Aoi x Ino - Možná uličník, ale tvůj. - Část 2.

(Na palubě Odetty)

Aoi

Rozněžnělejší už ani být nemůže, když mu Ino položí dlaň na hrudník a naznačí tak jeho opravdovou krásu. Kdo by si to byl pomyslel o traviči... Ino na dárek pro něho nezapomněl nikdy, každý rok dostal něco speciálního a dnes tomu nemělo být jinak, ale už ho znal dost na to, aby věděl, že to nejspíš bude něco výjimečnějšího, než jindy. Nechá se vzít za ruku, tu druhou strčí do kapsy lehkých kalhot, do kterých se nadouvá vítr a užívá si procházku po jeho boku podél přístavu. Vstoupí na další molo a Ino si ho otočí proti sobě. Láskyplně a natěšeně se na něj usmívá, ale myslí si, že je to kvůli dalším něžnostem. Couvá před ním, nezakopne jen proto, že se jím ochotně nechává jistit a když se zastaví, nechce mu dát svými rty pokoj, aby mohl promluvit.
"Auto ti přijde obyčejné?" Tiše se směje do jeho rtů, prsty nenechavě přejíždí po jeho hrudníku a šťastně protočí očima, když mluví o novém domě. To je čím dál tím víc, co proboha udělal, koupil tenhle ostrov? Znovu ho chce políbit, když Ino mluví o svém srdci, ale on se nenechá a otočí ho čelem k moři a lodi. Chvíli nechápavě hledí na plavidlo před sebou, o kterém netuší, jak si ho mohl až dosud nevšimnout. Je to nádhera, velmi neobvyklá, ale... dřevo vypadá jako z černého mahagonu a to stříbro všude - naprosto jeho styl. Klouže po ní očima, najde jimi i jméno lodi a v tu chvíli ví. Zná pohádku o labutí princezně a do očí se mu nekontrolovatelně nahrnou slzy. Rychle je rozmrkává, ale nejde to. Jak by se mu to jméno nemohlo líbit? Poslouchá jeho neskutečná romantická slova o tom, že je pro tento svět příliš nadpozemským a je to všechno, naprosto všechno, co kdy chtěl. Tohle měli s Uruhou společné, ale Gackt to Aoimu nikdy nemohl dát, ne takhle. Nechá se od Inorana vzít za ruku a po můstku odvést na palubu lodi, která by ode dneška měla být jeho. Po cestě si co nejvíc nenápadně otírá slzy, které se mu třpytí na tvářích. Na palubě se seznámí i se svým soukromým kapitánem, ukloní se mu a podá mu ruku, projdou palubu a Aoi nestačí hledět vlevo ani vpravo. Ano, zítra, za bílého dne, si všechno důkladně projde. Loď vypadá starobyle, ale zároveň z ní dýchá luxus a moderní vybavení. Sejdou spolu do podpalubí, projdou úzkou chodbou a Ino mu odhalí tajemství jedné z komnat. Tato kajuta je nezvykle velká, vejde se toho do ní hodně, ale jeho oči si samozřejmě okamžitě přitáhne ta postel, velká a zdobená a nad ní...
"Moje náušnice..." Vydechne už trochu plačtivým hlasem, vkročí dovnitř, rozhlíží se po všem, co je k vidění a neujde mu ani šampaňské a občerstvení. Dnes tedy budou spát tady. Nechá Ina, aby za nimi zavřel dveře. Však kapitán palubu pohlídá. Otočí se čelem k němu a bezradně rozpřáhne ruce, když neudrží další proud slz. Promne rty o sebe a chvíli je tak nechá. Je naprosto rozebraný, ale naprosto. Nakonec ale vykročí směrem k němu a padne mu kolem krku.
"Ino-chan, ai shite iru, ai shite iru..." Šeptá mu do ouška stále dokola.

