Taiji x Toshiya - Jsi v háji. - část 3.

(Dům Toshiyi)

Taiji

V té koupelně se hrozně dlouho vůbec nic neděje. Tedy - není to sem slyšet. V první chvíli si myslel, že za ním vyběhne jako vichřice a budou se chvíli honit kolem ložnice, než dostane vážně nasekáno, ale je tam ticho a Toshiya dráždí jeho představivost. Tu pohrůžku o terase nepočítá. To by mu neudělal - zatím. Válí se v posteli na zádech, kouká do stropu a natahuje uši, ale je to dlouhé a nakonec si zívne. Však už je taky docela dost hodin. Nakonec se jeho kroky přece jen ozvou a Taiji za ním stočí oči. Je vážně krásný. Stojí tam jako vytesaný z mramoru, s těma svýma hlubokýma a přísnýma očima a mokrými prameny. Teď by měl běžet pro foťák on. Taiji se zatváří jako nevinnost sama a zavrtí hlavou na znamení, že neví. Zabrní ho z toho v podbřišku a pořád ho provází pohledem, když Toshiya obejde postel a něco hledá. Rákosku? Do peřiny vedle něho dopadne vibrátor, který před tím nenašel a on našpulí rty, když se dozví, že na jeho vlastní penis má zapomenout. Cože??? A jak to myslel, že hodně dlouho. Nevěřícně ho pozoruje, jak halí svoje tělo, aby si vzápětí vzal knihu, která si podle něho snad zaslouží víc pozornosti, než on sám. Napadne ho hned několik scénářů, které by mohl provést. +Tohle je válka!+ Pomyslí si, když po tom vibrátoru celkem nenápadně sáhne a pod peřinou si ho přitáhne k sobě. Zvolna se posadí na paty a stočí za ním oči, ale Toshiya se na něj ani nepodívá. Povzdechne si, když si tou hračkou přejede přes hrudník a dotkne se její špičky rty, aby ji navlhčil. Po tom, co dělali dole, bude tohle trochu za trest, ale není nic, co by nezvládl, je snad profesionál, ne?! Zamíří s tím jednoznačně za svým cílem, pěkně dozadu. Je k němu bokem, takže bude vidět dobře na všechno. Musí se nejdřív trochu rozehřát, takže volnou dlaní sáhne do svého klína a pokusí se dostat z hlavy, že tady není sám. Zavře na chvíli oči, představí si jejich první společné chvilky i to, co se dělo dole a začne se dráždit v klíně sám. Špičkou té prozatím vypnuté hračky se připravuje i zezadu a dává si dobrý pozor, aby mu neunikla ani hláska a Toshiya se na něj nepodíval. Jen ať předstírá, že si čte, ještě malou chvíli. Jakmile zase zpevní a přepere nepříjemné pocity u svého vchodu, prostě tu věc částečně zasune, zapne a zvrátí hlavu v přívalu nové rozkoše. U toho protne ložnici stenem, který ho snad nenechá klidného.

