Může mluvit? A co mu chtěl vlastně říct? Není schopný si srovnat myšlenky a vyslovit alespoň jedno přání. Potřeboval by mluvit, tak půl hodiny v kuse, aby mu řekl, kde všude by chtěl, aby se ho dotýkat.
"Víc, mnohem víc doteků bych si přál." Osvobodí ze sebe alespoň něco a přijde spása v podobě doteku v klíně. Zakloní hlavu mírně, dotknouc se jeho ramene a chce propnout boky proti jeho ruce. Nemůže, je příliš omezený sevřením Kaiovy paže a o to víc se snaží pohnout. O to víc to burcuje jeho touhu, kterou se nechal dokonale pohltit. Jeho hlas opět opustí hrdlo, když si alespoň pomůže táhlým zasténáním a celé drobné tělo se v Kaiově náruči rozechvěje, není to jen jediný dotek, který mu věnoval. A k tomu má ještě dopovídat. Jenže jeho hlava funguje prostě jinak, chce být poslušný, pak přichází odměna a on to má velmi dobře spojené.
"Hai Kai-sama, neví, co pak můžou čekat." Vydechne odpověď a nadechuje se k další. Musí hodně přemýšlet, kdo to přišlo úplně poprvé, kdy si uvědomil, že doknale spokojený bude jen, když se někomu vydá na milost.
"Sedmnáct, bylo mi sedmnáct, když jsem to poprvé zažil, ten pocit." Jeho první zkušenost, pak už začal hledat další podobné, s tím co dělá teď se to ale ani zdaleka rovnat nemohlo. Byly to jen první krůčky, jen pouta a jemu to stačilo, tehdy ještě ano. A pak o Kaie přijde. Zmateně se chce ohlédnout, je to ale zbytečné, protože stejně nic nevidí. Přišel o jeho teplo tak brzo. Odpověděl špatně? Je tohle jeho trest? Povolí mírně v ramenou, když se jeho hlas ozve z úplně jiného konce a poslušně za ním pootočí tvář. Je vážně u skříně? Přijde ještě něco? Čím ho bude dát tak hezký týrat? Celé jeho tělo se natáčí Kaiovým směrem s jistým očekáváním a nic víc si nepřeje, aby už se něco dělo. Čas, jak kdyby se v tu chvíli nechtěl pohnout. Čím víc má ale v sobě podobných pocitů, tím je spokojenější. Vnímá kroky, pak se postel znovu zhoupne a on dostane svou další dávku Kaiovy blízkosti a společně s ní i další otázku.
"Vydráždění smyslů něco, co dokáže probudit mé tělo, nic jiného to nedokáže tak dobře a pak lépe přijímám odměnu, když jsem hodný." Odpoví mu bez váhání a mohl by skončit, jen tím, jak o tom mluví. Naštěstí se v tomto ohledu umí dost dobře ovládnout. Chtěl by ještě další otázky, touží slyšet jeho hlas, který ho příjemně provokuje a způsobuje mu mrazení podél páteře. Další výdech, jakmile přijde o kalhoty, látka pohladila i chloubu a to patřičně musel okomentovat a projevuje se dál, když mu nasadí návlek a ještě ho zapne. Už jen to, že ho má na sobě v něm probouzí neskutečné věci, k tomu jemné vibrace a zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Utne ho hned, když mu zakáže mluvit, opravdu se snaží a ošívá se, když ho návlek žene k vyvrcholení a zároveň mu v něm brání. Bledé tělo se začne pomalu rosit kapičkami potu s jasnou známkou, že se blíží k hranici, kdy by dosáhl vrcholu. Střídavě se mu napínají všechny svaly a vzápětí povolují, jak se snaží dosáhnout uspokojení a ono to nejde. Zuby drtí svůj spodní ret, aby opravdu nevydal ani hlásku. Vydrží dlouho, i přes fakt, že se Kai dotýká jeho těla. Dlaň ho hřeje a vypaluje do alabastrové kůže svou pomyslnou značku.
"Kai-sama, prosím." Zasténá do ticha v pokoji, když už se nedokáže kontrolovat, nemůže poručit hlasivkám, aby se neprojevily. Znovu se kousne do rtu, jeho tělo vydrží mnohem víc, to přece on sám dobře ví a stejně se nedokáže přinutit nesténat. I když jen trhaně, jak moc se snaží ovládnout, ani silně sevřené řetízky společně s bělajícími klouby, mu v tom příliš nepomůžou. Jediné, co si uvědomuje je dotek na svém pozadí a to že mu několikrát svým boky pohybem dozadu vyšel vstříc.
"Prosím." Ozve se znovu rozechvěle. Kai ho bude trápit, o tom nepochybuje a on si zvráceně nepřeje nic jiného. To, jak se k němu od začátku choval v něm probouzí potřebnou důvěru, kterou si jindy velmi dobře vsugerovává, tady se však probouzí sama a zcela přirozeně a on dostává něco, co mu pořád velmi chybělo.
Oh, on je na doteky... Líbilo by se mu, kdyby hýčkal jeho kůži taky dlaněmi a ne jen všemi pomůckami, co tady má? Řetízky tiše cinkají, když se Shinya začne kroutit na místě, proti oběma jeho dlaním, ale není mu to k ničemu. Kai má dost síly i bez nich. Jeho odpověď ho přiměje krátce kmitnout obočím nahoru a dolů. No, on taky stále neví, co může čekat. Sedmnáct... někdy v tom věku to obvykle bývá. Když už má kluk trochu jasno, co a jak a pak pozná něco, co by ho do té doby ani ve snu nenapadlo. Kai si povšiml toho, jak se za ním jeho malá múza otáčela. Nelíbilo se mu, že ho opustil a kromě toho už mu za tak malou chvilku naslouchal celým tělem. Jako by spolu vůbec nebyli poprvé. I jeho odpověď o bolesti se mu líbí, je vlastně docela obvyklá, ale nejsou tu proto, aby chtěl slyšet něco originálního, ptal se ho proto, aby si byl jistý, že je všechno, jak má být.
Málem by jeho otázku přeslech. Tolik se nechá unášet pocity, jež prostupují celé jeho tělo a mávají s ním ze strany na stranu. Nedokáže si v hlavě srovnat odpověď, i když je velmi jednoduchá. Chtěl by mu složit celou větu ale je to pro něj příliš.
