Vnímá barvu jeho hlasu, když ho poprvé roztoužený uslyší, stejně jako jeho tělo, které už se chvěje podobně jako to Hideho. Mohl by tohle kdokoliv předstírat? Ani nad tím nestačí přemýšlet, je zaměstnaný jím a jeho osobou, nemá v mysli moc prostoru pro nějaké pochybování. Nemá nejmenší ponětí, co se to honí Uruhovi hlavou, asi by se snad rozbrečel, kdyby mu doopravdy utekl a nechal ho tady a rozhodně by se nespokojil s nikým jiným, ale tohle zdá se reality nedojde. Uruha se něčemu směje a on ani neví čemu. Trochu se začervená, neví jestli něco neudělal špatně, ale má hlavu celou popletenou a s jemným úsměvem prostě pokračuje dál. Stejně se mu ten smích líbí, tak ať to klidně dělá... Nechá se ochotně vtáhnout do mnohem hlubšího a vášnivějšího polibku, zatímco ho rukama hladí po těle všude, kam jenom dokáže. Je to hodně, co nezná a musí obsáhnout, od celých jeho zad, po šíji a zase dolů na pozadí, kde se mu líbí úplně stejně, jako se před tím líbilo Uruhovi. A pak se odváží i dál, na jeho pevná a štíhlá stehna. Nikdy by si nemyslel, že ho tolik budou vzrušovat jiná mužská stehna, ale on je snad křížený mezi oběma pohlavími a Hide z toho šílí. Tiskne ho v těch místech trochu pevněji, zatímco se tiše ozve pokaždé, když se Uru zhoupne v bocích proti jeho klínu, a když se se na něj natiskne celým tělem, do hrudníku se mu obtiskne linie jeho šperku, ale on to vůbec necítí. Nechává si od něj popotahovat vlasy, jemně zápolí s jeho jazykem, až dokud mu Uruha neolíbá celý obličej a on pod jeho rty jenom slastně zavírá oči. Vydá cosi jako krátké zasmání, když mu najednou řekne, že je single."A chceš mít?" Zeptá se ho, jako by se bývali potkali někde v baru a ne tady, ale jak se má soustředit na to, co říká, když ho Uruha vede za dlaň někam dozadu a níž a on najednou ucítí jeho skrytou branku přímo pod bříšky prstů. Asi vlastně ví, co by měl udělat, ale jsou to jenom domněnky, co když mu ublíží? Sotva patrně ucukne rukou, jako by se bál, že sahá někam, kam nesmí, ale Uru ho nepustí a sám si vzdychne tak, že mu Hide snad ani nemůže věřit, že je to tak skvělé. Okamžitě se podívá do jeho očí, když zazní jeho jméno, ale nedostane žádné napomenutí, jen další sladký polibek a společně s ním i pohyb, který naprosto přirozeně navede jeho prst do jeho nitra. Všechny chloupky má v tu ránu v pozoru, začíná toho být moc, řítí se to na něj neskutečnou rychlostí a stačí mu k tomu jeden rozpálený kluk na klíně. A když se ho nakonec Uruha dotkne dlaní taky v klíně, naprosto něžně a při tom odhodlaně, všechno se v něm nahromadí do jediného místa a s hrdelním rozechvělým zasténáním se mu v té vířivce udělá. I tak mu několik dlouhých vteřin trvá, než mu dojde, co se stalo, a že to z hlediska výdrže nebylo zrovna nejlepší. Jeho tváře okamžitě pokryje červeň, když se skutečně zahanbeně podívá do Uruhových kočičích očí a začne se tiše omlouvat.
"Já... promiň já..." Rozhlédne se kolem nich jako by tu něco vylil a sliboval, že to uklidí, ale co se jeho týče, klidně to může ještě několikrát zopakovat, než bude mít dost, jen to asi bude s podobnými přestávkami. Stejně není schopný ani ochotný ho upustit, jen prudce oddechuje a snaží se nabrat nové síly.
Uruha
Nedokáže se ovládat a vlastně ani nechce. Hide v něm zapálil netušenou touhu, které nyní dává volný průchod a jeho oněmělé doteky ho ženou mnohem dál. Všichni se na něj sebejistě vrhali a možná proto ho to tolik dostává. Je to úplně jiné, mnohem něžnější, Hide v něm probouzí netušené pocity. Probouzí v něm touhu být hýčkaný city, které doteď ani nehledal. Vydechne dlouze, když se jejich rty zase na chvíli rozpojí a prohne se mírně proti němu, když se jeho prsty dostanou mnohem dál společně se zaklonění hlavy a dalšímu tichému zasmání.
