(Uruhovy komnaty)
Uruha
Jeho pokoj byl důkladně připraven. Uruha nikdy nic neponechával náhodě a vše mělo své místo. Nedovolil si, aby cokoliv v nesprávný okamžik hledal. Musel ještě sejít dolů, protože mu došel olejíček do koupele a kousek od recepce narazil na Ju-kena. Ten byl až podezřele přátelský, něco mu na tom nesedělo ale i ten hulvát měl u sebe klíče od skladu se vším potřebným a tak toho nakonec využil, aby nemusel po celém clubu ještě nahánět Senu, to by mu tak scházelo, určitě by nebyl včas nachystaný a to se jemu rozhodně nestává. Za necelých deset minut už byl zpátky ve svém apartmá a postavil olejíček do košíku vedle vany. Dneska má přijít někdo nový, Uruhu to však po letech strávených tady rozhodit nemohlo. Zastaví se u zrcadla a zkontroluje make-up a vlasy, které jsou jako vždy dokonalé. Ani jeden pramínek není jinak, než by měl být. Krémová, skoro bílá košile je do půli hrudníku rozepnutá a dává na odiv hebkou, bledou pokožku, kde září stříbrný řetízek s masivním přívěškem se smaragdovým kamenem, stejné barvy jako mají kontaktní čočky pro dnešní večer. Kočičí oči, s těmi to rozhodně půjde. Kalhoty jsou černé, aby příliš nerušily výhled na horní část těla, přesto však jemně splývají přes boky a dávají prostor pro fantazii, ne však moc. Usměje se mírně, trochu hrdě na svůj odraz, srovná prameny dopředu přes ramena a přejde do prvního pokoje, kde se nachází velká postel a jeho křeslo. Taky stolek, na kterém stojí dvě zatím prázdné skleničky s jahodami a vedle něj pojízdný kbelík s ledem a šampaňským. Těkne pohledem k hodinám, je právě čas, aby šampaňské otevřel a rozlije do obou skleniček. Prozatím se usadí do křesla s elegantně přehozenou nohou přes nohu a vyčkává, dokud se neotevřou dveře. Koutky mu velmi jemně vystoupají vzhůru v sebejistém a milém úsměvu. Zvedne se, se zapřením dlaní o područky z křesla a vezme do rukou obě sklenice, aby vyšel svému novému klientu vstříc. Musí ho samozřejmě řádně přivítat, aby se cítil hned ze začátku příjemně a dobře. Má rád svou práci a je za ni vděčný. Obchoduje sice se svým vlastním tělem ale není to tak vysoká daň za peníze, které z toho jsou a pohodlí, jenž si užívá dosyta. Pocit, že je žádaný a chtěný je pro něj velmi důležitý.
"Vítej." Prohodí jako první, když příchozímu věnuje jemnou úklonu hlavou a podá mu sklenici.
"Jen pojď dál a udělej si pohodlí, už na tebe čekám." Pozve ho do nitra svého království, jemuž vévodí masivní postel se zlatými doplňky a sytě fialovým povlečením. Je to opravdu hodno krále a on by nemohl být spokojenější. Všechno kolem dýchá luxusem, na který si opravdu potrpí a musel se hodně snažit, aby to vypadalo takto.
Hide
Samozřejmě, že se tvářil jako ztělesněné sebevědomí, když do toho bordelu volal a kolem něj sedělo asi dvacet jeho kumpánů. Nikdo ani nedutal a čekali, co z toho bude. Nevěřili mu, že toho bude doopravdy schopný, mysleli si, že to nakonec vzdá, protože tady nešlo o ženské a navíc to byly vysoce profesionální a velmi drazí společníci. Jenže neexistovalo nic, na co by jeho rodina neměla peníze. Hide byl rozmazlené dítě velmi úspěšného podnikatele, jediný syn a dědic všeho, který měl všechno, na co si ukázal, tedy kromě osobního času vlastních rodičů. Co mu nemohli dát osobním kontaktem, to mu nahrnuli materiálně a v penězích a on se většinu svého života strašně nudil. Měl všechno, nic ho nebavilo a celé dny měl neskutečně mnoho prostoru k vymýšlení největších blbostí, které jeho a kluky z podobných rodin napadaly. Tohle byla jedna z nich. Už od patnácti věděl, kam se co strká, protože první z těhlech pitomostí byla, že se vypravili do přístavu, kde rozhodně nebylo bezpečno. Tam chodili do hospody, naučili se karty a potkali první ženské. Pít dokázal naprosto nezřízeně, spát skoro nechodil a studoval univerzitu