Taiji x Toshiya - Můžeš mi říkat... Taiji-sama... - část 1.

(Taijiho doupě)

Taiji

Když se za Senou a novým šéfem zavřou dveře, dá si práci tak možná s úklidem toho, co Kamijo shodil na zem. Jednoduše to hodí zpátky do křesla a má vystaráno. Přivře dveře na terasu, aby sem šel stále svěží vzduch, ale nebylo slyšet všechno, co se tady odehraje a v duchu si převrací ten Kamijův strach, aby se tohle nikdo nedozvěděl. Šlo asi o Senečkovu reputaci, ale komu on by to vyprávěl? Nebo pan šéf nechtěl, aby se o něm hned říkalo, že je nadržené prase, které by se rádo podívalo na vlastní kluky v akci? Sám by se divil, kdyby je to nechal dokončit, protože provozní byl provozní a pokud před ním měli mít respekt, asi by neměli vědět, jak souloží. Pobaveně se nad tím zasměje a vůbec si nevšimne, že jeden z těch chlapečků na ozdobu, co tu chodí po chodbách, přivedl jeho dnešního klienta. Nesměli sem jindy, než v tu konkrétní minutu, ale měli klíče, aby hosty pustili dovnitř a tiše a diskrétně je uvedli. Oni sami si pro ně nikam nechodili. Zrovna roluje něco v telefonu, když se pootočí a zahlédne je koutkem skrz průsvitnou záclonky od postele. Ti kluci vždycky vypadají, že jen umřou z toho, že se podívali na kluka jako je on nebo Uruha, jsou celí červení a sami by možná omdleli, kdyby se jich někdo dotkl a při tom je vidět i jakýsi obdiv v jejich očích. Taijiho to vždycky hrozně baví, rád je trápí a provokuje a pak jim s přehledem řekne, že na tohle mít nikdy nebudou. Ani na tu práci, ani na kluky, jako jsou oni. Byl pyšný a uměl mít zlé poznámky, za to žádné svědomí. Můžou si doma pobrečet mamince. Odloží zvolna telefon stranou a nepatrně se pohne blíž k závěsu, o který se opře dlaněmi a nepatrně ho sevře. Prohlíží si muže u dveří, za kterým právě tiše zaklaply dveře a snaží se ho odhadnout. Je to někdo, kdo se zná se Senou, bude moc dobře informovaný, koho si zaplatil, za to Taiji neví nic a ten podmračený výraz v černých očích by mohl kohokoliv vyděsit. 

"Půjdeš blíž?" Broukne jako první, když přiloží rty k závěsu a rozverně do něj vydechne.

Toshiya

Je pravdou, že se po celý den nemohl dočkat večera. Samozřejmě, že měl ve svém nabitém programu přesně rozvržené co, kdy a kde. Pro dnešní večer si naplánoval onen klub. Byl už v několika podobných ale tento prý, měl tu nejlepší reputaci a tak samozřejmě kontaktoval Senu, který byl ten nejpovolnější na detailní informace. Vybíral si podobné podniky z jednoho prostého důvodu, prostě neměl čas a z druhé strany otravovat se s něčím podobným vztahu. Ne, na to prostě nemá buňky. Jen představa, že by ho někdo omezoval, to se mu prostě příčí. Ještě sedí ve své kanceláři, která je vzdušná a všude se povalují jeho vlastní návrhy, když temný pohled padne na hodinky a je na čase se zvednout. Ostatním zadá práci, aby se tu bez něj náhodou nenudili a sám si jde za zábavou. Taky proč by ne, jemu to celé taky jen tak nespadlo do kapsy, tak ať se snaží. Usměje se nad svými myšlenkami, když usedá do svého auta a míří směrem k adrese, kterou dostal. Hned u vchodu se ho ujme vyplašené pískle, které by snad nahlédlo do pokoje a okamžitě omdlelo. On sám mu nevěnuje přílišnou pozornost, spíš se rozhlíží po interiéru a hodnotí jej profesionálním okem. Na sobě má dlouhý kabát, který mu u vchodu vzali a pod ním přesně padnoucí sako, košili a kravatu. Ta se mu třeba bude hodit při dnešním večeru.+Začínám být vážně zvědavý, co jsi pro mne vybral.+ Pomyslí si, i když měl jisté požadavky, výběr nechal na něm. Jestli se mu to líbit nebude, nedá mu ani yen, s tím ať počítá. Nechá se uvést do pokoje a věnuje mladíčkovi jen velmi strohé kývnutí hlavou.

