Kai x Shinya - Je to práce, Shin-chan. - část 2.

(Kaiův dům)

Kai. Katsu

Sedí u kuchyňského ostrůvku na barové stoličce společně se svým přítelem, ještě pořád probírají to samé a zrovna se sklánějí nad mapou závodiště. Kolem nich jsou dojedené talíře od snídaně i kávová konvice, ve které ještě trochu je. Kai svírá hrnek, který je skoro dopitý, na sobě má pořád oblekové kalhoty a bílou košili vyhrnutou nad lokty s rozepnutými knoflíčky u krku. Oba dva ztichnou a ohlédnou se po Shinyovi, když je pozdraví. Kaiovy oči okamžitě změknou. Je vidět, že je vyspinkaný, umytý a převlečený a dokonce i ta kočka v náručí mu sluší.
"Dobré ráno." Pozdraví on i jeho přítel.
"Pojď k nám, Shin-chan, nestyď se." Pobídne ho, když sklouzne ze židle a dojde k němu. Vezme ho jemně kolem ramen a dovede k ostrůvku, kde je ještě několik židlí.
"Tohle je Katsu-san, můj vedoucí stáje." Nechá je, aby se pozdravili.
"Před ním nemuší cítit rozpaky, on to ví." Uvede ho do situace a Katsu se mírně usmívá pod fousy, ale jinak vypadá sympaticky.
"Už sis asi všiml, co je tohle za místo." Řekne Kai a vykročí k lednici, kde je zbytek snídaně, nachystané jeho hospodyní. Všechno mu to přinese, postaví na další kávu, nalije mu vodu, čaj i džus a přistrčí až k nosu.
"Jez." V podstatě mu nařídí. Je vidět, že jeho přítel je zvyklý. 

"Mám čtyři psy, jsou v chodbě, když se jde ven. Dovnitř nesmějí. Dej pozor na svou kočku, neublíží jí, ale snadno by se tady ztratila a venku jsou nějaké na půl divoké." Vykládá poměrně přísně, jak to tady chodí. Miluje zvířata, ale farma je trochu zákon džungle. Shinya se o svou lásku bude muset starat sám. Pokud uteče, Kai mu tak maximálně může koupit novou.
Katsu si domácího mazlíčka prohlíží trochu skepticky, je tu hodně oken, teras... V tu chvíli je káva dovařena a Kai všem nalije čerstvou dávku.
"V téhle části domu narazíš jenom na hospodyni, ale venku je hodně čilo. Je tu dost práce, ale to se tě netýká. Můj den je díky tomu hodně nabitý. Po pozemcích můžeš chodit, jak tě napadne, nic se ti tu nestane. Na koně dej ale pozor, ať tě nezraní." Nabádá ho a Katsu skloní hlavu, jak se culí. Je to kluk do špatného počasí, vyspí se i na seně a je opravdu zvědavý na tenhle pokládeček v bílé, u kterého se Kai bojí, aby neměl třísku. Začne balit plán, co je na stole.
"Mám práci. Uvidíme se později. Stejně si taky budeš chtít odpočinout. Měj se, Shin-chan." Seskočí ze stoličky a zamává jim, než odejde. Kai trochu stiskne čelist. Shin-chan??? Ještě neví, jestli mu to od něj vadí... Pak ale stočí oči na Shinyu.
"Spal jsi dobře? Našel jsi všechno?" Zeptá se trochu starostlivě. 