"Hm, uvidíme. Ty bys chtěl chodit…" +s někým jako jsem já?+
"Se mnou?" Broukne tiše, na jeho otázku. Opravdu mu málem řekl, že ano, že s ním klidně bude chodit. Ani si nedokáže uvědomit, jak moc špatně by to bylo. Vlastně je to celé od začátku úplně špatně, tohle by vůbec neměl chtít. Zrovna se vrhne na olíbávání jeho ouška, bere si lalůček mezi rty a pohrává si s ním, jak kdyby to bylo to nejlepší na světě, když pocítí mezi svými prsty jemné zacukání, které je předzvěstí toho, co se vzápětí stane. Překvapeně zamrká a potěšeně se usměje. Je to něco jako zlatá medaile pro něj, tolik se mu to s ním líbí? Odtáhne se, aby se mu podíval upřeně do očí, než jemně zavrtí hlavou.
"Přece se nemáš za co omlouvat." Ujistí ho naprosto vážně a něžně pohladí po tváři. Nejradši by ho přivinul k sobě a ukonejšil ve svém obětí. Trochu se zavrtí, protože má stále jeho prsty uvnitř sebe a tiše si vzdychne. Má teď nepatrný problém uvažovat a vydolovat ze sebe celou větu. Hlavně by tím mohl prozradit mnohem víc, což už se několikrát stalo a k jeho štěstí Hide očividně netuší, jak to na místech jako je tohle, chodí. Muselo by mu to dojít hned, že tohle má k profesionalitě daleko. Věnuje mu několik krátkých polibků na rty a znovu se upřímně, kouzelně usměje.
"Je to spíš odměna pro mě a ujištění, že se ti to se mnou opravdu líbí." Prozradí své smýšlení nad celou situací a pohladí jej po bříšku a hrudníku, než se začne s velkým sebezapřením zvedat z jeho klína.
"Říkal jsem přece, že obhlídku ukončíme někde jinde." Prozradí mu svůj plán, aby si snad nemyslel, že od něj utíká. Pomůže mu vylézt z vířivky a sáhne po nahřáté osušce. Pečlivě se věnuje každému kousíčku jeho kůže, než před něj opět klekne a pomalu vzhlédne.
"Uvidíme, jak moc se ti to bude líbit." Zavrní tiše, když se rty dotkne kousek od jeho klína a míří přímo do jeho středu, velmi pomalu, provokativně, aby v něm zase rozdmýchal plamínek, který pocítil před chvílí. Osuška už se válí na zemi vedle něj a je rázem zapomenuta. Však je tu dost teplo a on zařídí, aby mu náhodu nebyla zima. Polibky se dostane až ke kořeni jeho chlouby, která po dalších několika dotecích začne reagovat, jak by si přál. Je to jeho osobou nebo tím, že je Hide mladý a třeba nevybouřený. Neví o něm vůbec nic a štve ho to.+Proč by tě to mělo zajímat? Hlavně, že to funguje, no ne?+ Snaží se v hlavě přeskládat myšlenky , jak by správně měly být ale nejde to. Zvedne k němu oči skrze řasy a jemně se pousměje, než obejme prsty jeho mužství a vezme jej mezi rty. Je to pomalé, skoro mazlivé, jak moc se snaží, aby byl tím nejlepším, co v životě měl. Pokračuje ještě malou chviličku, laská jeho špičku, stejně jako celou délku, než se pomalu zvedne a po krátkém, vášní nabitém polibku jej za sebou vede do vedlejšího pokoje k posteli. S dlaněmi na bocích jej pootočí zády k ní a s tichým zasmáním je rozverně povalí do měkkých pokrývek a přesune se pomalu nad jeho tělo. Rty se otírá o kůži, středem hrudníku míří nahoru, než se opět usadí na jeho klíně, kde se nedočkavě zavrtí.
"Pomůžeš mi ještě trošku?" Zašeptá smyslně, hledají jeho dlaň, aby s ní zamířil mezi své polovičky.
