Taiji x Toshiya - Jsi v háji. - část 1.

(Dům Toshiyi)

Taiji

"Kusooo..." Zanadává si, když zkontroluje čas na náramkových hodinkách na levém zápěstí a ví, že nenávratně jede pozdě. Tohle se mu snad ještě nestalo, tedy rozhodně ne, pokud šlo o tak váženého klienta, jakým byl po nějaké době Toshiya. Kromě toho, jejich včerejší noc dopadla nečekaně dobře, a to jak pro něho osobně a to, co si s ním užil, tak podle výdělku, jaký Mihrunisa získala. Dneska měl přijít zas, ale nevypadal jako někdo, kdo by byl ochotný na něj čekat jenom vteřinu. Kdyby se už znali víc, tak možná, ale po jedné noci? Nemožné... Sena ho zabije. Nejspíš i Kamijo a o Toshiyovi ani nemluví, pokud se ještě kdy ukáže. Bohužel trčí v nějaké zácpě u nehody, nervózně túruje motor své motorky a nevypadá to, že by se odsud měl v dohledných minutách hnout. Když se rozezvoní i jeho telefon, je mu jasné, že je to v pytli. Je to Sena, kdo taky jiný a vypadá to, že nemá daleko k hysterii, když se ho vyptává, kde je, protože Taiji se měl už dávno chystat. Pokoj byl uklizený od uklízeček, ale jeho bordel rozhodně zůstal na místě, takže nesplnil ani tohle. Zkusí si představit Toshiyův výraz, až přijde za patnáct minut do recepce a zjistí, že Taiji není v práci. +Má rád zlobivý kluky, třeba to na něj udělá dojem.+ Pomyslí si, aby trochu uklidnil sám sebe, ale podle názoru realisty - ani omylem. Jediná klika byla, že Sena dneska nebyl osobně v práci, musel to vědět od svého zástupce. Další zářez do rakvičky, když rozčilený Toshiya nebude mluvit zrovna s ním. Navíc se mu taky nezdál ve své kůži, asi volno na nic. Fronta trochu popojede, pokusí se proplést mezi některými auty, dost často na něj někdo troubí a zvedá prostředníček, ale jenom gesto oplatí a motá se frontou dál, dokud nenarazí na policistu. Leda by ho přejel... Začne v telefonu googlit Toshiyovo zaměstnání. Třeba se dovolá do nějaké recepce a ti mu na něj dají číslo? Nakonec nějaká slečna telefon zvedne, ale Toshiya není v práci - samozřejmě - už je v clubu!!! Osobní číslo mu dát nehodlá. A to si není jistý, jestli volá tomu správnému, protože jeho příjmení nezná. Jen u toho byla fotka a to může být i chyba. +No do prdele...+ Telefon ukáže 20.00. +Jsi v háji.+ Ne, že by neměl být na místě už dvě hodiny, ale o tom si myslel, že mu to projde... tohle už tak nevypadá.

