Nedostal je darem, ha! Jedna z věcí, kterou nutně potřeboval vědět, protože až dosud netušil, jak moc se má na jeho otce zlobit. Pochybuje o tom, že by se s ním kdy ještě viděl, ale nedostal je darem! Je v tom něco úplně jiného. Tím líp!"Ano, to můžeme..." Vydechuje už zřetelně blízko u jeho rtů, zatímco mu v očích hoří pekelné plameny. Vidí mu ve tváři, jak moc se mu ten pohyb líbil, vidí jeho zaťatou sanici i zavřené oči, musí se ovládat a to Sena ještě ani nezačal. Když se na něj Kamijo znovu podívá, i jeho oči planou, jen je tenhle plamen jako z ledu. Sena se ho nelekne. +Moc přemýšlíš... ještě pořád.+ Pomyslí si, zatímco si ho Kamijo přitiskne k sobě. Stačí mu na to jen jedna ruka a druhou brzy ucítí v rýze mezi polovičkami, ale... +Máš na sobě body, bingo!+ Musí se v duchu smát tomu prokletému kousku látky.
"Ale, ale... vždyť jsi mě k tomu nutil ještě před chvílí...!" Dělá drahoty, jenže tak docela nečeká, že se bude muset brzy vzdát výhodné pozice nahoře. Ocitne se pod ním jako nic se stehny ještě stále pevně přitisknutými k jeho bokům. Dlouze se nadechne a trochu se pod ním propne, ale nic z jeho smyslného výrazu nezmizí.
"Líbilo by se ti mnohem víc, kdybys byl trpělivější. Víš jak daleko dovedu dát nohy od sebe?" Dráždí ho, zatímco zaklesne špičku levé nohy o jeho a vyjede s ní tak vysoko, až se ho patou dotkne rovnou v rozkroku. Nepochybuje o tom, že sebou jeho tělo cukne a zvonivě se tomu rozesměje.
"Nejsi na podobné hry ještě moc malý? Kolik ti vůbec je? Nerad bych měl pletky se zákonem." Dobírá si ho dál. Netuší, že je sám starší, než Kamijo, ale stejně tak to může být narážka na to, že jeho otci je mnohem víc, a že je Sena možná na starší.
Kamijo
Spokojeně se pousměje, když se mu přeci jen podaří ho dostat pod sebe a na lopatky. Na klíně mu to slušelo ale tohle taky není k zahození. Nějak si nebyl úplně jistý, že by to Sena dotáhl do konce se vším všudy. Takhle už ho prostě nepustí a může protestovat, jak chce. Má co chtěl. Jeho se nevyplácí dráždit a něco v jeho očích napovídá, jak moc je rozhodnutý a chce to tentokrát celé dokončit. Hraje si s ním a to si dovolí málokdo. Však on mu ukáže, jak moc se to nevyplácí…nebo spíš vyplácí? Vydechne dlouze, když se propne proti němu a cítí i nohu, která míří výš a výš, až se ho dotkne přesně v klíně, kde už všechno čeká jen na povel a tohle byl přesně on. Znovu je vidět, to jak stiskne čelist a chladný plamen z očí prostě nemizí."Takhle je to mnohem lepší, na tyči si tě prohlédnu později." Zavrní rozhodně, zapře se dlaní kousek od jeho hlavy a skloní se k němu. Místo, aby vyhledal jeho rty, zamíří k uchu, do kterého mu vjede jazykem, polaská jeho lalůček a vydá se rty na obhlídku bledé a velmi vábivé šíje. Nenápadně přenese váhu na levou paži a pravou bez váhání zamíří do mezery mezi jejich těly, a rovnou pod látku kraťásků k zapínání jeho body. Taky, kde jindy by mělo být a jestli je to nějaký jinak řešený kousek, bude vraždit. Popere se s ním během vteřiny a hned jakmile povolí, jej z toho titěrného kousku látky, který mu pak bude zakrývat výhled, vytáhne, co nejvýš to jde, ideálně hned až na bradavky, ty bude taky za chvíli chtít trápit. Však Sena si jistě užije, jak se látka posune po jeho chloubě, o tom vůbec nepochybuje.
"Ještě nevím ale brzo to zjistím." Broukne mu do rtů, než si je vášnivě a trochu majetnicky přivlastní pro tuhle chvíli pro sebe. Nespěchá, má času dost, zkoumá jazykem každý milimetr jeho úst, než narazí na ten jeho a klidně se s ním trochu popere. Mírně se odtáhne po jeho provokaci na adresu věku.
"Podle toho, co jsem slyšel, mám větší výdrž." Uchechtne se ironicky a začíná mu být úplně jedno, jestli s jeho otcem něco měl nebo ne. Svým choutkám už dál poroučet nedokáže. Dlaní vyjede pomalu po jedné jeho paži až k zápěstí, které pevně sevře mezi svými prsty a odtáhne ji, aby ji hezky přibil k pohovce a to samé hbitě udělá i s tou druhou, teprve pak se provokativně pohne boky proti jeho a sám si povzdechne.