Toshiya

Snaží se opravdu moc, aby se ani koutkem oka nepodíval. Vnímá téměř neslyšné šustění peřin, jak se v nich Taiji pohybuje ale prostě se nepodívá. Ví totiž moc dobře, že ustát něco takového, na to prostě nemá vůli. Možná, že kdyby byl v té posteli kdokoliv jiný, nebude ho to stát takové přemlouvání, jako právě teď.+Tos moc nedomyslel.+ Vynadá sám sobě v duchu. Měl si uvědomit, koho proti sobě má a že se Taiji nenechá jen tak přemoci tím, že mu něco zakáže. Jediné, co mu dodává trochu pocitu, že měl na chvíli převahu, byl pohled, který cítil v zádech, když si oblékal župan. A pak to uslyší, jemné zavrnění vibrátoru, které pozná téměř okamžitě, jak kdyby na to celé čekal a vzápětí protne ložnici jeho zasténání. Stiskne skoro až křečovitě desky knihy ve svých prstech a posledními zbytky vůle vydrží další dvě vteřiny se nepodívat. To je tak celé. Vzápětí už černé oči vystřelí vzhůru a pohled, který se mu naskytne je neskutečně hříšné pokušení. Nic tak provokativního ještě neviděl. Nadechne se dlouze nosem, aby ovládl touhu vystřelit z křesla a jít mu pomoct, co kdyby to náhodou sám nezvládl? To by přece nedopustil ale nakonec velmi pomalu odloží knihu, pohodlněji se uvelebí v křesle a snaží se tvářit pořád stejně nezúčastněně, jenže oči ho dokonale prozradí. V nich zaplane typická touha, jako pokaždé, když se na něj podívá.
"Králíček zdá se, nemá dost. Jeden by řekl, že využije chvilku volna a on si ještě přidává. Zasloužil bys usouložit k smrti." Podaří se mu poskládat větu a několikrát se odmlčí, aby nebylo poznat, jak moc se z něj musí zhluboka nadechovat. Podvědomě tuší, že pokud na tu postel za ním půjde, nejspíš mu ublíží, jak moc touží si ho zase vzít. Pomalu tedy vstane, nechá rozestoupit látku županu a odloží jej na opěrku křesla, aniž by z něj dokázal spustit oči. Pak se usadí zpátky a rozhodl se ve vteřině, že tuhle hru prostě neprohraje. Promne si dlaní šíji a nakonec s ní zamíří do nyní už připraveného klína, obemkne prsty kolem své vlastní chlouby a s dlouhým vydechnutím, si sám sobě dopřeje pár pomalých pohybů. Je to, jak kdyby koukal na porno, jen s tím rozdílem, že tady stačí udělat pár kroků a může mít cokoliv a v kombinaci s Taijiho tělem a tím, co společně už prožili, je to dráždivější o to víc. Za pár okamžiků je to on, kdo si spokojeně vzdychne.
"Co mi ještě ukážeš?" Zeptá se jej a prsty volné dlaně zatne silně do polstrování křesla na područce. Dělí ho jen chloupek k tomu, aby nepodlehl své vlastní touze, kterou v něm Taiji během vteřiny probudil.

Taiji

Už se nemůže příliš kochat jeho reakcí, sledovat, jestli to s ním něco dělá nebo ne, protože má sám plné ruce práce se sebou. Už kvůli té nově vyburcované slasti, a taky proto, že to z počátku bolí. A nakonec se Toshiyův hlas přece jenom ozve. Pro sebe se pousměje, ale je to trochu omámené pousmání, zatímco se rozpohybuje v bocích, jako by seděl na někom a ne na hračce, kterou sám drží v ruce. Brzy už si přivykne a směle mu ukazuje, že dovede souložit i sám se sebou, když chce Toshiya trucovat v křesle.
"Chvilku volna?" Vzdychne si.
"Vždyť jsi mi řekl, že mám na tebe zapomenout." Připomene mu, zatímco se mu hlas zalamuje ve slastné steny. A pak se tiše rozesměje a pohodí vlasy dozadu.
"To bych si zasloužil, to by se mi líbilo, ale nevěděl jsem, že jsem byl tak hodný..." Provokuje ho dál, zatímco ruka v jeho klíně zrychlí. Nedokáže si pomoct nehnat se za dalším vrcholem. Koutkem oka zaznamená, že Toshiya vstává. Jde k němu? Už se chytil? Konečně! Jenže on si jenom svlékne župan ze svého dokonalého těla a zase se posadí. Taijiho to zmate a přiměje zvolnit tempo, tohle je opravdové pánské přečůrávání jeden druhého. Musí za ním pootočit tvář a konečně si všimne, co to dělá. Rozesměje se znovu. +Ty jsi neskutečný...+ Pomyslí si. Sedne si tam, dívá se na něj a vyhoní se sám? Ale proč ne! Když bude i tak zdrojem jeho potěchy? Taky by se rád nějak přinutil rozdvojit, aby se jedna jeho část mohla dál ukájet a druhá nerušeně dívat na Toshiyu.
"Tak je to přestávka nebo ne?!" Dožaduje se, ale pak se rozhodne změnit strategii. Na chvíli musí vibrátor vytáhnout, aby se mohl položit na záda a to tak, aby měl Toshiya dokonalý výhled. Protože ho hodlá vrátit, jenom předem kolem klína a on ať se na to spojení pěkně podívá. Pak už mu nic nebrání v tom, aby druhou dlaní mohl laskat vlastní tělo, stejně jako penis a podle kroucení na posteli a hlasového projevu je jasné, že na vrchol má jen pár okamžiků. Třeba dostříkne až k němu.