Toshiya

Kdyby chtěl, mohl by nahlas říct, že v hlavě němá už od včerejší noci nic jiného, než Taijiho a to jeho náladě zrovna nepřidá. Probral se po pár hodinách spánku u sebe ve středně větší vilce na okraji Tokya a zbytek strávil nad prací, i když s ničím výrazně nepohnul. A to ho za pár týdnů čeká přehlídka, podvědomě tuší už teď, že to bude fiasko. Jeho nálada klesne k bodu mrazu, jakmile mu hned ráno sekretářka zavolá, že muž, se kterým měl mít dneska schůzku ohledně místa konání, setkání odložil na příští týden. Ve své mysli ho počastuje výrazy, které neměla snad většina Japonců ani ve slovníku. Začíná mít opravdu pocit, že kdyby dnes nevytáhl paty z domu, udělal by nejlépe. Jenže to není možné. V práci je už těsně před svítáním a ve velmi pohodlném křesle hledí z okna na nebe, aby si v hlavě podnítil myšlenky na něco jiného, než je Taijiho výraz v tom nejlepším okamžiku. Vlastně je to asi jediný světlý bod, díky němuž nemá sto chutí sbalit se a odcestovat tak na měsíc. Do večera to ovšem nějak vydrží. Jakmile se začne blížit hodina jeho odjezdu, navlékne na sebe svůj kabát černé barvy, který je velmi jednoduchý a nezdobí ho nic, jen velké knoflíky v téže barvě. Posbírá telefon, doklady a vše potřebné, než se vydá do garáží a nasedne do svého lexusu, aby se odvezl do klubu. Pohledem jen letmo zkontroluje svůj obličej ve zpětném zrcátku a koutek se mu zvedne téměř neznatelně vzhůru. Ale ano těší se, že zase vyhraje svůj osobní boj a ještě si to náramně užije. A ať si ho Taiji nepřeje, pokud tam ten bordel bude. Pousměje se znova. Ten výraz mu ovšem dlouho nevydrží, protože se dostane do zácpy skrze dopravní nehodu. On, který byl vždy dochvilný, teď přijede pozdě? To se nesmí stát. Promne si čelo, už zase se mračí na všechny kolem a neklidně poklepává prsty o volant. Tohle mu byl fakt čert dlužný. A to se mu nálada zlepšovala. Vůbec netuší, že se kolona pomalu posouvá zprava od té, která uvěznila Taijiho na motorce. Zrovna sahá po telefonu, když je nucen opět popojet a pak vyhlédne do strany, aby se podíval kolik aut mu ještě zbývá, aby konečně projel a uvidí jeho.+Tak ty nejsi v clubu!+ Proběhne mu hlavou naštvaně, protože on přece zpoždění mít může, i když to nesnáší ale Taiji už měl být dávno na místě a minimálně uklízet, v tom horším případě na něj aspoň čekat! Bez váhání vystoupí, prudce za sebou práskne dveřmi. Je skoro div, že se sklo nevysypalo. Rázným krokem zamíří přímou cestou vedle aut k Taijimu a je mu úplně jedno, jestli někomu bude překážet, však ho objedou, když bude potřeba. Musí obejít hlouček zvědavců, takže se dostane spíš k Taijiho zádům a zůstane stát s rukama založenýma na hrudi a temný pohledem upřeným na něj.
"Není tam, kde má být a silně pochybuju, že ten bordel uklidil. A ještě jsem mu dal takové prémie." Vyjede na něj bez pozdravu a nespokojeně mlaskne.+A ještě sedíš na motorce, na které se zabiješ. Ne, to neříkej.+ Srovná si myšlenky, během chvíle, vyznělo by to tak, že má starost a to si teď prostě nedovolí dát najevo.

Taiji

Vztekle típne telefon a rovnou z té motorky málem spadne, když se za jeho zády ozve ten nejmíň pravděpodobný hlas, jaký by tu čekal. Prudce se po něm ohlédne a shlédne ho očima od hlavy až k patě a zase zpět.
"Ty jsi přišel pěšky? Asi jsi udělal nejlíp, vzhledem k situaci." Řekne mu a na okamžik vyšvihne koutky rtů nahoru, ale asi to nebylo to nejlepší, čím mohl začít. V jeho očích vidí úplně jasně to, co si ještě před chvílí jenom představoval. Sám má na sobě džíny, kovbojský klobouk, brýle s kulatou obroučkou a černé tričko s rockovým potiskem, nic víc. Rozhodně žádné oblečení, které by ho ochránilo při pádu z motorky a už vůbec ne helmu! Však, co je teplo - zcela ignoruje fakt, že je to venku minimálně na bundu nebo mikinu a tím spíš při rychlé jízdě na motorce. A stejně si nemůže pomoct a celý pookřeje, když vidí, že sem odněkud přišel jenom kvůli němu. Mračí se prostě rozkošně, je hrozně krásný, tak je to. Taiji trochu nervózně zašátrá po kapsách, aby našel cigára, ale jak na potvoru nejsou nikde. Asi mu někde vypadly z kapsy.
"Nejsem v clubu, ale stihl bych to, kdyby tady nebylo tohle..." Začne s vysvětlováním a trochu vytáhne krk, aby se mu přes rameno podíval, které auto je jeho. Žádné nemá otevřené dveře a přes některá skla není dobře vidět dovnitř, zřejmě stojí o kus dál ve frontě.
"Zkoušel jsem ti volat..." Zkusí ještě další větu, kterou by ho obměkčil, ale Toshiův výraz se ani nehne.
"Zklamalo by tě, kdyby bylo uklizeno..." Vyzní už trochu do ztracena a pak přehodí nohu přes motorku, aby udělal ty dva krůčky k němu.
"Třeba se ta fronta pohne a někdy tam dojedeme... nebo... necháš auto támhle na odpočívadle, vyskočíš si za mě a můžeme jet kamkoliv jinam... když mi napíšeš omluvenku... do práce... do školy..." Popotahuje ho u toho za límec kabátu a snaží se na něj dělat trochu cukrbliky, aby už se pousmál. Těšil se na něj. Moc si to neuvědomoval, ale teď už to ví. Udělá ještě jeden krůček a opře se tělem o jeho, bez ohledu na lidi kolem.

