Boogie x Ju-ken - Za tohle se platí zlatem, Boo-chan. - část 1.

(bar, kancelář Kamija)

Ju-ken

Je to asi tři hodiny, kdy se Kamijo ukázal v podniku poprvé. A hned mu sahal na Boogieho, tak to mu jen tak neopustí. Dneska se prostě nepřestává mračit na všechny kolem a jediné, co dokáže přimět jeho výraz vyměknout je vzpomínka na to, jak se na něj podíval. Je to sotva pár týdnů, kdy si přiznal, že na něj dává víc pozor, než by se slušelo. Ze svých služeb se vracel ráno a otrávenější, než kdy dřív a proč? Jenom proto, že ho nemá na očích. Pak tu byla jeho žena. Miloval ji, byl o tom ještě před nedávnou dobou přesvědčený a vlastně ji miluje svým způsobem pořád ale očividně ne tak, jak by měl. Nespal kvůli tomu už několik nocí a byl upřímně rád, že se přes týden většinou míjejí. Víkendy byly utrpení. Strašné. Dneska si ho nechal Kamijo zavolat a vyptával se na jeho osobní záležitosti a proč si vybral práci zrovna tady. Měl za sebou několik míst jako ochranka v úplně jiných barech a klubech, těch obyčejných a byl v tom opravdu dobrý. Dokázal si udělat pořád kdekoliv a kdykoliv. Tam si ho taky vyhlédl jeho otec a nabídl mu práci. Za takové prachy neměl ani chuť váhat a jeho žena byla taky spokojená. Měla pocit, že tady nějaké ohrožení v podobě nevěry nehrozí. Teď by se jí trochu vysmál. Ani neví, kdy se to stalo ale jeto tak. Ty plaché oči a výraz, který se sem vůbec nehodil. Neměl možnost si s ním zatím popovídat, nesměli v práci a ani netušil, proč je zrovna tady. Protáhne si nenápadně ztuhlá záda u dveří a pohledem jako ostříž hlídá celý klub, kde už to žije. Jeho oblečení je černé, jak upnuté triko s krátkým rukávem, díky kterému vyniknout svaly na pažích, tak i volnější kalhoty. V uchu má nenápadné sluchátko, aby byl v kontaktu se svými podřízenými, kteří v pravidelných intervalech prochází chodbami a dávají pozor na ostatní zaměstnance. Hnědé oči padnou na Boogieho, který se zrovna motá kolem baru a u něj i jeden ze zákazníků, který už má očividně dost popito a to nikdy nevěstí nic dobrého. Neváhá ani vteřinu, aby jistým krokem vykročil jejich směrem a stačí jen, aby zaslechl, jak mu dělá návrhy a vidí rudě.
"Pane." Osloví dotyčného nekompromisně.
"Budu vás muset požádat, abyste si podobné návrhy nechal pro jiné, jistě znáte pravidla." Snaží se mu domluvit po dobrém a zdůrazní svá slova rukou na jeho rameni. Zdá se to trochu zbytečné, protože jeho ruku střese a zamumlá něco o penězích. Moc rozumět mu vážně není.
"Budete muset odejít, pokud se nedomluvíme." Uhodí na něj podruhé, teď už vrčí a odsune ho dál od Boogieho, aby se na něj nelepil.
"Varuju vás." Narovná se v zádech, aby vypadal ještě vyšší a pevně ho uchopí za paži a druhou stiskne silně jeho rameno a zatlačí na body, které jsou citlivější, než jiné. Třeba ho donutí se trochu probrat.

