Hide x Reita x Miyavi - Na lízátka už je pozdě, koukám.. - Část 1.

(Hideho hacienda)

Miyavi, Reita

Miyaviho čekala ještě cesta z hotelu, kde strávil nezapomenutelné chvilky se Sugizem zpátky k autu a pak se mohl pomalu vydat do hnízda. Ač byl, jaký chtěl, něco se v něm zvláštně pohnulo, když mířil známou cestou směrem k haciendě. Jenže nic z toho zatím neodkázalo přebít pocity, které měl ze setkání se Sugizem po těch letech. Hnal svého mustanga po cestě hlava nehlava a mohl mluvit o štěstí, že ho nikdo nezatavil, jinak by to odnesl minimálně pokutou. S jeho trestním rejstříkem a pozastaveným papírům…by si šel sednout pravděpodobně znovu, tedy pokud by jim to dovolil. Na jazyku má ještě pořád pozůstatky Sugizovy krve a v hlavě jen jedinou myšlenku a to je touha, se za ním vrátit. Jeho osobní prokletí, kterého se nezbaví, ani nechce. Smykem zastaví před bránou haciendy, pod koly se zvedne oblak prachu a zastíní balónky vznášející se ve vzduchu nad kovem. Aniž by si to uvědomil koutky se mu vyhoupnout vzhůru, znamená to totiž jediné a to, že je Drak zpátky v hnízdě a čeká na něj. Vystoupí z auta, opře se na několik okamžiků předloktími o kapotu, aby si to celé prohlédl a nakonec s prásknutím dveřmi vyjde vstříc otevřené bráně. Zkoumá očima detaily, ale skoro to vypadá, jak kdyby se za těch deset let vůbec nic nezměnilo. Hacienda neutrpěla a jakoby nepoznala, jak dlouho byli všichni pryč. Nestačí překročit ani pomyslný práh a zpoza rohu vyjde Reita a za ním i Hideho kluci, kteří chtěli vidět, kdo to s takovým rachotem přijel. "Všichni tu na něj čekají, pivo teplá a on si uráčí přijet až teď." Ozve se pobavený hlas Reity, který jistým krokem kráčí jeho směrem a u toho se pobaveně šklebí. Jedině oči, které svítí z popálené tváře, dávají najevo, jak moc je rád, že ho vidí. Samozřejmě by to nahlas nepřiznal, některé věci se zkrátka nemění. Jedna z věcí, které se ale změnila, je maska, která na jeho tváři už hezkých pár let není. Sundal ji krátce po Miyaviho uvěznění a zařekl se, že už ji nikdy nenasadí. Po tom všem, co se stalo, mu to přišlo jako ta nejmalichernější starost, se kterou by se měl zaobírat a už se tak nestalo. Měl možnost si nechat svou tvář dát dohromady, plastika by jistě zachránila hodně ale to nechtěl. Stal se fénixem, každá linie tetování, které měl nyní v celé své kráse na zádech, se vtiskla do jeho duše, stejně jako soužití s Hidem, ze kterého ani na chvíli plamen nezmizel.
Před jejich odjezdem do slunné Itálie instruoval svou provozní v klubu, aby dohlížela na všechno, dokud se nevrátí. Změnil majitele ale jen na oko a on jej řídil jen díky mailům ze šifrovaných adres. Ani on ani Hide nestáli o to, aby kdokoliv vypátral jejich kroky. Hide vlastně v prvních dnech nestál o nic a Reita samozřejmě zůstal po jeho boku, když v krátkém časovém úseku přišel o oba bratry. Uruhu mu vzal Král a Miyaviho vězení, ve kterém měl skončit on sám. V Itálii se jim dařilo. Reita využil svých zkušeností a nakonec se mu podařilo vybudovat několik podobných clubů jako tady a Hide zatím úspěšně laškoval s italskou mafií i jemu se zkušenosti náramně hodily. Ale ani jeden z nich nepochyboval, že se jednoho dne vrátí. Jak by taky nemohli, když tu nechali svého bratra. Hide byl celou cestu snad horší, než oba kluci, jejichž hlavní starost byla, čí bude jaký pokoj po Reitově vyprávění a málem neskončilo jen u hádek. Neustále poposedával a slavil už dopředu, kdyby náhodou samozřejmě. Teď pravděpodobně stavěl slavností pyramidu z holek, které se tu objevily ani nevěděl jak. Nebo to si aspoň Rei myslí. Všechno proto, aby návrat Miyaviho měl grády, jak se na Draky sluší a patří. Jak si myslel, že by se mu to mohlo líbit. Ani jednoho z nich by ani ve snu nenapadlo, že o holky už Miyavi dávno nestojí.
"Jak zrovna Tobě může zteplat pivo? Jestli jsi na tom až tak špatně, měl bych tě radši s láskou podříznout a ušetřit ti trápení." Prohodí Miyavi se svým typickým šíleným smíchem a podá Reitovi ruku, za kterou si ho přitáhne do obětí a hezky po chlapácku ho poplácá po rameni.
"Když to bude s láskou….Vítej mezi živými, Miy-kun." Prohodí nakonec Reita bez dalšího dobírání a odtáhne se od něj na délku paží, aby si ho mohl pořádně prohlédnout.
"Vypadáš zachovale." Složí mu první kompliment, po kterém vyfasuje prostředníček.
"Ty pořád stejně pomuchlaně." Odpoví mu Miyavi bez váhání a zvedne pohled přes jeho rameno, aby vyhledal své dva synovce, se kterými čas udělal hotové divy a kteří postávají o kousek dál.
"Na lízátka už je pozdě, koukám." Broukne Miyavi pobaveně a má, co dělat, aby byl vůbec schopný slova, protože ať je to jak chce, chyběli mu, všichni do jednoho, jeho rodina.