asi jenom díky vlastní genialitě, kterou ale dobře skrýval. A ani za nic by nepřiznal, že to jediné, co mu doopravdy chybělo, byly opravdové city. Těm se vyhýbal jako čert kříži a hlásil, že on rozhodně nikdy s nikým chodit nebude. Ošusit a opustit!!! Heslo celé party. Jako ten nejbohatší s tatínkem, kterému se nejvíc lezlo do zadku, byl něco jako vůdce toho cirkusu a teď musel všem ukázat, že tohle je něco, co zvládne levou zadní. Jasně, že ojede kluka. A jasně, že je jedno, o kolik starší a zkušenější bude. Brnkačka! Jenže teď stojí přede dveřmi toho zařízení, za ním stojí jeho zaparkovaný Viper v zářivě žluté barvě se dvěma černými pruhy přes kapotu a ne a ne vylézt po schodech do recepce. Teď je tu sám, žádní kluci za zadkem. Dal si záležet, aby vypadal dobře, i když byl jeho styl dost ojedinělý, ale... jak tam vleze už neuteče. Nebude třeba náhle nemocný? Nebo... neměl autonehodu? +Ne! To dáš! Levou zadní!+ Popožene se. Přes recepci to uhraje celkem v klidu, snaží se vypadat, že tohle všechno už stokrát viděl, ale interiér je nečekaně luxusní a to, co na sobě ti kluci nosí je... nikdy by to na sebe nevzal, ale oči to přitahuje. Pak ho jeden z nich odvede až k tomu, kterého si naporoučel. Toho nejlepšího, nejdražšího... +Buď aspoň trochu hezkej...+ Modlí se Hide v duchu, než se dveře otevřou a dál už má jít sám. SÁM?!!! Projde dveřmi a trochu nejistě se rozhlédne očima jako trnky. Tohle snad nemají ani doma. Nevšimne si ho, dokud nepromluví, ale skoro sebou trhne a přiměje se vytáhnout dlaně z kapes saka. A přijde o řeč. Polkne, protože se k němu blíží něco étericky nepopsatelného, co vypadá, že má rozhodně víc let, asi miliardu zkušeností a k tomu oči, co ho zarazí do země. +Já vás nenávidím...+ Pomyslí si na adresu kluků a mimoděk si dlaní uhladí vlasy, aby to nějak zachránil. To jeho Už na tebe čekám je řečeno takovým způsobem, že by se mohl udělat už jenom z toho a nebo taky umřít. Nejspíš oboje najednou.
"Ahoj..." Vypadne z něj s nejistým úsměvem a je po sebevědomí. Tu postel za ním zatím nevidí. Nemůže, protože je vedle něho prostě málo výrazná.
Uruha
Musí se hodně ovládat, aby se nezasmál nad tím, jak moc na něj zapůsobil. Vidí jeho výraz a je si sto procentně jistý, že je dost překvapený tím, co vidí. Jen krátce si jej dovolí prohlédnout a odhaduje, co je zač. Mladíček, rozhodně o pár let mladší, o tom vůbec není pochyb. Většinou sem chodili starší muži, dobře zaopatření a on se o ně vždycky hezky postaral. Tohle bude trochu jiný případ. Možná bohatí rodiče anebo talent na vydělávání peněz, tipoval by spíš to první. Za ty roky se většinou nepletl. Přistoupí až k němu a podívá se mu upřeně do očí.
"Ahoj, já jsem Uru." Kývne znovu jemně hlavou, čímž rozvlní dlouhé prameny. Musí trochu přejít na jeho řeč nebo to bude hotové fiasko.
"Jak mám říkat tobě?" Zeptá se jej tichým hlasem, když pomalu konečky prstů sjede po jeho paži až ke dlani a mírně ji pozvedne, aby mu vtiskl skleničku do ruky a mohl si s ním krátce přiťuknout. Vlastně je roztomilý, ta barva vlasů se mu líbí, je to úplně něco jiného, než na co je tu zvyklý. Navíc, vypadá trochu vystrašeně a to se taky nevidí často. Jak kdyby nevěděl, proč tu vlastně jsou. On mu ty možnosti velmi rád ukáže.
"Pojď, provedu tě tady a pak si klidně můžeš vybrat, jak bys dnešní večer strávil, je přece jenom tvůj. Je potřeba ho pořádně oslavit." Mrkne na něj a bez váhání proplete prsty s těmi jeho patřící k volné dlani. Sebejistě a ladně vykročí kolem postele.
"Tady prohlídku ukončíme, co ty na to?" Zeptá se jej, když se ohlédne přes rameno ale vede ho dál až k honosné koupelně s velkou vířivkou a několika zrcadly. On sám by tu klidně trávil celé dny a občas tomu opravdu neodolá, i když má volno. Jsou to jeho pokoje, tak proč by si nedopřál to pohodlí.
