(Uruhův byt)
Uruha
Spokojeně se zasměje, když vidí, jak se Hide neostýchá vůbec v ničem. Tohle by si v noci ani nepomyslel, i když měl tušit, kam až by ho mohl dostat. Všechna ta nervozita je pryč a to je dobře. Na nějaké něžnosti, teď očividně může zapomenout. Měl by ho možná trochu krotit s tím, co ho večer čeká ale to je to poslední, na co teď myslí. Nechává se dokonale strhnout jeho vášní a nechce ji ani trochu mírnit, právě naopak. Najednou má pocit, že potřebuje něco takového, něco opravdu skutečného, kde si nemusí na nic hrát a přemýšlet prioritně nad druhou stranou. Hide moc dobře ví, co dělá a stejně jsou tu společně a snaží se vzájemně zničit. No v tuhle chvíli očividně spíš on jeho. Sotva se stačí nadechovat, když mu k tomu dává prostor, to kousání v něm jen podněcuje větší a větší touhu, která začíná spalovat jeho tělo a on chce víc. Kdyby do detailu tušil, co se v něm skrývá, asi by se ho pokusil probudit ještě dřív. Má pocit, že doteď byl hrozně vyprahlý z absence citů a Hide mu jich dává nespočítaně, tolik po něm touží a je to vzájemné. Jak kdyby byl doušek vody, on se o něj rozhodně nechce nechat připravit. Zavzdychá si poprvé hlasitě, když tak rázně přijde o kalhoty, pak přijde i druhé zase o cosi hlasitější zasténání, když ucítí pohyb proti svému odhalenému klínu. Zakloní u toho hlavu, až se mu dlouhé prameny svezou přes ramena dozadu. Skloní hlavu zase zpátky, aby se mu mohl podívat do očí ale to už může vnímat Hideho samotného a k tomu ten blažený výraz, který si tím sám způsobil. Umírá z něj, chce toho mnohem víc. Ruce nechá rozběhnuté po jeho těle, kam jen dosáhne, mačká ho tiskne ho k sobě, když mu to dovolí a vydechne zmučeně jeho jméno, když ucítí jeho prsty u svého vchodu. Prostě je to příliš málo na to, po čem právě nejvíc touží. Jak kdyby neměl sexu dostatek ale tohle je úplně jiné, spalující, nechá se klidně spálit na popel, hlavě ať nepřestává. Vyjde pozadím vstříc jeho prstům, už se nedokáže ovládnout."Hide-koi, no ták." Pobídne ho s další zasténáním. Je to poprvé, po dlouhé době, kdy jde prioritně za svým vlastním potěšením a ví, že se mu ho dostane plnými doušky.
"Něco vydržím." Přesvědčuje ho dál, aby to neprodlužoval. Jeho tělo se pod Hideho doteky chvěje, pochybuje se jim vstříc, jak jen je to možné a vůbec nevnímá, že ho do zad tlačí schody. Pohladí jeho tvář, míříc dozadu mezi růžové prameny, aby je sevřel v dlani a přitáhne si ho k sobě, aby rty našel jeho ucho, kterému věnuje několik roztoužených polibků, i kousnutí do lalůčku.
"Už tě chci, nenechávej mě čekat." Provokuje dál jeho vášeň a probojuje svou ruku do jeho klína, aby ho sevřel štíhlými prsty a pohne se několikrát mučivě pomalu. Chce ho dohnat k nepříčetnosti, chce ustát tu vichřici, kterou rozpoutal a neskutečně se těší, až s ním pořádně zamává. Do hlavy se mu dostává neodbytný pocit, že tohle je přesně to, co k životu potřebuje.
"Jen mi to všechno hezky ukaž." Zavzdychá, než sevře jeho tváře ve svých dlaních, popotáhne si jeho spodní ret a pak už se zase líbají.