Nemá ani ponětí o tom, že vybral tak dobře, a že tohle je to, na co by si Shinya ukázal sám. Taky má rád, když to není moc tvrdé a pěkně to lískne. Vzápětí na to už si na plno užívá jeho tělo zmítající se ve vlnách orgasmu, které pořád pevně drží u sebe, aby mu dodal pocit větší jistoty. Využije toho okamžiku, kdy dojde k jeho uvolnění a Shinya příliš nevnímá, co se s ním děje. Přidrží ho ještě pevněji, uvolní řetízky nad jeho hlavou a nechá si jeho tělo klesnout do náruče. Rozhodně tím ale nekončí. Už od začátku se mu líbí ten pranýř, co má před očima. Chce mu tam strčit jenom ruce, nechat ho klečet v nepříjemném předklonu s rukama nataženýma před sebou, takže se nebude moct ani ničeho držet, a u kterého bude muset znovu zapojit všechny svaly, jinak mu nezbude, než si opřít čelo o dřevo. Natahuje jeho ruce dopředu a celkem nerušeně ho přicvakne, zatímco poslouchá jeho hlas. Obvykle by to lidé řekli spíš obráceně, bude si muset zapamatovat, že bílá je ta oblíbenější, ta co to končí. Asi si ji bude muset spojit s odpočinkem, aby to neotočil. V místě, kde by se mohl čelem opravdu uhodit, opře naducaný polštář a pak ho za boky navede do kleku a do předklonu. Shin pořád nic nevidí, jaké to pro něho asi je? Dovysvlékne ho z kalhot, pomůže mu nadzvednout jedno kolínko po druhém a jemně dlaní pohladí podrážděnou kůži jeho zadečku.
Dojde mu až po chvíli, že jeho ruce už nejsou vzhůru. Povolil mu je a přijal jej do náruče úplně. Tohle by mohl mít klidně jako odměnu ale přeci si ji nezaslouží, nebyl hodný, mluvil a ne jen jednou. Vydechne naposledy a dlouze a mírně pootočí tvář ze jeho hlasem. Nic nevidí, o to víc vnímá jemné odchylky v tónu jeho hlasu, který znovu rozechvívá jeho tělo. S mírně pootevřenými rty se nechá přesunout a vlastně ani neví kam. Úplně ztratil pojem o tom, kde se na posteli nachází a dojde mu to vzápětí, jakmile je v ne moc pohodlné poloze, vydán Kaiovi opět na milost. Už jen ta představa, že je za ním a sleduje ho v tomhle předklonu je pro něj dostatečně vzrušující, může si pak s ním dělat cokoliv. Zatne prsty do svých dlaní, napíná svaly, aby se v pokleku udržel a nechá se připravit o kalhoty. Jejich látka ho hladí, jak se hrne po kůži ale vzápětí pozná úplně jiný materiál. Jeho kočička, už ji má zase v rukou. Stiskne víčka k sobě pod šátkem a představí si ho, jak mu to s ní sluší. Prohne se dokonce v zádech proti ní. Stejně tak natáčí hlavu stranou, aby si víc vychutnal jeho hlas. Padne otázka, další.
Musí nad ním trochu zavrtět hlavou, když vidí, jak touží po doteku kožených řemínků, ale je to velmi roztomilé. Pořád jsou na správné cestě, pořád to nepřehání a jemu se to líbí, přesně tak jak má. Nerad by, aby si dnešní večer nuceně protrpěl. Ani tu odpověď nečekal takovouto, ale možná měl. Už ho začíná trochu poznávat a tam, kde by se jiní bránili, Shinya si evidentně dost libuje. No dobře, tak můžou klidně přitvrdit. Při svém laskání ho brzy má tam, kde chtěl, opět ho musí silněji přidržovat za boky, aby mu nikam neutíkal a cítí zhmotňující se Shinyovo vzrušení. Skoro by si na něj mohl sáhnout. Jeho steny jsou stále výraznější a hlasitější a nakonec se zlomí v prosbu o trest, protože on ví, že to zase nevydržel. Kai ho ještě několikrát políbí v těch místech, než se s povzdechem narovná a pořádně mu jí řízne přímo dlaní, až to pleskne.
Znovu zasténá, když se mu dostane ještě několika polibků, aby vzápětí přišel Kaiův hlas. Prudce sebou trhne a stejně tak i vydechne. Je to jak kdyby tím bičem opravdu dostal a málem se odpálil už jen z něj. Tohle je neskutečné. Přijde i rána ale ne bičem, kterou čekal ale dlaní a i tak pěkně štípne a skrze pootevřené rty se vydere jemně zaskučení. Cítí pálení na kůži, mísí se s jeho vzrušením, které začíná být znovu neúnosné a nejradši by ho poprosil, aby si ho vzal. Jediné, na co má myšlenky je, aby ho mohl cítit v sobě ale to je odměna a on zatím jen zlobí. Přijde mu to tak. Ozve se zapraskání tmavě lakovaného dřeva, jak prudce trhne dlaněmi, hlavou narazí do polštáře, a bolestně zaskučí, jakmile na jeho bledou kůži dosednou řemínky kočky. Tohle nečekal, nebyl na to připravený. Je to nepopsatelné, bolest je pro něj něčím vítaným, má ji spojenou se slastí, která většinou přijde. Málem se nechá vystřelit na vrchol jen tím, jak moc ho stehno štípe. Nedokáže vnímat nic kolem sebe, ani ve snu by ho nenapadlo, že se na něj Kai chystá a co přijde vzápětí. Chce se ohlédnout, když zaslechne slova o tom, že se má držet. Čeká všechno, hlavně další ránu a tentokrát by na ni byl připravený. Místo ní ale dostane tlak proti svému nitru. Chtě nechtě se rozechvěje, neovládá už nic ze své podstaty, prostě se pokusí pohnout proti jeho chloubě a dopřát si tak další pro něj velmi návykovou směs pocitů. Moc ho chce uvnitř sebe, Kaiův roztoužený hlas mu rezonuje v uších, které jsou nyní mnohem citlivější. Výstupky mají za následek, jen mnohem větší touhu, která ho dokonale naplňuje a pálení na stehně přebíjí dráždění uvnitř jeho nitra. Teď už své sténání nedokáže zastavit a nechá svůj hlas vyznít do celého pokoje, když se uvnitř něj ocitne konečně celý a narazí na ten správný bod. Prohne se v zádech, pohybem paží se pokusí uvolnit z