Hide
Uvidíme? Chce znát svou odpověď a sám řekl Uvidíme? Mohl si za to sám, že se ho na to zeptal. Jemně se pousměje."No jasně..." Vydechne tiše a vůbec neřeší, co by na to řekl jeho otec nebo přátelé. Co je jim vlastně po tom? Momentálně byl naprosto přesvědčený o tom, že neexistuje jiný bůh na světě, než je ten na jeho klíně. Když se mu stane ta malá nehoda, Uru ho ujistí, že se nic nestalo, ale on si není tak docela jistý. Uklidňuje ho proto, že je tu zákazník, ale co když si počíná jako malý kluk? Neměl by o sobě pochybovat, byl přesvědčený, že tohle Uru taky pozná, ale nešlo to jinak. Znovu se pousměje a mazlivě se otře tváří o jeho dlaň, ale Uru mu připomene, kde má ještě stále vlastní prsty a on se jemně kousne do rtu. Dostane ještě jedno ubezpečení, že to opravdu nevadilo, ale pak mu začne z klína utíkat a on ho musí chtě nechtě vysvobodit. Dlouze se nadechne, když si nad ním stoupá, oči už má zase přikované k jeho tělu i k jeho klínu a znovu v něm všechno intenzivně zarezonuje, když mu Uru připomene postel. Tam už dojde na něco velmi konkrétního a on si připadá jako před maturitou. Podá mu dlaň, aby se taky zvedl a už zase se uculuje jako malý kluk, když si ho Uru tak pěkně zabalí do osušky. Nechá se od něj osušit, zatímco se sám kochá pohledem na všechno, co k vidění je a když se střetnou pohledem a Uru zrovna klečí dole, je to něco velmi hříšného. Ani se ho nemusí dotýkat, což se ale vzápětí stane a on nejdřív přivře oči, aby je vzápětí zavřel úplně a nechal se znovu přivést tam, kde byl, než vyvrcholil poprvé. Ani on příliš nepostřehne pád vlastní osušky k zemi, musí se ho jednou dlaní jemně chytit za rameno a druhou ho opatrně pohladí ve vlasech, zatímco ho Uru olíbává v těch citlivých místech a nakonec se silně zachvěje a zavzdychá si, když ho obejmou jeho dokonalé, měkké rty. Vypadá to, že neexistuje nic, co by se dnes v noci nemohlo stát a že mu to chce dát všechno. Nikam nespěchají a to ani teď, když s ním dělá tyhle věci. Nedokáže se soustředit na nic jiného, než na to, jaké to je, když si s ním takhle hraje, má pocit, že se už dlouho neudrží na nohách a zároveň, že to za chvíli udělá znovu... tak jako ve vaně... Tiše vydechuje jeho jméno, zatímco převrací jeho vlasy sem a tam, až dokud ho ty rty nepustí a Uru se před ním nepostaví. Je jako dočista domestikované zvířátko, když se od něj nechá políbit a odvést k posteli. Neodepřel by mu v tuhle chvíli asi ani vlastní sebevraždu. Mohlo by mu vadit, že se někým nechává takhle ovládat, ale pravda je taková, že tahle smrt je milosrdná a nebolí. Padne zády do peřin a tiše se zasměje společně s ním, když mu v očích trochu zajiskří. Tady v těch peřinách je jeho parfém a vůně cítit ještě tisíckrát víc a je to něco opravdu neskutečného. Nestačí se poposunout ani moc dozadu, když se nad ním Uru ocitne jako elegantní kočka a on po něm natáhne obě ruce, zatímco ho na kůži chladí jeho jazýček. Brzy ho má zpět na svém klíně, už o poznání uvolněněji sevře jeho boky v dlaních a hrdelně si vzdychne pod jeho vrcením. Nechápe, jak to dělá, že už jenom jeho věty způsobují malé orgasmy v jeho hlavě. Jsou velmi provokativní. Chce od něj připravit a nebojí se o to říct. Nechá si znovu odvést dlaň dozadu, kde ho po jeho školení chvíli věnuje jenom mazlivým dotekům, než se znovu odváží prsty dovnitř. Jedním...dvěma... nechává se pohltit jeho tváří a po chvíli i jeho rty. Teď je to on, kdo se na ně o něco hladověji vrhne, zatímco volnou rukou tiskne jeho bok proti svému. Nejde jen o uvolňování jeho svalů, měl by tam najít mnohem víc... jen neví kde... Dýchá už velmi prudce, rovnou do jeho rtů, zatímco se snaží přijít na tajná místečka uvnitř jeho těla.
Uruha
V hlavě mu pořád zní jeho – no jasně-. Myslel to opravdu vážně? Chodil by s někým, kdo pracuje tady a nestyděl by se za to jak většina? Má za sebou několik vztahů ale všechny zkrachovaly na neschopnosti druhého tohle všechno skousnout. Uru se netouží vzdát své práce, má se tu skvěle, kde jinde by si vydělal tolik, aby to pokrylo všechno, co k životu nutně potřebuje. Není si jistý, že by se kvůli citům dokázal toho všeho vzdát, i když si přiznává, že mu něco opravdového skutečně schází. To uvědomění je skoro až bolestné. Skloní se k jeho rtům, aby ho vášnivě políbil, vkládajíc do něj všechny podobné myšlenky a pozadím se tlačí proti jeho prstům, které se sem tam letmo opřou o to správné místo. Dá průchod svým vlastním hlasivkám, aby dal jasně najevo, kde přesně jsou a nechává tak další uvažování úplně stranou. I kdyby to byl jen jediný večer, kdy by se cítil takto, asi mu to bude stačit. Dokázal by z toho žít dlouho, taky ale ví, že se mu bude po tom celém stýskat. Podívá se do očí pod sebou a v těch jeho se objeví dosud velmi opomíjené pocity. Pak se znovu pohne proti jeho prstům a zavzdychá jeho jméno, s pohybem zpátky se otře o napřímené mužství pod tím svým."To je ono." Popustí uzdu touze, která jej neskutečně spaluje, najednou je to hrozně málo na to, co si jeho tělo žádá a věří, že i to Hideho nebude protestovat. Skloní se k jeho oušku, do kterého vklouzne špičkou jazyka a znovu si spokojeně povzdechne.