Toshiya

Dlouze vydechne, protože Taiji je neskutečně sexy. Mohl by jen sledovat, nemusel by u toho dělat nic jiného a stejně by se brzo odpálil. Překonává sám sebe, když se zdržuje v křesle a ještě chvíli ho chce nechat. Potřebuje vidět, jak moc daleko je schopný zajít a pak se rozhodne, co dál. Možná bude hotový dřív on, než Taiji. Pak už stačí jen otázka, jestli je přestávka nebo ne. K tomu ten nejlepší výhled, jaký mu mohl dopřát a už nedokáže dál čekat. Nebude se tu namáhat, když má před sebou jednu neskutečnou osobu, která si snad ani neuvědomuje, jakou moc nad ním má. Zapře se o opěrky křesla a zamíří rovnou k posteli. Pomalu má problém udělat těch několik kroků směrem k němu. Vleze si k němu do postele a prostě mu ten vibrátor sebere a zahodí kamsi do nitra pokoje. Možná ho i rozbil ale na tom teď nezáleží, je to jen kus, který ho měl nahradit a to té mašince, jen tak neodpustí, i když to byl on sám, kdo mu ji dal. Vyleze si ještě o kousek výš, nad jeho tělo. Ukotví jeho paže svými dlaněmi k posteli.
"Taky bych tě takhle mohl nechat, až se zblázníš." Zavrní šeptem a skloní se k jeho rtům, které si hladově urve pro sebe. Napasovaný mezi jeho stehny se mírně prohne v kříži, aby se otře chloubou o tu jeho a nakonec se neovládne, aby ten dotek neprodloužil. Místo toho, aby pokračoval tam, kde vibrátor skončí, protáhne paži pod jeho pasem a přetočí si ho na sebe. Kousek se poposune, aby se mohl napůl opřít o čelo postele a trhne Taijiho boky proti sobě.
"Až mi slíbíš, že už mi nikdy neutečeš, nechám tě projet." Ozve se jeho touhou zastřený hlas a znovu s ním trhne proti sobě, tentokrát už si vzdychne i on sám. Prostě potřebuje trochu vítězství, aby byl dokonale spokojený, když už Taijimu dovolil si ho osedlat.
"Slib za projížďku a mou shovívavost." Nenechá si žádnou poznámku pro sebe a propaluje černýma očima ty jeho.
"Komupak patříš Tai-chan?" Začíná se ztrácet ve vlastních myšlenkách, pustí jeho pravý bok a stiskne jeho chloubu mezi svými prsty. Začíná mít ten pocit držet ho takhle hodně v oblibě.

Taiji

Už příliš nevnímá dění okolo sebe, ale tu matraci a její zhoupnutí pocítí jednoznačně. Toshiya je tady, u něho, konečně přišel. Tiše si odmítavě zakňučí, když mu vibrátor sebere, slyší jeho náraz o podlahu a pak vibrace utichnou. Pustí svůj klín, místo toho se ho na chvilku chytí za boky, hned dlaně posune na jeho ramena, ale Toshiya je tam nenechá a zvedne mu je nad hlavu. Nebrání se. Je už příliš mimo, jeho oči to prozrazují. Chce být umilován k smrti, tady a teď, jím.
"To bys mi neudělal." Hlesne roztouženě, ale náruživě mu vrátí polibek, jako by nikdy nepoznal slovo únava. Hned na to ucítí i jeho klín, jak se otře o Taijiho ke krajnosti vydrážděný penis a hrdelně mu zasténá do rtů. Měl už jen tak maličký kousek na vrchol, který se teď pozastavil, jenže rozhodně neodeznívá. Nechá se jím otočit na jeho tělo a zvolna se na něm narovná, zatímco dlaně jemně opře o jeho břicho. Vysedl by si hned, ale Toshiya mu to nedovolí. Hledí do jeho očí, pořád drží bradu hrdě o kousek výš, než by musel, ale dávno je zkrocený. Vyhrkne, když s ním Toshiya tak trhne a připomene mu, jaké by to za chviličku mohlo být.
"Vůbec nikdy?" Bere ho za slovo, protože jejich slovní třenice asi nikdy neskoční.
"Vždyť jsi mě nechtěl pustit na terasu nahého..." Další trhnutí a on tvář prudce předkloní, až mu napadají vlasy do obličeje. Je úplně omámený, naprosto touhou bez sebe a velmi na něj působí Toshiyova aura. Tohle dávno není práce... Kouše se do rtů a znovu se na něj podívá odspodu a trochu psíma očima. Jak mu má slíbit něco takového? On mu chce utíkat! Chce ho provokovat. Následuje další otázka, jíž už nedovede vzdorovat. Opatrně se předkloní, ovine mu paže kolem krku a přitiskne si líci na jeho líci. Má rty už zase jenom maličký kousek od jeho ucha.
"Jenom tobě, Toshi-chan..." Mohlo to být vyznání v rámci požadavků klienta, ale jako by s těmi slovy řekl něco magického, co ho s ním má navždycky svázat. Uvnitř sebe cítí divnou osudovost, kterou vůbec nezná a na okamžik ho to dokonale vyděsí.

