Sena x Kamijo - Tak hlavně dělej.- část 1.

(Senovo sídlo)

Kamijo

Dnes v noci měl spoustu práce. Nejenže se mu velmi povedl rozhovor s Boogiem, k tomu si trochu podal Ju-kena ale ještě proběhlo pár velmi úspěšných rozhovorů s několika zaměstnanci, které si obrátil na svou stranu, tedy byl o tom přesvědčený. Krátkou debatu s malým králíčkem Shinyou vlastně ani nepočítá, to bylo jen ujištění, že vše proběhne tak jak má. Vytratil se nad ránem, protože ho čekala dopoledne ještě jedna schůzka s novým dodavatelem alkoholu a chtěl si pročíst ještě pár dokumentů, aby byl dobře připraven. Před desátou se usadí do svého nového lincolna, samozřejmě s řidičem a nechá se odvést do jedné z luxusních restaurací v centru, kde ho čeká jeho dnešní společnost. Vše proběhne podle plánu a on by nemohl být spokojenější. Nenechá se však ukolébat dnešním úspěchem a cestou do oblíbené kavárny ještě obvolává několik důležitých lidí. V hlavě ale má ještě jednu starost a to, jak dopadl večer pro otcova blízkého přítele. Jestli nebyl spokojený šeredně si to odnese, to ví. A Shinya hned po něm. Ať si ho andílek pak nepřeje potkat. Přišel by totiž o velmi výhodný kontakt a taky velmi dobře platícího zákazníka a to se nemůže dovolit. Nikdy! Napadá ho jediná možnost, jak se co nejdřív dozvědět o úspěšnosti večera. Najde si Senu, ať je kdekoliv. To rozhodně nebude problém, ne pro něj. Vlastně by to mohlo být příjemné zpestření odpoledne. V případě, že bude mít pozitivní zprávy, samozřejmě. Zastaví se v clubu, který nyní zeje prázdnotou, tedy kromě uklízeček, aby byl připravený na večer a zamíří rovnou do kanceláře, kde najde jeho složku a zjistí si adresu. Není to vůbec špatná lokalita, nejspíš by si i tipl, že někde poblíž bydlí. Koutky se mu téměř neznatelně pozvednou a je zvědavý při čem ho nachytá.+Rozespalého v růžovém pyžamu s králičím ocáskem.+Pomyslí si pobaveně cestou autem, když jej řidič odveze až před budovu, kde se nachází několik hodně velkých bytů. Stáhne sluneční brýle trochu níž, tipl by to tak na čtyři byty maximálně a uznale zvedne obočí. On by v tom nebydlel ale není to vůbec špatné. Dokonce tu mají staršího muže něco jako hlídač a recepční v jednom.+Bravo.+ Proběhne mu hlavou trochu ironicky a po krátké rozmluvě ho nasměruje k těm správným místům a nejspíš i informuje dotyčného, že se blíží. Škoda asi mu zkazí moment překvapení ale to mu velmi rád vynahradí. Konečně stane před jeho dveřmi, aniž by si prozatím sundal sluneční brýle, jejichž stříbrná aplikace ladí s těmi na tmavě modrém kabátu, přesně padnoucím na tělo, stejně jako upnuté černé kalhoty, které mizí ve vysokých botách s nezměrným množstvím elegantních přezek. Štíhlé prsty se natáhnou ke zvonku a dlouze se o něj opřou. Jen ať mu zkusí neotevřít, bude peklo a to on umí; kdyby nebyl doma tak mu to jistě ten stařík řekne.+Nezkoušej mě nechat čekat.+Varuje ho v duchu ale stále se s mírně pozvednutou bradou povýšeně usmívá.

