Aoi x Kaz -Tobě se tam nějak líbí. - Část 1.

(Hotel)

Kaz

Ještě pár desítek minut strávili v obležení muzikantů, kteří s nimi chtěli mermomocí slavit, i když je skoro vůbec neznali. Kazovi to rozhodně nevadilo ale brzo si chtěl užít svého manžela hezky v soukromí. Jak kdyby se s navlečením prstýnku stal více majetnickým a nechtěl Aoie nikomu půjčit.+Promiň Hyde-chan, máš smůlu.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení, když v nestřežený okamžik zavolá taxi, aby je odvezlo do hotelu. Původně chtěl limuzínu, jen na tu cestu ale bylo to příšerně drahé a po tom všem...ne, na to už prostě neměl a hrozně jej to štvalo.

"Tak a už si chlastejte za svoje." Houkl k ostatním přítomným v místnosti, do které se po odjezdu kluků vrátili, popadl Aoiho za pas a už jej táhl sebou.

"No sice není úplně noc ani večer ale..." Natiskne se na něj, než přijede taxi a místo, aby říkal cokoliv dalšího, se přitiskne na plné rty. S plácnutím přes zadek ho popožene na zadní sedačku a nechají se odvézt do hotelu. Řidiči očividně příliš nevoní to, co vzadu provádí dva kluci, asi jeden z těch, který to odsuzuje ale to je Kazovi úplně jedno. Je zvědavý, jestli se Aoimu bude líbit překvapení, které pro něj připravil. Vede jej hotelovou halou za ruku, zamává dozoru, který má na starosti skupinku z Jokohamy a zamíří do výtahu. Nezmáčkne však jejich patro ale úplně jiné číslo o několik výš. Jenže cesta nahoru je prostě moc dlouhá a on už to nedokáže vydržet. Přitiskne se na něj znovu, vlastně ho něžně přibije ke stěně a ovine si jeho paže kolem svého krku.

"Všechno je jak má být." Ozve se jeho spokojeností naplněný hlas, když kolenem zabloudí mezi jeho nohy a a několikrát s ním pohne.¨

"No vlastně...ještě ne úplně." Zasměje se upřímně, když ho dlouze políbí a neodtáhne se, ani když se dveře otevřou a na ně zůstane zírat několik párů očí. Až po chvilce se otočí, jakmile mu dojde, že se zastavili.

"No co je? Takhle to neumíte co?" Protočí nad nimi očima v sloup a vede jej za sebou k dvoukřídlým dveřím. Stálo ho to poslední úspory ale na tuhle noc...nešlo to jinak, aspoň jednou. Opře se zády o dveře, sáhne za bedry dlaněmi na kliky a podívá se mu upřeně do očí.

"Byl bych rád, kdyby jsme jim to tady pořádně zřídili." Mrkne na něj, když prudce rozrazí dveře a vydá na odiv novomanželský apartmán se vším všudy. Svíčky, okvětní plátky růží, pohodlná pohovka, dveře do obrovské koupelny s výřivkou, stejně tak podobné do ložnice, které jsou dokořán. Další překvapení je na posteli. Oblétal snad půl LA, než sehnal dokonalou imitaci černých pírek, stejně jemných jako ta pravá. Černý anděl musí mít pírka, jinak by to nešlo.

Aoi

Ještě mu to chvíli trvá, než pustí kluky z hlavy a přestane se strachovat o to, jestli nepřijeli moc pozdě a jak hodně dostali vynadáno, ale tohle je přece jenom jeho svatební den a v okamžiku, kdy už společně stojí před budovou a čekají v obětí na taxi, jsou zapomenuti. Celou cestu se otlapkávají, smějí a olíbávají a on se z něho snaží dostat, co to má znamenat ta narážka na večer, ale nedozví se nic. Nakonec se vrátí do jejich hotelu a on si myslí, že jedou klasicky k sobě, až dokud ukazatel pater nemine to jejich. Jenže tou dobou už má svoje ruce kolem Kazova krku a Kaze na svém těle. Sám se spokojeně, šťastně a zamilovaně usmívá a nakonec si hluboce povzdechne, když ucítí jeho dráždění mezi svýma nohama. 

"Kazi..." Vydechne si tichounce do jeho rtů, jsou spolu přece ve výtahu a jsou asi tři hodiny odpoledne. Výtah se zastaví, dveře se rozestoupí, ale když lidé nahlédnou dovnitř a spatří, co spatří, nikdo z nich nepřistoupí. A Aoi ani neví, co ho to popadne, ale ještě jim stihne zamávat a říct ahój! Oba se rozesmějí a vrátí ke své milostné hře, dokud není čas vystoupit. Tuší další velké překvapení, když se zastaví v nóbl poschodí přede dveřmi, od kterých má Kaz očividně kartu. Hledí do jeho očí, v těch jeho to jiskří a nakonec se dveře rozletí a odhalí tu nádheru.Vůbec si neuvědomuje, jak dlouho tam jenom stojí, zírá na to všechno s pootevřenou pusou a Kaz ho musí doslova posunout dovnitř, aby za ním mohl zavřít dveře. Popojde chodbou dál, nahlédne krátce k připravené a ohřáté vířivce, než stočí oči k posteli a k tomu, co je na ní. Je to dechberoucí. Když Kaze před několika měsíci potkal, nikdy by ho nenapadlo, že by byl něčeho podobného schopný. Nikdy. Obrátí k němu svoje černé oči, několika kroky k němu přejde a prudce ho obejme kolem krku, když se na jeho rty vrhne s vášní, kterou snad nikdy nepocítil. Skoro ho u toho povalí, Kaz udělá dva kroky dozadu a hrcne to s ním o zeď, ale Aoi ví, že je terénní, že mu to nevadí. Ať se kdy zdráhal jak chtěl, teď v něm hoří veškerá láska, které je vůbec schopen.

Kaz

Už zase se trochu šíleně usmívá, když vidí, že to na Aoiho udělalo dojem. Moc si přál, aby přesně takto koukal, protože...on je vážně pro něj schopný naprosto všeho a líbí se mu, kdy může testovat své vlastní hranice a snést mu třeba modré z nebe. Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by tohle všechno nechtěl udělat, je to jako když dýchá, stejně jako ona žádost o ruku. Nechá ho se v klidu rozkoukat a krátce se uchechtne, když si vzpomene, že do skříně schoval kytary...no, kdyby náhodou na ně přišla chvíle, navíc představa, že budou spát, no spát asi ne. Prostě by bez nich nevydržel ale kvůli své drahé polovičce by to jistě dokázal. Když si vzpomene, že tu byla možnost, aby odjel na stáž a musel by být bez něj. Naskočí mu husí kůže, jen z té představy. Oplatí mu pohled a chce něco říct, jistě nějakou ideální poznámku ale jen stihne rozpřáhnout ruce a už je natisknutý na zdi.Tak tohle...nečekal. Bez váhání mu začne polibky oplácet s tichým zasténáním, jak moc se mu takové chování líbí. Vůbec nezáleží na tom, jak ta zeď byla tvrdá a že mu málem vyrazil dech, o to víc po něm zatouží. Dokáže to v něm probudit a dělá to hrozně rád. Už má své ruce všude, chce cítit každý kousek jeho těla, prostě všechno, co mu jeho manžel může nabídnout. Už jen když na to myslí, má patrný problém. Po chvíli se musí nadechnout, dlaně už má pod jeh trikem a mne hebkou kůži na bocích.

"Víš...co tak hezké představení, tentokrát bych si kvůli tomu lámat ruku nemusel." Vzpomene si na to, jak se tehdy u něj Aoi svlékal sám a i na to, jak dokonale a sexy přitom vypadal. Nějaká hudba se tu jistě najde. Kazovi se v očích chtivě zablýskne, když si to je představí a v tu chvíli změní svůj názor a přitiskne jej k sobě znova. Ne, tohle si budou asi muset nechat na jindy, teď se nemá šanci ovládat. Ruce mu sjedou na výstavní polovičky a promne je mezi prsty se skoro až zmučeným zasténáním. Pak už blíží k lemu trika a hodlá mu jej hodně rychle přetáhnou přes hlavu a hezky teď už jeho Aoiho vybalí ze všech těch hadrů, být to na něm ani mu nedovolí se obléknout.

Aoi

Vnímá jeho sten, stejně jako jeho ruce všude po těle. Tohle nabralo rychlejší otáčky, než si kdy mohl vůbec pomyslet, ale už se tak dobře znají... a teď jsou navíc manželé, opravdu manželé. Jeho vlastní mysli to zní pořád tak moc neuvěřitelně, pravděpodobně mu to dojde asi za měsíc nebo dva. Je už značně udýchaný, když mu Kaz navrhne, aby mu předvedl svlékací taneček. Na okamžik se na něj podívá tím svým najednou plachým pohledem, ale nakonec přikývne, že teda ano. Dneska se přece nebude ničeho stydět, když je jeho svatební noc. Jenže se k tomu vůbec nedostanou, protože místo, aby ho Kaz pustil a pohodlně se usadil, už se k němu zase tiskne, mačká jeho pozadí, až se mu z toho točí hlava a brzy na to přichází o tričko. Trochu mu to rozčísne vlasy a naskočí mu z toho husí kůže po těle, ale věnuje mu dlouhý pohled s pootevřenými rty, než se od něj nechá zvolna úplně vysvléknout. Už se nestydí tak jako na začátku, moc se mu líbí Kazovy pohledy. Je mu vidět na očích, jak moc rád se na jeho tělo dívá. Kdysi dávno v parku by mu za podobné návrhy vrazil do nosu... teď se tím kochá. Jemně se pousměje, když mu Kaz klečí u nohou, aby ho dostal z nohavic a udělá na něj dvěma prsty svoje malé Pojď sem. Potřebuje přilákat to svoje malé divoké zvířátko, aby mu nevychladl. Pomůže mu i z jeho trička a zamíří s ním rovnou k lákavé vířivce. U ní už se oba zase vášnivě líbají a jsou to Aoiho prsty, které se postarají o to, aby na sobě už taky nic dalšího neměl, než ho vezme za ruku a oba si tam zalezou. Venku je sice vedro k padnutí, ale tady je klimatizace a voda je dokonalá. Nechá ho, aby se opřel a sám si klekne mezi jeho stehna, zatímco se otírá nosem o jeho a příležitostně si krade jeho rty. Nevydrží to dlouho a pravou dlaní ho pohladí přímo v klíně. Nějak ho potřeboval cítit a držet rovnou za... no ano.

Kaz

Nedokázal by to vydržet déle a je rád, že už i ty protivné nohavice stahuje pěkně až dolů. Zůstane ještě chvíli klečet, než pomalu vzhlédne a podívá se na něj zespodu s jasným blýsknutím v očích, měl původně v plánu vtom kleku ještě chvíli zůstat ale ty dva prstíky, tomu přece nemůže odolat. Položí dlaně ze strany lýtek a s tím jak se zvedá hladí jeho hebkou kůži. Je nádherný, to už ví dávno ale ten prstýnek...

"Budeš nosit jenom ten." Broukne rozverně s jistou hravostí, když proplete prsty s těmi jeho a nechá se odvést do koupelny. Na tu vanu se fakt těšil, pravděpodobně se na poslední chvíli, než budou muset pryč z pokoje sem odporoučí i s kytarou a zahraje si v ní. Možná, když bude Aoi spát, jestli teda budou spát...nemuseli by. Nechá se dobrovolně svléknou, byl by blázen, kdyby protestoval a usmívá se u toho spokojeně a už trochu zadýchaně, nejradši by nedělal nic jiného, než se k němu tisknul a to se taky brzo dočká. Jakmile jeho tělo obejme horká voda a bublinky, spokojeně si vydechne a přitáhne si Aoiho blíž k sobě. Opravdu mu chtěl něco říct ale jeho dlaň v klíně mu vymazává veškeré myšlenky, tuhle ale zapomenout nechce. Hraje si s jeho rty, znovu se ozve zatím jen tiché zasténání a postupně se stává hlasitějším.

"Aoi-chan." Zavrní, jeho hlas se odrazí od stěn koupelny. Přinutí se silou vůle přestat přivírat víčka a podívá se mu upřeně do tváře, kterou uvězní ve svých dlaních. Nikomu tohle nikdy nenabídl a od té doby, kdy si prošel tou zlou zkušeností na to ani jednou neměl myšlenky ale teď je to jiné. Aoi změnil v jeho životě spoustu věcí a chce, aby tohle bylo výjimečné jako celý jejich vztah.

"Chci tě." Ozve se jako prví, když dlaněmi sjede po jeho tváři přes krk a zmapuje celou linii jeho těla až pod vodní hladinu a zase skončí na zadních partiích, za které si ho k sobě natiskne a věnuje mu několik polibků.

"Utaháš ty mě a pak já tebe." V očích mu zvláštně zasvítí ale napříč všem pocitům, které se v něm probouzejí a on je nehodlá pustit dál se široce usměje. Dokázal zahnat strašáky i noční můry a teď už zbývá vymazat jen poslední věc a Kaz ví, že nikdo jiný by to nedokázal. Tentokrát je to on, kdy zabloudí dlaní mezi jejich těla a párkrát pomalu přejede dlaní po jeho přirození, než jej zlehka stiskne.

Aoi

V duši ho hřeje to, co mu Kaz řekl o nošení prstýnku. Má rád svoje doplňky, obvykle jich nosí celkem hodně, ale kvůli němu je skutečně všechny oželí a vystaví na sobě jenom ten jeden. 

"Hmm..." Zavrní mu v odpověď, ale není schopný ani přestat olíbávat jeho rty, ani sundat ruku z jeho penisu, který mu do jeho dlaně tak pěkně padne. Přimějí ho k tomu až Kazovy dlaně, které si podrží jeho tvář před očima a on jeho pohled opětuje. 

"Já tebe taky." Potvrdí mu, zatímco se na něj trochu rozverně usmívá a očividně mu zatím nedochází, o čem tu Kaz mluví. Nechá se od něj přitisknout blíž, až voda zavíří, obejme ho oběma rukama kolem krku a znovu chce spojit jejich rty, než Kaz promluví znovu. 

"Utaháme se oba." Slíbí mu, ale teprve pak se zarazí a znovu se mu podívá do očí, teď už maličko zamračeně obavami a s jistou naléhavostí. 

"Kaz-koi, co..." Ať chtěl říct cokoliv, už vlastně odpověď nepotřebuje, protože mu to konečně všechno došlo přesně tak, jak to Kaz myslel. Nadechne se, aby se ho zeptal, jestli je to dobrý nápad, ale ví, že i tato otázka je zbytečná, protože je to absolutní důkaz Kazovy důvěry vůči němu a jeho touhy zbavit se toho nejhoršího strachu, který v životě má. Toho nejstrašnějšího, co se mu stalo, a co mu ničilo úspěšnou kariéru, protože nebyl schopný začít s žádnou kapelou, i když na to měl víc, než kdokoliv jiný. Uvědomuje si to všechno až moc dobře. Nerad by, aby jim to pokazilo zrovna dnešní den, kdyby se jim to náhodou vymklo z rukou, ale byli přece manželé... Nikdy jiný mu pomoct nemohl a proč by se mělo cokoliv dít, když je tu jenom on, jeho Aoi? Věří si na to dost. A tak sotva patrně přikývne a nechá víčka na okamžik klesnout, když ucítí Kazovo pohlazení a následné sevření jeho dlaně ve svém klíně. Jednou dlaní obejme jeho šíji, druhou mu vjede do krátkých vlasů a přitiskne rty na jeho, když ho postupně vtáhne do polibku, který má za cíl trochu ho přimět přestat na cokoliv myslet a jenom ho prožívat. A když získá pocit, že se to stalo, jemným tlakem svých dlaní mu naznačí, že si vymění místa. Otočí se s ním ve vířivce tak, aby mohl sedět a opřít se zády o opěru. Jinak by ho totiž musel otočit a to nechce, na to nejsou připravení, aby na něj Kaz neviděl. Co nejněžněji si ho začne přitahovat na svůj klín a je to nečekaně vzrušující.

Kaz

Trochu nezvykle se pousměje, je v tom něco nejistého, když si vědomí, že Aoi jeho narážku ze začátku úplně nepochopil. V první chvíli ho napadne, že to možná nebyl nejlepší nápad, ne dnes. Jenže kdy jindy? Patřili sobě navzájem, ode dneška už oficiálně a pokud se to mělo někdy stát, chtěl to právě teď. Široce se usměje až ve chvíli, kdy se Aoi poddá jeho dotekům v klíně, maskujíc tak nejistotu v nitru. Pak přijde polibek, který ho nutí přestat přemýšlet a tvořit v hlavě nesmyslné obrazy nebo vytahovat staré vzpomínky. To se trochu změní, když se začnou měnit pozice. Kouše se do rtu a je vidět, že se strach snaží dostat do vedení a on mu to nechce dovolit. Mohlo by se opravdu pokazit hodně a připadá mu, že se to stane. Je trochu jako vyděšené divoké zvířátko, které neví, jestli mu člověk nabízející jídlo nechce ublížit a zároveň ví, že se toho nemusí bát. Usadí se pomalu na jeho klín a všechno z něj opadne v momentu, kdy upře oči do hlubin těch Aoiho. Všimne si vzrušení, které se v nich odrazí a unikne mu sten, jakmile se Aoiho klín dotkne jeho. Nechce už na nic myslet ani nad ničím přemýšlet, vjede dlaněmi obratně mezi černé prameny a uzme si jeho rty v polibku, do kterého dává naprosto všechno, hlavně vášeň, touhu a neskutečné množství lásky. Pohne se v bocích s jasným znamení, že je připravený úplně na všechno zatím co prsty mapuje každý milimetr hebké kůže na hrudi. Rty mezitím pokračuje přes tvář kousek níž a s hravým drcnutím do Aoiho tváře se probojuje až na dokonalou šíji. Tím, jak se na něj vrhl se snaží odsunou myšlenky pryč a nepustit je ven. Sladká chuť jeho kůže mu stačí k tomu, aby se ve svém konání ztratil, další pohyb pánví na sebe nenechá dlouho čekat. Nejspíš by stačil jediný špatný pohyb a všechno by bylo v háji, jenže on ví, že tady se žádného špatného nedočká. Jeho srdce to ví ale hlava se ho snaží přesvědčit o opaku, příšerný souboj ale je přesvědčený, že tentokrát nebude mít problém ho vyhrát, má sebou přece Aoiho, s ním nikdy nic nebude problém.

Aoi

Vidí mu na očích, že není v pořádku, i když ví, že je rozhodnutý. Jeden z nich musí vypadat sebejistě a dneska je to na něm, proto vůbec nezakolísá ve svých pohybech, ani v pevných pohledech do jeho očí. Ono to ani moc nejde, protože pocit, že to v tuto chvíli bude mít v rukou on místo obráceně je velmi opojný. Kazovi to nahoře nečekaně sluší a navíc tam bude mít dostatek volnosti a svobodného pohybu. Dole by si mohl připadat moc uvězněný. Kaz se rozhodne nastolit tempo, u kterého snadněji zapomene a on mu v tom vyhoví, když ucítí pohyb proti svému klínu, stejně jako jeho rty na svém krku. Poslušně zakloní hlavu, aby mu udělal víc místa a sám přesune ruce po jeho páteři až na zadek, který stiskne a chvíli jen tak mne. Jeho tiché povzdechy pomalu plní stěny koupelny a brzy si dovolí i něžné hlazení jeho vchodu. Ví sám od sebe, jak příjemné to může být, jemu osobně z toho skoro stojí vlasy a rozhodně všechny chlupy i ta konkrétní věc v klíně. Musí se nad tím pro sebe usmívat, když si s ním takto hraje a po chvíli zapojí i prsty, které jemně vklouznou dovnitř. Volnou dlaní si přidrží jeho bradu a znovu si urve jeho rty pro sebe, zatímco zrychluje tempo i prohlubuje průnik. A nakonec jeho prsty opustí tohle místo, aby je mohl posunout na jeho boky a posunout je do správné polohy. Neotálí s tím, nemůže. Kaz by si mohl zapnout funkční obvody v hlavě a začít vymýšlet a on mu to dneska nesmí dovolit. Ve vodě to jde snadno, hodně věcí jim usnadňuje a on brzy opře zátylek o měkkou opěru vířivky, když mu celkem hlasitě zazpívá.

Kaz

Chtěl, aby to dneska byla romantika se vším všudy ale je upřímně vděčný, když ho Aoi nebrzdí. Nechává na sebe páchat nezřízené nálety, které možná půjdou i na jeho kůži vidět, jak ji dráždí zuby a nenasytně olíbává. Netrvá to dlouho, než je ovládne absolutní chtíč, který v něm probudil a užívá si Aoiho doteky na svém těle, jenž patřičně komentuje hlasitým vzdechy. Nikdy se nekrotil a teď s tím rozhodně nehodlá začínat. Při doteku mezi svými půlkami sebou trochu trhne, jen krátce a skoro neznatelně, jak se do hlavy na okamžik probojuje plíživý pocit, že by to neměl dělat. Rázem je však dokonale převálcován slastí, kterou mu způsobuje a jeho hlas nabírá na intenzitě. Jakmile do něj pronikne už neřeší nic, existují jen oni dva a nic kolem, možná ještě horká voda, která příjemně uvolňuje všechny svaly stejně jako Aoiho prsty ty konkrétní. Nedá to vůbec žádnou práci se mu podvolit a za chvíli je připravený už opravdu na všechno. Zapře se, aby se zvolna přesunul nad jeho chloubu a začne pomalu dosedat, u toho svírá rameny a zatíná do nich prsty, jak se nedokáže ovládnout. Ten pocit naplnění je neskutečný nedokázal si představit, jak moc příjemné by to pro něj mohlo být. K tomu se přidají i konkrétní body v jeho nitru a náznaky nepříjemných pocitů jsou ty tam. Nevydrží čekat dlouho, chce mnohem víc a k tomu pohled na Aoiho, který zaklonil hlavu. Ne, nemohl by být spokojenější. Už žádné špatné vzpomínky, před očima už bude mít jenom jeho. První pohyb v něm vybičuje další touhu, kterou neovládne a začne se nejprve pomalu pohybovat, aby vzápětí propadl své typické divokosti a ničit sebe i Aoiho. Už neví, kde se ho rty dotýká, chvíli se trefí na jeho rty, v dalším okamžiku už jen na koutek, pak hranu čelisti, aby se zase vrátil zpátky k plným rtům, když si to uvědomí. Zběsilá jízda ale nemůže mít dlouhého trvání. Nedokáže ovládnout narůstající slast, která má za následek výbuch, jak ten největší ohňostroj na světe. Ten jistě pak někde odpálí, až budou všichni spát, nejlíp přímo v hotelové hale. Posledními střípky vůle se donutí ještě k několika pohybům, aby nezůstal u vrcholu sám a vzápětí si odrovnaně opře čelo o Aoiho rameno.

"Dej mi pět sekund a můžeme znovu." Vyrazí ze sebe zadýchaně, několikrát se odmlčí, jak nemůže popadnou dech a má pocit, že se musí každou chvíli udusit ale krásně udusit. Má pocit, že bude potřebovat tak půl hodiny, než se vzpamatuje. Stačí mu však jen jeden pohled a Aoiho a v očích se mu znovu chtivě zablýskne. Tohle ho asi nepřejde ani na padesát let.

Aoi

Sevření svých dlaní na jeho těle nepovolí ani na chvilku, i když sebou Kaz zacukal. Rozhodně mu nechce dát najevo jakékoliv zakolísání a brzy se poprvé v životě ponoří do jeho těla. Je to něco naprosto neskutečného, je to prostě jiné, než opačně a především to je tím, s kým tady je. Nemá teď místo v hlavě na žádné porovnávání, prostě jenom vnímá, že tohle je to nejlepší v jeho životě. Dokazuje mu to i Kazův hlas, díky kterému ví, že to je dobré a že on to prožívá stejně. Všechno co chce, je aby vyměnil všechny zlé zkušenosti za to, že to může být taky dobré, krásné. Jejich první společné krůčky jsou opatrné a on po chvíli hlavu narovná, aby se mu mohl dívat do tváře a sledovat všechno, co se v ní odehrává, ale Kaz brzy zdivočí jako obvykle a přiměje je oba zapomenou na to, že kdy nějaký problém existoval. Už není potřeba na nic myslet, už to jenom prožívá s ním a nechává se hnát tím jeho šíleným tempem, které si nahoře sám nastavil. V tu chvíli je rád, že sedí bezpečně dole, jinak by asi v horké vodě brzy omdlel. Omámeně se usmívá pod jeho rty, které jsou snad všude naráz, vlastní ruce ho neposlouchají, když podobným stylem kloužou po jeho mokrém těle, stejně jako klouže on sám v něm a jakmile pocítí jeho vrchol a horkou tekutinu pod hladinou, stejně jako jeho pokus o to, aby se zvedl ještě několikrát, aby nebyl Aoi pozadu, opravdu to nehrozí a dosáhne svého vlastního vrcholu. Uvolnění a následná extáze, která s ním zazmítá má snad největší sílu, jakou doposud zažil, ale i přes to se k jeho uším probojuje Kazův hlas a on se musí usmát, zatímco se snaží uklidnit prudce se zvedající hrudník. Prohlíží si jeho tvář, zatímco ho konečky prstů hladí po hrudníku a konečně se mu do hlavy vrátí zase to, co a proč se tu stalo. A jak to moc pěkně zvládli. O to víc se mu koutky zvedají nahoru a tváří se opravdu hodně spokojeně. Ani se mu z něj nechce vystupovat, takže zůstává tak jak je, ani nemluví, až dokud to Kazovi nedojde samo od sebe. Jiskřičky v očích si ale odpustit nedokáže.

Kaz

Trvá to nějakou chvíli, než se Kazovi podaří popadnout dech a je si jistý, že se mu

nerozskočí plíce. Je zvědavý, jak se bude s takovým tempem prát za pár let, kdy už nebude nejmladší ale podobné myšlenky si hned zakáže. Tohle bylo prostě nejlepší, co kdy zažil. Pomalu se pokusí narovnat ale teplá voda má vliv i na jeho tělo, k tomu ten výkon a před očima mu tančí hvězdičky, má svůj vlastní ohňostroj a na jeho vrcholu je Aoi, vždycky tam bude. Ani o kousek se neposune, jen se koukne Aoimu do očí a pak shlédne i na jejich klíny, teda spíš na ten svůj, protože Aoiho chlouba je pořád uvnitř něj. Zvedne oči zpátky do tmavých hlubin a široce se usměje. 

"Tobě se tam nějak líbí." Rýpne si do něj se smíchem a zavrtí se v bocích, sledujíc jaký efekt to bude mít. Jak kdyby s tím, co se tu právě stalo, padly všechny zábrany a jemu už nic nepřekáží v tom, aby se vrátil ke svému typickému já. Zavrtí se po druhé a sám už z toho začíná být zase vzrušený, i když měl za to, že to není možné tak rychle. Jenže v té vodě, už na druhé kolo nemá šanci. Kdybych to šlo, tak zůstanou jako jeden po celou dobu.+Pitomá anatomie.+ Zanadává si v duchu, než se pomalu začne zvedat z jeho klína a tahat Aoiho sebou z vody ven. 

"Chci tě vidět, až se mi budeš zítra smát, že si nekecnu na zadek." Ohlédne se přes rameno a cestou do ložnice sáhne po lahvi šampusu, která si doteď hezky hověla u ledu a plácne se jí po zadku v provokativním gestu. U postele sáhne po špuntu, který povolí a nechá jej vystřelit kamsi do prostoru s dalším smíchem, protože se odrazí od lustru a ten zhasne.

"Sabotére." Obviní tu věc u stropu a napije se rovnou z lahve, jak je jeho dobrým zvykem. Pak už mu ke štěstí chybí jen Aoi a ta ho hbitě popadne za zápěstí a stáhne na sebe na postel. Je s podivem, že celou tu flašku nevylil ale pák kapek mu rozhodně uniklo….ehm a nejen ve vaně. Napije se znovu, aby si za šíji přitáhl Aoiho rty a věnoval mu pár doušků, když se na něj napůl překulí.

"Ne, že mě po dnešku budeš strkat dolů pořád." Vyplázne na něj špičku jazyka, když už má ústa prázdná a skloní se, aby jí mohl drcnut do bradavky. Zvedne lahev k jeho hrudníku, než ji začne nebezpečně naklánět.

"Sklenky jsou k ničemu."