Toshiya

Ztrácí se dokonale v jeho blízkosti a teprve teď si plně uvědomí, co vlastně řekl a to víc ho dostane vědomí, že ho opravdu chce jako nikdy nikoho. Našel v něm dokonalý protějšek, který se ho nebojí a dopřává mu v životě vzrušení, které postrádal. Jeho pletky měly vždycky krátké trvání a nikdy nehledal nic stálejšího a teď nad tím přemýšlí a zrovna s ním. S někým koho si zaplatil a u kterého neví, jestli jde jen o peníze a jistý výdělek. Mohl by se zeptat napřímo, poznal by jistě, kdyby mu lhal ale snad poprvé v životě pocítí strach. Je to obava o to, že by to pro peníze být mohlo. Pohladí jeho bok, který vzápětí stiskne, stejně tak se pohne na jeho chloubě, dokud se k němu Taiji nepřitiskne a neopře si tvář. Vydechne mu do ouška a upřímně, roztouženě se pousměje. Nic jiného slyšet nechtěl. Ať je to jakkoliv doufá v to, že to myslí vážně a nechá se tím dokonale pohltit.
"Vůbec nikdy." Odpoví mu až teď tiše a políbí ho na ouško.
"Budeš můj a já budu tvůj Tai-chan." Oplatí mu vyznání. Je blázen, že tomu vážně uvěřil a říká to zrovna jemu ale nikdy nebyl spokojenější, že se za něj označuje.
"Vyhrál si Králíčku." Povzdechne si, aniž by se přestal usmívat a mírně pozvedne jeho boky, aby mohl navést své přirození do jeho nitra. Žádné drastické pohyby, pěkně pomaloučku, po tom všem co mají dneska za sebou, by si opravdu neodpustil mu ublížit.
"Kdyby…" Chtěl říct, kdyby to bolelo. Zasténá, protože je to už neúnosné. To, co se mu odehrálo před očima, společně s tím, co si právě řekli navzájem, ho žene k vrcholu mnohem rychleji, než by ho kdy napadlo. Stačí jen pár pohybů, nedokáže ani říct, kolik jich bylo ale tentokrát rozhodně nebyly uspěchané, spíš roztouženě pomalé. Až poslední pár z nich si dovolí zrychlit a nechá se odpálit na samý vrchol, aniž by ho přestal tisknout k sobě. Teprve až si je jistý, že ovládne svůj hlas, prohrábne jeho vlasy a odsune je stranou z tváře. Bylo to skoro něžné gesto, kdyby je nesevřel mezi prsty.
"Jen mi neříkej, že máš na…" Pohled na hodiny.
"Dnešní večer nějaké plány." Uhodí na něj se svou typickou razancí.