"Hm, budeš vzdychat moje jméno a ne jeho." Ozve se jeho sametový hlas rozhodně a skloní se rty k jeho bradavce, kterou začne dráždit jazykem, pak přijde na řadu i druhá ale na tu je ještě čas.
Sena
Pootočí tvář do strany, když na něj zaútočí Kamijovy rty a jdou rovnou po citlivém oušku. Povzdechne si skrz zavřená ústa a snaží se nekroutit, protože to lechtá a zároveň je to vzrušující. Kamijovy rty se posunou k jeho krku a on se vážně moc snaží, ale stejně si vzdychne výrazně hlasitěji, zatímco se jeho tělo automaticky propíná proti jeho. Nedokáže ležet v klidu, vždycky byl v posteli hodně aktivní, a když mu někdo brání v pohybu, provokuje alespoň takhle. Jako kdyby spolu tančili, jako kdyby nechtěl dovolit, aby se kontakt mezi nimi byť jen na chvíli narušil. Vnímá Kamijův vpád k jeho klínu, je nekompromisní a vůbec se nesnaží ani na chvíli to nehnat. Body rychle povolí a pod ním už samozřejmě nic dalšího není. Jak se hrne pod kraťásky nahoru a zároveň ho zadržují jejich těla, dostane to Sena velmi silně pocítit. Kdyby někdo vzal kousek látky, protáhl mu ho mezi nohama a třel sem a tam, asi by mu to k pár orgasmům stačilo. Musí se rozverně zasmát jeho odpovědi, ale začíná být moc spontánní. Měl by si rychle připomenout, proč tohle celé rozpoutal. Když jeho hodní kluci prostě nebaví... Chce ovládat ty zlobivé. Jejich rty se opět střetnou, polibek je vášnivý, ale ne uspěchaný a on ho nechává, aby mu předvedl všechny svoje zkušenosti. Kamijo umí být velmi pohlcující. Sám podráždí jeho horní patro, dá si s ním malou páku jazyky a znovu zopakuje dráždění svou patou v jeho rozkroku. Podívají se na sebe a jemu se dostane klasické odpovědi někoho, kdo má vážně velké ego. I tak ale vyprskne smíchy a zavrtí nad ním hlavou."Doufám, že ti zbude i v tom věku." Prohodí, ale jedna jeho ruka se musí pustit Kamijova krku, jde stranou a vzhůru a skončí přibitá k pohovce za jeho hlavou.
"To né, nesvazuj mě..." Brání se hned, ale dávno je vzrušený a připravený k čemukoliv. Kamijo ho neposlouchá a udělá mu to samé i s druhou dlaní, takže nemůže dělat vůbec nic, kromě kroucení. Když se proti němu pohne, jako by už byli spojeni, následuje ho celým tělem, které moc dobře ví, co by mělo v takových případech dělat a dlouze si u toho povzdechne. Oči má v tu chvíli zavřené.
"Nebudu vzdychat jméno ani jednoho z vás." Odporuje mu i teď, jenže Kamijo se začne důkladně věnovat jeho hrudníku a jemu se to moc líbí. Tak moc, že se u toho začne mimoděk usmívat. Ani na vteřinu není v klidu. Povolí trochu sevření svých nohou, aby jim dal odpočinout, když si jednu hodí přes opěru pohovky a druhou opře vedle jeho boků.
Kamijo
Teď už si opravdu vzdychne, když ho Sena znovu podráždí přímo na těch nejcitlivější partiích. Může se chtít ovládat jak chce ale přece jen nevydrží všechno. Pozvedne koutky, když mu připomene věkový rozdíl mezi ním a otcem a přestane na chvíli s drážděním, aby se mu zblízka podíval do očí a u toho si špičkou jazyka přejede po horním rtu.
"Uvidíme, když budeš hodný, možná u toho budeš taky." Neubrání se dobře cílené provokaci a stiskne prsty kolem jeho zápěstí o něco silněji. Ne, rozhodně nemá v plánu ho pouštět ani teď. Nejradši by se ho dotýkal ale to si rozmyslel přesně ve chvíli, kdy mu řekl, že ho nemá svazovat. Bude s ním bojovat ideálně tady na tomhle gauči a pak možná i v posteli, však on mu ukáže, jaký je mezi nimi rozdíl. Nikdo ho nebude s jeho otcem srovnávat už nikdy a když už, tak z toho musí nutně vyjít jako vítěz. Je to trochu jako rudý hadr na býka ale toreador nikde. Tím líp pro něj.
