Boogie x Ju-ken - Za tohle se platí zlatem, Boo-chan. - část 2.

(kancelář Kamija, recepce)

Kamijo

Nepřestává se mu dívat do očí, ani když se jejich rty dotknout. Skoro by si mohl sáhnout na Boogieho myšlenky, jak nad tím uvažuje. Ví, že mu dal dostatek důvodů jej neodmítnout, přesto to však byla sázka do loterie. V téhle jen velmi málo prohrává a ani tentokrát se to nestane. Spokojeně nechá koutky vystoupat vzhůru a samotné peklo se mu promítne v ledové modři jeho očí. Dosáhl svého ale rozhodně se nenechá ukolébat prvním krůčkem, čeká ho ještě několik daleko složitějších.
"Výborně Boo-chan." Zavrní spokojeně, aniž by se oddálil.
"Budeš dokonalý, jsi dokonalý." Složí mu další kompliment.
"Věř mi." Připomene mu ještě, když znovu zruší těch několik milimetrů, které dělí jejich rty a tentokrát ho políbí. Velmi jemně, skoro až něžně, ochutnávajíc sladké rty a hýčká je těmi svými. Hraje si s nimi a pobízí je, aby mu vycházely vstříc, aby tahle hra jen tak neskončila. Nakonec se přece jen odtáhne a znovu si jej prohlédne.
"Připravím tvou novou smlouvu, bude v ní vše do detailu popsáno, nemusíš se bát." Ujistí ho vážně a samozřejmě si v ní dá prostor pro svou vlastní osobu. Nenásilně ho jistě přinutí, aby se od něj nechal vést a za dva roky…to je dlouhá doba. Natáhne se přes stůl k váze plné rudých růží a jednu z nich vytáhne. Zkrátí její stonek a vloží mu ji za ucho.
"Za čtrnáct dní bude tvá premiéra. Do té doby se sejdeme ještě několikrát a já ti vše podrobně vysvětlím. Zatím budeš dál obsluhovat a uvidíme. Třeba už dýška potřebovat nikdy nebudeš." Pobízí dál jeho představivost, kam by se až mohl dostat.
"Mám pro tebe první úkol a pozítří se podívám na jeho splnění." Zvedne mírně pravý koutek a prohlédne si jej od hlavy až k patě. Ano, opravdu to půjde, nejspíš mnohem snáz, než jak to teď vypadá. Stačilo mu několik desítek minut, aby ho přesvědčil, zbytek taky dokáže. Zvedne se ze stolu a obejde jej, než se nakloní k jeho šíji.
"Doteky, nesmíš se jich bát. Ale ne těch, které ti jiní věnuji ale ty které rozdáváš. Jsou nástrojem mnohem mocnějším, než si dokážeš představit." Pokračuje dál ve svém výkladu a přejede konečky prstů po hebké kůži. Opravdu si to užívá, kdo by taky ne, když má proti sobě něco tak smyslného a sám o tom neví.
"Letmý dotek na rameni." Pohladí vyřčené místo prsty a jemně po něm sklouzne.
"Dotek na předloktí při ujištění. Přece svá slova myslíš vážně." Sklouzne dlaní až tam a jemně mu po něm přejede.
"Zamyšlené pohlazení po rtech." Pomalu uchopí jeho vlastní dlaň a nasměruje ji ke rtům, které před chvíli ochutnal a vede jeho prsty, aby se po nich pohladil, přitom to celé pozoruje přes jeho rameno.
"Ano, to je přesně ono." Vydechne spokojeně, když vidí, jak moc roztomile přitom vypadá.
"Nesmíš se do toho nutit. Odhadnout, kdy to použít, aby to nebylo příliš. Nalákat ale nevyprovokovat. Brzy ti to půjde samo." Nepřestává šeptat a tentokrát se jeho rty dotknou oné šíje, kterou před chvíli hladil.
"Rozumíš mi?"

