Kai
V Japonsku se sázkám vždycky dařilo a ne všechny se týkaly karet nebo pachinka. Jedním ze sportů, do kterého se investovalo nejvíc a kde se sázelo nejvíc, byly dostihy. Kai nebyl žokej, nebyl ani trenér, byl majitel jedné z velkých stájí, dědictví jeho rodiny a i když sám nikdy nezávodil, velmi dobře se v koních orientoval a stejně tak dobře na nich jezdil. Měl pevnou ruku, ale nebyl tyran zvířat. Jeho respekt pramenil tak nějak od přírody a ta zvířata si ho uvědomovala a poslouchala. Byl ještě velmi mladý, ale už teď se o něm říkalo, že se až moc mračí, a že je jako kopie svého otce. Na čele měl skoro trvale usazenou vrásku, přísnost v očích skoro nikdy nemizela, ale většinu času si ji vůbec neuvědomoval a když se náhodou usmál, bylo to jako když po bouři vyjde slunce. Až na to, že u Kaie dost často pršelo. Od té doby, co znal svoje touhy a preference toho zkusil a vystřídal už hodně, ale nic neodpovídalo tomu, co si doopravdy přál a představoval. Už dávno přišel na to, že se tyhle věci nenaučí sám od sebe, stejně jako ten, od koho je žádá a tak si našel pár tajných míst a v nich pár ještě tajnějších lidí, kteří mu ukázali a vysvětlili co a jak. Problém všech těch bytostí byl ten, že to nebylo takové... z podstaty osobnosti přirozené. Netoužil po divadle a profesionálním plnění všech příkazů. Rád by našel kohosi, kdo by viděl mnohem dál, sám to tak chtěl a kdo by mu dovolil, aby na konci toho všeho přišlo taky něco jiného, něco... jak to popsat? Nechtěl lidi seřezat a odejít, chtěl se taky postarat. A to se nenosilo. Kromě toho Kaiův vkus byl neskutečně omezený, velmi jasně vyhraněný a vůbec nikdo nesplňoval jeho vizuální předpoklady. Prostě problém na problém. Abys nevybíral, až přebereš, říkávala mu matka a to neměla ani tušení, co všechno si Kai klade za podmínky. Bylo to jako s dobrým koněm - nikdy na něj nemusel mít štěstí. Pokud tohle hledání znamenalo obejít všechny bordely v Japonsku, byl odhodlaný to zkusit. Nakonec dostal kontakt na tohle místo, byla to trochu potíž, protože nebyl z Tokya, ale vyšetřil si pár dní volna, aby mohl podniknout tenhle výlet. Pan Yuuji byl dobrým přítelem jeho otce. Byl to on, od koho se Kai tajně při dostizích doslechl, že by mu mohl pomoct, protože jeho rodina o jeho koníčku samozřejmě nic netušila. Tenkrát byl překvapený, že on ano, když mu řekl, že mu jezdecký bičík sluší i jinde než na koni. Ještě překvapenější byl, když si volali, že se tu nepotká s ním, ale možná s jeho synem, který podnik převzal. No a co, tím spíš bude prominentnější a váženější klient, když je to takhle - osobní. I tak si pan Yuuji trval na tom, že mu neukáže fotku svého klenotu, ani mu neprozradí bližší detaily, aby ho nepřipravil o překvapení. Hmm... Na ten večer nechal sako doma. Oblékl čistě bílou košili, těsnější černé džíny a černou koženou bundu, společně s několika masivnějšími stříbrnými doplňky, které i tak na míle daleko hlásaly, že jsou značkové a drahé, ale zároveň nic snobského. A pak vyrazil. Yuujiho mladšího u recepce nepotkal, za to tam potkal někoho jiného, kdo měl celkem přesné instrukce a informace a osobně ho odvedl do pokoje jeho dnešního objektu touhy. Byl Senou několikrát ujištěn, že dostane to, co tolik chce a teď stojí uprostřed bělostné ložnice, která vypadá jako by tady bydlel anděl osobně. Rozhodně dýchá svou osobností, zatímco Sena dojde kamsi dozadu, pak se objeví, zase sám a nakonec se rozloučí a odejde. On bude tam, to už mu došlo. Zasune jednu dlaň do kapsy džín a popojde skrz ložnici s očima přivřenýma na dveře před sebou. +Ale no tak, neboj se mě...+
