Aoi x Reita - Myslíš si, že to zvládneš? - část 3.

(Reitovo doupě)

Reita

"Hm první záchvěvy. Dobře." Pochválí Aoiho po jeho prvním vzdechu. Tím to začíná ale rozhodně nekončí. Sám si uvědomuje, jak moc si to užívá. Ale to on vždycky. Nepotřeboval někoho, kdo mu padne k nohám během chvíle. Potřebuje někoho, kdo má sovu hrdost a přece se nechá hýčkat a trápit očekáváním věcí budoucích. Aoi zdá se je ten správný objekt jeho touhy, která se stupňuje s každým jeho pohybem. Tohle upřímně nečekal. Je pravdou, že je to dlouho, kdy našel někoho, kdo by mu tolik sedl. Neměl by nad tímto přemýšlet ale dokáže to sobě dost dobře ovládnout a použít přesně tak, jak je potřeba. To Aoiho trhnutí proti němu ho málem donutilo vzdychnout taky. Zadrží dech a kousne se do tváře zevnitř, aby mu nic neuniklo ven. Tohle si nesmí dovolit, ještě ne. Jemně promne jeho chloubu, aby vzápětí opustil její pevnost a vydal se zase zpátky nahoru. Zastaví se u bradavky, které promne mezi prsty obě naráz, aby v něm rozpoutal ty samé pocity jako před chvílí.
"Přirozený talent." Pochválí ho šeptem, když stiskne lalůček mezi svými zuby, jen na hranici bolesti a příjemný pocitů. Dopřeje si jen krátké hrátky, zcela opustí jeho tělo a odstoupí o krok dozadu. Nadechne se pomalu a tiše nosem, aby ho Aoi nemohl slyšet. Potřebuje se nutně uklidnit. Pak ho začne obcházet.
"Hm, musím se pořádně podívat, co si ke mně přišlo pro trochu trápení." Natáhne k němu paži a dotkne se jej jen konečky prstů a posouvá je, společně se svým průzkumným kolečkem. Mapuje linii těsně na jeho pevným pozadím a neopustí si zatáhnout za lem kalhot přesně na rýhou mezi jeho polovičkami.
"Tam se podíváme za chvíli. Možná, ještě si to musím pořádně promyslet." Nechá ho v nejistotě, co se bude dít posléze. Pak se ho přestane dotýkat, aby si nepozorovaně přetáhl triko přes hlavu a pošle ho úhledným obloukem za bundou. Postel dnes pravděpodobně ani potřebovat nebudou.
"Podíváme se, jak moc jsi nedočkavý." Zastaví se čelem k němu, protáhne paže kolem štíhlých boků a zajede dlaněmi pod látku kalhot na jeho pozadí, aby si jej za něj prudce přitáhl na své polo odhalené tělo. Kůže na kůži, to je to co se mu líbí.
"Připravený na všechno Aoi-chan." Dobírá si ho trochu ale tváří se pořád stejně nepřístupně. Jak kdyby ho snad mohl vidět ale co kdyby náhodou. Opět jejich dotek trvá jen chvíli, než se mu vzdálí a obratně rozepne knoflík jeho kalhot. Přidřepne si před něj a vzhlédne.
"Napočítej do tří a pak oči otevře, znovu napočítáš tentokrát do pěti a pak je zase zavřeš. Nahlas Aoi-chan, ať to pěkně slyším." Vyzve jej, sám napočítá do dvou stiskne mezi zuby lem jeho kalhot a táhne je pomalu dolů, tak do půli stehen, nad ně mu věnuje dráždivé kousnutí. Počká si na číslo pět, zkontroluje jestli Aoi oči opravdu zavřel a následuje druhé kousnutí, tentokrát silnější, společně s ním obemkne jeho přirození prsty a věnuje mu jen dva pohyby.

