Hromadné - Aby nebylo příliš pozdě. - Část 1.

(Club)

Kamijo, Takeshi

Kamijo měl za sebou náročnou část týdne. Nejvíc mu však v paměti utkvěla návštěva u Seny, kterou nedokázal vystrnadit ze své hlavy. Stejně se mezitím oním dnem a dneškem ještě sešel s Boogiem, aby mu ukázal návrh na smlouvu a společně ještě něco upravili. Není zatím podepsaná, nechá ji znovu zkontrolovat právníkem a pak se mu koloušek upíše krví. Stejně ho úplně neopustila myšlenka, že ho zkusí přehrát třeba Uruhovi, aby byl Sena spokojený.+Odkdy chceš někomu dělat radost?+ Pomyslí si kysele, když prochází svým vlastním clubem a ujišťuje se, že je vše v naprostém pořádku. Ju-ken na něj hází podmračené pohledy ale z těch on si nic nedělá. Dělal si možná první pět sekund. Věnuje mu svůj sebevědomý úsměv, možná trochu škodolibý, než pokračuje v procházce chodbami. V hlavě ho pálí jedna věc, proč se s ním Kai chtěl sejít a neobjednal si místo toho Shinyu už první den. Od něj se toho příliš nedozvěděl. I Shinya byl názoru, že bylo vše v pořádku, stejně jako Sena. Tak proč ho kruci nechtěl dál? Nebo chce a proto dnes přijde? Měl by se na něj důkladně připravit, nejlépe na všechny možnosti. Asi dvě hodiny před schůzkou zamíří do své kanceláře, cestou ještě potká Senu.
"Hmmm, je můj velký den, poprvé tě uvidím. Aby se ti neklepaly kolena Sena-chan." Mine ho s poznámkou a neopustí si plácnutí po zadku, aby ho trochu rozhodil. Schválně si naplánoval schůzku o trochu dřív, aby se mohl jít podívat. Bude to hrozný nápor na jeho nervy se sebeovládání, o tom vůbec nepochybuje. A to Kamijo vůbec netuší, že není sám z rodiny, kdo se na Senovo vystoupení chystá. Srovná si všechny podklady, co se Shinyi týče na stole, stejně jako na něj položí lahev té nejlepší whisky a skleničky k tomu. Když bude chtít kafe, někoho pro něj pošle. Sám se usadí do svého velkého křesla, lokty si zapře o područky a štíhlé prsty sepne před rty.
V jedné vile, v té nejlepší čtvrti ve městě, sedí jeho otec ve své pracovně a studuje všechny detaily chodu podniku. Samozřejmě, že Takeshi pečlivě sleduje každý krok svého syna a nesmírně se těší, až dovede podnik k náznaku krachu. Má samozřejmě plán, jak ho vzápětí zachránit ale první v tom jeho domýšlivost nechá klidně vykoupat. Své ovečky si bude ale pečlivě hlídat. Nedovolí, aby se měly špatně, přece jen vydělávají a to on umí ocenit. Černýma očima těkne k hodinám, je čas vyrazit. Vystoupení Seny by si nenechal