(Byt Shinyi, Kaiův dům)
 |  |
Shinya
Vytřeští je, otočí se na něj a pak zase zpátky na auto, prostě nevěří, co vidí. Tímhle by vážně měl jet?
"Páni, tohle jsem snad ještě neviděl." Vyjde z jeho rtů, aniž by si uvědomil, že něco vůbec vyslovil a nedokáže odtrhnout oči od blýskavého modelu Rolls-royce. Ne, opravdu to nikdy neviděl snad ani projet. Má pomalu strach do něj nasednout a jeho oči jsou zaskočeně plaché. Otálí, než se opravdu usadí s rukama složenýma v klíně. Bojí se na cokoliv sáhnout, co kdyby něco rozbil! Navede jej směrem, kterým se má vydat a najednou se mu nad hlavou rozsvítí světýlka.
Dělá mu to schválně, on snad úžasem umře. Kouká nad sebe kolem sebe a má pocit, že hvězdy na obloze zblednou závistí.
"Páni. To je..." Vydechne tiše a úplně mu dojdou slova. Nic krásnějšího nikdy neviděl. Světýlka se mu odrážení v očích na jeho rtech se trvale usadí okouzlený úsměv. Tohle je jako ze snu, jen s tím rozdílem, že ho bude platit, jenže je to věc, na kterou teď vůbec nedokáže myslet. Přijde mu to jako chvilka, než zaparkují před domem, kde se nachází jeho byt. Málem několikrát zabloudili, protože se nebyl schopný soustředit na cestu, připadá si trochu hloupě ale snad mu to Kai odpustí. Odemkne dveře do chodby v přízemí a tváře mu zrudnou, když si uvědomí, v čem bydlí a jak jistě musí bydlet Kai. Krátce se po něm nejistě ohlédne, jak kdyby přemýšlel, jestli ho nechat za dveřmi ale to by snad bylo ještě horší, co kdyby si to rozmyslel. Vyjedou výtahem skoro až nahoru, kde se nachází dalších pět bytů a dovede jej až ke dveřím toho svého. Trochu se mu roztřesou ruce, když má odemknout ale z druhé strany se ozve tiché mňoukání, které ho donutí si pospíšit. Jakmile otevře dveře, vezme sněhově bílou kočku do náruče a ona mu oplatí starost táhlým a vyčítavým zamňoukáním, než na Shinyu upře oči, každé z nich je jinak barevné.
"Shiro-chan, už jsem doma." Zarazí se uprostřed pohybu a ohlédne se na Kaie s tvářemi rudými, tohle vidět úplně nemusel.
"Vezmu si jen pár věcí, udělej si pohodlí. Dáš si něco Kai-sama?" Klidně vytasí to nejlepší, co doma má. Míří z chodby rovnou do prostorného a světlého pokoje, kde převládá bílá barva, který slouží jako jídelna, obývák i kuchyň zároveň. Rozsvítí bodovky na stropě, které rozzáří celý prostor a pustí kočku na zem. Ta se protáhne kolem Kaiových nohou s hrdě zvednutou hlavou i ocasem, hodí po něm vyčítavým pohledem, jak kdyby tu neměl co dělat a uvelebí se na pohovce, skoro to vypadá, že ji chce zabrat celou pro sebe. Očividně je tu ona paní bytu a rozhodně ne Shinya.
Kai
"To je dobře, nemám rád věci, co mají ostatní..." Řekne a asi je to jasné, když si klenot Mihrunisy zrovna sebejistě stěhuje domů, aby se na něj náhodou nikdo nemohl ani dívat, až ponese okolo pití. Trpělivě počká, až se Shinya konečně usadí a zabouchne za ním dveře. Pak usedne na svoje místo, připoutá se a společně vyrazí. Pustí mu k tomu příjemnou tichou melodii a samozřejmě rozsvítí desítky zabudovaných světýlek ve střeše vozu i po jeho interiéru. Sám je má rád a nepochybuje o tom, že udělají dojem. Efekt se dostaví okamžitě. Dovolí si krátký pohled vedle sebe, aby alespoň zahlédl výraz jeho tváře a znovu se spokojeně usměje. Tyhle věci jdou tak snadno, když má jeden dostatek peněz... Shinyovi tohle auto taky moc sluší. Mají ho i v bílé... i když je možná moc mohutné, ale zase dostatečně luxusní. Problém je spíš ta cenovka. Už za něj utratí neskutečné jmění, do toho musí vydělat na všechny koně a o ceně vozu ani nemluvě. Bude muset trochu počítat a věřit v dobré dostihy, ale Shinyu hledal příliš dlouho, než aby ho tam nechal. Brzy zaparkují před domem, kde bydlí, i když to chvíli vypadalo, že Shin je ve mstě dva dny. Buď má hrozný orientační smysl nebo se něco děje, ale to nevadí, on se o něj rád postará sám. Ani teď nedokáže příliš vnímat jeho ostych, připisuje ho jeho přirozenosti a plachosti a je z toho řádně v pasti, ale opravdu moc se mu takhle líbí. A pak uslyší to zamňoukání. +On ji vážně má...+ Nejradši by se plácl do čela a rozesmál, ale jen si za ním promne rty a počká, až tu chlupatou bílou kuličku uvidí na vlastní oči. Kočka je moc krásná, zrovna jako Shinya, načesaná, opečovávaná... a začíná i na stejná písmena... +Shinya a Shiro... Jmenuješ se špatně...+ Pomyslí si na svou adresu, ale vstoupí za ním a zavře dveře.
"Iie, děkuji. O mě si starost nedělej." Řekne mu, když se rozhlédne kolem sebe a po všem, co má Shinya rád. Musí si toho zapamatovat hodně, jenže vnímá spíš jeho upřímně rudé tváře. Mohl by tak klidně zůstat na pořád. Kočka nebo kocour, zatím neví, se mu otře o nohy. Shlédne na ni, ale pak se rozejde za ním do pokoje a posadí se na pohovku s nohou přes nohu. Je odtud příjemný výhled na noční město.
"Do Nagana je to tři hodiny cesty, když jsou silnice prázdné. Před svítáním tam budeme." Zvedne trochu hlas, aby ho Shinya slyšel, zatímco balí, když mu konečně prozradí, kam vůbec pojedou. Mohli by jet i Shinkanzenem a zkrátit čas o polovinu, ale... je ten typ, co nevyleze z auta, když nemusí. Kai vlastně vůbec neví, jestli Shinya tuší, kdo je, čím se živí...
Shinya
Když Kai odmítne jakékoliv občerstvení, krátce kývne hlavou a zamíří do ložnice, aby vyhrabal svůj kufr. Musí se co nejrychleji sbalit, aby příliš nezdržoval. Ohlédne se ještě ode dveří a nepatrně se pousměje. Kai je prostě nádherný, nemůže si pomoci a jak tam sedí, vedle něj jeho kočka. Prostě se mu ten obyčejný pohled líbí. Krátce vydechne, než opravdu zmizí za dveřmi pokoje. Nemůže tak vidět, jak se bílá kulička přestane rozvalovat na pohovce, posadí se a propaluje Kaie pohledem, jak kdyby přemýšlela, jestli jejímu páníčkovi náhodou nechce ublížit. Nakonec se pomalu a ladně rozejde k němu dávajíc mu najevo, že sedí na jejím gauči. Položí mu přední packy na stehno a zatne své drápy, hned ladně seskočí z pohovky, kdyby náhodou nezvaný host chtěl přejít do proti útoku a ještě na něj uraženě prskne, jak kdyby za to mohl on, že musela dolů."Nagano?" Vykoukne ze dveří, když zaslechne místo, kde teď bude žít.
"Tam jsem ještě nebyl, jaké to tam je?" Zeptá se ho zvědavě a zase zapluje do pokoje. Má hromadu oblečení, teď už roztahané po velké posteli a snaží se vybrat, co si sebou vůbec vezme. Všechno to do toho kufru prostě nenacpe. Samozřejmě má ještě jeden menší a kosmetický ale i tak. Krátce si povzdechne a rozpočítává je jako dítě, na co mu padne prst, to poskládá úhledně do kufru. Ještě nezbytné doplňky. Pak přejde ke komodě, kterou prohrábne. Má tam i nějaké kousky spodního prádla, které si bere výhradně do clubu. Pár z nich sbalí, Kaiovi by se mohly líbit. Otevře druhý šuplík a vytáhne troje pouta. Nechá je pověšené na prstech, než si je zvedne před tvář a přemýšlí, jaké si vezme sebou. Ne, ani doma mu něco podobného chybět nemohlo. Přece jen tu nebyl věčně sám. Krátce se ohlédne ke dveřím a usměje se s jiskřičkami v očích. Úplně zapomene, že má přes rameno přehozené tenké řemínky, které si s radostí omotává kolem těla a přes druhé vodítko na postroj pro kočku. Ten nesmí zapomenout. Zastaví se uprostřed obýváku a naprosto nevinným výrazem a koukne na Kaie. Zvedne ruce, na jejíchž prstech má pověšená pouta, jedny s rudou měkkou vnitřní částí, jinak jsou černé, druhé třpytivé stříbrné a poslední s bílou kožešinou a nakloní hlavu mírně k rameni.
"Nemůžu se rozhodnout." Zacinká s nimi o sebe.
"Které?" Zeptá se jej a úplně ignoruje Shiro, která vyhrabává hlínu z květináče. Očividně má málo pozornosti a to se jí nelíbí. Ale Shin je zdá se na její podobné kousky zvyklý, prostě to po ní pak uklidí. Jak se bude tvářit Kai, až mu bude demolovat jeho dům, to opravdu netuší. Asi brzo poletí i s kočkou, určitě.
Kai
Povšimne si zírající kočky až po chvíli, stočí za ní tvář a ta se v ten okamžik vydá směrem k němu. Kai ji sleduje celkem v poklidu, ale zatím ho ani nenapadlo, chtít se s ní nějak mazlit. Vypadá to, že mu chce vlézt na klín, takže pozvedne pravou dlaň, aby jí to dovolil, ale kočka do něj zatne drápy a honem uteče. Zabolí to. Honem zkontroluje pohledem kalhoty, jestli nejsou zničené a propálí jí pohledem."Ty jsi výtažek jeho špatných vlastností? Rozdělili jste si to?" Zeptá se jí se zavrčením, ale přeruší ho Shinya a jeho otázka. Podívá se pro změnu za ním.
"Proti Tokyu je to hodně malé město, ani ne čtyři sta tisíc obyvatel. Kolem jsou hory, národní parky... v zimě tam bývá hodně sněhu..." Popíše mu to trochu, ale netuší, zda je Shinya typicky městský člověk, který z Tokya nikdy nebyl nebo jestli má nějakou představu, jaké by to tam mohlo být.
"Z ložnice mám výhled na terasu venku a v zimě tam bývá zasněženo. Je příjemné mít v nohách postele krb a dívat se na to." Prozradí o něco větší detail a pousměje se. To tady, v tomhle bytě, něco takového nezažije. Otázka je, jestli na to je, ale zima mu bude slušet. Během jeho vyprávění Shinya zase zmizí a když se objeví podruhé, nese s sebou moc zajímavé věci. Jemně pootevře rty, ale nakonec se mu v očích zaleskne, pousměje se a vstane. Zvolna dojde, až do jeho těsné blízkosti, prohlédne si ty tři variace a pak stočí oči k jeho tváři. Skoro by se nosem mohl dotknout jeho a ucítí tu známou chemii mezi nimi. Pouta mu jedny po druhých sebere a zamíří do jeho ložnice sám. Uvidí tu spoušť na jeho posteli a zjevnou nerozhodnost.
"Uhm..." Pronese. Otočí se na patě, zamíří do kuchyně a prostě začne otevírat všechny skříně, dokud nenajde papírové tašky. Všichni je mají, celé stohy tašek. Vezme jich hned několik, dlouhým krokem se zase vrátí a všechno, co má po ruce, do nich začne cpát.
"Mám velký kufr a na zadních sedačkách jede jenom kočka. V kleci." Upozorní ho přísně. Ta malá potvora by zničila kůži na sedadlech a to by asi nepřežil. Jakmile je oblečení všechno, pošle ho pro věci na kočku a stejným stylem vyklidí jeho koupelnu. Kufry i tašky jsou spakované raz dva a byt zeje prázdnotou, i když složené to rozhodně není. A pak spatří otevřenou tu skříňku, ze které vybíral pouta. Tam toho je taky požehnaně. Přidřepne u ní, chvíli se v ní přehrabuje, pak najde zlatý vibrátor a ohlédne se s ním po něm s výrazem No heleme se... než to všechno taky sbalí.
"Tahle by se nám neměla nikde protrhnout." Prohodí jako by se bavili o mandarinkách a rovnou několik tašek popadne, aby je donesl k výtahu. Když jde druhé kolo, u výtahu stojí stará sousedka a hledí rovnou do tašky s hračkami. Zvedne k němu šokované oči a Kai radši natáhne ruku, aby jí přivolal výtah.
"Můžete jet, madam..." Vypakuje jí gestem ruky.
Shinya
Shiro má, zdá se mnohem víc své práce s ničením pokojové kytky. Kaiova slova, jakoby neslyšela nebo je spíš záměrně ignoruje. On je očividně ten, kdo narušil její teritorium a to, že zasekla drápy je vlastně jeho vina. Ale kdyby mu mohla odpovědět, tak mu to nejspíš celé odsouhlasí. Shin sebou trochu trhne, když se Kai pousměje a vzápětí vstane. Nebojí se ho, jen pořád úplně neví, co by od něj mohl čekat. Co když mu třeba vynadá, že se neumí rozhodnout sám. Chtěl ho trochu podráždit a teď si není úplně jistý, jestli to třeba nepřehnal. Pozoruje ho a stoupá očima k jeho tváři."Mám rád sníh a krby." Pípne sotva slyšitelně, aby bylo jasné, že nic z jeho předchozího popisu neopomněl a vlastně si musí přiznat, že se hrozně těší, až to celé uvidí. V zimě, když měl volno, si vždycky zaplatil víkend v horách a tam prostě odpočíval. Daleko od celého ruchu velkoměsta. Narodil se tady, má Tokyo opravdu rád ale mnohem radši by měl před okny přírodu, než město. Vůbec nepochopí v první chvíli, co Kai po kuchyni hledá, dokud nevytáhne tašky. Těch tu má opravdu hodně, vždycky je schová, co kdyby se náhodou mohly hodit a teď se mu to vyplatilo. Vřele se na Kaie usměje, protože to vypadá, že si ho k sobě spíš stěhuje natrvalo, než aby tam byl jen nějakou dobu. Rok je sice dlouho ale mohli se sem zastavit třeba za měsíc nebo dva a vzít další část. Cupitá poslušně za ním a už se po něm natahuje, aby do té ložnice nedošel a neviděl, co za spoušť tam způsobil.
"Nevěděl jsem, co by se ti líbilo." Broukne sotva slyšitelně, aby to celé svedl na něj.
"To bude boj." Zkonstatuje si spíš pro sebe, když zmíní klec pro Shiro. Protestuje vždycky, když jí musí odvézt k veterináři, pak vypadá, že se popral s tygrem. Tváře se mu rozhoří, když vyloví zlatý vibrátor a jen pokrčí rameny s dlaněmi zabořenými hluboko v kapsách.
"Když mám volno." Sdělí mu navzdory své červeni se sebejistotou a potěšeně se usměje, když ho Kai přibalí taky. +Tohle bude hodně zajímavý rok.+ Proběhne mu hlavou, než mu pomůže všechno nastrkat do tašek a taky pomalu odnášet k výtahu. V bytě už skoro nic kromě nábytku a kočky nezbylo. Po dlouhém souboji se mu ji podaří nacpat do klece, otře se skoro zpocené čelo a ohlédne se po bytě.
"Vzal jsi i tu tašku s mými obojky." Houkne ven na chodbu, kde stojí Kai se sousedkou u výtahu a vystrčí hlavu.
"Nová móda." Sdělí sousedce jednoduše, rozpačitý z toho nevypadá vůbec a radši zase rychle zapluje zpátky. Za rok na něj snad zapomene. A to netuší, co viděla v jedné z tašek. Popadne klec, vezme si i batůžek, kde má doklady a podobné nezbytnosti, než se poslední pohledem rozloučí s bytem. Opouští všechno, svou práci, přátele, svůj milovaný byt ale jde s někým, kdo mu dá mnohem víc, opravdu tomu věří. Zabouchne za sebou dveře a zamkne na dva západy.
"Je to zvláštní pocit, i když je to jen na čas." Sdělí Kaiovi se zvláštně posmutnělým nádechem a nepatrně se pousměje s očima sklopenýma k zemi.
"Ale těším se." Ujistí ho, aby si náhodou nemyslel, že s ním jet nechce, než mu pomůže všechno nasoukat do výtahu a pak i do auta. Jdou snad na čtyřikrát.
"Promiň Kai-sama, vážně jsem netušil, kolik mám věcí." Řekne trochu hlasitěji, aby přehlušil prskající kočku z klece, nelíbí se jí tam.
"Uklidní se za chvíli, opravdu." Snaží se zachránit situaci ale jeho milovaná mu to vůbec neusnadňuje.
Kai
"Líbilo se mi to všechno..." Vysvětlí dodatečně, proč mu šel vlastnoručně zabalit. Shinya měl skvělý výběr a uměl si na něm představit každou tu verzi pokaždé k trochu jiné příležitosti. Proč by se omezovali výběrem jedné jediné? Když má volno? Když má volno a hraje si sám se sebou? Nejspíš mu bude lhát, že jde do práce a nepůjde a nebo si do ložnice pořídí skrytou kameru. Jen ta představa, že by ho mohl kontrolovat odkudkoliv a třeba ho přistihnout, mu málem způsobí značný problém v kalhotách. Už zrovna stojí u výtahu a hledí sousedce tváří v tvář, když za ním zavolá Shinyův hlas, jestli má tašku s obojky. Sousedce klesne brada ještě o kus níž. V tu chvíli si připadá, jako by spolu žili snad několik let."Hai, zlato, na tu bych nikdy nezapomněl!" Houkne přes rameno do bytu. Zároveň s tím, jak se Shin objeví a řekne Nová móda, tak on řekne Pro kočku a je jasné, že lžou oba dva. Ani jeden u toho nemrknou a sousedka je odeslána dolů. Kočka se zuřivě snaží proškrábat skrz klec ven, ale není jí to k ničemu. Jestli bude mít Shinya podrápané ruce od čehokoliv kromě něho, bude nevrlý. Kai sleduje Shinyu, jak zamyká.
"Vypl jsi vodu? Shodil pojistky? Budeš dlouho pryč." Nabádá ho, ale když znovu odemknou a všechno udělají a zase zamknou, projedou se několikrát výtahem, nacpou auto až po střechu a konečně vyrazí. Kai není unavený, nechce se mu spát. Jak by mohl, když ho má u sebe v autě a brzy budou doma? V první chvíli neodpoví, protože se mu najednou rok času zdá jako hrozně krátká doba a nejspíš bude mít problém s tím, aby mu kalendář nezdivočel pod rukama. Nicméně přikývne. On by byl radši, kdyby ten byt prodávali, ale je to vlastně hrozně ukvapené, protože se znají jenom z té jedné jediné noci. Co když si hned zítra vjedou do vlasů a zjistí, že kompatibilní nejsou ani trochu? "Já se taky těším..." Připustí Kai a pak se jemně pousměje.
"To říkají všechny ženské... že nemají co na sebe a tak podobně..." Dobírá si ho, ale i když je motor nastartovaný, ještě nevyrazili. Po kočce se jen krátce ohlédne. Je to její problém, že jí vypadají všechny chlupy, jak je vzteklá. Pootočí se k němu v sedačce.
"Shin-chan... než vyrazíme..." Začne z ničeho nic trochu jiným tónem a natáhne ruku, aby dotekem otevřel palubní přihrádku.
"Chtěl jsem ti ještě něco věnovat... na uvítanou... na seznámenou..." Prohodí a vytáhne odsud plochou, ale ne úplně malou krabičku v temně modrém sametu a se zlatým lemováním. Vloží mu ji do rukou a počká, až ji otevře. Je to náročný, na zakázku vyrobený šperk, vypadající jako obojek, ale je to pravé žluté a bílé zlato s uměleckým tepáním. Vzadu je nenápadné klíčová dírka na ještě menší klíček, který je ve dvojici přiložen.
Shinya
Ještě ve výtahu, když všechno dostatečně zabezpečili a vypnuli, se uculuje, jak hezky vyprovodili sousedku. Nejspíš to rozšíří na celou čtvrť během pěti sekund, rychlá tichá pošta, kde se na konci dozví, co všechno na té chodbě prováděli od přivazování ke stropu, až kdo ví k čemu. V hlavě má pořád Kaiovo oslovení a přemýšlí, jestli mu ještě někdy řekne zlato. Znělo to skvěle, jak kdyby spolu chodili nebo něco podobného.+Je to práce, Shin-chan.+ Napomene se v duchu ale přiznává si, že to tak prostě nedokáže brát. Patří Kaiovi ale ne kvůli penězům, protože chce. Hrozně se do toho zamotal, stačila mu jedna noc a nedokáže se od toho odprostit, nedokáže si držet odstup, jak to zvládal kdykoliv předtím. Jenže nikdo z těch, kteří přišli před Kaiem neměli takové kouzlo jako on. Nikdo se mu nedostal tolik do hlavy jako on. Ohlédne se starostlivě na kočku v kleci, když se přepásá a tiše si povzdechne."Shiro-chan, no ták." Zkouší jí domluvit. Ještě pořád nevyrazili na cestu a sám si v duchu dělá poznámku, že se pokusí přinutit Kaie zastavit alespoň v půli cesty, aby si trochu odpočinul. Budou vzhůru celou noc a to by nemuselo dopadnout dobře.
"Já mám co na sebe ale je toho moc." Stočí k němu své pobaveně oči a jemně se pousměje. Když se Kai otočí na kočku, prohlédne si jej zblízka a důkladně, jak kdyby si chtěl do hlavy uložit každou linii jeho tváře, každý sebemenší detail. Zrudne trochu, jakmile ho Kai v podstatě přistihne a podívá se na své dlaně v klíně. Teď přijde napomenutí nebo varování. Je si téměř jistý. Ovšem to jeho chan ho nutí být v naprostém klidu a tón jeho hlasu ho příjemně hladí po duši.
"Hai." Pípne tiše a zase k němu vzhlédne s očekáváním v očích a pak mu rty klesnou od sebe. On něco dostane? Koupil mu dáreček? Nebo co si pro něj Kai připravil? Je vážně zvědavý a natahuje krk, aby viděl co vytahuje z přihrádky. Je nedočkavý, jak malé dítě. Zvědavost ho neopouští ani když uvidí sametovou krabičku, právě naopak, je to ještě horší.
"Nemusel jsi." Převezeme si ji velmi opatrně a pohladí konečky prstů. Je na rozpacích. Dostal spoustu věcí i nějaké šperky, vždycky ale byly podle odrazu toho, kdo mu je dával, málokdo se mu trefil do vkusu. Byli přesvědčení, že to co dělá je jen nutnost, práce a ne styl života, který se rozhodl žít. Nejistě střelí očima ke Kaiovi a pak zpátky ke krabičce, než ji otevře a zalapá po dechu. Nic krásnějšího neviděl. Vídával podobné kousky na internetu, snil o něčem podobném ale nebyl z těch, kdo by za to dokázal tolik utratit. Obyčejnější ano, ale na tohle si nikdy netroufl.
"Kai-sama, to je…" Není schopný najít dostatečná slova. Místo toho všeho se jen otočí čelem k němu, zajištění pásu tiše cvakne a on se mu spontánně vrhne kolem krku, tedy tolik, co mu prostor auta dovolí.
"Arigato, je překrásný." Šeptne mu v blízkosti ucha, než se odtáhne, jak kdyby si uvědomil, co právě provedl. Raději sáhne do krabičky, aby obojek vytáhl a prohlédl si ho ze všech stran. Pomalu jej odemkne klíčkem, který posléze protočí mezi prsty, než sáhne po Kaiově dlani a vtiskne mu jej do ní. Sundá si doplněk, který má na krku, odloží stranou a přiloží si místo něj dárek od Kaie.
"Zapneš mi ho prosím." Požádá jej pokorně, koukajíc na ně skrze řasy. Natočí se k němu zády a odhrne si vlasy ze šíje, aby měl dostatek místa a mohl mu ho zamknout.
Kai, Katsu
"Ten druhý si nech, špatně by se ti v tom spalo, musíš mít možnost ho sundat." Řekne měkce a pak mu obojek připne. Schválně si s tím dává na čas, když si prohlíží jeho půvabnou šíji pod světlými prameny. Nejraději by k ní přitiskl rty a udělal s ním něco podobného jako tu noc, co byli spolu. Pak mu však vlasy vrátí zpět, upraví je a když se Shinya narovná, kloubky ruky ho pohladí po tváři.
"Pojedeme." Řekne jako by se probral ze snu, už zase poněkud přísně a s tou typickou vráskou na čele. Cestu domů zná zpaměti, nepotřebuje navigaci. Chvíli se baví o kočce, chvíli o klubu, chvíli o národních parcích Nagana a nakonec se stane to, co předpokládal. Noční dálnice a světýlka v autě Shinyu nakonec uspí. Vůbec mu to nevadí a nechává ho tak. Neprobudí se ani když zastaví na benzínce, aby natankoval a pro sebe koupil silnou kávu. Přikryje ho vlastním sakem a pokračuje v cestě, dokud auto nezamíří na příjezdovou cestu k jeho luxusní farmě a dostihové stáji. Lány půdy jsou jeho rodiny, celé louky i kousek lesa. Vzadu se trénuje, je tam dostihový okruh, kolem příjezdovky je parkurový ovál a za ním je vidět kruhová jízdárna. Je tu taky malá stáj, kde má pár soukromých koní. Ta velká je odsud deset minut cesty. Prostor je oddělen vysokým živým plotem, za který není vidět a pak už je bazén a zahrada jeho domu. Je to veliký bungalov, nemá proto žádné patro. Hlavní budovu a křídlo vpravo obývá pouze on, to levé je pro všechen personál, který je tu neustále přítomen. Hospodyně, štolba, trenér, lidé na práci ve stáji i po okolí, ne každý může pořád dojíždět domů. Na samotu je tu vlastně docela živo. Slunce zrovna začíná vycházet, když motor auta vypne a pohlédne vedle sebe. Musel být hrozně unavený. Jeho vedoucí stáje mu tiše vyjde vstříc, když vystoupí z auta. Jeden z mála lidí, který ví, kdo je Shinya a proč si ho přivezl. Kai se s ním tiše domluví, jestli by pomohl vynosit jeho věci a zaparkoval mu auto. Sám ho obejde a co nejopatrněji vezme Shinyu do náruče, aby ho neprobudil. "Jeden by řekl, že vám to vážně sluší, i když je to kluk." Řekne tiše podkoní a Kai se pousměje. Je tady o několik stupňů chladněji, než v Tokyu, jsou to hory, čerstvý, čistý vzduch. Zkrotit psy ve vstupní chodbě je mnohem horší. Jsou úplně hotoví z pachu kočky i přítomnosti jejich pána a všeho nového, co s sebou přivezl. Motají se kolem, vrtí ocasy a klapou drápy, ale neštěkají.
"Dej kočku do obýváku, ale nepouštěj jí, nechci, aby hned utekla..." Zašeptá Kai a nese svůj nově nabitý poklad rovnou do ložnice. Do vlastní ložnice. Neměl by... měl by mu dát jeho pokoj, držet ho trochu dál, jenže tohle je prostě jeho selhání v sebeovládání. Uloží ho do vlastní postele v bíle povlečené ložnici, jejíž jedna stěna je celá prosklená, jsou tu dřevěné stropní trámy a krb v nohou postele, přesně, jak mu popisoval. U okna je ještě veliké křeslo s podnožkou a také je tu koberec. Je to venkovské sídlo, i když je vybavení drahé, nic moderního. Ještě chvíli sedí u něho a prohlíží si jeho překrásné, andělské rysy. Ten šperk mu sluší. Je tady taky neskutečné ticho. V Tokyu není nikdy klid, jsou tam auta a lidé, prší na plech a beton... tady by bylo slyšet spadnout špendlík. Nemá na spaní ani pomyšlení, je příliš přetažený, takže zamíří zpět k jeho věcem a pozve podkoního na snídani, aby spolu probrali, co je potřeba a jaký bude plán dne a příštích tréninků.
Shinya
"Nejradši bych ho nesundával." Přizná se mu bez okolků ale ten klíček si samozřejmě moc dobře schová. Je přesvědčený o tom, že prvních pár nocí v něm rozhodně spát bude, jen pro ten pocit, že ho má na sobě a že je jeho. Nic krásnější opravdu nikdy nedostal. Samozřejmě v tom i jistou roli hraje od koho je. Vydechne trochu víc, když ho Kai pohladí po tváři, dokonce mírně přivře víčka a vyjde jeho kloubkům vstříc. Pro něj jsou doteky od něj pořád nové, užívá si jich neskutečně a touží po každém z nich. Ještě teď ho zlehka mrazí podél páteře, když si uvědomí, jak blízko mu byl, když ho objal nebo mu šperk připínal. Pohodlně se zavrtí do sedačky auta, přepásá se a konečně vyrazí na cestu. Povídají si o všem možném, po chvíli i Shiro usoudí, že bojovat nemá cenu, uvelebí se v kleci a je klid. Jeho pozornost opět připoutají světýlka ale je to dlouhá cesta a on se jimi nechá ukolébat ke spánku. Zdají se mu sny o Kaiově domě, i když v něm nikdy nebyl a mění se s každým dalším krátkým procitnutím, než ho spánek dokonale pohltí. Sedí schoulený na místě spolujezdce, opírá si hlavu o sklo a nevzbudí se ani při zastávce, jen koutky se mu jemně zvednou, když ho Kai přikryje. V říši snů mu cesta uteče naprosto dokonale, byl příliš unavený vším novým a i jistým očekáváním. Tolik si přál neusnout, aby viděl, kam jedou a stejně se mu to nepodařilo. Ani vycházející slunce ho nepřivede k procitnutí, je se jemně přitulí do Kaiovy náruče, když ho zvedne. Všechno obstarává jeho podvědomí, které očividně ví, kde by měl být. Tiše si spokojeně povzdechne, jakmile ho uloží do postele. Nadechuje se jeho vůně, a aniž by si to uvědomil ukládá si ji do paměti. Obojek na krku taky v podstatě necítí."Kai-sama." Broukne si z říše snů, dokud ještě sedí Kai na posteli. Vzbudí se asi za dvě hodiny, kdy už je v pokoji sám. První otevře jedno oko a uvědomí si, že není doma ani v clubu. První se trochu lekne a prudce se posadí na posteli. Párkrát zamrká a rozhlédne se kolem. Je to velmi útulná ložnice.+Je moje?+ Zeptá se sám sebe v duchu, pochybuje, že by ho Kai dovedl do té své. Rozhlédne se podruhé a některé věci, které tu vidí napovídají, že tady už někdo spí.+Je jeho?+ Druhá otázka v hlavě. Promne si šíji a prsty zavadí o šperk, který dostal. Ani mu nepřijde, že by byl nějak otlačený. Chuť ho nesundávat tím jen zesílí. Stočí hlavu stranou a chvíli hledá Shiro. Snad něco nevyvedla ale nevidí ji. Asi ji Kai nechal někde stranou, snad příliš nešílí. Pak mu očka padnou na výhled ven. Shodí nožky z postele, prsty pohladí římsu krbu, když kolem něj prochází a zastaví se až u velkého okna. Je jak Alenka v říši divů. Z očí mu nemizí nadšené hvězdy, když vyhlédne na pozemky.
"Takže koně." Dojde mu vzápětí, když vidí, co se v okolí nachází. V tu ránu je tu představa Kaie v rajtkách a s bičíkem. Pomalu stočí oči na svůj klín a pobaveně se uchechtne sám sobě, tohle bylo rychlé. Mohl by? Tady? Kousne se do rtu a rozhlédne se, jak kdyby jej někdo mohl vidět. A pak se prostě uvelebí u Kaie v posteli a nechá se unášet představami. V tu chvíli andílkovi vyraší rohy. Zlobí…přizná se mu, až budou spolu sami. Určitě. Trvá mu to jen chvíli a přijde chtěné uvolnění a jde se hledat koupelnu. Cupitá jen v dlouhém topu a nakukuje do dveří poblíž, aby ji našel. Trefí se hned na poprvé a zapluje do ní, aby se pořádně opláchl. Koukne na sebe do zrcadla. Naštěstí make-up drží dost dobře, měl by, když stál tak hříšné peníze a taky musí po tom, co běžně dělá. Své tašky nemusí hledat dlouho, ovšem chvíli trvá, než najde čisté oblečení. Je tu chladněji, než u něj v bytě, takže zvolí volnější svetřík krémové barvy, který mu padá z pravého ramene, končící těsně pod zadkem a černé upnuté kalhoty. Teprve pak se vydá domem na dobrodružnou cestu, hledajíc Kaie. Jako první se mu podaří dostat do obýváku. S úžasem si prohlíží vybavení, každý milimetr pokoje. Nemůže si pomoct hrozně se mu tu líbí, možná trochu čekal něco tmavého nepřístupného ale je to úplně jiné, světlé…prostě krásné. Konečky prstů přejede po látce pohovky, když zaslechne táhlé a vyčítavé mňouknutí.
"Shiro-chan, už jdu." Honem se vydá osvobodit svou vlastní kočku a vezme ji do náruče, aby jí ukonejšil. Snaží se nevidět vyčítavé pohledy, že musela být tak dlouho zavřená.
"No promiň, jinak to nešlo." Vlastně se s ní trochu pohádá a pokračuje i s kočkou v hledání Kaie. Nechce se mu tu toulat ale najít jej přece musí. Opře se do dveří a za nimi najde kuchyň a není prázdná.
"Ehm, dobré…" Zarazí se a pohlédne z okna ven. +Kolik může být hodin?+ Úplně se zapomněl podívat na mobil.
"Ráno?" Zkusí se trefit.
Žádné komentáře:
Okomentovat