Shinya

Výborně, aspoň že s tím ránem se trefil, když už v autě usnul a to se opravdu snažil. Jenže tolik věcí se kolem stalo, nedokázal se překonat, snad to bude moct napravit. Kývne hlavou a prohlédne si prozatím neznámého, než se pomalu vydá směrem k nim, je trochu obezřetný. To, že je tu s Kaiem neznamená, že ostatní ví, co je zač. Stočí oči ke Kaiovi, když jej vezme kolem ramena hned zase k vedoucímu, jak kdyby se snažil odhadnout, co všechno ví. Vzápětí je vše uvedeno na pravou míru. Cítí se trochu zvláštně, když mu řekl, co mezi sebou mají ale z druhé strany, před ním se nemusí přetvařovat.
"Těší mě." Seznámí se velmi lehce a věnuje mu své typicky nesmělé pousmání. Je to moc hezký kluk, určitě by se za ním otočil, kdyby ho potkal někde na ulici. Shiro v náručí se trochu naježí, ona očividně nemá zrovna v lásce nové tváře. Vyhoupne se na židli u ostrůvku a shlédne na tu hromadu nádobí, které se tu válí. Nejradši by zase seskočil a uklidil to, nemá rád nepořádek a tady je ho plno. No, možná později se o to postará. Jen zatím mlčky hladí kočku a vzápětí přikývne, na poznámku ohledně místa.
"Díval jsem se z okna." +Chvilku.+ Připomene si v duchu, proč se vlastně zdržel a do očí se mu promítnou hravé jiskry, které raději schová pohledem před sebe do desky stolu. Kaiův příkaz je jako rána bičem, velmi příjemný, proto neváhá ani vteřinu a začne uždibovat ze snídaně po tom, co Shiro propustí za nespokojeného prsknutí na zem. Je to holt dámička, které kde co není po chuti.
"Není zvyklá chodit ven, doma stačilo otevřít balkón a něco provedla." Sdělí mu jednoduše, když dožvýká třetí sousto a pokrčí rameny. Je přesvědčený o tom, že by ji ani nenapadlo se toulat, snad.
"Koním se budu vyhýbat, zatím." Přitaká Kaiovi téměř okamžitě, jak se sluší a patří.
"Upřímně, ještě nikdy jsem blízko koně ani nestál." Přizná se mu. Hrozně se mu tahle zvířata líbí, jsou krásná ale…ve městě se dostat k nějakému blíž příležitost moc nebyla a pak už ani čas. Dost ho zaměstnávala jeho práce. Jediné, co se mu Kaiově vyprávění nelíbí je nabitý program. Bude se tu toulat celé dny a nejspíš ho ani neuvidí. Koutky mu trochu spadnou dolů, když si to uvědomí. Mohl by třeba začít studovat, když bude mít dost času anebo se postarat o to nádobí, aby byl užitečný. Hospodyně nebo ne, tohle přece zvládne. Mírně se podívá směrem, kde sedí Katsu a vidí, jak se culí. Proč se culí? On tu klidně může být déle jak rok, vůbec mu to prostředí nevadí a to, že vypadá, že se štítí bahna přece neznamená, že takový je. Zamračí se na desku stolu, aby ho nikdo neviděl a nakonec se zvedne, aby z něj všechno sklidil. Nemohl by se na to stejně koukat. Nahází to všechno do myčkuy a pak se otočí čelem k nim, aby se pozadím opřel o linku. To už se s nimi Katsu loučí a Shin stojí jako opařený. No on si z něj snad dělá legraci. To není možné. Našpulí rty, jak si to v hlavě přebírá.+Kdybys věděl, co všeho se mnou prováděli koukal bys.+ Brání se jen v duchu a ohlédne se na Kaie.
"Až moc dobře, to byla tvoje ložnice? Povlečení vonělo jako ty Kai-sama." Zkonstatuje a vzápětí se kousne do rtu. Je moc upovídaný? Snad ne.
"I koupelnu jsem našel, nebylo to tak těžké. Je tu vážně nádherně, tohle je jako ve snu." Obsáhne gestem paže celý dům i pozemky, ze kterých vlastně ještě neviděl nic.
"Musí to tu být obrovské." Dodá ještě tiše a stočí oči ven z okna. Nejradši by se šel podívat ven, všechno prozkoumat ale mnohem raději by tu byl s ním. Pořád ale netuší, jak přesně tohle celé bude probíhat.
"Měl bych se přiznat, že jsem zlobil." Testuje si trochu hranice, které tu budou mít a pokorně sklopí pohled k zemi. Nikdo tu není a je plný očekávání, co na to Kai.
"Napadlo mě, jak vypadáš s bičíkem a v rajtkách." Výmluvně složí ruce před svým klínem. Ovládá se dokonale, aby se neculil ani neusmíval. 