Boogie

Znovu se malinko začervená a usměje se po tom komplimentu o dokonalosti. Hrozně se stydí a skleničku v rukou div nerozmačká, ale sotva patrně mu na jeho polibek odpoví, nechává se jím kolébat a konejšit a zjišťuje, že to není nic hrozného, spíš naopak. Nemusí se u toho skoro ani pohnout, v zádech je pořád rovný jako svíčka, ale naslouchá mu celou svou osobou, učí se, to je patrné. Mírně pootočí hlavou za Kamijovými měkkými rty, ale oddálí se od sebe a on přikývne na jeho slova o nové smlouvě.
"Dobře, to jsem rád." Znovu se usměje, už o poznání víc, vypadá to, že se mu ulevilo. Pozoruje každé jeho gesto, i to, co dělá s růží a nechá si ji vložit za ucho. Přikývne a znovu se mu sevře žaludek. Dva týdny, to je hrozně brzy, co když se nedovede připravit? Co když to nezvládne a Kamijo si to celé rozmyslí? To by byla ostuda, kdyby se to rozneslo po clubu. Vyčkává na to, jaký úkol to bude, ale prozatím se to nedozví. Na uchu ho pohladí jeho dech, když Kamijo vstane ze stolu a ocitne se zezadu u jeho šíje. Neohlédne se za ním, jen poctivě poslouchá a zachvěje se, když se ho v těch místech dotkne. Okamžitě mu naskočí husí kůže a mírně za ním pootočí hlavu, až mu tiše zacinkají náušnice v uších. Před očima vidí sám sebe, jak se podobně dotýká někoho jiného a podvědomě ví, že to bude fungovat. Pousměje se, když Kamijo mluví o ujištění, tahle hra mu začíná připadat zábavná. Je to prostě jenom hra... vlastně nevinná. Nechá zvednout svou vlastní dlaň, aby se motýlím pohlazením dotkl vlastních rtů a když ho Kamijo pochválí, znovu se tiše zasměje. Už se cítí trochu uvolněněji a bezpečněji. Přikývne a nechá dlaň zase klesnout do svého klína, ale na přechodu krku a ramene ucítí jeho horoucí rty a překvapeně se trochu trhaně nadechne.
"Hai, rozumím." Zašeptá trochu ochraptěle a snaží se u toho nevylít skleničku, co pořád musí držet. Je to jako nějaké kouzlo, jako by tu vstoupil do nějakého mámení a není schopný se z něj vyvázat.

Kamijo, Ju-ken

Neuhýbá mu, nechává se hýčkat a to je moc dobře. Když takto dokáže nechat jeho samotného, bude to brzy umět i s ostatními. Těší ho, že bude první, kdo jej takto vychutná a zároveň ví, že je to jen příprava na věci budoucí. Až ho jednou uvidí v celé kráse…bude se kochat. Jednou na to určitě dojde ale umí být trpělivý a ví, že je na to ještě spousta času, když bude spěchat všechno zkazí. Co ale netuší je, že Ju-ken už několik desítek minut přechází po chodbě v patře a pohledem rentgenuje dveře, za kterými jsou. Drtí zuby o sebe, jak moc odolává pokušení tam prostě vtrhnout a zjistit, co se tam děje. On sám tam byl stěží dvacet minut, tak co kruci chce po někom jako je Boogie, to nechápe. No, možná právě proto, že chápe je tolik nervózní a stále se to stupňuje. Jen představa, že na něj třeba znovu sahá, je prostě k nesnesení. Zastaví se dva kroky ode dveří a zevnitř neslyší nic, jen tlumenou hudbu. Jemnou melodii, které jeho fantazii podněcuje ještě mnohem víc.+No tak mysli.+ Pobídne sám sebe v duchu, než ho napadne spásná myšlenka. Vytáhne si sluchátko z ucha, druhou rukou zaloví v dobře skrývaném úchytu na malý nožík, pro všechny případy. Plynulým pohybem si jej přehodí, aby chytil čepel skoro u konce a oddělí od sebe plast ze sluchátka, aby se dostal k jemnému čipu, který je uvnitř. Pousměje se a chvíli se v tom hrabe, dokud se neozve tiché zachrčení a je po sluchátku. Rychle to celé dá dohromady, vloží ho zpátky do ucha, zaklepe na masivní dveře, a aniž by čekal na vyzvání tak vejde. Když ale vidí Kamija sklánět se tak důvěrně nad Boogiem, všechen vztek je zpátky a nejradši by mu tu tvářičku pomuchlal a to řádně.
"Nerad ruším ale sluchátko vypovědělo službu, potřebuju klíče od trezoru s vybavením, jinak nemůžeme pracovat." Sdělí svým hlubokým hlasem a očima těkne od jednoho k druhému.+Co se tu sakra děje.+ Kamijo se pomalu narovná a je vidět, že nikam nespěchá a ani oči navíc, jej nedokážou rozházet. Dokonce si neodpustí konečky prstů ještě přejet po Boogieho šíji a koutkem oka potěšeně sleduje, jak se Ju-ken stále víc mračí. Ano, Boogieho první oběť, i když nechtěná a brzy jich bude víc. Nechá koutky vystoupat v sebejistém úsměvu.
"Samozřejmě, chod podniku je na prvním místě." Ujistí šéfa ochranky a sáhne do kapsy, aby vytáhl onen klíč.
"Pro dnešek jsme skončili, brzy se uvidíme a už teď se těším Boo-chan." Neodpustí si oslovení a nechá ho odejít. Sám přejde k Ju-kenovi a vtiskne mu klíč do dlaně.
"Bude tě stát místo, hrdost i pověst." Pozvedne bradu a tak trochu se mu vysmívá do očí.
"A nejen tebe." Prorokuje Boogiemu slušnou kariéru a gestem dlaně ho vyprovodí ze dveří. Byl by se vsadil, že ten klíč, který svíral Ju-ken v ruce to nepřežil. Ju-ken na to nic neřekne, jen vyjde rázně ze dveří a propálí pohledem Boogieho záda.
"Něco bych ti měl vrátit." Zavolá na něj a poukáže na jeho pásek, který mu dal k hlídání.
"Všechno v pohodě?" Zeptá se jej s jistou starostí v očích a snaží se rozluštit, co všechno se uvnitř dělo.

Boogie

Najednou se ozve zaklepání na dveře kanceláře a ten dotyčný ani nepočká, až bude vyzván. Zatím se v křesle neotáčí, jen mírně pootočí tváří, ale pozná hned jeho hlas a nepatrně se zamračí, protože tohle přijde mírně podezřelé i jemu. Hrozně ho překvapí, že mu Kamijo nevynadá, protože kdyby tu dělal cokoliv a někdo sem takhle vpadl... V tu chvíli už se na svém místě otáčí, aby na ně viděl s jedním předloktím na područce a ve volné ruce pořád drží plnou sklenku. K pohybu ho přiměje až Kamijův letmý dotek na citlivém místě a postaví se. Sklenku odloží na jeho stůl a sleduje ho, jak dává Ju-kenovi klíč. Sám je v podstatě vyzván, aby opustil místnost, takže se mu ukloní, rozloučí se a projde kolem nich ven na chodbu. Už neslyší, co Kamijo Ju-kenovi řekl, jen naprosto mimo s myšlenkami někde uvnitř sebe pokračuje dál v cestě, dokud na něj Ju-ken nezavolá. Má pravdu! Nechal by u něj peníze, které bude potřebovat a navíc musí odevzdat! Prudce se zastaví, otočí na místě, až za ním zavlají jeho vlasy a vykročí zase zpět k němu. Ten plachý výraz je v okamžení zpět, když dojde až k němu.
"Hai. Gomen nasai, nechápu, jak jsem mohl zapomenout." Klopí oči k opasku, který si přebírá a až příliš dobře si uvědomuje, že mu dole dával to číslo. Teď si připadá naprosto hrozně. S tímhle by asi do budoucna neměl mít problémy, ale má kruci! Zvedne k němu oči a přikývne.
"Ano, děkuji." Mírně se ukloní i jemu, ale těkne očima na dveře za nimi. Má pocit, jako by měly oči a že tady by si povídat určitě neměli.
"Nemám moc času..." Řekne z ničeho nic a udělá další impulsivní krok, když ukročí do dveří od kuchyně pro personál, za kterými na pár chvil můžou zmizet. Jakmile je tam, přepásá své boky zpět a zvedne k němu oči.
"Tohle nebyla náhoda." Prohodí měkce, ale neptá se. Je o tom přesvědčený a potřebuje tomu konečně porozumět.

Ju-ken

Do jeho tváře se vrátí úsměv a milejší výraz, když se Boo tak rychle otočí a přispěchá k němu. Zas by na něm mohl oči nechat a ještě mu v hlavě znějí slova Kamija. Má pravdu, podvědomě to ví a stejně si nemůže pomoct. Hrozně na něj působí celé jeho osoba. Nejradši by si ho přitáhl do náruče a chránil před celým světem, dal by za to cokoliv.
"Není za co, měl bys problémy a to bych nechtěl." Ujistí ho naprosto vážně.
"To je dobře." Stihne ještě říct ale vůbec se mu nelíbí ten pohled ke dveřím kanceláře toho ďábla. Nepochybuje o tom, co si právě myslí. Jak kdyby mu mohl vidět až do žaludku, s ním klid tenhle podnik rozhodně nečeká a jeho začíná vážně zajímat, proč je tady. Musí to zjistit, nějak nenápadně a pak se podle toho zařídit. Jemu odkryl svou tvář, je o tom přesvědčený, jak kdyby byli všichni jen figurky v jeho zvrácené hře a Boo… královna? Možná. Ohlédne se přes rameno, když si všimne, jak zapadl do dveří a bez váhání ho následuje. Jenže přijde něco, co od něj opravdu nečekal. Teď má být upřímný? Měl by, pokud ho chce ochránit, měl by vědět, že mu na něm záleží.+Jsi ženatý.+ Upozorní sám sebe v duchu ale přesto všechno se usměje a pokrčí rameny.
"Nebyla." Sdělí mu jako první, to je ta jednodušší část.
"Asi jsem neměl ale nešlo to jinak, byl jsi tam strašně dlouho." Pokračuje dál a dlouze vydechne. Trochu nejistě si prohrábne dlaní vlasy a rozhodí rukama.
"Já mu prostě nevěřím ani slovo." Teď si možná tak trochu kope vlastní hrob, protože jestli Boo není ten za jakého ho má, mohl by hned běžet za ním a Ju by mě pravděpodobně vyhazov. Překoná vzdálenost mezi nimi a položí mu svou velkou dlaň na tvář, po kterého palcem konejšivě pohladí.
"Měl jsem strach, aby ti neublížil." Opatrně udělá ještě krok blíž k němu a shlédne mu do očí.
"Vážně velký strach, stejně jako dole." Přizná mu nakonec úplně všechno a je jen krůček od toho, aby mu narovinu řekl, jak se věci mají.
"Tohle není dobré místo, vůbec bys tu neměl být víš." Prozradí mu nakonec , jak ho vidí on sám.

Boogie, Sena

Pokývá mírně hlavou po tom prvním slově a oči zase sklopí.
"On taky ví, že nebyla..." Připomene mu, co je očividné a že už teď by mohl mít velké problémy. Kdo ví proč, si to Kamijo nechal líbit, ale důvod to určitě má. Tváře mu znovu zrudnou, když mu Ju-ken řekne, že tam byl dlouho a jediným pohledem zkontroluje náramkové hodinky na zápěstí. No pane jo! Znovu vystřelí pohledem vzhůru, když Ju-ken prohlásí, že Kamijovi nevěří a k tomu tak nahlas. Nejradši by mu přiložil dlaň na ústa, ale neudělá to. On mu dneska uvěřil. Lidé by si měli věřit nebo ne? Měl by si za svým rozhodnutím stát. Trochu bezradně se rozhlédne kolem sebe, ale v ten okamžik už je Ju-ken až u něho a dotkne se ho na tváři. A to velmi důvěrně. Dneska je to už druhý muž, který tohle dělá. Strne a podívá se zblízka do jeho tváře. Cítí, jak ho na kůži brní dotek jeho palce a mírně pootevře rty. Nadechne se a podrží vzduch v plicích, protože tohle je... je to... nějaký druh vyznání? Vůbec neví, co má dělat a co má říct. Dívá se na něj úplně jiný pár očí, naprosto upřímný. Někdo, kdo tady nepracuje jako rajda ani to tu nevede, někdo, kdo tady dělá v podstatě počestné řemeslo. Trochu nešťastně nakrčí čelo a pousměje se, když s ním tak něžně mluví, ale pak mu očima uteče někam dolů a jemně se dlaní dotkne hřbetu té jeho, kterou má na tváři. Opatrně ji stáhne a ještě na okamžik podrží, než ji pustí.
"Já... jsem tady v práci, jako všichni ostatní." Pousměje se mile, ale trochu smutně.
"Domluvil jsem si nové podmínky. Měl bys to vědět." Sevře levou dlaní své pravé předloktí a několikrát se zavrtí na místě, než se na něj znovu podívá.
"Prosím... vidíš, mě v lepším světle, než jak si zasloužím." Řekne jenom, protáhne se kolem něj a jako myška mu uteče na chodbu a dolů. Vůbec si nevšimne Seny za recepcí, který div nepřepadne přes pult, jak chce dohlédnout na schodiště, jestli nejde ještě někdo. Byli tam snad hodinu!!! Zbytek večera rozmrzele oškubává Uruhovo boa, které tady někdo nechal, že ho prý zapomněl. Nesmí se ani zeptat! K zbláznění!

Ju-ken

"Já vím, že to ví a je mi to jedno." Prozradí mu jen část z toho, co se za dveřmi dělo a co mu Kamijo řekl. Sleduje jeho dlaň a pak přeskočí k jeho očím. Upřímně a široce se usměje, když mu ji na ni položí a doufá, že by se třeba mohlo něco stát. Konečně by třeba dokázal říct, co se to s ním děje, upřímně a nahlas. Jenže se všechno změní jako mávnutím kouzelného proutku, jakmile zjistí, že Boo bude dělat něco jiného a napadne ho ta nejhorší varianta. Zavrtí nesouhlasně hlavou a přemýšlí, co mu za to Kamijo slíbil. Určitě by to neudělal jen tak, co když mu třeba vyhrožoval, určitě by toho byl schopný. Jenže ani po tomto prohlášení se na něj nedokáže dívat jinak. A bude trpět pokaždé, když na něj bude kdokoliv sahat.
"Vidím tě, tak jak si zasloužíš, aby tě ostatní viděli." Stihne jen říct, když se kolem něj drobné tělo protáhne. Zvládne po něm jen hrábnout mohutnou paží ale nestihne to, jeho reflexy vzaly za své a může za to Boogieho blízkost.
"Boo, no tak počkej." Houkne za ním ještě ale je to zbytečné.
"Sakra." Zanadává si tiše, když vztekle praští do stěny kousek od sebe a zavrtí nad tím znovu hlavou.
"K čemu tě to donutil." Houkne nešťastně a práskne za sebou prudce dveřmi, než opustí kuchyň. Zajde si pro nové sluchátko a pošle jednoho ze svých podřízených, aby vrátil klíče. Musel by ho zabít, kdyby tam šel podruhé. Sám pomalu sejde dolů a vydá se k recepci, kde Sena orvává boa. Uruha bude hrozně pištět, až to zjistí. Škodolibě se nad tím ušklíbne. Jindy by se nad tím bavil ale teď se jen opře předloktími o desku. Má přestávku, tak co. Místo toho, aby cokoliv řekl, mu to boa vyrve z ruky a bez váhání ho rozškube na několik částí. Po chvíli zvedne pohled k Senovi a pokrčí rameny.
"Trénuju." Zabručí rozmrzele.
"Co má v plánu s Boogiem?" Uhodí na Senu vzápětí a je mu úplně jedno, jak to bude vypadat. Jestli to někdo bude vědět tak Sena, snad!
"Starej se zbláznil, když nám sem poslal tohle. Zničí nás do jednoho." Sdělí mu svou vlastní myšlenku a vlastně se s tím vůbec netají.
"Přísahám, že brzo rozškubu něco jiného a bude z toho hroznej bordel." Dodá ještě a nejradši by si dal panáka ale nemůže, kruci!

 Sena

Sena byl na tom pultu nalehlý celou horní polovinou těla s prsty zaťatými do okraje, aby na schody viděl, ale Boo si ho nevšiml ani tak a navíc vypadal dost rozhozeně. Jakmile uslyší další kroky, přestane s otrháváním chlupů z boa a znovu se tam podívá, ale je to pro změnu Ju-ken. +Ty dolů nepolezeš nebo co?+ Pomyslí si na Kamijovu adresu, ale Ju-ken překvapivě zamíří k němu, místo na své stanoviště. Gestem dlaně vykopne spolupracovníka pryč, aby je nikdo neposlouchal. Hned na to překvapeně zamrká, když mu Ju-ken boa sebere a naprosto ho zničí. Ono se to nezdá, ale jsou dost drahá. Podívá se dlouze do jeho očí s obočím až u linie vlasů. Už by se zeptal, co to do něj vjelo, ale on začne mluvit sám. A prozradí na sebe docela pikantní záležitost. Celá ta aférka s opilým chlapem mu zapadne na své místo.
"Co ti je do toho, nejsi náhodou ženatý?" Prostě to musel říct, ale pak si hrkne do křesla za pultem a zatváří se podobně jako on, když si založí ruce na prsou a přehodí nohu přes nohu.
"To nevím. Viděl jsem jen to, co ty. To, jak se u něj zastavil a to, jak si ho pak zavolal. A to, že tam byli přes hodinu. Cos tam dělal ty, co víš?" Zeptá se ho stejně zvědavě. Stejně je to myšlenka k pobavení, tenhle třicetiletý kořen, co byl doteď na ženské a ptáčátko Boo, co ani neví, na co ho má. Jenže úplně stejně může být k pobavení on, když si myslí, že ozdobou clubu je jen on sám, pro Kamija bude nepostradatelný jen on sám a do všeho bude mluvit taky jen on sám. Zamračí se ještě víc, než před tím. +A já ti tak pomáhal, všechno poctivě řekl a co ty?! Nikomu tě nedám Sena-chan a za hodinu ošuká v kanclu jinýho.+ Vrhne po Ju-kenovi pohledem, když označí bývalého šéfa za starého, neposlouchá to rád, ale Ju-ken by mohl mít pravdu. A on nemá šanci ho kontaktovat a zeptat se přímo jeho. Nemá vůbec žádnou šanci se s ním tajně sejít. Rajdu k němu nikdo oficiálně nepustí, když nebude chtít sám. Nemá ani jeho pravý telefon. Stejně tak se mu nelíbí, když Ju-ken začne mluvit o tom, že ten, koho pocuchá, by mohl být Kamijo. Proč?! Mělo by mu to být úplně ukradené! Však on by to potřeboval! Zvedne se z místa a předkloní se přes pult, aby položil dlaň konejšivě na tu jeho. Všude kolem nich je chmýří z boa. Ještě, že Uruha tudy teď neprojde... snad.
"Nech to na mě! Násilím nic nezmůžeme. Na to se musí chytře. Víš, že jsem zatím vždycky něco vymyslel." Odmlčí se na chvíli.
"Předpokládám, že zmrzačit kluka nepřipadá v úvahu?" Zavtipkuje, ale pak se ušklíbne.
"Kdyby mě poslechl, mohl se mnou tančit a měl bych plno času do něj hučet.... takhle?" Ten malý pitomec vůbec netušil, že Sena by ho nakonec ochránil nejlíp. Pod lampou je totiž vždycky největší tma. Nebo je tak ambiciózní?

Ju-ken

Zamračí se na něj, když mu Sena připomene jeho rodinný stav.
"A co je ti do toho, co jsem nebo nejsem." Vrátí mu to bez váhání a zavrtí nad tím hlavou. Nevztekal by se, kdyby neměl pravdu ale teď na tom přece nezáleží, mělo by…Mírně se narovná, když se ho zeptá, co tam dělal a pokusí se zatvářit nevině, v jeho podání je to dost komické.
"Sluchátko odsloužilo." Poklepe si na ucho a úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat. Nakonec nad tím mávne velkou prackou.
"Nevím nic moc. Boogie má dostat novou smlouvu ale nevím na co a k čemu. Ale když jsem viděl, jak se na něj lepil." Jeho výraz se změní během sekundy v nešťastný.
"Nebude to asi nic protizákonného, na to ho netipuju ale nelíbí se mi to." Nemá cenu už moc skrývat, prozradil Senovi víc, než původně chtěl. Sám tady ale nic nezmůže. Zapíchne oči do desky stolu a probírá se chmýřím, které je teď prostě všude. Bude se tu roznášet ještě týdny o tom vůbec nepochybuje. Pomalu zvedne pohled k Senovým očím, když mu na dlani přistane ta jeho a upřímně se usměje, než kývne hlavou. Ať už se v minulosti chytli kolikrát chtěli, stejně ví, že to dokáže. Pokud někdo tak právě on. Už by mu chtěl říct, že mu opravdu věří, když se stočí debata na Boogieho a v tu chvíli se zase nedokáže ovládat.
"Bacha na jazyk. Víš, že ode mě to bolí." Varuje ho, když mu připomene, jak tu nedávno chlápkovi zlomil čelist, protože vytáhl nůž. Nakonec si sám nad sebou povzdechne, kvůli němu vyletí kdykoliv a kdekoliv a vlastně s tím nemůže nic dělat.
"Byl bych radši, kdyby tu vůbec nemusel být." Nedokáže si představit, že by na Boogieho u tyče koukal a všichni ostatní s ním a hrozně by slintali. Musel by jim snad vypíchnout oči.
"Věřím ti, kdybys cokoliv potřeboval, dej vědět. Dostanu se všude, to víš." Jako ochranka má přístup opravdu ke všemu. Koukne na hodiny a začne se zvedat.
"Díky Sena-kun, máš to u mě." Řekne mu nakonec upřímně, když se ohlédne a koutkem zahlédne Uruhu.
"Ukliď to, já ho zabavím nebo bude fakt zle." Zasměje se a vydá se Uruhovým směrem, aby ho odeslal úplně někam jinam v tom lepším případě. Může se jen zbytek noci modlit, že Sena něco vymyslí a zachrání tím všechny. Momentálně mu pomůže tím, že ho Uruha vlastnoručně nerozsápá za to boa. Jak ho zná, bylo na sto procent jeho oblíbené a byl by schopný kvůli němu srovnat club se zemí a je taky.

