Hide x Uruha - Ty máš holku? - část 1.

(Uruhův byt)

Hide

Samozřejmě, že si naplánoval pro dnešní den volno, protože počítal s tím, že bude v noci vzhůru, i když by byl klidně schopný jít z tahu rovnou do školy. Vlastně netušil, že z bordelu neuteče, natož, že v něm bude až do rána, ale teď, když je tady a po tom, co spolu prožili, mu trvalo asi dvě vteřiny, aby se rozhodl. Honem vyskakuje z auta a zamyká ho, zatímco sleduje jeho vzdalující se pozadí. Doběhne ho na krok a naschvál jde několik kroků v jeho stopách, aby se dál mohl kochat, než se po něm Uruha ohlédne, on se rozesměje, vezme ho za ruku a nechá se jím odvést až k jeho dveřím. Je to výšková budova a Uru bydlí v jednom z těch vyšších pater, což je skvělé, kvůli výbornému výhledu. Výtah je moderní, jede asi minutu a půl, ale stejně v něm nevydrží stát moc daleko od něho. Když po tom vstoupí za dveře jeho bytu, okamžitě se zvědavě rozhlédne kolem sebe a po vybavení. On je dítě z obrovského domu, který má opravdu všechno, takže tohle je sice krásné, ale pro něj vlastně dost obyčejné. A stejně nemůže říct, že by to nebylo super. Vlastně ho tipoval na něco ještě mnohem okázalejšího, jako je ta jeho postel v clubu, ale je vidět, že tady bydlí ten opravdový Uru, ten, co nic nepředstírá. Ta pohovka je vysloveně maličká, na ní se rozhodně nic dělat nedá, ale okamžitě zmerčí zasklený prostor nahoře a roztáhne rty do úsměvu. Je to hodně originální místo, stylové. Zuje se a přejde plochu obýváku, aby se skrz velké okno mohl podívat dolů na město, které už hýří životem. Pak se po něm ohlédne. 

"Promiň, už se ti tu procházím jako doma." Uculí se nevinně, ale stejně ze sebe stáhne sako a odloží ho přes křeslo. Pořád po něčem pokukuje a div si nemusí přisednout ruce, aby mu nesahal na věci kolem. Hezky to tady voní, trochu jako on. 

"Co je tam?" Ukáže zvědavě do patra a prohlíží si ho, jak mu to v domácím prostředí sluší.

Uruha

Ani příliš nepochyboval o tom, že ho Hide bude následovat a je rád. Vlastně se můžou poznat trochu víc, než jen v posteli. Hide jeden z mála lidí, kteří jsou v jeho bytě a ví, čím se živí. Ani jeho rodina nemá potuchy, jak moc doslovné je tvrzení, že pracuje do úmoru těla. V tomhle byl hodně opatrný a nechával si to zarytě pro sebe. Byt ale ukazoval rád. Dokázal by si představit něco mnohem většího ale to už by nemohl žít, jak je zvyklý. Nikdy si nic příliš neodpustil a jeho záliba ve špercích je pověstná. Vlastně ji tak trochu odstartoval otec Kamija ale to taky nevykládá, kde komu. Tuší, proč jde chvíli Hide za ním a vůbec mu to nevadí, právě naopak, tuhle pozornost on si užívá moc rád. Ve společných prostorách domu se drží trochu zkrátka, kdyby náhodou potkal někoho ze sousedů ale jakmile za nimi zavře dveře, jeho výraz ve tváři povolí. Spokojeně se usmívá, když vidí, jak si Hide všechno prohlíží. Netuší, na co je zvyklý on ale asi to bude mnohem luxusnější, o tom vůbec nepochybuje. Sám si svlékne přebytečnou vrstvu a úhledně ji složí na opěradlo křesla.

"Nic se neděje, jen se pořádně rozhlédni. Nic víc hm provokativnějšího, než jsi viděl v clubu, tu stejně není." Prohodí s krátkým uchechtnutím a sáhne po ovladači od přehrávače. Bytem se v okamžiku rozezní příjemná melodie, která dokreslí klidnou atmosféru. Těkne krátce pohledem nahoru a v očích se mu rozverně zablýskne.

"Jakmile tam půjdeme, už odtud neodejdeme." Varuje ho úplně klidně a důkladně si ho celého prohlédne, jak kdyby to dnes neudělal už nejmíň stokrát. Měl by odpočívat, večer musí zpátky do clubu ale dnešní noc se i trochu vyspal, takže to nebude takový problém. Hlavně nesmí mít kruhy pod očima!!

"Dáš si něco k pití?" Zeptá se jej, když zamíří ke kuchyni a vytáhle z lednice ovocnou šťávu. Jindy by si dal sklenku vína ale po tom množství šampaňského už radši pít nebude. Trochu ho v hlavě pálí otázka, jak si to Hide celé představuje. Co to celé má vlastně znamenat a jak moc by chtěl ovlivnit jeho dosavadní život.

"Hm, co bys rád dělal?" Zeptá se ho, když se vrací do obýváku s tím, co si poručil, odloží to na stolek a stoupne si do jeho těsné blízkosti. Konečky prstů se dotkne jeho tváře a důkladně si prohlíží výraz, který se v ní objeví.

"Budeme koukat na televizi? Hrát šachy? Svlékacího pokera?" Nabízí mu různé kratochvíle a koutky mu pomalu stoupají nahoru. U té poslední možnosti nakloní hlavu mírně na stranu.

"Co chceš se mnou dělat?" Vysloví nakonec otázku a možná se ho trošku snaží přivést do rozpaků, začíná to být jeho oblíbená zábava.

Hide

"Ale je, teď jsi tady a ne tam." Prohodí, zatímco převrací v rukou jeden polštář z pohovky a mimoděk si k němu taky přivoní. Bytem se rozezní hudba, kterou by si sám nevybral, je na mnohem živější kousky, ale možná je to kvůli atmosféře? Patro si znovu ukradne jeho pohled, když mu Uru naznačí, co tam je a i on se usměje podobným způsobem. Dá si společně s ním tu ovocnou šťávu a pořád neví, kam se vrtnout, když zazní ta otázka. Otočí se po něm, jemně pootevře rty a sleduje ho trochu ostražitě, jak se blíží. Neví, jestli si to Uruha uvědomuje a je to celé úmysl nebo ne, ale všechno, co takhle pronáší, zní neskutečně eroticky a jako by to mělo neustále svádivý podtext. Nebo on prostě nedovede myslet jinak. Nechá ho, aby mu narušil osobní prostor a dotkl se ho, zatímco už mu zase dost uhranutě hledí do očí. Pocítí příval nejisté nervozity, který pramení z jeho vlastní nezkušenosti a vědomí toho, že jeho milenec to má naopak. Nebo přítel? Může říkat přítel? Je to, co se stalo v clubu realita nebo to patří tam za zamčené dveře a byl to jenom sen? V tom snu ale při snídani docela zdárně pokračovali. Jemně trhne hlavou, když dojde na televizi nebo šachy. Nevymyslel by ani tah koněm, natož aby vyhrál a v televizi by pravděpodobně přeskakovaly nějaké obrázky, ale víc jeho mozek vedle Uruhy stejně nepropustí. To o svlékání už zní o něco zajímavěji. 

"Skončil bych nahý, zatímco tobě by zůstalo úplně všechno a moc dobře to víš." Odpoví mu tiše a vůbec se před ním nestydí přiznat svou porážku jeho osobností. Ta poslední otázka je ze všech nejšílenější. On by věděl a to s ním byl celou noc a lezli po sobě celkem schopně i v hotelové restauraci. Jenže on může pořád i bez někoho jako je Uruha, jak to pak má vydržet s ním? Dlouze se nadechne a oči mu jiskří jako malému klukovi, než mu zazvoní telefon. Sáhne po něm do kapsy kalhot, podívá se na displej, kde se šklebí fotka jeho nejlepšího kamaráda a radši tu věc odhodí někam na pohovku. Samozřejmě, že chce vědět, jaká byla noc, jestli to Hide udělal a jaké má důkazy a nepohybuje o tom, že kolem něho sedí deset dalších kluků připravených se řehnit jako na povel. Tohle teď před Uruhou nemůže přijmout! Takový trapas. Sice mu o nich řekl, ale Uru na něco takového ještě rozhodně není připravený! Kluci jsou jako vichřice. Ne, že by on nebýval s nimi. 