Taiji

Po svých slovech uslyší Toshiyovo jemné pousmání, to charakteristické vydechnutí. Nutí ho to zachvět se city. A taky strachem. Jeho smlouva nikdy neskončí ze dne na den, club ho nikdy nepropustí jenom tak a on s tím nic neudělá. Nemůže říct - nepřijmu klienta, leda by se nechal prostě vyhodit. Do práce ho násilím přivléct nemůžou, jenže podepsal, že žádné takové náhlé odchody nebudou, to by bylo taky zralé na žalobu. Jeho smlouva se stávala zamotanější, delší a záludnější úměrně s tím, jak vysoko stoupal a teď je část top trojky s tou úplně nejhorší, protože si myslel, že tohle ho nemůže příštích deset let potkat. Hned na to se všechny jeho domněnky potvrdí, když mu Toshiya řekne, že už nemá utíkat nikdy. To prostě znamená nikdy. S nikým... Na kratičko zavře oči, když ho Toshiya líbne na ucho a poslouchá jeho... +Tohle je vyznání, doopravdy. Od něho...+ Srdce se mu rozeběhne závodní rychlostí a vůbec se není schopný zorientovat ve svých pocitech, které se mísí s nesmírnou náklonností a štěstím stejně jako se strachem z toho, jak tohle proboha chtějí vyřešit. On je rajda, Toshiya asi zapomněl. Nebo nezapomněl? Kam až sahá jeho vliv? Chce vůbec Taiji vážný vztah? Dokáže něco takového? Je tak strašně těžké přemýšlet o těchto zásadních věcech, když sedíte nazí na klíně někoho, kdo se vám tak strašně moc líbí a kdo se rozhodl, že vás po několikáté za dvacet čtyři hodin ojede. Jenom ta představa, že by si někoho nárokoval, že by si nárokoval jeho! Vždyť může mít kohokoliv na světě... kohokoliv. Další slova o tom, že vyhrál a on se jemně oddálí svým obličejem, aby se mu mohl podívat do očí. Ty Taijiho jsou velmi měkké, trochu nejisté a najednou snad plaché.
"Neříkej to..." Zavrtí jemně hlavou. On nevyhrál, to Toshiya vyhrál a kromě toho, když se mu Toshiya vzdá, budou se tady bavit o lásce. Opře se čelem o jeho, pořád má ruce kolem jeho šíje, když se nechá nadzvednout a v tom těsném sevření ho přijme do sebe. Zavře oči a tiše vzdychne. Všechno je najednou úplně jiné. Žádný boj mezi nimi, žádné dokazování, kdo je pán situace, žádný zaplacený sex. Jen oni dva a neskutečně moc citů, které se zhmotnily zdánlivě odnikud. Už se nedozví, co bylo to kdyby. Projede se na něm, ale něžně a pomalu a ani jeden z nich nepotřebují moc, aby došli na další vrchol. Pevně ho objímá, když se jeho tělo silně roztřese, aniž by se oddálil čelem od něj. První okamžiky po tom prožitku mu vůbec nedochází, o čem to Toshiya mluví. Až pak se pousměje.
"To bych si nedovolil, přidat si k tvému rozvrhu ještě jiný..." Broukne bez ohledu na to, že tohle neřídí on, ale recepce.

Toshiya

Ani si nedokáže v hlavě přerovnat v prvním okamžiku jeho slova. Tolik je pohlcený vším, co se teď událo a jak moc prožil celé jejich souznění. Zaútočilo to na něj silou mnohem větší, než si kdy dokázal představit.
"Bojíš se toho?" Zeptá se ho jako první, jakmile si uvědomí, že mu zakázal to říkat. V první chvíli nepochopil proč ale teď mu to možná i dochází, on bojuje s podobným pocitem. Ví, odkud oba jsou, jaká mezi nimi je hranice, kterou právě dokonale překonali a neměli by. Nepouští jej, svírá o něco jemněji, než je pro něj zvykem a nakonec ho na pár minut schová ve své náruči, jak kdyby ho mohl ochránit před tím, co by je mohlo čekat venku. Jak kdyby mohl změnit realitu, která je jistě nemine ale ono to nejde. A teď si prostě postaví hlavu a dokáže, aby byl Taiji opravdu jeho, i kdyby měl vystoupit proti všem a celému světu. Je mu úplně jedno, co ho to bude stát. Všechny tyhle nebezpečné myšlenky se slijí v jednu, když vezme Taijiho tvář do dlaní a políbí jej.
"To ani nezkoušej." Broukne mu do rtů. Měla to být výhrůžka ale nějak tomu chybí ten správný podtón.
"Tohle vůbec neznělo jako já a můžeš za to ty." Ušklíbne se tentokrát už tak typicky pro jeho povahu a nenásilně ho svalí vedle sebe do peřin, aby si ho mohl k sobě natisknout.
"Odpočiň si, chci tě ve formě a ne na pokraji vyčerpání, máš omluvenku jenom proto, že to bylo se mnou." Nasadí jejich tolik oblíbení dobírání ale navzdory svým slovům přejíždí konečky prstů paže kterou má podvlečenou pod jeho tělem po zádech podél páteře.
"Začínám se opravdu těšit na ten boj." Prohodí si spíš pro sebe a rozhodným blýsknutím v očích a už si představuje, jak nakráčí před majitele clubu a bude se o něj rvát jak lev. No možná spíš panter, ten by mu sedl víc.
"Ráno je ještě daleko ale…" Odmlčí se krátce, když těkně očima od stropu k Taijiho tváři.
"Začínám se těšit na snídani." Provokuje ho trošku, než ho druhou rukou štípne do stehna a vzápětí starostlivě přikryje, aby mu náhodou nebyla zima.
"Abych nezapomněl, dokud zítra nenapíšeš tu esej, nic nebude a vibrátor sis rozbil." Určí mu jasně, že je to první na řadě. Prostě tu školu dodělá a hotovo! Vlastně ho to napadlo už v první chvíli, kdy o tom Taiji dole mluvil ale až teď se rozhodl.
"Do školy tě klidně odvezu." Zívne si s hřbetem dlaně před rty a opře si tvář do jeho vlasů.
"Oyasumi Tai-chan a jen ty nejnemravnější sny o mě." Dodá trochu egoisticky a políbí jej do vlasů. Sám asi jen tak neusne, i když je unavený. Musí spoustu věcí promyslet, měl by i pracovat ale to počká, teď má svou línou chvíli a hodlá si ji plně užít. Vůbec netuší, co bude, až se Taiji vyspí a jestli si to třeba nerozmyslí nebo se nebude tvářit, že to celé bylo součást představení.+Přesvědčím ho o opaku, když bude potřeba.+ Přesvědčuje vlastně i sám sebe, že je to v jeho moci ale poprvé si není tak úplně jistý a je to příšerné.