"Budeš, vím, že ano." Pobízí ho dál, a když se jeho boky pohnou nahoru, následuje je zase těmi svými pohybem dolů. Nejradši by mu ty kraťásky serval ale ublížit mu nechce. Trápit ano ale jen slastí, nic jiného by si ani nedovolil, na tohle fakt není. Pak ho ale napadne spásná myšlenka. Věnuje mu další dlouhý polibek a u toho pustí jedno jeho zápěstí a sáhne do kapsy svých kalhot, aby vytáhl telefon. Naučeným pohybem jej odemkne a jen po paměti najde aplikaci na nahrávání. V nejlepším případě si to pak pustí u jeho tanečku a bude mít daleko lepší show, než kdokoliv jiný. Vlastně si nahraje oba dva ale to mu vůbec nevadí. Proč by neposlouchal taky sebe hm? Pohodí telefon vedle jejich těl, dostatečně daleko, aby nepřekážel a dlaní sjede od kotníku, který se tak hezky vyhoupl na opěrku pohovky a míří s ním pomalu, skoro až mučivě dolů. Látka ho však nezastaví a prsty se probojuje, až pod ni, kde se jen konečky dotkne jeho chlouby. Rty mezitím zamíří zase na dlouhou cestu dolů, kde si dopřeje krátkou zastávku u druhé bradavky, které věnuje stejnou péči jako té první a pak přes ploché bříško, až k lemu toho prokletého kousku látky, který už mu zase překáží. Narovná se do sedu, a stáhne mu je alespoň pod zadek. Pak obejme štíhlé kotníky a zvedne mu je pomalu oba dva nahoru a opře si je o ramena. Chlubil se, jak moc dá nožky od sebe, tak nahoru to nebude problém. Chtěl mu je tam nechat a věnovat se zase jiným místům ale nakonec do nevydrží, odkloní se a prostě mu je stáhne úplně. Rty se pak pomalu vydá po linii pravé nožky zase dolů, něžně mu kůži okusuje a nutí ho zase je roztáhnout, aby se mohl lépe dostat k Senovu klínu a tam mu ukázat, jak se o něj dokáže postarat.
Sena
"A kdo říkal, že chci..." Pohodí vzpurně hlavou, ale nic víc pod ním nesvede. Kamijo si dál vede svou, ale tomu on pro zatím nevěří. Jedno jeho zápěstí je uvolněno a on dá hned dlaň dolů, zapře ji o jeho hrudník a trochu ho od sebe odtlačí, jenže by jen těžko přepral někoho, kdo je o hlavu a půl vyšší, o něco těžší a k tomu je jím zalehnutý. Telefon si ukradne jeho pozornost, když za ním s pootevřenými rty stáčí obličej. Co to dělá?
"Materiál k vydírání? Já jsem si to myslel!" Vzteká se dál, zatímco Kamijova dlaň pomalu obejme jeho štíhlý kotníček a vydá se po něm dál, mine koleno, zajede na vystavené stehno a po jeho vnitřní straně. Sena ztichne, napne se a snaží se, aby se nerozechvěl, ale jakmile je Kamijova dlaň moc daleko, neovládne se. Cuká mu v přirození i v podbřišku, a když se ho Kamijo dotkne pod kraťásky, celkem zřetelně si zavzdychá a netrpělivě sebou trhne. Kruci, jako by ho zrazovalo celé jeho tělo, které křičí po Kamijově pozornosti a po tom, aby si ho vášnivě vzal. Jeho rty se teď blíží k druhé Senově bradavce, potrápí i ji a on sám si ani příliš neuvědomí, že mu uvolněnou dlaní zajel do vlasů, které chtivě mačká a tahá mezi prsty. A pak mu Kamijo propustí i druhou ruku, Sena ho sleduje zamlženým pohledem, jak si nad ním sedá a spěšně ho připravuje o poslední kousek látky, když nepočítá ten, co má vyhrnutý až pod krkem. Odhalí tak velmi štíhlé boky a opečovaný klín drobného těla. Sena se před ním nestydí ani trochu, vlastně si připadá trochu nezbedně, přiloží si levou dlaň ke rtům a rozverně si okusuje nehet ukazováčku, zatímco se mu jiskrně podívá do očí. S rozdrážděným očekáváním ho pozoruje, co mu dělá s nohama, nechá ho, aby si je opřel o ramena jako kdyby se chystal na svůj vpád a pak se tiše rozesměje, když je nechá zase klesnout a zbaví ho látky úplně. Sena už je opět sám sebou, už se nepere, teď zapomněl, užívá si pozornosti a chce jednoznačně víc. Moc se mu líbí, když se Kamijo věnuje jeho kůži kousek po kousku, rty se nebezpečně blíží k odhalenému klínu a on ho sleduje, aby mu neunikla ani vteřina té podívané. Jakmile ho má dost vysoko, obě dlaně natáhne zpět k jeho vlasům, do kterých zaboří prsty. Ještě chvíli, ještě kousek... dýchá čím dál rychleji, skrz pootevřené rty a tiché povzdechy už vydává pravidelně. Však on ještě uvidí, jak umí být hlasitý, ať si to pak pustí třeba v obchodě nebo na nějaké rodinné večeři!