Toshiya

Velmi pomalu a přísně sjede pohledem celé jeho oblečení a zase pomalu vyjede zpátky k očím. Mračí se pořád stejně ale nic mu na to neřekne zatím. Úplně ignoruje fakt, že svoje auto nechal odemčené a má v něm notebook i telefon. Uvnitř něj se něco příjemně pohnulo, když ho uviděl. Vzpomněl si na celu noc a nejradši by si nad tím zasněně povzdechl ale to on neudělá. Nikdy! Obočí mu pomalu stoupá s každým Taijiho slovem ale ani se nepohne z místa a ani nerozplete paže. Přemýšlí, co by mu nejradši řekl ale všechno začíná slovy ty magore, okamžitě si padej minimálně pro helmu a to by se opravdu nepovedlo. Rozhodne se hrát sochu ještě chvíli. Něco hledá po kapsách? Mobil? Ne, ten měl před chvíli v ruce. Cigarety? Možná, viděl je u něj v tom bordelu, vzpomíná si. On mu zkoušel volat?+Milé ale k ničemu.+ Proběhne mu hlavou s ironickým pobavením.
"Pořád jen samé výmluvy, kdybys vyrazil s předstihem, nebyl bys si tady." Osočí ho úplně klidně, jak kdyby on v té zácpě nestál taky. V černých očích se mihne záblesk zmatení, když se k němu začne blížit. Je přece jen známější osoba a není si jistý, co by všechno mohl Taiji tady mezi lidmi vyvést. Na to ho tak dobře nezná ale je přesvědčený o tom, že je schopný všeho. Ještě titulek v novinách no to by mu chybělo.
"Ne." Začne jako první ostře, když ho po té pacce plácne. Ne nějak silně ale s jistým varováním, že na něj podobné věci neplatí. Až se bude ošívat někde v posteli, teprve bude spokojený. Ale kde? Do klubu je to ještě daleko a on začíná mít pocit, že to nevydrží ani vteřinu, k zbláznění. Jak kdyby objevil sex, až teď. Což samozřejmě není pravda ale ten pocit je příšerný.
"Řeknu ti, co uděláme." Rozplete paže a chytne ho nad lokty, aby ho od sebe odtáhl. Jeho stisk je pevný ale jakmile ho pouští dovolí si sjet po nich dlouze dolů a pak ho rychle pustí.
"Ty zaparkuješ motorku tady v těch placených garážích za rohem." Začne mu klidně diktovat a vrazí mu do ruky peníze, aby tam mohl stát klidně týden.
"A pak se napakuješ ke mně do auta a pojedeme, kam budu chtít já." Zavelí nekompromisně, než se k němu mírně nakloní.
"A jestli se ti to nelíbí, můžu tě klidně popadnout za to triko a narvu tě do toho auta. Bude mi úplně jedno, jestli tu ta motorka zůstane. Rozumíš?" Šeptá mu tiše a v jeho podtónu se mihne něco, co napovídá, že by si tuhle variantu užil mnohem víc.
"Za deset minut u východu a nezkoušej tam nebýt." Zaloví v kapse svého kabátu, než vytáhne stříbrnou tabatěrku s černým lemováním, s tichým cvak ji otevře a nabídne mu jednu, než mu i připálí.
"Hezký den opravdu." Vydechne krátce a podle tónu jeho hlasu to vypadá minimálně na kroupy, než se pomalu otočí k odchodu, aby se co nejdřív dostal na smluvené místo. Jakmile sedne do auta, pravděpodobně zavolá Senovi, aby s ním domluvil detaily a nabídl mu štědrou odměnu, když si ho vezme sebou.