Hide

Odejít do Itálie nebylo vítězství. V jeho očích to nebyla ani prohra, protože on uměl trpělivě čekat na svou šanci, ale v situaci, jakou nastolil Gackt, nebylo možné dál vychovávat syny v bezpečí. Rodina, kterou získal, pro něj v tu chvíli byla daleko přednější, než fakt, že si nenasadí korunu. Byl velmi mladý a věděl, že jeho čas ještě přijde. Když se vrátili do Japonska a dozvěděli se o útoku na Gacktovu dceru, všechno se v něm jenom utvrdilo. Ani Itálie nebyla klidným místem k životu, ale nic nedosahovalo takových rozměrů jako tady. Kluci vyrostli, bylo jim dvanáct, měli dokonalou výchovu i školu, a i když hodnota Hideho jmění trochu klesla, nijak to nepocítili. Reita zůstal s ním celé ty roky, často byli zdrojem narážek a posměšků, dokud jim neudělal přítrž svou zbraní, ale na tom nesešlo. Čím víc let uplynulo, tím víc se vztah mezi nimi upevňoval a Rei řídil spoustu věcí v jeho domě, včetně finančního obratu. Bylo z něj sexy zvíře, na které byla radost pohledět. Jakmile společně vstoupili do haciendy, kterou už si kluci ani nemohli pamatovat, dopadla na něj všechna nostalgie. Několik desítek minut nedokázal nic, než se procházet kolem bazénu a baru a především vnitřně trpět za každou minutu, kdy se za něj Miyavi obětoval. Tak jako celých dlouhých deset let. Posílal mu do vězení co jenom mohl, ale co to změnilo? Že měl lepší zubní pastu? Že si mohl dovolit víc čistého oblečení? V ten den, kdy měl přijít domů už hacienda dávno žila, byla uklizená, plná mužů, kteří mu zachovali věrnost a taky kurev, které sehnali kdo ví kde. Tak jako dřív… Musel zjistit, kdo vládne které čtvrti, kteří policajti, ještě dělají a kteří ne, kdo přeběhl a kdo ne… nebyla to snadná práce. Všechno bylo jiné, některé podniky neexistovaly, jiné vyrostly, a všude vládli Číňani. Gackt měl pořád neochvějné postavení, ale přerůstali mu přes hlavu a jeho pozice byla vystavovaná útokům každý den. Hořké vítězství. Kdyby měl rozum, už by se nikdy nevraceli, ale nemohl přenést přes srdce, aby si jejich Tokyo vzal někdo cizí. Tady šlo o čest! Samozřejmě, že mu nachystal oslavu, hodnou jeho návratu, s hodně velkým množstvím alkoholu, živou kapelou, spoustou holek a kde čeho, co měl kdy rád. Nakoupil mu spoustu oblečení a nových hraček, sehnal někoho na mučení, všechno, aby mu udělal pomyšlení. Když se začne blížit hodina H, konečně začne získávat lepší náladu a odstín. V posledních hodinách ho totiž zaměstnávalo také pátrání o tom, jak si stojí Uruha, co je teď vlastně zač, a když našel v novinách fotku v bílém kimonu a rudých špercích, jak se tam usmívá vedle svého… radši to zmačkal. Brzy ale uslyší hlas Reity a ano… taky jeho hlas. Vstane a vykročí k bráně, ale jen pomalu a potichu, zatím je pouze poslouchá a sám stáčí oči na své syny, když si jich Miy všimne. Kluci nezůstali ušetřeni žádného jeho vyprávění ani fotek, i když si sami téměř nic nepamatovali. Do hlavy jim ale jasně vtloukl, jak moc je pro ně tahle osoba důležitá a teď sledoval jejich zvědavé a trochu nejisté pohledy, když se ten vysoký a vězením ukovaný muž ocitl doma. Změnil se… Hide to viděl, vnímal a cítil, jak mu to bere další kousek duše. Nakonec se pohnou současně, jako by byli naprogramovaní, však jsou to taky dvojčata, dojdou k němu, ukloní se a pak ho jeden po druhém obejmou, aby ho přivítali doma. Hide se konečně pohne vpřed a pomalu rozpřáhne ruce, když se mu konečně podívá do očí. Ty jeho se okamžitě začnou plnit slzami. Uzamkne ho doslova do medvědího obětí, které nemá konce, možná ho rovnou rozdrtí na místě. "Zavřeli tě do klece jako zvíře… tvoji křehkou duši..." Broukne.

Miyavi, Reita

Reita moc dobře věděl, co všechno Hide od svého příjezdu stihl. Sám taky nezahálel a snažil se obnovit své vlastní kontakty. Známé podniky, známé tváře, které si ho pamatovaly a taky....Ano, ptal se na Kaie. Někde hluboko ve své hlavě jej měl zakořeněného jako přítele a to se ani s lety nezměnilo. Vybrali si každý svou stranu ale to přece neznamenalo, že by na něj kdy zanevřel. Překvapilo ho zjištění, jak si žije a s kým. Takže proto se k němu tehdy nepřidal, nepochybuje o tom, že už v tu dobu měl důvod s ním zůstávat a teď se to jen potvrdilo. Vypadal opravdu dobře i s Tygrem po boku. Rei ustoupí o krok stranou, když se kluci pohnout směrem k Miyavimu a dá jim potřebný prostor. Je to přece jen jejich strýček a on nepochybuje, že si k sobě zase najdou cestu. Oči z poznamenané tvář střelí krátce k příchozímu Drakovi, který samozřejmě nemohl zůstat stranou. To, co uvidí v jeho očích jej zasáhne plnou silou, jak kdyby se vrátily roky po uvěznění Miyaviho. Teď bude všechno jinak, ví to. Nepatrně pozvedne koutky, když sklopí pohled k zemi a dá jim patřičné soukromí. Miyavi přes svou povahu věnuje klukům úklonu zpátky ale jakmile obejme prvního zaboří tvář do jeho ramene a nitro se rozechvěje. Pro něj byla rodina vším, vždycky věděl, že se za ni postaví ať se stane cokoliv, bral dvojčata za vlastní, stejně jako Hideho a i Reitu, už k nim patřil. Tiskne víčka k sobě a nechce jej v první chvíli pustit, tak moc na něj všechno dolehlo. Bez váhání si přitáhne i druhého do obětí a mačká je chvíli oba dva, než se donutí vzhlédnout, až si je jistý, že se fakt nerozbrečí. Je přece chlap to zvládne. Su by se mu hrozně smál, kdyby ho viděl, to on ví. A je zase myšlenkami u něj. Kruci. Do jeho zorného pole se dostane Hide a pocity jsou zpátky v plné síle a to si říkal, že to zvládne. Vidí jeho náruč, vidí všechno v jeho očích a musí dlouze vydechnout, když se ocitne u něj v náručí.
"Hide..." Chtěl přidat oslovení ale hlas se mu regulérně zlomí a přitiskne si ho víc do obětí. Žádná z jizev, kterou má ani ta na tváři by nevyvážila bolest z let bez nich. To neskutečné mučení za mřížemi, ten pocit, že nemůže utéct a počítání dní, které je od sebe dělí. Trpěl zavřený v kleci, nemohl roztáhnout křídla a stejně má pocit, že bez jisté osoby už létat vážně nebude. Odtáhne se po dlouho době na délku paží a prohlíží si ho do jediného detailu.
"Už se to znovu nestane." Ujistí ho a nejspíš jen Hide bude vědět, co tím myslí. Kdyby měl jít do vězení podruhé...ne, to už nikdy neodpustí.
"Chci pít, hrozně moc chci pít." Utrousí s pozvednutím koutků v šíleném úsměvu a popadne jej kolem ramen, v jeho očích však zůstává zvláštní stín a on ví, čí je. Už to jinak nebude. Projdou haciendou, když uvidí muže klečet na zemi se svázanýma rukama za zády, stejně jako nepřeberné množství holek stejně se k nim nevydá, zajímá ho v tuhle chvíli jen flaška. Potřebuje to nutně přepít. Částečně se z něj stal jiný člověk, trochu samotář, i když to byl tak trochu vždycky, když se zavíral ve svém pokoji a hrál si a hlavně si uvědomil, co je pro něj důležité. To mučení si neodpustí ale někde pěkně v klidu a o samotě, až bude moc do kůže vyrývat ony iniciály, které ho nyní pálí v hlavě a dá mu pocítit bolest z odloučení.
"Už sis ho aspoň vzal?" Zeptá se Hideho pobaveně.
"Byla by z něj pěkná nevěsta." Kývne hlavou směrem k Reitovi a zhluboka se napije z flašky.

Hide

Ještě dlouho se dívají jeden druhému do očí a on přikývne, že doopravdy rozumí. "Už nedopustíme, aby k tomu kdokoliv dostal příležitost." Slíbí mu, když všichni společně vykročí k bazénu a k baru u něj, kde pobývali nejraději. Už je zase léto a teplo a kluci se samozřejmě dožadují povolení ke koupání. Je tady dokonce i Ayane, která předstoupí před Miyaviho, také se mu pokloní a uvítá ho doma. Tak trochu jim všem nahrazuje matku. Jediná žena, kterou kdy milovali, a která jim byla stejně věrná, jako si byli všichni navzájem. Jakmile dojde na svatbu, Hide trochu přistiženě střelí pohledem k Reitovi a zase zpět a jako by si odkašle, čím dá jasně najevo, že nevzal.
"Neměl jsem svědka..." Zamumlá neprozřetelně, ale pravda je taková, že o něco podobného by Miyaviho nepřipravil. Kdyby to tedy plánoval a on… ne, že by nechtěl… znovu loupne očkem po Reitovi, co on na to, ale raději se odplíží k baru míchat drinky. S Miyavim se chce mezitím pozdravit velká spousta lidí, jeho mužů, kamarádů a taky holek, co je míval rád, i těch nových, co o něm jenom slyšely. Hide ho nechává a od baru pozoruje jeho obličej a to tetování, co má na něm. Proč orel nosí hada? V tom rozhodně něco bylo a jediný had v Tokyu byl z hnízda, které mu už jednoho bratra vzalo. Co po něm chtějí, obrat ho úplně o všechno? Vždycky byl na tyhle vibrace citlivý, málo kdy se pletl a čím víc Miyaviho pozoruje, tím podezřívavěji mhouří oči a hlava se mu vaří kvůli tomu, o co tady jde. Bude k němu otevřený, když se ho zeptá? Kluci už jsou v bazénu, cákají po sobě, perou se a užívají si chvilek, kdy se nemusí chovat spořádaně. Nakonec Hide umíchá drinky pro ně tři, donese je Reitovi i Miyavimu a obsadí jedno lehátko. Samozřejmě jako vždycky navlečený v mikině, jen tahle je maskáčová. Gestem dlaně nechá zajatce odvést z očí, aby tady nepřekážel a místo něj nechá přinést všechny Miyaviho dárky.
"Podívej, co jsme ti všechno koupili." Vypadá to, jako by vykradli obchoďák, protože Miy neměl doma nic. Museli sehnat i jeho oblíbený parfém, spodní prádlo, prostě všechno.
"Kluci ti vybrali meč na aukci." Poukáže na pouzdro navrchu, které jasně hlásá své stáří. Meč má značku, podpis mistra, který ho před čtyřmi sty lety vyrobil. Radši nedodává, kolik ho stál. Ti malí hajzlíci vůbec neznali cenu peněz!

Miyavi, Reita

Miyavi se uctivě ukloní Ayane. Jestli měl někdy úctu před nějakou ženou, byla to právě ona, která vychovávala kluky a vlastně tak trochu i je, tedy spíš jeho ale to by samozřejmě nikdy nepřiznal. Miy se začne culit, když očividně uhodil hřebíček na hlavičku a vidí, jak se Hide cuká. Hodí po něm výrazem lepší výmluvu nemáš ale pak se rozesměje. Opravdu, upřímně a trochu šíleně.
"Teď už toho svědka máš hm." Neodpustí si dobrácké rýpnutí ale to už se Hide odporoučí k baru a jde jim namíchat drinky. Zdrhl, jak malý kluk a Rei se tváři podivně taky a culí se a pochechtává nad Hideho útěkem. Copak je to nikdy nenapadlo? Jeho to napadlo, už před deseti lety a byl přesvědčený, že se to jednou stane, jenže osud tomu zamýšlel úplně jinak. A teď, když je Drak zpátky? Copak mu může říct, že by si nejradši vzal Hada z doupěte Démonů ale zůstal věrný Drakům. Heh, je šílený ale až tak nejspíš ne. Nechá pár holek, aby se vystřídalo na jeho klíně, a které trochu zmateně odchází, když se nedočkaly přivítání hodné Miyaviho, starého Miyaviho. Ví, že se chová jinak ale nedokáže si pomoct. Rozběhne k bazénu a prostě do něj po hlavě skočí a ošplíchne i kluky se smíchem. Voda ho snad trochu zchladí. Rei se mezitím přesune na jedno z lehátek a kouká na Hideho, vidí ten pohled. Za ty roky už jej zná moc dobře. Nadechuje se, že se ho zeptá ale to už je zpátky i Miyavi a nechce jej zatěžovat svými myšlenkami. Dostane spršku a skoro uraženě se na Orla podívá, co blbne ale vzápětí se začne usmívat.
"Je tam toho spousta, nějaké hračky." Pobízí ho Reita a sleduje, jak se Miyavi zvedá a rozbaluje jeden dárek za druhým, tváří se u toho, jak malé dítě. Pak přijde na řadu meč, už je samozřejmě ošplíchaný svým oblíbeným parfémem a triko vymění za nové s nápisem Podej mi ruku! a pod tím je vyobrazená uřezaná dlaň. To se mu asi líbilo nejvíc. Ani si neuvědomí, že svým převléknutím odhalí, kam až nové tetování sahá, stejně jako nezměrný počet jizev, které si způsoboval sám. Obhlíží meč, po kterém zvědavě sáhne a vysvobodí jej z pouzdra. Prohlíží si ho se zvláštním šťastně šíleným odleskem v očích a nemůže se nabažit očividně velmi precizně provedeného ostří. Rozhlédne se kolem, pár holek, které o něm jen slyšely ustoupí dozadu a jemu pohled padne na místo, kudy odcházel zajatec. Ohlédne se s blýsknutím v očích k Drakovi a zmizí za rohem.
"Teď ho neuvidíme týden, pokud to krysa vydrží tak dlouho." Zhodnotí Rei, když se pohodlně rozvalí v nátělníku na lehátko, vyměnil ho za triko, protože je fakt horko a založí si ruce pod hlavou. V hlavě si přebírá Miyaviho nové tetování, kde a jak k němu přišel a hlavně proč.
"Tak nebyl svědek hm..." Rýpne si do Hideho Rei s krátkým zasmáním a je vidět, že ho tohle téma celkem zajímá. Ne, že by se musel nutně ženit, jemu ten kousek papíru nějak zvlášť nechybí ale to jak se u toho tvářil Hide...Byla by hrozná škoda toho nevyužít.
"Hide-chan, ehm." Začne pomalu a chce narazit na výraz, který měl u baru.
"Něco se ti nezdá?" Zeptá se ho narovinu, když momentálně nemají ničí pozornost a upřeně mu kouká do tváře. Už má radar na jeho myšlenky, snad. Navíc je zvědavý, jestli je napadlo to samé.

Hide

Kluci se chvíli cachtají v bazénu s Miyavim. Z počátku jsou trochu zpátky a rozpačití, očividně nevědí, co si smí dovolit a co ne, ale nakonec se otrkají a brzy vypukne vodní bitva. Pak se všichni vysoukají na břeh, Ayane podá klukům osušky a společně nakukují Miyavimu přes rameno, jak se mu dárky líbí. Celí se tetelí, co řekne na ten hlavní od nich. Jde jim vidět na očích, že tolik dárků po hromadě nikdy neviděli, a že by se nezlobili, kdyby je taky dostali. Hide se posadí na lehátko vedle Reity a dál upírá upřený pohled na svého bratra, zatímco upíjí ze skleničky. Jak dojde na výměnu trička, žádná z jeho nových ozdob mu neunikne. Zná jeho tělo až moc dobře, než aby zapomněl, jak vypadalo před tím. Je mu jasné, že tolik malých jizviček mu nejspíš neudělal nikdo druhý, ale co má znamenat to tetování…? A jak dojde na meč, zvedne koutky nahoru, protože vidí, že se mu líbí. V ten okamžik jim Miyavi uteče a kluci otevřou pusu a úsměv jim trochu upadne. "Vůbec nic na to neřekl, ani díky." Rozhodí rukama Hide mladší a vymění si pohled s bratrem. "Poděkuje vám později, líbil se mu, věř mi. Teď padejte uschnout. Támhle, ať vás mám na očích." Řekne jim a kluci se rozvalí o hodný kus dál na lehátka na slunci. Hide ještě chvíli sedí mlčky, než se ozve Reitův hlas a znovu dojde na svatbu. Otočí k němu svoje oči a zvláštně se pousměje. Chvíli si prohlíží jeho hrudník v tom tílku, svaly se mu pěkně lesknou na sluníčku a většina holek si nehlídá oči, a to ani před ním. Naštěstí není v náladě, kdy by mu to vadilo.
"Ty se chceš vdávat?" Schválně použije tohle slovo, aby si osahal nebezpečný terén. Vzal si Gackt Uruhu? Neslyšeli o tom… ne, že by na tom záleželo. Nechce nikoho jiného, ví to, nemusí nad tím přemýšlet, jen byl v tomhle typický chlap. Jenže Rei se po chvíli ozve znovu a úplně jiným tónem hlasu. Znovu vystoupá očima k těm jeho a po tváři se mu rozlije zvláštní, hřejivý úsměv.
"Nikdo jiný na světě mě nevnímá tak dobře jako ty." Řekne a chvíli mlčí, než stáhne mírně obočí a přikývne.
"Hai, a není to jen těch deset let, co musí nutně zanechat stopu. Je myšlenkami jinde… úplně jinde. A ten had… ten tam není jen tak. Miyavi nikdy nedělá věci jen tak. Nelíbí se mi to. Věřím mu, ale nelíbí se mi to." Řekne mu naprosto na rovinu, najde jeho dlaň a pevně ji stiskne, jako by se tím mohl ujistit, že Rei mu neuteče. Kluci se po nich otočí, zamávají jim a řeší něco ve svých mobilech. Nepřítomně jim mávne zpět a znovu usrkne drink.

Miyavi, Reita

Rei se krátce a tiše uchechtne, když Hide přijatelně vysvětlí klukům, jak se věci mají a pak je přísně pošle uschnout. Mohl by jej přitom pozorovat hodiny, za ty roky to ani trochu nepřešlo. To je ta stránka, kterou na něm miluje úplně nejvíc. Někteří ho obdivovali za jeho schopnost vést mafii i přes svůj věk, jiní za jeho občas nemístné činy ale on nejvíc za roli otce, kterou i přes okolnosti dle jeho názoru zvládal bravurně. Krátce se koukne do svého drinku, než se napije. Už si zvykl na podobné kombinace a ani se neošije, není přece žádná slečinka, i když to Hide svým vyjádřením naznačuje.
"Já ani nevím asi jsem na svatbu ještě mladý, nemyslíš?" Dobírá si jej nazpátek, záměrně ignorujíc špatné označení a v očích mu zajiskří.
"Myslíš, že by mě někdo zvládl okroužkovat?" Prohlédne si svou vlastní ruku, jak kdyby přemýšlel, jestli by se mu ten prsten hodil k celkovému image. Pak ale přijdou na řadu vážnější témata a on trochu poposedne na lehátku. Usměje se vřele a vlastně i něžně, když Hide popíše naprosto dokonale jejich vztah. Ano, byl na něj nalazený už hezkých pár let a byl za to rád, protože v jeho náladách bylo opravdu těžké se vyznat. Bral to jako výzvu a to, co rozhodně chce pochopit.
"Nikdo jiný by to ani nedokázal, trochu to trvalo ale..." Vyslechne si celou jeho myšlenku a bez váhání mu stiskne jeho dlaň zpátky. Však on moc dobře ví, jak těžce nesl odchod Uruhy, a když mu vězení vzalo i Miyaviho....Ne, dle jeho názoru si Hide takový osud nezasloužil. Reitův pohled na mafii se za těch deset let dost změnil.
"Všiml jsem si, že se něco děje. A taky si nemyslím, že za to může jen vězení." Souhlasí s ním s kývnutím hlavou a podívá se směrem, kudy Miyavi odešel.
"Miyavi by nás nezradil, nikdy...a taky by ti nelhal, to vím, pokud se zeptáš na přímo Hide-chan. Ale někoho nebo něco má v hlavě, o tom není pochyb." Palcem přejede po hřbetu jeho dlaně a chvíli se odmlčí, než dál pokračuje.
"Běž a zeptej se ho, jinak nad tím budeš přemýšlet pořád a nedá ti to spát. Jak pak budu hlídat tvůj spánek hm?" Vystoupá dlaní přes paži navlečenou v mikině až ke tváři a do vlasů, kterými krátce propluje prsty a v očích mu plamenně zasvítí.
"Potřebuješ zahořet, aby to vidělo celé Tokyo, se starostmi se špatné létá." Dokončí tiše a s hlavou nakloněnou mírně na stranu, když periferně zahlédne přicházejícího Miyaviho. Přejede palcem přes Hideho rty, než se znovu pohodlně položí a upije ze svého drinku.
"To ti moc dlouho nevydržel." Neodpustí si poznámku a Miyavi se ušklíbne.
"Ten meč je moc dobrý, tak lehce něco projet, jsem dlouho neviděl." V Miyaviho očích zasvítí zvrácená spokojenost, když utírá čepel meče do svého vlastního trika. Později ji hezky naleští a bude tím trávit minimálně několik hodin, aby se v ní hezky viděl. Pohrál si se zajatcem víc, než dost ale pak prostě neodhadl ostrost čepele a přeťal ho v půli. No i mistr tesař...
"Jsem zvědavý, kdo to bude uklízet." Neopustí si poznámku Rei s protočením očí v sloup a dopije svůj drink.
"Půjdu namíchat něco vlastního." Nabídne se a jakmile prochází kolem Draka, položí mu dlaň krátce na rameno.
"Pánové, co tak nechat ty mobily a radši mi pojďte pomoc, potřebuju pár rukou, které ušetří mé kosti při shakeování." Mávne paží s trochu nekompromisním podtónem, on prostě nerad vidí, když mají oči přilepené do displejů. Neobejde se to bez brblání.
"Když budete hodní, možná vám dám trochu cucnout piva." No jistě, stačí je jen nalákat a jdou. Rei protočí očima a ohlédne se po ostatní, rty neslyšně naznačí slovo děti.

Hide

Hide zvedne koutky do vlčího úsměvu, nahne se nad Reitu a skoro se otře nosem o jeho.
"Oba jsme velmi mladí." Zavrní, ale jak dojde na zvládnutí kroužkování, úsměv mu opadne, okamžitě klesne očima někam k jeho levé ruce a je vidět, že jak jde o hecování, nezná bratra. Nakrčí nespokojeně rty a má všechny chutě narvat mu prsten na ruku teď hned, oddat se s ním sám a vítězně všechny vybídnout, jestli s tím mají problém. Rei si ale ví poradit s jakýmkoliv jeho impulsivním výbuchem, když chytře stočí téma zpět k Miyavimu a potvrdí mu jeho vlastní myšlenky. Jak nahlas vysloví slovo Někdo, je si čím dál jistější a jiný had prostě neexistuje, určitě je to on!!! Přemýšlí, až se mu kouří z uší, ale jakmile ho Rei vybídne, aby si s ním šel promluvit hned, stočí k němu oči a dlouze se do nich podívá. Sám by to asi neudělal, pozoroval by ho, udělal by si šťáro, ale pokud si Rei myslí, že je to dobrý nápad? Přivře slastně oči, když mu prohrábne dlaní vlasy, má to na něj okamžitý uklidňující účinek. V tu chvíli se vrátí Miyavi, ale naštěstí oba vypadají, jak když tady spolu vrkají a on si nasadí naprosto vyrovnaný výraz v očích. Poslouchá konverzaci o meči mezi nimi a všimne si, že kluci po Miyavim už zase šilhají, ale on jako by je tak docela neviděl. Je rád, že se je Reita rozhodne odvést a sežene jim zaměstnání. Vůbec mu nevadí, že je pacifikuje, nechává ho dělat cokoliv uzná za vhodné a kluci si dávno zvykli, že mají dva táty. Dokonce je občas ten, co jim spíš povolí a Rei ten, kterého musejí přemlouvat, aby dostali to, co chtějí. Zachytí Reitovo poslední slovo a usměje se, i když v jeho očích už to začínají být dva mladí muži a už nějakou dobu uvažuje o tom, že jim ukáže maličko víc. Pořád si tím není jistý, ale… oni patří sem, do tohoto světa. Nakonec se rozhodne zvednout a přejde k Miyavimu. Sleduje ho, jak si otírá krev z meče do trika, aniž by řešil oči kluků velké jako talíře, ale tohle není to, co s ním chce rozebírat. Obejde ho kolem dokola a poklepe dvěma prsty na hada na jeho tváři. Je to jasná otázka, co to má být.
"Stal se z tebe vášnivý chovatel?" Broukne a snaží se neznít podezřívavě nebo nebezpečně, ale někdy je pro něj těžké ovládnout sám sebe. Zahákne ukazováček za lem jeho trika u krku a nahlédne pod něj, jako by to snad před chvílí neviděl.
"Je to dlouhý had… velký… důležitý, hn?" Zastaví se mu přímo před očima, do kterých se podívá. Jestli mu řekne, že jde za ním, tak to tady snad vyhodí do vzduchu. Znovu nakrčí nos jako větřící šelma a snaží se nevypadat šíleněji, než on, jenže jsou si v mnoha ohledech podobní. Bože, chybělo mu už jen to, jak voní… ujeté.

Miyavi, Reita

Reita ještě přes rameno nahlíží, aby viděl jestli s ním Hide opravdu mluvit bude a zdá se, že jej nahlodal k patřičným činům. No jo, to by mu celkem šlo a stejně si nemůže odpustit připomenout Hideho výraz, když přišlo na zvládnutí oné věci. Nepochybuje o tom, že se to stane a hodně brzo, to by ho nesměl znát, aby uvažoval jinak. Uchechtne se a ukazuje klukům co a jak, aby namíchali prvotřídní koktejl a k tomu jim nalije každému trochu piva do skleničky ale nepovolí, i když ho přemlouvají, aby přidal. Miyavi mezitím stírá poslední kapku krve, když vzhlédne a kouká přímo do tváře Draka. To poklepání prsty mu zvláštní nepřišlo, kdyby neprodlužoval jizvu hadí ocas. Trochu stáhne obočí k sobě a jako první ho napadne, že jdou konečně pořádně pít. Jenže v jeho očích už není ani stín slavení a je v nich úplně něco jiného. Nepředpokládal, že by si toho nevšiml a dát si něco takového na své tělo by mohl jen šílenec....takže je to vlastně v pořádku. Chvíli mlčí, když padne první otázka a odloží meč do pouzdra a dá jej stranou.

"Hai, tak trochu." Odpoví mu jako první po pravdě a přes tvář mu přeběhne stín zvláštního rozpoložení. Teď to přijde, hned jeho první den na svobodě a už bude čelit hněvu Draka, nedokáže mu lhát, pokud se ho zeptá na přímo a on nepochybuje, že to udělá. Nechá víčka na chvíli spadnout, když se Hide podívá i pod triko, jak kdyby ho před chvíli neměl dole a sáhne po lahvi, která se válí kousek na stole. Pořádně si cvakne, než se rozhodne mluvit dál a podívat se mu zpříma do očí. Jeho nitro se zvláštně sevře ale není to strach, je to spíš zvláštní pocit, že pokud to neřekne teď, už to v sobě udusí na vždycky. Zamkne na několik západů, omotá provazy a bude týrat sám sebe, v tom už má praxi.

"Je, je důležitý ale rodina je na prvním místě." Odpoví mu zcela upřímně. Je to tak, kdyby to bylo jinak, nenechal by se zavřít místo Hideho a měl by volnou cestu k tomu, aby šel, kam ho ukrývaná část srdce táhla. Tak to má v sobě zakořeněné a hluboko vtisknuté. Je to na jeho hlavu trochu moc, vždycky bylo už se šklebí, jak v sobě ten vnitřní rozpor nedokáže vyřešit. Mne si už skoro bolestivě zápěstí a oči mu těkají k ostří meče. Přesto ví, že by se nezachoval jinak. Místo toho, aby pokračoval se usadí na lehátko za ním a vloží si hlavu do dlaní opírajíc se lokty o kolena.

"Víš, jaké to je, když najdeš část sebe...někdo, kdo ti rozpáře hrudník a vleze si sakra hluboko...Můžeš se snažit ho vydolovat ale umí se dobře schovat." Pokračuje dál jak kdyby to najednou muselo všechno ven. Víc jak dekádu to v sobě držel a teď to na něj hodlá vychrlit.

"Vlastně jsem Tě zradil, stejně jako ..." Chtěl říct Uruha ale i po těch letech to jméno nedokáže vyslovit. I pro něj byl jeho odchod neskutečnou ránou, pro jeho zvláštní povahu a myšlenky to nebylo pochopitelné a o to hůř se s tím srovnával a vlastně...udělal to samé. Teprve pak pomalu vzhlédne.

"Oba víme, co bych teď měl udělat." V jeho očích se objeví typický odstín šílenosti, když ho napadne, jak by se mohl vysvobodit z toho všeho ale ne...nesáhne na sebe tak, aby se sprovodil ze světa, pokud mu to Hide nepřikáže. I když jej prsty svrbí, aby po tom meči sáhl a ulevil svému trápení, alespoň drobná ranka, sledovat krev, jak se plazí po jeho vlastní kůži. Vzpomene si na štíhlé prsty kolem svého hrdla a příjemné mrazení mu přejede po páteři.