Sena

Sena měl po noční a následující dva dny měl mít také volno. Nebylo reálné, aby byli všichni přítomní každou noc po dvanáct hodin, což byla jejich běžná služba. Od šesti do šesti. Aby se připravili, než club v osm otevře a aby odešli až po posledním hostu, když v pět hodin ráno zase zavře. Těšil se na to, ale zároveň nemohl spát, jako většinou, když byl vzhůru několik nocí po sobě. Do postele se dostal až kolem desáté, protože ráno ještě stihl nákup. Pak už by se mu nikam nechtělo. Vydržel v ní stěží do tří hodin, pak lehký domácí oběd - losos a brambory s máslem, krátká přestávka na trávení a už se těšil, až si zacvičí na tyči. Musel, protože měl brzy vystoupení a rozhodně by si neodpustil, kdyby z té tyče spadl nebo se mu cokoliv nepovedlo. Jednu měl rovnou v ložnici, to když trápil svoje soukromé hosty, ale jinak trénoval v místnosti, kterou tu měl speciálně pro tento účel. Nebyla moc velká, bylo v ní celkem šero, které mu připomínalo atmosféru clubu, těžké rudé závěsy a světýlka kolem zrcadla, ve kterém se potřeboval vidět. Klasická malá domácí tělocvična. Měl tu i jiné nástroje k posilování, nějaké činky, žíněnku, kdyby spadl, švihadlo, rotoped, taková malá klasika. Mohl chodit na veřejné hodiny, mezi lidi, jenže to neměl rád. Neměl rád, když se ho lidé ptali, odkud to tak umí, jestli někde závodí, když příliš koukali, ještě by ho mohl někdo poznat. A pozornost dívek nebyla špatná, jenže to nebylo ono. Měl radši tu pánskou, proto taky pracoval tam, kde pracoval. Stihl sotva zahřát svaly, nanést do dlaní křídu a vyšvihnout se nahoru, když někdo začne zvonit na dveře. Neměl ani ponětí, kdo by to mohl být. Nikoho z přátel nečekal, kluci z clubu sem nechodili, ani když věděli, kde to je, stejně jako on nechodil k nim, bez ohledu na to, jací byli přátelé. Prostě proto, kvůli soukromí. Seskočí dolů, trochu ztlumí soustavu repráků, rozmístěných po obvodu celé místnosti a vydá se ke dveřím. Hudba za ním hraje pořád dost zřetelně, je smyslná, ale rytmická, tak aby ho držela ve správné náladě. Na sobě má cosi jako dámské body, co se zapíná mezi nohama, aby mu nikde nic neplandalo a nepřekáželo, mikrokraťásky přes to, nátepníky a cosi podobného, co chrání kotníky jeho nohou, jinak nic. Dnes trénoval bos. Vlasy má sepnuté do uvolněného drdolu a když se vytáhne na špičky, aby se kukátkem podíval, kdo to je, málem ho trefí šlak. +Co ten tady...+ Prudce otevře dveře, postaví se do nich, ale ani omylem z nich neuhne, aby ho pozval dál.
"Co tady chceš?" Zavrtí udiveně hlavou. Hledí do jeho dokonalého obličeje s brýlemi na nose a pak si pořád stejně podmračeně prohlédne jeho vzezření.
"Mám volno, až do čtvrtka... určitě to počká!" Už se chystá zase zabouchnout.

Kamijo

Mohl by začít počítat minuty, jak dlouho mu to trvá. Nebyl zvyklý čekat, většina si  to nedovolila, na to měl příliš známé jméno. Sena je ale jiný a je mu očividně jedno, jestli tu vystojí důlek nebo ne. To mu ještě vyčte, až bude správná příležitost. Rozhodně s tím nevystoupí jako první. Vlastně se za celou dobu ani nepohne, jen hypnotizuje skrze skla brýlí dveře a čeká, až se konečně otevřou. Vsadil by se klidně, že ho jen tak nepustí dovnitř a samozřejmě by vyhrál. Pravý koutek vystoupá vzhůru, když postřehne, co má na sobě. Viděl plakát a dojde mu hned, co tady nacvičoval a to doslova. Pomalu zvedne dlaň ke své tváři. Stiskne prsty obroučky brýlí a pomalu si je stáhne na nose o kousek níž, aby si ho velmi důkladně prohlédl od hlavy až k patě. Sluší mu to a není poprvé, co si to myslí.+Ukážeš mi svou vlastní show Senečku, když budu hodný?+ Neubrání se zvědavé myšlence, když se zastaví u jeho klína, který kryje jen látka kraťásků a pak zvedne oči k těm jeho. Ne, očividně ho hned dovnitř pustit nehodlá.
"Návštěva?" Začne jako první s mírně pozvednutým obočím a stáhne brýle z nosu úplně, aby je složil a umístí do vnitřní kapsy svého kabátu.
"Nemáš rád návštěvy? Překvapení? Příjemné překvapení." Pousměje se, se zvláštním odleskem v očích, když vzhlédne za jeho rameno a uznale pokývá hlavou.
"Hezké, moc hezké. Nerad se chlubíš?" Nadhodí ještě poslední otázku, než udělá krok k němu a podívá se mu zblízka do očí, musí se trochu sklonit, aby mu byl o kousek blíž.
"Přišel jsem se zeptat na Kaie a sám uznáš, že to bohužel nepočká." Sdělí mu rovnou téma jejich rozhovoru a krátce se ohlédne na chodbu.
"Nemyslím, že by bylo ideální řešit podobné věci na chodbě." Jeho hlas je stejný jako vždycky, zdánlivě trochu povýšený ale se svou typickou sametovou barvou. Vztáhne dlaň k jeho tváři a uchopí bradu mezi palec a ukazováček. Udělá ještě poloviční krůček k němu, takže se téměř dotýká jeho těla a palcem přejede po rtech.
"Sluší ti to." Složí mu tentokrát velmi upřímný kompliment, než sjede dlaní níž až na hrudník, než dlaň stáhne a sáhne do kapsy svého kabátu, odkud vytáhne obálku.
"Nesu i dáreček." Podá mu ji. Je zvědavý, jestli ji otevře hned nebo až za chvíli. Je v ní poukaz na víkend, který dnes dostal. Masáže, večeře, samý luxus a relax.
"Kdybys chtěl společnost." Tentokrát už ho zas provokuje.