Aoi

Rychle vydechne skrz pootevřené rty, aby taky srovnal svůj dech, ale s Reitovou dlaní v klíně to moc nejde. Nikdy to netrvá nijak dlouho, ale tím spíš je jeho tělo dychtivé na podobné doteky a brzy se mu dostane pozornosti i na hrudníku. Pousměje se, když dostane pochvalu, že mu to jde dobře. Mohlo by se zdát, že vlastně nic nedělá, ale už jenom vydržet stát a být tiše, nic neopětovat, je pro muže jako on, který na to není zvyklý, dost těžké. Trochu bolestně sevře víčka, když ho Reita kousne do ouška, ale nechce, aby s tím přestával. Zády na jeho těle se mu líbí a klidně si u toho nechá odkrvit ruce. Trošku si přehmátne a Reitovo tělo se od něj vzdálí. Přijde nová slovní provokace a on mimoděk trochu zčervená, když ho zatahá za kalhoty nad pozadím a ještě o tom tak promluví. To místo bylo navštíveno jenom jednou, při pokusu číslo jedna, jinak nikdy. Vždycky se ženami... Všechno už v něm hraje, neví, jestli to má chtít nebo ne, mne prsty o materiál kruhu a je z toho poznat, že je trochu nervózní. Je nedočkavý a hodně, to je na jeho těle znát, ale ještě pořád má taky hodně zábran vinou nezkušenosti. A pak ho konečně zase pořádně ucítí, tentokrát před sebou. Nejdřív jeho ruce a posléze i tělo, které už nekryje látka žádného svršku. Vzdychl by, i kdyby se ho nedotkl na pozadí, ale jakmile dlaně sevřou jeho polovičky, znovu se povážlivě zakymácí a silně zachvěje. Reitovo tělo silně hřeje, rád by se jím nechal objímat a svírat, asi by to vydržel až do rána. Uměl být mazlivý. Přijde nové začervenání, protože to patřilo jeho klínu, on ví, ale všechna jeho mysl se upnula tam dolů, aby zjistil, jestli je na tom Reita podobně a byl. Asi by dost zpanikařil, kdyby ne. Myslel by si, že se mu nelíbí a že je to dnes pro něj nucená práce. Zamračí se a nespokojeně tiše vydechne, když se Reita zase vzdálí, ale místo něho dostane rozepínání kalhot a tak utichne. Skoro si ten povel nezapamatuje, jak moc začíná být nadržený a soustředěný jenom na emoce a pocity. Lidská řeč začíná znít cize. Do dvou počítají spolu, na tři otevře oči a shlédne dolů. Je to dokonalý pohled, i když ho po pozadí pohladí okolní vzduch. Nestydí se před ním. V prvním okamžiku zapomene počítat. Prostě na něj jenom hledí a vštěpuje si ho do paměti. Má nutkání stáhnout dlaň dolů a pohladit ho po dostupné kůži, ale včas se ovládne. Pak rychle zamrká a úmyslně pomalu napočítá do pěti, aby si i on mohl chvíli užívat očima. Nic naplat, musí je zase zavřít a dostane další kousnutí. Trochu bolestně u toho krčí nos, ale zároveň se usmívá. Místnost protne jeho hlas, když Reita přejede dlaní po celé jeho délce a zase to skončí. Začíná mu to vadit. Všechno v něm se staví na odpor proti tomuhle zacházení a to je to, co ho nutí být ještě vzrušenějším.

Reita

Aoiho tělo mu začíná dokonale vycházet vstříc. Velmi dobře vnímá jemné záchvěvy, vzdychání, které mu věnuje a nemohl by být spokojenější. Uvnitř samozřejmě. Opětuje mu pohled, když oči konečně otevře a nesklopí je. Není to příliš dominantní postavení ale to mu rozhodně nevadí, důležitý je pro něj efekt, který to bude mít a to se mu podaří. Vidí v Aoiho černočerných očí, co chtěl a rozhodně tuší touhu, aby udělal víc. A pak mu očka zmizí pod víčky a Rei se pohodlně usadí na zem před něj. Pozoruje ho, zatím nic neříká a užívá si jen pohled, který by mu mohl závidět, kde kdo. Aoi se dost dobře drží, očividně umí potlačit nutkání udělat, co chce a to je dobře. Poslouchá. Koutky se mu zvednou krátce nahoru v dravém pousmání, pokrčí na chvíli nohu v koleni, aby se o něj mohl opřít předloktím. Přemýšlí nad tím nejlepším způsobem, jak donutit Aoiho prosit.
"Umíš počítat, to je dobrá zpráva. Určitě si to ještě vyzkoušíme. Přísahám, že skončíš u tří." Prorokuje mu slabou výdrž a teď jsou to jeho prsty, které k němu natáhne a zmapuje celou linii stehna po vnitřní straně. Kalhoty mu nyní překáží, proto je neváhá stáhnout, až ke kotníkům a s lehkým stiskem mu postupně vysvobodí obě nožky.
"Rozkroč se." Poklepe mu na obě dvě vnitřní strany stehen a jakmile jeho příkaz splní vyjede dlaní až pod jeho chloubu a po druhé nožce zase hezky zpátky. Zvedne se na nohy, než ho zase obejde a kochá se pohledem na něj.
"Dráždíš mě." Šeptne mu do ouška, když ho spíš hravě plácne dlaní přes polovičku.
"Moc mě dráždíš ale já vím komu patříš." Vysloví následně a Aoi dostane i přes tu druhou. Stoupne si k jeho boku, skoro má jeho nohu mezi svými, otře se klínem o pevné stehno a s paží objímajíc štíhlý pas se skloní nad krásný zadek a přitiskne rty přesně na hranici, kde končí bedra.
"A teď počítej, kolikrát to bude Aoi-chan." Nařídí mu neurčitě a vysvětlení přijde záhy, když se jeho prsty opět obemknout kolem chlouby a teď už se s pohyby na ní nezastaví, jsou jen mučivě pomalé. Rty se poposune ještě kousek níž, než jazykem vklouzne hbitě mezi jeho polovičky a následují zase jen polibky tam, kde byl předtím.
"Jedna." Ozve se Reiův hlas, když svou krátkou návštěvu jazykem zopakuje.
"Jak je to dál?" Pobízí ho a podráždí jej znovu. Ruka má mezitím svou práci. Někdy víc stiskne, jindy se zastaví palcem na Aoiho špičce, kterou pohladí bříškem. Rozhodne se v okamžiku. Přestane s drážděním a jen stiskne přirození a už se nepohne.
"Co mě přiměje, abych pokračoval? Přemluv mě." Vybídne ho a otře se maskou o celou plochu jeho zad, jak se začne narovnávat.