Taiji

Zvážní, když se ho Toshiya tak přímo zeptá. On má přiznat jemu, že se něčeho bojí? Jenže jeho bláhovost a naivita až tak daleko nesahá, aby nevěděl, jak to je.
"Ano." Řekne mu jednoduše. Ne kvůli nim dvěma, ale kvůli jeho práci. Toshiya mu hned pohrozí a on zvedne koutky nahoru. Udělal to proto, aby mu zvedl náladu a aby ho přivedl na jiné myšlenky, Taiji ví. A pak se tiše rozesměje, když si Toshiya poprvé udělá legraci sám ze sebe a přestane vystupovat jako klient, ale jako někdo, kdo se mu klidně otevře. ¨
"Řekni, že jsem první, komu se to kdy podařilo a hodím všechno za hlavu." Řekne mu, když se stále se smíchem překulí vedle něho na bok, aniž by ho přestal objímat kolem krku.
"S kým taky jiným..." Zívne si, když se k němu přivine a nemůže uvěřit tomu, že dobrovolně s někým usíná v mileneckém obětí. Žádné cigáro a pivko, odchod pryč, nic podobného... Překvapeně povytáhne obočí po jeho dalších slovech, ale neměl by se tomu divit. Bez ohledu na svůj mladý věk byl Toshiya dravec, který to jednou dotáhne hodně daleko. Už teď se to dělo. Byl to dominantní jedinec, který si uměl urvat svoje a on nepochyboval, že ho ten boj jistým smyslem opravdu naplní a uspokojí, jen se bojí, aby neprohrál. +To se nestane... kdo jiný by měl věřit svému rytíři, než já...+ Pomyslí si si v duchu a pobaveně se ušklíbne nad tím, jaká je dvorní dáma. Na zádech ho konejší Toshiyův dotek, zatímco ho na stehně štípne a u toho mu povídá o snídani.
"Cože?" Ohradí se honem, zatímco se u něj víc uvelebí a nechá se přikrýt.
"Takže musím do školy, napsat esej za jedno odpoledne, stihnout tě několikrát ojet a ještě zjistím, že já jsem ho rozbil? Ještě, že mám volno..." Zamumlá jako teenager, kterému se nelíbí, že ho máma posílá s odpadky. Pak se ale znovu široce usměje.
"Poveze mě do školy lexus, to padnu." +A pak budu půl dne vysvětloval, kdo to byl a proč.+ Už se na to strašně těší.
"Odpoledne vyzvedneme mou motorku..." Hlesne ještě. I on si myslel, že neusne a bude mít hlavu plnou všeho, ale slíbil mu přece, že hodí všechno za hlavu. Toshiya by určitě chtěl, aby to všechno nechal na něm. A tomu on se nebude bránit.
"Oyasumi... až tě budu tlačit do boku, víš, že se to splnilo." Řekne už napůl spící. Nikdy by si nepředstavil, že usne tak hlubokým spánkem v neznámé posteli, u svého vlastně bývalého klienta doma... omotaný kolem něj. A se slibem budoucnosti.