Nespí dlouho, zdá se mu o rodinné snídani u Hideho doma, i když vůbec netuší, jak to u něj může vypadat. A je to hrozné. Představí si nějakou ženu jako jeho mámu a ta ho opravdu balí. Tohle mu vůbec neměl říkat, protože z toho nakonec bude mít noční můry. Sám se vzbudí o chvilku dřív a jemně se vymaní z jeho sevření. Chudáček je úplně vyřízený a ani to s ním nehne. Uchechtne se tiše tomu, jak hezky a klidně spinká, než mu jemně odhrne vlasy z tváře a jde se dát dohromady. Vybere si to nejlepší civilní, co tu má, nic přehnaného ale přesně padnoucí sako si rozhodně neodpustí. Vytáhne kontaktní čočky, na které málem zapomněl a je rád, že ho neškrábou oči, že je neměl příliš dlouho. Poslední zastávka u zrcadla a chtě nechtě ho musí jít vzbudit. Je nejvyšší čas, aby vstal a mohli pak společně opravdu odejít. Ještě ale, než vyjdou ze dveří, jej vezme za zápěstí přitáhne si ho velmi jemně k sobě."Reklamu už nepotřebuji ale myslím, že jsem vyhrál víc, než ty vůbec tušíš." Prozradí mu část ze svých myšlenek v reakci na jeho slova, předtím, než usnul. Musel si to v hlavě srovnat a rozhodnout se. Pokud do toho chce jít, musí opravdu po hlavě. Nebývá to jeho styl ale ten se s dnešní nocí dokonale změnil.
"Jsem poctěn, že jsem mohl být tvým prvním." Řekne mu naprosto vážně, když hrdě pohodí hlavou a krátce jej políbí, než vyjdou ze dveří. Cítí na sobě oči všech ale rozhodně jej nepřinutí se stydět nebo nekráčet s mírně pozvednutou bradou a odpovídat na všechny otázky nebo narážky s úsměvem. Je vidět, že ho nic příliš rozházet nemůže.
"To byla dlouhá noc." Ozve se Ju-ken, když kolem nich prochází a je vidět, že se tím dobře baví.
"Ani nevím, nestačili jsme koukat na hodiny. Ale tobě to asi nic neříká." Oplatí mu to bez váhání a ani se nezačervená. Senův pohled u recepce je však mnohem horší. Tušil, čemu bude čelit ale takhle naživo je to mnohem šílenější. Obrní se proti čemukoliv a zvedne zase trochu koutky nahoru.
"Pro hosty všechno, nemyslíš?" Rýpne si trochu do Seny, když Hide vyřeší platbu a vykročí společně ke dveřím, ještě se přes rameno ohlédne a mrkne na něj s jistou rozverností, která u něj nebývá obvyklá. Možná tak za dveřmi jeho apartmánu ale ne mezi ostatními. Dokonce se neodpustí jako poděkování za otevření dveří, položit krátce dlaň na Hideho hruď, když ho míjí. Tohle si ještě večer vyžere, o tom není pochyb. Sena to nenechá jen tak být a jeho výsady už tady taky asi neplatí, když je tu šéf Kamijo. Ale co, nikdy s ním problém nebyl, tak se to pro jednou nezblázní. Chce si to celé užít, co kdyby to bylo jen jedno ráno? Rozhlédne se po parkovišti. Snaží se odhadnout, které je jeho a pak zůstane nepokrytě zírat na žluté žihadlo a doufá, že se Sena bude koukat, do čeho nastupuje.
"Hmm, tenhle obláček si nechám líbit, jak to tak vypadá, jdou k tomu i křídla." Koukne na něj rozzářeným pohledem. On dokáže ocenit krásné věci, vždycky to uměl.
"Tak jdeme." Sáhne po jeho dlani a proplete s ním prsty, než vykročí k jeho autu. Nese se stejně elegantně ale v půli cesty se nakloní k jeho uchu.
"Už jsi zjistil, co všechno se dá v takovém autíčku dělat?" Provokuje jeho představivost a mírně se odtáhne, aby koukl na tvář. Jestli alespoň trochu zrudne, povedlo se. Hrozně ho baví, přivádět jej do rozpaků. Nechá si klidně otevřít dveře jako pro dámu, usadí se na sedadlo spolujezdce a cestou na snídani se neubrání tomu, aby mu párkrát nepoložil dlaň na stehno a kousek ji poposunul blíž ke klínu. Asi druhá puberta, jinak si to nedokáže vysvětlit. V jeho přítomnosti tomu nedokáže poručit a bude se vážně modlit, aby se cestou někde nevybourali, stejně ho tohle provokování nepřejde.