Sena

Nestihne to a moc dobře na sobě cítí jeho pohled i přes skla jeho brýlí. Ostražitě si prohlíží koutek jeho rtů, který stoupá vzhůru, Kamijo ho hodnotí, Sena to ví. Za okamžik už mu vidí i do očí. Ten hladový, samolibý výraz nezmizel ani na okamžik. Vystoupá očima nahoru, když ze sebe Kamijo udělá příjemné překvapení. "Nemáš naše adresy proto, abys nás mohl zaměstnávat i doma. Mohl jsi zavolat, ne? Po telefonu to probrat nestačí?" Pak se ušklíbne.
"Příjemná překvapení mám rád, pracovní rozhovory v mém volnu ne." Odsekne znovu, ale uvědomí si, že Kamijo už kouká za něho, do nitra jeho obýváku, který je spojený s kuchyní. Sena by se vlastně měl čím chlubit, jenže... na to, jakou klícku tady má, mnohem radši má svoje soukromí a nikoho sem příliš nepouští.
"Ne." Pohodí hlavou, ale je očividné, kam mizí všechny peníze, které vydělá. Tenhle byt není velký, ale je velmi nákladný, jeho výdaje na udržování sebe a svého životního prostředí jsou vysoké. Neustoupí mu ani tehdy, když k němu Kamijo přistoupí, jen se mu stále nebojácně dívá do očí. Nelíbí se mu, že ho takhle bere za bradu, nejsou v práci. Nemá si to, co dovolovat.
"Podle tebe to sluší kde komu." Odpoví mu už o něco tišeji, ale pak si založí paže na prsou, zatímco po něm pokukuje, odkud co vytáhne. Na dárky celkem slyší, ale nevidí žádné šampaňské, oříšky ani večeři. Obálka by mohla znamenat peníze. Chmátne po ní a hned ji otevře, ještě mezi dveřmi. Přečte si spěšně o čem to celé je a pak trochu protáhne obličej. Někdy je horší než Uruha, když je potřeba na něj udělat dojem.
"A to jsi dostal ty a nehodí se ti to nebo jsi mi to doopravdy koupil a zveš mě na rande? Ne počkej! Nevěřím ti!" Vztyčí před ním ukazováček do vzduchu.
"Stačil bys tam ojet nejen mě, ale i všechny masérky a číšníky." Je jasné, že míří na něco konkrétního, co ho trochu pálí. I tak si ale poukaz zasune zezadu za pas a konečně ho pustí dál. Přibouchne dveře a projde kolem něho do obýváku, kde se v akváriu líně vznášejí medúzy. Všechno je podsvícené, působí to jako ze zlata. Sáhne po ovladači, zapne elektrický krb a ukáže mu na pohovku. Kuchyně je tu jako na dlani a je trochu vidět do tělocvičny. Dveře do ložnice jsou zavřené. Žádné další tu nejsou, to jsou všechny pokoje, které má.
"Převléknu se..." Vydechne, když chce projít kolem něj. Je mu jasné, že dneska už si jen tak nezacvičí.