Kamijo
"Já, já to chci." Zavrní vzrušeně, když se na chvíli oddálí od kůže na jeho stehně, po jeho rtech i trochu zubech zůstávají na pár okamžiků zrudlé flíčky. Líbí se mu, jak zdobí bledou kůži a nemohl by být spokojenější. Sena už se mu vlastně vůbec nebrání. Vnímá moc dobře, jak mu začíná odpovídat celé jeho tělo. Krátce zvedne oči, aby mu koukl do tváře a spokojeně se pousměje.
"Teď ti to sluší mnohem víc a úplně nejvíc, až tě pořádně uslyším." Broukne ještě, když mu věnuje dalších pár polibků, tentokrát těsně vedle jeho chlouby, po které už přejíždí konečky prstů.
"Ne materiál pro mě, až se zas budeš tvářit, že tě strašně štvu." Zasměje se upřímně. Jeho smích je stejný jako jeho hlas a k tomu je i příjemně melodický. Jak je to dlouho, kdy se opravdu zasmál? No už pár týdnů to bude. Pohodlně se uvelebí mezi jeho stehna, paže podvleče pod jeho nožkami a dlaněmi sevře štíhlé boky, aby se mu nemohl příliš kroutit. Hodlá mu ukázat, že dokáže svá slova myslet opravdu vážně. Jen ať hezky zešílí, ať o tom klidně ví celý barák, můžou si pak o tom vykládat.
"Jistě umíš tančit velmi dobře ale tenhle tanec mám mnohem radši Sena-chan." Jazykem krátce obkrouží špičku jeho chlouby a zase se mírně odtáhne.
"Za chvíli k tomu budeme mít i zpěv, co ty na to?" Provokuje ho dál, než obemkne prsty u kořene kolem jeho přirození a jemně jej stiskne. Dovolí si jeden pohyb nahoru a dolů, než jej znovu podráždí jazykem. Hraje si dlouho, potlačuje všechno vzrušení v sobě a opravdu si užívá každou reakci jeho samotného. Pak mu klidně může vykládat, jak moc ho nechce. Kdyby nechtěl, tak tady nejsou. Zamíří taky o kousek níž, jazykem si probojuje cestičku až k jeho vchodu, do kterého se začne velmi jemně dobývat, aniž by ruku z jeho penisu stáhl. Jakmile ucítí první jemné zacukání, prostě přestane a zvedne se do kleku.
"Víš Sena-chan." Začne mu poklidně povídat a musí se hodně přemáhat, aby jeho hlas nebyl zadýchaný a okázale přechází tlak v klíně a jak mu těsné kalhoty překážejí, u toho skoro líně rozepíná knoflíky své košile.¨
"Mám sto chutí tě trápit jako ty mě po celou tu dobu, co jsem přišel do clubu. Ale.." Odmlčí se krátce, když skončí u posledního knoflíku a tu košili si plynule stáhne z ramen.
"Ale já nejsem ty, dopřeju ti to nejlepší." Uchechtne se.
"Sebe." Už i kalhoty má rozepnuté a stáhne si je jen pod boky, než mu ty nožky zase hezky pozvedne a dotkne se špičkou svého mužství jeho vchodu.
"Tak co? Mám?" Zeptá se roztouženým hlasem, když do něj pronikne, jenom trochu a zase z něj vystoupí.
Sena
Cože, on to chce? Chce ho mít někde poblíž, až bude starší muž, aby mohl Senovi dokázat, že na to pořád má v posteli? To řekl schválně nebo proto, že už taky příliš nepřemýšlí nad tím, co říká? Stačí nad tím zmateně uvažovat jenom do té chvíle, než na něj Kamijo znovu promluví.
"To uslyšíš." Ubezpečí ho, protože se moc dobře zná. Ví, že zticha být nedovede a komu se to nelíbí, ať s ním prostě nespí. Brzy ucítí jeho prsty, jak ho pravidelně hladí po penisu a on dál blaženě tahá za jeho vlasy. Neovládne se a znovu pobaveně vyprskne.
"Já se tak netvářím, ty mě vážně dost často hrozně štveš. Jenom si to občas umíš trošku vyžehlit." Říká mu, ale líbí se mu ta představa, že mu to někde za růžkem bude tajně pouštět do ouška, aby mu připomněl hezké společné chvilky. I Kamijo se tomu spokojeně směje a Sena si uvědomí, že to je vlastně poprvé, co ho takhle slyší. Tak upřímně, bez potřeby na něco si hrát, aby si jeho podřízení náhodou moc nemysleli. Klidně si opře nohy v kolenou o jeho pevná ramena, musí je obdivovat alespoň z této polohy. Prudce sebou trhne proti jeho dlaním, když poprvé ucítí jeho horké rty.