"Bublinky jsou velmi příjemný relax, můžeme jimi klidně začít." Nechá ho stát naproti ní a elegantním půlobloukem jej obejde, aby mu stanul za zády. Cestou odloží sklenku na mramorovou desku vedle umyvadla.
"Mám tu i pohodlné lehátko, masáž mi jde opravdu skvěle." Broukne podmanivě, než položí dlaně se štíhlými prsty na jeho ramena a jemně je promne.
"Možná by nebylo na škodu trochu uvolnění." Pokračuje dál a dostane se jimi až blízko šíje.
"Ale nejdřív ti pomůžu si trochu odložit, za chvíli by ti jistě bylo horko." Poradí mu, když dlaněmi sjede k lemům jeho saka a pomůže mu z něj. Odloží ho na věšák poblíž, než se vrátí k jeho zádům a přiblíží se rty k jeho uchu.
"I mě začíná být horko, z tebe, budeš tak hodný a pomůžeš mi." Zavrní s krátkým vydechnutím a za boky ho pomalu otočí čelem k sobě. Věnuje mu jeden ze svých okouzlujících úsměvů, než znovu sjede dlaní k jeho a pozvedne ho ke knoflíkům své košile, které jsou zapnuté.
Hide
Není schopný zírat jinam, než do jeho očí a tak se mu stane, že jeho jméno skoro přeslechne.
"Um..." Vydá ze sebe v prvním okamžiku, než mu pomalé nervové impulsy prozradí, že se ho ptal na jméno.
"Hide." Představí se, i když měl původně vymyšlené věci jako Bourák nebo Tygr... jen tak, aby ho pobavil. No nic... Tenhle Uru vůbec na nic nečeká a rovnou se ho dotkne na rameni, až to v něm zabrní. Nechá si zvednout dlaň a převezme si sklenku. Nejradši by ji tam poslal na ex, ale přiťukne si s ním a jenom ochutná. Šampaňské je prvotřídní. Už jenom ty jeho řečičky s ním dělají neskutečné věci. Jeho večer... připadá si trochu jako král zeměkoule, což je asi účel a ještě je důvod k oslavám? Podle něho zatím ne, to až dojde na hrdý vrchol, ale co když nedojde? +Vždycky dojde...+ Ujišťuje sám sebe, zatímco se pohne v jeho stopách. Dotek Uruhových prstů je hřejivý, jsou velmi štíhlé a něžné. Je z něj tak mimo, že když otočí oči k monumentální posteli, v první chvíli si myslí, že je doopravdy konec prohlídky a Uruha ho hodí rovnou do peří. Jenže oni pokračují dál a jemu dojde, že než tam skončí, bude tomu předcházet ještě spousty věcí. Možná by bylo lepší, kdyby nepředcházelo, takový moment překvapení, než začne moc přemýšlet a panikařit, ale vůbec si neuvědomuje, že by mohl velet on. Jakmile jsou v koupelně a on se jen pokusí představit si, co by mohl vidět ve všech těch zrcadlech, prostor v jeho kalhotách vezme nepatrně za své, ale v jeho věku se to stává tak často, že si to ani příliš neuvědomuje.
"Už jsme začali..." Řekne konečně něco, když pozvedne skleničku, kterou drží a znovu se usměje. Dlouze se napije, zatímco ho Uruha obchází. To lehátko zní neskutečně lákavě a hned na to ucítí i jeho ruce na ramenou. Okamžitě se mu postaví všechny chloupky na zátylku a začíná si uvědomovat, že za tím nemá vůbec žádný problém s jeho pohlavím. Toho se taky bál, že ho to prostě nevzruší. Natočí malinko hlavu za jeho hlasem a vší tou dokonalostí, kterou jím pronáší, zatímco si zvolna nechává stahovat sako z těla. Musí u toho přehmátnou skleničku, ale dopije ji a taky ji odloží. Narážky na horko mají asi stejný účinek, jako kdyby někdo pořád dokola opakoval slovo sex. Zatímco se Uruha stará o jeho oblečení, rozhlíží se bystrýma očima po všem, co je tady k vidění a konečně si trochu zvyká na novou situaci. Mohlo by to být moc hezké, takhle se nechat hýčkat, na místo aby po celém baráku honil nezkušenou holku a domáhal se alespoň polibku. Těsně u ouška se mu objeví Uruhovy rty a prozradí něco, co vůbec nemusí být pravda, ale on mu naivně věří. Mohl by se líbit někomu jako on? Fakt ano? Nechá se otočit čelem k němu a věnuje mu další úsměv, než shlédne na vlastní ruce, jak se dotknou knoflíčků. Chce se po nich celkem jednoduchý pohyb, ale stejně se mu sotva patrně chvějí, když to začne dělat. Jeden po druhém rozepíná, prohlíží si u toho šperk, který má Uruha na krku a hned na to i pokožku jeho hrudníku. Je úplně bez chybičky. Už je skoro u jeho břicha, když k němu zvedne trochu nejistý pohled, ale nezastaví se a pokračuje, až dokud to nedokončí. V nose velmi intenzivně cítí jeho parfém, jeho blízkost je neskutečná. Možná rozeznává i šampón, voní jinak. Jak tohle dělají, kluci jako on?