ujít, navíc je to skvělá příležitost vše si zkontrolovat na vlastní oči. Zvedne se, cestou sáhne po černém, přesně padnoucím saku, odkud při správném pohybu vykouknou stříbrné, manžetové knoflíčky, kde jsou vyraženy jeho iniciály. U zrcadla srovná límec bílé košile rozepnuté u krku, sáhne po slunečních brýlích s neprůhlednými skly, než zamíří ke svému vozu, který už na něj čeká před vilou. Usadí se na zadní sedadlo, loket si opře o rám okna a vyhlédne z něj. Cesta ubíhá pomalu ale jede dost s předstihem, rád by ještě pozdravil Senu osobně. Uruha dnes v clubu být nemá. Je to škoda, docela by si s ním…popovídal. Jakmile vystoupí z auta před clubem, vzhlédne k nápisu a pravý koutek se mu neznatelně pozvedne.
"Vítej zpátky." Prohodí si pro sebe a vejde dovnitř. Jako prvního potká na chodbě Ju-kena, se kterým se pozdraví. Tohle byla taky trefa do černého, ten kluk ochranku prostě vést umí a jeho svěřenci ho mají rádi. Zeptá se rovnou na Senu a je dvěma chlapci doveden až ke dveřím jeho šatny. Cestou se mu jeho bývalí zaměstnanci, které potká, zdvořile ukloní, s některými prohodí pár slov, některým věnuje i mírné pousmání. Drží si stále společensky přijatelný výraz ale oči za skly brýlí by nejspíš prozradily, jak si to celé užívá. Nechá jednoho z chlapců, aby Senovi řekl, že má důležitou schůzku ale nejmenoval ho, sám s rukou v kapse kalhot, jenž mírně zvedá lem saka, vejde dovnitř, když mladíček koktá, že má Sena návštěvu.
"Nenazval bych se tak úplně návštěvou.To by nebylo přesně Sena-chan." Pronese jako první tichým, hlubokým hlasem, s trochu chraplavým nádechem ale ne příliš, nejspíš kvůli cigaretám.
"Ovšem s prázdnou bych si nedovolil přijít. Jsi zvědavý?" Zeptá se jej, když sejme brýle a vloží si jeho náprsní kapsy. Vyžene chlapce gestem dlaně.
"Nemohl bych si Tvé vystoupení nechat ujít. Je vždycky tak…hmm…pohlcující." 
Kamijo mezitím nemůže být už lépe připraven. Ještě má dost času a proto se rozhodne, ještě trochu Senu potrápit. Jen malinko, aby mu trochu pocuchal nervy. S výrazem, který značí spokojenost se svými myšlenkami, se vydá k jeho šatně. Samozřejmě vejde bez zaklepání a neuhlídá si překvapený výraz, když uvidí svého otce, který zrovna vytahuje z kapsy krabičku, zlatou s ozdobně napsaným Senovým jménem a to Kamijo neví, že uvnitř jsou náušnice s diamantovými kamínky.
"Tebe bych tu opravdu nečekal." Ozve se Kamijův hlas a je jasné, že ho tu nevidí rád a už vůbec ne v Senově blízkosti.