Shinya
Dnešní večer měl být prý speciální. Dokonce si ho zavolal sám Kamijo do kanceláře. Byl to jen krátký rozhovor ale došla mu důležitost dnešního klienta. Vlastně byli vždycky všichni hrozně důležití, takže to nebylo zas tak nové. Pánův syn si očividně potrpěl na osobní kontakt a upřímně, trochu Shinyu znervózňovalo, co se mu odráželo v očích. Jeho smlouva však byla dost detailní, takže k jeho štěstí nebyl prostor na nějaké pochybnosti, kdyby to bylo něco, s čím nesouhlasí má přece svá záchranná tlačítka. Den byl pro něj úplně obyčejným, polovinu z něj prospal a druhou strávil nákupy. Pořídit si něco nového, to nebylo nikdy na škodu. Vlastně nikdo z jeho okolí netušil, čím se živí ani jak moc mu je specialita vyhovuje. Už před dvěma lety vzdal hledání ideálního protějšku, který by si jen neužíval a nemyslel si, že to celé má podstatu v třískání a mlácení hlava nehlava. Bylo to složité v tomto ohledu a nakonec našel schůdnou cestu, jak svou podstatu využít a ještě se k tomu mít opravdu skvěle. Nemohl si stěžovat, od té doby, co pracoval pro pána, neměl nouzi o peníze, dokonce od svých klientů tajně dostával dárky. Vždycky to byli starší muži, většinou s manželkami a dětmi, kteří si jen odskočili za něčím trochu jiným, než to, co měli doma. Bylo to vlastně přímo ideální. Nesmělým úsměvem se pozdraví se Senou, když dojde do recepce, aby se dozvěděl v kolik, že má jeho nový zákazník přijít a pak se vydá do své komnaty, kde je čisto, pečlivě naklizeno. Všechno pro něj mělo svůj řád i jídelníček dodržoval pečlivě, aby se nestalo, že by neměl dost energie navečer. Dokonce pravidelně sportoval, aby jeho tělo vydrželo víc, ne však přehnaně, žádné příliš viditelné svaly ale to k tomu prostě patřilo. Mnohem víc pravidel, než si kde kdo myslel. Ale on přece ví, že musí být připravený na všechno. Snad hodinu je ve své koupelně, která se nachází za no vlastně hernou. Po důkladné koupeli usedne k zrcadlu, srovná vlasy podél tváře a nanese jemnou vrstvu make-upu, aby podtrhl své nevinné vzezření. Blankytně modré kontaktní čočky jen vše podtrhnou a hlavně, jaká barva by lépe ladila ke světlým pramenům. Přejde pomalu v jemném krémovém župánku ke skříni, kde sáhne po bílé košili bez knoflíků, za to s velmi hlubokým výstřihem, která sahá do půli stehen ale s rukávy jakoby prostřihnutými až k loktům, aby byly vidět zápěstí. Pak vytáhne i hedvábné, krémové kalhoty, které splývají podél jeho boků. Pootočí se, aby otevřel poslední skříňku, kde už jsou jeho oblíbené doplňky. Jako první sáhne po obojku na krk, kterým rozbije andělské vzezření s bílým prošíváním a masivním kroužkem ve středu. Pak přijdou na řadu i kožené náramky, stejného zdobení s měkkým polstrováním, jenž nepodráždí kůži. Samozřejmě se dají připnout kamkoliv k posteli. Stihne to akorát, protože za pár minut se dveře jeho komnat otevřou a objeví se Sena osobně. Nepatrně se na něj pousměje a kývne hlavou s krátkým rozloučením. Dlouze se nadechne, vykrystalizuje na tváři jemný, skoro nesmělý úsměv a vykročí neznámému vstříc. Nikdy neví, co ho může čekat, jednou se může stát, že mu někdo ublíží ale nebojí se. Právě naopak je plný dobře skrývaného očekávání. Sepne dlaně před svým tělem, když vyjde ze dveří a hluboce se mu ukloní. Pohled ale nezvedne, upře jej pokorně do země. Nesluší se, aby si jej prohlížel, i když je velmi zvědavý.
"Můj pane. Přeji vám krásný večer." Přivítá jej tichým, nečekaně velmi hlubokým hlasem.
"Vše je připraveno pro vás." Pokyne gestem paže ke stolku, kde je občerstvení, ovšem žádný alkohol.