Kamijo

"Nestačí, mám raději osobní kontakt. Ale pokud ti to vadí, stačí mi jediná odpověď a můžeme klidně přejít na trochu osobnější rozhovor." Věnuje mu další sebejistý úsměv, pořád má tak trochu nakročeno, aby se dostal dovnitř. Jak se zdá, víkend není úplně to, co Sena čekal. Mohl si myslet, že ho tím neukonejší, asi se bude muset víc snažit. Pro něj to zas takový problém není. Možná, že mnohem lepší by byl šek nebo tučně naditá obálka. Příště to třeba vyzkouší.
"Je pár osob, kterým to sluší stejně jako mě, možná i víc ale není jich příliš." Pokrčí krátce rameny ale je přece jen pozván dovnitř. Projde kolem něj a začne se pořádně rozhlížet. Okázale přejde jeho pokynutí ke gauči a rozejde se po jeho apartmánu, aby jej lépe zhodnotil. Drze nahlédne i do tělocvičny a upřímně, nejradši by ho na té tyči viděl a tady v soukromí by to bylo mnohem lepší. Zatím mu pořád neodpověděl a pustí se do toho, až v mírně předklonu zkoumá medúzy. Tohle by taky doma nechtěl, takové potvory. Mnohem lepší jsou na talíři, to přece víc každý. Protočí nad svými myšlenkami očima, než se narovná a nakloní hlavu nepatrně na stranu.
"Ale ale, narazili jsme na problém?" Nadhodí jako první ale očividně to není nic, čím by ho naštval nebo se ho jakkoliv dotkl právě naopak. Zastaví se až uprostřed a zavrtí nad jeho slovy o převlékání hlavou. Místo, aby klidně počkal a nechal jej bez obtíží projít kolem, sevře Senovo zápěstí mezi svými štíhlými prsty a přitáhne si jej ke svému tělu. Druhou paží si ho k sobě za pas přitiskne a věnuje mu velmi něžné pohlazení po tváři.
"Nemusíš se převlékat. Co kdybys mi spíš ukázal, co umíš?" Pobídne ho se zaujatým podtónem a je vidět, že by si to opravdu užil.
"Nebo mi prozradíš, co ti momentálně vadí a co bych mohl změnit?" Šeptá svá slůvka podmanivě. Buď ho donutí, aby mu to řekl nebo třeba vybuchne a dozví se, co je za problém. Možná takt trochu tuší ale ani ve snu by ho nenapadlo, že by mohl Sena žárlit.
"Copak tě trápí, Honey? To, že bych spal s někým jiným nebo to, že zatím nespím s tebou?" V očích mu ďábelsky zahoří, když ho s jemným trhnutím přitiskne blíž svému tělu a krátce si povzdechne.
"Proč mi nevěříš? Udělal jsem ti snad něco? Kromě malého vtípku s Taijim?" Ušklíbne se pobaveně, když si vzpomene na scénku v jednom z apartmánů.
"Nenechal bych ho to udělat a ty to víš." Zavrní, když se mírně skloní a otře se rty o kůži v blízkosti jeho ucha. Volnou dlaní sjede pomalu na jeho pozadí, které toho moc nekryje a jemně jej sevře mezi svými prsty.
"Tohle bych přece nemohl někomu jen tak dát."

Sena

Odfrkne si po těch jeho sebevědomých slovech a chvíli ho pozoruje, jak se tu rozhlíží a ťuká na medúzy. Pak stiskne rty a pohodí hlavou, když Kamijo narazí na možný problém mezi nimi. Legrační, když si vezme jak krátce se znají. Chce se raději ztratit v ložnici, kde má šatní skříň, ale Kamijo mu to nedovolí, přitáhne ho k sobě, takže k němu přecupitá a brzy cítí jeho dlaně na těle, jak si ho pevně jistí proti sobě. Sleduje střídavě jeho rty a oči, zatímco k němu mluví a snaží se nenechat jeho kouzlo, aby ho začalo ovládat tak jako v Uruhově koupelně nebo později, když spolu byli sami. Pootevře rty, když se ho vyptává na to, co ho trápí, to jeho sebevědomí by vážně chtěl mít. Krátce vzdychne, když si s ním Kamijo tak pohodí, ale stiskne rty a konečně skloní pohled. Na Taijiho už dávno zapomněl, to ho pálilo asi tak ten den, ale Boogie, to bylo něco docela jiného, viděl to na něm, jak se na něj dívá... Sena a ten černovlásek byli jako den a noc, každý úplně jiný a on netušil, co Kamijo upřednostňuje, pokud vůbec něco a nechce všechno najednou. Dovolí mu, aby se ho dotkl pod ouškem i na pozadí, ty kraťásky sotva skryjí celé jeho polovičky, spíš končí asi tak v polovině. Ale díky tréninku a tanci je má pevné. Díky tomu cítí dotek jeho prstů na kousku nahé kůže a mírně se zachvěje.
"To máš pravdu, nemohl. Nejsou totiž tvoje!" Řekne mu rázně a vysmekne se z jeho sevření. Poupraví si přiléhavé body a otočí se na patě, aby jim v kuchyni nalil něco k pití. U toho se pro sebe musí mírně pousmát, když teď není přes stěnu s krbem a televizí vidět. Vybere si šampaňské, protože na tvrdý alkohol je pro něj moc brzy, vezme obě skleničky a položí je na konferenční stolek, zatímco se sám pohodlně posadí na pohovku s koleny natočenými stranou k němu a patami pod sebou. Jednou paží se zapírá o opěru.
"Kai-sama odcházel velmi spokojený, ale moc toho nenamluvil. Myslím, že není ten typ. Zaplatil víc, než by musel, ale další schůzku odmítl. Bez vysvětlení. Shiniyu jsem neviděl, spal a nerad bych ho po takové... záležitosti budil." Řekne mu tu trošku, co ví a kvůli které se sem Kamijo táhl a nevinně na něj zamrká. To všechno ostatní, co žere jeho, přejde stejně elegantně, jako když z něj Kamijo tahal moudra o vlastním otci.