"Co když necháme můj telefon v koši na prádlo v koupelně a my půjdeme nahoru?" Nadhodí.

Uruha

"Ano, to vím a právě to byl tak trochu účel." Sdělí mu úplně narovinu. Kdyby se ostýchal mluvit o podobných věcech, nemohl by dělat svou práci. Nepřibližuje se, jen jemně mapuje linie jeho tváře a jeho jemné rysy, které si vtiskává do paměti. Nikdy nepocítil takovou touhu si něčí důkladně zapamatovat jako právě teď. Nedává to sice tolik najevo ale přiznává si, že rozhodně v jeho přítomnosti není v klidu, jak by si přál.

"Já bych se rozhodně rád podíval. Zatím jsem neměl tolik času." Provokuje ho dál a trochu sebou trhne, když se rozezní Hideho telefon. Zamračí se, protože ho prostě ruší a to on rozhodně nemá rád, tady se projeví jeho povaha, když něco nejde podle plánu, umí být pěkně mrzutý a taky dost umanutý. Nejradši by mu ten telefon vypnul, dokud nepřijde vysvětlení, kdo volá. Nápad s postelí zatím odsouvá stranou, tam se taky dostanou ale později. Hodlá mu trochu okořenit celou tu sázku, jejímž nástrojem byl hlavně on sám. Zavrtí jemně hlavou a udělá těch několik kroků k pohovce, aby po přístroji sáhl a prohlédl si obrázek jeho přítele. Ať Hide pozná, že v jeho blízkosti to může být i nebezpečné.

"Řeknu ti, co uděláme." Začne jako první, když se k němu zase přiblíží, tentokrát ale k zádům a opře si hlavu o jeho rameno, vydechujíc na kůži jeho šíje. Protáhne paži kolem jeho boku a zvedne mu před obličej telefon.

"Hezky si ten hovor přijmeš a já budu poslouchat. Pak můžeme jít nahoru." Prohodí tiše ale tím jeho nabídka nekončí.
"Tam si se mnou můžeš dělat, co chceš." Zavrní smyslně, když ho zlehka na tu kůži políbí a zamává mu telefonem před očima.
"A ne, že to odbudeš, já to poznám." Odmlčí se krátce a je očividně spokojený sám se sebou, co si na něj vymyslel.
"Ještě to můžu vzít já ale věř mi, že nechceš, abych to udělal." Dobírá si ho malinko. Užívá si, že má nad ním trochu navrch, podvědomě tuší, že to stejně nebude mít dlouhého trvání, když spolu budou delší dobu. Něco z něj sálá, pozná to, prostě to ví. Volnou dlaň zatím položí na druhý bok, který jemně sevře a pak celou její plochou zamíří na hrudník, zmapujíc celou linii hrudní kosti ale na jejím konci se nezastaví, pokračuje na bříško, kde mu štíhlými prsty zajede mezi knoflíky na holou kůži.
"Tak na co čekáš?" Pobídne ho s tichým uchechnutím a culí se do jeho ramene.

Hide

Ne, tak tohle vůbec nečekal. Uruha vykročí k jeho telefonu, vezme ho do ruky a on si oběma dlaněmi vjede do vlasů, jak se lekne, že to hned zvedne. Hledí na telefon, skoro nedýchá, ale ten se s kraválem nese zase zpět k němu a on dlaně pomalu spustí. Chirolyn to ne a ne položit, jako by tušil, že to nezvedá, i když je ten telefon dva milimetry od něho. Kromě toho ta fotka mluví za všechno, většinu času totiž vypadá ještě šíleněji, než on sám. Teď zrovna nosí vylapanou hlavu kromě číra uprostřed, které je tak dlouhé, že ho má spletené do modrých copánků. A k tomu ten šílený úsměv. Hide se vlastně musí smát pokaždé, když ho vidí a proto ho tak zbožňuje. Tenhle kluk udělá všechno, klidně projde nahý po náměstí a pak si odsedí tři dny v chládku. To už stojí Uru za ním s bradou na jeho rameni, dlaně protažené kolem něho a drží mu tu fotku před očima.
"To není dobrý nápad, věř mi... ještě se nechceš seznamovat." Nabádá ho, ale ne proto, že by ho chtěl schovávat. Zvedne oči od displeje před sebe, když mu Uru nabídne, že můžou dělat cokoliv. Tam nahoře. Na těle ho pálí Uruhovy dlaně, láme ho a přesvědčuje, ani nemusí. Na okamžik se kousne do spodního rtu a pak zvedne prst na tlačítko přijmout hovor, který se hned přepne na videohovor. Tím pádem zabere celou Hideho tvář, stejně jako Uruhovu za ním. V první chvíli je slyšet řev, který znamená pozdrav a někdo za Chirolynem zběsile mává, ale pak klukům dojde, že to není jen Hideho tvář a zvážní. Hide zvedne volnou dlaň a zamává jim, zatímco se urputně snaží nečervenat, ale jak to kluci zmerčí, ticho pomine a začne nový hurónský smích.
"Ty máš holku? Teda, nic proti, ale fakt jsi mě zmátl!" Huláká Chirolyn střídavě na něho i Uruhu a zdá se, že nikomu zatím nedochází, kde k němu Hide přišel.
"Čekali jsme, že přijdeš do školy a řekneš nám, jaká byla noc nabitá vášní. Páral on tebe nebo ty jeho? Je hezkej? Máme tam jít taky? Určitě máš číslo!" Pálí po něm jednu otázku za druhou, kluci za ním se strkají a překřikují a je vidět, že jsou někde v prostorách univerzity. Hide se nervózně ošívá, popotahuje se za kalhoty na stehně a vůbec neví, co má odpovědět.
"Jo, byl jsem tam, mám vizitky a všechny pitomosti, co dostaneš v recepci." Hned se strhne hukot, že to tam mohl nabrat a utéct. Nejradši by jim řekl, ať se zeptají toho nejpovolanějšího, ale není si jistý, že by mu Uruha neutrhl hlavu za to, že prozradí jeho práci.
"Bylo to skvělý, nikdy si takhle nezašukáte, protože jste paka a ani by vás tam nepustili a kromě toho, ty hezký už jsou zabraný, papa!" Chce se rozloučit, ale spustí se nový řev, dožadující se detailů.

Uruha

"Kdo říkal, že se budu seznamovat." Oznámí mu tiše s dalším pousmáním ale nedokáže si odpustit další doteky na jeho krku. Nějak se od něj ani nechce odtrhnout, jak moc pokušení v něm vidí. Mohl by ho trápit ještě chvilku, moc hezky trápit ale to už se Hide rozhodne, že to celé vyřeší po svém a to opravdu nečekal. Právě získat tak tisíc bodů a odeslal ho tím na lopatky. Naštěstí se dokáže vzpamatovat celkem rychle a nasadí krátce povýšený výraz, když se na druhém konci objeví ta sebranka. Takové vídával, když se vracel z práce, většinou na mol, opírajíc se o zdi domů, v tom lepším případě nezvraceli. Dítka, která nejspíš mají rodiče, kteří jim dovolí všechno a Hide patří k nim. Není to ale nic, co by jim měl za zlé, taky by si užíval, kdyby k tomu měl možnost, taky kdo ne. On si užívá teď, po tom, co si to poctivě vydřel. Nahodí svůj dokonale okouzlující úsměv a hrdě pohodí hlavou. Chvíli mlčí, jak kdyby se rozmýšlel, co by jim měl odpovědět. Na tu holku radši nic neřekne, mohl by být neslušný. Jeho dlaň mezitím zamíří ještě o kousek níž, když se vyplete zpoza látky košile. Samozřejmě si všiml, jak je Hide nervózní a to ho žene k dalším a dalším provokacím.
"Vizitky máme spočítané." Ozve se konečně jeho vábivý hlas a stočí tvář k Hideho profilu, když se snaží hovor ukončit.
"Neměl jsem pocit, že bys mě páral?" Povytáhne obočí kousek nahoru.
"Nebyly by lepší pěkně plynulé pohyby, které se postupně zrychlují." Nahodí svůj vlastně trochu profesionální výraz, z očí mu čiší ryzí smyslnost a teprve teď je stočí k displeji.
"Vy spíš vypadáte, že by stačil jeden správný dotek a bylo by po noci plné vášní." Pozvedne nepatrně koutek a dlaní bez okolků zajede Hidemu do klína, který jemně stiskne.
"Velmi rád, vás u nás přivítám, mí kolegové se o vás postarají jako nikdo nikdy." Pokouší tu sebranku dál.
"Ale je mi líto, já už jsem zabraný na mnoho dalších dní předem. Nebudu mít ani chvilku, abych se postaral o jiné speciální hosty. Škoda." Tváří se, že mu je to opravdu líto a nechá si do očí prostoupit hřích a jistou rozvernost.
"Nejsem si však upřímně jistý, jestli byste měli na takový komfort a ocenili důkladnou, velmi důkladnou péči." Dodá ještě, když dlaní kousek vyjede, zastaví se u pásku a nechá přezku hlasitě cinknout, aby to bylo dostatečně slyšet a zvedne prsty ke svým rtům a krátce si je vloží mezi ně.
"Teď, když nás omluvíte, máme ještě nějakou práci…" Odmlčí se na chvilku, když zase stočí oči k Hideho tváři.
"Neodkladnou…nebo ne?"

Hide

Všechen ten kravál skončí v okamžiku, kdy Uruha pronese to o vizitkách. Kluci to zabrali a je vidět, že teď je těch několik vteřin, kdy jim dotéká, kdo on je. Při slovech o párání polije Hideho horko a dlouze se nadechne nosem, protože k tomu všemu až palčivě cítí Uruhovu blízkost a navíc jeho dech na kůži krku. Vnímá jeho dlaň, jak se pohne a zamíří o kousek níž. Zatáhne břicho a je si jistý, že v dalším okamžiku předvede klukům ejakulaci v přímém přenosu, ale ještě se to nemá stát. V ten okamžik druhá strana ožije.
"To je on?!" Vřískne Chirolyn.
"Jak to že jste spolu? Kde to jste?" Chce znát další detaily, ozývají se hlasy, které říkají Natoč ten displej sem a někdo dokonce prohodí, že je Uruha krásný, ale Hide si není jistý, jestli chce hrdě zvednout bradu nebo rovnou vraždit za drzosti. O jeho vznětlivosti Uruha ještě nic neví. Nikoho z nich ale nenapadne, aby se urazil po těch Uruhových poznámkách, spíš se řehní ještě víc. Všichni na Uruhu hledí jako na svatý obrázek, jednak proto, že má vážně krásné rysy a jednak proto, že asi nikdy neviděli velmi drahého společníka a je pro ně exotický svým povoláním a uměním. Však Chirolyn ví, kolik za něj Hide dal, povídali si o tom. Uruhova dlaň se ocitne v Hideho klíně a on musí silně zatnout sanici, aby nevydal ani hlásek. Doslova zírá do očí svého přítele, protože to je to jediné, co ho drží na nohách a od toho, aby jim tu nepředvedl malé představení.
"Je ti dobře?" Zeptá se ho Chirolyn a Hide se krátce podívá na strop.
"To si kurva piš." Dostane ze sebe a kluci se zase rozesmějí, i když ani jeden z nich netuší. Musí povytáhnout obočí nahoru, když Uru začne kluky dráždit místo něho a vlastně mu žene ego neskutečně nahoru. To proto, že je usadí, že není k mání a jasně naznačí i důvod. To on ho má a oni to teď vědí. Kluci dělají teatrální zničené obličeje, někteří pískají a povykují na něj, aby si to rozmyslel, že o hodně přijde a Hide se ani nestačí rozčilovat, protože mu Uruhova ruka gumuje mozek a vědomí toho, že ještě telefonuje. Přezka cinkne, Hide se prozradí pohledem dolů, kluci ztichnou jako na povel a pak se rozjásají a začnou pískat a fandit. Někdo řve, aby displej stočili dolů, aby bylo vidět na Hideho kalhoty. To už je moc i na něj, copak je pornoherec? Uru hovor v podstatě ukončí, kluci piští, aby nezavěšoval a Hide musí zavřít oči, aby se neudělal. Když na něj někdo zírá, je to vlastně ještě dráždivější.
"Vem ho s sebou! Přiveď ho večer s sebou! Do hospody! V sedm!" Křičí ještě Chirolyn, než to Hide típne, zahodí telefon do křesla, odkud spadne na zem, ale naštěstí se mu nic nestane, prudce se otočí čelem k Uruhovi, vjede mu dlaněmi do vlasů a vášnivě se vrhne na jeho rty. Teď ho znásilní, prostě to udělá. Ani si neuvědomuje, že ho nutí ustupovat, je mu jedno, kam dopadnou.

Uruha

Pobaveně se uculuje, tak aby ho ti kluci neviděli, protože vidí, jak Hide svírá čelist, když ho tak pěkně podráždil. Přece jen, by z něj chtěl dostat mnohem víc a zdá, že se mu to třeba povede. Tohle ho přece musí vydráždit. Ty blechy na druhé straně linky ho ani v nejmenším nezajímají, i když se očividně dobře baví, on má cíl úplně někde jindy a je zvědavý, jestli se mu dostane odpovědi, jakou očekává. Tiše se uchechtne, když jim Hide oznámí, že mu je dobře a je to je pro něj ta nejlepší odměna. Mohl ho taky poslat do háje, s tím co mu právě prováděl ale nestalo se. Nezná ho natolik ale naštěstí dokáže odhadovat celkem dobře, co by ho mohlo probudit.
"Mějte se pánové a krásný den." Zamává jim ještě konečky prstů, když si promne rty o sebe a jakmile hovor ukončí, rozesměje se upřímně na celé kolo.
"Máš zajímavé…" Nestihne to doříct, protože zůstane se rty pootevřenými zírat na Hideho, který odhodí telefon s takovou razancí a teď je to jeho klín, který okamžitě zareaguje, protože je neskutečně sexy. Tohle by neovládl nikdo ani on s léty plnými tréninku ne. Stihne jen několikrát zamrkat, když ucítí jeho tělo proti svému a dostane se mu odměny za celý ten rozhovor v podobě vášní naplněném polibku. Zasténá tiše do jeho rtů, když se jím nechá dokonale pohltit a je z něj úplně mimo. Čekal, že by mu mohl ukázat, kdo doopravdy je ale tohle….je něco neskutečného. Couvá poslušně pod tlakem jeho těla a vůbec si není schopný vybavit, kam jdou. Jen do chvíle, než zakopne o první schod do patra a dosedne na jeden z nich, tahajíc ho na své tělo.
"Hide-chan." Zavrní smyslně, když se krátce odtáhne, aby mohl popadnout dech. Prsty pevně svírá látku jeho košile na hrudi a vůbec nemá v plánu ho pouštět, možná ve chvíli, kdy ji bude odhazovat, pokud se dostanou vůbec k nějakému většímu svlékání. Trochu má pocit, že z něj Hide prostě stáhne kalhoty a ničím dalším se zdržovat nebude. Jen to vědomí ho neskutečně dráždí.
"Rád tě poznávám." Dodá ještě s dalším vydechnutí, když si jej přitáhne k nové vlně polibků, které nejsou o nic míň vášnivé. Nakonec se rozhodne, že si ho chce aspoň trochu vybalit a rozepne první dva knoflíky, než mu tu košili začne rvát přes hlavu. Je to snad poprvé, kdy by mu nevadilo, kdyby zničil kousek oblečení.
"Budeme telefonovat s tvými přáteli častěji?" Zeptá se ho zadýchaně, když odhodí ten prokletý kousek látky někam daleko. Dlaně se mezitím rozběhnou po odhaleném hrudníku a bříšky prstů si pohraje s jeho bradavkami a pak zamíří rovnou na jeho výstavní pozadí.
"Kdo z nás to příště vydrží déle?" Provokuje ho dál a jak doufá, probudí v něm všechno, co bylo doteď očividně trochu schované. Chce to vidět a hned. Mohl by si klidně dupnout ale to si nechá na později.

Hide

Je nekompromisní jako buldozer a vůbec si to neuvědomuje. Jeho ruce bloudí po Uruhově těle pevnými, naléhavými tahy a když pod ním podklesne vinou schodu, okamžitě ho následuje, jenom se kolenem opře o schod mezi jeho rozkročenýma nohama. Levou dlaň opře o vyšší schod vedle Uruhova těla, zatímco tou pravou ho tiskne k sobě a nutí ho jít do polohy pod ním, zatímco ho neustále líbá. Jeho sten v něm zažehl ještě větší plamen, než ten telefonát. Oddálí se až ve chvíli, kdy Uruha vysloví jeho jméno, podívá se mu do očí, ale je na něm vidět, že teď příliš není schopný vnímat obsah jeho slov.
"Těší mě." Zamručí hrdelně touhou podbarveným hlasem, aniž by si uvědomil, že ještě v noci byl plachý kluk, jednající přesně na svůj věk, trochu zakřiknutý a teď... teď je.. no nejspíš sám sebou. Uruhovy prsty se rozeběhnou po zapínání jeho košile, zatímco ho už zase líbá a přestane jen proto, aby ho mohl svléknout. Nestačí mu odpovídat, jen ho to ještě víc a víc provokuje. On má ještě prostor takhle mluvit? Ne na dlouho. Cítí jeho dlaně na vlastním zadku, nemá čas zabývat se košilemi. Na místo toho ji jen vyrve z jeho kalhot, přizvedne si ho na pravou ruku, balanc drží na koleni na druhé noze, co má nataženou a zapřenou o podlahu pod schody a už zase ho líbá. Trochu ho u toho kouše, možná i do jazyka, ale ne moc. Jen ať má ty dokonalé rty opuchlé jeho láskou, budou ještě plnější a sladší. Uvolněnou rukou mu rozepíná kalhoty, táhne je dolů až švy praskají a rovnou s prádlem a jakmile to je, podrží si ho odhaleným klínem proti svým bokům, které se pohnu nedočkavostí kupředu. Sám má stále kalhoty natažené, i když už jsou díky Uruhovi rozepnuté. Sklouzne dlaní na stehno, pevně ho sevře a přizvedne, jenže takhle to nejde kruci. A na nějaké jeho oblékání může z vrchu zapomenout, už nejsou v bordelu! Samozřejmě, že má na mysli ty otřesné kousky gumy, se kterými jeden cítí o polovinu míň. Nespokojeně tiše zavrčí až z nitra svého hrudníku, když ho musí znovu přestat líbat, aby se zbavil svých kalhot aspoň po boky a touhou vlhkým přirozením se konečně otře o jeho klín. Okamžitě mu naskočí husí kůže až někde na polovičkách a na tváři mu vyvstane blažený úsměv. Ucítí zabrnění v podbřišku, celý se ošije a pro nový polibek se skloní s o mnoho pomalejší vášní, která je však stejně hluboká. Nechá ho dosednout zpět na schod, posune dlaň po jeho hebkém stehnu výš a pod něj a pohladí ho po vchodu.