Hromadné - Aby nebylo příliš pozdě. - Část 2.

(club)

Sena, Kai

Sena si vůbec neumí představit, jak by Kai na své slabosti mohl vydělat. K čemu je mu něco takového dobré? Podle něho je to spíš prokletí. Je jako vlkodlak, nikdy se nevyléčí, vždycky bude chtít čerstvé maso, jen se bude snažit držet svůj hlad na uzdě. Tak hlavně, když mu to jde. V duchu se nad tím ušklíbne. Pak ale Takeshi zmíní, že o boa už je postaráno a Senovy oči znovu neuvěřitelně změknou. Ale né, on mu opravdu koupil nové? Senovi odpustil ten malý prohřešek, zachránil mu pokladničku a ještě udělá radost Uruhovi jeho vlastním dárkem. Je si jistý, že ať už jel Uruha kamkoliv, na svého dobrodince nezapomene, tak jako on. Věřil, že je stejně loajální. Znovu se usměje, když Takeshi zavzpomíná, jaké to s Uruhou bylo. Ví, že svoje klenoty zbožňuje, že je svým způsobem miloval a miluje. To, co neměl doma, měl tady v nich, byli jako malý harém, co se nikdy nehádal. Tajná rodina... A pak přijde něco, co ho rozechvěje až do nitra. Tohle oslovení zbožňuje, ale to není ono. Je to to o důvěře. Dozví se, že se o svoje místo a svoje kompetence bál úplně zbytečně. On, Uruha, Shinya a Taiji byli chráněni, jako kdyby tady Takeshi osobně byl. Nikdy by to neprozradil, ale dokonale se mu uleví. I tak má chvíli zcela vykolejený výraz a jemně pootevřené rty, když mu to dochází. Kamijo na něj nemohl, i když ho s tím strašil. Ne, nebude mít problém hrát, že o tom neví. Zdá se, že Takeshiho popadla obrovská nostalgie, když sem dnes přišel. Z ničeho nic ho obejme kolem krku a celý se k němu přitiskne.
"Bál jsem se, že jsi nás daroval..." Pípne. Daroval club, ale ne je čtyři. Na chvíli si opře čelo o jeho rameno, protože by se snad býval doopravdy rozbrečel. Neumí si představit, jaké to asi pro Takeshiho musí být, když tu s nimi netráví čas, když se mu po nich doopravdy stýská, když má pocit, že není doma. Bál se, jak to je a dneska se to celé dozvěděl. Ale proč bylo nutné tohle všechno věnovat Kamijovi? To ještě pořád nechápal. Začervená se, když dojde na jeho vystoupení a možné žárlení a zamane si, že dnešní show bude nezapomenutelná. Nejlepší z těch, co kdy kdo viděl. A on uměl být velmi cílevědomý. Pomalu se odtáhne.
"Hmm, můžeš potkat svého nejmladšího. Dnes je tu taky a klienta nemá. Je totiž zaobjednaný asi na měsíc dopředu jednou a tou samou osobou. Myslím, že jeho rodinu taky dobře znáš. Je to Toshiya Hara." Řekne mu a pozvedne obočí. Samá smetánka se tu slézá... Taiji byl Takeshiho poslední objev. Strávili spolu jenom rok, protože před tím nebyl plnoletý, ale Sena nepochyboval o tom, že mu dobře připomněl, co to je mládí. A i ten rok mu stačil na to, aby se z něj stal jeden z drahokamů.
Kai se předkloní, zvolna kávu zamíchá proti směru hodinových ručiček a po tom si ji podá, aby se napil. Velmi pozorně poslouchá všechno, co mu Kamijo říká. Nové přikývnutí.
"Chápu, že je potřeba jasně určit, co dělat bude a co odmítá, stejně jako jeho bezpečí." Začne a drží si naprosto vyrovnanou a kamennou tvář. Musí našlapovat jako kočka. Ano, on moc dobře ví, že Kamijo cítí dlouhodobý zisk, ale jeho cena je nehorázná. On si asi neuvědomuje, že tady nejde o dva týdny ani o měsíc? Ne, neuvědomuje, to mu potvrdí vzápětí těmi dvěma týdny. Za tu dobu nemusí na Shinyu ani sáhnout, protože ho zřídil teď. Kamijo zdá se neví úplně přesně, jak tohle chodí. A to je jeho plus. Nakonec se zaujatě předkloní a začne to pravé smlouvání.
"Dobře. Lhůtu dvou týdnů přijímám a případné penále rád zaplatím. Pokud přijmu úhradu částky, jakou jste si určil, pak jistě nebudete mít problém, když smlouvu odvezu svým právníkům a nechám ji řádně prostudovat a upravit tak, abych podobné náklady mohl hradit s čistým svědomím. V opačném případě se obávám, že budete muset s cenou minimálně o polovinu dolů. Tak jako tak... na tom vyděláte." Položí důraz na poslední slova. On ho chce kruci na pořád. V tom nejlepším případě. Kai se důkladně napije své kávy a bez mrknutí hledí svému soku do očí.

Kamijo, Takeshi

Přesně věděl, jak se Sena po jeho oslovení bude tvářit. Těšil se na jeho výraz a užije si ho naprosto dokonale. Musel, ne chtěl si hýčkat své miláčky a vždycky tomu tak bylo. Nikdy nepochyboval o tom, že se mu to jednou vrátí a ono se to stalo. Vážil si jich a nikdy ho ani nenapadlo se na své klenoty dívat skrze prsty, právě naopak, nosil je na zlatém podnose a choval k nim potřebnou úctu. Přitiskne si ho k sobě do náruče a jemně, skoro ochranitelsky ho hladí po zádech.
"Ale no ták, kvítku můj, copak tě vážně napadlo, že bych toho byl schopný? To se nikdy nestane. Všechno bude v pořádku a mé kroky se osvětlí, jakmile přijde správný čas. Pro nás všechny." Ujistí ho konejšivým hlasem a krátce přitiskne rty do jeho pramenů.
"Nerad bych ti zničil účes." Nadhodí s nádechem velmi jemného pobavení a odtáhne jej od sebe, aby se mu podíval do očí.
"Neztrácej důvěru ani naději Sena-chan. Žádná temná místa. Já ti vždycky rozsvítím ano.“ Dodá ještě, aby ho přesvědčil, že svá slova myslí vážně.
"Ale jak se zdá nemám pro tebe slabost jenom já. Trápí tě můj syn?" Zeptá se jej ještě s vážným výrazem ve tváři a nebezpečně se mu zablýskne v očích. Však on ho klidně srovná, kdyby bylo potřeba. Jestli se doslechne, že se k nim chová zle, ať si ho nepřeje.
"Hm, moje malá šelmička, že je tu dnes taky. Ano, toho velmi rád uvidím." Zavrní si spokojeně a zavzpomíná si na večery a noci strávené s ním. Měl talent vlévat energii do žil, pro muže jeho věku velmi žádané umění, nejspíš proto vystoupal tak rychle. Jindy by se po probděné noci cítil unavený, po noci s ním si připadal o deset let mladší a to je co říct.
"Ah, ano Toshiya. Mnozí říkají, že z něj jde strach. Setkal jsem se s ním párkrát. Nikdy jsem neviděl nikoho se takto tvářit v jeho věku. Myslím, že můžu být rád, že moje kráska ještě pořád stojí na pevných základech. Řekni Sena-chan, otřásal se club?" Zatváří se pobaveně a vlastně by si nedokázal představit, že by se k tomu mladému bručounovi někdo hodil líp. Jestli by ho někdo dokázal probrat, vsadil by si na Taijiho.
"A teď otázka za milion yenů, vybral si ho sám nebo v tom má prsty někdo velmi talentovaný?" Složí mu svůj osobitý kompliment. Vezme jeho tvář do lehce vrásčitých dlaní a přejede oběma palci po jeho plných rtech.
"Měl by ses připravit poklade. Jen poslední přání bych měl." Odmlčí se a koutky se mírně podzvednout nahoru.
"Můžu se dívat?" Příjemně se zasměje a popožene ho s lehkým plácnutím po polovičce ze svého klína. A už z něj své oči nespustí.
Kamijo mezitím ve své kanceláři vyčkává, co na to Kai. Je příliš sebejistý, než aby si uvědomil kolik mezer ve svém plánu udělal. Měl si to víc promyslet ale je mladý, udělá ještě spoustu chyb, než bude pravým synem svého otce. Přesto však odolává Kaiovu pohledu a nehne ani brvou. Ovšem uvnitř tak klidný není. Suma je vysoká, to ví i on sám ale dal si tím prostor i k jistému smlouvání a to se právě stalo. Sám znovu sáhne po své kávě a krátce se napije, jak kdyby nad tím celým uvažoval. Kaiova smlouva by neměla být problém, v ní žádný potřebný dodatek, který mu dává jistou výhodu, pokud se do toho vloží něco víc není. Pokud by ovšem předložil smlouvu Shinyi, už by se cuknout mohl. Tam si dodatek neodpustil a pokud by se jejich dohoda ukončila nesmí se Shin s Kaiem dále stýkat, nesmí ho kontaktovat. Ovšem o polovinu je to opravdu dost. Zisk by pořád měl ale ne tolik jak si býval představoval.
"Co se domluvit na sedmdesáti procentech výše poplatku já přimhouřím oči i nad penále, které na tu polovinu snížím." Navrhne mu s nekompromisním výrazem.
"Chápejte, že i já musím chránit své ovečky, vynášet ven podobné dokumenty…byl bych raději, kdyby se to bez dalších očí obešlo." Ujistí ho, že v tom nejsou žádné jiné úmysly a vlastně tolik nelže. Jeho obavy se týkají ale úplně jiného dokumentu.
"Mezitím, co je nechám přepsat a zkontrolovat můžete svou nabídku přednést tomu nejpovolanějšímu. Zajistil jsem, aby byl dneska přítomen, i když má volno. Nic o možné dohodě netuší, berte to jako dárek ode mě, když vše dopadne jak má. Jistě si budete chtít své…" Odmlčí se a přemýšlí, jak ho nazvat.
"Zboží důkladně zkontrolovat." Zdůrazní slovo důkladně a je jasné, že pro dnešní večer dává Kaiovi volnou ruku. Pochybuje, že by si ho zničil.
"Pokud bude souhlasit, nic nebrání tomu, aby po podepsání mohl kdykoliv odcestovat." Snaží se ho nalákat na brzký příchod Shinyi do jeho domu. Pomalu vstane a natáhne se pro lahev s whisky, jak kdyby počítal s tím, že si stejně plácnou a když ne, bude hodně mrzutý a otec mu to dá pěkně vyžrat o důvod víc, aby tohle klaplo.
"Nikdo neříká, že se pro spokojenost na obou stranách, nemůže smlouva změnit. Ale abych dokázal, že mi na našem obchodu skutečně záleží, navrhuji dodatek o roční lhůtě, kdy cena klesne na zmíněných padesát procent."

