Kai x Ju-ken - Na tohle nemůžu kývnout. - Část 2.

(Palác Tygra a Laně)

Kai

Ano, ano on to všechno udělá, zařídí a obvolá, ostatní jako vždycky, tohle je jeho díl povinností. A tak přikyvuje a natáhne se po další skleničce, jakmile je dopitá, aby se taky napil. Věděl přesně, komu volat, aby měl Kaoru nejlepší učitele a byl ochotný sebrat je těm, koho učili teď, prostě je přeplatí.
"Upřímně nevím, jestli je možné se na něco takového připravit." Rozhodí trochu bezradně rukama a zavrtí hlavou. On za sebou skoro žádný trénink neměl, netušil, co dělat a málem je to stálo životy a Kaoru? Jak má na něco takového připravit chlapce jako je on?
"Pokud se Gackt dozví, že Kaori přišel o otce, bojím se, že jeho zkouškou bude riskovat ty náhradní nebo matku. Prožene ho ohněm po druhé, jen aby zjistil jak loajální je." Vysloví nahlas, co ho trápí, ale musí se pousmát, když si představí Kaoriho hned o několik let mladšího. Ne, on je nebude rušit, ale ví, jak to Ju-ken myslel a taky je to bude oba svádět, aby s ním trávili ještě víc času. Ale tohle je přesně to, co si celou dobu přáli.
"Něco si uvařit? Nechtěl jsi říct, co kdybys mi něco uvařil, Kaii?" Opraví ho, když se vřele usměje a stočí k němu oříškově hnědé oči. Pak se ale natáhne po jeho dlani, za kterou ho vezme, vstanou a skutečně se do kuchyně vydají. Personál je pryč v cuku letu, i když tu museli nechat rozdělané přípravy na večeři a obrovský prostor je jejich.
"Hmm, co by to mělo být?" Zeptá se Kai Ju-kena na jeho chutě a sám nakukuje pod poklopy, co se to tu chystalo, aby jim pak něco nechybělo.

Ju-ken

"Možná bych ho jen varoval, co ho může čekat. Jak se zachová je na něm, i když je ještě mladý ale Královi na věku příliš nezáleží. Počítejme s tím, že to bude jeden z nás." Pokrčí krátce rameny. Ten, kdo ho nezná by si mohl říct, že je mu to jedno ale v očích se odráží mnohem víc, než říká jeho tvář. Naštěstí Kai všechny jeho myšlenky rozptýlí až Kaivo dobírání a sám nakloní hlavu na stranu a pozvedne obočí.

"No vidíš, jak sis to hezky přeložil. Už se to nemusím ani obtěžovat říkat." Vrátí mu jeho provokaci ale bez váhání se nechá vzít za ruku a míří za ním do té kuchyně. Vždycky se sem těší, najde tu často něco na zub ale teď mu tak úplně o jídlo nejde. Očí má přikované na Kaiových zádech, jak nahlíží pod pokličky a v hlavou mu proběhnu obrázky z minulosti. Už se zase usmívá a moc dobře ho vidí v té bílé košili s rukávy nad lokty, jak běhá po mini kuchyni v jeho bývalém kutlochu a a snaží se stihnout snídani včas.

"Hm, plněné žampiony, třeba..." Ozve se jeho hlas tiše, když chvíli zůstane stát opřený bokem o kuchyňskou linku a pak přece jen vykročí k jeho zádům a položí velké dlaně na strany jeho stehen.

"Nebo třeba křepelčí stehýnko." Jede dlaněmi pomalu výš a víš, ale ne o moc zastavíc se na bocích a otočí ho čelem k sobě. Mírně pokrčí kolena, když ho objeme pažemi tak nějak celého kolem zadku a zvedne jej několik čísel nad zem.

"Ještě mě nech chvíli přemýšlet." Zamručí a v tónu hlasu se mu objeví náznak touhy a nedočkavosti. Musel celou tu dobu vydržet a držet si trochu před Kaorim odstup, teď už se ale krotit nemusí. Popojde pár kroků stranou a usadí ho pomalu na linku pasujíc se mezi jeho stehna.

