Ruki x Reita - Chci. Chci s tím pomoct - Část 2.

(Tělocvična)

Reita

Koutky se mu spokojeně pozvednou, když vidí Rukiho rudé tváře. Tohle se mu líbí, moc se mu líbí, že ho dokáže přivést do rozpaků. Tušil, že jeho maska, kterou nosí je jen hradbou před světem, aby na něj nikdo nemohl a Reita je nejspíš jeden z mála, kdo se pod ni dostal. Ne jen teď ale viděl to přece už u té motorky. Najednou mu dochází, jako by mohl být Ruki uvnitř křehký, že by ho taky mohl rozbít, kdyby šlápl vedle a on opravdu nechce udělat krok špatným směrem. Trpělivě vyčkává, aniž by svou ruku odsunul někam jinam. Taky proč by to dělal, když se mu tam líbí jeho ruce taky a Rukiho klínu…To propnutí a vzdychnutí mluví za všechno. Tohle si nepředstavil ani v těch nejšílenějších snech, jenže se to děje a podvědomě cítí, že by to ani jinak nechtěl. Nikdy nekoukal na kluky, vždycky to byly holky, kdo měl jeho plnou pozornost….ale Ruki, tady je to úplně něco jiného.  Oči se hřejivě rozsvítí, když mu odsouhlasí tu drobnou výpomoc, kterou mu nabídl a dál už na nic nečeká. Jen dovolí svému vlastnímu hlasu, aby se spokojeně ozval, když se Ru konečně trochu osmělí a začne zkoumat i jeho tělo. Prsty už si obratně pohrávají se zapínáním jeho kalhot. Nějakou praxi přece jen má a tak za chvíli povolí, tenhle boj vyhrál poměrně snadno. Jen krátce zapluje dlaní po látku kalhot, přímo na jeho mužství, které několikrát pohladí a pak je začne obezřetně hrnout kousek níž, aby mu dal potřebný prostor a sobě taky, až přijde na to, co má v plánu.  Rty se mezitím skloní k flekatému krku, začíná se mu zamlouvat každý z nich a taky to dá Rukimu patřičně najevo, když si vybírá jen ona místa, která zasype polibky a přeskakuje od jednoho rudého pokušení k druhému. V hlavě si uloží, že až se mu podaří a budou zase sami, přiměje ho k dalším.
"Třeba takhle?" Šeptne tiše do jeho ouška, když sevře mezi prsty jeho chloubu a zlehka se na ní pohne po celé délce hezky nahoru a dolů. Nikdy u toho nebyl ukecaný ale teď ne a ne zavřít pusu.
"Nebo kousek výš?" Pokračuje dál ve své provokaci.
"Copak se děje Ru, kde jsou tvoje rýpavé poznámky?" Dobírá si ho cíleně, když prsty ne moc silně ale citelněji sevře a palcem pohladí špičku.
"Co takhle mi s tím trikem trochu pomoct?" No co, přece se nemá za co stydět ne?

Ruki

Znervózní, když se Reitova dlaň dostane pod poklopec a pak se znovu silně zachvěje, když se ho dotkne přímo mezi nohama. Už tak je to citlivé místo, ale když se ho dotýká někdo další a kromě toho v tom zakázaném prostředí, co je tady, je to něco doslova šíleného. Nechá ho, aby mu kalhoty stáhl trochu víc pod boky, pod hranici jeho pánevních kostí a pak překvapeně vydechne, když se Rei skloní k jeho krku a začne ho zahrnovat pozorností. Svoje flíčky si neuvědomuje, necítí je, ale za to cítí, jak mu naskakuje husí kůže a mrazí ho v zádech z toho, jak je na některých místech doslova přecitlivělý. Unikne mu nový hlasitý sten, když se Reitova dlaň začne něžně pohybovat a jeho dech ho polechtá na oušku. I to reaguje naprosto extrémně a on začíná mít strach, že je takových míst plný a že mu to tímhle tempem potrvá asi tak pět vteřin.
"Uhm..." Přikývne, aby mu dal najevo, že se mu to líbí a neděje se nic nepříjemného, jenže Rei se dostane i k jeho špičce, kterou odhalí a to mu způsobí ohňostroj za očními víčky. Přestává se kontrolovat, a i když k jeho uším doléhá jeho škádlení, není schopný si v hlavě uvědomit, že by na něj měl reagovat. Možná někdy za deset let, až bude ostřílenější a nasycenější. Do mozku se mu probojuje něco o tričku, ani se mu nechce otevírat oči a uvažovat nad tím, co to bylo, ale automaticky se v něm zapne mód svlékání jeho milence, takže ten požadavek splní. Sjede malýma rukama na spodní okraje trika a bez okolků mu ho přetáhne přes hlavu, i když se malý hlásek vzadu v jeho hlavě celkem bojí, kam až by tohle všechno mohlo zajít. Neví, jestli je připravený úplně na všechno a kromě toho v tělocvičně na žíněnce, ale kdyby se ho někdo zeptal teď, asi by Reitu požádal, aby ho naložil na tu svou motorku a odvezl kamkoliv, kde teď spí. To je vůbec krásná představa, nebýt v tomhle ústavu, ale v ložnici svého UČITELE!!! a podívat se, jak vlastně žije, jaké jsou jeho věci, jeho vkus, jeho intimní, soukromý prostor. Kdyby byl dospělý a při smyslech, asi by mu došlo, že se zajímá o mnohem víc, než o jeho ruku, co má teď mezi Rukiho nohama. Znovu ho pohladí po těch dokonalých prsou a zatouží vědět, jaké to je, dotknout se jiného muže tam, co mu teď sahá Rei. Drze sklouzne po jeho břiše, najde droboučké chloupky vedoucí středem rovnou k jeho zbrani a dostat se pod kalhoty na běhání, co jsou na gumu je naprosto jednoduché. Všechno se v něm zatetelí, i když to není kůže. Neběhá na ostro? Škoda. Mírně dlaní trhne, jako by se bál, že přes ni dostane, ale nemůže si pomoct, chce si sáhnout znovu a užívat se tu něžnou tvrdost pod prsty.

Reita

Dovolí si ještě jeden pohyb dlaní nahoru a dolů, když konečně ucítí Rukiho prsty na lemu svého trika. Líbí se mu, že ho připravuje o slova, a že se z něj najednou nesypou žádné uštěpačné poznámky na jeho adresu. Na tohle bude vzpomínat asi vždycky, když se k nim zase v průběhu dne při společných hodinách vrátí a asi se u toho bude pitomě culit. No to si teda zavařil ale to mu taky asi dojde až mnohem později. Musí jeho chloubu bohužel pustit, když mu přetahuje triko přes hlavu ale narovinu, bez něj se v tuhle chvíli cítí mnohem líp. Přece jen by si rád taky užil nějaké ty doteky. Co však nečeká vůbec je, že se Ruki osmělí natolik, aby odvážně sáhl i kousek níž. O něco hlasitěji si vzdychne, když ucítí nesmělý dotek v klíně a spokojeně zakloní hlavu se sevřenými víčky. Tohle bylo příjemnější, než čekal a jeho tělo na to patřičně reaguje. Doteď se celkem obstojně krotil ale stačil jediný byť jen rychlý dotek a je dokonale v pozoru.
"Nekousne tě." Neubrání se další poznámce, když ucítí drobounké trhnutí a tiše se uchechtne. To by nebyl on, kdyby si něco podobného opustil. Hlavně už se nemůže dočkat, až se v jeho kalhotách, začne něco opravu dít. Každé Rukiho gesto mu dává najevo, že se buď zdráhá, protože je, kým je anebo je natolik nezkušený. To první by mu celkem vadilo ale to druhé…po tom uvědomění si musí vzdychnout znovu. Měl by začít přemýšlet nad tím, jak se bude muset přemáhat při tělocviku, že si Ruki možná neuvědomí hranici, kterou budou muset dodržovat ale je natolik sebevědomý, aby a to teď nedokázal myslet. Místo  slov se skloní k jeho rtům znovu a uzme si je v dalším dlouhém polibku, přitom se jeho dlaň začne pohybovat už rytmicky a s jistou pravidelností, aby ho pomalu ale jistě přivedl k vrcholu. Chce si sobecky užít každé zasténání, které způsobí, jak kdyby nikdy nic lepšího neslyšel. Jakmile ucítí, že se Rukiho dlaň dostane až na holou kůži, musí jej na chvíli přestat líbat, aby nechal víčka znovu klesnout a tentokrát zasténal už naplno. Kdyby jen věděl, jak s ním mává…určitě by toho příště zneužil ale…bože, ať to klidně udělá a ne jednou. Tohle zavání neskutečnými problémy a ani si o tom nemá s kým pokecat, tohle se nesmí nikdo dozvědět! Ne, dokud tu Ruki jako student bude.

Ruki

Reita reaguje prakticky stejně jako on sám, takže je to pro něj jistým znamením, že to dělá dobře. Po té jeho poznámce se trochu zastydí, že je tolik nesmělý, ale zároveň to z úst staršího muže zní hodně sexy a sebevědomě a on tam tedy svou ruku zase vrátí. Brzy se zapomene pod náporem jeho intenzivních doteků a polibků, prostě ho jenom drží rovnou za penis a jemně tiskne v návaznosti na tom, co s ním Reita provádí, ale není schopný soustředit se na oboje najednou, až do okamžiku, než se jejich polibek přeruší. Pravděpodobně udělal nevědomky něco, co mu způsobilo silnější slast a Rei to ocení dost hlasitě. Zkusí to znovu a brzy se opět propadne do slastného prožívání toho, co s ním Rei dělá. Nevnímá svoje tiché steny, ani to, jak se jeho tělo pohybuje v souladu s Reitovou dlaní a netrvá to moc dlouho, on ucítí prudký nárůst extáze a doslova vystřelí rukama k jeho bokům, do kterých zatne prsty, aby mu neublížil, jak silně s ním orgasmus zalomcuje. Jeho poměrně hluboký hlas zarezonuje tělocvičnou a následně se jeho tělo silně rozvibruje, než povolí z prvotní křeče a klesne pod ním do žíněnky v uvolněném a naplněném stavu. Ještě dlouho nechává oči zavřené a snaží se vzpamatovat z toho, jaké to je, když se mu věnuje někdo jiný, kdo přesně ví, kam sáhnout. Pootevře unavené a zamlžené oči a vrátí je k jeho tváři. Měl by mu to celé oplatit, ale je pro něj těžké popadnout dech a novou dávku odvahy, když už mu Rei negumuje všechny myšlenky na realitu. Měl by? Chce ještě? Neměli by čistit tu podlahu? Nesměle vrátí ruku tam, kde byla před tím a zkusí to po jeho vzoru, zatímco hledá v jeho očích známky odmítání nebo ukončení toho, co se tu stalo. Ale jakmile ho má znovu v dlani, zintenzivní svůj stisk a za chvíli i rychlost svých pohybů.

Reita

Sám už nechává veškeré uvažování stranou a podvolí se celému Rukiho počínání. Bože, jeho snad ještě víc vzrušuje ta jeho opatrnost, než kdyby mu sebevědomě dělal dobře. Nepoznává sám sebe ale jedno ví jistě, je mu to úplně jedno. Sám si zkušeně počíná, tedy dle svého vlastního názoru a podle toho, co jemu samotnému se líbí a neustává, dokud se Rukiho hluboký hlas nerozezní tělocvičnou. Koutky mu samovolně vystoupají vzhůru. Jindy by možná protestoval, že nepokračuje dál ale momentálně jej plně fascinuje výraz ve tváři pod ním. Tohle vážně dokázal? No tak tohle chce opravdu vidět znovu.  Užívá si všechny detaily, které se mu nabízejí a pomalu povolí stisk kolem Rukiho chlouby. S jistou, trochu egoistkou spokojeností si podepře hlavu o svou vlastní dlaň a nepřestává jej sledovat.
"Najednou celý krotký." Zasměje se krátce a vzápětí mu hlas uvázne v hrdle a změní se v dlouhé zasténání, když si Ruki vzpomene i na něj a pokračuje dál. Pár okamžiků vydrží opírat se o vlastní ruku, než ten boj vzdá a opře se čelem o Rukiho trikem skrytou hruď a začne sténat s jistou pravidelností a v závislosti na pocitech, které mu svým laskáním způsobuje. Mohl se na to vykašlat ale neudělal to a Rei je mu za to upřímně vděčný. Vůbec si není jistý, že by tohle dokázal rozchodit. Tady by nejspíš pomohla jen studená sprcha nebo kamarádka ruka, do té sprchy by pravděpodobně nedošel. Nakonec i jeho slast dosáhne svého maxima a on své mnohem hlasitější steny utlumí v jeho hrudi, do které se opře rty, aby nesténal na celou budovu. Ucítí první záškuby ve svém vlastním klíně a netrvá to dlouho, než se boky propne proti jeho drobné dlani a nechá se smést orgasmem. Přijde mu, jak kdyby byl snad první v životě, tolik ho to sebralo, až se mu před očima zatmělo a není schopný v první chvíli popadnout dech, ani se oddálit či jakkoliv jinak pohnout. Když se trochu probere ze slastného bezvědomí, podaří se mu vysoukat zase na předloktí a kouknout na Rukiho triko.
"Hm asi jsem ti ho přece jen trochu zašpinil." Zasměje se krátce a pomalu mu začne s jistým zaujetím soukat kalhoty zpátky.
"Začnu mít Tetsuyovy tresty rád, pokud budeš zlobit ty." Broukne měkce, když se mírně nadzvedne, aby mohl zapnout knoflík od jeho kalhot. Nechal by ho klidně ještě chvíli bez nich ale…co kdyby je přišel někdo zkontrolovat, to ho doteď ani nenapadlo.

Ruki

Najednou mu to, co s ním dělá, přijde lepší, než deset minut plynulých uštěpačných poznámek, protože to, jak si Rei opřel čelo o jeho hruď a jak se v ní snaží dusit svoje steny, je dostatečná odpověď i satisfakce v jednom. Spontánně zajede prsty volné ruky do jeho vlasů a něžně se jimi probírá, zatímco mu dál dělá dobře, až dokud nepocítí plnou dlaň jeho horké tekutiny. I Reitovi to trvá dlouho, než se sebere, i když netuší nic o tom, co se mu honilo hlavou a jak moc dobré to pro něho bylo.
"Co bys mi taky mohl říct. Celý večer mě pokoušíš." Odpoví mu poněkud ochraptěle. Je to, jako by si vyměnili role. Ru byl hodný a nezlobil a Rei neřekl snad jedinou větu, aby si do něj nějak dobrácky nerýpl. Když se Rei dotkne jeho kalhot, vrhne po něm plachýma očima, protože se automaticky domnívá, že půjdou dolů, ale to se nestane a on je mu za to v duchu vděčný. Asi by to na něj bylo opravdu trochu moc, už tak bude mít materiál na přemýšlení na celé roky. Nechá se od něho obléknout a ani se nechce dívat na to, jak jeho oblečení vypadá, ale v ložnici bude mít dobrou výmluvu před ostatními, proč to tak je. Přece šel uklízet a asi nikdo nečekal, že by na to fasoval obleček.
"To si ale protiřečíš. Když budu zlobit, moje skupina nebude nejlepší." Pronese, když je bezpečně zabalený zpět ve všem svém oblečení a stáhne si tričko trochu níž, jako by snad Rei před chvílí necítil dost. Když se od sebe konečně oddělí a on se vysouká do sedu, chvíli si přijde skoro nepatřičně a vůbec neví, jak by měl reagovat, ale nakonec jdou prostě úplně normálně uklízet tělocvičnu. Udělají toho asi polovinu a i tak je už dost po půlnoci, takže se Rei rozhodne jeho trest zmírnit a poslat ho spát. Pomůže mu uklidit všechny věci, ale u skříňky na náčiní najednou vůbec neví, co by měl udělat, jak by se s ním měl rozloučit. Měl by prostě říct Tak ahoj, otočit se a jít a dělat, že se to nikdy nestalo? Měl by mu zkusit dát pusu, o něčem z toho s ním mluvit...? Zasune dlaně do kapes kalhot a schválně zdržuje, ale v této situaci se doslova topí. Teď půjde sám do své ložnice za ostatníma klukama, bude se mu zdát o tom, co se tu dělo a kdo ví jestli usne a pak? Co bude dělat zítra? Co budou dělat oba? Nic??? Při svých úvahách trochu nešťastně krčí čelo.

Reita

"Já tě pokouším?" Pozvedne Reita obočí, když dostane skoro vynadáno, že za to může on.
"To tys mi zapatlal kalhoty, tak jsem ti to vrátil s trikem." Nenechá si nic líbit ale pomůže mu na nohy a konečně začnou taky něco dělat. Tedy věnovat se úklidu tělocvičny. Stejně mu nejspíš nezbude nic jiného, než to dodělat sám. Na téma skupiny se jen ušklíbne a protočí očima v sloup, protože má v podstatě pravdu. Z jedné strany, by ho nejradši svezl na motorce a mohli by se někde spolu zašít. Z druhé strany pokud bude mít trest, uvidí se taky.
"No tak v rámci toho, čím se živím, bych ti měl poradit, abys byl hodný." Kývne hlavou na potvrzeních svých vlastních slov a začne uklízet všechno náčiní do kumbálu a svůj malý čistící zázrak do skříně, ten nikomu nedá. Otočí se vzápětí, aby nastalo zvláštní ticho mezi nimi a sám si není úplně jistý, co by mu měl říct. Je učitel, neměl by mu nic slibovat a má…a má holku!! Na tohle skoro zapomněl. Vlastně ji teď tak nějak povedl a to samé dělá i u Rukiho, když mu o tom neřekl. Kousne se do rtu a neví, co si teď má počít. Z jedné strany jeho vztah, který se žene do záhuby a z druhé strany něco vznikajícího, teda alespoň u něj, co nemá budoucnost, ne dokud tu učí. Chtěl by se Ru věčně schovávat za rohem a zvládne si držet odstup a dokáže to on sám? Stačí ale, aby Ruki nakrčil čelo a něco se v něm zlomí. Jak kdyby měl problém vidět ho, když se nad něčím trápí. Už viděl mnohem dál, než kdokoliv jiný ví to a…nechce to jinak.
"Ru-chan." Broukne měkce, když mu ukazováčkem pozvedne bradu, aby se na něj musel povídat a nepatrně se pousměje.
"Moc se mi to dneska líbilo." +Neděláš dobře.+ Napomene se v duchu a asi by se měl probrat ale z toho snění fakt nechce.
"Něco určitě vymyslím, když budeš chtít." Svými slovy mu dává jasně najevo, že to rozhodně nemusí být naposledy, kdyby chtěl a tím si geniálně kope svůj vlastní hrob.
"Jen…totiž…" Zamotá se do toho trochu a je vidět, že neví, jak přesně to říct, aby to nevyznělo jinak, než to myslí.
"Nesmí to nikdo vědět...ne, že bych nechtěl ale…" Odmlčí se a zatváří se nešťastně, jak moc by mu to chtěl vysvětlit ale prostě neví jak.

Ruki

Snaží se nevidět Reitu, jak si kouše ret a ticho se natahuje. U toho uklízení si docela popovídali, i když o úplných pitomostech a vůbec ne o čemkoliv ze soukromí jednoho nebo druhého, ale nálada byla prostě uvolněná. A teď... nechá si pozvednout bradu a teprve po tom k němu vystoupá očima a je vidět, jak moc zranitelný teď je. A že stačí jediné špatné slovo, aby všechno pochopil úplně jinak. Ostražitě se dívá do jeho očí, ale nerozzlobit puberťáka je někdy nemožné, když je rozzlobí všechno a každá reakce je ta špatná. Ta první věta ho přiměje nepatrně se pousmát. Jsou na tom tedy stejně.
"Něco vymyslíš kvůli sexu?" Udeří na něj okamžitě, ale očekávání v jeho očích je až dětsky obrovské. Je jasné, co chce slyšet a ani sám neví, kde se v něm vzalo, že to tak je a že to vůbec řekl nahlas. On přece nikoho nepotřebuje! Pak přijde Jen totiž a on se okamžitě zamračí, ale pořád mu soustředěně naslouchá. Jasně, že nesmí... to je jasné oběma. Nelíbí se mu to, ale sklopí oči jako by přemýšlel a pro ten okamžik přikývne. Jak dlouho bude mít tahle dohoda platnost, je těžko odhadnutelné, protože Ruki je někdy jako minové pole. To ale pořád neřeší jeho problém se způsobem, jakým by měl odejít. Ono se mu vlastně vůbec nechce. Pocházel z prominentní rodiny a bylo to vidět na cenovce jeho věcí a na tom, jak si je hýčkal, ale od té doby, co byl dost starý na to, aby se pustil máminy nohy, se za nikým nepřišel pomazlit nebo obejmout. A teď si najednou začne uvědomovat, že existuje člověk, kterému by to dovolil. A ono to nejde. Šlo to, když nechtěl a nejde to, když chce. Naprosto nic není fér! A ticho už se zase natahuje a on tam pořád stojí jako tvrdé Y a nemá se k odchodu.

Reita

Čekal od něj jakoukoliv reakci ale tohle ne. Nakloní hlavu mírně na stranu po jeho otázce o sexu a nepatrně pozvedne obočí. S dlouhým výdechem položí dlaň na jeho tvář a pak s ní pomalu doputuje do dlouhých pramenů až na zadní stranu šíje a za ní si ho přitáhne do náruče, ve které se mu snadno ztratí. Tolik drobný mu připadá, skoro by se nechal unést pocitem, že ho má chránit. Vlastně se jím nechává unášet už od první chvíle, už od okamžiku, kdy na ně dorážel Miyavi.+Ať už to ani nezkouší.+ Snad poprvé v životě má pocit, že by byl schopný dát studentovy ránu, kdyby si troufl příliš. Tohle je pro něj dost nebezpečné ale ač to zní bláhově, on se prostě nebojí.
"Nejenom kvůli sexu." Je to částečně dobírání a  částečně mu tím dává najevo, že to jen o tom pro něj není. Věnuje mu několik krátkých polibků do vlasů, než se odtáhne a tentokrát už si opravdu uzme jeho rty, kterým prostě nedokáže odolat a bude to peklo pokaždé, když se na ně podívá. Už zase má pocit, že se úplně zbláznil ale moc hezky zbláznil. S úsměvem  jej od sebe odtáhne, otočí jej směrem ke dveřím a s plácnutím přes zadek jej vyšle směrem k nim.
"Mazej do postele, než Tě bude někdo hledat." Sám se se založenýma rukama opře o stěnu vedle své skříně a sleduje ho po celou tu dobu, kdy míří z tělocvičny pryč.
"A Ru-chan." Zavolá za ním, než se odmlčí a počká, než se otočí.
"Sladké sny. Myslím si, že vím, o čem se ti bude zdát." Dodá se svým osobitým vtipem a mrkne na něj. Počká. až se zaklapnou dveře a zůstane v tělocvičně sám. Otočí se ke skříňce, vytáhne z ní znovu pastu a vydá se vyčistit i ten zbytek, aby ráno Tetsuya nemohl říct ani půl slova a nechtěl Rukimu vzít ještě nějaké body. A že si to přijde zkontrolovat, o tom není pochyb. Je tam skoro až do rána, než se mu povede všechno dokončit ale místo toho, aby si šel lehnout, si skočí do sprchy a zamíří do svého kabinetu, aby se připravil na další den. Lehnout si bude muset asi v polední pauze, aby neusnul na lavičce uprostřed zápasu, to zvládne; jeden den beze spánku ještě nikoho nezabil. Snad. I přes únavu si udrží dobrou náladu až do chvíle, než se mu rozezní v kapse mobil. Tohle bude muset vyřešit a hodně rychle. Domluví se s Aoim a Sugizem na záskok na celý den, oblékne se do věcí na motorku a vyrazí domů.

Ruki

Jakmile ucítí jeho dlaň na tváři a následně i ve vlasech, všechno v něm povolí, nechá se jím přitáhnout blíž a uzavřít do obětí. Opře si spánek o jeho hrudník, kde cítí jeho zřetelně bušící srdce a na chvíli zavře oči. Konečně se ozve Reitova odpověď,  Rukiho koutky vystoupají nahoru. Ne, že by z té části se sexem neměl strach, ale to si měl rozmyslet, než se začal čehokoliv domáhat, na místo, aby odsud prostě vypadl. Polibky do vlasů jsou velmi příjemné, ale jeho rty jsou ještě lepší a on je najednou vláčný a příjemně unavený, tak akorát, aby se na něj pověsil a usnul ve stoje. Neochotně se nechá odlepit a otočit a pak si skoro poskočí, když ho Rei plácne, až to štípne a on vykročí ke dveřím odsud. Když na něj ale Rei zavolá, skoro to vypadá, že čekal jenom na to a je připravený zase se vrátit. Hledí na něj s pootevřenými rty, než se doslechne to popíchnutí. Zamračí se, zavrtí nad ním hlavou a ukáže mu paroháče. Hned na to mu ale pošle vzdušný polibek a spojenými palci a ukazováčky i srdíčko, zamává mu a zmizí za rohem. Vůbec by ho nenapadlo, že si za něj Rei hodlá dát noční šichtu, myslel si, že prostě Tetsuyovi řekne, že ho sám poslal pryč a hotovo. Do ložnice jde s hlavou v oblacích a když tam vklouzne, všichni už dávno spí, takže se vykrade ještě do sprchy, kam sám bez dozoru vůbec nesmí. Noční dozor na chodbě ho ale nenachytá. Nakonec se vrátí a nechá si zdát sny, které mu Rei prorokoval, když se zavrtá do pelíšku a zatáhne záclonky své postele. Ranní budíček je drsnější, než jindy, a když Reitu po celý den neuvidí za žádným oknem ani na obědě a jinde, začne být rozmrzelý. +Ty se někde couráš, ani neřekneš, kde...+ Brblá si v duchu a k večeru to dotáhne tak daleko, že do sebe drcne na chodbě s klukem z jiné skupiny, stihnou se skoro poprat a jakmile se ho Sugizo snaží postavit  do latě, celá situace vyeskaluje natolik, že ho popadne vzdorovitý záchvat vzteku, kdy se na něj rozkřikne, že ho nic z toho nezajímá ani jeho život a budoucnost ne. U toho převrhne odpadkový koš a skončí v Hydově pracovně s tím nejpodmračenějším výrazem v obličeji. Veškeré pokusy navázat s ním kontakt končí nezdarem a odmítáním, zatímco psychologa propaluje pohledem a odmítá otevřít pusu nebo jakkoliv reagovat. Zdá se, že Hyde ho trestat nechce, Ruki neví, že tuší něco v pozadí, co je toho příčinou, ale pořízení s ním není ani tak a je umístěn na samostatný pokoj, kde bude zavřený, dokud se neumoudří a kde bude jeho jediným koníčkem hora učení, aby nezameškal. Co slyšel ten pokoj už hodněkrát někdo zdevastoval vzteky, nakonec prý snad Hide, ten kluk od nich, ale on dál umanutě sedí na své nové posteli a vyčítá celé zeměkouli, že ho zavřeli na psychiatrii.