Boogie, Sena

Už tu rozhodně nebyl první den a stejně se pořád nemohl rozhodnout, jestli se mu ta práce líbí nebo ne. Byla neskutečně dobře placená a on měl - podle slov Seny - na mnohem víc, než tu chodit s tácem a obsluhovat, ale problém byla jeho stydlivá povaha a fakt, že se nedokázal přimět udělat ten krok. Po pravdě obdivoval kluky ze shora, co byli ochotní udělat mnohem víc a ani se u toho nezačervenali a na druhou stranu netušil, jestli je vůbec o co stát. O jejich výplatě si samozřejmě mohl nechat zdát, ale to, co si vydělal tady a na dýškách mu stačilo. Sena věděl, že ho nemůže poslat nikomu do postele, ale už mu párkrát nabízel alespoň vyskočit nahoru k té tyči a trochu se svléknout. Rozhlédne se od baru po lokále, jestli mají jeho stoly všechno, zatímco si štíhlými prsty upraví rozhalenou černou krajkovou košili, která těsně obepíná jeho tělo. Jenom z těch myšlenek se slabě červená. Černé těsné saténové kalhoty dnes skrývají mnohem víc, než jindy a stejně má pocit, že má na sobě občas víc očí, než ti kluci bez oblečení. Ale byl to jen pocit. Prohrábne si dlaní hedvábný ohon černočerných vlasů a skoro se lekne, když ho někdo cizí chytí za ruku. V první chvíli se kouzelně usměje, očekává další objednávku, ale i sám pozná, jak moc je ten muž opilý. Stáhne ho k sobě na klín a Boo se neklidně ošije, ale zatím se mu ještě daří držet stále vlídný výraz ve tváři, zatímco se ho snaží přesvědčit, aby si něco objednal. Ty ruce na stehnech už na něj začínají být moc a když se ho dotkne ještě o kus výš, vyskočí na nohy, jen proto, aby sevření ještě zesílilo. A pak už se nad nimi celkem diskrétně ocitne i šéf ochranky. Zvedne k němu trochu vyděšený pohled. Senu nikde vidět není, ale asi by jim vynadal, že kvůli pár sáhnutím ještě nikdo neumřel. Podle pravidel clubu se nedělo ještě nic, proč by měl Ju-ken zasahovat, ale on je mu upřímně vděčný. I když to nechápe. Nikdo další kolem nich se nepozastaví. Kluci mají svou práci, zákazníci své objekty zájmu a podobných potyček je tu za večer spousta. Ten muž si nedá říct a v příštím okamžiku už cpe Boogiemu za košili i Ju-kenovi do dlaní velký obnos peněz, aby jim dala ochranka pokoj a nechala ho tu. Boo se znovu rychle rozhlédne po Senovi, protože ten má občas místo očí zelené papírky, ale pořád tu není. Naštěstí! Už mu jednou řekl, že kleknout na záchodě a někomu vykouřit není nic, co by ve svém věku nepřežil, ale to bylo mimo službu a mezi nimi. Nenutil ho k tomu, nesměl, ale na pokoji ho taky nenechal. Boo by mohl být rád, že v něm vidí jakýsi potenciál, jenže... vlastně není. Ten chlap ho musí pustit, protože se Ju-kenova postava ocitne mezi nimi, ale místo odchodu začne být hlasitější a bránit se, že snad o nic nejde a provozní je tu jako na koni.
"Copak se tady děje?" Ozve se jeho hlas jako když ukrajuje a přeskočí očima mezi Ju-kenovým stiskem a tím chlapem. Vypadá to, že se lekl přílišné pozornosti a mumlá něco o tom, že si najde jinou rajdu.