"Vlastně jsem si nakonec uvařil sám Kai-chan." Zazubí se, než si konečně vezme jeho rty a věnuje mu polibek, ve kterém je jasně cítit jak dle něj dlouho musel na tuhle chvíli čekat. Vždycky tím hrozně trpí.

Kai

Chvilku mu trvá, než mu dojde, kam tím mířil, je to přece jenom už deset let, ale pak se rozvzpomene, že to bylo první jídlo, které pro něj dělal. Na okamžik zůstane hledět před sebe a jemně se usmívá, ale jinak nedá najevo, že na to přišel, dokud se ho Ju-kenovy dlaně nedotknou na stehnech a on zvolna položí poklici zpět. 

"Přijde ti to jako křepelčí stehýnka?" Broukne a zvolna se k němu otočí čelem. Vystoupá očima nahoru k jeho, ale v ten okamžik už ho Ju-ken zvedá a usazuje na kuchyňskou linku. Vždycky si připadá jako by měl metr padesát a nic nevážil. Pomalu oddálí stehna od sebe a nechá ho, aby se k němu přitiskl. Zvolna položí paže kolem jeho krku a ani se nemusí moc sklánět, aby se mohli políbit. Jeho polibek je něžnější, ale nepostrádá nic z toho, co k němu cítí. Je velmi rodinně založený, takže čím víc času s ním tráví, tím víc bez něj nedokáže žít, napříč tomu, že někteří lidé to mají přesně naopak. Jemu žádná ponorka opravdu nehrozí. Ne, že nebyly chvíle, kdy ho chtěl zabít sám, ale když trucovali každý jinde, Kai upřímně trpěl. 

"Ze všech míst v tomhle domě sis vybral zrovna kuchyň? Hmm, kytku nepřinese, na rande mě nevezme..." Začne si stěžovat jako správná manželka, ale mezi slovy ho jemně líbá na různé části jeho rtů a jeho tělo rozhodně nedává najevo, že by se od něj chtělo byť na minutu vzdálit. Dnes a denně měl možnost vidět různé muže, jejich postavy, tváře a dnes a denně byl skálopevně přesvědčený, že ten jeho je nejhezčí. Co by si počnul s princeznami jako Král nebo jeho Páv? Kromě toho nikdo z nich neměl tuhle výšku, tuhle figuru, Ju-ken byl prostě pravý chlap.

Ju-ken

"Počkej, musím to první pořádně zkontrolovat." Odpoví mu s naprosto vážným výrazem, když mu začne stehna celkem jemně mnout a tisknou ke svému tělu. Každý dotek jej čím dál víc probouzí a díky němu popouští svou podstatu na světlo. S ním je vždycky sám sebou a nemusí se ohlížet, jestli se náhodou chová tak, jak má. Pro tyhle chvíle by obětoval všechno a moc dobře si to uvědomuje. Spokojeně se otře tváří o jeho předloktí, které má volně položené na ramenou a neubrání se tomu, aby přivřel víčka a dlouze se nadechl.

"Vždycky si vyberu kuchyň, už jen ty vzpomínky." Nemůže přestat vzpomínat, tolik krásných chvil a ty k popukání za sebou měli; on na ně vzpomíná moc rád. Minulost vytěsnával dost často z mysli, tak tomu do té doby, než se po jeho boku objevil Kai. Vždycky tam bude mít místo a nikdo jiný by ho nedokázal nahradit. Pomalu dlaněmi vyjede výš až na jeho boky, které roztouženě promne a jeho rty opustí vzrušený výdech, jak moc na něj celá jeho osoba působí. Vrhl by se na něj nejraději pokaždé, když ho vidí ale to bohužel v jejich postavení není možné a často ho to pěkně štve. Pak bývá mrzutý a muži se mu raději klidí z cesty.

"Nechal jsem ti vysadit celou zahradu a dneska ti přinesl celou restauraci." Opáčí mu skoro až dotčeně, když se odtáhne jen trochu, aby pořád cítil teplo jeho těla a neubrání se úšklebku, než s ním trochu trhne směrem k sobě. Nevydrží však do něj dál příliš dlouho ale místo toho, aby se na něj natiskl už se potýká se svrškem jeho tradičního oděvu, aby ho z něj co nejdřív vybalil s nespokojeným zamručením, když to podle něj trvá moc dlouho. I vteřina navíc by byla moc.