Sena

Po tom, co Kamijo opustil jeho byt, Sena nevydržel trucovat dlouho. Vnitřně z toho měl vlastně dobrý pocit, protože se mu snažil slíbit, že mu ustoupí, když to půjde. Věděl, že se v něm pral byznys a jistá náklonnost k němu, ale podle sebe byl na dobré cestě, jak se zbavit Boogieho a zároveň tak vyhovět Ju-kenovi. Vyhrál by na všechny způsoby. Kromě toho dneska měl své vystoupení a tak moc věřil svému umění, že předpokládal, že tohle Kamijo z hlavy nevyžene. A to ta černovláska taky neuměla. +Když pomyslím, že jsem ho to chtěl učit...!+ Odfrkne si v duchu, zatímco kráčí clubem. Zatím na sobě nemá kostým na vystoupení, to je překvapení, ale prochází se okolo v černé kůži, vysokých botách nad kolena na nižším podpatku a se silným obojkem kolem krku, ze kterého pokračuje řetízek na náramky kolem jeho paží, pasu a stehen. Je trochu nervózní, ale to on je vždycky. Je to svým způsobem zdravější, než přehnané sebevědomí. Kamija si v tom davu v první chvíli nevšimne, to až když ho plácne přes zadek a on se prudce otočí, který drzoun to byl. Rozesměje se, ale pohodí hlavou a udělá něco jako Pcha! Bude si muset hodně vyhánět z hlavy, že se na něj ty jeho oči dívají, ale o to víc se mu to musí povést, chce udělat ten nejlepší dojem. Očima si mapuje všechny klienty, kteří dnes přišli kvůli němu, snaží se nasát jejich temperament a to, co si přejí vidět, aby vystoupení bylo co nejlepší, odmítne několik pozvání na drink i k jiným věcem, aby měl čistou hlavu a zapluje do své manažerské šatny. Je v ní plno věcí, jako pravé hvězdy mívají, hlavně to velké zrcadlo se žárovkami okolo, jaké si vždycky přál. Posadí se před něj a začne si jen tak z dlouhé chvíle pudrovat nos labutěnkou a obtahovat rty leskem. Nevydrží mu to dlouho, protože ho vyruší nějaký kluk a to on z duše nesnáší. Prudce se otočí a vrhne po něm takovým pohledem, že by se vsákl do podlahy i ďábel. Jenže hned po něm vstoupí ještě někdo. Kolik je to měsíců, co ho neviděl? Jeho výraz se změní z panovačného ďábla na dětsky zaskočeného anděla, když vyskočí od zrcadla, překoná šatnu pár krůčky a padne Takeshimu kolem krku. Musí si u toho důkladně stoupnout na špičky, ale hned jak se nadechne toho jeho ostrého parfému, před očima se mu promítne všechno, co společně zažili. Oddálí se jen trošku, když mu řekne, že nepřišel s prázdnou.
"Ty jsi mě tady nechal!" Obviní ho, ale brada se mu u toho mírně chvěje a upírá na něj velké oči skoro naplněné slzami.
"Ani jsi mi nic neřekl, nezavolal!" On ví, že Takeshi nic takového nemusel a ví, že Takeshi zase ví, že Sena zná své místo, jenom tak lamentuje. Kromě toho byl ženatý... Nejradši by ho praštil pěstmi do hrudníku, ale stačí jen zatnout dlaně a pak je zase povolit, aby mu upravil límec. Pousměje se a začervená, když mu Takeshi pochválí vystoupení a ani nepostřehne, že ho u toho už chvilku sleduje jiný pár očí. Znovu se vytáhne na špičky, pořádně se k němu přitiskne a důkladně mu věnuje pusu na rty až to mlaskne, než se oddálí a hrábne po krabičce. Pak zvedne oči ke Kamijovi, který se tu ocitl ani neví jak a mírně sebou trhne. Přeskočí mezi nimi očima, ale ten dárek je teď středobod jeho vesmíru. Otočí se k nim zády, přeskotačí ke svému křesílku, kde sebou hrcne, přehodí nožku přes nožku a už krabičku otevírá. Oni ať se zatím klidně sežerou. Pohled modrých očí padne na náušnice. Nemusí být génius, aby pochopil, že kameny jsou pravé a hodnotné. Z tohohle by mohl žít! Kromě toho je to plné zlato a jsou dost velké. A jeho jméno na krabičce. S pootevřenými ústy začne zahazovat všechno, co na něm dosud viselo a nahrazovat to novým dárkem. V zrcadle teď vidí jenom sebe a zaujatě si prohlíží, jak moc mu ta drahá věc sluší. Uru praskne, až to uvidí, hned se mu pochlubí. Kai, Shiniya, Boogie, tyč... všechno je zapomenuto. Přejíždí si prsty po hrdle a oči má jen pro sebe. A pak se pousměje na odraz v zrcadle za sebou a dlouze se na něj zadívá.