"Kam jedeme?" Vyzvídá se zvědavostí v hlase, kterou nedokáže skrýt. Bude to něco drahého nebo na to není? Mohl by být, protože Uru sám si na podobné věci dost potrpí. Nadřel se, aby to tak bylo, tak proč by se měl spokojit s něčím menším.
"Kolik ti vlastně je?" Vyzvídá ještě, když si ho znovu prohlédne. O kolik je mladší a bude mu to vadit?
Hide
Ještě venku se musí culit Uruhovým okázalým odpovědím a pohledům, které za sebou nechali. Asi tam má hodně velké slovo, ale po tom, co právě prožil, se vůbec nediví. Pevně sevře jeho dlaň a potěšeně se usměje, když mu Uruha auto pochválí. Tipoval by ho na trochu jiný model, ale Hide už byl takovýhle a byl rád, že se mu líbí i s tím."Je to poslední model, který ještě za něco stál. Nové už bych od nich nechtěl, ale zatím dobrý..." Souhlasí s ním. Když se mu Uru nakloní k oušku a pronese ta slůvka, doopravdy ho polije horko, což se mu odrazí i ve tváři. Popravdě zavrtí hlavou a snaží se nebýt moc na rozpacích. Má, co chtěl! Profesionála, co mu dá pěkně do trika.
"Jak se teď ještě někdy na to auto podívám stejně?" Prohodí, zatímco mu otevírá dveře a pak se usadí na své místo. Jsou to sportovní sedačky v kůži s pásy přes celé tělo. Vyvede auto z parkoviště a namíří si to rovnou ke svému cíli. Byl tam jenom jednou, ale moc se mu tam líbilo a nepochybuje, že jemu bude taky. Celý kokpit září do ještě zešeřelého rána, všechno se propojí s jeho telefonem i navigací a on pustí překvapivě cosi romantického. No jo, dělá, že to tak není, ale v jádru dovede být neskutečný mazel, jen to nesmí vidět nikdo jiný, než ten jeho. Pořád nemůže uvěřit tomu, že si ho odváží s sebou, ale Uru se mu brzy připomene dlaní skoro v klíně, u které nervózně poposedává, culí se a znovu se červená. Občas se musí hrozně hihňat, když přehlédne nějakou značku, ale baví se tím oba. Mohl by mu říct, aby toho nechal, že se musí soustředit, ale ani za nic nechce.
"Do hotelu Four Seasons na Marunouchi, je to v centru." Prozradí mu. Jeho rodiče ho naučili, kde se dobře vaří a nebyly to pokaždé jen vyhlášené restaurace, ale právě i tyto drahé hotely, které poskytovaly své osobní restaurace i veřejnosti. Caesar Palace v Las Vegas toho byl zářným příkladem. Loupne po něm očkem, kdyby to náhodou znal, ale buď ne, nebo to na něm není poznat. A pak se uculí znovu a chvíli je ticho.
"Je mi dvacet dva. Ještě chodím na univerzitu." Prozradí mu na sebe, ale tenhle fakt mu vůbec nepřekáží. Je docela zvědavý, jestli Uru svůj věk prozradí sám od sebe nebo ho bude mučit vyzvídáním. Netrvá to zase tak dlouho, ranní špička ještě nenastala, a oni přijedou do podzemní garáže hotelu, kde už si klíčky převezme personál a zaparkuje jim. Nabídne mu rámě a nastoupí s ním do výtahu, který je odveze z podzemí až do jednoho z nejvyšších pater. Restaurace je tichá, luxusní, hraje tu salonní hudba a protože se otevřelo teď v šest, skoro nikdo tu není. Požádá obsluhu, kde přesně chce sedět a ta je provede skrz restauraci s barem a klasickými stoly, až do privátního salónku s půlkruhovým sezením proti proskleným stěnám a s dokonalým výhledem na ještě svítící město a vlakovou dráhu pod nimi. Sezení je zařízeno vskutku elegantně, pohodlně a draze. Rovnou dostanou menu, vodu na osvěžení a pak zůstanou sami. Samozřejmě, že si vybral místo vedle něj na pohovce a ne na židli naproti a jakmile jsou bez očí navíc, posune se bokem až k němu.