"To nemyslí vážně?" Sjede černým pohledem bordel kolem. Pomalu zvedne oči, jakmile k němu dolehne hlas a neubrání se úšklebku.

"Neměl bys jít spíš ty za mnou?" Oplatí mu otázku a mávne egoisticky dlaní, aby ho k sobě přivolal.

"Nemám na tvé nahánění celý večer." Stojí si za svým a netrpělivě přešlápne z jedné nohy na druhou. Bude si s ním hrát na kočku a na myš, to ani náhodou. Klidně si ho za ty vlasy dotáhne do postele, když bude potřeba.

"Ještě mi tu chybí videohry a zavzpomínám na mladá léta." Protočí nad tím celým očima v sloup a své poznámce se zasměje, pootočí se k hromadě oblečení, hrábne do ní, aby vytáhl nějaký kus hadru.

"Nové trendy ti asi moc neříkají hm?" Neopustí si rýpnutí, když zhodnotí látku i střih. Proboha, kam to jen vlezl? Ale když už je tady…

Taiji

Prohlíží si dokonale upravený vzhled cizince a baví se nad Senovou zvrácenou fantazií pro párování. I když možná je tohle přesně to, co ten druhý nechce? Mít kolem sebe další lidi v saku? Oblékl si to kvůli němu nebo tak chodí denně? Někteří nosili i dárky... Jeho hlas je přísný, strohý, ale melodický, když mu odpoví a Taiji se usměje. +Tak takový jsi? Chce se ti krotit všechno kolem?+ Začne mu to dávat smysl. Jestli je to dobyvatel, tak nikdy nesmí mít pocit, že plně získal to, co chce. V tu chvíli by ho opustil všechen zájem. 

"Ale zaplatil jsi celý večer..." Prohodí Taiji nazpět, obejde závěs a drží se mu trochu za zády, zatímco jde k němu. 

"Hry jsou vedle. Ale s tím nezačínej, porazím tě." Ušklíbne se na něj. Konečky prstů mu poklepe o rameno, zatímco ho celého obejde a konečně se mu postaví do zorného pole. 

"Většinu nezajímá, co má kdo na sobě, jde jim o to pod tím..." Zahákne prst za jeho bílý límeček a naznačí pohyb, jako by chtěl nakouknout pod. 

"Jestli chceš kocourka s mašlí kolem krku, tak ti jsou o pár pokojů vedle, tady se podvazky nenosí." Povýšeně zvedne bradu a přemýšlí, jestli ho tím odešle zase ze dveří s tím, že tohle není to, co hledal nebo jestli konečně projeví trošičku zájmu o to, co by mu mohl nabídnout někdo jako on sám. Zatím nemá pocit, že měl být jeho typ nebo že by on byl na krocení odrzlých kluků. Spíš vypadá jako někdo, kdo hledá dokonalý módní doplněk, to by mohl být Uruha. I tak mu ale dokáže udělat dobře a pak už se vracet nemusí. 

"V opačném případě... pojď dál..." Ukáže mu dlaní do nitra těchto pokojů a celkem elegantně ho do nich pozve. 

"Cestou mi můžeš povídat o tom, co se ti honí hlavou a nikdo jiný by to neměl vidět a slyšet..." Mlaskne rty jemně o sebe a olízne si je.

Toshiya

"Zaplatil jsem si celý večer svého vlastního potěšení. Ne, že tě tu budu nahánět po celém pokoji." Odtuší s nádechem pobavení ale sleduje pozorně každý jeho pohyby, kdyby náhodou udělal něco, co by se mu nelíbilo. Pootočí za ním tvář, když ucítí poklepání na rameni ale hezky si počká, až ho obejde a postaví se mu čelem.

"Nepřišel jsem sem hrát hry. Z toho už jsem vyrostl, ty snad ne?" Vrátí mu poznámku a krátce se uchechtne. Na chlapečky teda není ale ten naproti němu tak rozhodně nevypadá. Musí si přiznat, že ten úšklebek se mu zamlouvá, někdo kdo nečeká, co mu nakáže nebo ne tak doslova. Už toho má za celé dny plné zuby, potřebuje něco mnohem kreativnějšího, než jen kdejaké pochlebování. Pomalu sklouzne očima na prsty zaháknuté za límcem košile a pak zase pomalu vystoupá do jeho tváře. Moc hezký, to mu nemůže upřít. Ten jazyk je přidrzlejší, než by si představoval ale není to nic, co by mu vadilo, právě naopak.

"Nehledám podvazky." Sdělí mu jako první ale zvědavost v něm nakonec zvítězí a on se nechá pozvat do nitra jeho pokojů. Pozoruje jeho postavu a musí si přiznat, že ho svým způsobem vzrušuje, co vidí. K němu by se mohl chovat trochu…drsněji a očividně by se z toho neosypal. Mohl by úplně popustit uzdu své fantazii a ukázat mu, jak se chová k někomu, kdo je stejně přidrzlý jako on. V očích se mu nebezpečně blýskne, vlastně by si to mohl víc, než užít.

"Začíná mě zajímat, co je pod tím posledním kouskem." Narazí slovy na jeho kalhoty, které sjede nesouhlasným pohledem ale jenom je, to co se rýsuje pod nimi, ho začíná zajímat.

"Ani nemám v plánu si povídat." Sdělí mu prostě a jednoduše, než ho v půli kroku popadne kolem pasu a přitáhne si ho za něj k sobě. Už dost řečí, kvůli nim tady přece není. Volnou dlaň mu položí ze strany šíje, částečně pod dlouhými vlasy a palcem mu pozvedne bradu ne příliš vybíravě, aby mu mohl pohlédnout do očí. Znovu to vypadá, jak kdyby ho hodnotil.

"Zajímalo by mě, kolik by mě stálo úsilí z tebe tu drzost dostat…Jak moc bych ti musel dát do těla hm?" Propaluje ho přísným, sebevědomým výrazem a koutky se mu zvednou úplně nepatřičně nahoru v jakémsi zvráceném pousmání. Sena asi věděl, koho mu má přihrát. Bordel, nebordel, on mu tady uklízet nebude.

Taiji

Vede ho za sebou, konečky prstů jemně zaháknuté o ty jeho, ale nesvírá celou jeho dlaň. Chvíli ho nechává dívat na vlastní pozadí, chvíli se ohlédne a rozverně usměje a nakonec se otočí čelem k němu a couvá.
"Ne, mě to nepřešlo. Myslím, že se to nestane ještě dlouho." Vysvětluje s hraně starostlivým výrazem.
"To je dobře." Řekne mu na to o podvazcích, protože by byl nerad, kdyby se mu nelíbil, jeho postava nenahrazuje ženskou. Ani trošičku ne. Kromě toho si nepotrpí ani na ten zvláštně nepřirozený vzhled, jaký měli například pánové, co opustili jeho pokoj teprve před chvílí. Znovu se zasměje, když cizinec konečně projeví zájem i o jeho svlékání, však má zadek, na který může být pyšný, no ne? Zdá se, že počáteční ledy a nejistoty jsou prolomeny, a že si k sobě možná najdou cestičku. Koneckonců jeho zákazník je tu proto, aby zapomněl na svět tam venku, odpočíval a užil si něco, co nikde jinde nedostane. A on je na to připravený. Nepřestává se na něj usmívat s jiskrami v očích ani ve chvíli, kdy ho Toshiya popadne za pas přitáhne k sobě. Položí mu zvolna paže na ramena, nechává je propnuté a prohlédne si zblízka rysy jeho půvabné tváře. Mračí se doslova hrozivě, ale jinak je krásný a črty má něžné.
"A řekneš mi alespoň, jak ti mám říkat, když už mi nechceš svěřit, co by sis přál?" Vydechne tišeji, když trochu zvážní a podbarvení v očích se vymění za smyslné. Někdy byla hrozná práce hrát komedie, že vás ten druhý zajímá a že se vám líbí. S ním to půjde snadno.
"Drzost?" Zatváří se opravdu překvapeně, zatímco ho na tváři a krku hřeje jeho dlaň.
"A já se tak snažím. S drzostí jsem ještě vůbec nezačal." Blýskne po něm očima. Pak se ale zamyslí, zatímco sklopí pohled mezi ně a znovu obtáhne rty jazykem.
"Tu vyhnat nejde. Nikdo to nedokázal." Pohodí vlnitou kšticí.
"Můžeš se klidně poptat tady kolem." To aby mu věřil, že mu jen neříká, co si přeje slyšet. Pak přesune ruce na tu jeho kravatu a začne ji obratně rozvazovat.
"Žádná volnost..." Zlobí se na ni.

Toshiya

Ten jeho úsměv ho dráždí snad ještě víc. Nebojí se ho, očividně mu nevadí, že se na něj po většinu krátkého času, kdy vešel do dveří, mračí, a to se nestává často. Taky kolik takových, možná ještě mnohem hroších tady už měl?
"Tohsiya." Vydechne své jméno po chvilce, kdy mu hlavou proběhne tisíc a jedna myšlenka a všechny se točí kolem jeho těla, které k sobě teď silně tiskne. Trochu se utápí v jeho očích, které dostanu jiný nádech ale zatím ho to neobměkčí. Diví se té drzosti? Ale on by ji chtěl klidně mnohem víc. Ten pocit, že někoho alespoň trochu zkrotil ale nezlomil. Jen malinko si dopřát pocitu, že ho má v hrsti. Ano, to by se mu líbilo. Měl by tu být pro své vlastní potěšení a zatím v něm převládá pocit, že jeho tím musí dostat do kolen a to je nezvyklé, pro něj rozhodně. Vážně chce dělat dojem na někoho, koho si zaplatil?
“Ne?“ Pozvedne nepatrně obočí a sleduje jeho obratné prsty, jak zápasí s kravatou. Nebude to mít tak jednoduché ale věří tomu, že si s tím poradí sám. Mezitím on sevře mezi svými prsty pevně jeho bradu a přitáhne si ji blíž ke své tváři.
"Tak to by si s ní měl začít. Čert ví, komu všemu tohle vykládáš. Nebudu věřit ani ostatním." Sykne tiše a do jeho hlasu se poprvé probojuje náznak touhy a vzrušení, když ho směruje na správnou notu. Počká si až tu kravatu opravdu povolí ale víc mu prozatím nedovolí, protože jsou to jeho rty, na které hrubě zaútočí. Mazlit se s ním rozhodně nehodlá. Někdo jiný možná ano ale on na to rozhodně stavěný není. Je to jen krátký polibek a hned za ním následuje další, protože se nedokáže ovládnout, aby se na ně nevrhl znova. Bez dalšího slova ho tlačí svým tělem k posteli, snad tam není něco, co by jim nakonec překáželo, podle toho, jaký bordel, je všude kolem by se nedivil, kdyby tam měl jakoukoliv součástku z motorky. A v tom se má válet? Možná jednou a pro příště tu prostě bude uklizeno!+Uvažuju nad nějakým příště?+ Nejradši by sám nad sebou protočil očima v sloup ale k tomu teď nemá tak úplně prostor.
"Až s tebou skončím budeš rád za nějaký zbytek, který ti zůstane." Sekne tiše hlasem a sebejistě povytáhne bradu výš.

Taiji

Neochotně zvedne oči od jeho kravaty, je to na nějaký komplikovaný uzel a nechce to povolit.
"Co když to přestříhnu?" Stačí jenom říct, než mu zahoří v očích, protože Toshiya se chytí jeho silné stránky a chce ji poznat víc. A to je dobře. Chvíli si měří jeden druhého.
"Toshi-chan." Nenapadne Taijiho nic lepšího, než si ho hned přisvojit jako panenku a líbne ho hravě na špičku nosu. Cítí z něj, že ho to začíná bavit a díky tomu to baví i Taijiho. +Chceš mě? Chci tě?+ Pomyslí si, zatímco konečně vyzraje nad tím kusem látky pod jeho krkem, ale v ten samý okamžik ho Toshiya velmi náruživě a dravě políbí a s Taijim to dokonce mírně zacloumá. No tohle... Trvá přesně vteřinu, než se jejich rty střetnou znovu a Taiji začne poslušně ustupovat dozadu směrem k vlastní posteli. Rukama vyjede z jeho ramen do krátkých černých vlasů a pevně je stiskne. Padne do peřin zády napřed, ale ani omylem ho nepustí, aby nemohl stát dominantně nad ním. Po jeho slovech se znovu zasměje.
"Že by mě někdo konečně probudil z letargie všední každodennosti? Konečně přišel někdo zajímavý? Umírám touhou zjistit, jestli to tak je." Hlas se mu na konci zlomí do skoro hrdelního vzdychnutí, když je to on, kdo si ho za vlasy přitáhne k dalšímu divokému polibku.
"Můžeš mi říkat... Taiji-sama..." Zatváří se jako královna zeměkoule.
"Nebooo... Taiji-sensei, to kdyby ses něco nového naučil. Určitě naučíš." Dráždí ho dál, zatímco se mu snaží vyrvat košili z kalhot a něco trochu podezřele zapraská, asi šev. Ops, bylo to drahé? Toshiya moc hezky voní, je nad slunce jasnější, že je to něco exkluzivního a že tady by prachy mohly lítat oknem ven a ani by to nepoznal. Co asi dělá? Jen co to má, zajede dlaněmi na jeho záda v kříži a pokusí se ho dostat pod sebe.

Toshiya

"Tohsi-san, minimálně." Zavrčí na něj ne moc příjemně, protože se od něj nenechá rozhodně nějak lámat k podobným oslovením. Možná až později. Záleží na tom, jak moc s ním bude spokojený. Naštěstí k té posteli opravdu couvají a chtěl se pořádně pokochat ale Taiji mu nedá vůbec žádnou příležitost a stáhne ho za sebou. V očích se mu potěšeně blýskne, tam to ale taky zůstane. Ne, on není ten, kdo by mu fyzicky ublížil, na biče ani podobné ho neužije ale věří tomu, že to z něj dostane úplně jiným způsobem. Zamračí se jako bůh pomsty, když švy košile ošklivě zapraskají.
"Všechno, co zničíš, zaplatíš." Varuje ho přísně a není vůbec jisté, jestli to myslí vážně nebo jen podporuje tohle rozpoložení, které mezi sebou mají. Chtěl by mu ještě něco odpovědět na další drzosti ale prozatím je umlčen dalším polibkem, který se stane dalším soubojem o nadvládu. Vydechne dlouze, když se od něj oddálí a nepřestává se mračit.
"Taiji-chan, králíčku. Jinak to nebude." Opraví ho bez váhání s jistým nádechem dobírání a nespokojeně sykne, když se ho pokusí dostat pod sebe. Tak to ani náhodou, tohle bude celé v jeho režii a přes to nejde vlak. Popadne první jeho zápěstí, přitom se silně zapírá, aby se mu to nepovedlo a pokusí se ty ruce ze sebe sundat, alespoň jednu, aby ho už přeprat nedokázal. Rozhodne se odvést jeho pozornost, když se rty přiblíží k jeho odhalené hrudi a kousek nad bradavkou zanechá otisk zubů, který po chvíli zmizí. Nehodlá po sobě nechat jakoukoliv stopu, jen Taijiho minimálně polomrtvého ale v tom nejlepším slova smyslu.
"Na tohle velmi rychle zapomeň Taiji-chan." Upozorní jej vzápětí pořád ostře ale neubrání se dalším vydechnutí, když se opře klínem o ten jeho. Přenese váhu víc na kolena, aby se mohl zvednout a začít se nekompromisně dobývat do jeho kalhot. To zápěstí se snaží udržet, co nejdéle.
"Uvidíme, kdo z nás se něco naučí." Provokuje dál a přitom obratně rozepne jeho kalhoty a začne je nevybíravě tahat dolů. Už mu stejně jen překážejí a on se na ně začíná vážně zlobit. Jestli ho neuvidí v celé své kráse během následujících několika sekund, tak bude naštvaný ještě víc!

Taiji

Protáhne obličej. Všechny tyhle věci případně hradí club, pokud nejsou předem domluveni, že se ničit bude a on neví, jestli jsou. On ale rozhodně nic platit nebude, přece mu nezdemoloval celý outfit... Jistý si tím ale taky moc není. Oba dva jsou už docela udýchaní a jemu se moc líbí to, jak dlouze Toshiya vydechl, když se narovnával. Rozhodně to není nějaký impotentní pitomec, se kterým by tady musel půl večera cvičit, aby se vůbec něco dělo.
"Králíčku?" Zopakuje po něm a zírá na něj jako na zjevení.
"Tak to ani omylem..." Odsekne mu, ale Toshiya už pevně svírá jednu jeho dlaň a tlačí mu ji dál od těla, aby se s ním nemohl prát a chtít si vyměňovat pozice. Má nezvyklou sílu, na kterou ho moc netipoval. Nedává mu to zadarmo, ví, že by to poznal, kdyby se snažil nechat ho profesionálně vyhrát, a že o tohle on nestojí. To většinou hledají ti obyčejní... Pocity, které jinde v životě nemají, ale Toshiya je zvyklý vyhrávat, chce výzvu, alespoň Taiji si to myslí. Už by ho skoro měl druhou dlaní, kdyby Toshiya neudělal něco neočekávaného. Něžně a při tom celkem bolestivě ho kousne, on sebou trhne, zalapá po dechu a v ten okamžik začne proklínat velikost svých džín.
"Mě něco dostat z hlavy..." Už se nadechuje pro další drzost, ale Toshiya se otře klínem o jeho a on si nepokrytě a naprosto upřímně vzdychne. Musí na chvíli zavřít oči, aby se sebral, volnou dlaň si přiloží ke rtům, usměje se někam do ztracena a zakousne se do vlastního ukazováčku, zatímco mu Toshiya rozepíná džíny a rve je z něj dolů s takovou razancí, že ho málem stáhne s nimi a odhodí na zem celého. Posune oči do jeho tváře, vidí tu bojovnou zaujatost tím, co dělá, vrásku na čele a mezi očima a uvědomí si, že ho doopravdy chce. Že dnešek nebude zase taková práce. Líbí se mu očekávání, jaký bude pod oblečením, celý vymydlený, s hebkou pokožkou a bez jediného kazu. Takový malý, rozmazlený princ.
"Toshi-chan... na tebe se hezky kouká." Broukne směrem k němu, zatímco čeká na jeho reakci, ale pak se znovu provokativně zazubí.
"Stáhneš ze mě taky kůži? Vypadáš, že se u kalhot nezastavíš." Prohlíží si ho ze svého místa na zádech, kde už si stačil udělat pohodlí a druhou nožku mu ochotně podá, aby trochu změnil dynamiku hry.