Kamijo, Takeshi

Takeshi jen téměř neznatelně pozvedne koutky ale v očích mu zajiskří, když vidí, jaké rozpoložení způsobil Senovi ve tváři. Však on ví, kdy se má ukázat, aby to mělo ten správný efekt a dnešek je toho zářným příkladem. V první sekundě se ani nepohne, když mu Sena padne do náruče ale nakonec ho přece jen vřele obejme a v nose ho příjemně zašimrá jeho parfém. Ano, přiznává si, že mu chyběl. Všichni odsud, s tímto podnikem začínal ale svůj plán musel uskutečnit tady, jinak by mu jeho syn nevěřil, že je nějaká šance, aby uspěl. Dle jeho názoru je Kamijo příliš sebevědomý na podobné obchody a vidí jen sám sebe. Ono se ukáže, že má pravdu a pak už se z toho nevyvleče, leda by si odepřel všechen luxus a o tom opravdu pochybuje. Odtáhne se od něj mírně a pozvedne obočí nad jeho slovy.
"Ukázal jsem se v pravou chvíli přece." Opáčí na jeho celé lamentování. Nechá si od něj upravit límeček a doslova si užívá jeho zrudlé tváře.
"Nenechal bych tě tu, kdybych nevěděl, že to zvládneš. Zvládneš všechno." Vezme jeho dlaň mezi své, už lehce poznamenané stářím a věnuje mu polibek na její hřbet. Narovná se velmi pomalu, aniž by mu přestal koukat do očí a znovu se pousměje.
"Zničíš si make-up. To by byla opravdu škoda, kvůli mně rozhodně." Upozorní ho měkce, jeho oči zaregistrovaly další osobu v místnosti skrze zrcadlo ale ani v nejmenším ho nenapadne měnit své chování, kvůli svému synovi. Druhé obětí od Seny, které s jistou radostí uvnitř sebe přijme a po puse si promne rty o sebe.
"Sladké, mám rád, když se některé věci nemění." A pak se skutečně ozve hlas Kamija. Ano, mohl tušit, že to takto dopadne. Kdo by taky pro Senu neměl slabost.
Kamijo jak se zdá, už pomalu drtí zuby o sebe, když viděl Senovu reakci na svého vlastního otce. A to se na něj lepí Sena sám! Tak to mu ještě řádně připomene. Jeho výraz je ledovější, než celý severní pól a má sto chutí vzít klidně i stoličku a omlátit ji vlastnímu otci o hlavu. Co tu vlastně chce? Proč zrovna dneska?
"Nejspíš jsem tě nenaučil slušnému chování a jisté zdvořilosti ke své vlastní rodině a už vůbec ne klepat, když vcházíš do něčí šatny. Smutné." Sjede ho s přehnaně sladkým úsměvem Takeshi na první dobrou a z jeho výrazu si vůbec nic nedělá. Kamijo byl vždycky mnohem víc impulsivnější, než on sám. Otočí se na Senu a vidí, jak si dárek užívá. Pobaví ho upřímně, když shazuje všechno ostatní. Skoro zapomněl, jak si dárky umí užívat.
"Hm, zdá se, že jsem talent na výběr dárků ještě neztratil. To je dobře." Popojde k jeho zádům a promne Senova ramena jemně mezi svými prsty. Stejně tak odhrne růžové prameny, aby se podíval, jak moc mu sluší.
"Krásné. Hodí se k tobě dokonale." Vydechne a černé oči střelí k odrazu v zrcadle.
"Ještě pár setkání a budeš mít celou sadu." Slíbí mu, než se narovná a otočí, aby si prohlédl, co má v šatně nového, než málem narazí do Kamija.
"Utrácíš rodinné majetky za dárečky?" Rýpne si do svého otce a stočí krátce oči ke své momentální posedlosti.
"Ne, utrácím to, co jsem vydělal. Začni se chovat, jak se sluší na naši rodinu." Poplácá svého syna po tváři a zamračí se na něj.
"Jestli zjistím, že tvé chování špiní mé jméno, naše dohoda pozbude platnost." Dokončí Takeshi s naprostým klidem a vyloví tabatěrku z kapsy, aby si připálil.
"Nemáš náhodou práci?" Zeptá se ho, pravé obočí těkne vzhůru.
"S takovou toho příliš nevyděláš. Mimochodem, nenechávej Kaie čekat. Je to dost vážený host." V duchu se baví nad tím, jak Kamijo skoro rudne vzteky. Samozřejmě, že ví, co se tu šustne a o kdejakém špinavém ručníku.
"Sena-chan, byl bys tak laskav a podal nám skleničky a nějakou dobrou lahev. Rád bych se s tebou alespoň trochu napil. Než tě uvidím se vznášet."
"Neboj se, tolik ti to neusnadním." Opáčí mu Kamijo ledově a střelí pohledem k Senovi, jestli to opravdu myslí vážně? Po tom, co se snažil vymyslet, jak se vyvléct ze starosti o Boogieho? Po tom, co mu propadl, kdyby to byl kdokoliv jiný asi to skousne ale jeho otec! Hledá v odrazu v zrcadle cokoliv, co by ho dokázalo uklidnit ale nic z toho tam nevidí. No jak chce, ať si tady dělají, co chtějí. Jeho výraz dokonale ztvrdne a stane se nepřístupným. Jak kdyby se ho celá situace v nejmenším netýkala.
"Máš pravdu, čeká mě schůzka. Užijte si tedy večer." Popřeje jim oběma a navzdory klidu, který se snaží hrát, za sebou práskne dveřmi, až se zrcadla otřesou. Samozřejmě míří rovnou do své kanceláře a musí se uklidnit.
"Někdy se děti nepodaří vychovat k obrazu svému, škoda." Pokrčí Takeshi rameny a usadí se do křesla, kdy si dlouze potáhne. Poklepe prsty na své stehno a otevře tabatěrku podruhé, aby Senovi nabídl cigaretu.

Sena, Kai

Ještě stále si prohlíží náušnice a v duchu si přehrává Takeshiho slova o tom, že by ho nikdy neopustil, kdyby nevěřil, že na to Sena má. Věří mu to naprosto do posledního a niterně ho to uspokojí. A je rád, že to slyšel i Kamijo, aby sám viděl, jakou důvěru tady má a jak šikovný zjevně je! Kdyby byl Kamijo paranoidní, mohl by si myslet, že Sena otci donáší nebo je s ním jinak v kontaktu, ale po tomto shledání si nejspíš domyslí, že to tak není. Vlastně to je po všech stánkách pozitivní situace, že se tu sešli, i když na výrazu Yuujiho mladšího jasně vidí, že on to tak nevnímá. +Snad na to později přijdeš, až pomine tvá impulsivita...+ Pomyslí si v duchu. Takeshi byl k němu tak milý a ohleduplný, nechtěl ho vidět plakat, i když věděl, že je silný a pláče málo. Vždycky byl takový, už když ho tenkrát zachránil. Sáhne po labutěnce a ještě jednou si opraví makeup pod očima, zatímco se vřele usměje na to o sladkém. I on má rád staré, zajeté pořádky, chuť lesku na rty nikdy nevyměnil. To o klepání byla pravda, ale Takeshi nemohl tušit, že se mezi Kamijem a Senou odehrálo něco, co ho maličko opravňuje sem takhle vstupovat. Neplete se do toho napomenutí, vlastně dělá, že tu není, tak jak se od něho očekává. Ani jednoho by teď nechtěl ztrapnit.
"Ne, ty nikdy." Potvrdí Sena o náušnicích a jak dojde na celou sadu, v očích mu hladově zasvítí, prudce se otočí od zrcadla a pohlédne na něj, než uznale kývne hlavou, uculí se a zase se natočí čelem k žárovkám. Aby měli pánové zdánlivé soukromí. Takeshi ho však dojde, jemně se dotkne jeho vlasů, odhrne je stranou a Senovi na zátylku naskočí husí kůže. Hledí na šperky společně s ním a mírně pohne tváří, aby se kameny zablýskaly. Jsou opravdu nádherné. Je on taky tak nádherný? Když si však Kamijo tak nepěkně rýpne o rozhazování, zamračí se a skloní hlavu. Bylo by to pro něho rozhazování rodinných peněz, kdyby mu měl přinést něco podobného? Zbytečnost? Hledí do klína, i když drží bradu vysoko a uvědomí si, že by ho to hodně mrzelo. Jakmile dojde na dohodu, zastříhá ušima, ale žádné detaily se nedozví. Jenom ví, že když Kamijo něco zkazí, přijde o Mihrunisu a o ně všechny.
"Hai, ovšem že." Zvedne se Sena okamžitě, když je požádán o něco k pití a vykročí pro objednávku, i když pít vůbec nechtěl. Jemu by ale neodmítl pozvání. Po cestě se nakrátko střetne s Kamijovýma očima. Vlastně by mu toho měl poprvé tolik, co říct, možná celou pravdu, ale uvidí led v jeho očích. Ještě není pravá chvíle. Ne teď, když se tolik zlobí. Zrovna nese sklenky zpět, když mu málem upadne zrcadlo vinnou té rány. Jen krátce přitáhne ramena nahoru, než obě postaví na stolek u Takeshiho křesla a obratně do obou nalije.
"Vychoval jsi ho dobře. On na to přijde." Řekne měkce a zvedne stejný pohled k Takeshimu. Ví, na co naráží a ví, že Kamijo nedosahuje vyrovnanosti svého otce, ale podle něj to bylo taky věkem a zkušenostmi. Poslechne ho, když se mu posadí na kolena a nabídne si cigaretu. Nechá si i připálit a spokojeně vydechne, než sáhne po sklence a vloží mu ji do ruky.
"Ty s Kaiem mluvit nechceš?" Kmitne očima k hodinám. Už tady bude... A taky, že ano.
Kai by nikdy nepřišel ani o vteřinu dýl, byl velmi disciplinovaný a tohle hodlal vyřešit ještě dnes, aby příště mohl pro Shinyu rovnou poslat. Ještě nikdy ho nic tak nepopadlo jako on. Na dnešní jednání si vzal sako a košili, přišel čistě formálně a představení dole v clubu se ho netýká. Po cestě ke Kamijově kanceláři si dá dobrý pozor, aby se s holubičkou náhodou nemohl potkat a dokonce nikoho nepotkají. Chodby jsou čisté... to aby Shinyovi nikdo nedonášel, že tu byl. Co kdyby se to nepovedlo? Chce vidět jeho překvapené oči... Když výtah míjí druhé patro, má všechnu chuť odtrhnout dveře od sebe a dojít si pro něj rovnou, ale vystoupí až ve třetím a rovnou zamíří do Kamijovy kanceláře, kam je uveden. On ví, co mu chce, takže se mu ukloní na pozdrav, podá mu ruku a počká se vší zdvořilostí, až otevře jednání on. Určitě má nějaké podmínky a výmluvy.

Kamijo, Takeshi

"Aby nebylo příliš pozdě." Povzdechne si Takeshi a jeho tvář dostane přesně těch dvacet pět let navíc, které by měl mít. Má spoustu starostí ale tou největší je jeho syn. Dostal dobrou výchovu, myslí si to ale taky se do něj dost promítl nátlak jeho matky. Ano, můžou si dovolit hodně, to však neznamená, že to musí dávat příliš na odiv a to se k jeho nelibost děje už spoustu let.
"Náš svět nepřeje mládí a přílišným emocím." Dodá ještě a podívá se mu upřeně do očí, než se mu koutky pozvednou, stejně jako pozvedne skleničku a krátce upije.
"Nepřišel jsem sem ale filozofovat nad chodem světa. Pověz mi můj Malý, jak se ti daří?" Zeptá se jej s upřímným zájmem a potáhne si z cigarety. Paži se sklenici protáhne kolem jeho zad, aby mu poskytl dostatečnou oporu.
"Kromě toho, že jsem se rozhodl otestovat tvé nervy." Neodpustí si letmou poznámku, po které mu zajiskří v očích, jenž jsou jindy příliš nepřístupné. Nakonec po Senově otázce jen zavrtí hlavou.
"Ne, mluvil jsem nedávno s jeho otcem. S Kaiem si promluvím, až bude příležitost, je to pozoruhodný mladík, má i ve svém věku přímo ukázkové chování a talent, nebýt jeho poněkud odlišných přání, nejspíš mu nic v životě chybět nebude." Pousměje se tajemně.
"Nicméně bych tě poprosil, abys netrápil našeho Kocourka, to boa mu opravdu slušelo." Podívá se na něj trochu káravě, to jejich věčné popichování. Samozřejmě, že ví, jak o něj přišel a že to byl Sena ale přisuzuje to jejich přátelskému kočkování. Hlubší podtext v tom rozhodně nehledá.
"Víme oba dobře, jak je na svá pírka háklivý. Povíš mi, jak se daří i jemu?" Vyzvídá dál na své ovečky a je zvědavý, co všechno mu hodlá prozradit a co si nechá pro sebe. V clubu je spousta očí, které vidí, co je potřeba a zůstávají stále utajeni.
Uběhne sotva pár minut, kdy Kamijo vkročí do své kanceláře a práskne za sebou dveřmi stejně rázně, jako když odcházel od Seny. Ať si tam klidně vrkají, hrdličky jedny. Je mu je to úplně jedno samozřejmě. A dveřmi práská jenom proto, že prostě má chuť. Pohodí vzdorovitě hlavou a má sto chutí si dojít pro Boogieho a pokročit dál s jeho výchovou. Jen čistě na truc, aby bylo jasno, že s ním nikdo zametat nebude. Trochu malé černovlasé pomsty. Byl blázen, když si myslel, že by to mohlo být celé jinak a sotva se otočí….Je ve stádiu, kdy by je nejradši zabil pohledem oba ale ví, že se musí nutně uklidnit. Schůzka s Kaiem je pro něj velmi důležitá a tak se usadí do křesla, zapře hlavu do opěrky a pokusí se to celé rozdýchat, sotva však zavře ledové oči má před očima ty Senovy a jeho poslední pohled v šatně. Co tím vším sledoval? A je to on, kdo otci donáší? Ne, to je hloupost, vypadal opravdu překvapeně, že ho vidí a očividně po dlouhé době. Ta krysa bude někde jinde a on ji najde a otráví. Vydechne dlouze a jen ta představa ho značně uklidní. Jakmile se ozve zaklepání, už má na své tváři svůj typicky sebevědomý výraz. Samozřejmě vstane z křesla a věnuje stejnou úklonu své dnešní společnosti.
"Je mi potěšením, prosím posaďte se." Pokyne mu paží k volnému křeslu naproti tomu svému.
"Mohu vám nabídnout něco k pití. Kávu, whisky či snad jen vodu?" Zeptá se jej a okamžitě obstará všechno, o co si řekne, i kdyby kvůli tomu měl někoho poslat na druhý konec Japonska.
"Vaše žádost je značně nezvyklá, ovšem také pochopitelná vzhledem k situaci. Zmátl jste nás všechny, když jste po vaší poslední návštěvě odešel bez objednávky. Byl jsem přesvědčený, že jste spokojený nebyl." Začne jako první trochu neutrálně, než se sám posadí a posune si složku se smlouvou obsahující podmínky před sebe.
"Nejsem příliš nadšený, že Shinya bude pracovat mimo tento dům, je to příliš nebezpečné hlavně pro něj." Tváří se, jak moc mu záleží na jeho zdraví. Vlastně je to svým způsobem pravda, jen úspěch má pro něj stupínek víc.
"Samozřejmě se budeme bavit i o příplatku za jisté riziko, které s tím všichni podstupujeme. Stejně tak bych si přál, aby jste mu zajistil lékařský dohled v případě nejvyšší nutnosti a o jeho stavu mě pravidelně informoval." Začne s tím nejběžnějším.

Sena, Kai

Sena pozorně sleduje Takeshiho tvář, neujde mu ani záchvěv. Má opravdový strach, o něco v Kamijově chování mu cíleně jde. O něco, o čem Sena nejspíš ještě neví a co se děje u nich doma. Dokonale to hlodá do jeho zvědavosti, ale jen se dlaní konejšivě dotkne hřbetu té jeho a znovu se vlídně usměje.
"To je pravda, ale pokud se objevuje dole mezi ostatními, většinou je drží zpět. Snaží se být stejná autorita, jakou jsi byl ty." Řekne a překvapí ho, když se hovor stočí přímo na jeho osobu.
"Daří se mi dobře, děkuji. Víš, že si na osobní rovinu moc nepotrpím..." Naráží na to, že jeho mládí si bere jeho práce, do které dává všechno. Má toho v sobě příliš, než aby se chtěl někomu svěřovat a odkrývat a to vážné vztahy vyžadují. Takeshi beztak jistě uslyší rád, že se kolem něj nemotá nikdo zvenčí. A jeho syn? Kdo ví, co je mezi jím a Senou?
"A prošel jsem?" Zeptá se zvědavě, ale podle něho ano, byl vyvedený z míry, na počátku, ale pak už ne. A na tyči se uvidí... Pokud spadne, zabalí to tu. Takovou ostudu by nepřežil. Řeč se otočí na Kaie a Sena se uculí a zakývá nohama.
"Musí mít, když chce dělat to, co dělá." Ale ano, Takeshi měl pravdu, na svůj věk měl některé vlastnosti, které by asi Takeshi rád viděl u Kamija. A pokud už jednal s jeho otcem, tušil, že o osudu té schůzky nahoře, je rozhodnuto. Vůbec nechtěl, aby Shin odešel. Aby ho neměl na dohled a nemohl mu pomoct, kdyby ji potřeboval. Co když se mu tam nebude líbit? Teď byl nadšený, ale to mohlo rychle pominout, až bude Kai doma ve svém. Jenže asi hodlá platit víc, než všichni další potencionální klienti do kupy. Odlišná přání... to jsou hodně odlišná přání dokonce i na Mihrunisu, ale o tom on nerozhoduje a Shin tu není násilím. A pak se zamračí a upře oči do jeho. Jak tohle ví? Jak to ví??? Byli tam jenom on a Ju-ken! Oči se mu rozšíří... byl to on, kdo mu byl loajální a sděloval informace? Jistý smysl by to dávalo, ale... mohl to být i někdo další, kdo se jen dozvěděl o Uruhově křiku. Jenže jak by Takeshi věděl, že to boa zničil on? Za to ale nevěděl proč ho zničil! Tohle bylo divné. Vlastně to vůbec nesouviselo s Uruhou, to boa bylo jen ve špatný čas na špatném místě. A Takeshi to netušil.
"Já vím, já vím... koupím mu nové..." Slíbí neochotně a už teď si odpočítává z kasičky, kolik mu tam kvůli tomu kusu šály bude chybět. Strašné! Ale bylo krásné, že Takeshi na svého bývalého milence pořád tolik drží a strachuje se o jeho dobro. Sena to měl na něm rád.
"Daří se mu dobře. Myslím, že je tady opravdu spokojený. Pokud mi do toho nikdo nemluví, nechávám mu hodně volnosti a klienty si plánuje sám, já mu je jenom schvaluju. Je zvyklý na svá privilegie, ale uvidíme, co na to Kamijo." Prozradí. On měl vlastně s Uruhu výborný vztah, Uruha vydělával jako divý a on ho na oplátku nechával dýchat. Jenom ten kluk, co s ním odešel včera... to bylo divné. Zatím o tom ale nepromluví. Na druhé straně tohoto patra už se Kai usazuje v křesle.
"Stačí káva, děkuji." Řekne a pořád se zarytě drží toho, že alkohol dnes ne. Rozhodně si nenechá ničím zastřít úsudek. O tom, že se jejich otcové sešli a o ledasčem mluvili, zdá se netuší ani jeden z nich. Kamijo jde rovnou k věci, ale nebrání se tomu, není na zbytečné úvody a proslovy a jemně pokývá hlavou, když s ním souhlasí, že je to pochopitelné. On prostě konkurenci nestrpí a dojíždět sem je pro něj nemožné. Ostražitě se mu podívá do očí svýma přísnýma očima, když mluví o tom, že je zmátl. Vážně? No ale proč ne? Jemně se pousměje, i když vráska mezi jeho očima nezmizí.
"Musel jsem si dobře rozmyslet, kam budu ochotný zajít. Pokud vůbec... Nemělo smysl v tom pokračovat, pokud bych nevyslovil tuto žádost." Osvětlí mu. Měl Shinya potíže kvůli tomuto podezření? Záměrně o něm zatím vůbec nemluví, je to komodita se kterou se tu dnes obchoduje, nic víc. Chce, aby si to Kamijo myslel. Nemá o něj starost, má starost o sebe, své potřeby a o to, aby ho co nejdřív nastěhoval do své herny - to si musí myslet. A pak Kamijo použije to slovo Bude. Opravdu? Myslel si, že se o tom dnes budou dlouze přít, ale jak to vypadá, on už to akceptoval. A souhlasil. A Shinya bude muset také souhlasit. Protože bude pracovat dvacet čtyři hodin denně, žádné soukromí, pryč z domova a od přátel. To v jeho smlouvě nebylo. Mohl říct Ne a bylo by po všem. Bude to pro něj obrovský krok, protože se vzdá svého osobního života za zdmi tohoto clubu. Až teď Kaiovi dojde, že to odmítnutí je víc, než pravděpodobné, až dosud si ho totiž nepřipouštěl. +Shin-chan...+
"Ano já vím, je to velmi neobvyklé. Bude o něj ale skvěle postaráno. S hlášeními ani prohlídkami problém není. Může vám volat sám, kdykoliv budete chtít." To je to nejmenší... Jen... jaká je ta částka? To může taky všechno změnit. Kai byl bohatý, ale nebyl ropný magnát s miliardami na kontě. Snad bude Kamijo rozumný...