Ju-ken, Kamijo

Nepouští neznámého muže ani na vteřinu, jen očima těká z Boogieho na něj, jak kdyby se snažil ujistit, že bude v pořádku nebo se mu náhodou neodporoučí k zemi. Tak křehce na něj působí a toho dojmu se prostě nezbaví. něco v něm se ho snaží za každou cenu ochránit, ten pocit je každým dnem čím dál silnější. Zamračí se na muže, když oběma cpe jistý obnos peněz ale on ví, že by za žádné peníze nedal ruce pryč. Snad jen kdyby mu dal Boogie podnět, že je to v pořádku a tak to rozhodně nevypadá. Za tohle by klidně mohl dostat vyhazov, na hodinu. Je to porušení jeho smlouvy, neměl do toho vůbec zasahovat ale svému rozpoložení poručit prostě nedokáže. Vytáhne peníze ze své kapsy a pěkně mu je nacpe zpátky do saka, ještě mu ji uhladí blíž k tělu, když se u nich objeví i Sena. Teď už to problémem opravdu zavání. K jeho štěstí se dotyčný nechce dohadovat a pozornost se mu očividně nelíbí. V duchu si Ju znatelně oddechne.
"Jen menší nedorozumění ale nic, co by se nedalo vyřešit slovy." Zachraňuje Ju-ken situaci a tak trochu svou vlastní kůži. Nerad by o práci přišel, to si uvědomuje.
"Pán si jen trochu spletl patro. Myslím, že už jsem ho dostatečně navedl, aby byl spokojený." Ohlédne se na muže a věnuje mu dokonale výhružný pohled, jen oči to prozrazují, jeho tvář je jinak úplně klidná. To mu taky dost dobře jde. Nenápadně pouštět hrůzu.
"Řekl bych, že drink jako pozornost ode mne, by mohl všechno patřičně napravit." Kývne na muže hlavou a oči krátce stočí na Boogieho. Neusměje se, nemůže všechno by tím prozradil. Nakonec věnuje pohled i Senovi.
"Nechceme tu přece žádné rozruchy a jeden tu hrozil." Znovu brání sám sebe a tak trochu i Boogieho, když už je neznámý z doslechu. Ohlédne se přes rameno, ve dveřích se objeví jeden z jeho zástupců. Kývne mu letmo hlavou, aby ho ujistil, že je všechno v pořádku a může se vrátit na své místo. Potlačuje nutkání popadnout Boogieho pod paží a odvést někam pryč, aby se přesvědčil, jestli je opravdu v pořádku ale nemůže a to ho vyloženě štve. Jeho výraz ještě o kousek víc ztvrdne, když se za Senovými zády objeví nový majitel podniku.
"Vidím, že ochranka funguje, jak má...možná až příliš dobře." Ukrajuje svá slova Kamijo, rty se usmívají ale oči příliš ne. On totiž všechno pozoroval s povzdálí a ani jeden detail mu neušel. A Ju-ken už se tváří skoro jako bůh pomsty, jestli hodlá ještě na laňku sahat. Však si dobře pamatuje příchod synáčka bývalého majitele. Nejradši by ho za to nakopal do...
"Sena-chan, mohl by jsi na chvíli Boogieho postrádat. Rád bych si sním promluvil. Jistě za něj najdeš na nějakou dobu náhradu." Prohodí Kamijo a krátce položí dlaň Senovi na rameno, po kterém dlouze sjede až na paži.
"Samozřejmě počkám, až si dodělá svou práci." Dodá ještě a pak se otočí a odkráčí do své kanceláře. Ju-kenovi oči jsou jako dýky, moc dobře je cítí ve svých zádech.
"A máme po klidu." Zavrčí si pro sebe Ju nespokojeně a naráží na nové vedení. Teď je to on, kdo krátce položí dlaň na Booggieho drobné rameno.
"V pořádku?"