Aoi

S tou přísahou mu znovu silně přeběhne mráz po zádech a husí kůže po jeho těle je tomu důkazem. On ví, že ho Reita přinutí, aby to víc nevydržel a vůbec netuší jak. Ještě dnes? Nebo příště? Oba vědí, že bude příště, i když ještě neskončili. Pocítí jeho dlaň z vnitřní strany svého stehna, které je velmi citlivé, zachvěje se a nechá ho, aby ho dovysvlékl. Vystoupí jednou nožkou po druhé z nohavic a ocitne se tak před ním dočista nahý. Nemůže vidět, jak se na něj Reita dívá a mrzí ho to. Po novém příkazu ho zalije horko a stud. Trochu si odkašle, ale dá kotníky víc od sebe, což ho donutí pevněji se chytit. Už je takhle dlouho a ruce ho začínají mravenčit. Reitova dlaň se znovu vydá vzhůru a jemu nedočkavě zacuká v penisu, ale ani teď mu není dopřáno, když se po druhé noze vrací zpět a on zklamaně vydechne. Ten pocit ho přejde vzápětí, když mu Reita řekne, že ho dráždí. Potěšeně se usměje a nadskočí, když ucítí první plácnutí, až to plesklo. Nebolelo to, to né, ale vyhouplo mu to koutky nahoru a přimělo ho to znovu dlouze vzdychnout. Prostě si nemůže pomoct, líbí se mu to. Je to moc zvrácené? Pořád nad tím přemýšlí, den za dnem, od té doby, co to začal objevovat. Kde kdo by mu řekl, že není normální už jen to, že jeho protějšek je on a ne ona. Chce ho dráždit, je to dobře, chce ho taky alespoň maličko vyvést z míry a pokud to dokáže jen pohled na jeho tělo, tak je to dobře. A komu patří? Už si ho nárokuje? Druhé plácnutí a on si znovu roztouženě vzdychne. Svěsí hlavu a otře se tváří o svůj biceps, bože tohle je příjemné. Rei se konečně zase přiblíží, ucítí jeho klín proti svému stehnu a natočí za ním tvář. Jednou dlaní je objat kolem celého těla, ale vůbec nečeká, co přijde vzápětí. Musel se tam hodně ohnout. Ucítí jeho rty neskutečně blízko místům, které vyvolávají nejvíc jeho studu. Trhne tváří s pohledem upřeným před sebe a celý se napne. Má u toho ještě něco počítat? Co přesně? Ty pohyby na jeho penisu? Táhlý sten protne celý pokoj, celé jeho tělo povolí na kruhu, až mu kloubky zbělají a samozřejmě, že nepočítá vůbec nic. Už je příliš vydrážděný, příliš roztoužený. Aby toho nebylo málo, ucítí i jeho jazyk v rýze mezi polovičkami a hrozí mu, že se udělá snad hned teď. Rei mu připomene počítání, nakonec bylo buď vyměněno za ten jazyk nebo to prve pochopil špatně, ale zopakuje po něm slovo jedna. Zní to roztřeseně. On doopravdy začíná být roztřesený. Ta dlaň se nepřestává pohybovat. Dokáže ochraptěle vyslovit číslo dvě a pak se v tom ztratí. Pravidelně sténá pod dotekem jeho dlaně, tiskne víčka pevně k sobě, snaží se nepustit a nepřijít moc brzy k vrcholu a když už má pocit, že to déle nevydrží, Reita přestane. Aoi v tu chvíli vypadá jako někdo, na koho se míří pistolí. Vypadá opravdu vyvedený z míry, zaskočený tím, že se to nedokončilo a trochu zmatený. Tiše si zakňučí, když se Reita otře o celá jeho záda, bože on mu snad řekne, ať...
"Vem si mě celého." Vydechne jedinou větu a nemůže uvěřit sám sobě.