Kamijo, Takeshi

"Hm, zdá se, že se možná něčemu naučil." Přikývne na Senova slova a nechá jej dál klidně mluvit a příliš mu do toho skákat nechce,. Pozoruje pečlivě výraz v jeho tváři a pomalu upíjí ze své sklenky. Nehodlá si dopřát víc jak dvě, chce mít jasnou hlavu, kdyby se náhodou stalo a Kai přece jen přišel na představení také. Chce být vždycky o krok vepředu, doteď se mu to vyplácelo.
"Já myslím, že oba známe odpovědět, Sena-chan." Ujistí ho naprosto klidně a típne cigaretu do popelníku na stolku vedle křesla.
"Kai je syn svého otce, velmi disciplinovaný ale každý máme své slabosti i já. Záleží ovšem, jak je umíme využít." Blýskne se mu v očích, on svou vlastní slabost využil a vydělal na ni. Mihrunisa je jeho slabostí a zároveň silnou stránkou. Pak ale při slovech o koupi nového boa pro Uruhu pohladí Senu jemně po tváři.
"Jen klid, to už jsem zařídil, na své staré si ani nevzpomene, jakmile balíček dorazí." Ujistí ho s úsměvem.
"Myslím, že příště mi budeš muset jeho výraz natočit, jsou věci, které bych chtěl ještě v životě vidět." Kývne hlavou a něco z jeho mládí se mu promítne v obličeji. Krátce vydechne, když se zahledí do nitra jeho šatny a nechá dlaň klesnou na područku.
"Věřím ti Sena-chan, takže ti prozradím malé tajemství, můj kvítku sakurový." Promne si rty o sebe a znovu se napije, aby mezi ně nechal prostoupit chvíli ticha.
"Mou podmínkou po darování clubu, byla jistá nedotknutelnost privilegií mých drahokamů. Je to tajemství, které známe jen my tři a tak to i zůstane. Pokud by se to dozvěděl kdokoliv jiný, dohoda ztratí svůj význam. Ber to jako omluvu, že jsem ti nic neřekl. Kamijo ale nesmí nic poznat, jsem přesvědčený, že to pro tebe bude snadné." Odtuší klidně a zdá se, že v něj vkládá opravdu velkou důvěru, stejně jako ji kdysi vložil do všech, kteří jsou v jeho clubu na vrcholu.
"Doufám, že tě příliš nezdržuji ale musím se přiznat, že mi vaše společnost opravdu chybí. Některá brzká rána po zavření brány do nebe se nedají zapomenout. Snad se k nim jednou vrátíme." Trochu víc se zapře do křesla a nechá se prostoupit klidem, který jej na několik okamžiků dokonale ovládne. Tady je mnohem víc doma, cítí se tu mnohem lépe, než na kdejakých schůzkách a konferencích. Mnohem uvolněněji.
"Čeká mne dnes něco speciálního, kromě toho, že z tebe nebudu moct spustit oči a žárlit na každý další pár, který tě bude svlékat." Usměje se vřele a dopije sovu první sklenku.
Samozřejmě Kamijo hned poslal pro kávu, jeden z chlapců jí skoro obratem přinese a s úklonami postaví dvě na stůl. Kamijo ho doprovodí pohledem, než stočí chladné oči na Kaie a krátce přikývne
"Jistě, to samozřejmě plně chápu.Některé aspekty podobné…hm .. spolupráce jsou mi dobře známé." Přikývne a je to opravdu jak na obchodním jednání. Jen jejich zboží samo dýchá a myslí, což by taky mohl být problém. Měl pro Shinyu připravenu smlouvu ale nic mu zatím neříkal, dokud se s Kaiem nedohodnou, pak můžou vše klidně obě strany podepsat. Odděleně samozřejmě, protože si neodpustil menší dodatek. Kai by si ho jistě všiml. Shinya také ale nebude mu odporovat, už jen díky tomu, co viděl v jeho očích, když se řeč stočila na Kaie. Třásl se jen při vyslovení jeho jména, i když se to snažil dobře maskovat.
"Druhá věc je souhlas Shinyi a podepsání nové smlouvy, která dokonale určuje hranice a zároveň mu dodá bezpečí, které je nutné. Jsem rád, že si v tomto ohledu rozumíme." Pokračuje klidně dál, když si zamíchá kávu, krátce se napije a vzápětí usadí do křesla sepne bříška prstů před tváří.
"Dost jsem přemýšlel o ceně za tuto velmi speciální službu. Z hlediska náročnosti, by si jistě zasloužila patřičně ohodnotit. Když to vezmu z druhého konce, je to pro mě dlouhodobý obrat a byl by nesmysl si jej zkracovat." Řekne mu naprosto upřímně, aby bylo jasné, že ho nehodlá sedřít z kůže hned ale postupně. Pomaloučku polehoučku.
"Proto budete platit každou noc, kterou u vás Shin stráví s jistou slevou, než při řekněme jednorázových návštěvách, ve výsledku na tom nebudu tratit a vy zvládnete vydělat, aby naše spolupráce jen vzkvétala. Lékařské výhrady i potřeby si budete hradit sám, to je nejspíš jasné." Krátce vydechne, než znovu sáhne po své kávě. Chce mu dát jistý pocit spokojenosti a možné radosti, že bude mít svého andílka, aby se v tom příliš nevrtal a nehledal možné háčky. Je tam je jeden a ten zaručuje, že mu Shinyia jen tak ke Kaiovi neuteče.
"Prosím, smlouva je již připravena, stačí ji jen přečíst a pak už záleží, jen na Shinyově souhlasu." Odmlčí se na malý okamžik.
"Jen jsem si dovolil jednu podmínku. Pokud vaše spolupráce nebude trvat déle jak dva týdny, budou vypočítány patřičné penále. Ale to je myslím pochopitelné."