"Fialová ti taky moc sluší." Složí mu kompliment, když přenese váhu na pravdou dlaň a levou sáhne po nadýchaném polštáři. Pravidla…nejradši by je teď porušil ale…riskoval by tím snad až příliš.
"Vůbec nemám chuť tě zase oblékat ale…" Broukne tiše, když roztrhne obal kondomu a nechá ho válet někde v pokrývkách. Narovná se, aby se usadil kousek pod úrovní jeho klína a zasténá už opravdu hlasitě, když se Hideho prsty dostanou neskutečně hluboko.
"Hm, už nechci čekat Hide-chan." Zavrní, když mu ten nutný kousek gumy nasadí. Pomalu vysvobodí jeho packu zpod svého pozadí a proplete s ním prsty, když se ještě kousek poposune a párkrát jeho chloubu přijme mezi své rty, aby všechno, co bude následovat, bylo příjemnější.
"Hm, jahodová, to se k šampaňskému vážně hodí." Usměje se rozverně, než se konečně poposune klínem nad jeho připravený, nadzvedne se s dlaní opřenou o jeho hruď, do které zatne své nehty, jakmile pocítí tlak. Dosedá pomalu, způsobujíc sobě a snad i jemu pocity nedočkavosti, až ho opravdu přijme celého.
"Řekni…" Odmlčí se, když nedokáže ovládnout svůj dech a hlas.
"Řekni, jak moc mě chceš." Tohle říkat neměl, jenže jeho hlava létá někde úplně mimu tuto realitu a s každým dalším krouživým pohybem, který mu věnuje, odlétá ještě dál. Zapře se i druhou rukou, aby pomalu zrychloval, chvějí se s každou další vteřinou o kousek víc. Nechá je nakonec skoro úplně povolit a znovu si uzme jeho rty. Svou chloubou se citelně otře o jeho bříško, jednou, dvakrát... Ten pocit, je pro něj neskutečně vzrušující.
Hide
Uru si dovede velmi dobře říct, kde je to správné místo a jak se mu to líbí. Moc mu to na něm imponuje a snaží se dělat všechno proto, aby byl spokojený taky chvíli on. Už mu věnoval tolik péče, že si zaslouží i něco pro sebe. Vymění si jeden z těch dlouhých a zvláštních pohledů a Hide by přísahal, že tohle nemá se zaplaceným sexem nic společného, ale Hide by toho dnes přísahal hodně. Usměje se jeho hravým provokacím, když mu nastavuje svoje ouško a ani si nevšimne, že pro něco sahá. On by si na to nevzpomněl, i když by měl. Tady rozhodně. Jenže mu to celé připadá tak nesmírně přirozené... Obvykle věří těm, se kterými spí, pokud to nejsou nějaké cizí holky z přístavu, jenže tam se neděje tohle všechno, tam se jen stahují kalhotky pod zadek. Snaží se ovládnout svůj výraz, protože tenhle doplněk nemá vůbec rád, ale ani na chvíli by se s ním nehádal o bezpečnosti jednoho z nich. Uru je sexy, i když vybaluje podobnou věc a nasazuje mu ji, ale trochu neochotně u toho krčí nos. +Daň za to všechno, to přežiješ...+ Nabádá se v duchu, ale daleko raději by ho cítil vlastní kůží. Už zase zapomněl, kde přesně má svoje prsty a připomene mu to Uruhovo jasné zasténání, ale on se musí rozesmát a rozverně zavrtět palci u nohou. Trápí ho tím a nejspíš se z toho stane jeho oblíbená hra. Nechá si tu ruku vytáhnout stranou a našpulí na něj rty jako že se mu to vůbec nelíbí, ale toužebné přání, které Uru vyslovil, je mnohem lákavější. Znovu ho naprosto překvapí, když se skloní k jeho klínu i přes fakt, že je teď podle jeho slov oblečený. On ho sice cítí velmi dobře i tak, ale Uruhovi to příjemné být nemusí."Ty jeden malý ďáble..." Vydechne mimoděk, když ho u toho sleduje, jenže v dalším okamžiku pocítí jeho pozadí proti své špičce a ono se to začne dít. Nechce mu ublížit, má pocit, že se to nutně musí stát, protože je tak úzký a navíc to tam nepatří. Nebo patří? Doopravdy na malou chvíli zpanikaří, než si ho začne brát omamující vášeň a chtíč.