Taiji

"Já vím, jenže já jsem nestíhal..." Říká mu, zatímco se snaží tvářit nevinně a z toho jeho ne si pranic nedělá, jenom mu přijde hrozně roztomilé. Pročpak ne? Je to kvůli lidem? Je to proto, že se stydí nebo proto, aby někdo neviděl s kým se vodí? Uteče mu pousmání hodné raracha, když rukama cukne, ale ne úplně a už se předklání rty k němu, než ho Toshiya vezme za dlaně a stáhne je ze sebe dolů. I když moc hezky a kupodivu něžně. Otočí tvář ke garážím, když si s mírně pootevřenými rty prohlíží, kde by měl svou lásku nechat a hned se nadechne k protestu, ale Toshiya ještě mluví. Zamračí se a našpulí rty, jenže má plné ruce peněz a kromě toho... +Jsi v práci, ne na rande... tak drž hubu a dělej, co chce...+ Snaží se v duchu domluvit sám sobě.
"Kdybychom jeli na motorce, propletli bychom se frontou rychleji, jak tady chceš otáčet auto?" Zkusí to, ale fronta začne troubit. Oba překážejí. Taiji protočí očima a ukáže prostředníček dalšímu řidiči, co je míjí a nadává.
"Nepopadneš, když na tebe nesmím ani sahat. To by byla estráda!" Hned využije něčeho, co mu může na truc říct, ale sáhne po cigaretě a nechá si připálit. Spokojeně nadechne nikotin do plic a pousměje se. Honem se předkloní, vtiskne mu pusu na tvář a v příštím okamžiku už sedí na motorce s cigárem v koutku a otáčí ji proti koloně. S úsměvem od ucha k uchu se proplete mezi auty a odbočí ke garážím. Vůbec mu nepřipomíná, že mu musí zařídit volno v práci, předpokládá, že tohle ho napadlo samotného a jestli ne... no, tak snad by nelhal, že byli spolu? A hledali by ho, takže když bude telefon ticho... prostě se o to starat nebude! Brzy má parkování vyřízené, motorku obejde ještě šestkrát, věnuje jí několik vzdušných polibků a psích pohledů a asi osmkrát požádá hlídače, aby dával vážně dobrý pozor a nikdo ji nepoškrábal. Asi by se od té budky neodlepil ani za týden, kdyby si koutkem oka nevšiml připarkovaného auta a jeho řidiče. Má si sednout do tohohle?
"Nejsi na tohle trochu mladej?" Zvolá zvesela, když nechá hlídače hlídačem a oběhne auto, aby usedl na místo spolujezdce. Žádné automatické sahání po pásu, jen se zvědavě rozhlíží na všechno, co k vidění je, hlavně po palubovce a na řazení, pak se otočí přes rameno a prohlíží si zadní sedačky a co je na nich. Brzdy nemá ani trochu, ale to už Toshiya asi tuší.
"Jaké rande jsi vymyslel?" ptá se u toho, když nechá sjet okýnko dolů a vyhodí z něj nedopalek. Zralé tak trochu na pokutu, ale nikdo je neviděl. Jakmile se spatří v zrcátku, hned si dlaněmi začne načechrávat vlnitou hřívu a posouvat si brýle z nosu níž a zase zpět. Jo, to by šlo!

Toshiya

Neuhlídá koutky, když Taiji zvedne prostředníček. On by to neudělal a to jen z jednoho prostého důvodu, to se prostě nedělá. Leda na něj, někde v soukromí, až by ho začal moc štvát. Jisté společenské způsoby ale musí mít a to Taijiho zdá se vůbec netrápí a jemu se to líbí. Až příliš.+K sakru.+Přetáčí to v hlavě a mimoděk se po něm ještě ohlédne. Tu pusu mu ještě pěkně vyčte ale…musí si přiznat, že to bylo příjemné, skoro zapomněl mu za to vynadat. Později to svede na lidi. Určitě! K jeho spokojenosti Taiji do té garáže opravdu míří a on se může klidně usadit do svého auta a pokusit se vymotat na malém prostoru. Tuší, že řidiči kolem nejspíš nejsou zrovna nadšení ale on je prostě ignoruje, jak má obvykle ve zvyku. Jediný, kdo ho dokáže pořádně vytočit je prostě Taiji a to už mu nikdo neodpáře.+Ještě, že tak.+ Míří rovnou ke vchodu ale nikde ho nevidí. Naštěstí se objeví asi do třech vteřin. Měl by ho pochválit?+Ne, kdo by ho pak poslouchal.+ Ujistí sám sebe v duchu a ohlédne se pomalu na něj, na očích už mu sedí černočerné sluneční brýle, které tu měl pověšené na háčku u stínítka a vidí, že není připoutaný. Ne, že by nevěřil svým řidičským schopnostem ale…Klidně si počká, až se Taiji poupraví v zrcátku.
"Vypadáš sexy." Splyne mu ze rtů kompliment.
"Ale už mě zas vytáčíš." Nahne se přes něj a prostě mu ten pás zapne a ať se ani nepokusí protestovat nebo zahne za první roh a prostě to z něj…no nic.
"Auto mi naprosto vyhovuje, nebudí zbytečně pozornost." Vysvětlí mu výběr svého auta se ztmavenými skly a vyrazí po ulici, obloukem se hodlá vyhnout zácpě a směřuje si ho na okraj Tokya.
"Ty vlastně potřebuješ omluvenku, málem jsem zapomněl." Rýpe si do něj, když si vloží handsfree do ucha a vytočí číslo přímo na Senu, kterého jako první celkem uctivě pozdraví.
"Rád bych si půjčil Taijiho sebou, stejně by přišel pozdě, tak to vyřeším trochu jinak. Zaplatím trojnásobek noci, pokud to bude možné."  Mluví klidně ale u toho se mračí. Vlastně si jen spíš počká na souhlas a s rozloučením zase zavěsí.
"Tak už jen domácí úkoly." Rýpne si podruhé, když sluchátko vyloví.
"Tady se nekouří." Upozorní ho chladně, aby ho ani nenapadlo si připalovat druhou, i kdy se ta tabatěrka válí na podložce na palubovce. Z rádia se ozývá tichá, klidná hudba, která se dokonale hodí k jeho osobě, když je sám. Celou cestu spíš mlčí a jen se snaží odpalovat Taijiho nenechavé prsty, protože auto je propojená snad s veškerou elektronikou, kterou má u sebe. Představa, že vytočí jeho sekretářku nebo něco podobného. Asi by dostal infarkt. Nakonec přece jen zahnou do menší vilové čtvrti, kde vjedou bránou po štěrkové cestě a zastaví přímo přes domem. Kolem je opečovávaná zeleň a je vidět, že mu na zahradě kolem opravdu záleží, tedy spíš jeho zahradníkovi ale to je detail. Hned se tolik nemračí, když už je konečně doma.
"Nezapomeň se zout." Upozorní ho ještě přede dveřmi a pustí ho do nich jako první. Všechno kolem je v modernějším stylu. Delší chodba do obrovského obýváku, odkud vedou schody do patra a dolů do suterénu, kde má menší bazén, posilovnu a saunu. Nahoře se nachází tři ložnice každá s vlastní koupelnou a šatnou a knihovna. On sám se vydá přímo za nosem, do  středu velkého obýváku, kterému vévodí velká pohodlná sedačka a opravdový bar v rohu. Odhodí svůj kabát, aby odhalil černou košili s kravatou se zlatým prošíváním. Kuchyň zatím vidět není, ta je kousek dál a vede z ní francouzské okno do zahrady s vířivkou a zastřešeným posezením s grilem. Hospodyni tu vidět ale není, je tu až přehnaně čisto ale zdá se, že si vždycky někoho objedná, jak kdyby tu nikoho jiného nesnesl.
"Něco k pití?" Zeptá se ho.
"Pivo nemám." Odtuší s úšklebkem.