Kai
Zastaví se na místě, když se ten andílek konečně ukáže, ale zatím před ním pokorně klopí oči a ani se na něj nepodíval. Prohlíží si jeho světlé vlasy, pravděpodobně stejně světlé oči, schované pod řasami i neskutečně něžné linie tváře. V tomhle se povedl dokonale. Chvíli mu to trvá, než si v hlavě uloží všechny detaily oblečení, kroužkování i očividných návyků vůči svým klientům, jakýchsi nezbytných postojů. Dělá všechno to, co se očekává a z čeho se ostatní jeho zákazníci nejspíš můžou počůrat radostí. Pokud by si měli padnout do oka, zařídil by si, aby na něj v dohledné době nikdo jiný nesahal. Jednak by nesnesl jakékoliv dělení o to, co je jeho a jednak se takové hry nedaly hrát moc často do měsíce, takže by si rozhodně nenechal sebrat ani jednu z nich. Proto taky byly honoráře téhle holubičky tak neskutečně vysoké, protože si nemohl dovolit zdaleka tolik klientů, co jeho kamarádi z tohohle domu. Nestál o to vrhnout se na něj, přikazovat mu, kam si má stoupnout a kdy se má ohnout, ne hned. Chtěl mu vidět v očích, jak zaplanou touhou, jak si o to začnou říkat samy. A pokud se to nestane, není to on. Zase... Můj pane... jak krásně to zní a jak to ale vůbec není pravda.
"I tobě hezký večer. Máš jméno?" Řekne a snaží se o neutrální barvu hlasu, ale nikdy nepřestane být přirozeně přísný. Stočí oči za jeho rukou a prohlédne si to pohoštění, roztomilé... Pak se konečně pohne z místa a zastaví se až v jeho těsné blízkosti, když mu dokonale naruší jeho osobní prostor. Položí mu obě dlaně na tváře a pozvedne si ji proti očím. Ten dotek není drsný, přesně naopak. Nepřestává se mračit, ale dotekem říká něco trochu jiného.
"Podívej se na mě." Řekne mu tiše a počká, až k němu zvedne oči. "
Já jsem Kai. Pane mě moc nebaví... stačí Kai.. hmm... sama. Je to dlouhé, zapamatuješ si to?" Zvedne nepatrně koutky, zatímco pátrá po každém záchvěvu jeho tváře.
Shinya
Nechává ticho prostoupit mezi ně. Zatím nebyl vyzván, aby cokoliv řekl. Snaží se zachytit kroky, které by mu naznačily, kam směřuje ale to se zatím neděje. Za to však na sobě cítí jeho oči. Líbí se mu tak jako ostatním nebo ne? To bylo vždycky trochu nejisté, ne každý dokázal ocenit jeho vzhled, i když většina z těch, kdo sem přišli něco podobného hledala. Mohl by být úplně jiný, Shinya věděl, že mu Kamijo i jeho otec nedali žádnou fotku, byl z toho rozpačitý. Pak se ale ozve jeho přísný hlas a jemu přejede příjemné mrazení po páteři. Je tak přirozený, to se nestává často. Pozná, když je přísnost hraná, je to dost obvyklé. Muži, kteří si tím popohánějí vlastní ego ale tohle není ten způsob.
"Shinya pane ale říkají mi různě." Sdělí mu bez okolků. Slyší kroky směřující k němu, uvnitř je hrozně nedočkavý, jelikož zatím neví, k jaké tváři by si měl jeho hlas přiřadit. Ucítí dotek na své tváři, je jemný, úplně jiný, než na jaký je zvyklý a překvapeně mírně pootevře rty. Musí poslušně zvednout hlavu ale oči jsou stále skloněné a vzápětí je opraven, že mu takto říkat nemá. Zachvěje s podruhé, protože oslovení nebylo správné.+Potrestáš mne, když se spletu?+Zeptá se rozverně ve své hlavě a konečně k němu pomalu zvedne svůj pohled.
"Hai, rozumím Kai-sama. Zapamatuji si to, aby jste byl spokojený." Sdělí mu klidně a stále s jistou pokorou vepsanou v hlase a snaží se na sobě nedát znát, jak moc jeho vzhled a hlavě věk překvapil. Je moc hezký, mladší, než ti, kteří sem chodí a ten pohled…Mračí se takto pořád a proč? Nemá snad dobrý den a on to teď odnese? Donutí ho svým chováním být spokojený? Jeho podstata by toho chtěla docílit. Párkrát zamrká jako panenka ale dlaně před svým tělem nerozplete. Vlastně se kromě zvednutí hlavy a očí ani nepohnul. Nemá opravdu pocit, že proti němu stojí někdo, kdo si sem jen odskočil od běžné povahy. To, co z něj sálá nutí jeho kolena jemně se třást, sám si poslušně kleknout k jeho nohám.