Reita

Má jeho sténání plné uši. Ten hlas by mohl poslouchat donekonečna. Mohl by ho sobecky trápit klidně i několik hodin a bude, dokud neuslyší to, co by měl vyslovit. Jenže tady nejde o jeho potěšení, vůbec nejde o to, co chce on, i když to tak celé vypadá. Jde o to, co chce Aoi a další zasténání stejně jako třes celého těla mu jasně říká, že to nebude dlouho trvat. V duchu si gratuluje, že to vůbec dokázal vydržet, protože tohle bylo sakra skvělé první setkání. Kdyby nad tím víc přemýšlel, přiznal by si, že se mu to zamlouvá víc, než by mělo. Ale on je v práci první den, vůbec netuší, jak moc se to může zvrtnout. Varovná slova Kamija samozřejmě ihned zapomněl a může za to Aoi a jeho vydání na pospas. Je u toho naprosto dokonalý, krásný. Možná je to zvrácené, si myslet něco podobného ale za to už se Rei dávno nestydí. Být to jindy, asi by ho ještě trochu potrestal za to, že zapomněl počítat. Nemůže však po něm chtít víc, nemusel by to vydržet a přehnat to opravdu nechce. Na jeden večer dostal Aoi pocítit přesně, co potřeboval, věří tomu. Co ale nečeká jsou slova, která přijdou vzápětí. Myslel si, že bude prosit, aby to dokončil, proto ho nepouštěl ze svého sevření. Ale aby si ho vzal celého? Stiskne víčka silně k sobě a potlačuje zatmění před očima. Za tohle by to stálo, i kdyby neměl dostat zaplaceno. Teď je to on, kdo se na chvíli ztratí v tom opojném pocitu, že mu opravdu propadl. Je si jistý, že po tom všem přijde uvědomění a vystřízlivění ale to je mu teď jedno. Dokončí svůj pohyb, jak se pomalu narovnával a skončí rty u jeho ucha. Obejme ho pevně kolem pasu.
"Vezmu, budu milostivý a dopřeju ti to, co chceš nejvíc." Zašeptá mu, teď už si dovolí popustit smyslnost do svého hlasu.
"Pusť se." Vysloví poslední příkaz, zkoncentruje své svaly, aby jeho tělo udržel. Přijme jej do své náruče, pootočí čelem k sobě. Dlaní pohladí krásně řezanou tvář a zamíří mezi prameny, které sevře a poprvé za dnešní večer ho vášnivě políbí. Krůček po krůčku s ním míří k posteli, kde se válí jeho bunda a triko. Tiskne se k němu, dokud společně nedopadnou na postel a znovu si uzme jeho rty. Teď je jen jeho! Udělá si dost prostoru mezi pevnými stehny. Jako první zaloví v kapse a vytáhne ochranu, kterou si přinesl sebou. Někde tu jistě budou zásoby ale nemá čas ani chuť je hledat a pohodí ji vedle nich na postel. Pak už se věnuje hledáním vchodu do Aoiho nitra, aby mu dal pocítit první své prsty, kterými se postupně dostává hlouběji a připravuje ho na sebe samého. Jakmile si je jistý, že v tomto ohledu udělal maximum, začne se potýkat se svým páskem a vzápětí jdou dolů i kalhoty. Ovládá se, i když je uvnitř nedočkavý. Nezbytná nutnost v podobě kondomu, trvá snad méně, než mrknutí a už se vrhne s chutí a vášní na jeho šíji.
"Už s tím nebojuj, takový totiž jsi." Šeptne mu smyslně, když se rty otře o jeho ucho a začne do něj pronikat. Dává si načas, nechce mu ublížit, takto rozhodně ne a poprvé se ozve zasténání i od něj samotného. Tiché, hluboké stejně jako pohled do Aoiho očí.