"Třeba vzdychat neumím..." Musí se s ním přít alespoň slovně, jenže to už se Kamijo pustí do vlastního umění a netrvá to dlouho a Sena skutečně spustí. Čím míň se může hýbat, tím spíš to dohání hlasově, reaguje na jeho dráždění, cuká celým tělem, je to opravdu k zešílení. V jednu chvíli už je toho tolik, že se musí šťastně rozesmát a přestává se naprosto vnímat a kontrolovat. Kamijův jazyk se rozhodně nebojí navštívit i jeho skrytější místa a polaskat ho na nich. To už má Sena záda propnutá do oblouku, dlaněmi si zajíždí do vlastních vlasů, z nich sjede po krku na hrudník, pomáhá sám sobě a nezadržitelně se blíží k vrcholu. Až dokud s tím ten trapič nepřestane. CO!!! Klesne zpět do pohovky a vrhne po něm pohledem, který jasně říká, že jestli to nedodělá, živý neodejde. Hledí mu do očí trochu šíleným pohledem, ale Kamijo si rozepíná košili. Dobře! Tssss prý sto chutí trápit, a co dělá teď, hn?
"Já tě netrápím! To ty celou dobu trápíš mě, moc dobře to víš." Prskne po něm, ale lačně si prohlíží jeho odhalenou horní polovinu těla. Pousměje se, když mu slíbí, že dostane, co chce, jenže pak dodá i tu egoistickou poznámku a Sena prostě musí protočit očima.
"Tak hlavně dělej." Vybídne ho, ale měkce a usměje se na něj.
"Než ti vychladnu." Namotává si u toho pramen vlasů na prst. Srdce se mu opět silně rozbuší, když jdou jeho nožky zpět na Kamijova ramena, ale jeho trápení zdá se přestat nemá. Zatají dech, snaží se uvolnit všechny svoje svaly, když ucítí tlak proti svému nitru a pozvolný vstup, jenže to všechno zase honem rychle přestane a on už opravdu zmučeně zasténá.
"Kami-chan, jestli toho nenecháš, přivážu tě v ložnici k tyči a nechtěj vědět, co se s tebou budu celou noc dělat." Hrozí mu.
Kamijo
Už má opravdu uši plné jeho hlasu. Musí se pobaveně usmívat nad tím, jak rychle se mu to podařilo a věří tmu, že podruhé by to nebylo o nic míň. Jeho povaha se prostě nezapře.
"Netrápím, máš se moc dobře." Vydechne už trochu ztěžka, jak moc na něj úzkost jeho nitra působí. Opravdu přemáhá sám sebe, aby se donutil znovu vystoupit a zase pomaloučku vejít. Tohle ho bude stát opravdu všechno ale už jenom po tom, co mu řekl, aby si pohnul, mu to nedá zadarmo. Asi se budou přetahovat i tady ale kde by to mělo být lepší, než v posteli, teda na gauči. Shlédne mu do očí, když se mu podaří jindy velmi chladný pohled odtrhnout od místa jejich spojení a prohlédne si s jistým zalíbením Senovu tvář. Vyhrožuje mu? A za to by ho měl uspokojit?
"Příště dostaneš roubík, ono tě to pak možná přejde." Rozesměje se tentokrát už dost zadýchaně, vstoupí asi tak do poloviny a to už je na něj prostě příliš. Zatne prsty do látky pohovky a pronikne do něj najednou celou svou dálkou. Sám se prohne v zádech a zavzdychá si, Senovi ale rozhodně konkurovat nemůže.
"Slib mi…" Ukrajuje, aby jeho plíce zvládaly všechno najednou a krouživě se v něm pohne. Pomalu se skloní k jeho rtům, otře se o ně nejdřív těmi svými.
"Že tě uslyší až na druhý konec Tokya." Vydechne tiše a pomalu do něj přirazí.
"Minimálně." Ušklíbne se, než si jeho rty opravdu vychutná a už se od nich nedokáže odtrhnout. Jeho tempo se stává rychlejší, jak sám sebe nedokáže kontrolovat. Vypracované tělo se pomalu začíná rosit kapkami potu, jak se snaží oddálit svůj vlastní vrchol a přitom dovést Senu až k nebesům, možná spíš do pekla. Přenese váhu na jednu z paží, dlaní té druhé sevře jeho kotník a pomalu s ní sjíždí dolů. Sem tam se zastaví, aby silněji stiskl jeho nožku, hlavně ve chvílích, kdy mu reálně hrozí, že už se nedokáže ovládnout. Naštěstí se mu to podaří, ještě pár okamžiků ano a sevře jeho chloubu, aby zařídil, že bude přece jen první. Neodpustil by si, kdyby to bylo jinak. To se mu prostě nestane. Jakmile pocítí zacukání ve své dlani, zrychlí své přírazy na maximum a nechá se vystřelit hned za ním na samý vrchol. Je to neskutečná extáze, která ho dokonale pohltí. Na tváři mu hraje upřímný úsměv, který dost často nepouští na světlo. Světlé prameny má spadené přes oko a zřetelně se mu chvějí paže, na kterých se drží.
"Až se začnu nudit, řeknu ti, ať si se mnou děláš, co chceš." Vydechne sotva slyšitelně, když pozvedne oči k těm jeho a skloní se, aby jej mohl krátce políbit, je to mnohem procítěnější, než do teď ale nedokázal si pomoct.
"Jestli bude tvé odmlouvání vždycky končit takhle, tak už nic jiného nedělej hm?" Zavrní měkce, než osvobodí jeho nožky, vezme jej kolem pasu a přetočí se společně s ním na bok, aby se na ta pohovku vměstnali oba čelem k sobě. Vezme jeho bradu mezi palec a ukazováček, krátce pohladí jeho rty a znovu ho políbí. Není sFhopný prostě přestat a jen ta představa, že mu určitě uteče, v něm zvedá něco nepopsatelného.
"Buď můj Honey, nikoho jiného." Šeptá mu podmanivě a v jeho očích je vidět něco mnohem vážnějšího, než kdykoliv jindy.
Sena
Ano, on se má moc dobře a zároveň utrápeně.
"Nepřejde...!" Odpoví okamžitě, přece by nemohl dovolit, aby měl Kamijo poslední slovo. Ať mu roubík klidně nasadí, stejně ho uslyší, alespoň nějak. Následující myšlenky opustí jeho hlavu velice rychle, protože Kamijo opět vstoupí a vyplní jeho nitro. Trochu se mu z toho zatmí před očima, jak se slast smísí s počáteční bolestí a uvědomí si, že se ani jeden neobtěžovali s ochranou. Pěkně jdou příkladem svým vlastním pravidlům a nařízením. A pak do něj najednou prudce přirazí, až Sena vyhrkne. Bolelo to a zároveň to v něm zvedlo nepopsatelnou touhu. Chce si pořádně zařádit, musí to dostat, jinak v noci neusne. Asi neusne i tak, protože se mu bude zdát o tomhle a nejspíš si pomůže ještě sám. Kamijo se začne domáhat nějakého slibu, mohlo by to být naprosto cokoliv, ale je to nakonec docela neškodné. Neodpoví mu, ale tenhle slib mu dovede splnit hravě, když si ho za šíji přidržuje u svých rtů a náruživě mu oplácí polibek. Jak se jejich společné tempo zvyšuje, začnou se znovu na plno projevovat i Senovy hlasivky, až se jeho hlas začne zalamovat a ztrácet do ochraptění. Je to něco neskutečného, nechce se vzdát snadno, ale Kamijo má naštěstí výdrž. Pocítí jeho dotek na své noze, každý stisk ho žene víc a víc nahoru a ví, že on k tomu taky nemá daleko. Už jenom proto, že mu sáhne do klína, aby mu pomohl na vrchol. Nedokáže tomu odolat, je to příliš mnoho rozkoše najednou a jeho výkřik extáze by v tu chvíli mohl vysklít okna. Cítí se naprosto dokonale, šťastně a naplněně a ještě dlouho se mu nechce z obláčku dolů a začít vnímat. Kroutí se pod ním a zatíná svaly svého nitra, aby zas a znovu vydráždil uspokojená místa, ale orgasmus pomalu odeznívá. Oba dva jsou pěkně zpocení.
"To bys koukal... co bych vymyslel." Odpoví mu udýchaně, přesvědčený o tom, že na tohle Kamijo odvahu rozhodně němá. Naštěstí mu Kamijo zacpe pusu a dokonale ho odzbrojí díky tomu, jaké vyznění tomuhle poslednímu polibku dal. To proto ho utnul tak velmi záhy?
"Neboj se, jiný už nebudu..." Potvrdí mu, když nechá trošku rozbolavělé nožky klesnout dolů podél jeho těla. Nebrání se, když se s ním Kamijo pootočí a zůstanou ještě chvíli ležet. Nechá obě dlaně opřené o jeho hrudník, zatímco ho Kamijo celého svírá v obětí a odpočívá. Zvedne k němu teď už klidné oči s velmi měkkým pohledem, líbne ho něžně zpět a Kamijo ho dokonale vykolejí a překvapí. Co... cože? Chvíli hledí do jeho očí. Tohle on nedělá... rozhodně ne se svým zaměstnavatelem... on prostě... on...
"Mohl bych být..." Připustí nakonec.
"Ale necháš černovláska být." Postaví si hlavu.