Sena, Kai

Doopravdy si to myslel, několik dní žil v šoku z toho, že byli prostě jen tak předáni mladšímu. Přikývne mu velmi vážně, když mu Takeshi slíbí, že na ně bude dohlížet vždycky a že se všechno ještě víc vyjasní. Vypadá u toho trochu jako dítě, které plakalo a vzali ho do zoo, aby mu zvedli náladu. Sena někdy zapomínal, že nejsou jeho majetek, že mohou jít, kam chtějí, dělat, co chtějí... Že tu nežijí, ale jejich služba taky někdy končí. Ucítí jeho rty ve svých vlasech a zavře pod nimi oči, ale pak znovu přikývne a opětuje mu pohled do očí. Takeshi má pravdu. Žádná temná místa. Z toho nejtemnějšího ho kdysi odvedl a od té doby se má Sena dobře. Už nikdy na něj nikdo nesáhne, když nebude chtít, dokonce ani tady ne. To mu dal. A pak dojde na Kamija a jeho očividně zjevnou slabost pro Senu. Je to tak? Nebo si něco říkali? Zčervená jako pivoňka a je to proto, co se stalo u něho v bytě. Chvíli hledí před sebe a popotahuje se za řetízek na stehnu.
"Iie." Zavrtí nakonec hlavou.
"Já to zvládnu." Řekne mu a stočí oči do jeho. Poradí si s Kamijem a svým nejasným vztahem s ním, nebude s tím Takeshiho za žádných okolností obtěžovat a pokud ne... Ale ano, on to zvládne. Byli prostě dva kohouti na jednom smetišti a co víc! Padli si do oka a neuměli s tím naložit, ani jeden. V okamžiku, kdy dojde na otřásání clubu se Sena dokonale usměje, tak jak to umí jenom on, když mu oči zazáří a ve tvářích se udělají dolíčky. Podívá se Takeshimu znovu do očí a přikývne. "Otřásal. V tu noc by potřebovali Shinyův odhlučněný pokoj." Prozradí a pohodí vlasy, když dojde na to, čí to byla práce. Teď se usmívá ještě víc a ještě zářivěji.
"Utratí tady hrozně moc peněz." Ujistí ho nadšeně a v očích mu zazáří, jako by měl na clubu snad nějaký podíl. To, že Taijiho pustili k Toshiyovi domů bez jakékoliv smlouvy a opatření, o tom radši pomlčí. To ať si když tak vyřídí otec a syn. Nikdy nic podobného nedělali, ale Kamijo si trval na zavedení speciálních služeb a už je hojně praktikoval. Taiji ale vypadal v jednom kuse a spokojeně, když sem dneska přišel. Nechá Takeshiho, aby vzal jeho tvář do svých dlaní a pohladil ho, sám se o jednu z nich otře a přikývne.
"Já vím, už je čas." Hlesne a když se na něj podívá příště, v očích má hřích. Neodpoví, ale zvolna se zvedne z jeho klína, přejde k paravánu, za který se ale neschová a začne ze sebe odkládat všechny věci. Tak trochu jako kdyby tady Takeshi nebyl a při tom ho stále vede v patrnosti a cíleně dráždí svůdnými pohyby i letmými pohledy. Potřebuje jít do kostýmu bez prádla, ale ani to mu nevadí. V jednom okamžiku před ním stojí úplně nahý, jen mírně pootočený zády s tím nejcudnějším výrazem v okolí a pohraje si s vlasy, než se začne stejným způsobem zase oblékat. Velmi pomalu a velmi důkladně. Co by pro jeho potěšení neudělal, vždyť se jenom dívá. +Tak jako vždycky...+ Pomyslí si o jejich zvláštním vztahu a mimoděk si vzpomene na Kamija. +Kdybys tušil...+ Kai z Kamija nespustí oči až do chvíle, kdy konečně promluví. Měl by na to kývnout, pohybuje se na hranici, kdy může přijít o všechno. O to penále mu vůbec nejde, je to směšná částka v porovnání s tím vším, ale to Kamijo taky dobře ví, je to jen hraný krok kupředu. Velké gesto, které nemůže být přehlédnuto, ale nemá žádnou skutečnou hodnotu.
"To bych byl i já, o tom vás ubezpečuji, ale riziku vystavuji především sebe, když si moji právníci přečtou podobnou smlouvu." Otočí to ve svůj prospěch. Jenže pak přijde ještě jedno lákadlo. Shinya. Je tady, někde blízko... Skoro si neuhlídá výraz, ale jenom skoro. +Ty parchante.+ A pak se chytne toho posledního, co Kamijo zmínil.
"Zmíněných padesát procent proběhne okamžitě. Lhůta na penále se prodlouží z dvou týdnu na celý rok, jak jste navrhl. Pokud Shinya odejde dřív, a bude to velmi dlouhá doba, všechno doplatím. Pokud ho vyhodím, zrovna tak." Pronese nekompromisně a také vstane. Natáhne se, aby mu lahev sebral a sám jim oběma nalije. Vezme jednu sklenku do dlaně a zvedne ji k přípitku. +Ber nebo nech.+ Pomyslí si, ale jen on sám ví, jak moc mu záleží na tom, aby se tohle stalo. A to je pořád jen první krok. Shinya se jim může vysmát oběma.