"Líbí se ti to?" Zeptá se s očekáváním.
Uruha
"Milerád zařídím, aby ses na to auto už nikdy nepodíval stejně." A je to zase tady, nedokáže se vůbec kontrolovat. Dokud v jejich blízkosti nikdo není, popouští uzdu své vlastní fantazii a s radostí podnítí i tu jeho. Však to umí ze všeho nejlíp, tak proč by se měl před Hidem tvářit, že je to jinak. Možná, kdyby za sebou neměli společnou noc, trochu by se krotil. Krátce se podívá na jeho profil, když rozpozná tóny romantické skladby a promne si rty o sebe. Vážně se tohle tváří jako to nejhezčí rande, které kdy zažil a vůbec ho netrápí, že společná noc by čistě teoreticky měla přijít až po něm,možná po pár takových. Jeho svět prostě funguje jinak a Hide vypadá jako někdo, komu to nepřekáží. Co když jednou bude? A opravdu uvažuje nad tím, že by to celé mělo pokračovat? Asi no. Uculí se sám nad sebou ale nepřestává jej provokovat. Stiskne jeho stehno o trochu víc, když mu prozradí, kam to jedou. Slyšel o tom. Věděl, kde se onen hotel nachází ale nikdy v něm nebyl. Byl příliš luxusní na něj. Plánoval, že se tam možná ubytuje na narozeniny, jen pro ten pocit, že tam byl."Myslím, že lepší místo, jsi vybrat nemohl." Pochválí jej upřímně a už mu před očima létají obrázky z internetu.
"Jak já se ti za to jenom odvděčím?" Zavrní spokojeně a v očích má jasně vepsáno, jak moc by mu mohl později poděkovat. Mohl by to stihnout ještě dnes….A pak přijde ten věk. Zamrká, není to takový rozdíl ale stejně.
"Nechal jsem se sbalit o šest let mladším, z druhé strany, kdo by mi měl stačit. Představa, jak sedíš v lavici, hm sexy." Vlastně si z toho udělá kompliment sám pro sebe, nejradši by se k němu naklonil a dal mu pusu na tvář, aby ho ujistil, že jeho věk bere spíš jako výhodu, přednost ale pásy mu to nedovolí. Škoda. Počká si, až zastaví před hotelem a zavěsí se bez váhání do nabízeného rámě. Pohledy ostatních kolem si doslova užívá a hází po okolí okouzlujícími úsměvy. On si tohle rozhodně umí užít a je to vidět. Jakmile se za nimi zavřou dveře výtahu a jsou v něm sami, pootočí se k němu čelem, protáhne paže kolem jeho šíje a přisekne se k němu.
"Víš, tohle je vážně krásné ráno. Děkuji." Prozradí mu upřímně své vlastní rozpoložení a políbí ho, jazykem zkoumajíc pečlivě jeho ústa. Nespěchá, vychutnává si to a málem se nestihne zpátky zavěsit, když se dveře otevřou. Tohle bylo těsné. Tváří se, jakoby se nic nestalo a nechá se společně s Hidem odvést na místo s neskutečným výhledem. Neodolá a přistoupí k oknu s dlaní položenou na skle. Je to vážně úžasné, dokonalé a jemu začínají docházet slova. Hide je asi opravdu kvůli němu schopný čehokoliv.
"Mohl bych to sledovat hodiny a neměl bych dost." Řekne tiše a omámeně, než se pohodlně usadí s nohou přes nohu a sáhne po nabídce. Některé názvy snad v životě neslyšel a blaženě se mu z toho zatmívá před očima. Jenže si jeho pozornost okamžitě ukradne Hide, který je v jeho těsné blízkosti a už jej nic jiného nezajímá. Odloží pomalu menu do jeho klína, aby mohl dlaní zavadit o místa, která si v dnešní noc dost užil a pohladí jej jemně po tváři.
"Líbí ale ty se mi líbíš mnohem víc." Otře se rty o ty jeho, aniž by se staral, jestli náhodou zrovna někdo nepřijde.