Kamijo
"Doufám, že jiný nebudeš." Sdělí mu úplně jednoduše a krátkým pokrčením rameny. Může se jen uvnitř sebe modlit, aby mu touhu přivlastnit si jej pro sebe odkýval. Očekávání v jeho očích je hmatatelné, snad jen pro tuhle chvíli je na něm pořádně vidět kolik mu je. Stál by o něco úplně jiného, než si Sena nejspíš od začátku myslí. Někomu věřit, někomu, kdo mu nepodrazí nohy, hned jak se otočí zády. Tak jak se mu to stávalo celý život. Peníze, majetky, rozšiřování podniku. Nelíbí se ti, nedělej to ale poneseš následky. Už toho má po krk. Ani si neuvědomí, že se podvědomě znovu přibližuje k jeho rtům, když padne narážka na Boogieho. Vlastně je to celkem logické, měl to čekat ale nečekal. Znamená to, že Sena na něj žárlí? A proč? Protože si myslí, že by chtěl na jeho místo nebo proto, že na něj sahal? Zarazí se uprostřed pohybu a těkně očima k těm jeho. Mírně pozvedne koutky ale není v tom nic veselého, jeho výraz zase ztvrdne a do očí se mu vrátí typický chlad, jak kdyby na něj doteď úplně zapomněl.
"A kdo jiný ho přesvědčí? Tobě se to snad povedlo ale noták." Ušklíbne se a pustí jeho bradu.
"Věří mi, uvěřil mi, a pokud tím docílím, že bude vydělávat, udělám to." Začne se pomalu zvedat a naprosto ignoruje protesty celého svého těla i duše, že to dělat prostě nemá.
"Nevíš, co je v sázce, Sena-chan." Sdělí mu naprosto jednoduše a usadí se na kraj pohovky, jakmile si natáhne kalhoty, aby sáhl po své košili. Natáhne si ji na ramena a začne knoflíček po knoflíku zase zapínat. Krátce si povzdechne, než stočí oči jeho směrem a sjede očima celé jeho tělo. Zvedne se ale místo toho, aby odešel, klekne na pohovku a znovu mu uzemní zápěstí.
"Nikdy jsem neřekl, že se mi nelíbí. Byla by to blbost a lhal bych. Ale nechci ho prioritně pro sebe, tak jako tebe, Honey. Buď mi uvěříš nebo ne, ale trápit tě budu klidně dál. Mě se jen tak nezbavíš, na to jsi pro mě příliš…" Odmlčí se krátce, jak kdyby si rozmýšlel, co mu chce říct.
"Zlato, ať si nechají ostatní, diamanty jsou pro mě." Řekne nakonec úplně něco jiného. Mohl by mu říct, co v sobě dusí ale má to vůbec smysl? Věřil by mu Sena po tom všem. Ne, nejspíš ne. Další dlouhé vydechnutí, než se začne pomalu sklánět k jeho rtům.
"Co ten víkend?" Zeptá se na málem zapomenutou věc, jak kdyby předtím nepadlo to, co padlo. Sebevědomě se usměje a pak ho opravdu políbí. Ještě chvíli a může si tu košili zase klidně svléknout a zůstat tu s takovou až do večera, než bude muset do klubu. Nebude muset nad tím přemýšlet, až ho Sena vyhodí a vůbec nepochybuje, že se to stane.
Sena
Pousměje se pro sebe, když dostane ujištění, že se mu takto líbí. Takže chce tohle nebo ty plaché oči? Vidí mu ve tváři, že svou žádost myslí vážně, jenže kolik jich zvládne doopravdy mít? Netuší nic o jeho životě, o tom, jak se jím musí protloukat, a co všechno si musí vybojovat. Možná by ho pak vnímal o něco shovívavěji. Vlastně by se mu nemohl divit, že si nasazuje tuto masku, protože lidi jako Sena byli dravci, co ho chtěli dostat na každém jeho kroku. Vyjde zvolna vstříc jeho rtům, jenže Kamijo ještě není natolik pohlcený, aby mu všechno bezhlavě slíbil. Na jeho studeném úsměvu není pranic hezkého a Sena to ví. Zkusil to a nepovedlo se. Kruci.
"Zlomíš mu srdíčko a stejně odejde. Nebo to na něj chceš hrát dlouho? Nebudu se na to dívat." Postaví si znovu hlavinku.