Uruha
"Ano, to je pravda, je to jen začátek." Prohodí na jeho slova a znovu se pousměje. Vlastně se k tomu nemusí vůbec nutit jako jindy. Podvědomě mu dochází, že teď dokonale popouští uzdu své podstaty a není to hrané, jak by si býval přál. Už jen ty chvějící prsty. Hrozně se mu líbí jeho nejistota, není ten typ, co přijde, nechá se obletovat, aby dostal, co si zaplatil. Velmi příjemné změna a on se jí opravdu rád nechá strhnout. Zatím jen mlčí a i on sám sleduje jeho prsty, jak se potýkají s knoflíky košile. Vzhlédne ve stejnou chvíli jako Hide a nakloní hlavu na stranu.
"Líbí se ti můj šperk?" Zeptá se jej velmi jednoduše a v očích se mu blýskne jemné provokace.
"Můžu si nechat jen ten, pokud budeš chtít. Nebo snad ani to?" Zeptá se jej, když konečně povolí i poslední knoflík jeho košile. Už je mu jasné, že jej bude muset vést, že je v podobném zařízení poprvé a…ano, napadlo ho, že možná i s klukem nemá ještě žádné zkušenosti. Představa, že pro něj bude prvním žene jeho povahu na stupínek vítězů. To je pocit, který příliš nezná a jeho kouzlo mu způsobuje málo poznané vzrušení z celé atmosféry. Musí být nejlepší, nic méně nesnese.
"Možná by nebylo na škodu vyzkoušet od všeho trošku hm?" Nadhodí jemný nástin dnešního večera, než znovu sáhne po jeho dlaních a položí si je na ramena a pak kousek do strany, pomůže tak své košili, aby se následně svezla po hebké kůži na pažích a dopadla s tichým zašustěním na zem.
"Mnohem, mnohem lepší." Vydechne spokojeně s krátkým přivřením víček.
"Řekni Hide-chan, líbí se ti, co vidíš?" Zeptá se ho přímo, když vezme jeho tvář do dlaní a přiblíží se rty k těm jeho.
"Mě se to, co vidím moc líbí ale mám pocit, že mnohem víc se mi bude líbit to, co zatím schováváš. Přece bys mě nechtěl dlouho napínat. Umím být nedočkavý." Skousne si spodní ret a překoná tu nepatrnou vzdálenost, aby ho krátce, lehce políbil. Je to jen letmé políbení, spíš si vychutná jeho spodní ret.
"Sladké." Usměje se, se zavřenýma očima a dlaně sklouznou po jeho šíji, přes hrudník, kde krátce sevře látku mezi prsty a začne se pasovat s jeho svrškem. Trvá mu to jen sotva postřehnutelnou chvíli a už se válí vedle jeho košile.
"Promiň, nechtěl jsem spěchat ale nemohl jsme odolat. Moc ti to sluší. A bude ještě víc, až se společně uvelebíme do vany. Můžeme tam to šampaňské klidně vypít." Podsunuje mu další ze svých nápadů, než jemně sevře jeho boky a začne ho tlačit k lehátku. Jakmile se ocitnou u něj zaklene prsty za lem kalhot a párkrát jimi přejede tam a zpátky.
"Ještě trochu si odlož, nerad bych ti cokoliv zašpinil, byla by to škoda." Rozptýlí jeho pozornost dalším dotekem svých rtů a tentokrát se pokusí polibek prohloubit a nenásilně si probojovat cestu skrze jeho rty svým jazykem. Spokojeně u toho přivírá víčka a podvědomě se soustředí na ty nejcitlivější body v jeho ústech. Zulíbá taky jeho koutek a po něm se začne přesouvat po kůži na krku, přes klíční kost, až na hrudník, kde si razí vlhkou cestičku níž a níž. Společně s polibky klesá na kolena a u toho mu stahuje kalhoty i s prádlem, které před chvíli nenápadně rozepnul. Má pocit, že kdyby příliš otálel, snad by mu i utekl. Ta myšlenka ho svým způsobem pobaví a žene ho k tomu, aby byl vynalézavější. Pohled nahoru si rozhodně neodpustí. Pochybuje, že ten pohled se Hidemu líbit nebude. Ještě si dovolí několik polibků na stehno, než se znovu postaví a pomůže mu položit se na lehátko.
"Jen klidně odpočívej, postarám se o tebe, bude mi potěšením." Zavrní měkce, když se skloní mezi jeho lopatky a políbí ho několikrát i tam. Mezitím sáhne po oleji, který si štědře nalije do dlaně, začne ho roztírat a masírovat svaly na zádech. První jen tam, jakmile Hideho tělo dostatečně povolí, už nevynechá ani jeho pevný zadek, který jemně promasíruje. Po chvíli se přistihne, že se u něj zdržuje příliš dlouho a představuje si, jak by si ho mohl užívat až by si ho Hide bral.+Uru, soustřeď se.+ Napomene se v duchu.
Hide
Znovu se mu podívá do očí a uculí se, až má dolíčky ve tvářích. Červená se z něj, cítí to na sobě, ale přikývne.
"Líbí. Jde ti k očím." Řekne něco, co je zjevné a co Uru moc dobře ví, ale hned se tomu tiše zasměje. Bože, on tu balí jiného kluka. Na kohokoliv z nich by se doma podíval, asi by se umlátil smíchy a tady s ním? Krotký jako beránek a neskutečně nadržený. Už to nejde skrývat.
"Můžeš si ho nechat." Culí se dál, zatímco poslouchá jeho návrh a nechává Uruhu, aby si s jeho rukama dělal, co sám chce. Prohlíží si všechno, co je jeho očím nabídnuto, ale jeho oči spíš hřejí, než že by ho už prasácky celého svlékaly. Vůbec neví, co se to s ním děje. Není to o respektu, je to... je to prostě hrozně jiné. Nutí ho to nebýt pako a chovat se... uctivě. Znovu polkne a rád by mu něco odpověděl, ale Uru se zmocní jeho tváře a přiměje ho, aby se mu podíval zpříma do očí. Všechno v něm strne, má z něj neskutečnou trému. Položí dlaně na jeho, ale nedává je pryč, jen je jemně sevře. V dalším okamžiku už klesne pohledem k jeho přibližujícím se rtům a natáčí rty k polibku, ale Uru má ještě něco na srdci. Znovu to v něm zabrní. Sám sebou si není zdaleka tak jistý, rozhodně by mohl být vyšší a celkově jinak postavený... má naproti sobě dokonalost a sám... teď ho zklame, teď to přijde. Stejně ho něžně políbí zpět, seznamuje se s jeho neskutečnými rty i s pocitem, že nelíbá děvče. Ani si nevšimne, že je jeho košile pryč a pak už je moc pozdě. Dlouze se nadechne nosem a trochu mu uhýbá pohledem, to pro případ, že by v jeho očích viděl cokoliv jiného, než doteď. Uru ho ujistí, že je všechno v pořádku, ale co pro něj není?
"Dobrý nápad." Reaguje hlavně na to o šampaňském. Bublinky ho snad přinutí trochu se odvázat. Následuje ho k lehátku, u kterého se společně zastaví a Uru mu přejede po břiše pod lemem kalhot. Všechna pozornost je přesunuta k jeho vzrušenému klínu a trochu nenápadně se snaží podívat, co se děje v těch samých místech u jeho společníka. Tohle nezahraje nebo ano? Uru ho vyzve, aby se dovysvlékl, ale úplně se mu z toho zatočí hlava. Je mu vděčný za ten pohlcující polibek, který ho nutí myslet na jazyk ve svých ústech, na to, že mu ho chce vrátit, na to, že vůbec nikdo nerozepíná jeho kalhoty, natož že jdou dolů a pak už je pozdě. Bylo to tak dobré, že je ještě chvíli trochu omámený a prsty se probírá jeho měkkými vlasy, jak Uruha klesá rty po jeho těle níž. Ještě kousek a normálně se udělá ve stoje a při ničem. A asi mu to i bude jedno. Když se na sebe podívají, v Hideho očích poprvé zaplane něco trochu temnějšího, chtíč a vzrušení, smyslnost. Uruhovy rty se propalují do jeho stehna, ale pak je pobídnut, aby se uložil na lehátko a i když mu teď vlastní klín pěkně překáží, udělá to. Dlouze si povzdechne a neumí si představit, jak odsud odejde domů a bude chtít v životě ještě něco normálního a běžného. Je odsouzený hledat tohle místo až do smrti a rozházet za něj otcovo jmění i přes to, že jeho smrt bude rychlá a stane se to nejspíš tady. Kdokoliv tohle vymyslel, byl to ďábel a měl je všechny na háčku. Znovu se mu nepatrně rozechvěje celé tělo touhou a očekáváním, cítí jeho rty i ruce a snaží, opravdu se snaží, nebýt z něj tak mimo, ale ono to prostě nejde. Povodí si ho tady jako pejska, pak ho vykopne za dveře a on mu bude výt zbytek noci pod balkonem. Za tohle zabije sám sebe. Dojde až na jeho pozadí, nikdy by si nemyslel, že to tam bude lepší, než na zádech, ale je a ani jemu není divné, jak dlouho se tomu místu Uru věnuje. Klidně ještě rok, bude poslušně ležet, ani se nehne.
Uruha
V hlavě už si plánuje pokračování večera. Bude v jeho režii, to už je mu jasné delší chvíli a bude rozhodně nezapomenutelný, jinak to ani nesmí být. Má pocit, že si nikdy tolik nedával záležet a přitom se zatím nic neděje. Jeho štíhlé prsty hladí a masírují Hideho tělo, nevynechávají ani jediný kousíček jeho kůže. Trvá to, než se dokáže odtrhnout od dokonale tvarovaného pozadí a přistihne se, že si u toho kouše ret. Stojí ho to dost práce, aby se pořádně soustředil na svůj prioritní úkol a nenechával se ukolébat svou vlastní touhou. Je to tolik jiné a tolik to na něj působí. I ten krátký povzdech, který mu Hide věnoval, než se uložil. Prsty jemně zabloudí i mezi jeho stehna a krátce je promnou. Neměl by ho příliš provokovat, má toho v plánu ještě dost a taky by mohli skončit příliš brzy. To nechce, trochu sobecky to nechce. Tentokrát je to on, kdo se musí dlouze nadechnout. Jakmile má pocit, že se Hide uvolnil dostatečně, otře si ruce do připraveného ručníku a přehodí přes něj velmi jemnou látku, aby ho hezky přikryl. Trochu se zamračí, protože pohled na něj byl něco, co by si rád užil. Kvůli Uruhovi tu ale nejsou. Skloní se k Hideho uchu a letmo jej políbí."Počkáš tu na mě chvíli, připravím nám zatím pokračování." Broukne tiše, když jazykem přejede po linii jeho ouška. Pak se narovná a přejde k vířivce, kterou začne napouštět a několika tlačítky rozproudí vodní hladinu. Samozřejmě nezapomene dodat koupeli potřebnou vůni, ovladačem pustí tichou melodii a odejde do vedlejšího pokoje. Zastaví se u dveří do malé šatny, otevře je, aby mohl sáhnout po tenkém rudém župánku. Svlékne si kalhoty i prádlo, řetízek si nechá, aby splnil jeho přání. Zkontroluje svůj odraz v zrcadle a zamračí se na něj.
"Je to stejné jako vždycky." Vsugerovává si sotva slyšitelně, přebíjejíc tak ostatní myšlenky, které by v hlavě mít neměl. Nakonec se vydá zpátky i s lahví a v koupelně nalije do obou skleníček, které postaví i s lahví na kraj vířivky.
"Už jsem zpátky. Nezlob se, že jsem tě nechal čekat." Přejde k němu a sundá z něj tenkou látku, aby mu pomohl vstát. Přitom si neodpustí několik letmých, skoro konejšivých a hlavně něžných doteků.
"Pojď." Pobídne ho, aby se mohl ponořit do vířivky a měl na něj ten nejlepší výhled. Sám si stoupne čelem k němu a lehce se pohne v bocích v rytmu skladby, která právě hraje. Se smyslným výrazem si promne rty o sebe a rozhrne látku županu.
"Ten přívěšek jsem si nechal, když se ti tolik líbil. Jenom ten." Zavrní, jak kdyby to Hide sám neviděl a nechá látku sklouznout zemi.
"Máš tam dost místa?" Zeptá se s úsměvem, než se pohne směrem k němu a vstoupí za ním do vířivky. Místo, aby si vybral posezení naproti němu, se rovnou přesune na jeho klín a pohodí hlavou, aby se konečky vlasů svezly na záda.
"Povíš mi něco o sobě Hide-chan? Já si zatím budu trochu hrát." Usměje se na něj oslnivě, než mu vtiskne sklenku do dlaně ale sám si do té své, namočí jen prsty a přejde jimi po jeho šíji. Pak celou tu chutnou cestičku slíbá a u toho se téměř neznatelně pohne v bocích a tiše si vzdychne.
"Jsi hrozně sexy, víš o tom?" Prozradí mu, šeptajíc slůvka do jeho kůže. A jen on sám tuší, jak moc jsou jeho slova upřímná.