Inoran

Neunikla mu ani jediná slza, kterou Aoi uronil. Být to ze smutku, budou ho trápit, ale takto jsou naprosto v pořádku. Chtěl ho dojmout, chtěl moc, aby se mu jeho dárek líbil a povedlo se. Nemohl by být spokojenější. Nic víc k životu nepotřebuje, než jeho radost. Poslední měsíce ho spíš trápil svými pozdními příchody a je rád, že to splnilo účel, jaký mělo. Nechá ho, aby se pořádně rozhlédl, a usmívá se s rozzářenýma očima. Krátce se opře o rám dveří do kajuty, s dlaněmi vloženými v kapsách kalhot, než i jemu padnou oči na náušnice. Všechno klaplo do puntíku a v hlavě si udělá poznámku, že všem svým přátelům zaplatí hezky velkou párty, aby jim poděkoval. Museli mít, s přípravou všeho hromadu práce. Odlepí se ode dveří a popojde jeho směrem, když má Aoiho pozornost.
"Promiň mi, že jsem tě trápil." Omluvím se znovu  a bez váhání ho přijme do své náruče, aby ho k sobě přitiskl.
"Ai shite iru, Aoi-koi." Zavrní měkce v odpověď, a když oči otevře a podívá se na malinký noční stolek, kde se zaleskne šroubovák ovázaný stužkou na mašličku. Protočí očima v sloup a tiše si povzdechne s nádechem pobavení. +Les.+ O tom si s ní ještě promluví. Pomalu se od něj odtáhne a vezme jeho jemně řezanou tvář do dlaní, aby palci mohl setřít cestičky, kterou vytvořily slzy. Je snad ještě krásnější, když brečí dojetím a radostí. Začíná si pomalu plánovat, co bude tvořit za dalších deset let.
"Říkal jsem, že je opatruji celou tu dobu a teď nám to tu hezky vyzdobí, teda..." Odmlčí se, aby se tiše uchechtl.
"Jestli mě sem vůbec pustíš." Dobírá si ho trochu, aby odlehčil celou atmosféru, a nakloní se k jeho rtům.
"Všechno nejlepší k výročí, má lásko." Šeptne do měkkých rtů, které jej vábí od první chvíle a tentokrát už nechce přestat. U nich doma Aoiho zastavil, aby se dnešní noc užili se vším všudy až tady. Doufal, že to tak skončí. Velmi pomalu sklouzne dlaněmi po jeho šíji až na hrudník, kde se začne pasovat s jeho svrškem. Knoflíček po knoflíčku, jak kdyby ho chtěl svlékat celou noc, ale není kam spěchat. Loď sice vypluje na moře, ale jen na nich záleží, kdy se vrátí. Jsou svými vlastními pány, nikdo jim už nikdy nebude říkat, co mají dělat.
"Teď je na čase, abych si rozbalil já ten svůj." Usměje se na něj láskyplně a pohledem sleduje své prsty a hlavně Aoiho kůži, kterou tím pomalu odhaluje. S každým knoflíkem je snad čím dál krásnější. Jeho sametová pokožka září do okolí a on by snad mohl oslepnout. Klidně o oči přijde, jen aby ji mohl vidět na chvilku.
"Nebo." Nakloní hlavu mírně na stranu, když se v polovině pohybu zastaví a pak pomalu vyjede očima k těm jeho temným jako noc a taky stejně hlubokým.
"Rozbalíš můj dárek sám?" Pohladí kloubky prstů kousíček odhalené kůže a přiblíží se k dalšímu polibku. Rozbalování dárku jako dárek? No, co víc si přát.

Aoi

Zvedne k němu řasy, na kterých se lesknou drobné slané kuličky jako ozdoby a hledí mu do očí, zatímco Ino slzy stírá. Sám položí své dlaně na jeho, aby je na chvíli hřejivě sevřel. Tiše se zasměje, když na okamžik oči sklopí.
"Hmm, pořídil jsi mi dokonalou trucovnu. Když nebudu chtít mluvit, prostě odpluju na moře." Vrací mu zpět jeho dobírání.
"Všechno nejlepší." Stačí ještě říct, než ho Ino začne líbat. Oplácí mu polibky se vší něhou a láskou, Inovy dlaně ho zahřejí na krku i na hrudi a začnou rozepínat jeho košili. Znovu se na něj usměje.
"Cokoliv chceš, moje lásko." Odpoví mu. Des by ho opravdu nechal dělat naprosto cokoliv, co by si Ino jen mohl přát. Při slově Nebo pozvedne mírně obočí v očekávání a pak se dozví jeho přání. Nechá se ještě jednou políbit, než od něj o krůček odstoupí dozadu a vlastními prsty pokračuje ve zdolávání knoflíků. U toho si začne pobrukovat tichou melodii, která jim hrála u večeře, pohupuje se při tom jemně v bocích a sleduje bez mrknutí jeho oči, zatímco si látku stáhne z ramen a odhalí horní polovinu těla. Černé vlasy se rozprostřou po bílých ramenech, zatímco Aoi pomaloučku couvá k té velké posteli, ve které nikdy nikdo nespal. Předvede mu několik tanečních kroků, při kterých si přejíždí dlaněmi po hrudi na hrdlo a nahoru do vlasů. Promne je a přizvedne, než oči skloní a jede rukama zase dolů. Otočí se k němu pomalu zády a začne si rozepínat kalhoty. Nechá je klesnout jenom trošku, po boky, aby se zastavily těsně nad místem, kde začíná jeho rýha mezi polovičkami. Ještě chvíli pokračuje v pohupování a pod nohama ucítí jemné zachvění, jak loď zažehla motory a vyplouvá z přístavu. Zajímalo by ho, kam mají namířeno a kde se probudí ráno. Půjdou na snídani na některém z blízkých ostrovů? Natočí tvář k rameni, tak aby byl vidět jeho profil a hříšně se pousměje. A pak nechá klesnout všechno, co má na sobě až ke kotníkům. Elegantně z toho vystoupí a o paty si zuje i boty. Zůstává stále zády, nechává mu výhled na linii svého pozadí a obrys postavy, zatímco vyčkává, co on na to a jak se mu ten pohled bude líbit.