pranýře ale je to marný boj. Nejradši by se od něj otlačil proti němu, jak moc touží dostat víc. Klidně to tady můžou zdemolovat celé a on se na to pak bude koukat s úsměvem a přehrávat si každý jednotlivý detail celého večera. Tolik s ním Kai zamával. Připadá si, že už to nemůže déle vydržet, že musí nutně dojít k vrcholu. Přijde i o šátek. Musí se trochu rozmrkat, aby si oči zase přivykly na světlo a pak ho uvidí za sebou. Výraz v jeho tváři je neskutečný. Ví, kam se dívá a Shinya nedokáže odtrhnout blankytně zbarvené oči od odrazu v zrcadle. I kdyby ho dohnal na pokraj smrti, stálo by to za to. Už jenom tne pohled ho dovede na vrchol a skončí několik málo vteřin před Kaiem, jehož tvář se díky vrcholu změní v něco, co bude mít před očima snad do konce života, je opravdu nádherný.+Můj Kai-sama.+ Proběhne mu skoro až zasněně hlavou a ani si neuvědomí, že svaly jeho těla dokonale povolily a vlastně zůstal tak na půl viset mezi pranýřem a jeho pevným stiskem, po kterém mu jistě zůstanou nějaké ty pozůstatky. Tváře má rudé, dýchá přerývavě, prostě to nezvládne ukočírovat. Jeho tělo se ještě dlouho chvěje, vůbec se nemůže přimět vzchopit, cítí na sobě vyčerpaní z celého zážitku s ním a stejně ví, že právě dostal to, co si u jiných mohl jen představovat.
Neviděl mu do hlavy, ale cítil pod rukama všechno, co se se Shinyou dělo. Sem tam se podíval do zrcadla společně s ním, vnímal jeho tělo, tlačící se proti jeho, všechnu tu divokou jízdu, kterou společně rozpoutali. Dokonale ho to pohltilo a Kaie taky. Nepřišlo žádné záchranné slovíčko, žádná prosba, aby zpomalil a nechal ho trošičku nadechnout, a pokud se dalo o tomto aktu říct, že byl velmi přirozený, on by takové slovo použil. Kai se konečně probere z opojného transu a uvědomí si, jak bezvládně se Shinya prověsil mezi pranýřem a jím, musel být hrozně unavený ze vší té nejistoty, kterou mu Kai přivodil, než cokoliv udělal. Opatrně z něj vystoupí, rovnou ze sebe stáhne kondom, který prostě pro zatím pohodí vedle postele - však tu určitě někdo uklízí a pak se přes něj znovu natáhne, aby uvolnil jeho ruce. Bude ztuhlý, rozbolavělý, musí na něj pomalu a opatrně. Jemně sevře jeho předloktí a přitáhne mu je k tělu, zatímco si ho celého stáhne dozadu a na sebe. Nechá ho opřít o svoje tělo, srdce mu pořád divoce bije, ale ani teď se nepřestane kontrolovat. Mohl by ho tu nechat, rozloučit se a odejít, ať se o sebe postará sám nebo to udělají jeho nadřízení, jenže teď přijde ta část, kterou si nedovede odpustit. Prostě nechce. Pootočí ho bokem, tak aby ho mohl vzít pod koleny a jakoby do náruče a poposune ho k okraji postele. Sám z ní vyleze, postaví se, jednou dlaní ho pořád přidržuje a pak ho zvedne na ruce. Do vedlejší, pohodlné ložnice to není daleko. Beze slova ho uloží na měkké polštáře a vleze si tam na chvíli za ním. Starostlivě ho přikryje a přetočí na bok, aby ho mohl přitisknout k sobě a schovat jeho tvář na svých prsou. Tak... Chvíli ho nechá prostě takto odpočívat, u toho ho jemně hladí po zádech a pak zkontroluje jeho zápěstí. Jsou rudá, skoro rozedřená, i když byla pouta měkká, tak moc se zmítal v pranýři, že si sám ublížil. Zamračí se nad tím, ale s tichým výdechem si opře bradu o jeho vlasy, zatímco se mu do hlavy začnou vkrádat první myšlenky o dnešním prožitku, o tom, jaké to bylo, jaký byl on... jestli je to on...
Z jedné strany má pocit, že by s ním ve svém nitru vydržel klidně i týden. Ze strany druhé se začíná ozývat celé jeho tělo a očividně chce odpočívat. Ale on nechce! Není mu to nic platné, takže se jen snaží, co nejpohodlněji viset ale na tváři má jemný, trochu mimo úsměv. Jazykem si přejde přes trochu suché rty, když ucítí zaschlou krev ale není to nic, co by mu vadilo právě naopak. Dokonce si nespokojeně vydechne, když z něj Kai vystoupí ale konečně trochu dovolí bokům aby poklesly. Stejně tak přijde osvobození jeho zápěstí a on si tiše sykne, když mu je přitáhne k tělu. Dostal víc zabrat, než vůbec tušil a ztuhnutí mu to jasně připomíná. Počítal s tím, že ho tu nechá, jako všichni ostatní. Vzápětí by přišel někdo z personálu, občas se stalo, že to byl i Uruha nebo Sena a postaral se o něj. V tomhle stavu většinu nebyl schopný vstát ani z postele a zůstával tu do rána, někdy i do odpoledne. Bylo to náročné, někdy až moc ale on by to stejně jinak nechtěl. Překvapeně vzhlédne, když se ocitne u Kaie v náručí. Nepřál si nic jiného, pochyboval ale, že by se o něj chtěl postarat, tohle nikdo nedělal Opět ho dokonale překvapil. Párkrát zamrká, s mírně pootevřenými rty ale přijme jeho náruč víc, než vděčně a otře se unaveně tváří o jeho hrudník. Tedy spíš košili ale to mu nevadí. Není schopný slova, ovšem usmívat se nepřestane. Trochu téměř neslyšně zaprotestuje, když je nucený se pohnout ale nemusí příliš, protože ho Kai následně vezme do náruče. Ovine velmi jemně paže kolem jeho krku, i když to pořád trochu bolí a zaboří tvář do ohybu jeho krku, kde si plně vychutnává jeho vůni i hebkost kůže. Nechá se položit do měkkých pokrývek, očka se snaží držet otevřená,a by na něj mohl ještě chvíli vidět. Má trochu žízeň ale únava je mnohem větší problém. Přesto všechno nevychází z údivu, když si Kai vleze za ním.