Aoi

Ještě pořád nemůže vidět, co se v Reitovi odehrává, ale kdyby to viděl, asi by na místě omdlel. Všechno v něm je vybičované na hranici únosnosti, je roztoužený jako velká černá kočka, chce to. Hrozně moc to chce. Není malý ustrašený kluk, chce sex a i když to zná hlavně z druhé strany, stejně se ho nebojí. Teď, když bylo všechno v něm probuzeno, si nedokáže představit, že by odešel domů jenom s uspokojením rukou. Jedině, že by ho chtěl Reita dlouhodobě týrat. Doklusal by asi hned zítra. Vnímá to, že se Rei narovnává, po těle ho hladí jeho dlouhé, plavé vlasy a pak přijde slib, že mu přání slíbí.
"Ano..." Vydechne tiše, sotva zřetelně, zatímco se opatrně pustí kruhu. Ruce skoro necítí, trochu se mu zhroutí do náruče a jak se do nich vrací krev, nepříjemně to bolí. Ten pocit ale brzy přechází a jak se k němu pomaličku otáčí čelem, otevírá touhou zastření oči, aby se podíval do těch jeho. Vnímá i jeho touhu, nevidí z jeho tváře moc, ale líbí se mu, že je pro něj trochu panem neznámým. Klidně by nosil vlastní masku, nějakou krajkovou nebo z černých per... Uměl by si takhle hrát. Vlasy mu pročísne pomalý pohyb Reitovy dlaně a pak hladově přitiskne rty na jeho a oplácí mu hluboký polibek. Dostává všechno to, co mu kdy chybělo. Tento způsob milování i jiné mužské tělo. Skoro to bolí, teď, když si to uvědomuje. Je mu třicet a do dneška o to přicházel. Nešťastně nad tím nakrčí čelo. Pevně objímá jeho tělo, drží se ho, jako by mu Reita mohl utéct a couvá před ním směrem k posteli, na kterou po chvíli dopadnou. Spontánně roztáhne nohy od sebe, aby ho na sebe pustil, konečně se ho může dotýkat, vyprahle mapuje dlaněmi jeho svaly, linie jeho těla, obecně jiného mužského těla a krom toho, do teď nesměl udělat vůbec nic. Netrvá to moc dlouho a ucítí jeho prsty vzadu, ale vychází mu dokonale vstříc, naprosto sehraný se svým protějškem. Udělal s ním takové věci, že to není nepříjemné ani na okamžik. Prostě mu nějak vypl hlavu a přepl ji na správné vlny uvažování. Čím hlouběji ho cítí, tím výš zvedá nožky podél jeho boků, tím hlasitěji a pravidelněji sténá do jeho rtů. Vjede mu dlaněmi do vlasů, když se odtrhnou rty jen proto, aby si Reita sundal kalhoty a ochránil se. To šeptané ujištění ho přiměje otevřít se mu ještě víc. Takový je... jinak to nejde. Nastavuje mu kůži krku, propíná se proti němu v zádech i bocích a jeho sten se stane výrazně hlasitějším, když do něj Rei začne vstupovat. Asi z toho na místě umře, ale je šťastný. Uslyší i jeho hlas, blaženě a omámeně se usměje a nepřestává ho hladit, kamkoliv dosáhne, zatímco pevně svírá jeho boky stehny. Tohle nesmí skončit moc brzo... tolik nechce. Vlivem předchozího trápení to ale nevydrží tak dlouho, jak by rád a nyní již úplně zpocený vyvrcholí mezi jejich těla.
"Rei-chan..." Hlesne okouzleně bez ohledu na to, jestli se to smí nebo ne, zatímco sebou nechává otřásat v dokonalé slasti, která ho pohlcuje a ještě chvíli s tím nepřestane.

Reita

Šílí z něj. Nenapadlo by ho to, ještě když sem přicházeli ale je to tak. Je jím dokonale unesený a nedokáže se v první chvíli ovládnout. Dává sám sobě několik vteřin, aby se ujistil, že se odpálí při prvním přírazu. Aoiho sice dráždil ale s tím i sám sebe a vybičoval svou vlastní touhu na maximum. Dýchá zrychleně, srdce mu bije jako splašené a při dalším zasténání už nedokáže odolat. Rozběhne své boky v rytmu, které je oba žene k vrcholu. Nechce to dál odkládat, na jeden večer toho bylo až dost, pro Aoiho určitě a pro něj vlastně taky. Smyslné tělo pod ním mu vychází vstříc, sladí se během prvních pár pohybů a uvědomuje si, že selhal. Prostě se vůbec neovládá, tohle by se mu nemělo stát ale je si jistý, že s nikým jiným by podobný problém neměl. Nikdy ho neměl. Za tím se drží na dlaní vedle Aoiho hlavy, jeho přírazy se stávají dravější, jak moc se ho Aoi dotýká. Teď už mu nic zakazovat nechce. Probudil v něm, co mělo být probuzeno a je na něm, aby si to celé vychutnal. Další zasténání, které nedokáže utlumit, plicím se nedostává vzduch. Nakonec se mírně narovná v zádech, aby jej mohl chytit za stehna, silně je stisknout a pomoct si tak v dalších pohybech proti Aoiho nitru. Je to dravé, je to vášnivé, kdyby mohl přemýšlet, je to přesně to, co si Aoi přál. Vede ho čistý instinkt, nic víc, nic míň. Probudil v něm skoro zvířecí touhu, dohnat jeho ale i sebe k nepříčetnosti. S posledními přírazem padne skoro na Aoiho tělo, jen se v poslední chvíli zapře předloktími, aby mu nedal pocítit plnou váhu sebe samého. Nejspíš skončili stejně, nedokáže to úplně rozklíčovat, k tomu mu v uších zní Aoiho oslovení, které by neměl tolerovat, bylo to příliš. Místo toho všeho jen vydechuje do kůže jeho hrudníku a hledí mu zadýchaně do očí. Je to jak kdyby ho viděl poprvé, ta chvilka je skoro magická. Kdyby ji chtěl popsat, nedostávalo by se mu slov. Skoro má pocit, že ho předtím neviděl. Z toho uvědomění mu přejde mráz po zádech.
"Už víš, kdo jsi Aoi-chan?" Zeptá se tiše, když ovládne svůj dech a místo toho, aby počkal na odpověď, se skloní k jeho hrudi a věnuje mu několik polibků. Chtěl hýčkat, chtěl rozvášnit a on mu snad dopřál oboje. Nemůže se odprostit od Aoiho kouzla, je to příliš na něj. Co mu předvedl, co mu dokázal odhalit.
"Potřebuješ pít." Ovládne znovu svůj hlas a začne se pomalu zvedat z jeho těla, aby jim oběma dopřál potřebné tekutiny. Tak trochu utíká ale to ví jen on sám. I přes své přesvědčení, že je to příliš sklouzne konečky prstů po jeho pramenech v krátkém pohlazení. Zbaví se ochrany dobře mířenou trefou, když prochází kolem a aniž by se oblékal sáhne do skříňky pro dvě lahve s vodou. Pak se k němu vrátí, vezme ze své bundy, kterou skopli na zem cigarety a uvelebí se vedle něj do postele. Podvědomě je kousek výš a podepře si tvář dlaní, aby na něj shlížel.
"Pij." Přikáže mu tichým hlasem, když mu vychlazenou vodu vtiskne do dlaně. Sám se pořádně napije, než sáhne po krabičce. Nabídne i Aoimu samozřejmě a pokud bude chtít tak mu i připálí.
"Pověz mi, jak se cítíš."