Inoran

"Jenom tebe Aoi-chan. Jenom tebe." Odpoví mu na jeho větu, ale odtáhne ruce z jeho těla, aby mu dal prostor k vlastnímu rozbalování. Tušil, že ho nebude moc dlouho pobízet, Aoi se rozhodně nestydí a proč taky? Nemá absolutně za co. První si skousne ret, když mu oči klesnou ke štíhlým prstům, které dokončují jeho započatou práci, a když se Aoiho dlaně dostanou zase nahoru, sleduje je pohledem, ve kterém mu roztouženě zahoří. Přál si to ale je to spíš slastné mučení, když ho takto pozoruje a neměl by se ho dotknout. Teď ještě ne.
"Budeš mi dávat dárky často?" Zeptá se ho s dalším vydechnutím, protože v tu chvíli se k němu otočí zády a odhalí další část svého těla. Jen kousíček, Inova představivost však pracuje dokonale a má v hlavě uloženou každou linii jeho těla. Kdyby uměl malovat, vystihne ho bez problému. Za každým Aoiho pohybem, jakoby slyšel melodii. Stačí jediný krok nebo zhoupnutí boků a v hlavě se mu rozezní tóny, kterým Aoi propůjčuje dokonalé, smyslné kouzlo.
"Jednou mi budeš muset prozradit, jak to děláš." Ozve se jeho hlas tiše a usměje. Ještě několik vteřin si užívá pohled na jeho krásné, překrásné tělo. Záda, jež zdobí tetování, které jen doladí nadpozemský vzhled. Jeho labuť, stejně elegantní, podmanivá a nebezpečná. Vykročí jeho směrem. Postaví se těsně za jeho záda, ale zatím se jej nedotkne rukama. Jen rty, kterými jej jemně líbne na tvář.
"Málem jsem přišel o oči, jak záříš." Šeptne v těsné blízkosti jeho kůže a konečky prstů se jej dotkne na odhalených ramenou. Polibky následuje své doteky a míří jimi podél páteře. Musí sice trochu ustoupit, aby se dostal až na jeho dokonale tvarované polovičky ale i jim věnuje několik krátkých líbnutí, než se zase pomalu narovná, hladíc jej po linii těla. Znovu se přitiskne na jeho záda a proplete prsty s těmi jeho, aby se společně mohly rozběhnout po bledém těle. Jsou to něžné doteky, stupňující vzrušení a doufá, že to Aoi má stejně. Musí už nutně cítit, jak na něj dokonale působí.
"Začínám si užívat představu prázdnin k výročí." Zavrní smyslně do jeho ouška, kterému věnuje několik polibků.
"Víš, udělat si menší dovolenou ve vodách Karibiku. Našeho domova." Vydechne podruhé, když spojenými dlaněmi zamíří po středu hrudi až k jeho klínu. Nakonec si to v poslední chvíli rozmyslí a sjede do stran na stehna a zase pomalu nahoru.
"Co víc potřebujeme, než sami sebe?" Prozradí mu, jak by byl nejspokojenější.