I kdyby ho napadlo, že o to Shinya třeba nestojí, jeho jemné otírání o Kaiův hrudník, tiché povzdechy z vyčerpání i občasné bolestné projevy ho nenechají, aby jen tak odešel. Vidí, jak se mu v posteli klíží oči, ale musí se pro sebe pousmát, když se k němu hned celý přitiskne.
Kai
Oh, on je na doteky... Líbilo by se mu, kdyby hýčkal jeho kůži taky dlaněmi a ne jen všemi pomůckami, co tady má? Řetízky tiše cinkají, když se Shinya začne kroutit na místě, proti oběma jeho dlaním, ale není mu to k ničemu. Kai má dost síly i bez nich. Jeho odpověď ho přiměje krátce kmitnout obočím nahoru a dolů. No, on taky stále neví, co může čekat. Sedmnáct... někdy v tom věku to obvykle bývá. Když už má kluk trochu jasno, co a jak a pak pozná něco, co by ho do té doby ani ve snu nenapadlo. Kai si povšiml toho, jak se za ním jeho malá múza otáčela. Nelíbilo se mu, že ho opustil a kromě toho už mu za tak malou chvilku naslouchal celým tělem. Jako by spolu vůbec nebyli poprvé. I jeho odpověď o bolesti se mu líbí, je vlastně docela obvyklá, ale nejsou tu proto, aby chtěl slyšet něco originálního, ptal se ho proto, aby si byl jistý, že je všechno, jak má být.
"Chce se ti někdy zlobit?" Prohodí zvídavě. Byly různé druhy submisivních mazlíčků. Takové, které udělaly do posledního vždycky všechno, takové, kterým se líbilo ponižování a uctívaly svého pána, takové, které občas rády vystrčily růžky, protože se těšily na větší trest. Který druh je on? A pak už pevně objímá jeho tělo, tak jako před tím, bříšky prstů zvolna přejíždí po jeho vstupu a žasne nad tím, jak rychle by byl Shiniya hotový, kdyby mu to býval dovolil. Za všechno může ta hračka nebo je to maličko i jeho práce? Trápí ho pořád stejně, i když začíná mít košili mokrou od jeho potu a cítí, jak sebou zmítá čím dál tím víc. A pak to nevydrží a promluví. Nespokojeně mlaskne, ale v prvním okamžiku jenom oddálí prsty od jeho pozadí. Při tom je to jeho prošení to nejkrásnější, co chce poslouchat. Cítí vlastní erekci, hlásící se silně o slovo, ale ještě je moc brzo. Přiblíží rty k pokožce jeho zad a začne ji jemně okusovat, zatímco řetízky cinkají stále zběsileji a hrdelní, krátké steny jsou stále častější. Další prosím a k tomu ten nezbedný pohyb. Ve vteřině je od něho na délku natažené dlaně, sáhne po další hračce, kterou si s sebou přinesl a bez varování ho plácne devítiocasou kočkou rovnou přes ty výstavní polovičky. Nepoužije moc síly, protože tahle věc štípe, i když se člověk ani nesnaží. V tu ránu se na Shinyově kůži začervená devět úhledných šlinců, trefil se přes obě. Kai musí na okamžik zaklonit hlavu a zavřít oči, aby ovládl sám sebe, ale před očima má jeho, v uších jeho steny i ten bolestný a to mu nevidí do tváře! Ještě, že tak, to by i na něj bylo na poprvé moc a on ještě nechce skončit.
"Říkal jsem ticho, Shin-chan, ale odpustím ti, protože jsme si vůbec neprošli pravidla... neřekl jsi mi, kdy mám skončit..." Znovu se přitiskne k jeho zádům a políbí ho na rameno, než rychlým pohybem vypne a stáhne ten návlek. Aby mu nezešílel. Oba byli tak nedočkaví...
Shinya
Málem by jeho otázku přeslech. Tolik se nechá unášet pocity, jež prostupují celé jeho tělo a mávají s ním ze strany na stranu. Nedokáže si v hlavě srovnat odpověď, i když je velmi jednoduchá. Chtěl by mu složit celou větu ale je to pro něj příliš.
"Zlobím." Vydechne jen, mezi dalšími steny, protože právě porušil jasný příkaz. Vyčkává trest, jen podvědomě dokáže vnímat, co přijde ale prozatím se to nestane. Ucítí jen Kaiovo okusování, které jen podněcuje tuho se nechat pohltit vrcholem ale stále nemůže. Místo toho, se znovu kousne do rtu, který tentokrát už zoubky prokousne a ochutná svou vlastní krev. V tu chvíli se snaží natisknout víc na jeho tělo. Poruší příkaz po druhé. Trest na sebe nenechá dlouho čekat. Ví, že přijde a lhal by sám sobě, že se na něj netěší. Zasténání se částečně změní v bolestné zaúpění, když ucítí svou oblíbenou hračku na svém pozadí. K jeho překvapení to není příliš silné a o to víc to burcuje vzrušení, ze kterého se snad během několika vteřin zblázní. Přesto všechno se prohne v zádech a prudce zakloní hlavu, když bolest dráždí nervová zakončení, ty správné pro něj. Ještě chvíli by ho klidně trápit mohl, snese to a ví, že by ještě vydržel celý ten návykový koktejl ale Kai ho znovu trestat nechce. Skoro by protáhl koutky dolů, protože on prostě chtěl víc ale má pravdu, zapomněl s ním na to nejdůležitější, to by se mu rozhodně stávat nemělo. Chtěl by mu odporovat, už už se chystal, aby mu něco řekl a vysloužil si tak další trest, místo toho jeho hlavu zaměstnává návlek, o který vzápětí přijde. Kaiovy rty se mu vypalují do ramene a jeho tělo se napne naposledy, jakmile mu dovolí prožít první orgasmus, při kterém mu před očima tančí hvězdičky a vzápětí se zcela setmí. Povolí všechny svaly a zůstane viset na řetízcích, na půl v Kaiově náručí a hlasitě oddechuje. Tohle bylo neskutečné. Dostal jen jednu ránu a stejně mu to přišlo, jak kdyby ho týral hodiny. Zakloní hlavu, aby se zátylkem opřel o jeho rameno, každý dotek je pro něj mnohem citelnější, než kdykoliv jindy. Touží po jeho hlase, po jeho blízkosti, chce aby byl spokojený a zároveň mu chce dát, co by si Kai přál. Všechny své pocity mu klidně věnuje.