"Vezmu tě, kam budeš chtít. Klidně hned zítra." Už zase má mozek úplně někde jinde a je ve stádiu, kdy by mu odkýval naprosto cokoliv, tak hrozně s ním cvičí, ani to se nezměnilo.

"Dobrá večeře." Naráží na tu restauraci.

"O několika chodech a pak nějaké hezké místečko, kde budeme jen my dva." Odmlčí se krátce, když protočí sám nad sebou očima v sloup.

"Zeptej se mě až budu zase normálně myslet." Sdělí mu pobaveně s patrným vzrušením v hlase, když se konečně ta prokletá látka odporoučí pryč s jeho pomocí a on se přitiskne rty na Kaiovu odhalenou, vypracovanou hruď a věnuje jí nesčetné množství polibků.

Kai

Je to skoro neuvěřitelné, sledovat ho, jak je z něj samotného hotový i po tolika letech, co jsou spolu. Kaiovi se z toho jemně třpytí oči, které jsou naplněné něhou, ale zároveň sebevědomím, které tam kdysi dávno nebývalo. 

"Přinesl domů, ano, jako bys nechtěl, abych byl někde vidět." Přisadí si ještě, protože jemu přece jako rozmazlené manželce, nemůže být něco jenom tak vhod. Po tom trhnutí ale skoro hekne a prozradí tím na sebe, že je na tom úplně stejně jako Ju-ken. Jeho oblečení toho hodně skryje, ale jsou pozice, které tomu nezabrání. Sleduje každý Ju-kenův pohyb prstů, jak rozvazuje tkanice jeho yukaty a sotva patrně se usmívá nad jeho nedočkavostí. Tak je to správné, musí na něj tak působit, jinak by to už nestálo za nic. 

"Zítra máš volno? Já ale asi ne, slíbil jsem toho tolik... a všechny ty věci kolem Kaoriho..." Trápí ho, zatímco se látka snese z jeho ramen a odhalí pořád velmi křehké tělo, pod jehož kůží se ale skrývají pevné svaly. Ju-ken ho ale vůbec neposlouchá a mumlá dál, co budou dělat zítra a na konci jeho proslovu se Kai upřímně rozesměje a krátce zakloní hlavu. Obejme dlaněmi jeho hlavu, když si ji k sobě jemně přitiskne blíž, zatímco ho Ju-ken líbá na hrudi a spokojeně zavře oči. Svaly na stehnech už se mu jemně chvějí nedočkavostí, jak ho tiskne, aniž by si to uvědomoval a pak ho pohladí po zádech, kam až dosáhne. Dlaněmi se postupně přesune dopředu a začne rozepínat rovnou jeho poklopec. To tílko z něj stáhne za chvíli, až se od sebe trochu odlepí, to bude hned.

Ju-ken

"Kai, nezlob." Zamručí ne příliš příjemně, protože jeho hlavu momentálně zaměstnává převážně jeho tělo a nic moc jiného se mu do ní nedostane. V tomhle ohledu je hrozný.

"Hm, jsi hrozný." Obviní ho vzápětí s mírně pozvednutým koutky a nechává se klidně tisknou k jeho hrudníku. Spokojeně zavrní, když se prsty zahákne za okraj jeho kalhot a užije si i kousek hebké kůže pod nimi, než mu plně dojde, co že mu to vlastně řekl. Narovná se a podívá se mu do očí s obočím staženým k sobě.

"Dáš mi košem? Ani hodinku nebo dvě si na svého muže neuděláš? To není moc fér." Tváří se naštvaně ale v očích mu tancují pobavené jiskry. Dobírá si ho ale to mu vydrží přesně do okamžiku, kdy ucítí jeho prsty na poklopci. Ještě se ho ani pořádně nedotkl a už jeho velké tělo vláční pod Kaiovým dotekem.

"Budu strašně mrzutý, když mi tím košem dáš." Ujistí ho nakonec, když se skloní k jeho rtům a je to on, co se pere s Kaiovými kalhotami. Už aby byly dole. Možná na druhé kolo bude trochu méně…nadrženější. Ne, to asi nehrozí. 

"Možná se spokojím i s půl hodinkou." Začíná smlouvat a je vidět, jak moc mino z něj je. Dokonale zamilovaný do své laně. Tygr, který se nechá ovládnout na pohled tak křehkým a ladným stvořením. Je to neskutečné, nemyslitelné pro ostatní, kdyby to kdokoliv zjistil, snad u nich i ztratí svou reputaci. Z druhé strany by ji za Kaie klidně vyměnil, vlastně cokoliv. Rty se přitiskne na jeho šíji a jednu paži mu omotá kolem pasu, aby si ho lehce přizvedl a mohl mu ty kalhoty stáhnou rovnou s prádlem a hlavně je zahodit hodně daleko. Bude se kochat, až si pro ně s holým pozadím půjde a náramně si to užije. Mírně se odtáhne, aby očima mohl pomalu sjet po celém těle, které odhalil a promne mu spokojeně hebká stehna.

"Příště se tak nevystavuj nebo to udělám rovnou v té zahradě." Neopustí si ještě malé rýpnutí, když si vzpomene na Kaiovo vzezření při tréninku a provokativně se pousměje.

Kai

Pro sebe ušklíbne a ani za mák si z toho nic nedělá. A když to Ju-kenovi konečně plně dojde, oplácí mu naprosto vyrovnaný a nevinností naplněný pohled, než rozhodí rukama. 

"A jak to mám udělat, víš jak nabitý mám rozvrh?" Tak trochu si hraje na něho, protože Ju-ken musel často pryč a někdy na celé dny. 

"To abych nebyl nikde poblíž, až to nastane." Už se zase culí a probírá se jeho vlasy, zatímco mu Ju-ken rozvazuje i kalhoty. 

"Ale já se s půlhodinkou nespokojím, lepší bude odložit to na jindy." Vede si dál svou, zatímco ho Ju-ken přizvedává, aby z něj vzápětí svlékl i ten poslední kousek látky. Kaiem projede elektrizující zachvění, když ho sleduje, jak si ho celého prohlíží. Ne, nestydí se, ale je to pro něj stále velmi vzrušující a intimní a stejně tak jako kdysi, i teď trochu přikrotne a jemně se začervená. 

"Před všemi těmi lidmi a naším synem?" Řekne velmi tiše a na jazyku si převaluje, jak to zní - jejich syn... Pak ale i on dokončí rozepínání Tygrových kalhot a stáhne je po jeho bocích níž. Pořád a pořád by mohl žasnout nad tím, jak dokonale celý vypadá a bránit se, že to sem tam rozhodně nevejde, ale oba vědí, že vejde. Uculí se té myšlence a jemně ho dlaní pohladí v klíně. Zvedne oči k těm jeho a ruku sevře kolem. Potřebuje cítit, jak mu do dlaně proudí jeho teplo a plodnost, i když pro něj je k ničemu. Na jeho vzrušení se to ale podepisuje významně.

Ju-ken

"Nebudeš mít." Zamručí sebejistě, jak kdyby hodlal přeskládat celé Tokio, aby jim ušetřil čas a mohli být spolu. Pro něj je schopný všeho a to nejednou dokázal. Zamračí se podruhé, když mu začne vykládat, že by si to měli nechat na jindy.

"A ty bys mi odolal? Tak s tím budu muset něco hodně rychle udělat." Prohodí rozhodně, když jeho výraz znatelně změkne, jako pokaždé jakmile Kaie vidí červenat se. Stejně jako kdysi jej to dostává do kolen a šelma uvnitř něj znatelně pookřeje.

"To jsi řekl moc hezky Kai-chan. Před naším synem ne." Opáčí mu vzápětí, ale muže nezmíní, jak kdyby mu bylo jedno, že by na ně někdo koukal ale vlastně je to spíš takové dobírání, protože by nesnesl, aby se mu na jeho Kaie někdo díval déle, než by bylo přípustné. V tomhle ohledu je majetnický a sobecký a vždycky bude. Nechá své vlastní kalhoty spadnout až ke kotníkům a vystoupí z nich, aby mu nepřekážely, když zakloní hlavu a dlouze vydechne pod prvním dotekem ve svém klíně. Projede jím vlna vzrušení, které se odrazí v očích a trvá to pár sekund, než se vzpamatuje, přejede dlaněmi po stranách jeho pevných stehen a pravou rukou zakotví na Kaiově mužství.