Aoi

"Nesmí se ti okoukat." Pronese smyslně na jeho otázku a slyší za sebou jeho kroky. Vzápětí ho pokožka zabrní Inovou přítomností, i když se ho ještě nedotýká. Pousměje se po jeho dalším komplimentu a všechny chloupky se mu postaví do pozoru, když ho něžně pohladí konečky Inových prstů. Hned na to ucítí i jeho rty a ty se vydají podél Aoiho páteře níž. Když je Ino asi v polovině zad, přetočí tvář zase dopředu a zakloní hlavu, aby si mohl dlouze povzdechnout. Nemusí dojít ani přímo na jeho pozadí, aby se jeho klín napřímil. Aoi zavírá oči, dlaně drží před sebou zkřížené na svém těle a nepokrytě si užívá všechno, co mu Ino zrovna poskytuje. Jakmile se dostane zase zpět, ucítí Aoi, jak se k němu přitiskne celé Inovo tělo a sám se mírně zapře dozadu. Sevře jeho dlaně ve svých a společně hladí Aoiho pokožku, takže jeho vzrušení začíná být velmi pevné a k nesnesení. Aoi oči stále neotevírá, nechává pracovat emoce a fantazii a plně se soustředí na to, co jejich dlaně dělají s jeho tělem. Nepochybuje však o tom, že Ino se přes jeho rameno dívá na všechno. Jakmile společně minou Aoiho klín, Aoi si tiše, ale hrdelně povzdechne a proti pozadí cítí i Inovu touhu. Nikdy to nepolevilo, vášeň mezi nimi nepoznala slabé chvilky za celých dlouhých deset let. Byli na sebe nazlobení, ale tím ohnivější to po tom bylo a nepotřebovali u toho nutně bourat postel. Oba měli styl a trpělivost a věděli, jak se jinak dohnat k šílenství. Při slovech o domově si na okamžik vzpomene na Japonsko, ale nechce se tam vracet. Někde uvnitř cítí, že to pro ně není bezpečné místo. Mohlo by se jim to ošklivě vymstít. Ať se o tu zemi perou jiní... Inoran má pravdu. Oči pootevře a podívá se někam před sebe.

"Mohli bychom odplout na prázdniny... hodně věcí ohledně obchodů můžeme zařizovat i odsud, když se budeme zdržovat u pobřeží, abychom měli signál a připojení..." Uvažuje nahlas. A těch několik dní, co ho mít nebudou? Jistě si najdou způsob, jak je využít.
"Zítra si můžeme doma zabalit věci na dlouhou plavbu, nalodit personál a přivézt zásoby a jet." Vysloví tiše a podmanivě. Hned zítra, než si to jeden nebo druhý kvůli práci zase rozmyslí. S novým úsměvem a vizí se zvolna přetočí čelem k němu.
"Pojď mě zahřát." Řekne mu, když rozepíná jeho košili a konečně mu ji také stáhne z ramen. Nespěchá, ale příliš se nezdržuje, když ho připravuje i o kalhoty a pak ho vezme za obě dlaně, aby ho odvedl za sebou k posteli, do které se pomalu položí. Peřiny jsou studené, ale to se hned změní. Upraví si polohu a upře na něj touhou podbarvený pohled, zatímco ho nataženýma rukama zve za sebou na lůžko.