"Rudá pauza, bílá dost." Sdělí mu slova, která jsou pro něj stále stejná, aby je náhodou nezapomněl. Neměnil je, nikdy. Zase zlobí, měl mlčet a stejně se mu snaží dát najevo, že jeho energie ještě není vyčerpána. Je možné, že ho Kai zažene na samý okraj, chtěl by, aby se to stalo. Pak už ale sám nebude schopný přestat, dokud neodpadne úplně. Tohle se mu ještě nestalo, vždycky vnímal reakci svého těla a věděl, kdy má přestat, dneska si ale zdá se nedokáže poručit. Zhluboka oddechuje, snaží se ovládnout svůj dech a plíce, aby mohl dál pokračovat, spíš ale podvědomě vdechuje Kaiovu vůni, ukládá si ji do paměti a nechá se jí dokonale omotávat.
Kai
Nemá ani ponětí o tom, že vybral tak dobře, a že tohle je to, na co by si Shinya ukázal sám. Taky má rád, když to není moc tvrdé a pěkně to lískne. Vzápětí na to už si na plno užívá jeho tělo zmítající se ve vlnách orgasmu, které pořád pevně drží u sebe, aby mu dodal pocit větší jistoty. Využije toho okamžiku, kdy dojde k jeho uvolnění a Shinya příliš nevnímá, co se s ním děje. Přidrží ho ještě pevněji, uvolní řetízky nad jeho hlavou a nechá si jeho tělo klesnout do náruče. Rozhodně tím ale nekončí. Už od začátku se mu líbí ten pranýř, co má před očima. Chce mu tam strčit jenom ruce, nechat ho klečet v nepříjemném předklonu s rukama nataženýma před sebou, takže se nebude moct ani ničeho držet, a u kterého bude muset znovu zapojit všechny svaly, jinak mu nezbude, než si opřít čelo o dřevo. Natahuje jeho ruce dopředu a celkem nerušeně ho přicvakne, zatímco poslouchá jeho hlas. Obvykle by to lidé řekli spíš obráceně, bude si muset zapamatovat, že bílá je ta oblíbenější, ta co to končí. Asi si ji bude muset spojit s odpočinkem, aby to neotočil. V místě, kde by se mohl čelem opravdu uhodit, opře naducaný polštář a pak ho za boky navede do kleku a do předklonu. Shin pořád nic nevidí, jaké to pro něho asi je? Dovysvlékne ho z kalhot, pomůže mu nadzvednout jedno kolínko po druhém a jemně dlaní pohladí podrážděnou kůži jeho zadečku.
"Co si s tebou počnu, když jsi odpovídat ještě neměl, říkáš mi, že rád zlobíš... už na začátku jsem toho hodně přehlédl." Ozve se za ním tiše a trochu pobaveně, když vezme kočku do dlaně a jejími konečky ho lechtivě pohladí po celé délce zad.
"Jak se ti tam líbí?" Zeptá se, protože to asi není nic moc, za to on má naprosto dokonalý výhled. Konečky sklouznou po jeho pozadí dolů a Kai si tiše a dlouze povzdechne.
"Takže se vrátíme tam, kde jsme byli... ticho." Připomene mu o něco přísněji, než se ho rty dotkne na páteři asi uprostřed zad a začne po ní postupovat níž. Obě dlaně protáhne pod jeho rukama, sevře jeho hrudník, začne si hrát s bradavkami, na které bez problémů dosáhne a jakmile jazykem dosáhne rýhy mezi jeho polovičkami, posune ruce po jeho bocích níž, až nakonec skončí u dráždění jeho vchodu přímo svým jazykem. Hodlá ho dovést k další slastné nepříčetnosti a tentokrát to udělá sám. Ani od sebe nečekal, že by chtěl v první večer zkusit rovnou něco tak moc intimního, ale... kam by se svou vášní došli, kdyby se styděli, za to, co chtějí dělat? Hraje si s ním, zajíždí jazykem dovnitř, svírá střídavě jeho pozadí i stehna, která masíruje a trpělivě čeká, až to zase nevydrží.
Shinya
Dojde mu až po chvíli, že jeho ruce už nejsou vzhůru. Povolil mu je a přijal jej do náruče úplně. Tohle by mohl mít klidně jako odměnu ale přeci si ji nezaslouží, nebyl hodný, mluvil a ne jen jednou. Vydechne naposledy a dlouze a mírně pootočí tvář ze jeho hlasem. Nic nevidí, o to víc vnímá jemné odchylky v tónu jeho hlasu, který znovu rozechvívá jeho tělo. S mírně pootevřenými rty se nechá přesunout a vlastně ani neví kam. Úplně ztratil pojem o tom, kde se na posteli nachází a dojde mu to vzápětí, jakmile je v ne moc pohodlné poloze, vydán Kaiovi opět na milost. Už jen ta představa, že je za ním a sleduje ho v tomhle předklonu je pro něj dostatečně vzrušující, může si pak s ním dělat cokoliv. Zatne prsty do svých dlaní, napíná svaly, aby se v pokleku udržel a nechá se připravit o kalhoty. Jejich látka ho hladí, jak se hrne po kůži ale vzápětí pozná úplně jiný materiál. Jeho kočička, už ji má zase v rukou. Stiskne víčka k sobě pod šátkem a představí si ho, jak mu to s ní sluší. Prohne se dokonce v zádech proti ní. Stejně tak natáčí hlavu stranou, aby si víc vychutnal jeho hlas. Padne otázka, další.