Kai
"Shin-chan..." Zopakuje hned a trochu hravě, protože to moc hezky zní. To jak mu říkají ostatní ho vlastně vůbec nezajímá. Konkurence je jedna z věcí, kterou bytostně odmítá. Zblízka si prohlíží rysy jeho tváře, jeho panenky jsou velké jako talíře, nebojí se ho. Líbí se mu? Vnímá i to drobné zachvění, je velmi dobrý pozorovatel. Musí být, když chce na všechno dohlédnout a všechno mít pod kontrolou.
"Aby jsi byl..." Opraví jeho vykání na tykání. Asi trochu mění jeho zažité pořádky, ale vlastně mu to dělá dobře. Když má pocit, že už si do hlavy uložil všechno a dostatečně, zvolna jeho tváře pustí a rozhlédne se po jeho ložnici. Žádný černý latex a kůže, všechno je světlé a křehké, tak, jak se k němu hodí. Vkusné.
"Ukaž mi to tady." Neprosí, přikazuje, ale velmi nenásilně, nechce na něj být protivný. Chce ho vidět při chůzi, jeho pohyby, to, když se maličko uvolní. Je dobře, že jsou v jeho teritoriu, kde se bude cítit mnohem přirozeněji. A přistihne se, že už se nemůže dočkat toho, až mu prozradí, jak na něj Kai sám působí. Třeba to vůbec nefunguje, třeba je pro něj moc mladý a nezajímavý?
"Je to tam vedle?" Zeptá se z ničeho nic přímočaře, když nakonec nepočká vůbec na nic a sám se rozejde do zadních pokojů, kde se zastaví za prahem něčeho, co nikdy neviděl. Ta místnost je vybavená dokonale. Je tady úplně všechno. A i když je to taky světlé, pořád to působí dost výhružně. Uvědomí si, že jen pohled na to vybavení a představa toho, jak by se která část, do posledního koberečku, dala využít, způsobuje, že se mu v kalhotách udělá těsno. Umí si ho dokonale představit kdekoliv, na čemkoliv. Mohl by se ho ptát, kterou z těch věcí má nejradši, dát mu vybrat, co se mu líbí - na seznámenou. Pravda byla taková, že Kai uměl být velmi trpělivý. Klidně odsud odejde a nestane se nic, jen pokud bude vědět, že je to do budoucna lepší investice, než si vzít hned všechno. Pohne se z místa, zaujatě si prohlédne postel, kladku nad ní, pranýř v jejích nohou a pousměje se. Ta věc vydá na několik poloh sama o sobě. Nakonec se zvolna posadí na matraci čelem proti vstupu a najde ho očima. Pak si dlaní poklepe na kolena.
Shinya
Nejradši by si spokojeně vydechl, jak moc se mu líbí tón jeho hlasu, který vysloví jeho jméno. V očích se mu to nejspíš i odrazí. Všichni mu dávali různé přezdívky, vymýšleli si pro něj jména, snad aby se ty chvíle nestaly příliš osobní. Ale on ví, jak by to skutečně mělo být. Není to hra a pokud by to mělo být opravdové bude to velmi osobní, možná i víc, než jakýkoliv jiný vztah. Kai mění zažité pořádky ale podle něj to bude možná tím správným způsobem. Tak jak by to opravu být mělo, tak jak by si přál, aby to bylo.
"Hai.Kai-sama." Broukne na jeho opravení, už podruhé byl napomenut a pořád se nic neděje, jiní by toho hned využili ale on to tu chce zatím jen vidět. Je z něj příjemně nervózní a zároveň si v hlavě přeskládává, že to možná bude konečně to, co si opravdu užije i on sám. Sklopí pohled opět k zemi a přikývne, když ho má provést.
"Tyto dveře jsou vlastně šatna, je plná kostýmů, pokud by někdo chtěl." Prozradí mu a vede jej dál přes světlý pokoj. Líbí se mu tady? Není to typické, žádné temné doupě, má rád světlé barvy. Kráčí lehce, skoro jakoby tančí, jemně u toho pohupuje boky ale ne přehnaně, všechno je dokonale přirozené, stejně jako držení těla. Je sebevědomý, nemá problém sám se sebou, jen vyhledává něco jiného, než ostatní.
"Hai." Ujistí ho, když si všimne, co hledá jako první a jakmile je dál usměje se pro sebe. +Tolik se těší?+ Zeptá se sám sebe v duchu ale poslušně jej následuje, nechávajíc volné rukávy poletovat kolem zápěstí. Pozoruje ho, nepokrytě jak si všechno prohlíží a snaží se odhadnout, co by mohlo být jeho oblíbené, on sám si uměl užít úplně cokoliv, samozřejmě záleželo na tom, s kým to všechno provozuje. Každý z jeho klientů měl něco oblíbené, každý z nich v něčem vynikal ale nikdo, kdo by si byl jistý ve více směrech.
"Za těmi dveřmi je ještě koupelna." Pokračuje ve své prohlídce, i když tam zatím nedošli.
"A ty druhé, ty jsou pro tebe Kai-sama." Jemně se poukloní, pomalu k nim přejde, jsou vlastně skoro vedle těch, kterými sem přišly a otevře je dokořán. Je tam všechno, na co by si mohl vzpomenout. Hračky, pro něj. Všechno pěkně srovnané dle barev i jednotlivých odstínů a je jasné, že má všechno i své místo. On sám zůstane opřený o rám dveří, a když pohlédne dovnitř, jemně se pousměje. Víc už mu ukázat nemůže, pohledem zakotví na jeho gestu a vydá se bez váhání směrem k němu. Jak kdyby ho nějaká neviditelná síla přitahovala. Velmi lehce dosedne na jeho kolena a složí ruce poslušně do klína.
"Můžeme začít s čímkoliv Kai-sama." Hledí na své dlaně, jednu schová v druhé ale koutky má pořád jemně zvednuté.
Kai
Pokud by někdo chtěl... Skoro se mu z toho naježí chlupy za krkem, jak ho to podráždí. Co má co někdo jiný chtít... kostýmy... jako třeba roztomilá servírka? Nebo sestřička? A co prostě Shinya? Ještě, že mu nevidí do hlavy, protože teď je z něj zrovna bručoun jako jeho otec. Zaujmou ho až dveře, které mají být pro něho. Hledí za ním, jak je otevírá, arsenál v nich je omamující. Nejsou to jenom bičíky, důtky a plácačky, jsou tam taky vibrátory, roubíky a návleky proti vyvrcholení, je tam opravdu prostě úplně všechno. Sleduje ho, jak u skříně stojí a hledí na její obsah, linii jeho zad, kterou halí jenom lehká košile a pak se Shinya otočí a vykročí směrem k němu. Zatím se mu líbí. Jemný, decentní a při tom nebojácný. Mohl by si umět sám říct, co by chtěl a zároveň být dost pokorný, aby se to Kaiovi pořád líbilo. Mohl by... Jeho kolena jemně zatíží jeho váha, ale Shin ho nevezme kolem krku, jen složí dlaně do klína a vybídne ho, že mohou začít. Cítí se připravený nebo prostě musí být? Kai má bradu mírně pozvednutou, když si zboku prohlíží jeho profil a neujde mu to jemné pousmání. Neujde mu ani jeho parfém, stejně něžný, lehký a svěží, jako on sám. Zvedne levou dlaň, kterou má víc za jeho zády a odhrne mu vlasy trochu na stranu a za ouško. Pořád to samé hedvábí. Dlouze si povzdechne a vráska mezi očima se mu malinko vyjasní.
"Už žádné Kdyby někdo chtěl. Nikdo jiný... neexistuje." Vytyčuje si nové teritorium, ale pořád to dělá stejně měkce. Pak zvedne i druhou dlaň a za ten kroužek na krku si ho jemně přitáhne blíž k prvnímu polibku. Chutná mu. Jeho rty jsou velmi měkké, poddajné a když se krátkým pohledem ubezpečí, že má oči zavřené, vlastníma očima si znovu prohlédne nejbližší okolí. Nechce ho hned vidět nahého... chce znovu cítit ty vibrace, jako když u něj v ložnici stál. Najde dlaní jedno jeho zápěstí, zatímco ho stále líbá a narušuje tak jeho pozornost, jeho ruku zvolna natáhne stranou, zatímco po ní jemně přejíždí bříškem palce a jakmile je dost daleko, přicvakne ji k jednomu sloupku u čela postele. Tak... Usměje se do jeho rtů, oběma rukama ho vezme za boky a přesadí ho vedle sebe. Pak vstane a vykročí k té jeho skříni plné překvapení.