"Pane bože... tohle je..." Slova se mu zadrhávají v krku, zatímco mučivě pomalu mizí v jeho nitru, které ho svírá a obklopuje jako nikdy nic a jemu se z toho dělají mžitky před očima. Hrdelně skoro zmučeně si u toho vzdychne a snaží se soustředit na to, co mu Uru říká.
"Jako nikdy nic na světě... kdybys věděl... co všechno... pane bože...." Vyráží ze sebe a to jsou jeho pohyby jen pomalé a citlivé... zatím.
"Se mi... honilo hlavou!" Vyrazí ze sebe konečně. Teda to si vybrali chvilku pro rozhovor. Celou dobu ze sebe nic nevydoloval a Uru pronášel všechny ty svoje kouzelné formule, jak jednomu vymýt mozek a teď se po něm chce soulož a smysluplná konverzace v jednom. Diví se vůbec? Drží se ho pevně za boky, jako by měl strach, že když ho upustí, Uru někam zmizí. Jejich tempo se začne zvyšovat, on si ho brzy začne posílat proti sobě, pomáhat mu v tom a nedovolí mu se z toho vykroutit. Alespoň na chvíli se musí jejich role otočit a on ho začne nutit k jeho vlastnímu šílenství. Žádné zpomalení, žádná změna, když toho na něj začne být moc, prostě mu to nedovolí. Vnímá, jak se Uruhovo tělo začíná pod jeho rukama silně třást. Není na tom jinak. Tohle už mu zabere jen malou chvilku. Uru podklesne v rukou, skloní se k jeho rtům a cítí, jak se mu v pravidelných přírazech otírá jeho penis o břicho, zatímco sám je ztracený někde v něm. Vším, i vlastní hlavou. Líbá ho zatímco by si vážně přál, aby ho dostal jako prvního, ale to mu vesmír asi nedovolí, protože už to na něj zase jde.
Uruha
Tiše se zasměje, nad jeho oslovením. Pro něj tím ďáblem klidně bude, hlavně, že se mu to bude líbit. Chtěl by pro něj udělat mnohem víc a vůbec se nepozastaví nad tím, že by to rozhodně chtít neměl. Někdo mu vymazal kompletně celé tohle místo z hlavy a návrat do reality bude hodně krutý."Dokonalé." Vydechne jediné slovo, čím dokončí Hideho větu a roztouženě se pousměje, když nechá víčka spadnout. Nechává se úplně pohltit jeho tempem, otěže teď má v rukou Hide a on mu je klidně nechá. Tak by to mělo být, cítí se tak mnohem lépe a může si pogratulovat, že to z něj dokázal dostat, už by to ani nechtěl jinak. Konečně se nechat chvíli vést vášní někoho jiného jako už tolikrát a přece jenom je to úplně jiné.
"Co…" Nadechne se prudce, když ho Hide pošle proti svým bokům a další slova se změní v zasténání. Jenže on to prostě chce vědět.
"Co se ti honilo hlavou?" Pobízí ho k dalším slovům, i když jemu samotnému to skoro nešlo vyslovit.
"Tak mi to řekni." Provokuje ho, hodně lidí v téhle chvíli mluví jen pravdu, jen na chvíli doufat, že to co mu řekne, by pravda být mohla. Oddaluje svůj vlastní vrchol posledními zbytky vůle, které mu Hide svým klínem ještě nedostal z hlavy. Moc jich ovšem není. Ještě chvíli vydrží, ještě malinkou chvilku se dokáže ovládnout, nechce skončit jako první. Vklouzne prsty do jeho vlasů, opírajíc se předloktími o pokrývku, sevře je pevně společně s tím, jak se neodkladně blíží k vrcholu a pak se jím prostě nechá smést. Vnímá poslední dotek kůže na špičce své chlouby, poslední prudší příraz a je to už prostě moc. Ano, i na někoho jako je on.