Taiji

"Vážně?" Otočí na něj okamžitě obličej a zazubí se.
"I v civilu? Tak jak vypadám normálně?" Doráží ještě, protože tohle se nikdy neoposlouchá. Toshiya se prudce natáhne přes něho a popadne pás.
"Um, a já už jsem si myslel, že se na mě vrhneš rovnou tady u garáže..." Pronáší, ale nechá se připoutat.
"Ahá..." Vydechne jenom, když mu Toshiya vysvětlí proč tohle auto. Má to smysl. Je krásné a drahé, ale zároveň takových jezdí víc. Zatímco Toshiya telefonuje, Taiji se v sedačce sveze o kousek níž, opře si botu o přihrádku dvířek a poklepává prsty o koleno, v džínech v tom místě samozřejmě zeje obrovská díra a dál se párají. Omluvenku ignoruje, však on ji bude muset napsat, jestli zítra nepoběží hned z rána na přednášku... cha! Nemusel by... Trojnásobek ceny? No páni! Probere se hned, jak to uslyší, otočí na něj tvář a nepokrytě na něj civí. Za tolik mu stojí?
"Jo, můžeš za mě napsat esej o nábytku období baroka nebo tak něco..." Prohodí na ty úkoly a udělá obličej Ale prosím tě, když ho hned Toshi napomíná, aby ho nenapadlo kouřit druhou. Copak na to sahal? Po cestě se celkem obstojně nudí. Nedaří se mu osahávat ani rádio, ani dotekové nastavení vozu, natož Toshiu za volantem. Několikrát ho napadne, že by ho mohl zkusit kouřit za jízdy, tak jak to bývá v těch filmech, ale to by se musel zase odpoutat. Nakonec si otráveně povzdechne a sveze se v sedačce ještě níž, až má kolena opřená o předek paluby v místě airbagu. Kdyby se něco stalo, bude mít stehenní kosti zaražené do břicha. Hrozně se nudí, snaží se ho dostat do McDonaldu nebo a na benzínku na kafe, cesta je dlouhá. Vytáhne se do sedu až ve chvíli, kdy minou průjezd k domu a zvědavě přitiskne nos na okýnko. Bere ho k sobě domů? Žádný hotel? Vypadá to jako domov. Najednou zvážní a vypadá skoro jako dítě, které nevěří, že vidí dárky pod vánočním stromečkem. Společně vystoupí a vejdou do domu. Bydlí tady, pozná to podle osobních věcí všude kolem. Vzal ho sem, na po druhé? Nikdo ho nebral domů ani na po dvacáté. Je z toho tak zaražený, že se doopravdy zuje a ťape za ním do nitra domu. Všechno tady vypadá jako... no... jako Toshiya! První, co ho doopravdy zaujme je ten bar, samozřejmě! Jakmile je Toshiya za ním, aby jim něco nalil, vyhoupne se na barovku z druhé strany, nalehne na pult horní polovinou těla a podepře si dlaněmi hlavu.
"Hmm, vás jsem tady ještě neviděl pane barmane, jste nový? Jaká je vaše specialita?" Brýle už mu zase spadnou na nos, když na něj trochu našpulí rty. Pak se zapře dlaněmi o desku a povytáhne se víc k němu. Pro polibek, samozřejmě.

Toshiya

Nejradši by mu nařezal, jak v tom autě seděl ale jeho výraz, když vstoupí do Toshiho domu je k nezaplacení. Je tolik překvapený? Možná ho sem hned neměl brát ale prostě si nemohl pomoct. Mít ho u sebe doma, zvláštní pocit, rozhodně by ho zařadil k těm příjemným a to je co říct. Zapře se dlaněmi o desku barového pultu, když k němu Taiji přicupitá a usadí se za něj. Krátce sklopí černé oči do masivního dřeva a pousměje se tak, aby nebyl viděn. Tady se mu mnohem hůř drží maska, kterou nosí a má ji v oblibě. Všechno je pak jednodušší a nikdo mu příliš neleze do soukromí. Proč si vybral zrovna jeho, aby do něj nahlédl, netuší ale nikdy svých rozhodnutí nelitoval, tak snad nebude ani tentokrát.
"Psal jsme esej o módě v tom samém období, kdyby ti to pomohlo." Ušklíbne se na oplátku, když pomalu vzhlédne. Možná by mu nějaké zdroje pomohly a on by si hned nejradši vynadal, že mu vůbec chce pomáhat. Nakonec ho ještě na nějaké přednášky bude tahat a vůbec, nedělá si z něj stou školou náhodou tak legraci? To si bude muset zjistit. Nakloní se k němu o kousek blíž ale zatím se jej nedotkne.
"Kostka ledu a nechcete vědět, kde všude byste ji mohl mít." Přistoupí na okamžik na jeho hru a v očích se mu zablýskne, když vidí, jak se mu tu nabízí a tomu odolat nedokáže. Jenže místo toho, aby mu ten polibek skutečně dal, vytáhl lahev bourbonu a dvě sklenice. Do kterých vloží kostky ledu a štědře nelije do obou. Nechá je jen tak ležet a začne jistým krokem obcházet bar.
"Víš, proč jsme jeli sem a ne nikam jinam Králíčku?" Nechá do hlasu vstoupit nebezpečný podtón s pohledem masového vraha, trochu ho trápí ale po dnešku si to zaslouží. Zastaví se až v jeho těsné blízkosti, tak nějak počítal s tím, že se otočí za ním a když ne, však on mu s tím za boky rázně pomůže. Vměstná se mezi jeho stehna a opře se dlaněmi o bar, aby ho mezi nimi uvěznil.
"Nejspíš netušíš a ani tě nenapadlo protestovat." Provokuje ho se svým typicky tajemným výrazem, kde kdo by se ho lekl ale pochybuje, že na Taijiho to bude mít stejný efekt. Nepočítal ale s tím, jak na něj jeho blízkost zaútočí, měl problémy i v autě, měl problémy i na rušné křižovatce a ještě pár sekund a asi by ho ohnul na té jeho motorce. Jen ta představa mu způsobuje zatmění v hlavě a má co dělat, aby se jím hned nenechal svést.
"Mohl bych s tebou provést tolik věcí, že už bys neodešel po svých a stejně jsi tady." Sjede dlaněmi na jeho stehna a trhne jimi proti svému tělu a krátkým úšklebkem, aby zamaskoval své vlastní rozpoložení.
"Nejspíš ale zůstanu u toho, že si pár dní nesedneš a stejně přijdu do clubu a budu chtít to, za co jsem si zaplatil." Dobírá si ho dál. Nejspíš by přišel a stačilo by mu ho pozorovat, jak skučí….jeho vinou.