Sena

Pro sebe se uculuje. Ju-ken má pravdu, že nic, ale... zamilovat se v bordelu? To vždycky znělo tak tragicky romanticky... Samozřejmě byli jenom lidé, mohlo je to postihnout všechny a kdykoliv, ale jemu se to zatím úspěšně vyhýbalo.
"Jo sluchátko..." Odtuší Sena něco, co je asi jasné všem, včetně Kamija, ale díky tomu vědí víc. Jenže pak zbledne a zatváří se, jako by mu ulétly všechny včely.
"Novou smlouvu?" Zopakuje po něm. On tohle na Boogieho zkoušel celou dobu co ho znal a nikdy se mu to nepovedlo a pak přijde Kamijo... +Líbí se mu? A co mu šéf slíbil, co já ne?+ Ju-ken má pravdu, sex to nebude, ale... Co mu slíbil, že na to ta hrdlička přistoupila a to bez času na rozmyšlenou? A pak do Ju-kena doslova zapíchne oči, když zjistí, že se tam k němu Kamijo lepil. No tohle! +Takže líbí!+ Tohle musí skončit. Ani si neuvědomuje, jak pevně mačká zbytky peří a chlupů v rukou.
"Mě se to taky nelíbí..." Odtuší tiše, zatímco se ani nedokáže zlobit nad Ju-kenovými výhružkami. Probere se až ve chvilce, kdy Ju-ken nahlas vysloví, že by tu Boogie neměl pracovat a znovu se na něj důkladně podívá.
"Byl bych sám proti sobě, kdybych ti tohle odkýval, on má obrovský potenciál. A jestli ho v něm vidí on a Boogie se nechá... Podívej..." Znovu se dotkne jeho dlaně.
"Milovat couru, to tě bude vždycky bolet. Ale on sem nepřišel z donucení. Víš?" Pokusí se mu to celé ještě rozmluvit. Teď na sebe Boogie možná sahat nenechá, ale co věděl on, žádné dramatické problémy ho sem nedohnaly, prostě tu chtěl být, podle něj to bylo jednoznačně o penězích, možná o zvědavosti. Kamijo ho na něco dostal a on nevěděl, jak má Ju-kenovi vysvětlit, že i když vypadá tak něžně, nikdy to nebude hodný a spořádaný kluk zvenčí. To by dělal třeba... na benzínce. Nebo v kanceláři.
"Podle mě je blbost zahodit manželství, kvůli náctiletému klukovi odsud." Poklepe mu prsty do hřbetu dlaně, ale pokud už v tom lítaly city... nerozmluví mu to nikdo. A vůbec! Co se o něj staral? Pohodí hlavou a zatváří se na chvíli pyšně, ale pak přikývne.
"Je možné, že tě budu potřebovat hodně, tak se nenech vyhodit." Bože, on snad bude pomáhat k romantické lásce nebo co, no to je fakt ironie! Pak si všimne Uruhy i on a vykřičníky u jeho hlavy jsou skoro vidět. Co tady dole chce? Hrne peří z boa oběma rukama k sobě a na zem pod pult.
"Ježiši ten umí vřískat. Kdyby si to radši nechal do postele." Pronáší tiše a honem oběhne pult, kde si dřepne a hrne si do dlaní další chmýří.