Hide
Už cítí, jak ho naprosto dostává a to by si ještě v noci nepomyslel. V noci si totiž myslel, že se před ním bude stydět ještě za tisíc let a že to bude Uruha, kdo mu bude dávat nekonečně dlouhé školení o sexu a o tom, jak se to správně dělá. Možná bude, ale ne dneska. Cítí, jak se mu pod rukama vzdává, pozná to podle stupňujících se stenů a je to neskutečně opojné, když si uvědomí, koho má v náručí. A i kdyby nedělal svou práci, pořád je to nejkrásnější kluk na zeměkouli a přes to nejede vlak. Může mu někdo zkusit říct něco jiného. Mohl by ho poslouchat celé noci, jenom to, jak dokola opakuje jeho jméno. Hide, Hide... Pořád dokola. Proto u svého dráždění jeho vstupu ještě několik okamžiků zůstane, aby se mu to náhodou jenom nezdálo. Asi to dělá dobře, protože Uru se sám posouvá na schůdku tak, že z něj asi brzo spadne, jen aby mu svým tělem vyšel vstříc a k tomu jeho jméno s tou koncovkou. Miláčku... Ví, jak to bylo v noci, co všechno musel udělat, aby byl Uru připravený a on mu neublížil a teď ho provokuje, aby si ho vzal hned, tak jak je. Neví, co má dělat, protože v tomhle nemá žádné zkušenosti. Pořád s tím váhá, i když ho Uru přesvědčuje, že něco vydrží. Nikdy neměl v rukou takhle roztoužené tělo. Nechá se od něj tahat za vlasy, okusovat si ouško a jak ho Uru popadne v klíně, už není cesta zpátky. Chce to vidět? Tak dobře. Spěšně strčí do pusy dva prsty, aby je naslinil, obtáhne s nimi svou špičku a oběma rukama ho podrží tak, že se těch schodů Uru skoro nedotýká. On musí držet všechnu váhu na zatnutých svalech nohou a zad, ale on taky něco vydrží. Přidržuje ho proti sobě, než co nejopatrněji vstoupí, aniž by ho přestal líbat na rty, ale pak ho zradí vlastní hlas a potřeba se nadechnout, když se kolem něj sevře Uruhovo úzké nitro. Normálně by potřeboval několik vteřin na to, aby to rozdýchal, ale teď je jako shinkanzen. Znovu se přitiskne na jeho rty a nedá mu moc šancí si přivykat nebo odpočívat, protože tempo, které nasadí, je docela vražedné. Tohle celé mezi nimi doslova explodovalo v atomový hřib vášně a neskončí to, dokud ho nezničí a sebe taky. Vší silou ho drží nad tím prokletým schodem, takže dostávají zabrat i svaly jeho paží, jinak by ho jeho přírazy omlátily o hranu o schodiště. Vydrží to dlouho, ale pak už ho svaly pálí tak neúnosně, že se s ním obratně přetočí, na schod dosedne a jeho si posadí na klín, aniž by byť na vteřinu přestal v tom, co s ním provádí. Takhle mu může mnohem snáz okusovat krk a bez značek se to asi neobejde. To, že by je neměl mít... to je teď pro jeho uvažování prostě moc.Uruha
Nedokáže poručit svému tělu, aby nechtělo víc. Každý dotek je opojný, po každém z nich chce mnohem víc. Další dotek, který pocítí u vchodu do svého nitra, jím projede jako elektrizující vlna. Dostává ho do kolen Hideho živočišnost, se kterou se na něj vrhl. Jako by byl to nejlepší na světě a to ho žene v touze mnohem výš. Uvědomuje, že po jejich milování bude mít znatelné památky, teď vůbec nedokáže myslet. Pořád dokola opakuje jeho jméno, rukou v jeho klíně ho dráždí k nepříčetnosti, nic jiného si ani nepřeje. Chce ho vidět, když úplně přijde o rozum z toho, co s ním provádí a pak ho bude klidně následovat. Oči se mu rozšíří touhou, jakmile spatří prsty mizící mezi jeho rty, na tváři se mu objeví roztoužený úsměv, který jasně značí, že sobě už nevládne. Pevně stiskne jeho nadloktí, aby se připravil na všechno a nechá dokonale uvolnit své tělo. Cítí bolest ale společně se slastí je to, co chce nejvíc. Prohne se zlehka proti němu v bocích, jakmile je uvnitř celý a pohodí hlavu dozadu, aby ze svých rtů vypustil další dlouhé zasténání. Krátké zatmění před očima na sebe nenechá dlouho čekat. Čert vem hýčkání, tohle je mnohem lepší. Kdyby se viděl, asi sám sebe nepozná ale není to jen Hide, kdo v sobě něco nového probudil. Nadechne se k dalšímu zasténání nebo vyslovení jeho jména, je jen těžko říct, co měl zrovna na jazyku, když si Hide urve jeho rty a začne se zběsilou jízdou. Protáhne paže kolem jeho pasu a pomáhá mu v jeho přírazech, jak je to možné. Sem tam se rty ani netrefí na ty jeho a je to jediné štěstí, jinak by se nejspíš udusili navzájem. Tiše se zasměje, když se zničehonic ocitne na jeho klíně. Skoro ani nestihl postřehnout, jak se to stalo. Později bude rád, protože si uvědomí, jak jsou schody pro jeho výstavní pozadí nepohodlné. Stiskne mezi prsty jeho ramena a tentokrát je to on, kdo nasadí stejně zběsilé tempo, jen občas si neodpustí zakroužení v bocích. V očích mu září rozkoš, kterou mu Hide dává a snaží se mu jí vracet. Prsty zmizí mezi prameny, aby jej za ně zatahal a zaklonil mu hlavu. Nutně potřebuje další dávku polibků. Žene sám sebe k vrcholu, je trochu sobecký, myslí hlavně na své vlastní potěšení ale vůbec nepochybuje, že Hide na tom neubude stejně.+Ještě chvilku.+ Pobízí sám sebe v duchu, tiskne víčka k sobě, pere se s Hideho jazykem, než jeho slast dosáhne maxima a nechá se vyslat do vesmíru, společně s hvězdičkami tančícími před očima. Prohne se přitom v zádech s hlasitým zasténáním a odhodí zpocené prameny z tváře, když zakloní hlavu. Ještě si dopřeje pár pohybů, které ho nejspíš přivedou k šílenství ale jinak to být nemůže. Pak všechny jeho svaly naráz povolí a on se udýchaně zhroutí do Hideho náruče, která snad hřeje ještě víc, než jeho tělo."Tohle vás učí ve škole?" Nadhodí jako první, když se mu podaří ovládnout trochu ochraptělé hlasivky a zaboří tvář do kůže na jeho krku, kterou něžně okusuje a olíbává s naprosto spokojeným úsměvem. Jen krátce těkne kočičíma očima nahou k ložnici a znovu se k němu přitulí. Je to daleko a na Hideho těle se dobře válí.
Hide
V jejich tempu se vůbec nic nezměnilo, jen si vyšli dokonale vstříc v tom, kdo se víc namáhá, když už jeden nemůže. Vnitřně ho to potěší, že dokážou být po jedné noci tak sladění. Sex je pro vztah důležitý a ne že ne a obzvlášť, když chce mít doma někoho, kdo v něm už viděl snad všechno. Tomu nebude stačit jen tak nějaký průměrný výkon. Po tomhle uvědomění se bude Hide ještě víc nosit jako páv. Pomáhá mu v jeho pohybech, když ho drží za boky, snaží se prohlédnout si z něj nejvíc, co zrovna vidět může, jeho tělo, tvář úplně změněnou nezřízeným chtíčem, to, jak se mu vlní vlasy, když na něm jede. Kdyby věděl, co ho v tom bordelu potká, byl by tam už v patnácti. Tolik let, co mu uteklo!!! Strašné! Nechá se jím znovu prudce zatáhnout za vlasy dozadu, teď si trochu předali i to, kdo bude mít zrovna nadvládu nad kým a Hide mu poslušně vychází rty vstříc. Cítí, že už mu nezbývá moc do toho, aby se udělal, takže ho popadne v klíně a začne mu pomáhat krátkými, rychlými tahy, aby náhodou nebyl moc pozadu. To už tady bylo že byl Hide hned a Uru ne, takhle by to nešlo! Brzy ucítí plnou dlaň jeho tekutiny vší rozkoše a nemá od ní celý hrudník jenom díky tomu, že ho svíral mezi prsty. Sám naplní jeho nitro, div, že se neudusí v jeho rtech. Těžko říct, který z nich byl hlasitější, moc si to neuvědomoval. Uru je oba dva dráždí ještě chvíli, když něžně povzbuzuje doznívající rozkoš v tom, aby se ozvala ještě párkrát, než se jejich dech trochu uklidní a oni přijdou malinko k sobě. Z Hideho doslova lije pot, vlasy má úplně slepené a nepochybuje o tom, že zítra se mu připomenou i všechny svaly na těle. Snaží se opřít zády o ty prokleté schody, jazyk se mu lepí na vyschlé patro a se srdcem prudce bušícím se rozhlíží po obýváku, který má před očima, zatímco ho pevně svírá v obětí a podvědomě hladí po zádech. Kdyby rodiče tušili, co od včerejška dělá...! Snaží se zasmát, ale vyprahlé hrdlo mu to moc nedovoluje."To mě učíš ty..." Dostane ze sebe. Levou paži nechává ovinout kolem jeho těla a pravou mu zaboří do vlasů, zatímco ho nechá, aby si pohrával s jeho kůží na krku, kde ještě divoce pulzuje tepna. Vůbec neví, co chce první. Pít? Sprchovat se? Spát? Ještě souložit? Po celé noci a tomhle výkonu se bude muset na chvíli uklidnit. Podívá se na hodiny. Do sedmi do večera je ještě plno času.
"Začínám být zvědavý, jestli budou tak drzí, až tě uvidí osobně..." Prohodí a očividně mluví o večeru s jeho přáteli.
Uruha
Mazlí se s jeho tělem, otírá se o něj probouzí kocoura v sobě ukrytého. Otírá se špičkou nosu o jeho krk, ramena a zamíří i na klíční kost, kde mu věnuje několik polibků. Je dokonale umazlený, jak už dlouho ne. Tohle si normálně nemůže dovolit a teď se tomu prostě nebrání, proč by měl. Mírně se od něj odtáhne a zapře se předloktími o jeho hruď, když mu poví, že ho to učí on sám."Za dvě ehm sezení?" Povytáhne obočí nahoru a je vidět jak hrdý je sám na sebe, když mu tohle říká.
"Měli by mi platit víc." Zasměje se svému osobitému vtipu týkající se jeho práce. Další zkouška pro Hideho, jestli skousne tenhle druh humoru nebo ne. Se Senou tak občas žertovali, vlastně i mnohem hůř a ne každý to dokáže skousnout. Položí si bradu do dlaní, když se zapře o jeho hruď lokty a nakloní hlavu mírně na stranu. Ano, jeho kamarádi, možná bude přece jen lepší, když tohle setkání odloží na nějako tu dobu. Budou se na něj pak víc těšit.
"Nebudou." Usměje se sebejistě a pohodí vzdorovitě hlavou.
"Bude stačit jedna dobře mířená provokace a poběží na záchod." Dělá si legraci z jeho kamarádů.
"Budeš je na mě muset dobře připravit." Oddaluje trochu setkání s nimi a ohlédne se přes rameno ke dveřím koupelny.
"Půjdu si dát vanu." Oznámí mu klidně a narovná se v zádech s provokativním pohnutím v bocích.
"Přineseš mi něco k pití?" Začne se nenásilně dožadovat toho hýčkání, které by si jistě zasloužil, to si přece zaslouží vždycky. Skloní se ještě pro krátký polibek a rozverně mu zablýskne v očích.
"Když to bude dobré, pustím tě k sobě. Minule jsme se tam celkem dobře vešli." Nedokáže si v jeho přítomnosti pomoct, aby s ním aspoň trochu neflirtoval, je to jako droga. Ví, že by ho neměl dál dráždit ale není schopný s tím prostě přestat. Zvedne se z jeho těla, snaží se tvářit hrozně nad věcí ale popravdě se začíná ozývat celé jeho tělo. Shlédne na Hideho válejícího se na schodech a krátce se uchechtne.
"Příště to zkusíme stihnout do postele." Otočí se na patě a s cíleným zhoupnutím v bocích zamíří do koupelny, kde ho čeká voňavá vana. Moc se na to těší. U dveří se ještě ohlédne, opře se o rám a mrkne na něj.
"Abych nečekal týden." Pobídne ho trošku, než mu opravdu zmizí z očí. Jakmile není vidět, promne si rozbolavělý kříž a podívá se na sebe do zrcadla. V tu chvíli si skutečně zanadává, aniž by se krotil v hlasitosti.
"Copak jsem nějaká tyčinka, abys mě takhle okusoval?" Houkne do vedlejší místnosti a protočí očima v sloup. Tohle bude maskovat týden a ani to stačit nebude. S našpulenými rty uraženě odkráčí k vaně a začne ji napouštět. Vůní ani pěnou nešetří a brzo je jí plná celá koupelna. Velmi pomalu vleze dovnitř, je akorát tak horká ale chce to chvilku, aby si jeho kůže přivykla. Opře si předloktí o její kraj a se zavřenými víčky sjede o kousek níž. I přes svou chvilkovou uraženost se spokojeně usmívá.
Hide
Tiše se zasměje těm jeho sezením a přikývne."Učím se rychle. Vlastně se ani moc neučím a stejně mi to jde." Pochlubí se a pak dojde na jeho plat. Normálně by se tomu řehtal jako kůň, jenže teď je to jeho... hmm... Zvedne pravý koutek, tak jak to dělá jenom on, protože v noci sliboval, jak se ho tohle ani omylem nedotkne. Nemůže to porušit v prvních několika hodinách, to by vůči Uruhovi prostě nebylo fér. Místo toho ho pohladí po tváři a líbne a čelo. Tomu o kamarádech už se ale zasměje o poznání víc. V tomhle má Uru určitě pravdu, byli všichni do jednoho stejně nadržení jako on a ani jeden nikdy nebyl s nikým jemu podobným. Pěkně jim s ním zamotá hlavu.
"Už jsi je myslím docela připravil." Prohodí na téma telefonátu před chvílí, ale zatím z toho plně nepochopil, že Uruha s ním nepůjde. Zvedne za ním oči, když se mu zvedne z klína a on je tak nucen opustit teplo jeho těla.
"Jasně." Odsouhlasí mu to, aniž by se zeptal, kde co má, ale oči už má zase přikované k jeho vzdalujícímu se pozadí. Uru s ním ještě hravě zhoupne a on se znovu zasměje. Kdyby měl něco měkkého po ruce, hodil by to po něm. Jakmile osamí, sám se ohlédne na schody nahoru, kam neměli šanci dojít, ale pomalu se zvedne a jeho tělo se taky silně připomene. Nemá zábrany projít se tu nahý, co by teď schovával. I když normálně mu to příliš sympatické není. Zamíří k lednici, najde studené nealko pivo a tak trochu bez dovolení ho otevře a prostě do sebe otočí celý půllitr. Potřeboval něco ledového a hned. A trochu doplnit tekutiny. Pak se začne rozhlížet, kde je bar, ale buď tu není nebo by musel hledat víc a to se stydí. Vrátí se tedy k lednici, kde najde gin i tonik a taky citrón a připraví jim dva osvěžující a samozřejmě alkoholické nápoje do velkých sklenic. Však bude řídit nejdřív večer a možná, že ani nebude, když půjdou do té hospody. Z koupelny se ozve Uruhovo nadávání a on sebou v první chvíli trhne, že se mu něco stalo, ale jakmile se dozví důvod, jen se pro sebe zařehní a v duchu to odmávne rukou. Vůči polovině jeho královských poznámek je dokonale imunní, protože v tomhle je totální chlap, kterému půlka věci nedochází. A to, že se někomu cizímu nebude líbit, že je označkovaný? Tím líp! Pořád ale musí převracet v hlavě, co to řekl naposled. Vezme obě skleničky do rukou a zamíří za ním do koupelny. První si ji rychle prohlédne, než se podívá na něj a upřímně se usměje. Musí se opřít ramenem o rám dveří a chvíli tak zůstat. Není hloupý...
"Ty večer nemůžeš, že jo?" Pronese větou oznamovací. Neřekl mu, že může, ale ani mu na přímo neřekl Půjdeš sám. Je mu to nepříjemné?
Uruha
Uvolní celé své tělo, když jej teplá voda tak hezky objímá. Mohl by tu trávit klidně i hodiny a nepřešla by ho touha naložit se znovu. Něco tomu pořád ještě chybí…tedy kromě Hideho a občerstvení. Trochu se pozvedne s nakrčením obočí, protože už ho vážně bolí snad všechny svaly a kosti.+Večer to bude chtít výkon zralý na Oscara.+ Připomene si v duchu své vlastní povinnost a ušklíbne se znovu. To přece zvládne, je profesionál! Natáhne se pro ovladač a pustí na přehrávači svou oblíbenu skladbu, trochu rychlejší, než ta, co hrála v obýváku ale žádný šílený rachot to taky není. Znovu zapluje pod hladinu, než zavře oči a začne se mu nebezpečně chtít spát. Měl by si řádně odpočinout, než bude muset jít, jinak celá noc bude spíš za trest. Bude tak i tak po tom, co zažívá dnes. Poprvé mu dochází, co dělá a z jakého úhlu by na to mohl pohlížet. Chodí s Hidem…Chodí? Asi ano, vypadá to tak. Jak dlouho mu bude trpět jeho zaměstnání, a když už bude, jak moc se to na něm podepíše? Je možné, aby tohle vůbec někdo zvládl? Těkne krátce očima ke dveřím, kde zatím nikdo není a povzdechne si. Vlastně už teď je mu líto, že to bude další z jeho krátkých známostí, tak to bylo vždycky. Jenže co jiného by mohl dělat? Nemá ani školu, na tu se vykašlal už dávno. Přišlo mu to jako příliš pomalý způsob, jak se dostat na jistou úroveň života. Ani netuší, že podobně jako teď lanaří Kamijo Boogieho, kdysi lákal Yuuji starší jeho. Kývnout bylo mnohem jednodušší. Probírá se vlastní hlavou a vůbec mu nedojde, že ho Hide pozoruje. Trochu sebou trhne, když se ozve ode dveří jeho hlas. Otočí se na něj a mírně pozvedne koutky."Musím do práce Hide-chan." Oznámí mu klidně a zkoumavě si prohlíží, jeho výraz, jak kdyby čekal bouři.
"Pojď sem." Pobídne ho, aby šel za ním. Sotva ho vidí, už je k nesnesení, že je tak daleko. Sáhne po své sklenici, kterou mu donesl a nakrčí nos.
"Už nemůžu pít." Zvedne k němu očí a nahne se přes okraj, aby ji položil na zem.
"Vypil jsem toho už dost a je možné, že si večer budu muset dát bublinky." Vysvětlí mu to klidně a pořád z něj nespouští oči. Taky by to mohlo dopadnout tak, že by si dal večer sklenku a byl by opilý, to se nesmí stát.
"S tvými přáteli se poznám později. Není kam spěchat." Ujistí ho vážně.
"Zatím jim to celé můžeš hezky povyprávět a třeba mi to nahrát. Rád bych si to poslechl." Nabídne mu s rozverným pousmáním a snaží se být hrozně nad věcí. Přiznává si, že mu to nejde tak, jak by si přál. Co až opadne první nadšení z jeho práce. Pak už nebude zajímavý ale spíš terčem? Snese delší dobu podobné narážky stejně bravurně, jak těch pár popíchnutí? A co Hide? Jak dlouho to vydrží, než vybouchne, tohle není jednoduché, nikdy to nebylo.
"Hide-chan, měl by sis rozmyslet, jestli mě opravdu chceš představit." Prohodí a tváří se vážně, zase vypadá na to, kolik mu je.
Hide
Byl tak zamyšlený, že si ho nevšiml, Hidemu neušlo to jeho trhnutí. Dozví se to, co už pár vteřin tušil a jemně přikývne. Jasně, do práce... žádný problém... Na tom se přece domluvili. Nějaký cizí chlap na něj bude sahat, chtít po něm všechny ty věci, masáže, jeho tělo... Dlouze se nadechne nosem, zatímco se v jeho obličeji nepohne ani sval, ale když mu Uruha řekne, aby šel k němu, odlepí se od rámu a přejde k vaně, aby mu pití podal. Ani tohle si nevezme? Sotva patrně si povzdechne, ale něco uvnitř už se plíží jeho duší jako černé stínové úponky. Ze své sklenice odpije dobrou polovinu a položí ji vedle té Uruhovi. Tu za chvíli zmákne taky. Měl by se tomu zasmát, ale nejde to."Nic jim do toho není." Odpoví najednou velmi vážně, zatímco několik okamžiků hledí před sebe, ale stočí oči k těm jeho.
"Proč bych tě neměl chtít představit?" Stáhne jemně obočí, protože jeho něco takového, jako že by se za něj měl stydět, nenapadlo ani na vteřinu. Konečně se chytí okraje vany a pomalu si tam vleze za ním. Voda je příjemná, hudba taky, i ta vůně. Pohodlně se opře a přitáhne si ho ke svému boku. Zátylek opře o opěru a chvíli tak vydrží, ale všechno se mu míchá v hlavě víc, než si přestavoval. Natáhne se znovu po své sklence, obratně ji dopije a ještě odpije kousek z té jeho. V tu chvíli ucítí alkohol v hlavě a trochu ho to otupí. Tak... Nebude vymýšlet žádné pitomosti. Maximálně toho kripla vytáhne z jeho ložnice za velkého řevu celé Mihrunisy... No dobře, tak ne... Znovu stočí rty k jeho spánku, na který ho políbí, jako by se chtěl ujistit, že je pořád jeho.
"Měl by sis odpočinout..." Dojde mu. Nechce to říkat, ale musí. Musí na něj brát ohledy. Protočí nad tím očima a sveze pod hladinu, aby si vymyl i vlasy. A jakmile to je, už se ve vaně moc nezdržuje. Nemůže... Jinak by se s ním válel v posteli ještě večer, Uru by byl nevyspalý, on protivný a celé by to nedopadlo nejlíp. Vysouká se zase ven a prostě mu ukradne jeden z ručníků, do kterého se utře. Pootočí se jeho směrem a mrkne na něj s jemným úsměvem, ale pak se vrátí do obýváku, kde se oblékne a přehodí si sako přes rameno. Vrátí se zase k vaně, skloní se, aby ho pořádně políbil, ještě se natáhne po té jeho skleničce a dopije ji taky.
"Zavolej mi..." Pošle mu vzdušný polibek a odejde z jeho bytu dřív, než se ten kocour vzpamatuje z toho, co se děje. Musel... Nepustil by ho. A nechce, aby Uru začal litovat toho, co si řekli, to se nesmí stát. Rozhodně by neměl řídit, ale nepřipadá si ani unavený, ani opilý a zamíří rovnou ke svému žihadlu. Skočí do něj a vydá se na cestu domů. Ještě to neví, ale večer se strašně opije... naprosto strašně. Nazvrací u toho do popelnice, někomu rozbije hubu a domů ho dovlečou kluci, ale aspoň to ze sebe dostane někde mimo Uruhovy nádherné oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat