Ruki x Reita - Chci. Chci s tím pomoct - Část 1.

(Tělocvična)

Reita

Tak a teď toho měl vážně dost a ještě k tomu jeho příjezd viděl i Tetsuya, no tak to ten pravý. Všechno v něm vřelo a kupodivu se mu všichni klidili z cesty, protože vypadal vážně naštvaně. Tahle hádka byla jedna z těch nejhorších a Reita se mlátil do hlavy, že se domů vážně vracet neměl. Chtěl to dát do pořádku ale jak se zdá, už je to zbytečné. Celý den se neskutečně vlekl a on jen zuřivě pískal další zápasy ve fotbale, které ostatním naordinoval. Však jim taky neuškodí, když se pořádně proběhnou. Nakonec se ale přinutil ke klidu a zbytek dne už se snažil tvářit tak nějak normálně a nedávat na sobě své rozpoložení znát. Vlastně tak, jak ho učili ve škole. Problémy nechat za dveřmi a dál se jimi při vyučování nezaobírat. Dokonce si vyčítal, že to neukočíroval, jenže ho to tak hrozně vytočilo. Má prodat motorku?? No to nikdy! Je ochotný udělat všechno ale tohle? No ani náhodou. Dnes už je opravdu rozhodnutý zůstat tady i přes noc a nejspíš i několik dalších dní. Ještě předtím, než si má odbýt Ruki trest v tělocvičně se převlékne do věcí na běhání a ztratí se na chvíli v blízkých lesích. Prostě to nějak ze sebe potřebuje dostat, aby pak nevrčel ještě na něj. Obzvlášť, když mu nepřetržitě vrní telefon a pípají zprávy, kdy jako hodlá přijít domů. No dneska rozhodně ne! Nakonec se mu jeho běhání protáhne víc, než měl původně v plánu, a když dobíhá ke škole je naprosto splavený a jeho tělo už skoro odmítá poslušnost. Dal si vážně zabrat a je to vidět. Koukne se konečně na hodinky a vidí, že už má pět minut zpoždění. Jestli se tohle Tetsuya dozví, nejspíš ho přetrhne. Nicméně, dneska si to může zkusit. Nadechne se několikrát prudce a donutí se rozběhnout ještě jednou, aby byl u tělocvičny, co nejdříve.  Málem se přerazí, když prudce obíhá roh a uchechtne se sám nad sebou, jakmile málem vrazí do Rukiho, teda nebýt toho, že se přidržel za jeho paže, asi by se vážně srazili.
"Promiň, nestíhám."

Ruki

Původně měl v plánu dělat, že zapomněl, ale to se u trestů od Ogawy moc nedoporučovalo. Pak si vzal do hlavy, že alespoň přijde pěkně pozdě, ale lhal by, kdyby tvrdil, že z matikáře neměl strach i tak. Nakonec tam došel hned po večeři, pěkně na čas, ale ani ho nenapadlo, aby si oblékal nějaké staré nebo pracovní oblečení. Jako většinou má na sobě úzké černé džíny a dost volné černé tričko, které mu sahá pod zadek. Na zádech má obrázek Iam not the mainstream! a s rukama v kapsách se znuděně rozhlíží po stěnách okolo. To dusání by přeslechl jen hluchý, takže se otočí čelem do chodby přesně v okamžiku, kdy zpoza rohu vyběhne Reita, vletí mu rovnou do náruče a oba skoro skončí na zemi. Ruki rozhodně není nějaká hradba, která by ho byla schopná zastavit, ale naštěstí to ukočíroval sám. Chvíli na něj vyděšeně pomrkává a pak si ho celého kriticky prohlédne.
"Koukám. Tím budu mýt tu podlahu?" Naráží na jeho propocené tílko, které by se dalo ždímat a pohledem stoupá od jeho hrudi jen pomalu, protože je tady hodně viditelných a lesknoucích se svalů, které zaměstnaly jeho pozornost. Nakonec však velmi nezaujatýma očima doputuje až k těm jeho a dlouze se mu do nich podívá. Snaží se tvářit jako by nic, ale to jejich poslední setkání mu pořádně vrtalo hlavou. Motorka, snaha pomoct mu se zády, to jak zvláštně se loučili před jídelnou... Něco nebylo jen tak samo sebou! Kysele se ušklíbne. "Tvůj... váš plán vychází skvěle! Celá skupina je v mínusu! Já jsem věděl, že je to pěkný podraz!" Spustí na něj hned na uvítanou, aby si náhodou nemyslel, že ho někdo vyměnil za jiného Rukiho. Pro jistotu se i pořádně zamračí.

Reita

"Ehm, cože?" Zatváří se značně zmateně, když jeho narážku v první chvíli nepochopí, dokonce ho to tolik zarazí, že jej ani nepustí. Až po několika dlouhých sekundách koukne na své tílko a pobaveně se uchechtne, tohle byla trefa do černého.
"To by asi moc efekt nemělo co?" Protočí sám nad sebou očima. Rukiho už trochu poznal, takže měl podobnou poznámku rozhodně čekat.
"Přesně, jak jsi řekl, myslím jen na sport." Odpoví mu nakonec jednoduše a rozhodně nemá v plánu se mu svěřovat, proč se ze sebe snažil vypustit duši, stejně si o něm myslí, že to je to jediné, co má v hlavě; pro tuhle chvíli naštěstí. Zrovna se snaží obejít jej a odemknout dveře do tělocvičny, když na jeho hlavu padne věc ohledně jejich domluvy a to, že to byl jeho úmysl, aby to nevyšlo. Ještě je zády, když se zatváří posmutněle, jen krátce, protože je vidět, že mu jeho úmysly Ruki nevěří a dopálí ho to vnitřně víc, než by si býval kdy připustil. Možná za to může i celý dnešní den. Beze slova otevře dveře do tělocvičny, trochu prudčeji, než měl původně v plánu a rozejde se ke své vlastní skříni v komůrce vedle nářaďovny. Odemkne i malý zámek a vytáhne z něj papír od Rukiho doktora, který se mu přes Hyda podařilo sehnat.
"Tady máš ten svůj podraz." Prohodí ale ne naštvaně, jen tiše a klidně. Dneska není v rozpoložení se s ním hádat, dneska už má hádek plné zuby. Normálně mu ten papír vrazí do ruky.
"Zítra ho vezmi do kanceláře a bude to vyřízeno. Pak už budeš mít jistou úlevu." Dodá ještě s dlouhým povzdechem.
"Pojď ukážu ti, kde je kýbl a hadry a můžeš začít. Jen si dám aspoň suché triko." Houkne, když se otočí ke skříni. Ty trika si pak vypere obě ale rozhodně tu v mokrém chodit nebude. Stáhne plynulým pohybem nátělník z těla a vymění beze spěchu za obyčejné triko bílé barvy,  které má tak akorát.

Ruki

Jo! To mu chtěl taky říct, ale zapomněl na to. Ještě, že si to Reita pamatuje a připomene si to sám! A k tomu se ani nepozastavil nad tím tykáním. Něco je špatně ještě víc, což se mu potvrdí ve chvíli, kdy Reita málem vyvrátí mříž k tělocvičně z pantů a on vrhne na jeho záda trochu zaskočený a lehce ustrašený pohled. Cupitá za ním k té komoře, ale zastaví se v jejích dveřích a očima honem mapuje vnitřek, jako by tady měl Reita žít a mít tu všechny své věci. Sáhne po papíru a vrhne po něm krajně podezřívavým pohledem, než si ho přečte, ale ihned mu dojde, co to je. Cože? Tak rychle? A bez toho, aby šel na jakékoliv vyšetření?
"Tos ho jako podplatil nebo co?" Vypadne z něj zaskočeně, ale s Reitou dneska vůbec nic není, a tak papír přeloží a nacpe si ho do zadní kapsy kalhot. Jemu nesejde na tom, jak bude zítra vypadat, hlavní je to razítko tam. Nakrčí nosík, když mu Rei připomene proč, že jsou tady a loudá se za ním. Trochu doufal, že to dělat nebude, rozhodně ne celé, vždyť tady bude do rána! Jenže už vidí Ogawu, jak běží jako první rovnou sem. Mohl by mu někdo alespoň pomoct?
"A co budeš dělat ty?" Vyhrkne, ale o slova přijde vzápětí, to když si prohlédne jeho nahá záda a svaly, které zahrají na lopatkách. Tohle by mělo být trestné! Jakmile se Rei otočí čelem, polkne a nasazuje výraz Jen tady čekám na ten kýbl. Vykročí poslušně za ním, nechá si to všechno dát, společně s tím dojdou k okraji tělocvičny a když si Ruki prohlédne podlahu, v duchu se mu chce brečet. Tohle mopem nepůjde. Bude muset na čtyři a poctivě rukama. Tohle je práce pro celý tým! Vůbec se mu do toho nechce.

Reita

Nepatrně se mu zvednout koutky, když se ho zeptá, jestli někoho podplatil. Ne, to opravdu nemusel. Stačilo jen pár Hydových známých doktorů, aby se dostal k těm, kteří kdysi vyšetřovali Rukiho. Je to sice starší zpráva ale ta zařídí časem další vyšetření od doktora, kterého má škola nasmlouvaného. Zatím to na jistou úlevu stačí, ředitel si jistě nedovolí ohrozit zdraví některého ze svých studentů, to by tak mohlo být na žalobu. Zrovna si přetahuje triko, když se pomalu otočí a jen koutkem oka zahlédne jeho pohled. Trochu ho to rozhodí ale jen v nitru a ani nemrkne. +Proč na mě tak koukal?+ V první chvíli to vůbec nepochopí ale on si prostě přijde extrémně natvrdlý celý den, prostě není ve své kůži a snaží se, aby to vidět nebylo. Sáhne po kýblu a hadru, aby mu ho vtiskl do dlaně, když se jí letmo dotkne projede jím zvláštní zabrnění, na které zůstane chvíli koukat a musí polknout a zatřepat hlavou, aby se trochu vzpamatoval. Vůbec nechápe, co se to sním děje a není to poprvé.
"Já tě budu nadšeně povzbuzovat." Vrátí mu trochu jeho průpovídky a věnuje mu široký úsměv. Gestem dlaně ho popožene a sám se opře s pažemi založenými na hrudi o žebřiny opodál.+Že bych se ještě trochu protáhl? Bude na mě koukat? Reito!+ Co to s ním dneska je? Takové myšlenky nikdy neměl. Připomene si, kdo je Ruki a hlavní fakt, že je jeho student a stočí na něj pohled, jak se táhne s kýblem a už se chystá na první čáru. Několik dlouhých minut si kouše spodní ret, než sám nad sebou protočí očima v sloup a sáhne do své vlastní skříně podruhé. Tentokrát vyloví bílou lahev s jistým prostředkem, který je jeho takový malý zázrak. Uklízečky už odmítly ty čáry čistit a tak si musel poradit sám. Vezme druhou hadru a vydá se jeho směrem, než se posadí kousek od čáry, se kterou zrovna zápasí, jednu paži si přehodí ležérně přes pokrčenou nohu.
"Máš rád kouzla?" Zeptá se jej s nádechem pobavení v hlase a jak kdyby v jeho přítomnosti zapomínal na všechno špatné, co se dneska stalo, i když si to pořád tak nějak nese uvnitř sebe. Nanese trochu pasty na hadru a párkrát přejede po kousku čáry a ta světe div se, téměř zmizí.
"Co dostanu, když ti to půjčím?" Zeptá se jej s krátkým zasmáním a skoro vypadá jako by byl stejně starý, zas tolik roků mu přece jen není a dřít ho tady taky nenechá. Tetsuya má občas šílené nápady a on s ním ne vždycky přece musí souhlasit. Natáhne ruku trochu za sebe, aby na zázrak nedosáhl jen tak snadno.

Ruki

Ušklíbne se na jeho slova o povzbuzování a klekne si nad první čáru. Namočí ruku s hadrem do kýblu a pokusí se jí vyčistit, ale ta potvora se ani nehne. Chvíli na ni nevěřícně hledí. Věděl, že to nebude snadné, ale myslel si, že to půjde alespoň nějak. Tohle nejde vůbec a tělocvična je obrovská! Začíná se v něm zvedat vlna vzteku, zatne zuby a ještě to zkouší, ale jeho vnitřní já ví, že se odpočítávají vteřiny do chvíle, kdy vyskočí na nohy, kopne do kýble a ztropí scénu hodnou samotky někde v chládku. Krátce před tím se Rei ocitne u něho, on dosedne na paty a podívá se na něj.
"Necháš mě odsud zmizet? Mám!" Chytne se toho hnedka a rozhodně nemá na mysli tělocvičnu, ale celé tohle místo. Je přesně ten student, co si přeje na Vánoce, aby škola vybuchla a on neměl kam jít! Pak ho ale sleduje, jak nanáší přípravek na hadřík a jak to s ním jde snadno vyčistit. Překvapeně pozvedne obočí. Kromě toho Reita najednou vypadá tak podivně v pohodě, na rozdíl od před chvílí. Po jeho otázce nakloní hlavu mírně k rameni a oplácí mu dlouhý pohled do očí. Chce po lahvičce sáhnout, ale Rei mu s ní uhne dozadu a on to zkusí znovu, až má nos jen pár čísel od toho jeho. A pak mu zajiskří v očích. +Co dostaneš? Infarkt!+ Pomyslí si škodolibě a impulsivně přitiskne rty na jeho. Není to typický polibek s jazykem a se vším, ale trvá dost dlouho. S Rukim všechno vnitřně zalomcuje a vyděšeně si uvědomí, že všechno jeho občasné pokukování po některých hezkých klucích má i docela jinou odezvu. Myslel si, že je jen... ehm... všestranně zaměřený, ale tohle...! Kromě toho ta jeho zvláštní teď bez sprchy dost intenzivní vůně... Probere se, hmátne po lahvičce po třetí a sebere mu ji. Okamžitě se stáhne na své původní místo a tiskne ji k sobě jako vlastní dítě. U toho na něj hledí skrz pramínky delších vlasů a čeká úplně všechno.

Reita

Protočí oči nad tou poznámkou o zmizení. Jistě, taky mohl podobnou poznámku čekat, u Rukiho by asi nic jiného přijít nemohlo. Přece jen se ale neubrání, aby koutky na chvíli vystoupaly vzhůru.
"Jistě a já…." Chtěl možná říct něco na ten způsob, že to pak odnese a že si na něm Tetsuya smlsne. Ne, že by se ho bál ale štěkat po sobě taky nechce nechat a mohlo by to dopadnout zle. Má celkem obstojnou trpělivost, ovšem jakmile se rozčílí…no dneska už rozbil jednu předsíňovou stěnu a to opravdu stačilo nebo ne? Nechtěl si dělat problémy ještě ve škole a to ani kvůli Rukimu, rozhodně ne takovéto. Celé to ale trochu nedomyslel, tedy domyslel ale nepočítal s tím, že na něj jeho blízkost tolik zapůsobí. Najednou mu kouká zblízka do očí a nedokáže se od nich odtrhnout, úplně zapomene, že nějakou flašku vůbec drží a jen zírá jak už dlouho nezíral. To ale není konec jeho vykolejení, neuběhne ani sekunda a už má jeho rty přilepené na těch svých a místo toho, aby mu vynadal a odtrhl ho od sebe, jen nechá víčka klesnout a naprosto spontánně mu polibek oplatí. Prostě pohne rty, vycházejíc mu vstříc a přepadne ho nutkání jej prohloubit a užít si tu chvíli ještě víc. Přesně to zabrnění se ozve znova ale k tomu se přidá i plamen touhy, který se rozhoří jako už dlouho ne. Měl by mu vynadat, měl by ho poslat pryč a dát mu jiný trest, aby si zachoval tvář. Místo toho na něj konsternovaně kouká, jak mu bere přípravek a tiskne ho k sobě jako vlastní dítě. Párkrát zamrká, kdy není schopný ze sebe vydat ani hlásku, natož dát dohromady nějakou souvislou větu. Třeba, že se úplně zbláznil a co si to vlastně dovolil.
"Ehm, tak tohle jsem fakt nečekal." Vypadne z něj úplně pitomě a přemáhá uvnitř sebe nutkání po něm prostě hrábnout a udělat to znovu.
"Asi si za to můžu sám co?" Další věta, kterou měl radši udržet v sobě ale prostě se nedokáže tvářit naštvaně, protože to byl ráno a teď se to k tomu ani vzdáleně neblíží.
"Mám chuť se zeptat znova." Tak a teď se už opravdu plácne do čela a radši sáhne po hadru, aby začal čistit čáru a zaměstnal ruce i hlavu.
"Nic jsem neřekl, vůbec nic a netvař se tak." Hodí po něm hadrem, aniž by věděl, jak se Ruki tváří. Právě jako učitel selhal ale úplně.

Ruki

Dochází mu jen hodně zvolna, že Rei těmi rty pohnul a vůbec se nebránil, ale pořád na svých ústech cítí jeho sametovou pokožku a oči sklopí někam ke klínu. Koutky mu krátce vystřelí vzhůru, když místo vynadání zaslechne, že Reitu překvapil. On trochu překvapil i sám sebe.
"Ano, můžeš." Pípne sotva slyšitelně a v duchu rozvíjí pokračování o běhání pod učebnami matematiky, ukazování motorek a polonahých těl... nahlas ale neřekne nic z toho. Jen k sobě dál mačká tu lahvičku a pořád hledí do podlahy. A ujišťuje sám sebe, že to byla jediná správná rukiovská odpověď, přece neobviní sám sebe! Čokoládové oči vystřelí k těm naproti sobě, když z Reity vypadne jakési přiznání a mírně u toho pootevře rty. Teď se doopravdy začervená. Není schopný se ani pohnout, zatímco Reita už se vrhá na čáru, ale brzy je obviněn z pohledů, které ani nevidí a ještě na něm přistane ten hadr. ¨
"Co..." Hrábne po něm a hodí ho hned zpátky.
"Tobě je to jedno, ale tohle triko zůstane čisté!" Rozzlobí se na oko, honem nalije přípravek z lahvičky do svého hadříku a ten po něm taky hodí. Vypukne z toho kočkovaná, kdy nestačí chytat hadříky ani jeho ruce a nakonec se lahvička převrhne a polovina jí vyteče Reitovi rovnou do klína.
"O ou!" Vypískne rozesmátý Ruki, štrachá se na nohy a honem začíná utíkat, co mu nohy stačí, zatímco se pořád řehtá na celou tělocvičnu a ohlíží se přes rameno, jak velký má náskok.

Reita

Ušklíbne se s tichým uchechtnutím, když mu odsouhlasí, že je to vlastně celé jeho vina. Ale moment, on ho přece nepolíbil. Zamyslí se nad tím natolik, že přehlédne hadr letící jeho směrem. Zamračí se, aby se vzápětí rozesmál. Celý den k tomu neměl důvod a teď se tu směje jako puberťák a vůbec mu to nevadí. Nevadí mu, co se před chvíli stalo a mělo by. Nevadí, že se tu řehtá, když si ho Ruki dobírá a mělo by. Asi vrátí diplom a půjde se klouzat na hřiště nebo na houpačku a pak si skočí za Hydem. Ano, to bude asi nejlepší.
"Cože moje kalhoty." Rozohní se naoko, když je má celé od pasty. No a co, že byly zpocené, to neznamená, že je bude mít...no jak kdyby…radši nic. Jenže to už se Ruki zvedá a se smíchem mu utíká.
"No počkej, to tě přijde draho. Já ti ukážu, proč bys měl trénovat." Houkne za ní a hbitě se vyštrachá na nohy, aby jej dohnal.
"Mě neutečeš, to by ani sprinter nedokázal." Křičí za ním se smíchem a dožene ho u jedné ze žíněnek, které nedávno chystali společně. Popadne ho kolem pasu, a i když to neměl úplně v plánu tak tam skončí oba a Ruki  podstatě pod ním. Naštěstí se stihl zapřít o vlastní dlaně, aby ho nerozmáčkl. Tak drobně mu připadá, že by to snad i bylo možné.
"Mám to zkusit znovu?" Broukne tiše, když mu ani nedochází, co to tu vlastně provádí ale prostě si nemůže pomoct.
"Co za to, když tě pustím a nechám tvoje triko na pokoji?" Tak a tohle vyznělo vážně divně. Jenže to by mu muselo dojít a on si to prostě vůbec neuvědomuje, v jeho přítomnosti mu nedochází spousta věcí, třeba, že tohle by se rozhodně dít nemělo. Krátce těkne pohledem od jeho rtů k očím zpátky a pak to prostě udělá. Překoná se silně bušícím srdcem tu drobnou vzdálenost a prostě ho políbí tentokrát on. Nejprve jen opatrně, jako to prve udělal Ruki ale nějak se nemůže přinutit přestat. Za to jistě může přemíra kyslíku z běhání. Ano, to bude ono na něco to přece svést musí.

Ruki

Utíká seč mu síly stačí, ale brzy ucítí Reitovy ruce kolem svého pasu. Přetočí se mu v náručí, jak se mu snaží se smíchem vymanit, ale těžko říct, jestli ho Reita chtěl srazit nebo to byl omyl, skončí oba dva na žíněnce a on na zádech pod ním. Pěkně se toho pádu lekne, i když dopadne do měkkého, protože to by pro jeho záda nemuselo být nejlepší, a tak se ho honem chytne za paže nad lokty a podívá se mu udýchaně do očí. +Cože, co chceš udělat znovu?+ Zeptá se sám sebe v duchu, ale následuje poznámka o tričku a tu ještě pochopí tak, že bude taky znečištěno, a to před tím opravdu nechtěl. Začne se pod ním kroutit, ale je to úplně k ničemu. "Říkal jsem, že zůstane čisté a už jsi mi spodek určitě opatlal tou pastou, co máš na kalhotách." Řekne mu neméně divně, ale je umlčen Reitovými rty. Podvědomě se napne, i když tlačit se proti němu asi není nejlepší nápad a pak jeho učitel polibek prohloubí a zcela nenásilně si probojuje cestu do jeho úst. V Rukim všechno doslova křičí novým ohněm, když tohle pocítí a svá ústa otevře zprvu neochotně, ale je to jen ze strachu a nezkušenosti, než že by měl touhu utíkat a začít na něj křičet, co si to dovoluje. Brzy mu dovolí pár milimetrů navíc a zjišťuje při tom jak příjemné, a především vzrušující, to je. Jeho tělo se pod Reitovým dokonale uklidní a podvolí, zatímco stisk jeho prstů sílí a jeho oči jsou pevně zavřené. Tak dlouho se jenom díval a nalhával sám sobě, že se dívají všichni na všechny, když tu nejsou žádné holky, ale teď mu jeho tělo křičí do tváře, jak je to ve skutečnosti, a že se mu jeho tělocvikář moc líbí. I s tou píšťalkou místo mozku. Což není pravda, ale to nepřizná! Rozhodně ne nahlas!

Reita

Původně se chtěl zasmát Rukiho poznámce o zapatlaných kalhotách, protože to znělo úplně stejně divně jako jeho poznámka o triku. Jenže to by nesměl líbat jeho měkké rty a na nic ostatního v jeho hlavě prostě není místo. Nedokáže vnímat,  žádnou z reálií světa kolem. To, že  jsou v tělocvičně, že jsou ve škole a už vůbec ne, že on je učitel a Ruki student. Jeho tělo jen křičí, že chce mnohem víc a ne jen několik desítek minut, které pro sebe mají. Je to zvláštní, podobnou touhu snad nikdy necítil. Pomalu začne polibek prohlubovat a neubrání se vzdechnutí, když se Ruki v první chvíli propne proti němu. Místo toho, aby ho dostihlo uvědomění, co že to tu provádí, jen pomalu klesne na pravé předloktí a levou dlaní, jejíž paži odlehčí, se prohrábne jeho prameny, které se rozprostírají na žíněnce. Teplo Rukiho těla jej hřeje a on se o  něj prostě nechce připravit. Trvá to dlouho, než se odhodlá od jeho rtů o kousek oddálit a koukne mu zblízka do očí.
"Chtěl jsem říct něco hrozně vtipnýho ale napadají mě samé pitomosti." Broukne sotva slyšitelně, když očima těká po jednotlivých rysech jeho tváře a u toho se mírně usmívá.  Později si bude asi hodně nadávat, co to tady prováděl a s kým ale teď? Má pocit, že takhle by to přesně mělo být a že to vlastně ani jinak nechce.
"Máme práci." Vyjde z jeho rtů úplně nesmyslně vzhledem k tomu, že se začne pomalu zase sklánět a tentokrát jej líbne jen něžně a krátce a pak znovu a ještě jednou, než se v tom začne opět ztrácet a svůj další polibek už prohloubí  a nechá svá víčka klesnout. Musí se hodně ovládat, aby na něm nebylo poznat, jak moc na něj Rukiho blízkost působí a v čem by nejraději pokračoval. Nakonec se ale přece jen dokáže přinutit přestat, i když ho to stojí veškerou vůli a koukne mu zblízka do očí.
"Mám se omlouvat?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím a v očích mu pobaveně jiskří. Což by asi nemělo vzhledem k tomu, že by Ruki taky klidně mohl hned běžet za jiným učitelem a on by měl pravděpodobně vyhazov na hodinu.

Ruki

Povzdechne si, když ucítí ve vlasech Reitovu dlaň a neujde mu ani jeho povzdech. Jejich rty se od sebe dlouho neoddalují, ale ani se neděje nic, co by ho vyděsilo a tak jen slastně propíná nohy v kotnících obuté do venkovních skateových tenisek, až dokud se od sebe neoddálí a Rei nepromluví. Pousměje se, ale uhne před ním očima do strany a dolů, když mu připomene, proč tady dneska vlastně je. Vrátí k němu sklon tváře, když ho Rei líbne, pak znovu a zase, až dokud společně neskončí v dalším dlouhém polibku. Připadá si jako někde na letním táboře, když se holka zabouchne do praktikanta a tajně se sházejí za chatkou, jen s tím rozdílem, že si s tím jeho chaotická, náctiletá a nevypočitatelná hlavinka neumí moc dobře poradit. Znovu se podívají jeden druhému do očí, když Rei připomene, co by mohl nevyhnutelně za chvíli řešit. On to moc dobře pochopil a vlastně ho v duchu označí za odvážného, když si tohle začal s někým jako je on. S někým, kdo ztropí každou špatnost, co může a použije všechno, co ví. Jenže místo slov mu omotá paže kolem krku, mírně nadzvedne horní polovinu těla a znovu ho k sobě stáhne a přitiskne do obětí v novém polibku. Líbí se mu to brnění v žaludku, co z něj má, stejně jako vůně a pocit, že na něm leží něčí váha. On na rozdíl od Reity nic ovládat nedokáže, na to je moc mladinký a v tuto chvíli si reakce svého klína ani dost dobře neuvědomuje.

Reita

Nepatrně se pousměje do jeho rtů, když ucítí příjemnou váhu jeho paží na svém krku a vůbec se nebrání tomu, aby si ho přitáhl víc na své tělo. Spokojeně si vzdychne, když ucítí na svém klíně ještě něco jiného, co jasně naznačuje, jak moc se Rukimu celá tahle situace zamlouvá. Vlastně to tak trochu mohl čekat ale rozhodně jej to potěší. Celé jeho jednání v něm probouzí stále větší touhu nezůstat jenom u toho, z druhé strany má někde vzadu v hlavě i jistou stopku, která jej nutí nezacházet příliš daleko. Jenže ta se hodlá brzo odporoučet k zemi. Má pravděpodobně víc zkušeností, teda co se intimností týče, vzhledem k jinému pohlaví ale tím celá jeho zkušenost končí. Do chvíle před několika minutami by ho ani nenapadlo, že se něco takového může stát a že to bude sakra příjemné. Zmučeně vydechne, když se jeho dlaň doteď spočívající v dlouhých pramenech přesouvá po linii štíhlého a drobného těla až k boku, který už značně roztouženě stiskne, aniž by si to uvědomil prsty zaplují nenásilně po lem trika, které se touto polohou kousek vyhrnulo a je pro něj snazší se pod něj dostat. Dotek na hřejivé, holé kůži jej příjemně zabrní do prstů a on se toho pocitu nedokáže nabažit.
"Ru. Co to se mnou provádíš?" Zeptá se jej měkce, když se rty jemně otře o ty jeho. Skoro to vypadá, jak kdyby on za všechno mohl a Rei k tomu přišel, jak slepý k houslím. Jenže je to on, kdo mu za to nevynadal a jakmile skončili na žíněnkách, neřekl dost a to měl. Správně by mu měl říct, že tohle už se nikdy opakovat nebude. Jeho prsty a teď už i celá dlaň hladí hebkou kůži na boku a bříšku a vůbec se jí z vyhřátého místečka nechce, právě naopak, kdyby na něm z části neležel už ho nejspíš hrne po kousíčkách nahoru. Zatím se to daří jen tak na půl a oči mu k těm místům pomalu doplují, jak si prohlíží celou jeho postavu. +Tak a teď to půjdeme hezky dodělat…a co máš na mysli?Ehm.+
"Chceš pomoct?" Vypadne z něj nakonec a provokativním zajiskřením v očích, když mu plně dojde, co že ho to tlačí do jistých partií a hlásí se o svoje slovo v nastalé situaci.
"Nebo to chceš rozchodit?" Dodá ještě, když se Reita trochu odkloní stranou a jeho ruka doputuje na bouli v Rukiho kalhotách a jemně jej stiskne, naprosto nelogicky vzhledem k tomu, na co se ho ptal.

Ruki

Ten Reitův povzdech s ním zatřese jako náraz větru. Je jasným ukazatelem toho, že Ruki není sám, s kým mávají hormony a touha. Cítí jeho pohlazení na boku i stisk, ale jakmile se jeho dlaň dostane pod látku trička, zpozorní a silně se zachvěje. Trochu zmateně se mu podívá do očí, když mu položí tu otázku, ale vidí jeho hřejivý pohled i to, jak je celým okamžikem pohlcený a sám se usměje. Nikdy by si nepomyslel, že by zrovna on mohl na někoho takhle působit a to zjištění je také velmi příjemné. Vydá jakýsi nechápavý zvuk, když mu Rei nabídne pomoc, ale jakmile dojde na to, že by měl něco rozchodit, konečně mu dojde, jak je vzrušený. V očích se mu objeví náznak zděšení a jistého studu, když střelí pohledem dolů, ale hned na to pocítí taky Reitovu dlaň, která ho stiskne v těch nejcitlivějších místech, která volají po něčí pozornosti. Propne se dozadu, krátce zakloní hlavu a unikne mu poměrně hlasitý sten. Jeho tváře pokryje jemný nach, ale nebrání se mu ani teď, nekřičí, nevzpírá se, dokonce nemá ani jednu jedovatou poznámku. V hlavě si horečně převrací, co by se mohlo dít a co se stane, až odsud odejdou, ale co hrozí jemu? Reita to neřekne, přece neohrozí sám sebe a on to taky neřekne. S nikým se úmyslně nekamarádí. Musel by ho sakra moc naštvat, aby mu chtěl takhle ublížit, ale Rei zatím dělá všechno proto, aby to tak nebylo. Ať už jde o jeho vlídný přístup k němu nebo o ten papír od lékaře a dnešní pomoc s úklidem. Nakonec přiměje svoje hrdlo, aby překonalo úzkost a taky něco řekl.
"Chci. Chci s tím pomoct." Řekne mu tiše, když zčervená tolik, až se mu oflekatí krk. Vůbec neví, do čeho se žene, tohle zná jen od vlastní ruky a pak od jedné holky ze střední, ale začíná se dostávat do rozpoložení, kdy i on zapomíná na to, kde je a s kým. Jako by se potkali před kinem a byli u někoho doma. Napadne ho, že by svoje ruce taky mohl posunout někam jinak a konečně mu přestal mačkat paže, i když se mačkají moc hezky. Dovolí si jimi vyjet na jeho ramena a z nich na prsa. Bříšky prstů přejede přes jeho bradavky pod tričkem. Je to příjemný pocit, je cítit, takže to několikrát zopakuje.