Aoi

S tím, jak se jeho tělo nepatrně uklidní, ucítí Reitovu horkost, rozlévající se po jeho nitru. Je to hrozně zvláštní pocit, pro něj vlastně celkem neznámý. Takový, co asi většinou cítí ženy a teď je to on, kdo je toho plný, ale nevadí mu to ani trošku. Reitovo tělo ho hřeje a příjemně tíží, nejsou schopni ani jednoduché pohybu, ani jeden z nich. Jen si hledí do očí, dokud Reita ticho neprolomí.
"Hai, myslím, že už to vím." Odpoví mu ochraptěle a velmi tiše. +Teď už zbývá jenom se s tím smířit a skloubit s tím vlastní život.+ Rei ho ale nenechá přemýšlet příliš dlouho, protože se skloní nad jeho pokožku a začne ji zahrnovat polibky. Nemusel by. Už je po všem a jemu se vkrádá do hlavy jestli a jak by měl odejít. Asi už bude chtít mít svůj klid, je přece po práci nebo možná čeká ještě někoho dalšího. Jeho další věta ho překvapí. Potřebuje?
"Jsem v pořádku, napiju se potom." Hájí se rychle, ale Reita od něho stejně vstane a nechá na posteli na okamžik samotného. Přetočí se na bok a podloží si hlavu paží ohnutou v lokti, zatímco ho pozoruje. Je to opravdu lákavý pohled, když tak před ním chodí, přehlídka celé jeho postavy a sebevědomého držení těla a on se pro sebe jemně usmívá. Líbí se mu, opravdu ano. Natáhne volnou ruku, aby si lahev převzal, ale nejdřív trochu vody nalije na svůj obličej. Musí se maličko vzchopit. Stejně je postel celá mokrá od kde čeho. Pak se teprve nadzvedne na lokti a pořádně se napije. Ani si neuvědomoval, jak strašnou žízeň ve skutečnosti má a teď je mu vděčný za to, že ho k tomu přiměl. Pak ji zavře a odloží na stolek a povytáhne se v posteli kousek výš, aby se mohl zády opřít o čelo. Sáhne pro nabízenou cigaretu a nechá ho, aby mu opět připálil. Nevydržel by sedět vedle něj a dýchat to, zatímco by Reita kouřil, je to marný boj, ale doma se z jistých důvodů velmi omezuje. Pousměje se a podívá se před sebe, zatímco formuluje větu. Do očí se mu začíná vracet jeho předešlý výraz, ten sebevědomější, ten co patří muži z advokátní kanceláře.
"Nečekaně dobře. Velmi uvolněně. Myslím, že toho ze mě hodně spadlo. Děkuji ti." Řekne mu upřímně a krátce k němu stočí oči, ale moc by se červenal, takže je zase vrátí před sebe a v klidu si pokuřuje.
"Nebude ti vadit, když použiju tvojí koupelnu?" Zeptá se, jakmile je cigareta pryč a lahev v podstatě vypitá. Musí jít. Měl by jít...

Reita

Jen se pro sebe ušklíbne, když mu Aoi řekne, že nemá žízeň. Jistě, jak by taky mohl myslet na něco nepodstatného jako voda, po tom všem. Sleduje pečlivě Aoiho rysy, když se polije vodou a je v tom něco dráždivého. Už dlouho to u nikoho nevnímal tak intenzivně jako právě teď. Nejspíš za to může i fakt, co mají za sebou. Hlavně po tom, jak lehce se dokázal Aoi dostat do svého nitra a pustit ven to, o čem pochyboval. Mohl by tak jednoduše dělat i další krůčky? Bože, jestli o tom ještě chvíli bude přemýšlet, může si z fleku dát druhé kolo. Nic z toho se ale do jeho tváře nepromítne. Jeho výraz ani trochu nepovolí, jen nepatrně těkne očima vzhůru, když si Aoi vloží cigaretu mezi rty a samozřejmě mu připálí. Sice musel zalovit ve svých kalhotách, kam předtím zapalovač schoval ale co by pro něj neudělal. Pořád se nedokáže úplně odpojit od své podstaty Aoiho chování ho v tom jen podporuje. Vždyť by se bez něj ani nenapil. Sám zhltne polovinu lahve ale ne proto, že by měl žízeň. Ví, že by měl a to mu stačí, aby se donutil. Teprve pak si připálí i on a zůstane v polo lehu na posteli.
"Vždycky je mnohem lepší přiznat si pravdu. Taky mám ten pocit za sebou ale je to už dlouho." Pokrčí krátce rameny, tohle mu klidně říct může ale dál už nepokračuje.
"Proč to v sobě dusit, když to není potřeba. Navíc o tobě by mnozí jako já mohli snít Aoi-chan." Neubrání se komplimentu ale neřeknu mu napřímo, že on by si s ním dokázal představit pokračování.
"Tohle byla jen ochutnávka víš. Jen začátek. Je tu tolik možností." Vlastně ho trochu láká, aby měl chuť přijít znovu.+Jen kvůli penězům ovšem.+ Přesvědčuje sám sebe v duchu a poslouchá Aoiho zpověď se zaujatým blýsknutím v očích.
"Jiní by mě postavili na pranýř za to, co jsem jim provedl a ty mi děkuješ." Nadhodí s nádechem téměř neznatelného pobavení.
"Vážně jsi na podobné věci jako stvořený." Nechá se trochu ovládnout svým rozpoložením.
"Bylo by to mnohem složitější, kdybys to v sobě neměl Aoi-chan. Takhle jsme si to užili oba dva." Kývne krátce hlavou a típne cigaretu do popelníku. Stačilo mu pár dlouhých potáhnutí, po sexu to bylo vždycky hrozně rychlé a už by si zapálil znovu. Po otázce na koupelnu se mu zablýskne v očích, sáhne drze po Aoiho cigaretě, potáhne si dlouze, než ji típne taky a vezeme jej za zápěstí. Jeho stisk je pevný ale to byl vždycky, má dost sílu kvůli práci u koní.
"Pojď." Vyzve jej sebejistě, než se společně s ním začne zvedat. Vede ho za sebou, skrze napůl hotový pokoj. Stěny, podlaha jsou hotové ale vybavení je zatím pořád v krabicích. Je stejně temný jako pokoj s postelí. Projdou společně až do koupelny, kde je vana a sprchový kout. Mine vanu obloukem a za boky jej natlačí do sprchového koutu, kam si za ním samozřejmě vleze a nastaví teplotu vody, aby byla akorát.
"Když postarat se vším všudy ale ty víš, že mám pravdu." Otočí ho zády k sobě a nechá proud masírovat Aoiho záda. Sám si neodpustí pohled na jeho výstavní zadek a skoro by si povzdechl. Teď se musí opravdu krotit, tady půjde prostě vidět všechno.
"Je na čase, aby ti někdo ukázal, co všechno to obnáší a jak se u toho můžeš mít." Šeptne mu, když se nakloní k jeho zádům a vezme houbu, na které je už dostatek sprchového gelu s příjemnou vůní. Začne ho pečlivě umývat a nevynechává ani nejmenší kousek. Ani jeho zadek, ani se nebojí protáhnout ruku dopředu a zamíří i kousek níž pod ploché bříško.