Kai

Kai se jemně pousměje a napije ze svého hrnku.
"Ano, to byla. Můžeš mít svou, pokud budeš chtít, ale... když už jsi tady..." Proč by chodil spát sám, když ho může Shin hřát do boku? Aby mu ukázal hranice? Měl ho v kleci? To není tak úplně jeho styl. A rok je moc malá doba. Pokývá hlavou na to o koupelně, sleduje jeho spokojené oči a hlavou se probírá vším ohledně toho, že u koní nikdy nebyl, až po to, jestli bude kočka sama dost rozumná. Viděl na svém příteli, co si o tom myslel, ale tohle nebyl jeho dům. Když bude Shinyu moc trápit, zakáže mu chodit dovnitř a bude vymalováno. Mohli k sobě mít blízko, ale Kai ho pořád platil.
"Říkal jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Jen jsem si nebyl jistý tím venkovem." Řekne mu upřímně.
"Pozemky jsou obrovské, dům až tolik ne." Bydlí tu sám, rodiče žijí jinde. Nesnesl by, aby mu do čehokoliv mluvili, i když má s otcem výborný vztah. Od dětství byl velmi samostatný a dominantní, svůj prostor na život si chtěl utvářet sám. I přesto o jeho slabosti otec věděl a kupodivu mu s ní občas pomáhal. Tak jako v případě Shinyi, ale o tom on nevěděl, myslel si, že ho získal úplně sám.
"Neuklízej tady, od toho máme zaměstnance..." Broukne měkce a ignoruje fakt, že zaměstnanec je tak trochu i jeho milenec. A pak mu Shinya řekne něco překvapivého. Nakloní hlavu k rameni a pozvedne obočí, ale něco v něm se probudí k životu. Tohle je přesně to koření, na které čekal.
"Vážně?" Dvakrát rychle zamrká a klesne krátce očima na jeho klín. Skutečně má na mysli to, co napadlo Kaie? Ne, to by... udělal by to?
"Asi bych se o tom měl jít přesvědčit..." Řekne velmi vážně. V posteli by po tom jistě měl být nějaký pozůstatek. Je možné, aby ho taková představa vzrušila natolik, že by si s ní pomohl při ranní erekci? Hned po příjezdu? Tolik se mu líbí? Kaiovo ego to samozřejmě vyžene pěkně vysoko. Sklouzne ze židle, dojde k němu a zahákne prst za ten jeho nový obojek. Beze slova ho vede, trochu vleče za sebou - rovnou do ložnice. Za dveřmi ho odstaví u krbu a přejde k posteli, kterou jedním prudkým mávnutím rozestele. Káravě se po něm ohlédne a natáhne dlaň, aby jí přejel po matraci. Je mokrá... doopravdy je. Jeho vzrušení se dostaví okamžitě a velmi bolestivě. I přes to, jak nazlobeně teď vypadá, si ale nic nemůže přát víc, než tohle. Projde se k oknu u vstupu na terasu a dotekem tlačítka nechá rolety, aby se stáhly. Stejně vycházkově přejde i ke dveřím, aniž by se na Shinyu podíval a jednoduše je zamkne. To proto, že je den, kdyby náhodou... třeba hospodyně... Bradou ukáže na kobereček před postelí.
"Klekni." 

Shinya

"Nechci." Pípne tiše ale on tu není od toho, aby cokoliv chtěl. Chce se mu válet v peřinách, když nebude doma, vlastně hlavně, když bude. Stojí před ním s rukama složenýma před klínem a čeká, jestli se dostaví chtěný efekt. Musí, jinak by si nedokázal vysvětlit svou přítomnost tady. Jestli tohle nezabere, tak to zkusí jinak ale... Ani netuší a nedokáže si představit, jak musí být pozemky velké ale počítá, že by je neobešel ani za dva dny. Ani se nepohne, když přijde otázka, jestli to myslí vážně. Neodpoví, jen se jeho tělo podvědomě jemně roztřese očekáváním. Jen krátce vzhlédne, když mu Kai řekne, že by se o tom měl jít přesvědčit.+Ano, to měl a hned.+ Provokuje ho dál alespoň v duchu, teď by přece nic říkat neměl. Srdce mu vynechá několik úderů, když se rozejde směrem k němu a tváře lehce zrudnout horkem, jež prostupuje celé jeho tělo. Vezme ho sebou nebo ho tu nechá stát? Krátce, hlasitě vydechne, když ho vezme obojek a spěšně za ním kráčí do ložnice. V očích mu svítí vzrušení z toho, co se bude dít. Odhadl to dobře, kdyby ne, nemohl by dělat svou práci a už vůbec by tu nebyl. Samozřejmě zůstane stát na místě, prsty propletené do sebe před tělem a kouká do země, jen po očku sleduje jeho pochod k roletám. Nové zašimrání v podbřišku, když je zatáhne, druhé jakmile se ozve typický zvuk zamknutí dveří. Když se nedívá spokojeně se pousměje a zavrtí na místě, jakoby se nemohl dočkat. Připadá si trochu jako dospívající, když se tu zamykají v ložnici ale je v tom něco dráždivého. Pokračoval by Kai, kdyby se někdo dobýval dovnitř? Jen ta představa a k tomu Kai, který vysloví příkaz, mu způsobí, že už je zase vzrušený. S ním to jde opravdu rychle, jak by taky ne, když mu před chvílí stačila jen představa. Je z něj úplně mimo a projevuje se to pořád. Plynule přejde ke koberečku před postelí, nespěchá, jen se trochu líně zhoupne v bocích a pak pomalu klesne na kolena. Kobereček je měkký, vůbec ho netlačí a i kdyby, něco přece vydrží. Na tohle je totiž přesně stavěný, tohle chce a dostává se mu vlastně ještě mnohem víc. Zlobil, přijde trest, když bude hodný, dostane odměnu a jen ten pocit je opojný. Nedočkavě si kouše spodní ret a přemáhá nutkání vzhlédnout. Nevydrží to, prostě ty očka zvedne a podívá se na něj. Hrozně mu to sluší, jak tam tak stojí. Ještě jeden příkaz a nebude snad potřebovat ani svou ruku. Přiměje se zhluboka nadechnout, aby se ovládl a mohl se víc soustředit na to, co přijde. Jestli to nedokáže, budou hotoví za pár vteřin. Vůbec si při svých myšlenkách neuvědomuje, že se jeho madam kočka škrábáním dobývá do ložnice. Nejradši by mu řekl, aby si ten bičík opravdu vzal a naplnil tak své ranní představy. Byl by moc drzý, kdyby si to dovolil? Vzpomene si na obsah dvou konkrétních tašek a vyhledá je pohledem. Je toho tam spousta, bude chtít něco použít? Vezme ho pak do herny, o které mu říkal? Asi spíš ne, když zamkl, škoda. 

Kai

"Čelem k posteli." Doplní svůj příkaz jasně a počká, až se Shinya pohne a vyplní jeho přání. Vidí na něm, jak najednou rychleji dýchá, ví, že ho tím vzrušuje, ale to sebe taky. Už jen to vědomí, že tohle s Shinyou cvičí... většina lidí by to nikdy nepochopila. Ta kočka za dveřmi ho tedy pořádně štve a k tomu budou poškrábané. Co asi bude dělat, až si Shinya zakřičí? Popojde k němu blíž, podívá se mu rovnou do očí, když si Shin dovolí zvednout k němu pohled a sleduje ho, jak se otáčí i po taškách. Předkloní se, dlaně opře o kolena a přiblíží rty k jeho uchu.
"Myslíš si, že si cokoliv z těch věcí tam zasloužíš?" Pronese jako když se táhne med, skoro šeptá. Chvíli je ticho.
"Ne... určitě ne." Zavrtí hlavou a zase se narovná. Za bradu ho vytáhne na kolenou do vzpřímenější pozice a pak dlaní přitlačí mezi jeho lopatkami, aby ho donutil nalehnout horní polovinou těla na matraci, rovnou nad ten mokrý flek. Bude mít tvář jen malý kousíček od něj, až s ním skončí. Špičkou nohy ho přiměje víc rozkročit a pak přejde ke své skříni. V jedné ze zásuvek je lano. Obejde ho zezadu, zručně omotá jeho zápěstí, vyrobí na něm složitý uzel a pak si podrží jeho konec v rukou, zatímco vykročí podél postele na druhou stranu. Uváže lano kolem kliky od dveří na terasu a zatáhne natolik, aby se Shin musel na kolenou ještě trochu víc zvednout. Je to velmi nepohodlné, táhne to jeho tělo přes postel, ale na chodidla nesmí, ne ne ne. Ruce mu to napíná přes matraci a nutí ho to sklánět tvář nad to místo. Tak.
"Opovaž se hnout." Pohrozí mu, když se vrátí za jeho tělo a přidřepne si, aby mu dlaně protáhl kolem boků a rozepl kalhoty. U toho po tajnu nasaje jeho vůni a pro sebe se pousměje. Bez okolků mu stáhne kalhoty pod boky, ale nedotkne se žádného místa, skoro ani holé pokožky. Zase se narovná, zůstává za Shinyovými zády a ozve se tiché cinkání jeho pásku, zatímco si ho prohlíží. Nechá ticho, aby prostoupilo ložnici, pohledem se kochá tím dokonalým výstavním pozadím, přehnutým o hranu postele. Asi ho to tlačí v klíně. A pak pásek zasviští vzduchem a dopadne rovnou na jeho polovičky. Ať klidně křičí. A hospodyně, ať se opováží něco říct. Dává si pozor, aby mu neublížil, aby to nebylo do krve, není sadista, nechce ho mrzačit. Rozpřáhne se a udeří ho po druhé. A pak ještě jednou. Kůže jeho pozadí začne rudnout a natékat a on pohodí hlavou, jak se jeho erekce bolestně hlásí o pozornost.
"Ještě pořád je tam mokro? Myslíš, že to někdy uschne? Máme čas..." Hrozí mu a pásek zasviští po čtvrté. 

Shinya

Samozřejmě, že splní Kaiův příkaz bez váhání. Jeho hlas je neskutečný a tělo Shinyi podle toho dokonale reaguje. Jak kdyby byl pánem jeho svalů Kai a ne on. Všechna nervová zakončení má natočené jeho směrem a kouká na postel s očekáváním, co si na něj vymyslí. Nejradši by pootočil hlavu za ním, když přiblíží rty k jeho uchu a zašeptá mu, co si nezaslouží. Má pravdu, přece byl zlobivý, přijde trest a on se ho nemůže dočkat. Vnímá Kaiovu blízkost ale vzápětí o nic přijde. Slyší otevírání skříně, natahuje uši, aby mu cokoliv prozradilo, co z ní bere. Dozví se to vzápětí, když uvězní jeho zápěstí. Snaží se ovládnout svůj dech, jde to těžko, srdce už mu mlátí jako splašené a to se nic neděje. +Uklidni se.+ Snaží přesvědčit sám sebe. Musí se soustředit a zrovna teď na to, aby se pohnul trochu společně s ním, jak provaz táhne jeho ruce, jak je Kai táhne a přivazuje je ke klice. Je vynalézavý, poradí si i tady. Nepohodlná poloha jej ale nemůže vyvést z míry, právě naopak. Těkne očima k matraci a uvědomí si, že je přesně nad oním místem. Před nějakou dobou ležel právě tady a myslel přitom na svého momentálního trýznitele. Bože, ještě chvíli a vážně se neudrží. Vzdychne si trochu zmučeně, když kalhoty opustí jeho boky. Cítil je jak se sunou dolů, má je příliš na tělo, aby tomu bylo jinak. Látka ho pěkně podráždila, jak kdyby to ještě potřeboval. Jinému by cinknutí pásku napovědělo, že se Kai svléká. On však tuší, že to tak nebude a že je to kvůli pásku a ne kvůli kalhotám. Dostane jím, to prostě ví. A taky, že ano. Na první ránu se vždycky těžko připravuje, takže sebou trhne a krátce vyjekne, jakmile se ozve pálení na jeho pozadí. Přijde druhá rána, která je vedena do stejného místa. To už vážně bolí ale to si přece zaslouží. Skousne si spodní ret, aby hlas neopustil jeho hrdlo, jen se dlouze nadechne a stiskne víčka k sobě. Postel jeho klínu prostě překáží a pro ostatní by to nebylo nic příjemného, pro něj vlastně ano. Přijde třetí rána, po které už opravdu vykřikne a celé jeho tělo se rozechvěje očekáváním. Po otázce následuje zatím poslední.
"Je tady morko Kai-sama." Odpoví mu tiše a není si jistý, jestli vůbec smí mluvit. Přijde další trest? Určitě ano. Pálí to jako čert alel pro něj je to spíš přilívání do ohně touhy, který Kai tak krásně rozfoukal. Trhne rukama k sobě, jak kdyby se snažil uvolnit a způsobí si tak další příval bolesti, který na pár vteřin přebije tu na zadku. Koncentruje se na svůj dech, když se uklidní a bolest částečně odezní.
"Uschne, určitě brzo." Pokusí se mu dál odpovídat, aniž by věděl, jestli smí a krátce svěsí hlavu mezi ramena, aby dal trochu odpočinout svalům, skoro by se mohl dotknout místa, kde jsou pozůstatky jeho zlobení. 

Kai

Ložnici protne Shinyův výkřik. Těžko říct, jestli je tohle zvrácenost nebo ne, ale má ho plné uši a chce ho slyšet zas. Ne proto, že by ho toužil bít jako psa, ale proto, aby věděl, jak se ten bolestný mísí ve slastný, jak to zní a chutná a jak toho příště docílit zase. Na krátko počká na jeho odpověď. Sleduje jeho pohyb. Tohle určitě bolelo. Na rukou, kde je hrubý provaz, v klíně, kde je dřevěné rámování postele, v jeho zádech, když je v téhle nepříjemné poloze. Ale udělal si to sám.
"Jsi malý provokatér. Věděl jsi, co se stane, a proto jsi to udělal. Takže jsi zlobit chtěl." Bože, jenom ta představa, jak tu seděl a pomáhal si... Kai musí zaklonit hlavu a chvíli zhluboka dýchat. I pro něj je tohle životní styl a ne otázka jednoho sexu, a proto... Přidřpene si za něho, celé tělo přitiskne k němu, tvář zaboří do jeho vlasů a zhluboka se nadechne jeho vůně. Protáhne dlaně kolem jeho boků, pohladí ho po pažích tam a zase zpět, pak jimi přejde na prsa, přitlačí, aby jeho kůži skutečně promnul a pohýčkal a přes ně se dostane až na břicho, kde ho pohladí po vzrušeném klíně.
"Tak víš, co bude tvůj trest, Shin-chan?" Šeptne tiše, než mu olíbá ouško.
"Já jsem ještě nespal. A ty už ano... Takže teď půjdeš ven, budeš hodný, prohlédneš si farmu a celý dům, donutíš kočku, aby neničila dveře, klidně si půjči můj pásek... a když to všechno dodržíš... tak možná večer." Poví mu a nebesa vědí, že by ho měl nejraději hned teď. Mučí je oba. Sebe i jeho. A spát v posteli bez něj, v peřinách, vonících po něm, teď už úplně, když by ho mohl pomilovat a mít u sebe... to bude hrozné. A krásné.
"Kdybys něco potřeboval, obrať se na hospodyni nebo je venku Katsu-san. A nezkoušej mě budit... to by se ti nelíbilo." Poví mu něžně, než znovu pohladí celé jeho paže a rozplete provaz, který ho drží. Na ten zadek si dneska asi nesedne, ale alespoň nepoleze na žádného koně bez něho. U toho chce být jako první. Shinyovo tělo mu povolí do rukou, ale on ho jen jemně plácne po stehnu a vstane.
"Tak šup..." Kývnutím brady ho pošle za dveře ložnice a sám se začne svlékat z košile a odhazovat ji na sofa v jejích nohách. Sprcha počká, začíná být vyřízený. 

Shinya

Zakňučí jako poraněné štěně, tohle vážně bolí. Ale zasloužil si to, je to jeho trest a on si ho s radostí vytrpí, protože pak přijde odměna, určitě. Jen ta myšlenka ho donutí hlasitě zasténat, když se neskutečná touha mísí s bolestí. Nic lepšího, co zažívá s ním, neměl, nikdy.
"Kai-sama." Vydechne zmučeně, jakmile ucítí jeho tělo na tom svém. Jeho doteky jsou dokonalé, hřejí jeho tělo a ženou jeho slast na maximum. Každý sebemenší pohyb jeho dlaní je výbuch neskutečné extáze, až se mu zatmívá přes očima.
"Prosím, ještě." Žadoní tichým hlasem podbarveným touhou. Tlačí se proti jeho tělu, i když mu to svázané ruce příliš nedovolí. Bude mít hrozně sedřená zápěstí ale na to teď vůbec nedokáže myslet. Snaží se alespoň pootočit hlavu jeho směrem ale je to marné, nejde to tak, jak by si přál. Chce slyšet svůj trest, aby potom přišli něco krásného. S tím to ale nepočítal. Z jeho rtů se vydere skoro až vzlyknutí. Bude muset být bez něj až do večera a pak budou spolu? Zas tolik toho neprovedl.
"Už budu hodný vážně." Snaží se ho přesvědčit ale je to marné. Nechá ho, aby mu rozvázal ruce a pak se postaví. Neubrání se prosebnému pohledu s nádechem smutku ve tváři ale už mu neodporuje. Prostě si jen natáhne kalhoty, natáhne svetřík a s pohledem sklopeným k zemi jen přikývne.
"Hai Kai-sama. Dobrou noc." Popřeje mu ještě, než se vyšourá ze dveří, za kterými sedí Shiro a hodí po něm vražedným pohledem. V klíně ho tlačí jeho vzrušení a potlačuje nutkání provést pár pohybů, stejně jako když se vzbudil.
"Ještě ty začínej." Sjede ji na první dobrou ale nakonec k ní přiklekne a pohladí. Ohlédne se ke dveřím, nejradši by šel zpátky a nechal se dál mučit, jen aby byl s ním. Tohle je mnohem horší trest, než kdyby ho pořádně seřezal. No, jeho zadek by už asi o moc víc nesnesl. Vstane, otevře kočce konzervu s tím nejlepším tuňákem, kterou přivezli sebou a rozhlédne se po kuchyni. Nakonec si uvaří kávu do hrnku a vydá se i s ním na obhlídku pozemků, jak mu Kai nařídil. Vymění svetřík za triko a silnou, chlupatou mikinu, kterou má snad o půli stehen, takže není vidět jeho malý, velký problém a rukávy zakrývají ruce až po konečky prstů. U dveří si nazuje vysoké boty pod kolena a vyrazí, pomazlí se čtyřnohými obyvateli chodby. Tohle by asi Kai vidět neměl. Rozhlíží se zvědavýma očima kolem, vždycky slušně pozdraví a snaží se ignorovat zvědavé pohledy. Svým světlým oblečením, tedy kromě kalhot, obojkem na krku a zdánlivě nejistým pohledem se sem vůbec nehodí. Nakonec ho kroky zavedou až do stájí. K žádnému koni nepůjde není blázen ale kouknou by se mohl. Zastaví se tak v půli, když ho zaujme jeden z koní a nakukuje do boku, aby si lépe prohlédl, dokonce i na špičky se vytáhne. Přidržuje se a rukáv mikiny na oné ruce mu sklouzne a odhalí rudé pozůstatky lana.
"Páni, krása." Broukne zasněně.

Kai, Katsu

Jakmile se dveře zavřou a Kai zůstane v ložnici sám, ztěžka dosedne na postel v jejích nohách a promne si tvář dlaní. To jeho prosení, tisknutí jeho těla proti němu, vzlyk, který nemohl přeslechnout. Pořád ho cítí na své kůži rukou, jako by tu byl. Tohle je vražedné, neskutečné... Z této části domu není vidět ven do farmy, jen do malé zahrady v japonském stylu a na živý plot, aby se sem nikdy nedostal nikdo nepozvaný. Můžou po ní chodit nazí a nikdo se to nedozví, takže se po něm ani nemůže podívat z okna. Plácne sebou dozadu a ještě chvíli tak zůstane. Pohladí vlastní vzrušený klín, ale... ne... bez něho ne. Zase vstane, obejde ložnici, aby odvázal a uložil lano, pak se dovysvlékne, oblečení hodí do koše na prádlo, pro které si pak chodí hospodyně a zaleze si do postele. Musí k sobě přitáhnout alespoň ten polštář, na kterém Shinya před tím psal. Je cítit jeho parfémem a jím.
Katsu je zrovna sehnutý v boxu naproti, rozhazuje slámu po zemi a kontroluje koňské spěnky, když zaslechne hlas nového obyvatele farmy. Narovná se a spatří jeho záda, když nakukuje k jednomu z koní. Lišácky se usměje.
"To je, taky je to Kaiův kůň." Řekne zvesela a vyjde z boxu ven. Pečlivě za sebou zavře západku a opře se o dveře, zatímco mu kůň, u kterého byl, cílevědomě okusuje rameno. Destička na dveřích boxu u Shinyi hlásá jméno Almond Eye. Je to tmavě hnědý anlglický plnokrevník, vysoký hřebec, ale jsou tu i vyšší koně.
"Má rodokmen jako anglická královna a cenu si ani nepředstavuj. Už nezávodí. Ne v dostizích." Řekne mu, protože nemá ponětí, čemu Shinya rozumí a čemu ne. Napůl pobaveně si prohlédne celou jeho nevysokou postavu zahalenou v té roztomilé chlupaté mikince. Bude špinavý, jakmile se tu něčeho dotkne a ty chlupy se taky pěkně natáhnou koňskou vůní, ale co. Nejdřív očima skončí u jeho zlatého obojku,šperku, který říká opravdu všechno a potom jimi sklouzne i na poraněnou ruku. Do vteřiny je mu jasné od čeho. Vrhne po něm starostlivý pohled jako by se ho očima ptal, jestli je tohle opravdu to, co chce. +Nepočkal ani až si zvykneš?+ Pomyslí si... A ne, nerozumí tomu.
"Chceš vidět i ostatní?" Ukáže mu prstem víc do nitra stáje a vykročí po jeho boku, zatímco za sebou táhne koště.
"Tohle všechno jsou soukromí koně. Ti závodní jsou ve velké stáji o kus dál. Nejsou všechny jenom Kaie, ale taky jeho sponzorů, rodiny, jiných majitelů, co je tu mají v tréninku... tihle dva jsou do spřežení, máme i bryčku." Vypráví, když se zastaví u skříněk v čele stáje, kde jsou nějaké léky pro koně. Vytáhne odsud dezinfekci a obinadlo na koňské nožky. Bez ptaní vezme jeho ruku do své, polije ji a začne ji omotávat. 

Shinya

Nemůže odtrhnout oči od hřebce, je vážně krásný. Ne, viděl moc koní ale tenhle ho uchvátil na první pohled. Ani ve snu ho napadlo, že ve stájích není sám. Prudce sebou trhne s přistiženým pohledem za sebe, aby zjistil odkud hlas jde. Slyšel ho jen jednou ale dokáže ho dost dobře přiřadit ke tváři. A neplete se je to Katsu. Je Kaie, to si mohl myslet. Měl tušit, že nebude mít nic obyčejného. +Ani ty nejsi obyčejný, v jistém smyslu.+ Proběhne mu hlavou, když kouká na další osobu ve stáji.
"Nevím kolik stojí takový kůň." Jak by taky mohl, kdyby se ovšem zeptal, kolik stojí bič, to je jiná. Jemně se uculí nad svými myšlenkami s pohledem upřeným do země a popotahuje si rukávy mikiny.
"Proč nezávodí?" Zeptá se zvědavě, když modré očka zase zvedne. Má čočky, opět. Bez nich už si to příliš nedokáže představit, pokud není doma. Zatahá se za konečky vlasů a rozhlédne se po stáji, chtěl by toho tolik vidět a nejradši by se šel podívat na Kaie, jak spí ale to přece nesmí.+Škoda.+ Povzdychne si v duchu.
"Hai, moc rád. Nikdy jsem na podobném místě nebyl. Povíš mi, co všechno se tu děje?" Chtěl by znát chod celého tohoto místa, vlastně aby věděl, jaký má Kai program a mohl se mu dost dobře přizpůsobit.
"Mohl bych s něčím pomoct?" Zeptá se podruhé. Nebojí se práce, to vůbec. Kdyby nepracoval v clubu, nejspíš by trávil celé dny v jiné práci. Neštítí se vůbec ničeho a stáj mu příjemně voní. Kráčí po jeho boku a nakukuje do každého stání.
"Takže něco jako hotel pro koně?" Nadhodí první myšlenku, která ho napadne. Asi s nimi i pracují, to si dost dobře dokáže domyslet.
"Co obnáší takové starost o koně?" Vyptává se dál a popouští uzdu své zvědavosti, než mu dojde, jak moc.
"Promiň." Sepne ruce před tělem.
"Neměl bych se tolik ptát, určitě máš dost své vlastní práce a…" Nedořekne, protože už Katsu svírá jeho ruku a začne mu ošetřovat zápěstí.
"To, to nemusíš, poradil bych si později. Jsem zvyklý." Brání se trošku a jemně trhne rukou dozadu ale nevysmekne se mu. Tohle nezná, takovou starost, aniž by tomu cokoliv předcházelo. Kromě Seny a jeho přátel ale to bylo vždycky po práci. Je z toho trochu nesvůj a tváře mu jemně zrudnou. Bude po něm pak něco chtít, nikdy to není jen tak. Nezná to. Sleduje jeho prsty, jak obratně ošetřují jeho zranění a svým způsobem s emu to líbí, nebránil se, když ho někdo chtěl ošetřovat. Možná proto je z Kaie tolik unesený. Má svoje potřeby a tohle je jedna z nich.
"Arigato." Zvedně k němu vděčné oči a jemně, zdánlivě nesměle se pousměje, než pomalu odhrne rukáv i na druhém zápěstí, kde je velmi podobné zranění. Někde uvnitř si uvědomuje, že se mu to celé líbí. Do hlavy se mu však dostává myšlenka, že by byl raději, kdyby to dělal Kai, má ho prostě plnou hlavu. Teď se však do ní celkem schopně dostává tvář naproti němu. Je sám ze sebe hrozně zmatený.
"Kolik ti je…" Zarazí se a sklopí oči.
"Totiž, jak dlouho tu pracuješ?" 

Katsu

"Protože už má kariéru za sebou, ale Kai na něm pořád skáče parkur, na to ještě stačí. Koně nevydrží běhat překážkové dostihy moc dlouho, víš? Tomuhle je už deset, ale to je na skoky akorát. Je to zkušený kůň." Rozesměje se, když chce Shinya znát všechno.
"Na to by nám asi jedno odpoledne nestačilo." Rozhlíží se okolo, co by mu tak mohl přidělit za práci, než dojde na ty jeho ruce.
"Hmm..." Broukne jenom nesouhlasně, když mu řekne, že je zvyklý. Tohle není nic, na co by si měl zvykat. Můžou spolu mít drsný sex, ale tohle? Koutky se mu zvednou výš, když mu Shinya ochotně nastaví i druhé zápěstí a začne ho ošetřovat podobným způsobem. Vymění si s ním pohled a musí říct, že ze všech kluků, co kdy viděl, je tenhle opravdu jedinečný. Je mu jasné, že má na vlasech barvu a v očích čočky, ale vypadá jako anděl, ty rysy jsou neskutečné. Moc se mu líbí. A to nesmí. I když je vlastně koupený, není to jeho přítel. Je to cenný kus, tak jako Kaiův kůň. Jeden má drahou ohlávku a druhý drahý obojek. Pohladí obě jeho zápěstí, když jsou ovázané a svěsí ruce, aby se vzápětí znovu rozesmál.
"Kolik je tobě?" Vrátí mu to hned, ale pak si dlaní prohrábne delší černé vlasy.
"Třicet a pracuju tady čtyři roky. Pojď." Vezme ho za ruku a zavede do boxu s dalším krásným koněm, klasickým hnědákem. Všechno to jsou plnokrevníci, většinou angličtí.
"Tohle je Miracle. Je to hodná kobyla. Můžeš jí vyčistit, bude ti vděčná." Uváže klisnu za ohlávku ke žlabu a nechá box otevřený. Na jeho dveřích je její osobní čištění. Sundá ho a podá mu ho.
"Tady tohle je hřbílko. Podržíš ho takhle a těmihle tahy ji vyčistíš od prachu a špíny. Až to bude vezmeš tenhle kartáč a vyleštíš ji. Nohy udělám sám. Pozor na slabiny, jsou lechtiví. Stůj u ní co nejblíž, tak tě nikdy nekopne. Takhle." Předá mu hřbílko a postaví se za jeho záda, aby společnými tahy začali koně čistit. Pak přesune dlaně na jeho boky a postaví ho těsně ke koni.
"Neboj se ani břicha. Nejdřív ji pohlaď tam, kde chceš sahat, ať ví." Miracle spokojeně přežvykuje a moc si jich nevšímá.
"Chce to sílu, neboj se přitlačit, bude jí to příjemné." Sám si vezme kopytní háček, postaví se k němu zády a čelem ke dveřím z boxu a opře se do koně ramenem, aby mu podal nohu. Položí si ji na kolena a začne čistit kopyta.
"Je to hotel pro koně, přesně. Právě přišla pokojová služba." Zafuní.
"A co obnáší starost o koně, to už zjišťuješ. Ráno se brzo vstane, dá se jim seno a pak se pustí ven podle toho, co je ten den čeká. Pak se musí vyčistit všechny boxy a když se koně vrátí, tak i oni, jejich výbava, večer zas žerou. Pořád něco..." Heká, než nohu pustí a přesune se na druhou stranu k té druhé.