Shinya
Nedovolí se ani pohnout, Kaiova aura ho nenásilně nutí sedět bez mrknutí a koukat na své ruce. Přiznává si, že se mu líbí mnohem víc, než kdokoliv, kdo tu zatím byl. Možná je to i tím věkem nebo chováním, které mu věnuje. Je dominantní ale ne zlý ani si na něm zatím nevybíjí nic, co mu třeba pokazilo den. I takoví tu byli. Po tom většinou přicházelo záchranné tlačítko, když se příliš nechali unést a neovládli se. Skoro mazlivě přivře víčka a pohne tváři vstříc jeho prstům, když se mu dostane něžného doteku a odhrne mu prameny z tváře, než je umístí za ucho. Tenhle dotek je jeden z těch zdánlivě starostlivých, kterými se klidně nechá na chvíli rozmazlit a užije si je. Jeho tělo trochu strne, když mu oznámí, že nikdo jiný neexistuje. Má pravdu, nikdo kromě něj nyní existovat nesmí, ani nic kolem nich, pokud mu to nedovolí. Neubrání se dlouhému výdechu, jak moc na něj jen tahle slova zapůsobila, to ten tón, který je sice jemný ale nepřipouští žádné námitky.
"Samozřejmě, omlouvám se za pochybení, Kai-sama.Už se to nestane." Sdělí mu pokorně, než se nechá přitáhnout k prvnímu polibku a nechá víčka okamžitě klesnout. Líbá ho měkce, nechává mu prostor, aby mu udal tempo i hloubku. Poddajně mu nabídne svou ruku, aby s ní mohl udělat, co jen bude chtít a přijde nové vydechnutí, když se ozve typické cvaknutí. Tohle popravdě nečekal, ne takhle. Zachvěje se znovu, když je jeho pohyb omezen a koutky mu znovu vystoupají do nesmělého pousmání, jakmile ho posadí na postel. Je opravdu zvědavý, co si vybere.+Co přijde na řadu jako první?+ Ptá se v duchu a dovolí si zvednout oči. Jen velmi opatrně, když se zrovna divá do skříně, aby ho neviděl a pohledem sjede celou jeho postavu. Opravdu je zvědavý, jak bude vypadat po vším tím oblečením. A uvidí ho vůbec? Snad ano. Mají na sebe celou noc ale on je moc nedočkavý a opravdu se těší na to, jaký bude. Vlastně ho dost napíná tím, když neví, co by měl čekat. Většinou odhadoval dost dobře i dopředu ale tady není nic jistého. Musí mu to sálat z očí, připadá si, že na něm celé jeho rozpoložení musí být hrozně vidět a to by nemělo.
Kai
Cestou ke skříni, ze sebe pomalu stáhne koženou bundu a odhodí ji na jednu ze stoliček, čímž odhalí košili pod ní, pevná a docela široká ramena a postavu, na které si dává záležet. Ani on to nijak nepřehání, ale má víc svalů, než Shinya. Nedá mu to a ohlédne se po něm k posteli. Chvíli si ho měří, jak tam pěkně vypadá a sotva patrně se pousměje, když si všimne jeho výrazu a očí plných otázek. Moc mu to tam sluší. Asi by ho dokázal celé hodiny trápit tím, že ho tam nechá přivázaného, bude sedět u skříně a vymýšlet si horem spodem, čím ho bude trápit. Takhle si ale musí vybrat. Nebo taky ne...
"Hmm..." Položí si dlaň zamyšleně na rty a přešlápne, zatímco si druhou paži založí na prsou. Nakonec sáhne po něčem docela nenápadném, co schová snadno v dlani, otočí se na patě a zase k němu vykročí zpět. Posadí se pro změnu na opačnou stranu postele, po kolenou se přesune blíž a znovu si ho zas pas přesune blíž k sobě. Shin je teď asi vprostřed lůžka s jednou dlaní připoutanou a druhou stále volnou, takže se mu může posunout víc za záda a pak mu kolem očí zaváže černý, neprůhledný šátek. Přiblíží rty pomalu k jeho oušku.