Aoi

"Protože to někdy potřeba je." Řekne mu naprosto vážně. Neví, co před touhle prací dělal Reita, ale on si tu svou hodlá udržet a k tomu i ten malý klenot, co má doma. Kdyby se tohle někdo dozvěděl, okamžitě by o něj v soudním sporu přišel, ale pokud Rei nemá podobný, nemůže to chápat. Musí být nesmírně opatrný, odhalit se jen před těmi správnými lidmi a to byl mezi přáteli kdo? Někdo, kdo se může za pár měsíců nebo let stát i nepřítelem a použít to proti němu. Tady mu ale nic podobného nehrozí. A pak obdrží kompliment, obrátí k němu tvář s jemně povytaženým obočím a vřele se usměje. Byla to pravda nebo mu to řekl, protože je to součást práce? Stejně se to poslouchá hezky. Ať už proto nebo proto, Reita stojí o to, aby přišel znovu, takže to snad doopravdy nebylo tak marné. +Přece jsi ho nad sebou viděl, vnímal... Proč by takto předstíral?+ Napadne ho. Snaží si představit možné příští kroky a líbí se mu to. Klidně se nechá nalákat, proč by ne? A pak se rozesměje.
"Hmm, je to tak." Potvrdí mu na to o pranýři. Drtivá většina mužů nesnesla ani pohled, natož tohle. A pak přijde další kompliment, ujištění, že je to jeho přirozenost a že to pro jeho společnost bylo příjemné. Trochu teď září jako sluníčko, i když je jeho výraz a úsměv pořád decentní. Znovu k němu obrátí tvář, až když přijde o cigaretu a zatváří se nevěřícně. Nechá se od něho vytáhnout na nohy, ale něco mu jasně říká, že to jeho odchod ještě trošku pozdrží. Kdyby tam šel sám, prostě by se umyl, oblékl a odešel. +Nechceš mě pustit domů?+ Rychle se rozhlédne po pokoji, který míjí, ale moc toho nestihne, než se společně ocitnou v koupelně. Zhroutil by se do té vany, ale asi by ho odtamtud odtáhli spícího a on musí domů. S krátkým zasmáním vstoupí do sprchového koutu a na jeho tělo brzy dopadnou příjemně teplé kapky vody. Nastaví jim svou tvář a nechá si zmáčet i vlasy. Tahle péče se mu opravdu líbí, proti tomu by protestoval jenom blázen. Opře dlaně o kachličky před sebou a nepokrytě si užívá každý dotek Reitových dlaní, včetně těch na pozadí. Vlastně místo, aby vzbuzovaly stud, začínají v něm zapalovat druhou vlnu vášně. Pak se protáhnou dopředu a dotknou si i jeho klína, který začne reagovat v podstatě okamžitě. Neovládne to, nejde to. Snaží se u toho nečervenat, naštěstí mu Reita nevidí do tváře, ale Aoi ví, že to pod rukama samozřejmě cítí. Asi je vyprahlejší, než čekal, po tom, co má za sebou. Jeho tělo protestuje, ale klín ne.