"Neuděláš." Zamračí se na něj. Mohl by to zkousnout, nechat je, aby spolu spali a věřit, že v tom nejsou žádné další city, ale nevěří. Boogie má svou vlastní moc, je to otázka času, než té jeho nevinnosti taky propadne. Sleduje ho, jak si sedá. Teď se oblékne a odejde. Sena vnitřně cítí, že to nechce, ale odmítá si ustoupit ze svého. Ne, neví, co je v sázce, ale on je taky v sázce - TAK! Umanutě leží čelem k opěradlu s hlavou podloženou dlaněmi a trucuje, zatímco se Kamijo obléká. Ani se na něj nepodívá! Cítí, jak se pohovka zhoupne, myslel si, že Kamijo vstává, ale najednou ho prudce otočí zase na záda a přibije mu dlaně proti polstrování. Poslouchá jeho řeči, zatímco mu v očích divoce zajiskří. Kdyby mohl, tak mu snad jednu vrazí, ale po komplimentu s diamanty si povzdechne a je v tom cosi roztouženého z jeho chování. Má rád dobyvačné muže. Takové, co se ho neleknou. Kamijo se začne opět sklánět k jeho rtům, ale místo polibků řekne něco, co ho přiměje nakrčit čelo a na okamžik si nasadit rozněžnělý výraz. Nezapomněl... Vrátí mu velmi vášnivý polibek, plný toho, co spolu před chvílí prožili. Na malý okamžik se mu znovu podvolí. Pak se proti němu ale zapře a vymaní se z jeho sevření. Prudce se posadí, protáhne se kolem něho jako kočka a vyskočí na nohy. Bezostyšně se před něj postaví tak jak je a dá si ruku v bok, zatímco se prohne bokem mírně do strany. Pyšně u toho pozvedne bradu.
"Nesnesu to, rozumíš? Nesnesu!" Rozhodne se mu nastolit jeho malé osobní peklo. Klidně tady bude skákat a křičet na místě, jen aby se té černovlasé potvory zbavil. Na znamení svých slov popadne jednu ze skleniček, kde je ještě šampaňské a mrskne s ní o stěnu vedle akvária s medúzami. S tříštěním se rozletí do všech stran a bublinky polijí měkký koberec. Pak se otočí na patě a vyrazí ke dveřím do své ložnice. U toho si ještě stačí dlaní pročesat dlouhé vlasy a pohodit s nimi.
Kamijo
Koutek se mu nepatrně pozvedne, když vidí, že mu Sena odpovídá. Nejde o to, co říká, co vysloví jeho rty ale o to, jak k němu promlouvá jeho tělo. Věří tomu, že je na tom stejně jako on. Prostě to ví! Vloží do polibku všechno, co si nese uvnitř sebe, touhu a cit, který má pro něj, společně s vášní, jenž v něm dokáže zapálit a pak o něj přijde. Prostě ho od sebe odtlačí a on se nechá. Nebude ho u sebe držet násilím, i když se mu ty štíhlé zápěstí dobře svíraly. Jenže nechce, aby ho k něčemu nutil, ač se tváří jak chce. Moc by si přál, aby s ním byl, protože chce ale své podmínky se jak se zdá vzdát nehodlá. Narovná se a propaluje ho pohledem, jak se od něj vzdaluje.
"Udělám. Ty víš, že ano." Mohl by říct, že musí ale bylo by to příliš alibistické. Chce, protože v tom vidí jednu z mála cest, které se mu nabízejí. Pochybuje, že Boo by se tvářil nadšeně, kdyby ho přehrál někam jinam. Daleko by se jistě nedostali nebo ano? Tohle bude muset promyslet a dost detailně. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu sdělí, že to neunese. Prozrazuje mu tím mnohem víc, mohl by si to myslet. Neunese to proč? Protože mu na něm záleží úplně stejně nebo proto, že bude věnovat pozornost někomu jinému? Převrací to v hlavě přesně do chvíle, kdy se sklo roztříští. Sklopí pohled k zemi a neubrání se pobavenému úšklebku. Klidně by ho sledoval ještě chvíli, jak něco ničí. Vypadá přitom dokonale. Co ale nečeká je jeho odchod pryč. Zamračí se jako bůh pomsty a propaluje očima jeho záda. K tomu to gesto a zase z něj šílí. Má problém se ve vteřině rozhodnout, jestli odejít a nechat ho až se uklidní nebo ho uklidit jinak. Nechce prohrát, umí být tvrdohlavý stejně jako mu teď Sena předvádí ale uvnitř ho sžírá strach, že by o něj mohl přijít. Mohl by zkusit přemluvit Uruhu, aby se Boogieho ujal, kdo by měl být na tohle lepší? A vážně přemýšlí nad tím, že by to zkusil? Jen proto, aby byl Sena spokojený?+Ju-ken nebude sám, kdo přijde o všechno.+ Rozejde se rázně za ním, popadne ho za zápěstí a prudce si ho přitáhne k tělu, aby ho uvěznil v zajetích svých paží.
"Neslibuju ti nic ale pokud to půjde jinak…" Řekne mu naprosto vážně, než mu vjede dlaní do vlasů a prudce ho políbí. Pak ho prostě pustí a vykročí ke dveřím. V půli cesty se otočí, sjede ho pohledem a koutek se mu zvedne v povýšeném pousmání.
"Vyzvednu tě, poslední pátek v měsíci přesně ve dvě. Poukaz klidně nech doma." Sdělí mu nekompromisně, vezme si kabát a s velkým přemáháním opustí jeho byt. Už si v hlavě plánuje, kam ho vyveze a hlavně, kde bude úplně jedno, kým je nebo není.
Žádné komentáře:
Okomentovat