouho Boo uhlídá svůj hlas. Musí mu podobné představy nasadit do hlavy, než se dostanou do určitého obchodu pro jeho nové hračky. Třeba se mu pak bude vybírat mnohem snáze.+Můžeme je pak vyzkoušet na místě, hm.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení. Minimálně to vyzkouší.

Boogie

Obava, kterou Kamijo vyslovil nahlas, ho doopravdy překvapí. Dá to najevo jenom doširoka otevřenýma očima, ale je to spojení slov, které by od něho nikdy nečekal. Je to jen dobře promyšlený tah, nebo se skutečně obává, že by mohl? I kdyby se ho zeptal, Kamijo mu stejně odpoví, že samozřejmě to první. Vlastně ho to zvláštním způsobem zahřeje na srdci. Přesto se mu nechce slibovat nic takového na věky věků - tedy - po dobu jeho pracovní smlouvy nebo jak to říct? Shlíží dolů do jeho tváře. Club je plný krásných kluků, ale u nikoho se Kamijo nezastavil tak jako u něho, zatím ne. Je tedy opravdu Boogie ten speciální? Jemně se pousměje, když zvedne dlaň, aby ho místo slov konejšivě pohladil po tváři. Je už takový. Na oplátku dostane ten tichý povzdech a jeho oči zahřejí zpět, když dostane pochvalu. Na hrudi cítí dlaně jiného muže, je to jiné, ale ne nepříjemné, jen stále bojuje se svou hlavou. Lepší je ale bojovat s ním, než s někým cizím nebo nesympatickým. Dlouze se nadechne, zdrží dech a trochu se začervená, když Kami řekne, že první kalhoty dolů. Rychle zamrká v dalším pousmání a těkně očima k oblečení na ramínkách. Udělá ještě jeden drobný krůček blíž, zatímco ho brní celé břicho, víc už to snad ani nejde. Vzápětí na svém hrudníku ucítí i jeho rty a lechtající konečky vlasů. Zadívá se na svůj odraz nad jeho hlavou, když k němu Kamijo pronáší ta slova. Ta atmosféra je tak zvláštní. Ani si nevšiml, kdy mu kalhoty rozepl, ale najednou mu sjedou skoro pod zadek a obepnou přední partie. V tuto chvíli už se nadechne zřetelně trhaně, protože ho k tomu navíc trápí Kamijovy měkké rty, i když nejsou nijak dobyvačné. A jakmile se dostanou na bradavky, spontánně zavře oči a tiše si zavzdychá. Mírně u toho zakloní hlavu a dočista zapomene, kde je. Skoro ve stejnou chvíli je vyruší hlas prodavačky, která Kamijovi přinesla jeho kávu, on od něj odstoupí o pořádný krok vzad a sáhne po prvním svršku, který má po ruce, aby to vypadalo, že zkouší. Je k ní v podstatě zády, nedívá se tam, ale tváře mu hoří a má pocit, že to nutně musí vědět celý obchod, včetně lidí na ulici. Za chvíli už jsou zase sami a on si mezitím stačil převléct celý outfit. Otočí se čelem k němu, aby zjistil, co si o tom myslí. Několik dalších kousků stihne bez dalších provokací, takže se opravdu dostanou i k tomu, aby si něco vyzkoušel. Ty věci jsou opravdu nádherné, z luxusních materiálů, jakých se snad ani nedotýkal. Na takové je zvyklý třeba Uruha. On sám by si ale nedovolil určit, co z toho se bude doopravdy kupovat, jeho peníze to nejsou.

Kamijo

Dnes už se mu Boogie vůbec nebrání, právě naopak. Vypadá to, že se mu konečně pořádně poddává a Kamija přímo dráždí jeho rudé tváře. Tváří se, jak kdyby z celého jeho jednání byl na rozpacích, přitom to byl tentokrát on, kdo ho pobídl mnohem víc. Hladově si jej prohlédne, jak tam tak stojí s kalhotami obepínajícími přesně ony partie, ke kterým měl nedávno tak blízko a pousměje s jistou dravostí. Rozhodně nemá v plánu se krotit, ani když jsou v obchodě. Úplně zapomněl na kávu, kterou si objednal. Prodavačka však ne a Boogie je mnohem pohotovější, než on sám. Pohodlně se zapře do křesla, ale nespouští z něj svůj pohled.
"Arigato." Poděkuje na voňavou kávu, když krátce vstane a zdvořile se ukloní. Jeho úsměv znatelně rozechvěje kolena ženy a on by nemohl být spokojenější.  Má přece vychování a tady je opravdu často. Nechá prozatím Boogieho trochu vychladnout a pohledem hodnotí všechny jeho outfity. Jeden je lepší, než druhý. Původně mu měl v plánu vybrat jen pár kousků, on sám má však problém se rozhodnout. Je mu jasné, že Boo na tom nebude o nic lépe.
"Tohle si nech na sobě." Sdělí mu jednoduše, když konečně vstane z křesla a přiblíží se k němu. Paži automaticky protáhne kolem jeho pasu a natiskne si ho na své tělo.
"Víš, bude se to pak lépe svlékat." Zašeptá mu do ouška a políbí ho znovu jen tvář. Však on ještě na konci dne poprosí, aby to celé zašlo mnohem dál. Má totiž v plánu ho celý den nepokrytě svádět a ať si jen zkusí odolat. Jistě se mu to nepovede.
"Necháme si to hezky zabalit a pokračujeme, ještě jsme neskončili." Ujistí ho naprosto vážně, když konečně pustí jeho štíhlý pas a vydá se ke kase. Zaplatí všechno, co si v kabince zkoušel a nechá si to vložit do tašek.
"Odložíme to hezky do auta." Nasměruje ho, když s úklonami opustí obchod a vydají se zpátky k ferrari. Kufr je velmi malý ale pár tašek s oblečením rozhodně pojme. Znovu mu nabídne rámě, když se zbaví přebytečné zátěže a musí si přiznat, že se mu začíná příliš zamlouvat ho takto opečovávat. Mohl by ho podobně rozmazlovat.+Aspoň někomu se to líbí.+ Pomyslí si hořce, když si vzpomene na Senu a už má před očima zase ty jeho.+Tsech.+ Odfrkne si v duchu ale v jeho tváři se to téměř neobjeví. Jen stáhne obočí zlehka k sobě a zase se tváří, jak kdyby se ho nikdy nic dotknout nemohlo. Projdou kolem několika obchodů s luxusním zbožím. Ani u jednoho z nich se však Kamijo nezastaví, vejde až do malého krámku, kde se leskne za výlohou nepřeberné množství šperků.
"Pamatuješ, co jsem ti slíbil?" Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím a zamíří si to rovnou k pultu. Prodavač se na něj mile usměje a po vzájemných zdvořilostech vytáhne na světlo delší krabičku potaženou černým sametem a ozdobenou stříbrnou mašlí.
"Výborně, dokonce i s předstihem. Jsem opravdu spokojen." Zaplatí Kamijo muži s i nějakým tím obnosem navíc. Pak krabičku protočí mezi prsty, než ji předá Boogiemu. Uvnitř je náramek z bílého zlata zdobený leptanými symboly. Jsou tam znaky jako odhodlaní, síla, vášeň…celý obvod je jimi posetý.
"Je v něm vložený čip, jak jsem ti říkal. Snad oceníš můj vkus." V očích se mu blýskne.
"A třeba mi i poděkuješ." Dodá ještě ale je vidět, že rozhodně nemá ne mysli slova. Poslední zastávkou je obchod na kraji uličky. Ztemněná výloha, diskrétně tvořený nápis hlásá, co se uvnitř nachází.
"Tohle jsem ti taky slíbil. Potřebuješ dovybavit." Popostrčí ho s dlaní na bedrech přímo do obrovského obchodu, kde je snad všechno, na co by si člověk vzpomněl. Velké nákupní centrum s nápisem Erotic city.

Boogie

Dá ruce mírně od těla a sám shlédne na své břicho a nohy, když mu Kamijo poradí, co má dnes nosit. V ten okamžik Kamijo vstává a jde k němu a on se oběma dlaněmi opře o jeho hrudník, ne aby ho odtlačil, prost spontánně. Při zmínce o důvodu k němu střelí očima, trochu káravě, ale zároveň hravě a přikývne.
"Ne?" Pípne, když ho následuje ven z kabinky. Už teď toho dostal jak za celý život ne, ale u pokladny se snaží nevidět cenovku a namlouvá sám sobě, že to je něco jako bonus k výplatě. I on se uklání, když opouštějí obchod a musí se pro sebe usmívat, jak s ním dnes Kamijo mluví. To jeho necháme a odložíme, je to roztomilé. Pozoruje ho, jak nakládá tašky do auta a pak se do něj znovu zavěsí, když pokračují po ulici dál. Teď už si nepřipadá tak nepatřičně, skoro to vypadá, jako když k sobě patří. Když zamíří do klenotnictví, doopravdy zpanikaří, protože i kdyby nebylo luxusní, neví, jak by přijímal podobné dárky, ale ono ještě ke všemu je. Mlčky a o krok za ním pozoruje, že něco platí a podle jeho slov to má být opravdu pro něho, ale asi se mu to nějak vykouřilo z hlavy. Oči má jako talíře, když padají ty cifry, tolik peněz někdo nevydělá ani za několik let. Ještě v obchodě krabičku rovnou dostane do rukou jako by dostával běžný nákup, kmitne očima na prodavače, na Kamija a pak zase na ni a opatrně ji otevře. Šperk uvnitř ho připraví o slova. Je to neskutečná práce, je mu úplně jasné, že tohle není stříbro, je to masivní, detailně provedené a zatímco Boogieho srdce stojí, on na to hledí a snaží se vzpomenout, jak se mluví, Kamijo mu připomene, že je to ten náramek s čipem uvnitř. Konečně se trochu chápavě nadechne a nastaví dlaň, aby mu ho mohl připnout a vyzkoušet. Podívá se do jeho očí, netuší, jak má poděkovat, ale on ví, co pro něj vlastně je to očekáváné poděkování. Pro pána... tohle se Ju nesmí dozvědět. Ne proto, že by mu chtěl o něčem lhát, ale... Prostě už zase neví kudy kam. Vyjde s ním ven z obchodu, zatímco si náramek pořád prohlíží a volnou rukou ho pootáčí na svém zápěstí. Málem u toho zakopne o schody a pak ještě jednou o vyčnívající dlažební kostku, ale je prostě příliš vyvedený z míry.
"Kami-san..." Nadechne se, aby se přece jen pokusil nějak vyjádřit svou vděčnost, ale už zase stojí a když zvedne oči mimoděk k vývěsnímu štítu, zasekne se, doširoka je otevře, podívá se na něj a doopravdy v první chvíli couvne. Kamijo ho musí vzít za loket a odvést dovnitř, jinak by asi utekl jako malý kluk. Dvě minuty doopravdy zírá jenom do země, už zase je o krok za ním a teprve posléze oči opatrně zvedne, jen maličko. Měl si nechat rozpuštěné vlasy, schoval by tvář za ně! Spatří nějaká DVD, na druhé straně dámské prádlo a přímo před sebou dokonce jakýsi vtipný kožený obleček, díky kterému vyprskne smíchy a honem si zacloní ústa dlaní, protože vyfasuje skoro dotčený pohled prodavačky. Je jí asi třicet a vypadá to, že je nejen zkušená, ale taky bere dost vážně všechno, co tady je. No ale jemu je devatenáct a něco mu připadá prostě srandovní nebo moc. Poškrábe se na nose, spojí dlaně před sebou a radši se otočí bokem, zatímco dělá, že se rozhlíží, ale ta věc pořád přitahuje jeho oči a nutí ho culit se.