"Hide-koi." Zasténá na celý pokoj, když mu před očima zatancují hvězdičky a vůbec se jich nedokáže zbavit, ještě dlouho po té, co vystoupá na vrchol. Oddechuje, jak kdyby právě oběhl čtyřikrát celý club sprintem a poslední zbytky své mysli soustředí na jemné stahování svého nitra kolem Hideho přirození. Dotáhnout celý zážitek k úplné dokonalosti, ukázat mu něco, co by nikdy jinde nezažil a přimět ho vrátit se? Místo toho, aby se odsunul na stranu a dal mu prostor pomalu vychladnout, položí se na hřející, zpocené tělo pod sebou a zaboří tvář do jeho krku, který jemně olíbá mezi jednotlivými nádechy. Ztratil úplně pojem o čase, neví jak dlouho to celé trvalo ale doufá, že už není u konce. Překvapí ho, že by si dokázal představit ležet tu s ním až do rána. Nechat se tisknout, mazlit se a k tomu by si klidně spokojeně zapředl, jak moc by se mu to líbilo.+Opravdu toužíš po něčem takovém?+ Zeptá se sám sebe v duchu, asi pak zajde za Ju-kenem, aby mu podobné věci vymlátil z hlavy, jinak se zblázní. Od toho tu přece není, ne kvůli svým vlastním pocitům. Prsty si pohrává s jeho prameny, nechává si je mezi nimi proplétat, vdechuje jeho vůni a ukládá si ji do paměti, aby na ni nezapomněl. Jeden kluk mu dal pocit, že by to celé mohlo být jinak. Tak, jak si to podvědomě ve slabších chvilkách představoval. Dohnal k dokonalosti pocit, že by pro někoho mohl být výjimečným a Uru se ho nechce vůbec vzdát. Stiskne víčka pevně k sobě, když si uvědomí, jak jej na konci toho všeho oslovil a hrdlo se mu stáhne. K tomu ještě provokace ohledně chození a teď si to Hide jistě uvědomí taky a couvne. Vážně tomu věří…Děsí ho, že mu to celé na moment uvěřil, jak kdyby za sebou neměl nic. Kdyby nevěděl, jak to tu chodí. Mírně se pozvedne, opře se předloktími o jeho hruď a hravě jej políbí na špičku nosu.
"Vypadáš spokojeně." Broukne s krátkým uchechtnutím a políbí jej znovu. Ne, pořád se nemá k tomu, aby z něj slezl.
Hide
On toho nenechá. Hide cítí, jak se mu po těle rosí pot, jak je jejich tempo čím dál zběsilejší a Uru se dožaduje svojí konverzace. Vlastně se mu nediví, sám by se mu rád podíval do hlavy, je velmi tajemná. Co si asi o nich všech doopravdy myslí? Pousměje se a pokusí se zkoncentrovat myšlenku."Že jsi ke mě... přišel z nebe." Vybere si jednu z té miliardy myšlenek.
"Že kdybys... chtěl... udělám cokoliv..." Snaží se pokračovat mezi vzdechy a prudkými výdechy. Přidrží si ho proti sobě jen jednou paží, zatímco tou uvolněnou se rozeběhne po jeho zádech. Tiskne ho k sobě, dech ho pálí v plicích a nakonec, asi tak dvě vteřiny před ním samotným, ucítí jeho extázi a vrcholnou slast. On to dokázal! Udělal ho dřív a teď je opravdu rád za to, jak mu to před tím uletělo, protože jinak by tohle nikdy nemohl vydržet. Pro sebe se omámeně usmívá, zatímco ho okamžitě následuje a Uruhův hlas, stejně jako jeho nitro, které ho pevně svírá, mu nedovolují vymanit se z přílivových vln vyvrcholení. V uších mu doslova rezonuje jeho sten, když to přišlo a společně s ním také důvěrné oslovení, které mu věnoval. Jednomu úplně nezkušenému, mladému klukovi, který pro něj nemůže být ničím výjimečný nebo jiný. Znělo to nádherně a on se díky tomu cítí velmi speciální, ať už je pravda jakákoliv. Ani ho nenapadne pustit jeho tělo ze svého obětí, ale Uruha se ani nikam nechystá. Zvolna ho hladí po jemně se chvějící, mokré kůži, nechává si olíbávat krk a přelévat přes sebe doznívající rozkoš. Jejich těla se pomalu uklidňují, dech vrací do normálu a nakonec se na něm Uru slabě pohne jen proto, aby se o něho mohl opřít a podívat se mu do očí. Musí se na něj usmát, už zcela klidně a opravdu velmi spokojeně, přesně tak, jak mu říká.
"To jsem..." Broukne tiše a jednou dlaní mu odhrne prameny vlasů z čela a zasune mu je za ouško.
"A doufám, že ty jsi taky. Alespoň maličko..." Připustí. Netuší, jaké to pro něj musí být, jestli ho to baví nebo vůbec ne... Nakonec ho znovu pevně obejme rukama a převrátí se i s ním na levý bok. Jednou rukou zaloví dole ve svém klíně, protože už oblečený být nechce a v tento okamžik nepotřebuje, ale stejně se musí posadit, aby věděl, kam s tím. Přece mu to tady nehodí do postele. Je z toho další docela komická chvilka, ale nakonec se smíchem vrátí k němu do peřin a zavrtá se tam, kde byl. Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by se měl sebrat a třeba vypadnout. Tak trošku ho povalí na záda, zatímco se sám uloží na břicho, částečně vedle něho a částečně na něho s obličejem zavrtaným do jeho vlasů u krku. Tak! Ještě není ráno, až se bude zavírat...
"Až se bude zavírat, můžu tě hodit domů..." Broukne a dlouze si zívne... Uruha o to vůbec nemusí stát, ale slíbil mu to svoje Uvidíme. Určitě se nějak vyvinulo.
Uruha
"To jsem." Odpoví mu s mírným úsměvem a je vidět, že to myslí opravdu vážně. Měl by mlčet, jenže to nedokáže."Opravdu moc." Zavrní tiše, když pomalu položí bradu na jeho hrudník a prohlíží si každý jednotlivý detail jeho tváře. Stejně nakonec skončí u očí a dlouze se mu do nich zadívá. Mezi zuby uvězní svůj spodní ret a sklopí pohled, jak kdyby se styděl. Je to tak, stydí se za svou neschopnost odolat jednou klukovi a to to nemyslí zle, jen je vidět, že je mladší.+Uteče, jakmile zjistí, jak těžké to může být.+ Proběhne mu hlavou jasný fakt a v očích se mu objeví stín smutku. Nevydrží to, stejně jako ti ostatní před ním. Dokázal by to celé změnit? Kvůli němu? Spousta otázek a žádná reálná odpověď. Překvapeně vypískne, jak malá holka, když se ocitne v peřinách a nespokojeně si mlaskne.
"Mně se tam líbilo." Napomene ho rozverně. Vůbec se mu nelíbí, že už si nehoví na něm. Málem zapomněl na jeho obleček, kterého se teď hodlá zbavit a opustí kvůli tomu teplo postele, hlavně jeho blízkost. Pozvedne se na loket, aby ho mohl pozorovat, teď je trochu líný kocour a nechce se mu vůbec nic. Zasměje se společně s ním.
"Bylo hezké koukat, jak se svlékáš." Neodpustí si provokativní poznámku a sám už je zalezlý pod pokrývkou. Bez váhání zvedne její lem, aby si k němu mohl vlézt. Mohl by na chvíli předstírat, že je to jinak. Jen na pár desítek minut, možná několik hodin se tvářit, že jsou úplně někde jinde, že to třeba je jedno dost povedené rande? A proč ne? Kdo by mu to mohl mít za zlé. Hide si myslí, jak se zdá to samé. Pak je zase povalen do peřin a znovu se nechá. Dlaní mu jemně přejede po paži až ke krku a vjede mu do růžových vlasů, by si ho přitáhl k velmi něžnému a procítěnému polibku.
"Proč si sem vlastně přišel?" Nedokáže přesvědčit sám sebe, že by to mohl myslet opravdu vážně a nabídka na odvoz ho zaskočí nepřipraveného.Není si vůbec jistý, co by mu chtěl odpovědět. Ví, co by měl ale vůbec se nedokáže přinutit odmítnutí vyslovit.
"Bude mi potěšením nechat se od tebe odvézt až domů. Když jsem z nebe, povezeš mě na obláčku?" Vyjde z jeho rtů úplně něco jiného, než by mělo a trochu se tomu uculí. Tohle si úplně nemohl odpustit, pamatuje si vůbec Hide, co mu řekl? On si to rozhodně pamatovat bude, nic krásnějšího ještě snad nikdy neslyšel.
"Budeš mě chtít vzít i na snídani?" Nadhodí smyslně a trochu si ho dobírá, protože je snad první, kdo chce rajdu vézt domů. Nechápe, jak se to stalo, jak je možné, že v jedné chvíli byl v práci a teď je na rande, které zdaleka nekončí. Líbí se mu ten pocit, hodně se mu líbí.
"Máme ještě pár hodin, klidně se prospi." Pohladí ho něžně po tváři a uloží si nenásilně jeho tvář na svůj hrudník. Věnuje mu dlouhý polibek do vlasů se zavřenými víčky. Není unavený, je zvyklý být celou noc vzhůru, něco v Hideho blízkosti ho ale natolik konejší, že by možná na chvíli opravdu usnul. Hladí Hideho tělo, kam jen dosáhne, užívá si každá milimetr hebké kůže, které se nedokáže nabažit, dokud necítí klidné oddechování. Očima kouká střídavě do stropu a na něj a přiznává si, že se mu moc líbí. Je jiný a on miloval speciální věci. Táhne ho k němu naprosto všechno.+Zvládneš to? Mohl bys?+ Ptá se ho v duchu a nakonec nechá víčka klesnout a usne na chvíli taky. Sena bude koukat, až společně vyjdou z pokoje na konci směny a on se u toho bude náramně bavit. I když bude asi hodně prskat, po zavíračce by tu nikdo být neměl. Musí ještě vymyslet, co si ráno oblékne. Nejradši by Hidemu řekl, hned jak se vzbudí, že nechce, aby za celou noc platil. Tak moc na něj zapůsobil, jenže to prostě nejde.