"Schválně, kdo vydrží déle protestovat." Rýpne si dobrácky a párkrát se pohne nahoru a dolů, když se zase mírně skloní a rty si mapuje cestičku po jeho rameni, až k šíji a zase zpátky. Jen na chvilku mu unikne pohled stranou, kde je kousek do nich hrnec a volnou rukou sáhne po pokličce, aby pod ni nahlédl. Omáčka…sladká…určitě.+To je přesně ono.+ Ujistí sám sebe v hlavě, než pokličku odloží a sáhne rukou dovnitř. Nejprve jen opatrně, kdyby náhodou byla horká ale není je příjemně hřeje. Smočí v ní své prsty, než ruku vrátí ke Kaiově tělu a omáčkou potře kousek jeho ramene a zastaví se až na bradavce. Aniž by přestal zpracovávat jeho přirození postupně slíbává omáčku z hebké kůže a na bradavce se teprve dlouze zastaví a vychutnává si to celé provokativně a vlastně i celkem něžně.

Kai

Pečlivě sleduje jeho výraz a to, co s ním dělá, když se ho takto dotýká, ale po chvíli se mu dostane úplně stejné pozornosti a i pro něj je velmi těžké udržet myšlenky pohromadě a dál pokračovat v dráždění jeho protějšku, na místo aby si všechno sobecky užíval. Uhne mu hlavou trochu do strany a vystaví mu tak lépe svůj krk i rameno. Všude už má husí kůži z toho, jak moc příjemné jeho rty jsou a ruka v klíně ho rychle připravuje na mnohem víc. Najednou mu připadá, že se to všechno nějak moc vleče a trvá to dlouho, než dojde na cokoliv vážnějšího. Jeho ruka se taky jemně pohybuje nahoru a dolů a v podstatě chytne podobný rytmus, jaký nastavil Ju-ken. Už si tiše a pravidelně povzdechuje s očima zavřenýma a hlavou jemně zakloněnou dozadu, takže si vůbec nevšimne, že má Ju-ken jednu ruku v hrnci. Překvapí ho až zvláštní konzistence něčeho, co má zrovna na rameni, a co mu Ju-ken roztírá po hrudi až na bradavky. Shlédne k jeho ruce a dojde mu, že se dívá na nějakou omáčku. A když k němu Ju-ken přitiskne svoje horoucí rty, sevře svou dlaň v jeho klíně pevněji a druhu rukou pevně tiskne jeho rameno. Je na tom něco krásného, když se takto navzájem připravují a on brzy ucítí, že by toho mohlo začít být až příliš. Pokud nemá přesně to Ju-ken v úmyslu. Doslova se přinutí oči otevřít, přesune je stranou k hrnci a natáhne se rovnou pro celou naběračku. Bleskově zauvažuje, jestli s tím polít na oplátku jeho, ale pak si dlouze podrží jeho pohled, než naběračku zvrhne nad svým břichem a nechá si všechen obsah stékat do klína a na stehna. Těch několik málo sekund nečinnosti a hledění jeden na druhého, je jen ticho před tajfunem, to on moc dobře ví.

Ju-ken

Užívá si plnými doušky kombinaci jídla a Kaiova těla. Není to poprvé, co ho to napadlo ale tentokrát to stihl dřív, než se na něj prostě a jednoduše vrhl. V tomhle ohledu se příliš nedokázal ovládat ale dnes se mu to povedlo. Pomalu slíbává vše, co na něj rozpatlal, když se na chvíli oddálí a s prohlubujícím se dechem, který mu způsobuje jeho dlaň se mu podívá do očí. Pak už jeho očí přitáhne naběračka, která se objeví nad pro něj dokonalým tělem a mírně pootevře rty, jak čeká naprosto cokoliv. Je v tom noc dráždivého, co jej nutí zhluboka zasténat, když se omáčka rozlije po břiše a míří pomalu až do klína, kde se jeho dlaň na chvíli konsternovaně zasekla. Tomu prostě nedokázal poručit.

"Kai." Zasténá podruhé opalte mu upřeným pohled, než se hladově vrhne rty na jeho tělo a nedá mu ani chvíli odpočinku. Pomalu míří níž a níž, jeho touha už nabírá neskutečných rozměrů, když tato kombinace lechtá jeho chuťové pohárky, dokud se rty, sám už mírném předklonu nepřiblíží k jeho klínu. Ani tentokrát se ale nezastaví a směruje si to rovnou na Kaiovu chloubu spíš ke kořeni, kde se lesknou potůčky omáčky a vše do poslední kapičky očistí. Zase začne stoupat nahoru, když nasliněnými prsty zamíří k jeho vchodu. Chce si ho hezky připravit na svůj vpád ale taky ví, že dlouho otálet nedokáže. Možná by mohl být trpělivější ale copak to jde? Začne do něj pronikat, polibky už drancuje jeho rty jak moc je rozvášněný z celého servírování hlavního chodu. Prsty brzy nahradí svým vlastním přirozením, když se natiskne klínem do těch správných míst a začne si dobývat cestičku dovnitř u toho zatínajíc prsty do jeho mírně pozvednutých stehen a tlačí se proti němu, snažíc se o co nejšetrnější vpád.

"Příště si tě obložím a pomalu celého sním.“ Zamručí roztouženým hlasem a zasténá do jeho spodního rtu, který si popotáhne, jakmile se v něm ocitne celý. Počítá každou vteřinu, kdy vyčkává, než se začne proti jeho nitru pravdivě pohybovat a způsobovat si zatmění před očima. Stejně nedokáže odolat a znovu namočí prsty do omáčky, aby zaneřádil jeho rty a šíji a pokračoval ve své dokonalé večeři.

Kai

Má to přesně ten efekt, který očekával. Mohl by se udělat jenom z toho, jak Ju-ken vyslovil jeho jméno. Nejradši by si u jeho putování rty po Kaiově těle položil na záda, ale linka mu to hodně znemožňuje a navíc je za ním její vrchní díl. Nezbývá mu, než trochu zatínat břišní svaly a vyměnit nepohodlnou pozici za naprosto dokonalé laskání. Ju-ken se nebezpečně přiblíží k jeho penisu a on odloží naběračku, aby mu mohl obě dlaně zabořit do vlasů. 

"Víš, že existuje celá kuchařka, kde se sperma používá jako žádaná ingredience?" Řekne něco možná trochu nepatřičného, ale ta věc skutečně existuje, stejně jako opěvování kvalit a výživových hodnot pánského produktu lásky a on se dobře bavil, když si na internetu četl recenze. S tím, co tady dělají, vážně uvažuje o tom, že mu ji koupí jako dárek. Pak musí chtě nechtě utichnout, když se Ju-kenovo laskání začne stávat nesnesitelnějším. Jeho prsty tak rychle vůbec nečekal, takže sebou jemně trhne a zalapá po dechu, ale ihned se mu uvnitř těla rozlijí ty dokonalé pocity a nové přívaly touhy. Nutí ho to sténat nahlas a střídavě zavírat a zase otevírat oči, až dokud ho Ju-ken neumlčí svými rty. Jejich spojení přijde jen malou chvilku na to a znovu ho nutí lapat po dechu. Po zádech mu běhá mrazení, trochu to bolí a zároveň je to neskutečně krásné. Pevně ho objímá kolem krku a tiskne k sobě, než se pousměje a v té malé přestávce mu stačí odpovědět. "Budu jako ty krásné holky ve Vegas, co mají jídlo na svých nahých tělech a ostatní z nich jí?" Přijde ale další umlčení, když mu Ju-ken zamaže rty omáčkou a on konečně taky ochutná.

Ju-ken

Jen nakrčí obočí, když mu sdělí, že odněkud ví o podobné kuchařce.+Co na tom internetu vlastně hledá?+ Napadne ho vzápětí a musí se ho na to později přeptat, možná nakonec dřív, než potom, tohle téma ho začíná opravdu zajímá. Jenže, i když by chtěl, nedokáže se odtrhnout od Kaiova těla a začít se ho na to ptát. Místo toho se věnuje už pravidelným pohybem svých prstů uvnitř jeho nitra a tak trochu se tlačí klínem na svou vlastní ruku, protože už by prostě chtěl být uvnitř. Je nenasytný i po těch letech, všechna touha a chtíč spojené s láskou dávají ten nejlepší koktejl, kterému prostě nedokáže odolat.

"Ty holky se můžou jít rovnou pohřbít." Ujistí ho naprosto vážně, když už to prostě nevydrží a nahradí své prsty něčím mnohem větším. Poposune si ho do trochu lepší pozice, rty se přitiskne na ty jeho s pozůstatky omáčky a věnuje mu několik vášnivých polibků, než se musí oddálit, mírně zakloní hlavu a zasténat. V kuchyni se jeho hluboko hlas dobře odráží od stěn. Možná by měl přemýšlet, jestli je náhodou někdo neslyší ale to by mohl v podstatě dnes a denně, v tomhle baráku je snad slyšet všechno. Nové zasténání přijde s prvním okamžikem, kdy se v jeho nitru pohne a už nepřestane. První jen pomalu přeráží, prsty boříc do jeho kůže na bocích a stehnech podle toho, kam se zrovna dostane. Trochu se k němu přilepí, protože zbytky omáčky pomalu zasychají ale to mu nevadí, můžu si pak klidně společně dát sprchu.

"Budeme v kuchyni trávit mnohem víc času." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými steny, když se jejich tempo zrychluje a brzo začíná slast přecházet do přesně onoho místa, které jistě za pár okamžiků doslova exploduje. Tohle rozhodně chce zažít ještě.

"Mi-..." Chce ze sebe vyrazit ale orgasmus ho skolí dřív, než stihne dokončit svou větu a čelem se vysíleně opře o jeho rameno.

Kai

Přelévají se přes něj nekonečné vlny slasti a láskyplných pocitů, když je v tom nejtěsnějším spojení se svou láskou, jakého jsou vůbec schopni. Ju-kenův stisk skoro bolí, ale on to miluje a za nic by to nevyměnil. Skoro by se zasmál, kdyby to býval stihl, protože v kuchyni jsou opravdu velmi často, ať už kvůli Kaiově vášni nebo proto, že Ju-ken jí skoro nepřetržitě. Diví se, že tady nemají futony na spaní. Cítí, jak uvnitř něj Ju-kenův penis začíná cukat, svaly jeho těla se napínají a celkově vysílá všechny signály toho, že už bude na vrcholu. Tohle už Kai bezpečně pozná a kdyby náhodou bylo v Ju-kenově moci svůj orgasmus předstírat, byl by pokaždé prozrazen, takový má na něj Kai radar. Něčemu takovému sám nemůže vzdorovat, takže jakmile uvnitř svého těla ucítí rozlévající se horkost, brzy ho následuje na vrchol, sevře pevně stehny jeho boky a skoro se bouchne o linku za sebou do hlavy, jak prudce ji zakloní a pohodí divoce vlasy. Ještě dlouho ho nepouští ze svého sevření, zatímco se dech jich obou trochu uklidní, ale když to konečně udělá, ve tváři mu sedí šťastný, spokojený a velmi uvolněný výraz. Zase tolik omáčky na sobě nemá, když shlédne do prostoru mezi ně, ale cítí se opravdu ulepeně. Nemusejí si to říkat ani nahlas, aby věděli, kam teď půjdou. Ještě malou chvíli si však chce vychutnat jejich spojení a vzácný okamžik souznění. Přejede mu konečky prstů po rtech a zvolna si opře čelo o jeho, zatímco se mu stále dívá do očí.

Ju-ken

Tiskne víčka k sobě a snaží se ovládnout svůj dech. Kdyby si to chtěl přiznat, řekl by, že už trochu stárne, když ho tak dokáže odrovnat hned první kolo. Nepřizná si to, zas tolik na tom pravdy není, protože jejich milovaná je vždycky intenzivní a nutí ho prožívat každý okamžik stonásobně. Můžou za to i city, které k němu chová a ví, že s nikým jiným by tohle nezažil. Pořád má před očima Kaiův vrchol, vlastně snad každý, který spolu zažily. Propadl mu naprosto dokonale. Měl by mít obavy, jestli se mu jednou nevymstí, jestli jeho plán dostat je dotud se neotočí proti němu ale takhle on nepřemýšlí a nikdy přemýšlet nebude. Pomalu se odlepí od Kaiova ramena se spokojeným úsměvem a ještě mu věnuje několik polibků s příchutí omáčky, jejíž zbytky na sobě má. Opírá si čelo o to jeho, když mu mapuje prsty jeho rty, nakonec ho na ty bříška i políbí.
"Nejradši bych si tě tam odnesl ale nejspíš by to nebylo pochopeno." Ne, nepřizná, že by asi vydechl naposledy v půli cesty ale samozřejmě to svede na muže, kteří se pohybují po domě.
"Jsi to nejlepší, nejdražší co mám, Kai-koi. Vždycky to tak bude." Vyzná se mu, i když ví, že Kaiovi by to říkat nemusel. Stejně neodolá pokušení mu to připomenout.
"Získal jsi našeho syna, nepochybuju o tom, že nebýt Tebe, nikdy by se tak nerozhodl." Poděkuje mu svým osobitým způsobem, když vezme jeho tvář do dlaní a procítěně jej políbí.
"Můžem jít do restaurace všichni společně jako rodina." Navrhne mu a pomalu opustí jeho nitro, aby se postaral o jeho oblečení. Trochu si ho zase rozmazlit.
"Pak bych si Tě i rád umyl, jestli mi to dovolíš." Neopustí si trochu provokace, když obratně zavazuje jeho horní díl oblečení, sám ještě stojí nahý ale však on to pak stihne během vteřiny a silně pochybuje o tom, že by bez dovolení někdo vpadl dovnitř. I kdyby jeho holý zadek klidně vidět můžou, hlavně, že nikdo neuvidí z Kaie víc, než by se slušelo.

Kai

Spokojeně přivře oči pod tím polibkem na prsty. Nechal by se nést rád, ale nesměl by je u toho nikdo vidět, na své reputaci si v posledku hodně zakládá. Byly časy, kdy ho Ju-ken nosil stále, ale to byl ještě malý Kai-chan a stejně se pokaždé v duchu vztekal, že umí chodit sám, i když to vlastně miloval. A pak se blaženě usměje, když mu Ju.ken začne říkat, jak moc pro něj znamená. Jemně zavrtí hlavou na znamení, že to tak není, že na tom mají svůj díl oba, ale uvnitř ho něco neskutečně hřeje, když ho slyší říkat ta slova, protože hmatatelně vnímá, jak moc je mu stále vzácný. Nikdy nepřišel nikdo nový, mladší, jiný... za celých deset let ho ani jednou nepodezříval, že by chodil za někým jiným. Oplácí mu dlouhý a stejně procítěný polibek a když dojde na společnou večeři, roztaje ještě víc a snad nejvíc za celý den připomíná starého Kaie, kterého si Ju-ken kdysi přivezl domů. Strašně moc drží na rodinu, vždycky si ji přál a teď se mu ten sen plní.
"To bych si moc přál." Řekne mu tiše a pro sebe si vzdychne, když se jejich spojení přeruší. Ještě zůstává sedět, když mu Ju-ken obléká vrchní díl, nechává ho dělat úplně všechno a teprve potom sklouzne z linky na nohy, které ho sotva unesou. Je rád, že mu v tuto chvíli pomůže i s tím a přikývne, že teď mohou odejít do koupelny. Zavřou se do vlastní ložnice na jak dlouho budou chtít, až dokud večer nedorazí Kaoru. Kai si tam hodlá užít dokonalou koupal a hýčkání od svého milovaného a kdo ví, možná ještě jedno úžasné kolo, než se celý uhýčkaný vydá spolu s ním v ústrety jejich synovi, aby mu společně ukázali jeho nový domov. A na to se opravdu moc těší. V tuto chvíli je zapomenut Král i všechno to, co je nejspíš čeká.