"Chci vidět tebe a jenom tebe, žádné naučené divadlo. Chci tvoje smysly, které poženeš na maximum, abys jenom tušil, co se bude dít." Vydechne šeptem a posune se za jeho záda úplně. Obě dlaně položí na jeho štíhlé boky a naznačí mu, aby si po kolenou popolezl na střed postele. Připoutanou paži odcvakne, vezme ho za obě zápěstí a zvedne mu je vzhůru nad hlavu. Shin musí přímo na kolena, protože mu připne obě ruce ke stropu postele a nechá ho tak. Tiše se pro sebe nadechne, protože je takhle prostě krásný. Je to tak, líbí se mu, teď už to ví. Od zápěstí mu sjede po rukou pomalu dolů až k ramenou, trochu při tom svírá jeho svaly, mine jeho podpaží, přejede přes hrudník, který dlaněmi s roztaženými prsty obejme skoro celý a skončí opět na jeho bocích. Na chviličku opře o nos o jeho páteř v polovině zad a dlouze se nadechne. Tohle by mohlo být jeho... A pak mu nekompromisními pohyby začne vytahovat košili z kalhot a rukama zajede pod ni na nahou kůži. V předu nemá knoflíčky a Shin má ruce připoutané. Zaplatí mu ji. Vyplete dlaně z pod látky, přesune je do výstřihu na jeho hrudi a sice pomalu, ale velmi silně trhne za okraje, až látka povolí a roztrhne se. I tak jí má většinu na rukou, ale zatím mu ji nechá tak. Pozvedne se na kolena k němu, opře tělo o jeho a obejme ho kolem dokola, než přiblíží rty k jeho krku, který však nepolíbí. Sleduje chvění jeho rtů, zatímco jednu dlaň nechá na jeho prsou a druhou zamíří nekompromisně dolů k jeho klínu.
Shinya
Zvědavě zamrká, když jde bunda dolů. Naskytne se mu pohled na jeho postavu bez dalšího kousku oblečení a dochází mu, že by si rozhodně užil, kdyby ho o ni měl připravit on sám. Užil by si opravdu, kdyby mu přikázal, aby ho svlékl ale to se nestane. Snaží se nenápadně nahlédnout, co si vybere ale ve chvíli, kdy se k němu otočí a jejich oči se střetnou, je zase rychle sklopí. Tohle bylo další pochybení, ví to ale nedokázal odolat. Znovu zkusí trochu vzhlédnout, když zrovna sahá do skříně ale skoro to vypadá, že z ní nic nevzal. Koutky mu trochu opadnou, on má svoje věci moc rád a pořád ještě neví, co ho vlastně čeká. Neklidně poposedne, jen o několik milimetrů se poposune. Větší pohyb je mu dopřán, když se Kai ocitne s ním na posteli a přesune ho víc k jejímu středu. Jeho tělo se samovolně rozechvěje, jakmile se Kaiovy rty ocitnou u jeho ucha a šátek na očích. Chce vidět jeho? Většina si užívá divadlo kolem a on ne? Vypadá na několik okamžiků trochu zmateně, než mu dojde, že tohle bude opravdu o hodně jiné, než jindy ale pořád nepřišel na to, co s ním má v plánu. Přesto všechno se opravdu těší a jeho tělo se poddá všechno dotekům, které mu věnuje. Šátek je jeho oblíbený, vychutná si tak mnohem víc, oči přece nepotřebuje, mnohem podstatnější jsou pocity, které se mu objeví v nitru a na které se těší. Přestává pochybovat o tom, že jich bude dostatečně, Kaiova slova mu to slibují a on jim bezmezně věří.
"Hai, Kai-sama, budou jenom tvé." Vydechne tiše,aniž by si to vůbec uvědomil, než se musí přesunout na kolena a posunou o kousek dál. Pak přijde i krátké osvobození. Vyhoupne se na kolena a poslušně zvedne ruce vzhůru, další cvaknutí na sebe nenechá dlouho čekat. Jediné, co by si přál navíc, je vidět Kaiův výraz, když je mu takto vydaný na milost. Líbí se mu? A jak moc? Je spokojený? Touží po pochvale, aspoň maličké. Znovu dlouze vydechne a trochu si vzdychne pod dotekem na svém těle, který vnímá mnohonásobně lépe, když přišel o zrak a při doteku nosu a jeho dechu na své páteři se mírně prohne, jak se mu vypaluje přes látku až do kůže. Celá ta atmosféra na něj působí a to se ještě skoro nic neděje, to očekávání je mnohem větší lákadlo, než cokoliv jiného a jeho klín na to začíná velmi dobře reagovat. Plné připravenosti dosáhne, jakmile zaslechne trhání látky a jeho hruď pohladí vzduch v pokoji, stejně jako popustí uzdu svým hlasivkám a tiše zasténá. Kaiovo tělo, které ucítí na tom svém je pro něj velmi vítané, neubrání se tomu, aby se víc neopřel dozadu o jeho hruď. Byl by mnohem spokojenější, kdyby na sobě neměl tu košili ale to si může tak maximálně jen přát. Pootevře rty, a nepatrně se pohne do strany, aby se Kaiovy rty kůže na krku opravdu dotkly, moc by je chtěl cítit, užívat si je alespoň na chvíli ale třeba se mu pak dostane odměny, když bude hodný. Prsty sevře kolem řetízku, za který má připnutá pouta a prohne se v bocích proti jeho dlani, která mu právě vypálila cestičku po hrudního a míří za jasným cílem. On si v tuhle chvíli nepřeje nic jiného, než aby se ho alespoň dotkl, jenom trošku…trošku víc.