Hide
Tiše se zasměje, když mu Uruha v první chvíli řekne úplně stejná dvě slůvka jako on jemu. Mnohem víc ho ale baví to jeho pištění, protože je to něco úplně jiného, než jak vystupoval doteď. Z té jeho éterické bytosti je najednou někdo, kdo se umí hihňat jako malý kluk a jemu se to taky líbí. Tak trochu ho to k němu přiblíží, protože do teď padal v posvátné úctě k jeho nohám, což pravděpodobně bude dělat dál, ale zároveň si možná dovolí trochu ho bavit. Z jeho poznámky o svlékání se znovu červenal, jenže to nešlo jinak, než to nějak vyřešit a Uru nedal ani na chvíli oči diskrétně stranou. Pěkně ho v tom nechal vykoupat, to mu vrátí! Zpátky pod peřinou už znovu objímá jeho stále horoucí tělo, oplatí mu políbení a znovu se uvelebí."Tomu bys neuvěřil..." Broukne v odpověď, ale nemá důvod mu neříct pravdu. "Byl to takový hec... sázka... zavolat do nejdražšího bordelu v Tokyu, říct si o nejdražšího kluka, co je v něm a pak skutečně přijít a..." Na chvíli se odmlčí. "Pointa je v tom, že..." No a co, stejně to dávno ví.
"Já s klukem nikdy nebyl. Netušil jsem, co si s tebou počnu, vážně." Je k němu úplně otevřený.
"Jinak nemám problémy s potencí! Kromě, hmm... předčasných... závěrů... ale za to můžeš ty!" Zakončí to honem a znovu se zasměje do jeho kůže na prsou.
"Neběhá na tebe reklama... jinak bych asi přišel dřív..." Broukne ještě, než mu víčka ztěžknou. Pak se spokojeně usměje a ani teď ho to nenutí přemýšlet nad tím, co si s ním domlouvá. Co by? Přece jenom to, co chtějí, je to jejich věc. +Já ho sbalil?+
"Já z nebe nejsem, mám venku jenom auto, ale na snídani tě vezmu moc rád. Představím tě mámě..." To poslední je vtip, ale nechá ho trochu vycukat a pak se rozesměje.
"Ani omylem, chtěla by tě balit." Dodá a pak mu doopravdy usne. Těžko říct, jestli na něm ještě něco uvidí, až zjistí, jaký je puberťák, ale to bude řešit, až to nastane. Probudí ho až Uruhovy jemné doteky. Sám je skoro připravený k odchodu a Hide na chvíli využije jeho koupelnu, aby na sebe se zíváním oblékl svoje věci a trochu si upravil vlasy. V první chvíli ani netušil, kde to je, ale když ho viděl v civilu, nebyl o nic méně uchvacující, než když ho uviděl poprvé a jeho touha v tomhle pokračovat se znovu vyšvihla do neskutečných výšin. Bylo asi půl šesté, velmi časné ráno, když společně opouštěli jeho pokoj a na chodbě potkali několik dalších, už v civilu oblečených zaměstnanců, kteří najednou vypadali úplně jinak, Uru se s nimi zdravil a oni na ně zmateně zírali, ale někteří se usmívali a Hide se rozpačitě usmíval taky. Chtěl by mu dát ruku, ale to by asi neměli a ještě že to neudělali, protože dole u recepce stojí kdosi, koho tu včera neviděl, vypadá jako nadřízený a zírá na ně, jako by se země rozestoupila a vylezlo deset démonů.
"Co... to má..." Vydechne Sena, ale jeho noční recepční se s Hidem začne vyrovnávat a zamumlá, že to kvůli němu ještě čeká v práci, aby mohl milostpán zaplatit. Hidemu mimoděk cukají koutky, zatímco na zádech cítí oči všech zúčastněných, ale vyrovná co má, i se spoustou peněz navíc.
"Omlouvám se, trochu jsme se... zdrželi..." Pokrčí rameny a vzpomene si, že on je tu ten, kdo platí. Sena mu nic neřekne, ale pořád se myšlenkami snaží přinutit Uruhu, aby mu řekl, co se to děje. Proč nepočkal, až Hide odejde a pak neodešel on? Proč jdou dolů spolu? Jenže Hide se rozloučí, otevře Uruhovi dveře a oba dva mu prostě - zdrhnou!!! Tahle noc je k zešílení! Na ulici už je bílý den a Hide poukáže bradou k parkovišti, kde stále stojí jeho vůz.
"To žluté." Prohodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat