Aoi x Tetsuya - Nikdy jsme se neměli potkat. - Část 2.

(Dům na ostrově)

Aoi

Vidí ten jeho výraz, ale sám se tváří neoblomně, je to jeho podmínka a už z ní nesleví. Nesnesl by, aby přítel bratra Hyda byl ten otrávený a oni to prostě jenom tak přešli.
"Měl by ses mu chtít omluvit sám! Otrávil jsi ho jenom proto, že ti to tvoje rodina nařídila, abys mohl vydírat Inorana, ty jsi to přece nechtěl udělat!" Udeří na něho a rozhodí rukama.
"Na tom záleží?" Ne, on vůbec netuší, jaké je Ruki éro a že si rád zatančí na Tetsuyových vnitřnostech, někdo jako Inoran - Hydův bratr - by si přece nenašel někoho... no kdo ví jakého.
"Ne, co budeš moct, ty to uděláš." Píchne ho prstem do hrudníku a snaží se v hlavě příliš nepřevracet to o tom, že by raději neměl znát detaily Tetsuyova vysvobození. Možná má Tetsu pravdu... chtěl by znát všechno kolem něho, ale... někdy je nevědomost vážně sladká. Promluví si o tom s Hydem, až se spolu uvidí. "Mám ještě jedno přání." Řekne mu, dokud je na to prostor.
"Chtěl bych bydlet někde poblíž nich. Myslím Hyda a Gackta." Vytáhne Hydovo malé přání, když se loučili. Je to docela odvážné po těch fotkách, co poslali, ale... zkusí si nasadit ten nejandělštější výraz na světě, a když už je řeč o milkshakeu... Přejde těch pár krůčků k němu, zvedne ho a napije se. Dá si záležet, aby v něm svůj horní ret vymáchal pořádně a pak ho odloží, když se na něj nenuceně podívá.
"Jak to bylo u toho zrcadla?" Zvolna si zvedne vlasy a zopakuje přesně ten pohyb, co tenkrát, když ho Tetsu přivedl k sobě domů. +Ty s ním manipuluješ! Nepokrytě zneužíváš svého působení na něj, abys dostal, co chceš!+ Vynadá v duchu sám sobě, ale... kruci jeho přítel je mafián, no a co, může jednou zlobit!

Tetsuya

Musí od něj o krok ustoupit, když Aoi začíná rozhazovat rukama. Ne, že by se bál, že jednu schytá alele to břicho vážně ještě cítit a nepotřebuje, aby do něj dostal druhou ránu. +Chtěl? Musím? K čertu, budu muset.+ Povzdechne si v hlavě. Ne, že by to nějak zvlášť chtěl udělat ale upřímně, dobrovolně by se do něčeho takového neopouštěl ale, že by mu to zrovna trhalo žíly, se taky říct nedá. Po tom, co s ním mluvil, není úplně přesvědčený, že by to taková škoda byla. Shlédne na prst na svém hrudníku a s pozvednutým obočím pomalu vzhlédne. Vůbec netuší, kde se to v něm bere ale jedno ví jistě. Má sto chutí ho povalit klidně na zem a užít si tuhle moc hezkou a snad i trochu impulzivní stránku, kterou mu ukázal. Vůbec si nedokázal představit, že by někdy takový mohl Aoi být a ono se to děje. Líbí se mu to, možná víc, než si připouští.
"Dobře, omluvím se mu a odpustí mi." Upřesní svůj slib a rovnou si může jít pro lopatu a vykopat si svůj vlastní hrob, vlastně by měl pomalu začít, aby to stihl.+Tsech, proti tomuhle bude mafie procházka zahradou.+ Pomyslí si trochu uštěpačně a něco si zamumlá pod nos. Nakloní hlavu na stranu, jakmile přijde další podmínka. Aoi se zdá se rozjel a neví, kdy přestat. Kdyby ho miloval o kousíček méně…no dobře, tak si ho vyslechne a stejně udělá, co mu na očích uvidí.
"Chceš mě zabít?? Mám se koukat na něj pokaždé, když vylezu z domu?" Ani ho nenapadne, že by chtěl Aoi třeba dům jen pro sebe a jeho k sobě nepustil.
"A vůbec jak víš, že to jednoho z nich za chvíli nepřestane bavit." Zkouší dál mu trochu vyvrátit, když sleduje jeho pochod k pultu.
"Mám se koukat, jak mi na Tebe hází okem a nezab…" Nedořekne to, protože to už má Aoi zase ty prokleté a hrozně provokativní fousky a k tomu ho tu svádí, tentokrát cíleně a ne jak v první večer u zrcadla.+Máš, co jsi chtěl. Ani se nepokoušej odolat, stejně ti to nevydrží.+ Začíná mít svého podvědomí dost, protože má samozřejmě pravdu. Vytáhne z kapsy telefon a trochu nabručeným výrazem a pošel Gacktovi zprávu.

Odešle ji a tentokrát rozhodí ruka v gestu máš, co jsi chtěl, než zahodí telefon kamsi do křesla a rozejde se jistým krokem směrem k němu.
"Máš štěstí, že jsi to ty..." Prohodí jako první, než si ho k sobě znovu přitáhne, tentokrát pomaleji.
"Ostatním bych asi zakroutil krkem po tom vašem představení." Tentokrát trochu žertuje, i když díky jeho výrazu je to je těžko rozpoznatelné. Slíbne ty prokleté sexy fousky a konečně se pustí i do jeho rtů a rozhodně to má daleko k něžnému, romantickému polibku. 

Aoi

"Nepřestane, vím to." Řekne mu přesvědčeně, když odignoruje první větu o Hydovi se založenýma rukama na prsou. Rád by dodal, že s ním přece strávil několik posledních dní, ale bude zdraví prospěšnější, když si to nechá pro sebe. "Jeho jsi taky chtěl zabít, dlužíš to i jemu!" Přisadí si a pak nevěřícně otevře pusu.
"Je zamilovaný, věř mi, už se na mě nepodívá." Našpulí trochu rty a sleduje ho, jak vytahuje telefon a něco okamžitě řeší. Sotva znatelně se pousměje, když skloní hlavu a na chvíli se dívá někam pod nohy.

Zvedne oči a zakládá si ruce za zády, ale nevydrží mu to dlouho, protože Tetsu už je u něj, sáhne si pro něho a vrhne se na něj jako jaguár na flákotu. Vezme ho jemně kolem pasu, chvíli mu polibky oplácí a začíná mu tát v náručí. Všechna bojovnost ho dokonale opouští, kolena začíná mít jako želé a připomíná si všechny ty vzácné chvilky, které byli spolu. Mohl by říct něco jako My jsme v tu chvíli byli svobodní, po tom, co jste nám provedli vy, ale i to se jeví jako zdraví nebezpečné a tak posune svoje dlaně po jeho zádech výš až na lopatky a víc ho přitiskne k sobě.
"Jsi zraněný..." Připomene mu měkce. Dlaněmi zase sklouzne po jeho těle, vezme ho za ruku a vede ho k prvním dveřím po ruce. Ne, to je koupelna... pokračuje dál a narazí na ložnici.
"Doufám, že to tvému tajemnému příteli nebude vadit..." Hlesne a zavede ho dovnitř. Chystá se převzít určitou iniciativu, aby nejeli zase na šití, kromě toho neví, jak by ho odsud asi dostával. Zastaví se s ním po boku postele, prohlédne si jeho hrudník i tvář a pomalu z něj stáhne sako, které odloží na proutěné křesílko vedle nočního stolku a zrcadla. Pak mu obratně a celkem svižně rozepne knoflíčky košile a stáhne mu z ramen i tu. Jako první si prohlédne ránu a droboučkou skvrnku od krve od toho prasklého stehu. Něžně ji pohladí konečky prstů a když oči zase zvedne, uvidí v odrazu toho zrcadla jeho tetování na zádech. No do prčic... Zůstane na něm viset očima a neví, jestli se mu líbí nebo ho k smrti děsí. Rozhodně je to ale dokonalá, precizní práce a jasně značí, že Tetsu není jen tak někdo. Konečně oči odtrhne, aby je zvedl k těm jeho a podíval se na výraz, který v nich teď bude mít. 

Tetsuya

Kdyby si přečetl Gacktovu zprávu, nejspíš by ho to pobavilo. On je jeden z mála kdo ho opravdu pobavit dokáže, protože…po tom všem by jen málokdo dokázal držet takto při sobě, co se jejich princezen týče. Navíc se zají tak dlouho, ví o něm vlastně nejvíc ze všech a no, věří mu. Paradoxní možná trochu po událostech posledních dní ale takové drobné roztržky…přátelské pošťuchování možná.
"On??" Stihne jen znít trochu pochybovačně ale pak už ho zase líbá a nehodlá s tím vůbec přestávat. Ať si ta rajda trhne, on mu ho prostě nedá a hotovo. Udělá všechno proto, aby to Aoi nenapadlo. Gackt si ho snad uhlídá a tomu, že je zamilovaný uvěří, až to uvidí na vlastní oči, zatím to spíš vypadalo, že Gackt má hlavu někde ve vesmíru a on s ním dost obstojně mává…Stejně jako teď Aoi s ním.+Ga-san, to chce hodně velkou flašku.+
"Nejsem." Prohodí paličatě, když se nechá táhnout ke dveřím, nechává ho, neříká mu, kam má jít ale ví, že tam je koupelna. Začíná být trochu netrpělivý, když konečně dojdou do ložnice, kde je výhled na pláž a on by se a něj nejraději ve svém vlastním stylu vrhl. Zároveň ví, že jestli mu praskne ještě něco kromě spodního prádla, tak to daleko nezajde.
"No, vlastně už je to pár dní, kdy se ho můžeš zeptat sám." Prohodí, když sleduje, jak se Aoi potýká obratně s knoflíky jeho košile, je to hrozně sexy a jemu to dělá patrný problém v kalhotách. Jen silou vůle se drží, aby to prostě neurychlil a ani si v první chvíli neuvědomí, co poprvé odhalí, totiž jeho záda.
"Ten dům je už pár dní napsaný na nového majitele, možná ho budeš znát. Má neskutečně hluboké oči a dokáže zkrotit i podsvětí." Trochu si ho dobírá ale to si nemohl v tuhle chvíli odpustit. Je to vlastně ten hlavní dárek a věří, že se mu tady bude líbit. Dům byl vždycky jeho, vlastnil ho Gacktův obchodní partner tedy na oko a on ho chtěl Aoimu dát jako dárek k jeho prvnímu úspěchu. Sleduje bedlivě výraz v jeho tváři, když spatří démona na jeho zádech. Má už dlouho, roky nepočítá, už jenom vytvořit tohle tetování je zabralo také.
"Děsí tě?" Zeptá se opatrně a sáhne prsty po jeho bradě, aby mu mohl kouknout do očí.
"Neměl by, ovládáš ho ani o tom snad nevíš." Vydechne zblízka do jeho rtů, než se to opět nevydrží a věnuje mu další vlnu polibků. Nechá dlaň klesnout a sám se začne potýkat s jeho svrškem, jeho pohyby jsou mnohem nedočkavější, jak už se moc chce dotýkat hebké kůže, vychutnat si ji dosyta a dlouho. 

Aoi

Aoi musí zvednout koutky nahoru, když se s ním Tetsu pře, že zraněný není, ale pro tu chvíli na to nic neříká. Když obcházel jeho tělo a svlékal mu košili, rozhodně si všiml patrně napnutých kalhot a teď se ještě pořád zdržuje očima na tetování, zatímco poslouchá jeho slova o majiteli domu.
"Takže je nakonec tvůj?" Neví, koho jiného by měl znát, kdo by mu půjčil dům, kromě Gackta a to mu nepasuje dohromady. Zase se vrátí před jeho tvář, ale než se stačí pořádně zamyslet nad tím, co mu Tetsuya říká o domě, nechá si pozvednout obličej a řeč se stočí na démona. Pootevře jemně rty a přikývne. Ano, děsí ho to, koneckonců má to svůj význam.
"Démona ovládat nelze, je moc nevyzpytatelný..." Vydechne, ale to už se spolu líbají a všechno, co se stalo, začíná být zapomenuto. Je příliš skromný a naivní, než aby mu došlo, že právě dostal dům a ještě naivnější, když si stále neuvědomuje svou moc nad touhle bytostí, ale možná je to právě to, co na něm Tetsuya zbožňuje. Potřebuje čistotu a nevinnost, když jí sám nemá dostatek? Brzy se začne poddávat jeho dobyvačnému chování, a i když byla Hydova pozornost milá a příjemná, dojde mu, že tohle je to, co mu tolik chybělo. Někdo, kdo ho dokáže zapálit. Za okamžik už je do půl těla, tiše vzdychá pod jeho horkými rty a nejradši by prostě padl na záda do peřin a nechal ho, aby si ho vzal jako obvykle, ale to jeho zranění… Honem se začne prát se zapínáním jeho kalhot, dokud ještě vnímá, zatímco jejich polibky nabírají na intenzitě a rychlosti. Nastavuje mu svůj krk a brzy mu stahuje kalhoty dolů z boků i s prádlem, co má na sobě. Nechá ho z nich vystoupit a pak ho jemným dotykem přiměje, aby se otočil zády k posteli. Musí to být takhle… Na to, že chtěl ještě před několika desítkami minut odcházet…? Nechá ho posadit, zatímco rozepne i své kalhoty a stále se mu intenzivně dívá do očí, když mu klesnou z boků dolů. Trochu nejistě si skousne spodní ret, ale hrudník se mu pořád prudce zvedá a pak se mu posadí obkročmo na klín a sevře ho mezi horkými stehny, zatímco ho jemně pohladí po hrudníku. 

Tetsuya

"Ale ano jde ale jen málokdo má tu moc." Oznámí mu klidně, když se poddá jeho rtům a hlavně tomu, jak chutnají a jak dlouho je nemohl mít. Všechno v něm odpálí dokonalý plamen, už není nic, co by mu zabránilo být od něj daleko. V hlavě má plán, u sebe Aoiho a všechno je jak má být. Ten pocit, se mu zakořenil hluboko v hrudi v místě srdce, které bylo doteď jak kus ledu. Pravděpodobně tak zůstane ale uvnitř je jemný plamínek, který bude hřát, když bude s ním. Uvědomuje si, že by Aoimu stačilo jen mávnou rukou a udělal by cokoliv a právě proto si nejspíš vybral jeho, protože ví, že takový on není. Protiklady se prý přitahují a v tomto případě to snad platí dvojnásob. Koutky se mu začnou zvedat, když vidí jak Aoi zápasí s kalhotami. Stojí ho veškeré přemáhání, aby jej nechal, stejně jako se nechal tlačit k posteli a sám tiskne jeho štíhlé boky k sobě. Hlas se mu znatelně prohlubuje a dravý výraz nabírá s každým dalším polibkem na intenzitě. Vzhlédne k němu, jakmile dosedne na postel a chce se prudce zvednout, aby mu z těch kalhot pomohl ale omezení v podobě rány na břiše se ozve.
"Dobře...vzdávám se." Houkne zastřeným hlasem ale jakmile je dostatečně blízko už si ho přitahuje na svůj klín a klesá do pokrývek, aby si mohl dosyta užít pohled na jeho tělo na tom svém.
"Někdy mám pocit, že se mi jenom zdáš. Ale ten sen nebude dokonalý, dokud nebudeš sténat Aoi-koi." Oznámí mu s dlouhým výdechem, když pohne jeh boky na svém těle a prohne se mírně v bedrech. Naštěstí nemůže moc, jinak by to si zase bolelo, začíná mu to být dost jedno a je dobře, že na něm Aoi sedí. Je schopný si ty stehy vyškubat, pokud bude mít pocit, že mu překážejí.
"Ten dům je tvůj." Sdělí mu s dlouhým výdechem, když vztáhne dlaň k jeho tváři a vjede mu jí do vlasů.
"Já jsem Tvůj." Dokončí a tlakem mu naznačí, kde by přesně jeho rty měly v tuhle chvíli být. Totiž, že nechce nic míň, než další polibky a jestli se kvůli tmu bude muset zvednout, tak to klidně udělá. Démon se zase probírá a jestli ho nebude krotit, lehne všechno popelem.
"Budeme tu doma společně nebo kdekoliv jinde, kde budeš chtít." Prohodí už značně zadýchaně a je vidět, jak na něj moc celá situace působí. 

Aoi

Pousměje se, protože jeho slova ho povzbudí. Jeho tváře však jemně zčervenají, když Tetsu dodá, že u toho musí být taky slyšet. Už teď si připadá až moc odvážný, ale před kým by se teď chtěl stydět? Skoro mu to přání splní, když se o sebe jejich klíny otřou v tom provokativním gestu. A pak stačí jenom šokovaně otevřít pusu, když mu Tetsu konečně na plno řekne, že tenhle dům je jeho a on pochopí všechny narážky s hlubokýma očima. Bože, někdy si vážně stojí na vedení a diví se, co na něm díky tomu vidí. Jenže než stačí jakkoliv reagovat, Tetsu mu vjede dlaní do vlasů a přitáhne si ho k sobě k polibku, takže se na něm musí hluboce předklonit a zapřít se o předloktí podél jeho těla. Ví moc dobře, jak teď vystavil svoje pozadí a že za ním stojí zrcadlo, takže je rád, že Tetsu leží a nevidí tam, jinak by snad studem umřel na místě. Po duši ho hladí všechna jeho slova o domově a především to, že je svolný mu ho vytvořit kdekoliv, ale už nemá čas na žádné odpovědi, jen se šťastně usmívá do jeho rtů, zatímco ho líbá a trochu krotí jeho dravost svou procítěností. Nakonec jsou to jeho rty, které se se vší láskou přesunou k jeho spánku a pak oušku, než jimi klesne na jeho krk a olíbá i ten. Na nic podobného nikdy neměli čas a on ví, že ho nemají ani teď, jinak Tetsu asi vybuchne, ale alespoň tu trošku si prostě nemůže odpustit. Potřebuje cítit jeho ruce, takže se po chvíli zase narovná a přesune si je přes boky na své pozadí s jasnou informací, že se nebude zlobit, když mu trochu pomůže. Jeho oči jsou pořád trochu nejisté, ale velmi zamilované, když ho jemně pohladí v klíně a pak vezme do obou dlaní, aby mu mohl věnovat všechnu péči a pozornost. Cítí na rukou jeho vlhkost a ta mu napomáhá k tomu, aby dráždění bylo příjemné. Snaží se nevidět tu ránu, kterou utržil. Sám už má na líci jen jemnou skoro zahojenou růžovou jizvu, která s léty zmizí úplně, ale chvíli mu památku dělat bude. Ta Tetsuyova bude pravděpodobně mnohem horší a napořád. Jakmile získá pocit, že by se příliš mohl blížit vrcholu, stiskne ho ve své dlani a prostě tomu zabrání, než se posune nad jeho zbraň sám.

Tetsuya

Kdyby měl možnost asi by se upřímně zasmál nad jeho rekcí ohledně domu. Jenže to by musela být jiná situace a rozhodně by ho nesměl mít na klíně. To se potom jakékoliv podobné myšlenky naprosto vylučují. Nechá se trochu krotit, ostatně jako celou tu dobu. Jeho polibky ovšem svou dravost neztrácejí, spíš jí patřičně dávkuje a nespokojeně zamručí, když se od něj odtáhne. Jenže to už směruje jeho dlaně na své boky, které roztouženě stiskne a nenechá se dlouho pobízet, aby zamíří i kousek dál. Ovšem ani na jeho dokonalých polovičkách se nezastaví a provokativně zajede až mezi něj, aby našel místo, kam se hodlá za chvíli dostat. Musí nebo se zblázní. Naklání hlavu na stranu a je to on, kdo se nechá Aoiho měkkými rty rozmazlovat a teď už opravdu krotí démona, protože nemá chuť mu vůbec neodporovat. Nikdy nikomu nedovolil mít podobně navrch ale od něj si to nechá klidně líbit. Vzdychne si poprvé a pak už nepřestane, protože dotek v jeho klíně už je po té době prostě moc. Zavrátí hlavu, když si nechává obratně gumovat mozek z hlavy a vzápětí i utnout všechno těsně před vrcholem. Zasténá nespokojeně, protože mu v prvním okamžiku vůbec nedošlo proč. Otevře prudce oči a podívá se mu do tváře, když vidí jeho přesun a sám mu dlaněmi pomůže dostat se na to správné místo. Být to jindy nejspíš se pokusí jej, co nejvíce připravit ale teď to prostě nedokáže. Je však přesvědčený, že se pocity vzápětí otočí, až se jejich těla dokonale spojí. Nechá jej pomalu odsedat na svou chloubu a silou vůle se nutí, aby nepomohl jeho boků dolů mnohem rychleji. Tolik moc ho chce a potřebuje.
"Aoi-koi." Vysloví jeho jméno tiše s dalším podbarveným zasténáním, když sundá na chvíli dlaně z jeho boků, aby mohl stiskne stehna a opravdu s ním nepohnout dřív, než si dokonale přivykne a jakmile se poprvé pohne, už se nedokáže dál ovládat. Jen krátce vykloní hlavu do strany a mírně ji pozvedne, aby dohlédl do zrcadla naproti postele a pak sebou plácne zpátky. Udělal by se hned, koukat na ten výjev ještě chvíli, tohle už by nedokázal snést a dává s za úkol, že to zrcadlo do ještě na strop, aby měl nerušený výhled kdykoliv. Aoi se má rozhodně na co těšit. 

Aoi

Cítí jeho prsty, jak míří k rýze mezi jeho polovičkami a následně i ke vchodu, to přesně chtěl a potřeboval, i když je z toho ještě pořád celý rozechvělý a lehce se červenající. Pak už se ale přesouvá nad jeho boky a Tetsu mu brzy sám pomůže svými dlaněmi. Jejich splynutí je pomalé a opatrné, trochu to bolí, ale jsou to šťastné slzy, které opustí koutky jeho očí, když tiskne pevně víčka k sobě a snaží se držet rovnováhu tak, aby mu kvůli té ráně neublížil. I on vzdychne v odpověď, když uslyší svoje jméno a následný stisk jeho dlaní na stehnech, ale ještě pořád si přivyká. Když se ale konečně pohne, po těle se mu okamžitě rozlije dokonalá slast, on si spokojeně zavrní, koutky jeho rtů se zvednou, i když má oči ještě pořád zavřené a ani si neuvědomuje, že svýma rukama hladí sám sebe po hrudníku i břiše a připravuje mu tak pěkné představení. Tohle chtěl, tohle mu chybělo. Být s ním, mít ho uvnitř sebe. Vždycky všechno prožíval především emocionálně, takže nechává realitu odplout někam pryč a jen se plně ponoří do sebe a vší energie, která jím teď proudí. Jeho pohyby nezrychlují do zběsilého tempa, jsou spíš elegantní, krouživé, dráždivé a po chvíli ho vezme za jednu dlaň a vrátí si jí do klína. V ten okamžik otevře oči a podívá se do těch jeho.
"Ai shite iru, Tetsu-koi..." Vydechne skrz pootevřené plné rty a má pocit, že se na něm dokonale vznáší, až do okamžiku, kdy se to stane doopravdy. Sprška jeho extáze vyplní Tetsuyovu dlaň a svět jako by konečně dostal barvy, jako by si ho Aoi skutečně mohl prohlédnout z výšky. I tohle si vychutná plnými doušky a nechá všechno v poklidu doznít, dokud neucítí i jeho horkost uvnitř vlastního těla. Asi nikdy neměl ve tváři vyrovnanější a klidnější výraz, než má právě teď. S ním a jeho přepadovkami rozhodně ne, ale teď je všechno jiné.

Tetsuya

Nedovolí si ani na okamžik zavřít oči. Proklínal by se do konce života, kdyby si nechal ujít jediný detail Aoiho tváře, poznamenané jeho špatným rozhodnutím, které si bude pravděpodobně vyčítat do konce života. Nezasloužil si to a on to ví. Je to jakýsi druh lítosti a zároveň si uvědomuje, jak mu i s ní připadá přitažlivý. Dlaněmi konejší jeho stehna, sem tam je stiskne a jen ten dotek je i jemu hrozně příjemný. Nechává ho začít ve svém vlastním tempu, nebude to žádná divočina to ví ale jinak by to nechtěl. Naopak ho velmi příjemně překvapí jeho gesta, která může sledovat. Nikdy se tomu nic nevyrovná a on roztouženě sleduje, jak se hladí po vlastním těle. Nechce jej rušit, má pocit, že by přestal, kdyby mu chtěl pomoct a tak jen dopomáhá dlaněmi na bocích jeho rytmu a podle narůstající slasti s ním občasně trhne trochu rychleji. Po chvíli už své tělo vůbec neovládá, sténá na celou ložnici a poddává se všem pocitům, i když se slast občasně promísí s bolesti, jakmile se pohne, jak neměl. Nenechá se dlouho pobízet, aby pomáhal v jeho dráždění a bez váhání sladí pohyby své vlastní ruky. Drží se zuby nehty, aby dovedl Aoiho na vrchol jako první a sám stiskne víčka k sobě po jeho dokonalém vyznání. Nic lepšího slyšet nemohl po tom všem.
"Aishite iru." Vydechne, když se mírně prohne v bocích, což i zabolí a naplní jeho nitro svou vlastní dávkou touhy. Uvolnění přijde po chvíli, kdy si ho přitáhne na své tělo a věnuje mu několik polibků do vlasů.
"Ať se stane cokoliv, vždycky to tak bude. Nikdy na to nezapomeň." Broukne do ticha a sám ví, že se může stát naprosto cokoliv. Trvá to několik desítek minut, než Aoiho vyžene do koupelny se slovy, že se sám postará o jídlo. Pomalu se vysouká z postele se zašklíbením, jak začíná pociťovat nedávné zranění a jeho první kroky vedou k lékárničce, kde do sebe kopne prášek bez zapíjení.

Natáhne si jen spodní prádlo a kalhoty, než se vydá do kuchyně a připraví jim hostinu. Mezitím stihne vytočit Gacktovo číslo a domluvit si s ním schůzku na místě, které znají jen oni dva. Začíná rozjíždět svůj vlastní plán a musí klapnout do detailu, to je jediná šance na úspěch. Pak vytáhne druhý telefon z kapsy kabátu a vytočí druhé číslo.
"Hiroku-sama, je mi potěšením vás slyšet. Sejdeme se brzy, mám chuť na další koktejl." Sdělí muži na druhém konci a se zdvořilým rozloučením hovor utne. Pak už mu nic nebrání se věnovat jen Aoimu a ukázat mu všechny krásy a možnosti ostrova a hlavně jeho domu. Hodlá tu s ním prožít ten nejlepší týden, aby na to nikdy nezapomněl, aby na něj nezapomněl, kdyby náhodou.