"Líbí, moc se mi líbí být ti takto vydán Kai-sama." Odpoví mu hlasem podbarvený stopou vzrušení z celé situace. Nadechne s podruhé, aby mu ještě něco řekl ale je znovu umlčen a tentokrát se to pokusí vydržet, co nejdéle. Okusuje si spodní ret, otevírá ránu, krev na ní už stihla trochu zaschnout ale očividně ne na dlouho. Dostane ještě nařezáno nebo něco úplně jiného? Kterým směrem se Kai vydá? Odpověď přijde vzápětí, když ucítí jeho rty na páteři. Okamžitě mu naskočí husí kůže po celém těle a zachvěje se pod konejšivými doteky. Hodlá ho připravit o rozum zrovna tímhle? Přemáhá se opravdu, aby si hlasitě a spokojeně nepovzdechl a k tomu má ještě blíž, když se ho dotkne na bradavkách a míří rty níž a níž. Propne se hrudníkem prosti dlaním, zároveň na něj nepokrytě vyšpulí zadek, aby dostal to, co si momentálně přeje nejvíc. Prudce vytřeští oči a zalapá po dechu, když se opravdu dotkne jazykem v těch místech. Přál si, aby to udělal ale nečekal, že se to stane hned první večer. Zatím je pro něj samým překvapením. Opravdu se přemáhá, aby se ze sebe nevydal ani hlásku, spíš jen přidušeně oddechuje.+To zvládneš, ještě chvilku to vydrž. Buď hodný Shin-chan.+ Opakuje si v duchu jako mantru ale s úspěchem se to příliš neshledá. Jeho tělo má totiž pro tuhle chvíli svou hlavu.
"Kai-sama." Vyjde z jeho rtů, aniž by si to uvědomil, snaží se boky vycházet jeho jazyku vstříc, kroutí se pod jeho doteky, co jen mu to poloha dovolí a nakonec se přece jen opře hlavou silně o polštář, když už se nemá kam pohnout.
"Zasloužím si trest, nejde to..." Hlas se mu zlomí, když se jeho slova promění v dlouhé zasténání ale vrchol se snaží zatím o kousek posunout.
Kai
Musí nad ním trochu zavrtět hlavou, když vidí, jak touží po doteku kožených řemínků, ale je to velmi roztomilé. Pořád jsou na správné cestě, pořád to nepřehání a jemu se to líbí, přesně tak jak má. Nerad by, aby si dnešní večer nuceně protrpěl. Ani tu odpověď nečekal takovouto, ale možná měl. Už ho začíná trochu poznávat a tam, kde by se jiní bránili, Shinya si evidentně dost libuje. No dobře, tak můžou klidně přitvrdit. Při svém laskání ho brzy má tam, kde chtěl, opět ho musí silněji přidržovat za boky, aby mu nikam neutíkal a cítí zhmotňující se Shinyovo vzrušení. Skoro by si na něj mohl sáhnout. Jeho steny jsou stále výraznější a hlasitější a nakonec se zlomí v prosbu o trest, protože on ví, že to zase nevydržel. Kai ho ještě několikrát políbí v těch místech, než se s povzdechem narovná a pořádně mu jí řízne přímo dlaní, až to pleskne.
"Tak a dost. Byl jsem na tebe od začátku moc hodný, tak je to. Konec seznamovacího večírku." Jeho hlas je najednou jako rána jezdeckým bičíkem, když popadne kočku do dlaně, jejím koncem mu přizvedne bradu výš, chvíli ho tak nechá v napětí a nakonec se rozmáchne, aby s ní Shinya dostal i přes stehna, kde to bolí o něco víc.
"Kdybych ti to měl vrátit za všechno, co jsi neudělal správně, musel bys začít počítat. Víš, kolikrát jsi zlobil?" Ozve se znovu a nemůže si pomoct, musí mu jí lísknout ještě jednou a důrazněji. Tohle bolí, tohle není věc, se kterou by mohl dostat deset ran, ale zatímco je Shin v zajetí jiného vesmíru bolesti a slasti, honem si stáhne kalhoty níž a z kapsy vytáhne vlastní kondom, který si s sebou přinesl. Nebyl si jistý, jestli bude čas ho tady hledat a teď se ho ptát nemůže. Sám je celkem dobře vybaven, ale vybral si ten, co má na sobě navíc dráždivé výstupky. Rychle ho otevře a nasadí, než si Shinyovy uši uvědomí, co poslouchají za zvuk, pevně sevře jeho vydrážděné pozadí a lubrikant na kondomu je to jediné, co Shinya z milosti dostane, když se penisem opře proti jeho vchodu. Kdyby to měl rád něžně, nebyli by v tomhle pokoji.
"Drž se pevně." Poradí mu ještě touhou zastřeným hlasem, když do něj začne vstupovat. Pomalu, ale nekompromisně, bez ohledu na možné protesty. A pak si všimne zrcadla naproti u stěny. Jednou dlaní se natáhne přes jeho záda a konečně mu ten šátek stáhne na krk, aby se konečně taky podíval. Teď už může. Sám skloní pohled k místu jejich spojení a začne si ho náruživě a poměrně rychle brát. Dokáže být docela dlouho potichu, ale čím je udýchanější, tím spíš se začnou ozývat i jeho tiché steny, lámající se v hrdelní povzdechy. Postel dostává v tuto chvíli pěkně zabrat, i když je bytelně postavená. Oba už mají dost, on tím, jak dlouho se musel držet zpět a Shin díky tomu, v jaké je pozici a co už s ním provedl. I tak mu tohle všechno nedá zadarmo, snaží se ho týrat co nejdéle a nakonec musí pohodit hlavou dozadu a pevně zavřít oči, když konečně prožije vlastní slast. Pevně svírá jeho útlé boky mezi prsty, drží ho proti sobě na doraz a odmítá ho pustit, dokud toho sám nebude schopen.
Shinya
Znovu zasténá, když se mu dostane ještě několika polibků, aby vzápětí přišel Kaiův hlas. Prudce sebou trhne a stejně tak i vydechne. Je to jak kdyby tím bičem opravdu dostal a málem se odpálil už jen z něj. Tohle je neskutečné. Přijde i rána ale ne bičem, kterou čekal ale dlaní a i tak pěkně štípne a skrze pootevřené rty se vydere jemně zaskučení. Cítí pálení na kůži, mísí se s jeho vzrušením, které začíná být znovu neúnosné a nejradši by ho poprosil, aby si ho vzal. Jediné, na co má myšlenky je, aby ho mohl cítit v sobě ale to je odměna a on zatím jen zlobí. Přijde mu to tak. Ozve se zapraskání tmavě lakovaného dřeva, jak prudce trhne dlaněmi, hlavou narazí do polštáře, a bolestně zaskučí, jakmile na jeho bledou kůži dosednou řemínky kočky. Tohle nečekal, nebyl na to připravený. Je to nepopsatelné, bolest je pro něj něčím vítaným, má ji spojenou se slastí, která většinou přijde. Málem se nechá vystřelit na vrchol jen tím, jak moc ho stehno štípe. Nedokáže vnímat nic kolem sebe, ani ve snu by ho nenapadlo, že se na něj Kai chystá a co přijde vzápětí. Chce se ohlédnout, když zaslechne slova o tom, že se má držet. Čeká všechno, hlavně další ránu a tentokrát by na ni byl připravený. Místo ní ale dostane tlak proti svému nitru. Chtě nechtě se rozechvěje, neovládá už nic ze své podstaty, prostě se pokusí pohnout proti jeho chloubě a dopřát si tak další pro něj velmi návykovou směs pocitů. Moc ho chce uvnitř sebe, Kaiův roztoužený hlas mu rezonuje v uších, které jsou nyní mnohem citlivější. Výstupky mají za následek, jen mnohem větší touhu, která ho dokonale naplňuje a pálení na stehně přebíjí dráždění uvnitř jeho nitra. Teď už své sténání nedokáže zastavit a nechá svůj hlas vyznít do celého pokoje, když se uvnitř něj ocitne konečně celý a narazí na ten správný bod. Prohne se v zádech, pohybem paží se pokusí uvolnit z pranýře ale je to marný boj. Nejradši by se od něj otlačil proti němu, jak moc touží dostat víc. Klidně to tady můžou zdemolovat celé a on se na to pak bude koukat s úsměvem a přehrávat si každý jednotlivý detail celého večera. Tolik s ním Kai zamával. Připadá si, že už to nemůže déle vydržet, že musí nutně dojít k vrcholu. Přijde i o šátek. Musí se trochu rozmrkat, aby si oči zase přivykly na světlo a pak ho uvidí za sebou. Výraz v jeho tváři je neskutečný. Ví, kam se dívá a Shinya nedokáže odtrhnout blankytně zbarvené oči od odrazu v zrcadle. I kdyby ho dohnal na pokraj smrti, stálo by to za to. Už jenom tne pohled ho dovede na vrchol a skončí několik málo vteřin před Kaiem, jehož tvář se díky vrcholu změní v něco, co bude mít před očima snad do konce života, je opravdu nádherný.+Můj Kai-sama.+ Proběhne mu skoro až zasněně hlavou a ani si neuvědomí, že svaly jeho těla dokonale povolily a vlastně zůstal tak na půl viset mezi pranýřem a jeho pevným stiskem, po kterém mu jistě zůstanou nějaké ty pozůstatky. Tváře má rudé, dýchá přerývavě, prostě to nezvládne ukočírovat. Jeho tělo se ještě dlouho chvěje, vůbec se nemůže přimět vzchopit, cítí na sobě vyčerpaní z celého zážitku s ním a stejně ví, že právě dostal to, co si u jiných mohl jen představovat.Kai
Neviděl mu do hlavy, ale cítil pod rukama všechno, co se se Shinyou dělo. Sem tam se podíval do zrcadla společně s ním, vnímal jeho tělo, tlačící se proti jeho, všechnu tu divokou jízdu, kterou společně rozpoutali. Dokonale ho to pohltilo a Kaie taky. Nepřišlo žádné záchranné slovíčko, žádná prosba, aby zpomalil a nechal ho trošičku nadechnout, a pokud se dalo o tomto aktu říct, že byl velmi přirozený, on by takové slovo použil. Kai se konečně probere z opojného transu a uvědomí si, jak bezvládně se Shinya prověsil mezi pranýřem a jím, musel být hrozně unavený ze vší té nejistoty, kterou mu Kai přivodil, než cokoliv udělal. Opatrně z něj vystoupí, rovnou ze sebe stáhne kondom, který prostě pro zatím pohodí vedle postele - však tu určitě někdo uklízí a pak se přes něj znovu natáhne, aby uvolnil jeho ruce. Bude ztuhlý, rozbolavělý, musí na něj pomalu a opatrně. Jemně sevře jeho předloktí a přitáhne mu je k tělu, zatímco si ho celého stáhne dozadu a na sebe. Nechá ho opřít o svoje tělo, srdce mu pořád divoce bije, ale ani teď se nepřestane kontrolovat. Mohl by ho tu nechat, rozloučit se a odejít, ať se o sebe postará sám nebo to udělají jeho nadřízení, jenže teď přijde ta část, kterou si nedovede odpustit. Prostě nechce. Pootočí ho bokem, tak aby ho mohl vzít pod koleny a jakoby do náruče a poposune ho k okraji postele. Sám z ní vyleze, postaví se, jednou dlaní ho pořád přidržuje a pak ho zvedne na ruce. Do vedlejší, pohodlné ložnice to není daleko. Beze slova ho uloží na měkké polštáře a vleze si tam na chvíli za ním. Starostlivě ho přikryje a přetočí na bok, aby ho mohl přitisknout k sobě a schovat jeho tvář na svých prsou. Tak... Chvíli ho nechá prostě takto odpočívat, u toho ho jemně hladí po zádech a pak zkontroluje jeho zápěstí. Jsou rudá, skoro rozedřená, i když byla pouta měkká, tak moc se zmítal v pranýři, že si sám ublížil. Zamračí se nad tím, ale s tichým výdechem si opře bradu o jeho vlasy, zatímco se mu do hlavy začnou vkrádat první myšlenky o dnešním prožitku, o tom, jaké to bylo, jaký byl on... jestli je to on...Shinya
Z jedné strany má pocit, že by s ním ve svém nitru vydržel klidně i týden. Ze strany druhé se začíná ozývat celé jeho tělo a očividně chce odpočívat. Ale on nechce! Není mu to nic platné, takže se jen snaží, co nejpohodlněji viset ale na tváři má jemný, trochu mimo úsměv. Jazykem si přejde přes trochu suché rty, když ucítí zaschlou krev ale není to nic, co by mu vadilo právě naopak. Dokonce si nespokojeně vydechne, když z něj Kai vystoupí ale konečně trochu dovolí bokům aby poklesly. Stejně tak přijde osvobození jeho zápěstí a on si tiše sykne, když mu je přitáhne k tělu. Dostal víc zabrat, než vůbec tušil a ztuhnutí mu to jasně připomíná. Počítal s tím, že ho tu nechá, jako všichni ostatní. Vzápětí by přišel někdo z personálu, občas se stalo, že to byl i Uruha nebo Sena a postaral se o něj. V tomhle stavu většinu nebyl schopný vstát ani z postele a zůstával tu do rána, někdy i do odpoledne. Bylo to náročné, někdy až moc ale on by to stejně jinak nechtěl. Překvapeně vzhlédne, když se ocitne u Kaie v náručí. Nepřál si nic jiného, pochyboval ale, že by se o něj chtěl postarat, tohle nikdo nedělal Opět ho dokonale překvapil. Párkrát zamrká, s mírně pootevřenými rty ale přijme jeho náruč víc, než vděčně a otře se unaveně tváří o jeho hrudník. Tedy spíš košili ale to mu nevadí. Není schopný slova, ovšem usmívat se nepřestane. Trochu téměř neslyšně zaprotestuje, když je nucený se pohnout ale nemusí příliš, protože ho Kai následně vezme do náruče. Ovine velmi jemně paže kolem jeho krku, i když to pořád trochu bolí a zaboří tvář do ohybu jeho krku, kde si plně vychutnává jeho vůni i hebkost kůže. Nechá se položit do měkkých pokrývek, očka se snaží držet otevřená,a by na něj mohl ještě chvíli vidět. Má trochu žízeň ale únava je mnohem větší problém. Přesto všechno nevychází z údivu, když si Kai vleze za ním.
"Kai-sama." Broukne naprosto přirozeně, když se nechá vtáhnout do jeho náruče a položí si spánek na jeho hrudník, vlastně se celý přitiskne k jeho tělu. Oddechuje už o něco klidněji a začíná vnímat i jemné pálení na zápěstí. Bude se muset dát pořádně dohromady, aby byl schopný za nějakou dobu zase pracovat.+Přijde znovu? Prosím, ať přijde.+ Běhá mu hlavou.
"Kai-sama, děkuji za starost." Vyjde z jeho rtů sotva slyšitelně, když si dovolí krátce vzhlédnout a věnuje mu jeden ze svých něžných pousmání. V očích má hvězdy, které patří jen jemu. Sklopí znovu pohled, než se lehce otře tváří o jeho hrudník podruhé a nechá víčka klesnout. Jakmile upadne do říše snů, spokojeně si zapřede a přehodí mu paži kolem pasu a téměř neznatelně sevře mezi prsty látku jeho košile. Cítí se s ním očividně dobře a v bezpečí. Tak jak s nikým jiným dlouho ne.
Kai
I kdyby ho napadlo, že o to Shinya třeba nestojí, jeho jemné otírání o Kaiův hrudník, tiché povzdechy z vyčerpání i občasné bolestné projevy ho nenechají, aby jen tak odešel. Vidí, jak se mu v posteli klíží oči, ale musí se pro sebe pousmát, když se k němu hned celý přitiskne.
"Pššš..." Pohladí ho jenom něžně po tváři, když se mu Shin snaží poděkovat a ucítí pod prsty tu krev. Opětuje mu pohled do očí, neusmívá se, ale ani se nemračí a jeho oči hřejí, za dnešek poprvé tak silně. Chtěl tak chvíli zůstat, pak ho přinutit pít a pak odejít, ale Shinya stačí usnout opravdu rychle a k tomu se k němu tiskne tak silně, že ho to stojí naprosto všechno, když musí nakonec vstát. Celý ten čas mu běhalo hlavou to samé dokola... Jak ho navštěvovat, když žil v úplně jiném městě. Mohlo by to znamenat tak dvě tři návštěvy do měsíce, ale to by nebylo kompletní. Co nějaký speciální kontrakt? Dovolili by mu odvést ho odsud? Na smlouvu? Na nějakou dobu určitou? Bude to muset prohnat přes diskrétního právníka. Má Shiniya nějaké další klienty, které nemůže odmítnout, a kteří mu protáhnou dobu, kdy ho neuvidí? A přežije tohle Kai? Celou dobu ho hledal a teď, když ho má, neví, co s ním. Dokáže vůbec zaplatit cenu, kterou by mohl mít, kdyby s ním měl být každý den? Neskutečně moc otázek a žádné řešení. Byl opatrný, aby ho nevzbudil, ale Shinya spal tak tvrdě, že to snad ani nehrozilo. Posbíral své věci, oblékl se a našel v jeho minibaru lahev s vodou, kterou nechal stát na nočním stolku u jeho hlavy, aby ji měl po ruce, až se probudí. Taky našel v koupelně žínku a umyl mu s ní rty i drobné oděrky na rukou. Nic na ty modřiny neobjevil, ale nechtěl se mu tu příliš přehrabovat, když o tom nevěděl. Poslední políbení na tvář, pohlazení, urovnání vlasů na polštáři a řádné přikrytí. I ty závěsy mu zatáhl, aby se mu lépe spalo. Pak konečně opustí jeho pokoj a když dojde na placení v recepci, je zamyšlenější, než kdy jindy. Musí ubezpečit recepčního, že všechno bylo tak, jak si představoval a jak mu slíbili a když se ho zeptal, zda a kdy se vrátí, jen tiše zavrtí hlavou. Musí se vrátit do Nagana, ke své práci, Shinya by za těch pár dní, co bude zde, stejně nebyl připravený. Jediné, o co se zajímá, je délka jeho volna mezi klienty. To aby věděl, kolik mu zbývá času... ale to si nechá pro sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat