(Hydův byt)
Sena
"Těším se, až to provedeš. Snad to našim kariérám moc neublíží." Tiše se zasměje a v očích mu zatančí drobné jiskry. Zatáhne břicho a prudce se nadechne, když ucítí na břiše Hydovu dlaň, která se dostala pod lem kraťas. Je opravdu moc hubený, Hydovi nedá žádnou práci vzít jeho pas do dlaní a skoro ho jimi obejmout. "No tedy..." Stačí jenom říct, když uslyší tu domýšlivost, ale cítí se jako nějaký velmi vzácný klenot, když ho tolik chce muž jako on nad všechny jiné. Rozesměje se, když padne zády do pokrývek, ze kterých je cítit Hydova vůně, ani si nestačil prohlédnout povlečení. Vůbec neví, jak to udělal, myslel si, že na něm sedí pevně, ale chyba! Má sílu a nezdá se! Hyde se posune dolů k jeho bokům, on dá kolena mírně od sebe a shlédne, aby viděl, co to tam provádí. Pravou dlaň má vedle tváře, a mírně se k ní naklání, zatímco rozechvěle vydechne pod dotykem jeho rtů a jazyka. Brzy ucítí okolní chladivý vzduch na odhalené pokožce a horečně zauvažuje, jestli je pro něj stále tak moc krásný. Vyhrkne trochu hlasitěji, když ucítí ten jemný dotek i na svém penisu a poprvé se mírně začervená. Hyde je neuvěřitelný s tím, jak trpělivě se chová, jak si užívá a vychutnává opravdu každičký kousíček z něho. Na ty svoje nohy je vážně pyšný, takže je moc rád, že se u nich zdržuje a nepřejde je jak většina. Málokdo by věřil, jak citlivá místa na nich jsou. Oh bože mohl by strávit hodiny jenom tím, že bude ležet a nechá ho, aby mu ty kotníky mnul. Připadá mu, že je na tom něco nedoceněně erotického. To zašimrání jeho vlasů mu zvedne koutky zase nahoru. Hyde je velmi hravý a kreativní a on mu naprosto propadá.
"Bude, rád je ukazuju." Provokuje ho trošku, než se Hyde vrátí zpět k němu, on ho obejme rukama udělá mu místo na krku.
"Chci prostě vědět, kdo jsi. Doopravdy..." Řekne mu tiše, než se k němu tváří pootočí zpět, vezme ho dlouhými prsty za bradu a hluboce ho políbí. U toho přejíždí špičkou chodidla po jeho lýtku nahoru a dolů a posléze jednu dlaň posune do jeho vlasů. Kdo by to byl řekl, že se ztratí pod někým stejné výšky.
Hyde
"Tak to máme asi problém." Zasměje se, ale spíš si dělá legraci, než aby to myslel vážně. Když se budou jenom koukat, ať klidně obdivují, na co on snad bude smět sahat. Věří tomu, že Sena bude dál provokovat okolí a on se u toho na něj bude moc rád koukat a pak ho nejspíš někam zatáhne. Trochu se zarazí, když se téma stočí na jeho osobu. Místo toho, aby mu mohl odpovědět je přitažen k hlubokému polibku. Ta procítěnost s ním dokonale zamává a on tiše zasténá do jeho rtů. Je v háji, jako ještě z nikoho. O něj by se s nikým dělit nedokázal, rozhodně by k nim do postele nikoho nepustil.
"Jsem ten, kdo ti úplně propadl." Vydechne po chvíli, když se otře nosem o ten jeho a natáhne trochu krk, aby ho mohl líbnout znovu na rty, tentokrát jen krátce.
"Jsem ten, kdo ti za chvíli poleze na nervy, jak tě bude chtít hýčkat." Zavrní znovu, když si popotáhne jeho spodní ret. Narovná se trochu, když se jemně vymaní z jeho sevření a rozepne těch pár knoflíků své vlastní košile a stáhne si ji z ramen odhalíc tak svou hruď a křídla na zádech, která nemůže teď vidět. Stejně tak si pohraje se zapínáním svých vlastních kalhot, aby bylo později snadnější se jich zbavit.
"Jsem ten, kdo tě pár týdnů nenechá spát." Dokončí svou myšlenku s blýsknutím v očích a opře se dlaní vedle jeho hlavy, aby tou druhou mohl přejet po celé délce jeho chlouby a nakonec ji i jemně sevře.
"Jsem ten, kdo Tě donutí zpívat společně se mnou." Koutky se mu zvednou, když zopakuje svůj pohyb dlaně v jeho klíně. Skloní se k němu a nosem odhrne růžové prameny, aby jej mohl políbit na ouško.
"Nikdy jsem nikoho nechtěl tak jako tebe, záříš do Tokyjské noci jako ta nejjasnější hvězda, přál bych si, aby to bylo jen pro mě." Šeptne mu smyslně, když pustí jeho přirození a začne se sunout po jeho těle zase dolů, kde se otře rty o kořen jeho chlouby, než zamíří kousek níž. Pohladí jeho štíhlou nožku, kterou pomalu pozvedne a posune stranou, aby měl dost prostoru a to samé udělá i s druhou. Vzhlédne vzhůru do Senových očí a přejede jazykem po vchodu do jeho těla. Jen krátce a trpělivě si počká několik sekund, než své dráždění zopakuje.
Sena
"Oh, vážně?" Nemůže jinak, než hned zareagovat.
Potěšeně se usměje a podívá se kamsi nad jejich hlavy, jak se snaží si to
představit."To nevím, nechávám se hýčkat rád..." Odpoví i po druhé. S obdivem v očích ho sleduje, jak si rozepíná a svléká košili. Dnešní rande se mu hrozně moc líbí. Zahráli si, vyšli si ven, pobavili se s přáteli a teď, když jsou tady, pořád nikam nespěchají. Prostě si to dovedou vychutnat plnými doušky. Klesne očima dolů, když si Hyde rozepíná poklopec, jemně pozvedne obočí a je jasné, že chce vidět, co je dál, ale to se tak docela nestane. +Nesundáš to všechno?+ Projde mu hlavou lítostivě, ale rozdrážděně se zachvěje, když mu Hyde řekne, že spát nejbližší dny rozhodně nebudou a hned na to ho sevře v hřejivé dlani. Modré oči se znovu rozšíří překvapením a růžové rty vytvoří jakési dokonalé o, když zůstane chvíli bez dechu, jen mu hledí do očí. Dlaň se pohne, on oči rychle zavře a trochu se propne proti matraci, když si vzdychne. Zase je honem otevře, když se Hydův nos dostane k jeho uchu a složí mu ten nádherný kompliment.
"Nenech mě vyhasnout." Zareaguje hned, na okamžik vezme jeho tvář do dlaní, ale Hyde mu uteče dolů, způsobí mu další ohňostroj v podbřišku a on si nechá nožky mírně přizvednout a oddálit. Je to tak neskutečně vzrušující, to všechno, co se mu chystá udělat, on ví, že ano a strašně se na to těší. Znovu se na sebe podívají a pak začne to opravdové představení. Tak moc se mu líbí, že se tohohle nebojí, že to udělal, že ten svůj dokonalý jazyk použil přesně k tomuhle. Hned to ocení hlasitým vzdycháním, vrátí prsty do jeho vlasů a stiskne je. A jakmile to Hyde udělá znovu a znovu, přestane si potupně uvědomovat, jak mu za ně tahá v závislosti na slasti, kterou právě prožívá. Kroutí se pod ním, chvíli ho objímá nárty kolem stehen, chvíli tahá za prostěradlo, párkrát si slastně kopne do matrace, když už to vážně nejde vydržet a je mu úplně jedno, kdo bydlí okolo.
"Oh, Hydo, ty ďáble... tolik tě chci!" Neposlouchá se a je mu to taky dokonale jedno. Nestydí se za žádný ze svých nepříčetných projevů a nakonec to nedokáže a prostě se udělá. Ve tváři mu sedí výraz, jako by právě dojedl kopec nejlepší zmrzliny, velmi požitkářský a je mu vidět na rysech, jak se přes něj slastné vlny pomalu přelévají, zatímco se jeho vzpínání uklidní. Jenže když ty průzračně modré oči otevře, nevypadá ani trochu jako někdo, kdo má dost. Spíš naopak. Jako by Hyde nastartoval sopku. Znovu se podívá tam dolů a má jasně vepsané v pohledu, že tohle bylo zahřívací kolo.