Inoran

S potěšením poslouchá jeho slova. Ano, tohle přesně si představoval. Není důvod, proč by odjet nemohli, všechno je jen na nich. Oba dva si můžou vše zařídit z lodi, a co nemůžou…s tím jim jistě někdo pomůže. Tak si to plánoval, tak to přesně mělo být, i když je to celé o den posunuté.
"Vlastně…" Odmlčí se krátce, aby dal vyniknout svým slovům, a jemně se usmívá. Na některé věci bylo lepší myslet dopředu a tohle si opravdu plánoval. Samozřejmě, pokud by se tu Aoimu líbilo a tento bod zdá se splnil.
"Všechno je v podstatě zařízené, jen stačí jeden telefon." Zavrní měkce, když se znovu rty dotkne jeho pokožky.
"Zítra, až se probudíme, dáme si na palubě skvělý oběd." Sděluje mu vizi zítřejšího dne, jak by byl nejradši, aby ho strávili. To, že vstanou před polednem…Záleží, jak moc se v dnešní vzájemně, láskyplně zničí.
"Pak se stavíme doma a vybereme si věci, které se nám budou hodit. Zbytek obstarají jiní." Dlaněmi jemně sevře jeho boky a sám musí víčka stisknout k sobě, aby si naplno užil celý tento okamžik. Ano, i on uměl občas využít jejich peněz a kontaktů. Teď se mu to hodilo, teď to bylo potřeba, aby byla oslava jejich výročí dokonalá.
"Nic si nepřeji víc." Odpoví mu něžně, když mu dovolí, aby se přetočil čelem k němu a pomohl mu z oblečení. Nezůstane mu vůbec nic, jen ten šperk na krku, hodiny a rozsáhlé tetování, jehož poslední linka končí za uchem s malým křížkem. Položí se pomalu vedle něj na postel a sáhne po ovladači na nočním stolku, jímž ztlumí světla v kajutě. Chce na něj vidět a přitom nechce rušit jeho zářící osobnost.
"Světlo nepotřebujeme. Stačí, když se rozhoříme my." Ozve se jeho hlas, než ovladač odloží a poposune se blíž k němu, opírajíc se o předloktí. Jako první mu prsty jemně pozvedne bradu, aby ho mohl zlehka líbnout na rty, než se jimi vydá níž až na hrudník. Jeho první zastávkou budou bradavky, které si náležitě užije a vychutná, jak rty, tak jazykem. Loď se jemně zhoupne na vlnách a donutí Inoranovo tělo víc se přitisknout na to Aoiho. Na moment se oddálí od jeho kůže a tiše zasměje.
"Zdá se, že nejen já vím, kam patřím." Přebere si to samozřejmě po svém a položí dlaň na střed jeho hrudi, než po ní sjede až k jeho klínu. Tentokrát se mu ale nevyhne a jemně jej sevře mezi svými prsty. Nic víc si nepřeje, než slyšet jeho hlas znovu a vědět, že on je toho příčinou. Tohle je prostě neskutečně návykové, věděl to hned první noc.  Jemně jej dráždí, užívá si každý okamžik a úmyslně to celé prodlužuje, dokud by to nemělo být příliš. Uchopí jej za vzdálený bok a s dalšími polibky jej začne přesouvat na sebe.
"Pojď za mnou." Pobídne jej měkce, než se sám položí na záda a vjede mu dlaní do vlasů. Jeho polibky se stávají daleko naléhavějšími. Ruka už míří podél páteře, až k Aoiho pozadí, kde si prsty najdou cestičkou mezi jeho polovičky a přesune svou pozornost ke vchodu do jeho nitra.

Aoi

Jakmile se ocitne v posteli, už nedokáže pořádně přemýšlet nad tím vším, co mu Ino řekl ohledně zítřku a jejich možného odplutí. Sám měl hodně osobní práce, kterou za něj nemohl vyřizovat nikdo jiný, ani by ji nikomu jinému nesvěřil a kromě toho by si rád vybral, jaké kousky ze své skříně a oblíbených věcí pro zábavu si s sebou vezme, ale to už se mu teď do hlavy nevešlo. Ještě ušima zachytí, že se doma opravdu staví, než se loď zhoupne a pošle mu Ina rovnou do náruče. Tohle bude úžasný sex, protože zatímco se budou pohybovat jejich boky, bude se pohybovat i celá loď a přivodí jim jistě hodně nečekaných pocitů a prožitků. Vlastně se na to neskutečně těší a je plný očekávání, a to i přes to, že už se to v podstatě děje.
"Moře je naše... a opravdu ví." Tiše se zasměje mezi polibky a nechá Inovy rty, aby se vydaly po jeho hrudníku níž. Hladí ho při tom ve vlasech, něžně se usmívá a brzy začne slastně vzdychat, jak se slast a napětí jeho těla stupňuje. Jen pomalu a lehce, ale je v těch místech velmi citlivý. Inova dlaň se poposune dolů do jeho klína, aby ho patřičně rozehřála a jakmile ucítí jeho pokožku, tak důvěrně známou, opět ho začne hluboce a náruživě líbat. Mírně pokrčí nohu v koleni a dá ji dál, aby to bylo oběma příjemnější a uvědomuje si, že zná snad každý jeho otisk prstu, jak důvěrné to mezi nimi je. Barva jeho hlasu nabírá na intenzitě, když ho Ino rozpaluje jako plotýnku a skoro ho při tom dožene k vrcholu. Kolena má tou dobu už nestoudně od sebe, celé jeho tělo křičí po jejich spojení. Ino ho vybídne, aby šel za ním nahoru a v jediné otočce pevného obětí, se tam Aoi opravdu vyšvihne. Zůstává však horní polovinou těla opřený o to jeho, zatímco ho svírá stehny a užívá se pocit Inova vzrušeného mužství pod sebou. Prsty obou dlaní má zabořené v jeho vlasech a pohupování lodi samo způsobuje, že se jejich klíny třou o sebe v pohybech, které nejsou schopni ovládat a vést. Když se k tomu ještě přidají Inovy prsty, je už Aoi rozohněný a připravený na všechno a jasně to dává najevo svým vzdycháním i uvolněnými pohyby boků proti Inově ruce. Nic ho nebolí, nic k tomu nepotřebuje a v tento okamžik vůbec nepřemýšlí, jenom se nechává vést svým, srdcem. Jakmile vycítí, že už si danou chvíli nemohou užít víc, zvolna se na jeho těle narovná a dlaněmi s roztaženými prsty sjede oběma dlaněmi středem jeho hrudi až na břicho. Věnuje dlouhý pohled jeho penisu, než ho také konečně vezme do dlaní a rozhodne se potrápit on jeho. Vysedne si na něho, ale ne zcela. Jen si ho navede mezi rozpálená stehna a mučí ho pohyby nahoru a dolů jako by spolu byli spojeni, ale nejsou. Nechává ho třít o vlastní pokožku jako při souloži, ale dovnitř ho ještě nepouští a sleduje při tom jeho výraz a všechno to, co to s ním udělá.

Inoran

"Aoi-chan." Vydechne Ino tiše, když se dostane nad jeho tělo a přitiskne se na něj. Každý pohyb lodi vnímá mnohem intenzivněji a děkuje si za skvělý nápad, že mu dal opravdu loď. V autě by tohle rozhodně nezažili a byli by nejspíš příšerně potlučení. Mimoděk se pousměje nad tou představou. Jednou dlaní jej hladí po zádech a sjíždí na bok, který tiskne v závislosti na pohybech, které si věnují. Prsty druhé ruky dráždí Aoiho vchod a jemně se dobývají dovnitř, zatím jen na krajíček. Nemůže se nabažit jeho rtů, které si opravdu vychutnává, každý polibek je mnohem vášnivější, i když nikam nespěchají. Zaujatě jej pozoruje pohledem, když se pomalu narovná. Je tak krásný, opravdu by mohl začít skládat básně, ale rozhodně by nebyly mládeži přístupné, v tuhle chvíli prostě ne.
"Jsi úžasný." Vydechne s krátkým zasténáním, když pocítí první vlnu jeho dráždění a prohne se mírně v zádech, jakmile je slast neudržitelná. Trápí ho, slastně jej mučí, ale on by to nechtěl jinak. Snaží se příliš nezmítat pod jeho tělem, ale jde to špatně. Umírá z jeho pohybů, každý z nich mu způsobuje zatmění před očima a probouzí něco mnohem náruživějšího. To Aoi prostě vždycky uměl. Stačil jen pohled na něj a mohl by se zbláznit. V jeden okamžik, už to nedokáže dál snést, nemůže být tak daleko a prostě se posadí, aby se natiskl na jeho tělo, a vezme útokem hebkou šíji.  Je vydrážděný na maximum a každá další minuta je prostě příliš.
"Aoi-chan, už mě netrap." Zavrní smyslně, i přes své pocity sjede velmi jemně dlaněmi z Aoiho lopatek až na pevné pozadí, kterým první jen pohne proti sobě. Další zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Tvář se mu jemně orosí několika kapkami potu. Jemně si jej pozvedne s jistou nedočkavostí a v očích se mu blýskne, když se upřeně podívá do těch jeho.
"Další trápení přijde na druhý pokus." Ujistí ho, že tohle rozhodně není poslední kousek, který si spolu v dnešní večer užijí.
"Můžu?" Zeptá se s jistou pobavenou zdvořilostí, když s napětím svalů na pažích jej přidržuje nad svým přirozením. Teď trápí trochu on jeho a ještě, než ho opravdu pustí dosednout na svůj klín, spojí polibek opět jejich rty. Musí se vzápětí odtáhnout, aby nechal vyniknout svůj hlas, a se zakloněním hlavy si užívá každá milimetr, kdy se jejich těla víc spojí.
"Aoi-koi." Další oslovení, jakmile se uvnitř něj ocitne celý a hlavu zase předkloní,a by se mohl čelem opřít o jeho hruď a snaží se rozdýchat nastupující orgasmus, to by bylo prostě příliš rychlé. Nakonec na jemné kůži přitiskne své rty a přesune se k jedné z bradavek, kterou skoro něžně, spíš dráždivě, než bolestně stiskne mezi zuby.

Aoi

Je to neskutečný pocit, cítit jej takto mezi svými stehny a zároveň u toho vnímat prsty jeho ruky vzadu u vchodu. Aoiho boky už se pohybují pravidelně a spontánně, zatímco si oběma dlaněmi vjíždí do vlasů a převrací je. Je na něm vidět, že už příliš nepřemýšlí a jen si užívá. Ino se zvedne až k němu a v ten okamžik oči otevře, aby se mu dlouze podíval do tváře. Pohled má velmi zamlžený a napůl nepřítomný. Dlouze si vzdychne, když se Inoran vrhne na jeho krk, zakloní hlavu a vystaví mu celé hrdlo k čemukoliv. Koutky mu vystoupají nahoru, když ho Ino poprosí, aby to už dál neprotahoval, ale sám si zasténá, když jím pohne proti sobě a hned na to si ho podrží rovnou nad svým penisem a zastaví tak jeho pohyby.
"My se budeme jenom pokoušet?" Zašeptá smyslně, aby mu vrátil malou provokaci, ale vteřiny se protahují a vypadá to, že Ino ho snad donutí prosit. Nakonec přece jenom opatrně dosedne na jeho klín a v jeho těle doslova exploduje gejzír všech pocitů, které mu může dát jenom dlouhá a vytrvalá láska. Je to něco mezi trémou, jako když spolu byli poprvé a důvěrnou známostí všech těch let a podle něho tohle mohl zažít jenom málokdo, protože mnoho vztahů tolik let v takové vášnivé oddanosti nepřežilo.
"Ino-koi." Odpoví mu okamžitě po Inově oslovení, naslouchajíc jeho povzdechům a té neopakovatelné barvě hlasu. Pevně k sobě přivine jeho tvář, když si o něj Ino opře čelo, ale zároveň se jeho boky opět pohnou v plynulých a co nejhlubších pohybech jako by opět tančili. Mírně mu povolí až ve chvíli, kdy chce Ino trápit jeho hrudník, ale probírá se při tom jeho vlasy, líbá ho do nich a stehny pevně tiskne jeho boky. Nechce od něj být dál, než je pár centimetrů a to jenom v nutných vteřinkách jejich pohybů. Zvedne omámené oči nad Inovu hlavu a pohlédne a ten obraz nad postelí a svoje náušnice. Pak už si ho vezme spalující vášeň a orgasmus, když zvrátí hlavu znovu dozadu

a nechá svůj hlas vyznít napříč kajutou. Postříká jeho břicho horoucí tekutinou, zatímco zatíná svaly kolem jeho chlouby uvnitř sebe a když po mnohých dlouhých okamžicích začnou odplouvat mlhy extáze, loď sama mu dopomůže ještě k několika příbojovým vlnkám, které na něj hrají jako na harfu.
"Tohle bylo nádherné." Vydechne okouzleně. Bylo to podkreslené i tím vším, co předcházelo, touto lodí a atmosférou, ale i bez toho... Ino byl jeho dokonalý milenec, nikdo by se mu nevyrovnal.

Inoran

"Ne." Zavrtí jen lehce hlavou, aby v podstatě vyvrátil svá vlastní slova, než se znovu s chutí pustí do Aoiho kůže.
"My to uděláme." Dokončí šeptem a dál už přemýšlet nedokáže. Všechno je tak, jak má být. Jsou tam, kde mají být a on by si nedokázal představit život po boku někoho jiného. Občas opravdu přemýšlel, jak je možné, že je Aoi s ním. Nikdy si nepřipadal ničím výjimečný, ale dokázal milovat celým svým srdcem a to nejspíš stačilo. Všechno ostatní vybudovali společně, od ničeho až po byznys, který by jim mohl kde kdo závidět, i když nebyl legální. Stačí první pohyb Aoiho na klíně a už je dokonale v koncích. Jestli chtěl ještě cokoliv říct, už to nedokáže. Natolik je omámený jeho přítomností a celým aktem. Přál by si, aby jejich spojení bylo nekonečné, i když to není možné. Užívá si každou vteřinu, která jim byla dána už od první chvíle. Každý den žít, jako by byl ten poslední. To události, jež je potkaly, je to naučili. Stačí jen pohled na Aoiho, jak prožívá první orgasmu a vystřelí se do neznáma společně s ním. Jejich každé spojení je snad o kousíček lepší, jak kdyby s každým dnem byli jeden. Před očima mu tančí hvězdičky, ve kterých jasně rozeznává Aoiho siluetu, když ho Ino následuje a vyvrcholí do jeho nitra. Měl na jazyku jeho jméno, vždycky tam bylo jako první, ale hrdlo má tolik stažené rozkoší, že nevydá ani hlásku.Tiskne se k Aoiho rozpálenému tělu a ne a ne se pustit. Ruce jakoby odmítaly poslušnost, stejně jako svaly, jež se jemně chvějí.
"Vždycky je to o něco krásnější." Zkonstatuje, když je schopný vůbec odlepit víčka od sebe a omámeně se usmívá. Nakonec svůj boj s gravitací vzdá a stáhne Aoiho do peřin, jak se sám spokojeně vyvalí na záda. Podívá se mu upřeně do očí a něžně začne odhrnovat černé prameny z jeho tváře.
"Aoi-chan. Jestli o tebe někdy přijdu..." Nedořekne a jemně nakrčí obočí, než se usměje. Má ho teď u sebe a to je to hlavní.
"Jsem rád, že se ti všechno líbilo." Dodá ještě spokojeně a trochu se vyplete zpod jeho těla, aby se natáhl pro skleničky. Jednu z nich mu podá a následně vezme i lahev, aby šampaňské otevřel. Možná budou mít trochu v posteli, ale to snad nebude tolik vadit.
"Na nás, nikdo nás nedokáže rozdělit." Přiťukne si s ním, když vrátí lahev zpátky do kbelíku s ledem a dlouze se napije. Je to příjemně vychlazené a jeho rozpálené tělo po něčem takovém rozhodně touží.
"Řekni mi Aoi-chan, copak jsi mi chtěl provést, když jsem dneska přišel pozdě?" Zeptá se jej pobaveně a přetočí se na bok, podepírajíc si dlaní hlavu. Možná by to neměl vytahovat, ale rád by alespoň tušil, jak moc naštvaný na něj byl.

Aoi

Nechá se stáhnout za Inem do peřin, sám skončí spíš na boku s jednou nohou a rukou omotanou kolem jeho těla a spokojeně oddechuje. Ani si neuvědomil, jak je z toho zpocený. Loď příjemně houpá, není to moc, ale je to cítit a on ví, že dneska se jim bude nádherně spát.
"Ano, to je." Souhlasí s ním a neumí si představit důvod, kvůli kterému by se měli oni dva rozdělit. Musí ho pustit, když se Ino natahuje pro skleničky, na které dosud tak trochu zapomněli. Diví se, že je ještě neshodili na zem, ale bublinky nevyprchaly. Přiťukne si s ním a napije se.
"Tohle půjde po tom výkonu rychle do hlavy." Zasměje se tiše a přikývne.
"Ani smrt." Řekne přesvědčeně. Bez Inorana žít prostě nebude, to ví a i když tahle jeho slova byla spíš nadsázkou, doufá, že si jeho láska uvědomuje, že je to tak. Že by pro něj život doopravdy obětoval. Povytáhne se na posteli do polosedu a opře záda o čelo, zatímco si skleničku drží na hrudníku. Stočí po něm koutek očí a pousměje se. Pročpak se na to asi ptá?
"Tobě ne... tomu, kdo mi bere chvíle s tebou..." Přizná nakonec a vrhne po něm takový výraz, aby ale vůbec nebylo čitelné, jestli to myslí vážně nebo ne a jak moc. Trávil by za nevěru? Asi ano... toho drzouna, co by mu vlezl do hnízda. Sleduje jeho oříškové oči, zvláštní rty, pravidelné rysy. Tohle byla jeho liška a mohla pobíhat jenom v jeho kurníku. Ještě jednou se zhluboka napije, než sklenku odloží na stolek vedle sebe a dlaní ho donutí, aby se položil na břicho. Sebere mu jeho sklenku, polije mu s ní záda a celé to krásné tetování, ale nezačne ho slíbávat, jen se posune vedle něho do sedu a prostě mu ty záda chce pořádně a důkladně promasírovat. Ino si za to všechno zaslouží důkladnou péči. Velmi důkladnou. Udělá z toho erotickou masáž, jakou ještě nezažil, protože až bude hotový s jeho zády, bude rozhodně pokračovat ještě o kus níž, pak na stehnech a mezi nimi a nakonec se podívá na taková místa, aby neskončilo ani u druhého kola. Tahle noc bude velmi, velmi dlouhá a jenom jejich. Tak romantická, jak jenom jeho hlava vymyslí a pokud by bylo koupání ve vodách, kde zakotví bezpečné, mohli by si i zaplavat při měsíčku. Až se spolu zítra probudí, bude slunce vysoko na obzoru a oni dokonale šťastní na svých zasloužených prázdninách.