Taiji

Chvíli nad jeho nabídkou uvažuje.
"Jsou to dějiny umění, nevím, jestli by mi prošlo oblečení..." Uvažuje naprosto vážně. Stejně si neumí představit, že jednou bude dělat kurátora nějaké výstavě nebo tak něco. Možná nebude vadit, když se na to vykašle, má přece dobrou práci. Koutky mu okamžitě vystoupají nahoru, když se jejich pohledy střetnou a on si tu kostku představí na svém rozpáleném těle.
"Už se vidíš, jak mi ji zasouváš rovnou..." Nechá to vyznít do ztracena a pootevře rty, aby ho víc nalákal na polibek, ale to se nestane a místo toho ho sleduje, jak nalévá do skleniček. Nad Králíčkem protočí očima. Už na to úplně zapomněl a dneska to zatím ještě nepadlo.
"Né..." Vydechne a plynule se za ním pootočí, jak Toshiya obchází bar. Opře lokty o desku za sebou a klidně ty kolena roztáhne, když se tam Toshiyovi líbí, ale něco v jeho očích je najednou jinak. Pozoruje ho jako detektiv a přehodnocuje si, jestli si z něj dělá legraci nebo ne.
"To mohl..." Připustí, když těká očima po celé jeho tváři a rekapituluje si všechny jeho pohledy a reakce. Jakoukoliv starost nebo zájem, který projevil, a který by mu naznačil, že je to vtip.
"Nemohl... Mihrunisa už by tě nepustila dovnitř..." Řekne, ale není si zas tak docela jistý tím, jestli by to Toshiyovi vadilo. Ještě před pár minutkami byl celý na měkko z toho, že jsou tady a teď by si měl připustit, že je to proto, že mu chce něco zlého? Popojede na židličce těsně k němu, div mu ty lokty nehrcnou dolů a v očích má opravdovou nejistotu, ale ta trochu povolí, když dojde na poslední větu. To už je celý on, to je mu podobné.
"Ty jsi..." Zavrtí nad ním hlavou a radši to nedokončí. Mračí se stranou a chvíli dělá dotčeného. Ještě pár takových řečí a snad by se i začal doopravdy bát. Pak k němu ale oči stočí zpět, napřímí se na místě a obejme ho pažemi kolem krku. Pořád má tvář o něco níž, než on, i když je židlička vysoká. "Polib mě už konečně..." Vydechne mu do rtů s nastupující touhou.

Toshiya

Sleduje pečlivě každou změnu v jeho tváři a mohl by si opravdu pogratulovat. Zdá se, že v první chvíli nasadí Taijimu brouka do hlavy. Třeba ho to konečně naučí, aby si trochu dával pozor a to v nejlepším případě ve všech ohledech na té pekelné mašině obzvlášť. Nevyměkne, ani když vidí náznak opatrnosti v jeho očích, jak si v hlavě přerovnává, jestli by mu mohl ublížit.+To tě napadlo brzo.+ Proběhne mu hlavou se zvráceným pobavením.
"Copak jsem Králíčku?" Pobídne ho, aby mu odpověděl ale neucukne, když se paže ovinou kolem jeho krku, jen zesílí stisk na jeho stehně, když se ozve pobídka. Možná měl v plánu ho ještě chvíli trápit ale to si bude muset nechat na jindy. I když…
"Chtěl bys? Za co? Za to jak zlobíš? Ani včas si neměl v plánu přijet." Vyčte mu to po několikáté od té doby, co se potkali. Jenže už mu dál nedokáže odolávat. Místo, aby řekl cokoliv jiného, se přitiskne hrubě na jeho rty, které si chce majetnicky přivlastnit pro sebe. Nedočkavě se natiskne celým tělem proti jeho a dlaně popojedou kousek dozadu, aby se dostal na největší možnou plochu jeho zadku, dokud mu to barovka dovolí a tam si pořádně stiskne s krátkým vydechnutím do jeho rtů.
"Přivezl jsem tě sem proto, abys viděl, jak vypadá pořádek." Neopomene mu sdělit, když se krátce odtáhne ale jen proto, aby z něj mohl začít nedočkavě rvát to prokleté tričko, které by se mu na nikom jiném rozhodně nelíbilo ale má ho na sobě Taiji, takže je to vlastně v pořádku, tedy pokud jsou venku a ne u něj doma.
"Ne, že mi tu budeš dělat bordel." Vydechne podruhé, jak kdyby si ho sem stěhoval. Triko už se válí někde na zemi a ten bordel si tu vlastně dělá sám ale to mu nevadí. Sáhne někam za Taijiho záda, přímo do sklenky bourbonu a uchopí mezi ukazováček a prostředníček kostku ledu.
"Možná bys potřeboval trochu zchladit, ať mi něco vydržíš." Broukne, jeho hlas malinko povolí ale pořád nese stejný podtón, snad je o cosi vzrušenější. Jako první mu dá ochutnat kapičky alkoholu, když mu jí přejde po rtech a pak s ní zamíří po kůži níž a níž až k lemu jeho kalhot a pak zas nahoru, aby z ní zacílil na bradavku.