Hide
Jeho ruce na stehnech a ještě jejich vnitřní části, to je něco, co ho dokonale probere a způsobí málem nový otvor v lehátku, jen ne pro obličej. Jeho dech se na chvíli podvědomě zrychlí, než se zase maličko uklidní a ovládne. Musí být pro něj hrozně snadno čitelný, ale nevadí mu to. A pak jeho dlaně zmizí a on se nemůže rozhodnout, jestli je chce zpět nebo jestli je víc zvědavý na to, co bude následovat. Něco lehoučkého přikryje celé jeho tělo, asi aby nevychladl, ale brzy ho na lopatkách polechtají Uruhovy vlasy, jak se nad něj skloní a on se blaženě usměje, zatímco mu přikývne. Složí si paže pod bradou a uloží se na ně spánkem, zatímco si prohlíží to, co vidět je a čeká. Naprosto oddaně čeká, nesnaží se vstávat, nesnaží se šmejdit po tom, co kde je. Uruha a to, co by mohl dělat vedle, strašně dráždí jeho fantazii. Má před očima asi tisíc scénářů od jeho nahého těla v posteli, po vlastní uspokojování, až po jeho poklidné spaní a všechno z toho je k zbláznění. Musí toho nechat, protože i fantazie dokáží přivodit vrchol. Když uslyší jeho krůčky, opře o ruce bradu a podívá se za ním. Neskutečně mu to v tom kousku látky sluší. Už se na něho svlékl? Úplně a docela? Jde tu přece především o to a přesto si vůbec nepřipadá jako tam, kde je - v bordelu."Nezlobím. Zabavil jsem se." Skoro u toho rozverně vrtí palci u nohou a jeho oči jsou plné života, když k němu Uru zase přijde a odkryje jeho tělo. Podá mu dlaň, když si pomalu a trochu rozlámaně sedá, ale už se přestal tolik stydět. Dotkne se bosýma nohama podlahy, přeťapká těch několik krůčků k vířivce a má pocit, že se rozpustí už jen z té teplé vody. Okamžitě se tam uvelebí, ale Uru si získá jeho pozornost, když k němu přesune oči, jemně povytáhne obočí a to pak už jenom stoupá výš s tím, jak jde župánek dolů. Zjišťuje, že do svých plic dostal naprosté maximum vzduchu a ten teď drží, div nezmodrá. Zapomněl jak se dýchá, naprosto. Neporučí vlastním očím, když klesnou od šperku na jeho krku po šelmím břiše až do jeho slabin. A je tam, kde byl. Stydlivý, úplně hotový a s bolestnou erekcí v klíně.
"Jasně..." Vypadne z něj úplně pitomě, když se honem pokusí posunout do strany, aby se k němu taky vešel, ale Uru si udělá vlastní místo a rovnou na jeho klíně. Rukama ihned obejme jeho boky, cítí na svém břiše jeho klín, ale hledí mu do očí a uvědomuje si horko, které z jeho těla sálá. Už to bude, za chvíli zkolabuje. Tohle není reálné. Poslušně uchopí sklenku, ale ani ten předmět nikdy neviděl a neví k čemu se používá.
"Já... já ti chci říct, že..." Začne, ale Uruha právě slíbává šampaňské z jeho šíje, on boří nos do jeho vlasů a když se na jeho klíně dráždivě zhoupne, docela tiše a úplně zmučeně si zavzdychá. Snaží se ho příliš nesvírat, aby mu nějak neublížil, nechává si plést hlavu jeho řečmi, zatímco se usmívá s očima pevně zavřenýma a obličejem schovaným v jeho krku a pak ho pažemi ovine víc a přitiskne ho co nejblíž k sobě. Najednou je uvnitř dokonale klidný a vyrovnaný, když pozvedne tvář, aby znovu našel jeho rty, které se vším citem políbí jako nikdy nikoho. On se prostě citlivě a emocionálně nelíbá!!! Jenže Uruha je jako něco nadpozemského, co sestoupilo na noc z nebe a rozplyne se to, když na něj bude moc hrr... Asi by se mu hrozně smál, kdyby mu mohl nahlédnout do hlavy. Co asi dělá ve svém volném čase? Poznal by ho vůbec? Hraje fotbal, chodí na pivo... třeba má holku?
"Řekni, že jí nemáš..." Řekne neplánovaně nahlas a když uvidí jeho nechápavé oči, dodá.
"Tu holku přece..." Asi si to ani nebude pamatovat, protože už ho zase líbá, zatímco mu dlaní jede po páteři vzhůru, zatímco tou druhou co má křížem přes jeho boky zamíří na jednu z poloviček, ale nechytí ho nijak pevně. Tohle je milování, žádný sex.