Hyde
Nehodlá mu dát ani na chvíli pokoj. Chce si hrát a Sena ho
svými vzdechy a kroucením pod jeho laskáním v téhle náladě jen a jen podporuje.
Nikdy by si nepředstavil, že se bude tolik kochat pohledem, že uvidí něco
podobného a ono se to děje, teď a tady. To tahání za vlasy, mohl by být hotový
jen z toho, jak moc příjemné mu to je. Má sto chutí prostě ho tu zamknout,
nejspíš to není poprvé, co si to myslí ale tohle prostě nejde ovládnout. Po
chvíli si ho trochu pojistí dlaní na boku, aby mu nikam neutíkal, snaží se
spokojeně neusmívat, protože by pak nemohl pokračovat dál. Nakonec přece jen
dostane kýženou odměnu, když se štíhlé a dokonalé tělo pod jeho doteky napne a
on si může plně vychutnat jeho vrchol. Vidí na něm, že nemá dost. Doufal
podvědomě, že dost mít nebude a že to, co si sám představuje, se nakonec splní.
Nespletl se. Ještě se ale nepohne nad něj, místo toho vymění svůj jazyk za
prsty a pomalu do něj začne pronikat, aniž by čekal na svolení. Po to všem už
ho prostě nepotřebuje. Nadzvedne se, aniž by přestal dráždit jeho nitro, skloní
se k plochému bříšku, kde se leskne pozůstatek Senovy touhy, provokativně si
oblízne horní ret, než jazykem setře i kousek z hebké kůže a prostě jej
ochutná. Nestydí se, nikdy to neměl v povaze a teď s tím nemá v plánu začínat.
Labužnicky přivře víčka, jak kdyby to bylo to nejlepší, co kdy ochutnal a
spokojeně si zavrní."Taky tě moc chci, na vyhasínání nezbude čas, promiň." Ozve se přesně mířená provokace, než vezme jeho dlaň a položí si ji těsně nad zadek nad látku kalhot. Spokojeně si vzdychne, jakmile ucítí hřejivý dotek a míří s ní dolů, společně s tím se v podstatě zbavuje i posledních kousků svého oblečení. Zbytek už tak nějak sklepe, aby mu nic nepřekáželo.
"Tak pojď." Vybídne jej měkce, když ho přestane dráždit, položí se tak na půl na něj a převalí se společně s ním, aby si zase chvíli užil pohled, když bude nahoře. Navíc si nemůže nechat ujít příležitost, kdy mu ukáže, jaký umí být, pořádně a s žádným omezením. Stiskne roztouženě jeho stehna, po kterých vzápětí pomalu přejede a pohne jimi dopředu a zase zpátky se zasténáním, jenž opustí jeho rty.
Sena
Jeho tělo je silně přecitlivělé z toho, co se tu před chvílí
odehrálo a průnik Hydových prstů do něj ho doopravdy překvapí. Je to skoro k
nesnesení, ale tak moc příjemné zároveň. Úplně mu tím vymazal úsměv z tváře a
nahradil ho trochu zoufalým nakrčením čela, jak se snaží s tím vším popasovat.
Kolena se mu jemně třesou, pohled už má zamlžený a zoufale ho chce uvnitř sebe,
i když i ty prsty jsou opravdu moc dobré. Podívá se na něho, když se Hyde pohne
směrem nahoru a celý se silně zachvěje, když z něj slízne kapky jeho vlastní
touhy."Jaké to je?" Zeptá se ho honem, ale vidí mu ve tváři, že tohle je jeho šálek čaje. Znovu se usměje, když se mu dostane ujištění a poslušně položí ruku, kam chce. Přidá k ní i druhou a po první pobídce zahákne prsty za lem kalhot, aby mu je mohl sundat dolů, taky i s prádlem. U toho pohladí oblinky jeho pozadí celými plochami dlaní a jemně je stiskne. Ta pobídka znovu rozehraje celé jeho nitro, nejradši by explodoval jenom z toho, jak dráždivě dovede věci říkat a jak u toho zní jeho hlas. Hydovy prsty opustí jeho nitro, on se ho chytne kolem krku a nechá se přetočit nahoru. Skoro si myslel, že skončí na břiše, ale Hyde se očividně rád dívá. +Moje stehna zezadu by se ti taky líbila, věř mi.+ Pousměje se pro sebe a narovná se na něm. Poposedne si nejdřív kousek níž, aby se konečně podíval na to, co v něm zanedlouho zmizí a potěšeně se na tom zasekne dlouhým pohledem. Ví, že by to Hyde už moc chtěl, je to znát už jen z toho, jak se dívá a taky z toho, jak s ním právě pohnul, ale cosi se opět zaleskne v jeho očích a jemné prsty se sevřou kolem jeho penisu.
"Musím si nejdřív sáhnout, promiň." Řekne spěšně a spíš, než aby ho začal cíleně zpracovávat, prostě si osahává každý kousíček, hraje si, prohlíží si a má na to nekonečně času, dokud nemá uši plné Hydovy touhy a už to nejde snést ani pro něj samotného. Pak se na něm teprve poposune zpět nahoru a aniž by ho pustil, navede si ho proti svému nitru. V ten okamžik mu před očima zatančí hvězdy, musí na chvíli zaklonit hlavu a zalapat po dechu a přimět své štíhlé boky, aby dosedly. Oběma dlaněmi se zapře o jeho pánevní kosti a vyjede. A bude to rozhodně nezapomenutelná jízda, protože on se nebojí přizpůsobit sklon, hloubku ani tempo tomu, co sám zrovna potřebuje, klidně i trochu bezohledně, však Hydovy bude jedno, jak, všechny jeho body jsou citlivé, ale on u sebe hledá ty velmi konkrétní. A jakmile je má, zazpívá mu tak, jak tenhle dům ještě nikdy nezažil. Trochu víc se zakloní a opře dlaně za sebe, pro změnu o jeho stehna.
Hyde
"Sladké, stejně jako ty." Odpoví mu s menším zaváháním,
protože nedokáže příliš dlouho odtrhnout pozornost od jeho těla, které se teď
tyčí nad tím jeho. Všechno v něm hraje tu správnou skladbu, nikdo na něj tak
skvěle nezahrál jako právě Sena svým chováním a hlavně tím, že se nestydí a
očividně nebojí ničeho."Sáhni si…" Začne mu odpovídat, ale prostě nemá šanci to doříct. Tolik se na to těšil a jeho tělo, které se snaží vyjít vstříc Senovu doteku v klíně nejspíš taky. Zakloní hlavu a zasténá, ještě se ani nic pořádně nestalo a už je z něj skoro hotový. Tohle bude muset pořádně ovládnout, aby se neudělal hned a mohli ještě chvíli pokračovat. Těší se na jeho představení a lístky rozhodně vracet nechce. Po několika minutách začne sténat opravdu pravidelně, dělá s ním neskutečné věci a on se s radostí nechává uspokojovat, ještě chvíli to opravdu vydrží.+Musím!+ Pobídne sám sebe v duchu.+Haido, to zvládneš.+ Pokračuje dál a je rád, že Sena jeho myšlenky neslyší, vůbec netuší, co by na to řekl. Asi by se mu vysmál. Pak to všechno ale ustane a on skoro nespokojeně zamručí. Dostane však mnohem lepší odměnu a uvědomění přijde v okamžiku, kdy si ho navede proti svému nitru. Neodolá pokušení se zapřít o předloktí a všechno pečlivě sledovat, aby mu neušel ani ten nejmenší detail. Silou vůle drží víčka od sebe, nenechá je spadnout, aby neviděl, jak zaklání hlavu a co mu způsobuje tím, že se uvnitř něj ocitne celý. Teď už je toho moc i na něj a padne zase do peřin svírajíc jeho boky, ale nebrání mu v jízdě a tempu, které si nastavil. Nechá ho jet, jak chce a poddává se jeho tempu sténajíc na celou ložnici.
"Jsi úžasný." Ozve se touhou zastřený hlas, jakmile zase dokáže pohlédnout na něj a slastně nepřivírat víčka. Dýchá u toho, jak kdyby právě zaběhl deset kilometrů a neodpustí si položit dlaň mezi jeho klíční kosti a přejede po smyslně vyklenutém hrudníku až dolů, kde nahmatá jeho chloubu. Pohladí několikrát hebkou pokožku a sevře ji jemně v závislosti na tom, jak moc právě prožívá jejich spojení.
"Nepřestávej." Pobízí ho chraplavě, když začne zpracovávat jeho mužství ve stejném rytmu. Ještě pár přírazů je schopný ustát a pak to prostě přijde. Exploze hodná atomové bomby, která hodlá smést všechno v okruhu sta kilometrů a hlavně jeho. Propne se proti jeho bokům, i když příliš nemůže. Zatne prsty do boku a zakloní hlavu, aby se dokonale poddal slastným vlnám orgasmu, kterého ho naprosto pohltily. Nevidí, neslyší, nevnímá ani zběsilý tlukot svého vlastního srdce. Místo toto, aby jej nechal v klidu doznít, se vyhoupne do sedu a přitáhne si jeho tělo za pas k tomu svému, asi se hodlá udusit, protože ho prudce políbí, aby mu dal pocítit všechno to, co se v něm právě odehrává.
Sena
Někdo by to mohl považovat za zvláštní projev, ale on se po
jeho komplimentu šťastně rozesměje, což se brzy ztratí v jeho vzdychání a slastně
si okusuje spodní ret, zatímco Hydova ruka jede středem jeho těla dolů. Trhne
hlavou prudce dopředu a střetne se s ním plamenným pohledem, když se ho znovu
dotkne v klíně. Je to jako by se na něj podíval sám Satan a jeho oči jsou snad
ještě průzračnější. V Senově pohledu je čirý chtíč. Pohyb jeho boků se brzy
přizpůsobí Hydovu pohybu v klíně nebo je to naopak? Ono je to jedno, už to brzy
bude podruhé, už to cítí, už... už... ani si neuvědomuje, že ta slova vykřikuje
a hlas se mu zlomí ve chvíli, kdy ucítí celé nitro plné Hydovy tekutiny. Ještě
párkrát a udělá se i on. Znovu se předkloní a na okamžik se opře dlaněmi o jeho
břicho, zatímco prudce oddechuje, píchá ho v boku a snaží se přijít na to, kde
je realita a kde nějaká jiná dimenze mimo ni. Hyde je brzy u něho, plamenně ho
políbí a on se nechá sevřít v jeho pevném objetí, zatímco mu ten polibek s pevně
zavřenýma očima vrací. Vypadá to, že jsou oba pěkně divocí a náruživí, ale to
je dobře, alespoň vyjdou vstříc svým potřebám. Je to lepší, než kdyby toho jeden
z nich měl dost a ten druhý pak měl chuť brousit někde jinde. Nechává se svírat
a objímat a je mu tak moc dobře, celý se rozplývá a zároveň se tře o jeho mokré
tělo tím svým. Ještě pořád má všechny chloupky v pozoru a když oči otevře,
pohlédne do těch jeho, uřícených. Vytáhne jednu jeho dlaň výš a zajede mu prsty
do mokrých vlasů."Strašně ti to sluší." Broukne trochu omámeně. +Snad mu nevadí, že u toho tak křičím.+ Napadne ho trochu pobaveně a sklouzne konečky prstů té ruky po jeho tváři. Dech jich obou se pomalu mírní a on klesne očima na jeho prsa, na to jak se lesknou a jak mužně vypadají, taková on nemá. Teď by měla přijít ta chvíle, kdy by se mohl zvednout, jednoduše odejít a nechat to v té rovině, v jaké to začalo. Nebo si připomenout jeho slůvka o tom, že by mohli zkusit být spolu. Chce ještě, teď, když nemá hlavu poblázněnou tím, co přijde? Teď, když už to bylo a on ví, jaký Sena je? A co má pod všemi těmi věcmi? Snaží se namluvit sám sobě, že přijme jakoukoliv reakci, je to Hydův byt, ne jeho vlastní, ale ví, že domů by odsud nešel. Nemohl by... +Fuck!+
Hyde
Bez váhání mu opětuje pohled a pohladí jej jemně po tváři,
užívajíc si každý milimetr. Jeho oči jsou skoro až zasněné, možná trochu
zamilované, protože Sena mu ukázal touhu v té nejryzejší podobně a to někoho
jako je Hyde, dokáže dost dobře odrovnat."Tobě mnohem víc, věř mi." Zavrní měkce, sotva slyšitelně, jak kdyby ta slova měla patřit jen a jen jemu, i kdyby tu třeba byla jen nějaká moucha. Pozoruje jeho tvář a snaží se odhadnout, co si teď myslí a nad čím přemýšlí. Nechce ho tu držet násilím…teda chce a moc chce, aby tu zůstal a mělo by ho děsit, že by ho tu bez váhání nejspíš i přivázal.+To můžeme zkusit později.+Jenže Sena se k jeho úlevě nemá k odchodu a kouká mu kamsi do hrudi. Ukazováčkem pozvedne jeho tvář za bradu a podívá se mu zatím beze slova do očí, když ho krátce líbne na horní ret.
"Nechystáš se nikam, že ne?" Zeptá se ho upřímně a na rovinu. Dost lidí tím vyváděl z míry, ale teď se mu to dost dobře hodí. Nakonec ale ani nepočká na odpověď a prostě ho sebou stáhne na postel a plynulým pohybem přes ně oba přehodí deku. Tak nějak ho nechá proplést se svýma nohama a přitiskne se k němu. Leží oba na bok a Hyde si pomalu opře čelo o to Senovo.
"Jsi to nejkrásnější stvoření, které mě kdy sbalilo a které jsem kdy viděl. Sena-chan." Broukne tiše, sotva slyšitelně, než se otře špičkou nosu o ten jeho. Je to romantika až hrůza, ale on si prostě nemůže pomoct a chtěl to udělat a hlavně říct. Musí mu kousek odkrýt, aby věděl, co si o tom myslí.
"Nechoď nikam." Vlastně ho tu cíleně ukecává, aby neměl tendenci mu utéct, snad mu neodolá a zůstane tu s ním minimálně do rána.
"Víš, vždycky jsem chtěl udělat sousedům takový hezký budíček a Tvůj zpěv by byl lepší, než přání dobrého rána." Dodá ještě s rozverným výrazem, možná chce trochu zamluvit své rozpoložení, ale nelže mu, vůbec by si nestěžoval, kdyby to tak bylo.
Sena
Potěšeně se usměje a ještě pořád se dívá do jeho hrudi, než
ho Hyde vezme něžně za bradu a přiměje ho, aby se mu podíval do očí. Pochopil
moc dobře, na co myslí, je velmi empatický, velmi citlivý, je to přece umělec.
Neodpoví hned, hledá v jeho očích nejlepší odpověď, ale jakmile ho Hyde znovu
sevře v náručí a společně se položí, něco v něm se šťastně přehoupne a on si
uloží hlavu na jeho polštáře. Brzy má nožky zamotané do jeho, jsou od sebe
sotva pár milimetrů a jeho vychládající tělo hřeje jeho jediná přikrývka, která
jim dvěma ale bude stačit. Hledí mu do očí z té neskutečné blízkosti, rádio
ještě pořád tiše hraje, úplně na něj zapomněli, a poslouchá jeho vyznání. Udělá
mu radost, když mu řekne, že to on sbalil jeho. Chtěl by něco říct, ale Hyde ho
připravuje o slova a pak ho znovu požádá, aby neodcházel. Je to tak velmi
zvláštní a silná chvíle."Nepůjdu." Hlesne do ticha a tiše se zasměje, když Hyde nadhodí, co by za pár hodin rád.
"Hm, tak proto mě nechceš pustit, nikdo by se nepostaral o tvou ranní erekci..." Odtuší, ale jenom ho trápí. Viděl mu všechny ty city v očích. Je to po hodně dlouhé době, co se bude probouzet vedle někoho jiného, v cizím bytě a v cizí posteli a zároveň s pocitem, že vlastně nic z toho cizí není. Že by mohli... ve tváři se mu mihne šťastný a trochu nejistý úsměv, jeden z mála, které jsou u něj k vidění v jeho jinak velmi sebevědomém chování. Vztáhne ruku k jeho spánku a chvíli ho po něm hladí.
"Víš, že jsi nejkrásnější, když je po všem? Ten výraz klidu a naplnění, co po tom máš..." Broukne, prsty ještě chvíli pohybuje po jeho tváři, než pomalu ustane i ten pohyb a jeho dech se prohloubí a získá pravidelnost snění.
Žádné komentáře:
Okomentovat