Kamijo

Opravdu si užil jemnou pokožku pod bříšky svých prstů. Podobné doteky si vždycky dokázal užít a probouzí to v něm jisté vzrušení, když se Sena v první chvíli nevysmekne. Líbí se mu to nebo vůbec ne a drží se jen proto, že je nyní majitelem? Nejradši by se ho na to zeptal rovnou a snaží se dohlédnout srze jeho oči na myšlenky, které mu běží hlavou. V jednu chvíli to vypadá, že se mu z něj podlomí kolena, v druhou takové odmítání. Vnímal i jemné zachvění jeho těla a vyžene mu to koutky opět nahoru. Mate ho víc, než si nejspíš myslí a on by opravdu rád nahlédl kousek dál. Přitahuje ho od první chvíle, úplný opak Boogieho, jehož věčně vyplašený výraz se mu zamlouvá ale tohle je něco, od čeho se nedokáže odtrhnout. Mohl by mít oba? +Můžu přece všechno.+ Proběhne mu hlavou s nádechem sebejistého pobavení a vzápětí o něj přijde. Jeho stisk byl sice pevný ale to neznamená, že bude násilný. Rozpřáhne ruce v rezignovaném gestu.
"To, že to není moje neznamená, že budu chtít sledovat, jak to bere někdo jiný." Vysvětlí mu klidně a sleduje jeho pochod do kuchyně. Trochu nespokojeně si mlaskne ale vydá se k pohovce, kde se pohodlně usadí s kotníkem zaklenutým o koleno a čeká s čím přijde.+Opovaž se jít převlékat.+ Varuje ho v duchu a je odhodlaný za ním do té ložnice klidně dojít zabránit mu v tom, i kdyby ho měl přivázat kočku jednu ďábelskou. Jednu paži si položí na hruď a druhou o ni opře loket, aby si mohl krátce promnout bradu ale oči zůstávají natočené směrem, kde Sena zmizel.+Jak ho jen přitáhnout na svou stranu?+ Pokládá si v duchu další a další otázky. Pořád má pocit, že se mu brání, hraje to jen nebo je to pravé odmítání? Trochu se narovná v zádech, když se vrátí k němu i se skleničkami. Mírně se předkloní a po jedné z nich sáhne. Volnou dlaň položí na jeho koleno a jemně ho po něm pohladí a sjede kousek níž asi tak do půli stehna.
"Byl velmi spokojený ale další objednávka nepřišla? To je dost zvláštní, nemyslíš? Kai-san je velmi důležitý zákazník pro náš podnik. Nejspíš budu muset navštívit i Andílka přeptat se jeho. Podle otce by mu měl přesně sednout a nejspíš se to nestalo." Nechá se stáhnout k tomuto tématu ale svou ruku neodtáhne.
"Zdá se, že informací nemáš příliš.Vrhneme se tady na ty osobnější témata, přece tě nebudu nudit prací celou dobu." Podívá se mu upřeně do očí, než pozvedne ruku, aby si s ním přiťukl. Pak se krátce napije a pokývá hlavou na kvalitu bublinek. Není to vůbec špatné, Sena je zvyklý na jistý standart očividně a to je dobře.
"Sena-chan, vyhýbáš se všem odpovědím, které bych rád slyšel. Proč? Zatím jsi mi neodpověděl ani na jedinou, která se týká tebe. Tolik se mě bojíš?" Ne, on mu prostě nedá pokoj, na to toho o něm ví až příliš málo.
"Máš strach, že bych to jednou proti tobě mohl použít?" Nakloní se k němu blíž a znovu se neubrání tomu, aby jej nepohladil po tváři.
"Pořád jenom samé odmítání, dokud se nedostanu příliš blízko. Chvěješ se, když si dovolím víc. Bráníš se ale proč mi říct nehodláš." Povzdechne si krátce, než svou dlaní zajede zezadu na šíji a přitáhne si ho k polibku. Musí si ověřit, jestli to vnímal u Uruhy v koupelně správně. Třeba dostane facku ale tu přežije, nejspíš. Jakmile se ale jejich rty střetnou, jeho tělem projede vlna něčeho nepopsatelného a donutí jej si ho pořádně vychutnat a vloží do něj veškerou svou smyslnost a vášeň, které je plný.

Sena

Opravdu? Opravdu by nikoho nenechal, aby se ho podobně dotýkal? I když si sám hrabe, na koho chce? Takže se mu musí líbit, minimálně to. Dělá, že si té jeho ruky na koleni vůbec nevšiml, a to ani když se po jeho stehnu posune o kus výš, zcela poklidně mu zatím vykládá o Kaiovi. Natáhne se i po své sklence, když si s ním chce Kamijo připít a přiťukne si s ním. Sám se napije a zase ji odloží. A je to dobře, jinak by se asi polil. Znovu se mu důkladně podívá do tváře, sám najednou mnohem krotší a chvíli hledá v jeho očích odpovědi na vlastní niterní otázky.
"Nebojím se tě. A i když vypadáš jako někdo, kdo by udělal cokoliv, i kdyby měl proti mě použít moje soukromí, stejně si myslím, že bys to nakonec neudělal. Jen ještě nevím, jestli je to chyba nebo ne. Kamijo-san, ty je nepotřebuješ vědět. Žene tě zvědavost, žádný skutečný zájem." Nechá se od něj pohladit po tváři, než sklopí oči a schová je pod černými řasami. Ano, opravdu se chvěl, nedokázal v tu chvíli svoje tělo ovládnout a prozradilo ho. V dalším okamžiku už ale ucítí jeho dlaň na zátylku a mírně se předkloní dopředu, když se jím nechá přitáhnout blíž. Zcela plynule zavře oči, když se jejich rty potkají a pocítí z toho mrazení na zátylku i známý pocit v břiše. Kamijo ho nenechá jenom ochutnávat, jeho vášeň se zhmotní rychleji, než by kdy mohl očekávat a on ji okamžitě dostane pocítit. Trochu udýchaně se od něj odtáhne a pohlédne mu zblízka do očí.
"Jestli hledáš rychlou pomoc, doporučuju ti jeden vyhlášený bordel." Řekne mu tiše, ne on mu toho Boogieho prostě neodpustí.
"Náhodou si informace dokážu zjistit." Řekne mu z ničeho nic a natáhne se po svém laptopu, který leží na konferenčním stolku. Je celý bílý a stříbrně se na něm třpytí nakousnuté jablíčko. Otevře ho a chvilku něco ťuká do klávesnice, než k němu pootočí monitor s Kaiovým obličejem a nějakým novinovým titulkem.
"Není z města, nemůže se zdržet dlouho, to je jasné." Tváří se jako rozený detektiv.
"Shinya bude teď víc jak týden k nepoužití, takže je jasné, že se vrátí domů za svou prací. Možná je příliš hrdý na to, aby se zeptal, kolik má klientů a na kdy? Na to bys ho měl dobře znát ty. Nicméně... Kdyby tam došlo k čemukoliv podezřelému, nemyslíš, že by Shinya zmáčkl záchranné tlačítko? Nebo, že by Kai-sama odešel dřív jak těsně před zavíračkou? Myslíš, že ho celou dobu jenom bil? Tolik hodin?" Pokládá mu nové otázky. Ne, podle něj z něj musel být nadšený. Pochybuje, že si povídali. Takový uzavřený bručoun? O čem asi?

Kamijo

Vychutnává si prolnutí rtů a Sena se opět nebrání. Tedy v první chvíli rozhodně ne. Takže ho chce? Nebo se opravdu jen bojí o práci? Takhle už nebyl dlouho z nikoho zmatený, i když to na sobě vůbec nedává znát. Nepustí ho hned, nechává svou dlaň spočívat na zátylku a dlouze se mu zadívá do očí, jak kdyby v nich zase hledal odpovědi. Po té nechá konečky prstů jemně sklouznout po kůži a znovu si krátce povzdechne. Už jsou zase úplně jinde a zase pracují. Nespokojeně protočí očima v sloup. Ne, že by ho důvod Kaiova chování nezajímal, zajímá a hodně. Mnohem víc ale touží znát odpovědi na otázky, které tu mezi nimi visí ve vzduchu. A budou viset ještě dlouho, dokud mu na ně konečně neodpoví. Jednou se k tomu ale dopracují, donutí ho, mu říct, proč se to celé děje.
"Můj skutečný zájem ti za chvíli poleze na nervy, věř mi. Ale máš smůlu Honey, nevzdávám se snadno." Opáčí mu s ledovým klidem a při slovech o bordelu se pohodlněji zapře do pohovky a krátce se napije.
"Nemyslíš si, že kdybych hledal rychlou pomoc, byl bych v něm už dávno. Řekni, kolikrát jsi mě v něm viděl předtím." Pozvedne nepatrně obočí a na tváři zformuje pobavený úšklebek, když se začne hrabat v laptopu. Sám odloží sklenku, krátce vstane, aby si mohl svléknout kabát. Nehodlá brzo odcházet, pořád mají dle jeho názoru ještě spoustu věcí k řešení a jen o Kaiovi to rozhodně není. Sena má přece volno, může ho ještě dost dlouho otravovat. V duchu si promne ruce nad svými myšlenkami, než se znovu elegantně usadí a stočí k němu své oči.
"Vím, že není z města ale taky vím, že po téhle příležitosti sáhl velmi rychle. Podle otce ani na vteřinu nezaváhal, když mu tuhle příležitost nabídl." Pokrčí krátce rameny a je vidět, že nad celou situací velmi pečlivě přemýšlí. Poťuká si hranou sklenky o rty a upře oči na obrázek Kaie na monitoru. Něco mu na tom celém nesedí a nemůže přijít na to, co to je.
"Taky je tu jistá možnost, že se mu líbil až příliš. Anebo to bylo příliš ze strany Shinyi, tyhle hm praktiky umí být prý zrádné." Vypadne z něj a znovu se krátce napije, zablýsknutí v očích a ďábelské pousmání jasně značí, že by z toho rád vytěžil mnohem víc.
"Uvidíme, pokud se z toho bude dát vytěžit něco víc, udělám to." Uchechtne se trochu vypočítavě, jestli je to tak, jak se domnívá, bude to jenom dobře. Pokud byl Kai opravdu tak spokojený, nevydrží dlouho být mimo hru. Nikdo z nynější zákazníku Shinyi by nemohl platit tak dobře jako on. Zná Kaiovu rodinu a ví, jak moc dobře jsou všichni situovaní.
"S tím asi momentálně nepohneme a musíme počkat na jeho další krok. Mohl bych si s ním domluvit rande za městem ale bylo by to spíš na škodu. Nikdo v tomto ohledu nebude rád za přílišnou pozornost. Třeba se nám něco vrátí, až náš nový, malý zlatý důl začne řádně vydělávat." Koutkem oka se podívá na Senu a čeká, jak se na to bude tvářit.Od Boogieho ví, že mu něco už navrhoval a upřímně ho zajímá, jak se bude tvářit na to, že on byl svým způsobem úspěšný. Trochu si zmapovat terén, proč by ne zrovna dneska.

Sena

"Tvůj zájem je dostat mě do postele, ne? A proč? Protože jsi zvyklý mít všechny, kdo ti padnou do oka? Protože tě dráždí minulost, spojená s tvým otcem? Nebo prostě proto, že víš že v bordelu nešlapu a tebe zajímá, jaké zkušenosti doopravdy mám?" Zaútočí pro změnu on na něho.
"Pff, to je jasné, že nebudeš chodit do toho samého, který vlastní tvoje rodina, a který jsi měl dostat. Hezký dárek k narozeninám?" Pokračuje dál. Tady ho může provokovat jak chce, není to v práci. Po očku ho sleduje, jak si svléká kabát a taky co má pod ním. Třeba pěkná ramena. A při jeho slovech mu dojde něco, co zatím nechce říkat nahlas. Kai totiž hledal... něco velmi konkrétního z velmi konkrétních důvodů. A pokud to našel, není připravený vyjít do bitvy. Pokud! I on by si měl promluvit se Shinyou, dřív, než to udělá Kamijo. Chce být o krok napřed a mít možnost ovlivnit některé události. Kromě toho - Shinya byl vždycky na jeho straně a on pořád nevzdal válku o to, kdo to tam povede. Musí ho varovat, na co se ho Kamijo bude ptát! Zavolá mu hned, jak ho odsud dostane.
"Jako, že by se nám Shin-chan zakoukal? Je to profesionál. To oni se zakoukávají do něj. Na to je zvyklý." +Radši si hlídej černovlásku, cha cha!+
"Jasně, proč ne, když má tolik peněz? Jen by je utratil za hlouposti." Řekne taky něco, v čem s ním souhlasí. Jak jde o peníze, občas nezná bratra. Kaie a jeho konta mu rozhodně líto není.
"Hmm, to ne." Teď zní zamyšleně i on. Jednak se pan dominant nebude chtít bavit o svých tajných touhách a jednak Kai sám o sobě nevypadal jako někdo, kdo by je neposlal do háje, jen by s tím začali. A bylo by mu úplně jasné, že si k němu dojdou pro další prachy. A pak dojde zase na Boogieho. Nejdřív nepochopil, kdo má být ten zlatý důl, ale seplo mu to sakra rychle. Potlačí nutkání protočit očima, ale stejně se u toho na gauči trochu kroutí. Boogie a zlatý důl? No dobře, je to krásný kluk, ale taky útlocitný a polomrtvý z toho, když na něj někdo sáhne. Nebo to Kamijovi dovolil? To proto byl Ju-ken tak strašně v háji, protože tam viděl víc, než jen to, jak se na něj Kamijo tiskl? Nebo jak to vlastně říkal? Ten malý hajzlík odmítal jeho nabídky celý ten čas a pak se nechá prostě.... no sbalit! V očích mu zaplane něco studeného. Kdyby mohl, tak mu ten večerní obleček snad přiotráví. A proč? Protože se mu Kamijo věnuje až moc. A proč mu to kruci vadí?!!! Tak ať se mu věnuje a nechá ho vést podnik. Ale slíbil Ju-kenovi, že zjistí, co může, slíbil mu pomoc. A kdyby si ho Ju-ken odvedl, sice přijdou o ten malý zlatý důl, ale on... by se ho prostě zbavil a zase by byl královnou podniku. Bylo tam pár ozdob jako Uruha, ale ty po jeho místě a pozornosti vedení netoužily. V hlavě se mu to zapálí na plné otáčky. Z ničeho nic se pohne z místa, posune se k němu blíž a skončí mu obkročmo na klíně s rukama kolem jeho krku.
"Tak tys mě chtěl vidět tančit?" Pronese smyslně a pohne se boky na jeho klíně.