Uruha
Měl by být zvyklý na podobné pohledy, když se svlékne ale něco v Hideho očích ho donutí dokonale roztát. Opravdu se mu tolik líbí? Opravdu s ním dokázal tak zamávat? Mírně pootevře rty, jak je překvapený svými vlastními myšlenkami, hlavně překvapením nad Hideho reakcí. Tohle si opravdu neplánoval a myslel si, byl přesvědčený o tom, že jakmile se otrká bude to jako kdykoliv jindy. Jenže s každou minutou mu dochází, že je to úplně jiné. Stále si to v hlavě přehrává dokola a zavírá oči, aby si ten výraz mohl plně vychutnat. A to ho vzruší ještě víc. Dokázal se dobře kontrolovat, za ty roky zde to jinak ani nejde, teď si připadá, že za sebou nemá skoro vůbec nic. Připadá si jako jeden z těch kluků, kteří jim vodí klienty do pokojů. Tiše si vzdychne, když si to plně uvědomí a snaží se to ze své hlavy dostat. Prostě to nejde."Copak mi chceš říct." Naváže na jeho nevyřčená slova a moc by je chtěl slyšet. Do hlasu se mu vloudí náznak nedočkavosti, naprosto upřímné a chtivé, která ho začne spalovat ale zbytek se prostě nedozví. Mohl by si umanutě dupnout, že dokud mu to neřekne nebudou pokračovat ale nemá k tomu vůbec prostor. Jakmile ho k sobě přitiskne nechá naplno vyznít svůj hlas s tichým zasténáním. Kdyby jen Hide věděl, že od jisté chvíle už to není ani trochu profesionální, že se nechává unášet jeho blízkostí, doteky, barvou hlasu a osobitou vůní, která se krásně mísí s olejem a esencí v koupeli. Pak přijde polibek, který dokonale rozechvěje jeho tělo, dá mu pocit, že je opravdu chtěný, že o něj vážně někdo stojí a ne proto, že si ho zaplatil. Měl by to okamžitě ukončit, omluvit se, vymluvit se na cokoliv a přivést mu někoho jiného. Tohle se přece nesmí stát ani dít, jemu se to nikdy nestává. Pro něj je sex jen prostředek k životu, něco bez čeho nemůže žít, jak byl doteď zvyklý a Hide to mění, aniž by si to sám uvědomil. Skoro se neubrání tomu, aby se nezatvářil smutně, když polibek skončí a překvapeně k němu vzhlédne. Vůbec mu nedochází, co mu to vlastně říká. Nedokáže se odprostit od touhy po jeho blízkosti, než mu doteče význam jeho slov a upřímně se zasměje, jako už dlouho ne. Nestihne mu však v první chvíli odpovědět, než se jejich rty zase spojí a tentokrát je to on, kdo se polibku ujme a promění ho v něco neskutečně dlouhého a vášnivého. Společně s tím se znovu pohne v bocích, což dotek na vlastním pozadí jen podpoří a nedokáže přestat. Štíhlé prsty obratně vklouznou do vlasů a jemně sevřou růžové prameny, aby se k němu mohl víc přitisknout. Teď by mu měl říct, aby nespěchali, že mají celou noc ale je to on, kdo nenasytně touží po tom, aby tohle byla jen její první část. Trochu zadýchaně konečně opustí jeho rty ale místo toho, aby se snažil dostat do plic, co nejvíce vzduchu, věnuje několik polibků na špičku jeho nosu, tvář, hranu čelisti, kterou si dostatečně vychutná.
"Nemám holku, ani kluka." Vydechne smyslně, než sjede dlaní po jeho paži až k té, která svírá jeho pozadí a navede Hideho prsty ke vchodu do svého nitra. Společně s prvním dotekem se mírně narovná v bedrech a jeho rty opustí další zasténání.
"Hide-chan." Vydechne jeho jméno a znovu se vpije do jeho měkkých rtů, které ho neskutečně vábí. Chtěl by od něj slyšet, jak moc se mu to líbí, jak moc se mu líbí on sám ale nedokáže jej dál pobízet, jak je zvyklý. Samovolně se pohne boky, proti jeho ruce, aby dostal to, po čem teď momentálně nejvíce touží. Nenechá sám sebe dlouho pobízet, aby mu oplatil jeho starost a pomalu pohladí jeho hrudník, sjíždějíc pod hladinu, až klína, kde pohladí Hideho chloubu a zmapuje celou její délku jen zlehka konečky prstů, než ji celou obejme v něžném sevření a přejede po ní nahoru a dolů a očima upřenýma do tváře před sebou, aby viděl, co všechno s ním dokáže provést.
Žádné komentáře:
Okomentovat