Kamijo,Takeshi, Shinya

"Tak to rád slyším, že se mladému pánovi u nás líbilo." Takeshi vypadá opravdu spokojeně. Zdánlivě to Kamija upokojí a bude méně obezřetný a pak mu na hlavu jistě začnou padat problémy. Tak to bývá v každém podniku, ani tento není výjimkou a pokud se s nimi nedokáže poprat, nevyhraje.
"Skvělá práce Sena-chan." Pochválí ho, jak kdyby byl on tím, kdo celý club vede. Jenže pro něj to tak vždycky bylo. Sena se staral o zákazníky a chod clubu a on sám zařizoval věci financí, investory a podobné machinace. Klapalo to dokonale, mohlo by i tentokrát pokud jeho syn dostane rozum. Propustí ho klidně ze svého klína a usadí se pohodlně, přitom vytahuje další cigaretu a hodlá si soukromé představení náramně užít. Už jen to, co sálá ze Senových očí, by mu klidně stačilo. Má pro Senu takovou slabost, že by na něj nikdy víc nesáhl, pokud by si o to sám neřekl. Dívat se ovšem může, taková malá ochutnávka a Takeshimu to ke štěstí stačí. Takový ten pocit, že sleduje něco, co nemůže mít. Ta touha, sledovat zakázané ovoce a nesmět si kousnout. Dokáže to ocenit většinou mnohem víc, než kdyby se dělo něco dalšího. Je to mnohem lepší, než kdyby se mu kdykoliv poddal.
"Nikdy nepochopím, kde se v mém clubu vzalo něco tak krásného." Povzdechne si upřímně, když sjede celou jeho postavu, teď už nahou a doslova se kochá. Musel by si snad useknout prsty, kdyby se ho špatně dotkl. Putuje už asi potřetí pohledem po jeho těle. Na dálku vstřebává každý detail jeho pokožky, akurátní linii krásně tvarovaného zadečku a nedokáže od něj odtrhnout pohled. Zdánlivě sedí klidně, v očích má ale vepsané všechny myšlenky, které mu věnuje. Jakmile se Sena oblékne, vstane z křesla, aby k němu pomalu přešel a vezme jeho tvář do dlaní.
"Hodně štěstí Kvítku a mnoho vlhkých kapesníků." Usměje se s dvojsmyslným nádechem pobavení, než se přesune k jeho stínům, které otevře a vloží do nich ještě několik bankovek.
"Ber to jako dýško, už teď jsem spokojený." Narovná se pomalu, než mu nabídne rámě.
"Doufám, že tě budu moci doprovodit?" Zeptá se a je jasné, že by si podobnou příležitost nenechal ujít. Ať všichni klidně vidí, že je papa zpátky.
Kamijo nespouští z Kaie pohled, je to jak kdyby čekal, kdy vytáhne zbraň a prostě ho zastřelí. Tady jde ale jen o slovní přetahovanou, ve které létají jisté obnosy a nemalé. V první chvíli to vypadá, že si bude Kai stát za svým ale nakonec začne ještě trochu smlouvat, jeho návrh však neodmítne.+Tolik ho chceš mít u sebe…dobře.+ Pomyslí si trochu škodolibě, aniž by si připouštěl, že kdyby šlo o Senu bude se chovat stejně. Ne, nejspíš mnohem míň rozvážněji. Propaluje ho pohledem, jak kdyby se opravdu rozmýšlel, nabídka je ale víc lákavá. Teď už si je totiž jistý, že pokud Shin kývne, bude si ho u sebe Kai držet zuby nehty. To pro něj znamená jistý příjem. Sklopí pohled krátce ke stolu, aby jej trochu potrápil, za to, že se tu chová, jak on po většinu času a nakonec přece jen sklenku převezme a přiťukne si s ním.
"Na skvělý obchod, který bude jistě uzavřen." Napije se krátce.
"Zbývá jen poslední část. Zeptat se zboží." Nadhodí a myslí to spíš jako zvláštní druh vtipu. Odloží sklenku na stolek.
"Smlouvu nechám připravit, než odejdete, abychom to všechno dokončili ještě dnes."+Co kdyby sis to náhodou chtěl rozmyslet.+
"Prosím, půjdu kousek s vámi, rád bych ještě dohlédl na jedno představení. Jste zván, pokud si najdete chvilku. Hm, ať se daří." Dobírá si ho trochu ale to by nebyl on, kdyby si to odpustil. Kvůli tomu snad Kai ze smlouvy necouvne. Opustí ho, až kousek od dveří do Shinyových pokojů.
"Nebude potřeba vás uvádět ne?" Pokyne mu dlaní, že klidně může vstoupit a sám se vydá dolů do klubu, kde bude vystoupení za chvíli začínat. Vlastně to šlo skvěle, ještě to stihne včas. Usadí na vzdálenějším místě od tyče, aby měl dobrý výhled ale jeho příliš vidět nebylo. Mezitím
Shinya má srovnané všechny věci ve svém pokoji. Dokonce i chvíli neklidně přecházel po svém království a přemýšlel, proč tu v den svého volna má být. Prý je to důležité, říkal Kamijo, když ho požádal, aby dnes přišel. Nechápal to. Mnohem víc ale nedokázal pochopit, proč se Kai už neukázal, ani si ho neobjednal. Většina z těch, kteří byli spokojení, si ho alespoň objednali na další termín, kdy byl zase v pořádku ale Kai ne.
"Copak se ti to nelíbilo Kai-sama." Povzdechne si pro sebe smutně, když se usadí k zrcadlu, kde si prohlédne svůj obličej. Nedokázal na něj přestat myslet, nedokázal z hlavy dostat jedinou noc. Cítil, že to je to pravé pro něj. Kai je někdo, kdo je mu schopný dát všechno, co potřebuje. Bylo ale bláhové si myslet, že by to třeba mohlo být vzájemné. Nadechne se dlouze, než se obrní proti vlastním pocitům a zamíří ke své skříni. Vytáhne z ní několik kousků, aby se mohl převléknout. Kamijo mu neřekl, že musí nutně zůstat po celou dobu tady a tak se rozhodne podívat se na vystoupení Seny. Vždycky se mu líbilo, bylo to kouzelné a chtěl to rozhodně vidět znova. Oblékne si volný bílý top, který odhaluje menší polovinu hrudníku, díky hlubšímu výstřihu. Rukávy jsou typicky dlouhé ale tentokrát zvolí jen jediný náramek stříbrné barvy, s lepší fantazií připomínající část pout. Černé velmi upnuté kalhoty, které dokonale kopírují štíhlé nohy a kotníkové boty s malým podpatkem. Do výstřihu umístí stříbrný dlouhý řetízek. Někteří ho za něj rádi tahali, prý je to provokuje. Pousměje se trochu posmutněle na svůj odraz, než se zhluboka nadechne a zamíří ke dveřím. Cestou se mu podaří vykouzlit svůj typický, nevinný úsměv a otevře dveře, aby vzápětí skončil v Kaiově náruči.
"Kai-sama." Vydechne překvapeně, s prsty zaklenutými do jeho saka. Oči má doširoka otevřené překvapením, spodní ret mu trochu klesne, jak ze sebe nedokáže vydat ani hlásku. Jakmile si uvědomí, jak na něj kouká, rychle sklopí pohled někam mezi jejich těla ale koutky se mu šťastně zvednou vzhůru a tváře zrudnou, jak se mu horko nahrne do těla už jen z přítomnosti jeho parfému.

Sena, Kai

Se svou nahotou nemá vůbec žádný problém, vlastně s ním dělal víc věcí, jen ne tu jednu konkrétní. Připadalo mu, že v tom je jeho odbornost pro Takeshiho. On se rád díval, vnímal jeho tělo jako chrám a jeho duši jako cosi křehkého, co v něm sídlí a nikdy na to nevztáhl ruku. Senu to omamovalo. Podlamovala se mu kolena z toho, že ho někdo takhle vidí a vnímá, že je pro někoho tak neskutečně speciální a moc by si býval přál, aby to Kamijo měl alespoň maličko podobně. Aby to, co se stalo, nebyl jen akt moci a dominance. A obyčejného chození... Někomu mohlo přijít trochu úchylné, že si člověk jeho věku přivedl do podniku mladičkého Senu jen proto, aby se ho mohl dotýkat a opěvovat ho z dálky. Nikdy se o tom nikdo nedozvěděl, ale on mu předvedl jakékoliv představení po něm chtěl. Úplně klidně. Tančil pro něj, mazlil se s ním, svlékal se před ním, dokonce se dovedl uspokojit... cokoliv chtěl. Takeshi byl asi jediným mužem, co znal, který si vážil toho, že se to nestalo a znamenalo to pro něj víc, než opak. Nepochopitelné, ale pro Senu naprosto dokonalé. A pak Takeshi sám promluví a složí mu kompliment v tomto duchu. Sena netušil, jestli se mu líbil úplně nejvíc ze všech, ale rád tomu věřil. Jemně se začervená a skloní řasy. Na jedné z nich má vsazený kamínek. Na sobě už má černé latexové body, které je k němu jako přilepené a dokonale obtéká křivky jeho těla. Na nohy obuje velmi vysoké podpatky, které se zavazují kolem kotníků a lýtek, až na stehna. Náušnice vymění za šperky, které mu nebudou překážet, na ruce natáhne rukavičky nad lokty, které ho zároveň ochrání a vlasy vyčeše do uvolněného drdolu. Navlněné prameny se mu kývají podél tváře. Všechnu viditelnou pokožku potře speciálním pudrem, který se ve světle blýská jako voda při měsíci. Na závěr to všechno zabalí do měkoučké bílé kožešiny, aby ho při jeho příchodu neviděli všichni hned. Podívá se Takeshimu do očí a promne rty, když drží smích. Vlhké kapesníky... klidně ať si tam honí polovina publika. Provází ho pohledem, když mu dává další peníze, ale jen decentně přikývne a poděkuje očima. "Samozřejmě." Zavěsí se do jeho rámě. I tak je menší, než on. Nechá se jím odvést do zákulisí, kde už je slyšet hudbu a povzbuzování nedočkavého publika. Poslední pohled do Takeshiho očí, světla se rozsvítí, on se jen jednou zhluboka nadechne a naučeným krokem vpluje na malé pódium, kde je připravená i malá židlička. Nejdřív se drží ve stínu, protože kužel světla míří na tyč, v rytmu svůdné, ale ne příliš pomalé hudby přejde k židličce, okolo které se několikrát proplete, než se na ni obkročmo posadí a v jediný moment strhne kožešinu dolů a odhalí tělo, které zaberou světla. Společně s tím trhne hlavou dozadu s výrazem orgasmické extáze a svět přestane existovat. Celé napětí mezi Kaiem a Kamijem trvá ještě několik okamžiků, než si konečně přiťuknou a v Kaiovi něco úlevně omdlí. Na Shinyu už mu nikdo jiný nesáhne. Usměje se podobným způsobem jako Kamijo, protože o zboží přece jednají, před ním rozhodně.
"To bude stačit. Nenechte se připravit o vystoupení. Pak dořešíme smlouvy a platby." Pronese a dá tím najevo, že on o vystoupení zajisté přijde. Společně dojdou až k Shinyově pokoji, kde se mu znovu ukloní a pár vteřin počká, než Kamijo zmizí dole, dost daleko. Pak se prudce otočí ke dveřím, sáhne po klice a v ten samý okamžik to udělá někdo na druhé straně, protože dveře mají úplně jiný tah, kterým si do náruče přitáhne držitele kliky. Překvapeně nevypadá jenom Shinya, protože Kai svůj výraz taky na okamžik neovládne. Těch pár vteřin, kdy ho drží kolem celého těla a uvědomí si jeho prsty na své košili, nebo spíš kravatě, se protáhne snad na hodinu, tak moc je pohlcený jeho očima.  "Ať už jdeš kamkoliv, zapomeň na to." Řekne místo pozdravu víc přísně, než chtěl, ale postřehne ten jemný úsměv pod sklopenýma očima. Svým tělem ho zatlačí zpět do jeho pokoje a nepustí ho, dokud ho nedostrká až k blízkému stolku o dvou židlích. Oni ale potřebují jenom jednu. Dosedne, jeho si stáhne na kolena a s dlouhým povzdechem se mu podívá do tváře. Vypadá krásnější, než jak si ho pamatoval ty dny po tom. Stojí ho to hodně, rovnou se nevrhnout na jeho rty a šíji, ale... ovládat se umí skvěle.
"Shin-chan," Promluví konečně, zatímco mu odhrnuje vlasy z tváře jen proto, aby tam mohly zase napadat zpět a on to mohl udělat znovu.
"To, co po tobě chci je..." Dlouze se nadechne.
"Není to zrovna málo..." +Máš problémy se slovy Kaii?+ Zeptá se sám sebe a rozhodne se k tomu postavit jako chlap.
"Co kdybys teď pracoval jenom pro mě? Co kdyby... tvoje herna nebyla tady?"

Kamijo, Takeshi, Shinya

Sluší mu to. Vždycky mu to slušelo ale latex má na něm snad nejraději. Nejvíc ale Takeshiho dostanou sklopené oči. V tu chvíli je to ten samý kluk, kterého sem přivedl poprvé. Je to už tak dlouho. Jeho paměť začíná mít jisté mezery, ovšem na nic z toho snad nedokáže zapomenout. Viděl v něm dokonalý potenciál, který Sena do putníku naplnil a věřil tomu, že by měl na víc, kdyby chtěl. Někdy si o tom s ním musí promluvit. Mohl by otevřít druhý club, byl by jen jeho. Možná jako svůj odkaz…Udrží si to myšlenku ještě několik vteřin ale rozhodně ji daleko neuloží. Kráčí po jeho boku, je na něm vidět, jak moc si užívá, že jej může dovést, jak tomu vždycky bylo…dokud patřil club Takeshimu. Vždycky si našel čas, aby přišel před vystoupením a dopřál si tu radost. Maličkosti, které dělají život neobyčejným, on je zbožňoval a uměl si je dost dobře najít. Kývnutím hlavou a pohnutím rtů mu popřeje hodně štěstí. Sleduje ho do chvíle, než se dostane do středu pódia a pak se vydá mezi obecenstvo. Samozřejmě uvidí i svého syna. Vnímá moc dobře, jak ho propaluje pohledem a jakoby slyšel jeho otázku, co tu dělá. Zamíří rovnou ke svému oblíbenému místu před pódiem, aby na něj co nejlépe viděl ale je obsazeno. Vloží neznámému muži beze slov větší obnos peněz, aby získal svůj trůn zpátky a pohodlně se usadí.
Kamijo mezitím skřípe zuby o sebe. Tak nejen, že se Senou byl tak dlouho v šatně a sám. Ještě si dovolí sem nakráčet a sednout si rovnou dopředu? No to se mu snad jen zdá. Žárlí, neskutečně žárlí na svého otce a na možný vztah mezi nimi a nedokáže se toho pocitu jen tak zbavit. Nakonec si ani neuvědomí, že vstal ze svého místa a skoro dětinsky si vybere také jedno vepředu, uzme ho stejně jako jeho otec, i když to vidět nemohl a usadí se s kotníkem zaklenutým o koleno a pažemi založenými na hrudi. Střetnou se s otce pohledem, Kamijo se ušklíbne a Takeshi jen zavrtí hlavu a přemáhá protočení očí v sloup. Oba dva ale rázem otočí hlavu směrem k Senovi, když předvede výraz hodný pokojů nahoře a Kamijo je ten kdo se musí trochu trhaně nadechnout. Nutně potřebuje vyklidit sál nebo všem minimálně vydloubat oči, aby se na něj nikdo jiný nedíval. Kruci, Sena je jeho, bude jeho, o to se postará. Navzdory myšlenkám se smyslně pousměje, když se Senova hříšná postava pohne. Boogie je v tu chvíli zapomenut. Gestem dlaně si přivolá mladíčka stojícího opodál a pošeptá mu do ucha,co má do konce představení obstarat a pak ho zase odešle pryč, aby to celé stihl. Sehnat v tuhle hodinu v Tokyu pugét rudých růží bude složité ale jestli ho nepřinese, ať si ho nepřeje.
Shiniya má před očima Kaiův překvapený výraz. Stojí přece před dveřmi do jeho pokoje, čekal snad někoho jiného? Ta myšlenka ho pobaví ale Kai není jediný, kdo se umí dobře ovládnout. Pak znovu odvážně vzhlédne, vlastně proti všem pravidlům, protože chce aspoň chvíli vidět jeho výraz znovu. Ale už je jiný a jemu přeběhne mrazík po páteři.+Přišel, snad ne rozloučit se.+ Pomyslí si skoro až vyděšeně.
"Na co mám zapomenut?" Zeptá se s nesmělým pousmáním a jiskřícíma očima, které úplně popírají výraz v jeho tváři. Poslušně dělá kroky dozadu, aby ustupoval jeho tělu ale neudělá ani o půl krůček navíc, co kdyby se náhodou oddálil až moc. Kai je jako magnet, nedokáže se od něj odtrhnout a má pocit, že to musí vědět, že mu Kai snad vidí až do hlavy.
"Kai-sama já..." Začne, chtěl se mu omluvit, že to možná minule pokazil, něco v jeho nitru ho zarazí a on s tichým vydechnutím dosedne na jeho klín. Srdce mu mlátí jak splašené. Prsty neustále svírá jeho sako. Skoro jakoby měl strach, že když ho pustí, tak prostě zmizí a už ho nikdy neuvidí. Tiše si zavrní, když k němu dolehne jeho hlas a má problém vnímat obsah jeho slov. Kaiova přítomnost je omamná, nutí ho nenásilně chtít blíž a zároveň čeká, co mu poví. Proč minule tak odešel? Chtěl by se zeptat ale jen si skousne spodní ret a vyjde jeho prstům, odhrnujícím vlasy vstříc. Před očima má okamžiky, jak ho odnášel z herny, postaral se o něj a konejšil ho svou náručí a ta voda na stolku. Taková maličkost a on se z ní nedokázal napít. Byl opravdu tak hodný, že si to zasloužil? Chce být zase.
"Hai." Vzhlédne, když to vypadá na nějaký příkaz, očima ho prosí, aby už něco podobného vyslovil, to by totiž znamenalo, že jen tak neodejde. Pak na něj zůstane překvapeně koukat. Ta první otázky mu rozzáří oči a zároveň si ji neodkáže sladit s tou druhou a trochu stáhne obočí k sobě. Samozřejmě to nepochopí, jak by měl a zareaguje až na druhou část.
"Nelíbí se ti? Můžu ji nechat předělat Kai-sama, to přece není problém." Začne ze sebe soukat, možná až příliš rychle a pak se zarazí.
"Byl bych jenom tvůj?" Dokáže si spočítat, kolik by to Kaie stálo. Tohle je možné? A opravdu se to děje?
"Už nikdo jiný kromě tebe Kai-sama?" Ujišťuje se. Nejradši by mu padl kolem krku a slíbil mu cokoliv. Jenže za svou kariéru tady zažil už mnohé.
"Na jak dlouho?" Zeptá se jej odvážně, i když by možné neměl. Jenže si uvědomuje, že jakmile s ním stráví víc času, nebude moci odejít. Ponoří se do celého jejich vztahu naplno a už to nebude práce. Udělá cokoliv proto, aby byl jen jeho ale copak mu to může říct nahlas?

Sena, Kai, Taiji

Trvá to jen okamžik, než se Sena pohne boky proti židli, ještě párkrát ten pohyb zopakuje a pak se elegantně zvedne, židli obejde, dvěma kroky je u tyče, kterou obejme dlaní, prudce se kolem ní otočí a plynule přejde do provazu rovnou na podlaze před ní. Ozve se první zapískání na prsty. Jestli pak by si Kamijo tipl, co umí, když mluvil o těch nohách daleko od sebe? Propne se dozadu, jakoby do mostu, předvede v podstatě gymnastický prvek, když přenese váhu celého těla na dlaně a dostane se na bříško, kde se znovu boky pohne hříšně proti podlaze jako při souloži. Zadeček jde výš, přitáhne ho k tělu a znovu klesne, jen aby se vzápětí švihem dostal na nohy. Nová otočka kolem tyče, než u ní zůstane stát, zvedne levou nohu před sebe a dostane ji zvolna až nad hlavu svisle podél tyče, zatímco stočí hříšný pohled do publika a pošle mu vzdušný polibek. Hledí daleko nad jejich hlavy, raději, protože kdyby viděl ty dva v první řadě, mohl by udělat chybu. Potřebuje mít hlavu úplně prázdnou. Nové zatočení kolem tyče, jednou, po druhé, po třetí a už je nahoře. Následují další otočky, než dostane ten správný švih a za stálých otáček dá nohy do praku, zatímco drží váhu celého těla v podstatě jen za loketní jamky. Jako by teď opravdu létal a nemusel se tyče ani držet. Pískání, vzdychání, povzbuzování, to všechno udržuje ve správné náladě i jeho. Nakonec jednu nohu pokrčí, zahákne kotník o tyč, dostane se ještě výš, otáčky pořád drží a předvede nový dokonalý provaz, u kterého se dostane postupně hlavou úplně dolů. Nožky jdou v elegantním půloblouku na zem a na okamžik si znovu jen tak zatančí kolem tyče, než se jí levou dlaní chytne, zatímco k ní stojí zády a čelem k hostům, sklouzne do podřepu a bezostyšně na ně rozkročí s volnou dlaní mezi nohama. Pohlazeními ve vlastním klíně rozhodně nešetří. Někdy tou dobou se Taiji proplete davem za Takeshiho záda, na sobě jen černé kožené kalhoty, šperky plné pírek a klobouk, jinak nic. Peří má i v uších. Zezadu ho obejme kolem krku, když se skloní k jeho oušku.
"Nenechte se rušit..." Broukne smyslně, ale vyrušuje už jenom tím, že mu rty ožmoulá ucho a jednou dlaní zamíří pod knoflíčky košile. Škoda, že tu Uru není, tohle mu bude líto. Shinyu taky není nikde vidět. Je tu však ještě jeden pár očí, který se kradmo dívá, zatímco u baru čeká na objednávky na tác. Boogiemu neušla dnešní společnost, už slyšel, že je to Kamijův otec, vidí je teď oba u pódia, jak zírají na Senu, který bere dech i jemu. Tohle mu nabízel umět... Se starým pánem nikdy nemluvil, nikdy se nepotkali, ale mluví o něm celý club, neustále. Jemu ale nepřísluší, aby se dnes čímkoliv z toho zabýval. Vrátí oči ke své práci a jen na krátko se ohlédne po ochrance, než se jemně pousměje a vyrazí s tácem podél stolků.
Mezitím nahoře sleduje Kai přehlídku Shinyových výrazů, kterými se prozrazuje a musí si připustit, že rozechvívá celé jeho nitro, protože to vypadá pozitivně. Opravdu mu zazářily oči, když mu o tom řekl? A pak jemně pootevře rty, když Shinya začne o čemsi... Musí se sotva patrně pousmát, když mu dojde, jak to pochopil.
"Líbí se mi. Je vlastně mnohem hezčí, než ta moje, jenom je... ve špatném městě." Osvětlí mu trochu víc. Chtěl kvůli němu, klientovi, kterého zažil jedinou noc, přestavět něco, co tu má tak dlouho? A na čí náklady? A pak dojde na jeho otázky. Snaží se vypadat pořád stejně nepřístupně, ale nejde to. Už zase se trochu usmívá.
"Hai. Jenom můj." Přikývne, ale pak se Shinya ukáže jako někdo velmi chytrý, kdo ví, jak to chodí. Otázka k věci, dokonce skoro mimo jeho kompetence.
"Na rok." Řekne bez okolků. Těžko říct, jak to bude s penězi dál, jak to bude mezi nimi dál. Ví Shinya něco, co on ne? Ještě nic nepodepsali... Pozorně sleduje jeho tvář, jako by to z ní mohl vyčíst.
"Nežiju a nepracuju v tomhle městě, je pro mě nemožné jezdit sem tak často... musel bys se mnou. Na každý jeden den..." Poodkryje další podmínku. Teď to přijde. Má tu rodinu? Přátele? Byt? Kočku? Co on ví... Rok prázdnin u něho doma bez možnosti zvednout se a odejít, kam chce. Odevzdal by mu svobodu. Do slova.