Boogie, Sena

"Vážně?" Prohlíží si Sena všechny zúčastněné a peníze za Boogieho košilí mu neuniknou. Je mu víc, než jasné, o co tady asi šlo, však se jeho šestý smysl na vydělávající personál nespletl. Nastaví dlaň směrem k Boogiemu a pohybem prstů naznačí, aby to vrátil. Boogie to bez okolků udělá a Sena předá peníze klientovi.
"A proč bys mu měl kupovat drink, když se teda vůbec nic nestalo?" Zapřede mile a jeho hlas přejde v hihihi, když se zazubí na na mol opilého chlápka. Kýve na něj mile bradou a naznačuje svému zástupci, aby ho odvedl k recepci, kde už jistě přijdou na to, co s ním. Osamí a v tu ránu se Sena mračí s rukama v bok.
"Hrozil, ale nevypukl. Co je, dlouho ses s nikým nepopral?" Zlobí se na Ju-kena, i když musí patřičně zaklonit hlavu, aby tam vůbec dohlédl. A v ten okamžik se u nich objeví i Kamijo a Sena sebou trhne, jako když do něj uhodí. No tak ten mu tady ještě chyběl.
"Já si to vyřeším sám." Otočí se pro změnu k němu a pořád má ruce v bok. Boogie kouká před sebe do země, v rukou doslova drtí prázdný tác a raději předstírá, že je součástí dekorací. Nikdo z nich nemá ponětí, že byl přítomen celou dobu. Jenže tady vůbec nejde o incident, tady jde očividně o jeho zdroj. Sena se zatváří jako někdo, komu spadl diamantový prsten do kanálu a vůbec nedovede pochopit, proč ho chce v kanceláři v tuhle hodinu a v pracovní době. Nadechne se, aby něco řekl, ale nemá moc co. Lusknutím prstů sem popožene náhradu a nechá je, aby si s Boogiem vyřešili jaké stoly, co k nim a kdo tam sedí. Ani Boogie není vůbec rád. Nejen, že přijde o všechny dýška, na kterých celou noc pečlivě dělá, ale k tomu má jít za tím novým šéfem, aniž by tušil, co chce nebo co provedl. A dobře mu z toho vůbec není.
"Dodělá si ji hned." Zamumlá Sena stále neochotně, ale neovládne husí kůži, která mu po tom dlouhém doteku naskočí. Kamijo se otočí na patě a odejde a Sena zvolna vystoupá očima zpět k Ju-kenově tváři, když prohodí tu větu. Už se nezlobí, už tam prostě stojí vedle něj a přikývne.
"To máme... teď už si nikdy nic neuděláme po svém. No nehádalo se nám dřív krásně?" Postěžuje si tiše, aby ho ostatní neslyšeli.
"Řekni mu kde to je a pošli ho tam hned." Řekne ještě Ju-kenovi, než odejde i on. Boogie dokončí předání své služby a otočí se za dalším dotekem, který na sobě ucítí. Je Ju-kenův. Najednou stojí jen jediný krok od sebe a dokonce můžou prohodit slovo. Věnuje mu jeden ze svých upřímných úsměvů a přikývne.
"Já vím, kde..." Řekne honem, protože Senu slyšel. Ještě se honem otočí k bar pultu, vytáhne z poza opasku objednací lísteček a spěšně na něj cosi napíše. Pak si celý pásek i s peněženkou odepne od boků a podá mu to všechno do rukou.
"Pohlídáš mi to prosím?" Požádá ho měkce, ale jak mu dává dlouhou černou peněženku, zvenčí je k jejímu boku přitisknutá ještě ta cedulka. Na okamžik musí nechat prsty pod jeho, aby nespadla na zem. Club dneska ukázal, že oči všude tady mají doopravdy všichni.
"Arigato... za záchranu." To poslední slovo jenom vytvaruje rty, než ho rychle mine a vydá se za svým šéfem. Na tom lístku je jeho telefonní číslo. Nic víc. Schody vyjde opravdu nervózně, musí až úplně nahoru a na konec chodby a radši se snaží neslyšet, co se děje v pokojích, co jsou nejblíž. I tak je z toho trochu červený, když si přede dveřmi otře dlaně o boky a nervózně zaklepe, aby mohl vstoupit.