"Hide-chan, děláš tohle ráno naprosto neodolatelným." Vydechne upřímně a pootočí se celým tělem směrem k němu. Jedno předloktí si přehodí přes opěrku, pohrávajíc si s jeho vlasy a druhé zatím nechá ležet na jeho hrudi, jen mírně zatne prsty do látky jeho svršku.
"Proti tomuto bude každé jiné ráno vypadat dost obyčejně. Hide-chan, vážně ti za to stojím?" Zeptá se jej a snad poprvé se mu v očích objeví obavy, že by pro něj nemusel být dost dobrý. Takhle se nechat hýčkat? Zaslouží si to vůbec?
Hide
Všechno, co se dosud dělo, prozrazovalo, odkud Uru je a jaká je jeho přirozenost a jemu to neskutečně imponuje. Kašle na nevinnost, už nikdy nechce existovat bez toho pocitu, že vedle něj kluk jako on nevydrží ani vteřinu sedět v klidu, že se mu věší kolem krku ve výtahu, že má na to, aby ho ohromil podobným výhledem. Je to opojné. Nebezpečné. Můžou za to peníze nebo doopravdy on sám? To je jedno, hlavně, když je tu teď s ním. Dopočítal si moc dobře kolik je mu let a trochu se bál, že pro něj bude moc dítě, ale Uru si z toho udělal přednost. Aspoň na něj bude mít dostatek apetitu. Teď se mu dívá naléhavě do očí, zatímco se Uru vzdá lístku, otočí se a něj a odloží mu ho do klína. Zalapá po dechu, když ucítí jeho letmý dotek a zpevní asi tak na půl cesty, jako na povel! Taky by mohl pořád a co si má počít teď, když se dívá na něco tak dokonalého a ví, co umí? Usměje se, zatímco mu trochu uhranutě hledí do očí, vnímá jeho malou dlaň ve vlasech i na hrudi, lebedí si v jeho komplimentech a přivírá víčka, když se jejich rty ocitnou tak blízko u sebe."Hmm..." Zabrouká si, když mu povídá o neobyčejném ránu.
"Udělal jsi mi neobyčejnou noc, zasloužíš si to." Řekne mu tiše a přikývne. V tu chvilku se za nimi ozve decentní odkašlání, obsluha se přišla vyptat, co jim může donést a oni se do lístku ještě ani nepodívali. Hide se tedy zeptá, jestli mají nějaké ranní menu pro dva, kde by toho mohli ochutnat víc a rovnou ho objedná. Brzy budou moct ochutnat grilovanou rybu, salát s krevetami a mořskými plody, zeleninové kari, sushi i tradiční dezert. Pro něho objedná klidně další šampaňské a poplete mu hlavinku hned z rána. Sám pít nemůže, takže se spokojí s ledovým čajem a horkým broskvovým čajem, který dostanou obratem. Obsluha jim ho rozlije do drobných šálků a jakmile jsou zase sami, jeden z nich vezme do dlaně a přinese mu ho ke rtům.
"Tohle můžeš klidně míchat, broskve a jahody..." Není jasné, jestli mluví o těch v šampaňském nebo o těch, co měl za příchuť v noci. Snídaně je tu také coby dup, servírovaná na mnoha talířích, na luxusním porcelánu a brzy začne za oknem vycházet slunce, což jim přivodí dokonalou podívanou.
"Čím chceš začít?" Rozhlédne se po všem, co dostali. Asi je odsud budou muset odvézt na hotelovém vozíku.
Uruha
Usměje se spokojeně, když po jeho doteku zalapá po dechu. Nemohl by se sebou žít, kdyby tohle zrovna teď nedokázal. Potřebuje ke svému klidu pocit, že je z něj někdo tolik..no skoro hotový. Tohle je pro něj důležitější, než peníze, o to víc, když by to mohlo mít citový podtext. Vážně by o to stál, po letech živoření v tomto ohledu. Už se chtěl nadechnout, aby mu odpověděl, když se objeví obsluha. +Skvěle načasováno.+ Pomyslí si trochu ironicky ale věnuje obsluhujícímu svůj okouzlující úsměv a nechá Hideho, aby objednal snídani pro oba. On je tady ten pozvaný, tak nechá výběr na svém doprovodu a s radostí. V hlavě se snažil tipnout, co to bude ale objednávka ho překvapí. Už jen to místo by stačilo a teď ochutná skoro kompletní menu. Pohádka? +Tsech Pretty woman se může jít zahrabat, navíc jsme mnohem hezčí.+"Zaplatil sis za ni." Sdělí mu neochvějný fakt, jak to celé bylo a krátce se odmlčí. Zamračí se kamsi do vycházejícího slunce a promne si dlaně o sebe. Občas má pocit, že si to Hide tak úplně neuvědomuje a má obavy, aby jednou nedošel prozření a Uru by pak hrozně trpěl.
"Ale vlastně to nebylo profesionální ani trochu." Prozradí mu pravdu, jak celou noc vnímal on sám.
"Nechal jsem se unést, tohle se mi ještě nestalo." Pousměje se a na chvíli vypadá skoro stydlivě. Ten výraz zmizí jako mávnutím proutku, když mají před sebou čaj. Položí dlaně na ty jeho a krátce se z nabízeného šálku napije, aniž by ho pustil a pak si spokojeně přejede špičkou jazyka přes horní ret.
"Začal jsem mít hodně rád jahody po dnešní noci." Podívá se mu upřeně do očí, aby mohl Hide vidět hvězdy, které se mu v nich objevily.
"Ale není na škodu občas vyzkoušet i něco nového." Stočí oči k hostině, kterou mají na stole a neví, kde začít.
"Co by sis dal ty? Krevetu?" Nabídne mu první možnost a sáhne po ní do salátu, aniž by se staral, jestli se to sluší nebo ne. V očích mu zase ďábelsky zahoří, když si ji vloží mezi rty a gestem ukazováčku mu naznačí, aby šel blíž. Jakmile se Hide pohne k němu, slupne ji jako malinu a nevinně se zasměje.
"Musíš být rychlejší. Ještě jednou?" Sáhne po druhé a znovu si ji vloží mezi rty. S mírně pozvednutým obočím ho vyzve, aby to opravdu zkusil. Tentokrát mu ji ale nesní…možná.
Hide
Uru mu připomene ten malý fakt, jenže..."Mohl jsi to klidně odbýt..." Je s tím hotový raz dva a i když mu jeho krátké zamračení neujde, je odhodlaný nenechat si nijak zkazit náladu pochybami. V tomhle je jeho mladická naivita výhodou. Uru mu hned na to poví, že se jím vážně nechal strhnout a on se mu spokojeně podívá do očí. I ty jeho se třpytí jako slunce na hladině moře.
"Ty lháři." Šeptne hravě, ale kochá se tím novým výrazem pana stydlivého. Když jahody, odloží tedy čaj a podá mu pro změnu šampaňské. Prohlédne si hostinu a nadechne se, že by začal tou horkou rybou, ale Uru je rychlejší a jde po krevetách. +To jsou určitě afrodiziaka, on to ví a já ne.+ Pomyslí si pobaveně, ale jakmile ten lahodný kousek uvidí mezi jeho rty, zvolna se nakloní k němu. A přijde o něj. Překvapeně zamrká a rozesměje se. Tohle bude dlouhá snídaně. Uru si chce hrát zdá se za všech okolností a jemu se to tak moc líbí. Jako by začali žít v nějakém snu, který nemá konec. Miluje jeho vynalézavost, musí jí mít asi hodně, aby pořád někoho bavil.
"Dobře." Uculuje se a jakmile se objeví nová návnada, je už o dost rychlejší, jenže se jeho rtů jenom tak nevzdá. Zvládne spolknout sousto i ho líbat zároveň, sám už má jednu dlaň zabořenou v jeho vlasech. Chvíli mu to trvá, než se od něj mírně odtáhne, ještě jednou ho líbne na rty a pak sáhne po misce s kari a hůlkách, nabere sousto a je to on, kdo ho začne krmit.
"Dej pozor, ať se neušpiníš, musel bys domů nahý a já si nejsem jistý, co bych dělal." Mohl by ho znásilnit na veřejnosti stejně jak pozabíjet polovinu všech, koho minou a oboje zní na psychiatrickou léčebnu. Sleduje pozorně každé sousto, které mizí mezi jeho dokonale krojenými rty, skoro tu pusu otevírá společně s ním a když má pocit, že toho bylo dost, vymění talíř za rybku. Vezme z ní několik krásných soust a krmí ho dál. Je to strašně těžké odtrhnout se od jeho očí.
"Ještě napít." Řekne tichý rozkaz a s dalším smíchem do něj lije alkohol.
Uruha
Nejradši by mu řekl, že on lhář není nikdy. Jenže to by opravdu lhal, nemůže být při své práci stoprocentně upřímný, i kdyby chtěl. To by si kolikrát moc nevydělal. Je rád, že má pusu zacpanou krevetou a Hide se nenechá dlouho pobízet. Stačí jen chvíle jeho polibků a on má sto chutí se na tu pohovku klidně položit a nechat ho dělat, co by jen chtěl. Ne, že by s tím měl problém ale pokud by ho sem chtěl vzít ještě někdy na snídani…asi by se měl začít krotit v tom, co si přeje. Co kdyby mu náhodou Hide viděl do hlavy nebo se mu stalo, že by se prořekl. Snaží se maskovat, jak moc zadýchaný po jeho polibku je ale poslušně se natáhne, aby se nechal krmit. Zarazí se však v půli pohybu.
"Ne, nahý bych nešel já ale ty, protože bys mi dal své oblečení." Vyřeší celou situaci hned se sebejistým podtónem, který trochu hraje. Není si vůbec jistý, jestli by ho opravdu nenechal jít nahého a kdyby ano? Nezavání to snad problémem vzhledem k tomu čím se živí? Bude žárlit na jeho práci? To by nebylo nejlepší. A už jsou tu zase černé myšlenky, naštěstí k nim nemá příliš prostoru. Poslušně si bere další a další sousto, vychutnává si všechno, co mu jen nabídne. Všechno to hezky spláchne šampaňským, když sám sáhne po té rybě a přesune se plynule, obkročmo na jeho klín. Nikdo jiný, než obsluha sem snad nepřijde a ti to budou muset přežít.
"Teď jsem na řadě já." Sdělí mu panovačně, když se trochu rozverně zavrtí, promne si rty o sebe , než mu vloží první sousto do úst a dává si záležet, aby tam pozapomněl i své prsty.
"Chutná?" Zeptá se, když mu věnuje ještě jedno. I to kari mu nabídne, ale klidně se na hůlky vykašle a olízne spokojeně zbytky z bříšek palce a ukazováčku.
"Nic lepšího jsem snad nejedl." Zavrní si spokojeně, když je to tentokrát dezert, který se mu ocitne v rukou.
"Sladký jsi sice dost ale…to snad ještě zvládnu. Řekni Hide-chan…" Začne, když mu kousek dezertu slíbne z koutku.
"Dokázal by sis představit lepší snídani? Možná jen víc v soukromí?" Provokuje ho klidně.
"To už by byl opravdu jackpot." Zarazí se, s lžičkou napůl cesty k jeho rtům a vloží si ji nakonec mezi ty své, jak se zapomene.
"Ani jsi mi neřekl, co jsi vyhrál? Kromě mě." Zasměje se, oblízne lžičku a zakrojí, aby mu to ukradené mohl vrátit.
Hide
Musí zvednout koutky rtů vzhůru, když se mu dostane další kreativní odpovědi. Je to pravda, protože on by prostě nesnesl, aby šel nahý a Uru by asi nesnesl, aby šel pokecaný. Takže, kdo bude klusat poslušně za kým? +Jsi pěkně v háji...+ Pomyslí si pobaveně, než mu Uruha sebere talíř s rybou a v dalším okamžiku přehodí jednu nožku přes jeho klín. Je z něj neustále překvapený, ale nebrání se, jen se opře do opěry a sleduje jeho tvář, která je teď o kousíček výš, než jeho. Uru nabere sousto do vlastních prstů a je na tom něco neskutečně sexy a erotického, když mu ho vkládá do úst. Opatrně si ho převezme a jeho prsty olízne. Zvláštní kontrast prostředí a jeho elegantního vzhledu s tím, co zrovna provádí. Přikývne a vezme další sousto. Kari je tekuté, hlavně omáčka, ale ještě chvíli mu poteče po bradě a Uruhovi po prstech a nejspíš zapomene, že není u něj v pokoji. Volnou dlaní ho drží za bok, přejíždí po něm bříšky prstů a sleduje ho, jak si olizuje prsty tam, kde Hide zapomněl.
"Je to moc dobrý..." Souhlasí s ním, ale ani jeden zdá se nemluví o jídle. Propracují se až k dezertu a on natáhne uši po jeho nové otázce.
"Víc v soukromí, hm, ležela by na tobě místo na talíři. Kari pěkně na bříšku, dezert o kousek níž..." Začne být kurážnější, zatímco se baví tím, jak Uru taky neodolá.
"Co jsem vyhrál? Nehynoucí respekt a slávu svojí party, která si myslela, že na to nebudu mít k... hmm... kuráž." Zamrká nevinně. Nakonec dosnídají, jemu se podaří dostat do Uruhy většinu lahve a nakonec je na čase zvednout se a odejít. Celou cestu k autu po něm pokukuje, jestli je namazaný nebo ne, ale umí to dost obratně skrývat.
"Hmm... tak kam tě musím vrátit?" Poklepe prsty o volant, zatímco s autem míří zvolna ven z garáží hotelu. Slunko už je vysoko na obloze a většina lidí v práci nebo se do ní chystají.
Uruha
Spokojeně sleduje, jak se jeho rty dotýkají i prstů a neubrání se ani tomu, aby se sklonil pro polibek. Kombinace skvělého jídla a jeho rtů je něco, čemu prostě nedokáže odolat. Taky proč by měl, je to prý jeho odměna, tak si jí taky můžou užít oba dva. Překvapí ho Hideho představy, zdá se, že se konečně uvolnil a začínají z něj padat nápady, k jejichž realizaci nemá Uru vůbec daleko. Opravdu i v hlavě skládá pokračování tohoto rána?
"Jak moc nízko? Třeba tady?" Zeptá se jej, když mu opřeně kouká do očí a rukou sjíždí po svém vlastním hrudníku, až se zastaví ve svém klíně. Hrozně ho baví jej provokovat ale přitom si není úplně jistý, co by mělo přijít, až odsud odejdou. V tomhle ohledu má pořád trochu mezery. Pak se ale upřímně rozesměje, když prohodí něco o kuráži. Moc dobře si vybavuje jeho výraz, jakmile prošel dveřmi jeho pracovního apartmánu. Bylo na něm vidět, že neví, jestli se náhodou nemá otočit na patě a prostě zdrhnout.
"Tak kuráž, hm." Dobírá si ho trochu.
"Tak to bych ti ji asi měl vrátit, aby se kamarádi nakonec nedivili." Zasměje se znovu, je víc než uvolněný ale rozhodně ne opilý, i když bublinky v jeho hlavě dělají své. Samozřejmě ví, kdy si dávat pozor, aby to celé nepřehnal. Nesnesl by, kdyby se zrovna po tomto hotelu motal. S poděkováním obsluze se nechá vyvést ke garážím a usadit do auta, kde se pohodlně uvelebí, jak jenom mu to pásy dovolí.
"Nebydlím daleko, jeď ještě kousek po hlavní, pak pojedeme doprava, řeknu ti." Sdělí mu klidně, když pozoruje ruch kolem. Našel si větší byt kousek od centra v jedné z výškových budov. Když se nechá vysadit u malého náměstí, nebude Hide vědět, kde ho později hledat. Možná by ho neměl za tu skvělou snídani chtít trápit ale pořád si ještě není jistý, že by to celé mělo pokračovat. Zaplete se do toho příliš a pak bude zklamaný jako tolikrát.
"Tady vpravo." Ukáže na křižovatce a pak kývne hlavou k parkovišti, kde ho nechá zaparkovat a vystoupí. Přešlápne z jedné nohy na druhou u otevřených dveří, protože teď by se měl rozloučit. Zapře se předloktím o rám dveří a nahlédne do auta. Jakmile se jejich pohledy střetnou, je vše, co si naplánoval zapomenuto.
"Víš, pokud nespěcháš do školy." Rýpne si do něj trochu.
"Můžeme pokračovat s dezertem…u mě." Pozve ho neprozřetelně k sobě a nejradši by nad sebou protočil očima v sloup. Zavře dveře, vykročí k domu, kde bydlí a neohlédne se, nechá to na něm. Teď se může rozhodnout, jestli chce nebo nechce. Pokud ano, zavře za nimi dveře a bude se dít spousta věcí a rozhodně nic mládeži přístupno, už jenom proto, že tentokrát o peníze rozhodně nepůjde. Tu chvíli by si hrozně rád užil.
Žádné komentáře:
Okomentovat