Kamijo

Upřímně se zasměje nad dárkem k narozeninám. Samozřejmě, že Sena neví nic o pozadí toho, jakou cenu za ten bordel možná zaplatí. Neví vůbec nic a tak to nejspíš ještě dlouho zůstane. Pokud to nedokáže, vlastně prodá sám sebe, své vlastní rodině. Je to odvěký boj s jeho otcem a on prostě chce vyhrát. Pro tohle je ochotný jít přes mrtvoly, když to neudělá, bude pod jeho rukou až do koce života a to prostě nesnese. Už od doby, kdy mu to začalo docházet, se snažil být svým vlastním pánem a to taky dokáže. Musí! Je vidět, že se ztratil sám v sobě.
"Nedostal jsem vás darem Sena-chan." Vypadne z něj jako jediné a nepatrně se zamračí. Vlastně víc, než kdykoliv jindy. +Dostal jsem vás jako podmínku.+Vyžene z hlavy všechny myšlenky na svého otce a pokusí se zase chvíli přemýšlet nad Kaiem a jeho Andílkem. Moc rád by přišel na to, co se tam událo ale je mu jasné, že tak snadné to nebude a to ani neví, že ho Sena hodlá předběhnout, vlastně by to od něj ani nečekal a podobné věci se mu stanu nejspíš osudnými.
"V tom případě můžeme být zdá se klidnými." Pokrčí krátce rameny a stejně to jen tak nenechá být. Byl příliš moc v sázce, příliš mnoho peněz a o ty se nenechá připravit, to v žádném případě. Sena prozatím na jeho cílenou provokaci nereaguje a on sám má dost času se dát dohromady. Vlastně by ho dost zajímalo, jak se on sám dívá na Boogieho. Kdyby si tolik nevěřil, mohl by si pomyslet, že to možná nebyl ten správný krok ale on o něm rozhodně nepochybuje. A pak se stane něco, s čím nepočítal už vůbec. Sena se pohne z místa a usadí se mu rovnou na klíně. Obočí mu stoupá vzhůru, zatím co se Senovy paže ovinou kolem jeho krku a je vidět, jak moc je překvapený změnou jeho chování. Tolik ho tím podráždil? Nebo je v tom něco jiného. Jeho snad šestý smysl vztyčuje varovné vykřičníky ale jeho ruce, už pevně svírají Senovy boky. Jakmile se pohnou nechá víčka klesnout a stiskne čelist k sobě, aby nevydal ani hlásku, pravda je, že tohle byl dokonalý útok na ty nejcitlivější partie. Čemu se taky diví. Jenže tuhle hru můžou klidně hrát dva. Oči dostanou úplně jiný nádech, je v nich něco nebezpečného a zároveň velmi potěšeného. Jedna paže se ovine kolem jeho boků a přitiskne si ho blíž k sobě. Prsty druhé dlaně povolí svůj stisk na štíhlém boku a do středu na zadek a obratně zamíří k místům pod látku kraťásků, kde tuší linii mezi jeho polovičkami co nejdál mu to jen délka jeho paže dovolí.
"Chtěl jsem a uvidím v clubu. Teď chci vidět úplně něco jiného." Vydechne tiše dávajíc svému hlasu roztoužený podtón, o který se příliš snažit nemusí a nakonec se v poslední chvíli rozhodne a pokusí se ho svalit vedle sebe na pohovku pod své tělo. Útok za útok, taky proč by ne, když se mu tak hezky nabídl, musel by být idiot a k tomu ještě impotentní.