Ju-ken, Kamijo

Ju hodí pohledem po Senovi a neovládne úšklebek. Ač se občas chytnou, tak vždycky všechno společně bez problémů vyřeší. Nakonec. Nemá proti němu vůbec nic a kolikrát už si dobře pokecali, po směně samozřejmě.
"Hádalo, bude mi to hrozně chybět." Připustí pobaveně a plácne ho po rameni, možná trochu víc ale je si jistý, že Sena se z toho nerozsype, i když vypadá křehce.
"Zapoj svoje zbraně, ať máme zas klid." Rýpne si do něj dobrácky, než na jeho slova přikývne. Milerád tam Boogieho nasměruje a má nutkání zůstat za dveřmi, kdyby náhodou ale…to si bude muset odpustit. S Boogiem v podstatě osamí, jakmile Sena odejde. Těch tisíc lidí kolem vlastně vůbec nepočítá a usměje se na něj široce a uvolněně. To jeho úsměv za to může a on tomu nedokázal odolat.
"V tom případě…" Odtuší, když mu řekne, že ví, kde to je a už se měl k odchodu, byly by problémy, kdyby je tu někdo načapal, jak si povídají. Jenže Boogie mu podá jeho pásek.
"Jasně, to je maličkost." Pokrčí rameny, to je to nejjednodušší, co by po něm mohl chtít a on to s radostí udělá. Mnohem složitější by pro něj bylo, kdyby mu řekl, ať mu kouká do očí a ani se nehne. Stačily by možná dvě minuty a dělo by se nejspíš něco nepatřičného. Zabrní ho to snad až do konečků vlasů, když se jejich kůže potká a těkne očima k pásku a pak zase zpátky. Už se zase usmívá, s takovou si hrozivou reputaci neudrží příliš dlouho.
"Není za co. Vůbec." Mrkne na něj. Překvapí ho, když na druhé straně najde jeho číslo ale to už jen kouká na Boogieho vzdalující se záda. Je z toho víc v pasti, než kdyby ho začal okázale balit. Trhne sebou, jakmile do něj někdo vrazí, protože tu stojí úplně pitomě a protočí sám nad sebou očima. Ale tomu pobudovi ještě u baru objedná celou flašku. Ať se klidně pozvrací, on sám slavit nemůže, tak ať to udělá někdo za něj. Snaží se tvářit hrozivě ale místo toho se u dveří trochu nervózně usmívá. Jestli Boogiemu Kamijo něco udělá, osobně mu přijde zlomit vaz. Stiskne tlačítko na sluchátko a vezme si další službu v patře, kde se nachází Kamijova kancelář. Bude sice muset počkat dvacet minut ale za ty se snad nic nestane.
Kamijo mezitím došel do své kanceláře a sebejistě zamířil ke svému baru, kde vytáhl jednu z těch nejlepších whisky a nalil si do široké sklenice. Zastaví se u svého obrovského stolu z masivního, tmavého dřeva a prohrábne Boogieho složku. Věděl to hned, jak ho uvidět. Tenhle kluk má slušný potenciál a dneska se mu to jen potvrdilo. Za ním by šly davy, je si tím vážně jistý. Ten plachý pohled, sám si přizná, že s ním kvalitně zahýbal. Pohodlně se nakonec usadí a skoro vzápětí se ozve slabé zaklepání na dveře.
"Jen pojď dál." Houkne k nim, aby ho slyšel a sám se zvedne z křesla, odložíc sklenku a vydá se k baru, aby nalil ještě druhou.
"Posaď se, vypadá celkem pohodlně." Pokyne mu gestem paže ke křeslu přes stůl a vykročí jeho směrem.
"Vypadáš, že máš strach, Není důvod se bát, já opravdu nekoušu." Neodpustí si drobounké rýpnutí a věnuje mu jemné pousmání.
"A ta whisky taky ne." Posadí se na kraj desky kousek do křesla, kde sedí a natáhne se po pramenu jeho vlasů. Jsou tak hebké, že mu po něm v podstatě jen sklouznou prsty.
"Hm, všiml jsem si tě hned, tebe by jen tak nešlo přehlédnout, a jak se zdá nejsem sám, kdo si to myslí?" Pokračuje dál a pak se odmlčí, není jasné, jestli myslí toho opilého hosta nebo Ju-kena.

Boogie

Proklouzne dveřmi, ani je nemusí moc otevírat a velmi tiše je za sebou zase zavře. Očima prolétne kancelář. Nikdy tady nebyl, nikdy se nestalo, že by bylo potřeba volat sem zrovna jeho. Spojí dlaně před sebou a co nejtiššími a nejúspornějšími krůčky se přemístí ke křeslu, ke kterému je vyzván. Skoro v něm zmizí, jak do něj zahučí málem až k zemi, ale pořád nechává dlaně nervózně propnuté v klíně, až dokud je nemusí rozplést a převzít si sklenku. Chvíli na ni zírá.
"To ne, já se budu ještě vracet pra...." Bude? Nebude? To křeslo má jednoznačně psychologický efekt, když se ten, kdo v něm sedí ocitne skoro na zemi, zatímco majitel kanceláře sedí za stolem pěkně vysoko. Na Boogieho to teda funguje. Vypadá, že má strach? To by asi v podniku jako tenhle neměl... Je to chyba? To proto je tady? Otáčí za Kamijem hlavu, zatímco na něj mluví a prochází okolo, než se posadí naproti němu na desku. Ani si neuvědomuje, jak moc tiskne podvědomě kolena k sobě, zatímco bez mrknutí očekává, co se tedy bude dít. Poslušně zvedne sklenku ke rtům, upije, že to není ani poznat a snaží se nezčervenat pro změnu z toho. Zatěká očima po místnosti, ale není, kam ji odložit. A pak strne, když se ho nový šéf dotkne ve vlasech. Všiml, on ví, že všiml. V té řadě byl dneska před službou jediný, u koho se zastavil. Podle něho má na mysli Senu, stihl mu už říct o návrzích, které pro něj tu a tam má, a které Boo zatím odmítal? A co má říct jemu? Jak má odmítnout jeho? Co když to bude poslední odmítnutí jeho života? Srdce se mu prudce rozeběhne, ale přiměje se usmát a jemně přikývne.
"Arigato." Dostane ze sebe slovo a v duchu se poplácá po rameni.

Kamijo

Nespouští z něj oči a musí si přiznat, že ohlédnout se jinam jde sakra těžko. Taky ale ví, že u Boogieho je problém hlavně jeho věk. Jistě, že by věděl o způsobech jak ho přemluvit k úplně jiné práci ale tu mu nabídnut bohužel nemůže. Byly by z toho rozhodně problémy a těm se hodlá vyhnout. Sám pomalu pozvedne sklenku ke rtům a napije se víc, je na podobné pití dost zvyklý, takže mu pár loků rozhodně neublíží.
"Ano, budeš se vracet do práce, až spolu skončíme. Řekněme, že jedna sklenka z mých rukou je povolena. Možná i dvě, když budeš hodný." Určí si své vlastní, první pravidlo a celkem mile se pousměje.
"Za to jak vypadáš, děkovat nemusíš, spíš by sis to měl uvědomit." Složí mu kompliment, čímž trochu zaobalí své vlastní plány.
"I když v tvém případě by bylo lepší, kdybys zůstal přesně takový, jaký jsi." Sdělí mu ještě a pozvedne sklenku na jeho zdraví, než se znovu napije.
"Obsluhou si příliš nevyděláš. Neposuneš se dál." Začne pomalu s přemlouváním, však on by pro něj měl dokonalé místo a teď nemá na mysli svou postel, tu možná o chvíli později.+Ty jsi neskutečný.+ Pochválí sám sebe v duchu a úsměv mu z tváře nemizí. Nakloní se k němu a znovu, stejně jako po svém příchodu vezme velmi jemně jeho bradu mezi své prsty.
"Myslím, že pro ty plaché oči by byli ostatní ochotni vraždit, možná i já sám." Zavrní smyslně, když si ho důkladně prohlíží.
"Měl bych pro tebe příležitostný přivýdělek ale to záleží na tvé vlastí odvaze, Boo-chan." Zatím mluví pořád trochu neurčitě a testuje si jeho reakci. Hrozně by ho zajímalo, co si pomyslí jako první. Třeba z toho nakonec vytěží mnohem víc, než by mohl předpokládat.
"Za jeden úspěšný večer polovinu tvého měsíčního platu." Sdělí mu zatím jen odměnu, aby ho nalákal; o co půjde…to si ještě sám trochu promýšlí.
"Vážně moc krásný, nevinný. Za tohle se platí zlatem Boo-chan." Odskočí na chvíli od tématu a snaží se ho zmást ještě trochu víc, trochu ho dostat do úzkých, aby viděl jeho rozpaky. Bude to snadné, o tom vůbec nepochybuje.
"Přece nechceš do konce života jen roznášet pití opilým zákazníkům a za co, za pár yenů na dýškách. Máš na mnohem víc." Provokuje jeho představivost, jak by se mohl mít, třeba tohle bude ten správný směr, jak ho dostat, kam potřebuje.

Boogie

Až spolu skončíme... zazní mu několikrát v hlavě a zní to všelijak, jenom ne dvakrát konejšivě. Nedokáže poručit červeni ve své tváři, aby odešla, spíš je to pořád horší.
"Dobře." Hlesne a málem by se bránil, že on je hodný pořád, ale... +Děláš v bordelu, vážně jsi?+ Projde mu hlavou a znovu se napije, teď o něco víc. Zamrká a trochu se uculí, když ho tekutina pálí v krku. Pořád se dívá do půvabné tváře naproti sobě, zatímco poslouchá jeho slova. Jenže mu v očích vidí něco ďábelského. Je to skoro to samé, co tam mívá Sena. Co by taky čekal, od lidí, kteří vedou tohle místo? Není to tak, že by si o sobě myslel, že je ošklivý, to by ho sem nejspíš vůbec nepřijali, ale svou povahu vnímal spíš jako svou slabost. Vlastně teď netušil, co po něm chtěl. Má se změnit a nemá se měnit?
"Já vím, Sena-sensei mi o tom už říkal." Řekne honem, třeba to potom nebude potřeba tolik rozvádět. Pořád si hrozně myslel, že jeho věk je jeho štít, ale nikoho kolem to zdá se nezajímalo. Nebo měli na mysli věci, které Boogieho hlava nebyla schopná vymyslet. Kamijo se předkloní, vezme jeho tvář do dlaně a on ho nechá. Nebrání se, jen mu oplácí dlouhý pohled, který kupodivu vydrží. Bylo by neslušné, kdyby se díval jinam. Plaše se pousměje, ale ten dovětek mu způsobí mrazení na páteři. Zrovna dal někomu dole svoje číslo, protože už potřeboval přijít na kloub tomu, co se mu honí hlavou a proč tolik hlídá jenom jeho. Ty oči dole byly úplně jiné, upřímné. A teď dostává tady nahoře nabídky, které se neodmítají. Jako by na každém rameni měl anděla a ďábla a pokud chce pracovat tady... Proč tohle musí vždycky přijít najednou? Celý rok se nic neděje a pak? Jemně mu klesnou rty od sebe, i když mu to Kamijova dlaň příliš nedovoluje. Překvapeně zamrká, protože to není vůbec málo peněz, tedy pro něho rozhodně ne. Jen pořád netuší, co by to mělo být. Kdyby věděl, jaké částky berou obyvatelé tří top apartmá, pochopil by o jaké peníze se tu ve skutečnosti hraje, jak moc je naivní a jak vlastně nic neví, na rozdíl od jeho šéfů, ale z téhle strany to vidět nedokáže.
"Asi..." Splyne mu ze rtů. Kdo by to měl vědět líp, než Kamijo? Uhne mu očima do strany, když dojde na obsluhování a dilema o tom, jestli by vůbec chtěl něco víc, je zpět. Chybí mu ta dravost, kterou vidí okolo sebe. Kamijo mu pořád nechce říct, o co jde. Znovu k němu oči vrátí a je na něm vidět, jak moc nejistý a důvěřivý je. V očích má dokonalé otazníky.

Kamijo

"Nevím, co ti Sena nabízel ale myslím, že si to dokážu dost dobře představit." V očích se mu blýskne spokojeně, jak se zdá Sena má velmi dobrý odhad, i když pochybuje, že by ho přemlouval takový způsobem jako on sám. Jeho bradu stále nepouští a zrudlé tváře ho nutí naklonit se ještě o kousíček blíž. Vidí v něm ideální doprovod, reklamu pro svůj klub na různé akce. Nalákat a pak nabídnout jiné skvosty dle výběru a později….však on se otrká, klidně mu s tím milerád pomůže.
"Boo-chan, udělám z tebe hříšnou hvězdu Tokya s tím nejplašším úsměvem, který kdy kdo viděl. Jen mi to musíš dovolit." Odmlčí se na chvíli a přejede palcem přes jeho rty sledujíc ten pohyb zdánlivě ledovým pohledem, který nyní hoří svou vlastní touhou.
"Sex není to, co ti tu nabízím, to by mohla být tvá budoucnost, pokud budeš chtít a věř mi, že nedostatkem luxusu trpět nebudeš." Pokouší ho dál a sám sobě si přizná, že to prostě umí. Vždyť na tom staví on sám svou vlastní budoucnost. Pokud nebude přesvědčivý, může se na to rovnou vykašlat.
"Budeš mě doprovázet a lákat nové hosty. To prozatím. Pokud se ti podaří přesvědčit aspoň dva za večer, odměna tě nemine." Sdělí mu konečně podmínky jeho nového místa. Nebude to lehké ale není v tom vlastně nic nezákonného. Na něj se sahat zatím nebude. Tedy ne, pokud to nedovolí Boo sám.
"Nic víc, nic méně. Jen roztomilá návnada a věř mi, že toho nebudeš muset moc udělat." Nakloní se ještě o kousíček blíž a zastaví se několik milimetrů od jeho rtů.
"Za dva roky budeš plnoletý, to víme oba. Pak je na tobě, jakou cestou se vydáš. Do té doby můžeš být dokonale připravený na cokoliv." Nastiňuje mu svou vlastní vizi jeho budoucnosti. Perla jeho podniku, nabízel by ho klidně na zlatém podnose.
"Můžu tě tím vším provést, dát ti, co potřebuješ, abys nikdy nestrádal. Naučím tě všechno, jen když budeš chtít samozřejmě." Láká ho na svou vlastní péči, poslední slova mu šeptá do rtů tím nesvůdnějším podtónem, který jen dokáže vytvořit.
"Dej mi svou důvěru, nezklamu ji." Vydechne do jeho rtů, než se o ně krátce otře těmi svými jako příslib toho, jaké by to celé mohlo být. Chce ho přesvědčit ale nebude ho nutit, to samozřejmě ani nemůže. Pochybuje, že by na někoho jako je Boo vyhrabal nějakou špínu, kromě toho, kde pracuje. A ohánět se svým vlastním podnikem…byl by blázen.

Boogie

Pozvedne obočí mírně vzhůru, když se pokouší sám sebe představit jako tu hříšnou hvězdu, ale pořád se mu dívá upřeně do očí a není schopný svůj pohled odtrhnout. Dovolit... je pravda, že se pořád všem podvědomě bránil. Ublížil by mu Kamijo, kdyby to bylo potřeba? Myslí si, že ne, ale co když ano? U Seny mívá pocit, že kdyby se nikdo nedíval, strčí ho rovnou do jámy nadržených chlapů, hlavně, když to hodně hodí. Na rtech ho zabrní dotek jeho palce, smyslnost mu doopravdy jde a on je... velmi mladý a velmi nezkušený. U slova sex doopravdy tiše vydechne. Tyhle prostory k tomu vybízejí už jen tou tmou, luxusem a zvláštní vůní. O ten ale nejde, jak se dozví a vnitřně se mu uleví. Dobře, to by si mohl poslechnout. Doprovázet jeho? Kamijo si myslí, že ze všech krásných kluků tady by to měl být zrovna on? Znovu se tváří velmi překvapeně, ale zároveň ho to zahřeje, protože to je velký kompliment a k tomu od někoho, kdo vypadá a vystupuje jako on. Navíc se podívá ven, do velké společnosti, co mu to udělá? Určitě by to zvládl lépe, než tu Senovu tyč. I když ho obdivoval za to, co u ní dělá. Jako sport to vůbec nevypadalo špatně. To odtud měl svou krásnou postavu, to už věděl. Jemně se usměje, když poslouchá to o roztomilé návnadě, ale jak se Kamijo přiblíží, znovu vrhne plachý pohled do jeho. Neskutečně ho brní v podbřišku, když se začne mluvit o jeho možné připravenosti. Co přesně znamená to provázení? Ale... opravdu by chtěl něco takového odmítat? Může zajistit celou svou rodinu na celý život dopředu a nikdy se nebude muset o nic starat. Navíc... když nebude chtít, prostě řekne ne... i tomuhle bezvýhradně věří. Teď už se nedívá do jeho očí, teď už hledí někam mezi ně k jeho rtům, zatímco skoro cítí dotek těch jeho.
"Dobře." Rozhodne se ve vteřině a nechá víčka klesnout, zatímco nepatrně ochutnává z této nové hry.