"Kai-sama." Neuhlídá svůj hlas, když si myšlenky najdou cestu skrze jeho rty. Nezakázal mu přece mluvit, neřekl mu, aby byl ticho a on tomu nedokázal poručit. Umí se dokonale poddat u něj se o to ale vůbec snažit nemusel. Bude po něm chtít, aby ho prosil? Ah ano, klidně bude, jen ať pokračuje dál a nepřestává.
Kai
"Hmm..." Spokojeně vydechne, když mu to Shinya odsouhlasí. Připadá si, jako by to byl on s tím šátkem na očích, jak moc v něm rezonuje každý jeho pohyb, každé propnutí těla, když ho chce následovat a každé pootočení hlavou, aby cítil víc. Přesto mu vždycky obratně uteče.
"Copak mi chceš říct? Teď můžeš..." Zeptá se dobře kontrolovaným tónem hlasu po tom jeho povzdechu, který ho ještě brní v uších. Rozhodně mu v tenhle okamžik splní jedno přání, když se nepozastaví a do klína mu prostě sáhne. Chce ho vyhecovaného, roztouženého, chce mu ukázat, co by mohl cítit a co mu za chvíli sebere. Stiskne dlaň kolem jeho penisu, který pořád kryje látka, ne moc, ale ani málo a několikrát ho velmi náruživě pohladí tam a zpět, zatímco si celé jeho rozechvělé tělo stále přidržuje proti svému, aby se nemohlo moc kroutit.
"Nevím, jak by si tě mohl někdo splést s hodným chlapcem, když tě vzrušuje tohle... rád mateš lidi... nebo se pletu?" Ještě chvíli v tom škádlení pokračuje.
"Řekni mi, kdy se ti to začalo líbit, kolik ti bylo?" Brouká mu. Chce to slyšet, ale jeho tělo u toho znenadání pustí a opustí taky celou postel. Po cestě ke skříni vyzuje boty, rozepne košili a povolí zip svých džín, jinak se asi zblázní jenom z toho.
"Někdo by tě za to mohl chtít trestat... mohl by chtít, abys cítil stud, dostat to z tebe..." Vyjmenovává některé motivace všech úchylů, co sem přišli.
"Já to chci probudit." Prozradí mu nakonec. Chce erupci všech jeho nejniternějších přání, ať už jiným připadají zvrhlá nebo ne. Nechce ho zbít, chce aby si skrze bolest a slast sáhl tam, kam to jiní nedokážou. On ví, že to funguje, moc dobře to ví. Vlastně se tím vším pořád stará jenom o něho a jeho potřeby a tím ukonejší taky sebe. Svou touhu být pro někoho takhle důležitý. Dlaní hladí přehlídku všech nástrojů, dneska je neskutečně nerozhodný. Jemně se kousne do spodního rtu, když se po něm zase ohlédne. Žádný roubík, chce ho slyšet. A pak najde něco, co mu zvedne koutky nahoru. Plně vybaven se vrátí zpět k posteli a do své předešlé pozice.
"Řekni mi, co pro tebe znamená bolest?" Vyptává se dál, zatímco mu rozepne kalhoty a stáhne je pod jeho boky. Musí na okamžik zavřít oči, protože bílá kůže jeho dokonale oblých poloviček je tak lákavá, že by mu hrozilo předčasné vyvrcholení. +Tuhle past mi připravili schválně... oni věděli, co tady mají...+ Napadne ho. Je dokonale akorát. Není na něm ani škrábnutí, ani jizvička. Celkem bez okolků ho letmo pohladí po napřímeném penisu, než ho prostě vezme do dlaní a nasadí mu jeden z těch roztomilých návleků. Jenže tenhle jde pustit a jemně vibruje. Tak aby se zbláznil a nemohl. Bude ho nutit k vrcholu a bude mu bránit ho prožít.
"A teď bude ticho..." Pošeptá mu na závěr, i když samozřejmě ví, že nebude. Oba to vědí... konečky prstů obou dlaní položí na jeho kříž asi v místě ledvin a sjede jimi dolů, na polovičky. Jedna ruka se podvlékne spodem a podráždí ho na vchodu, zatímco druhá stiskne volnou polovičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat