Hide x Reita x Miyavi - Na lízátka už je pozdě, koukám.. - Část 2.

(Hideho hacienda)

Hide

Když Miyavi sáhne po lahvi, v první chvíli se v něm pohne, že se chce vyhnout odpovědi, ale jen se zhluboka nadechne a nechá ho být, dokud nezačne sám. A rovnou mu na přímo odpoví, že důležitý je. Jenže v jeho slovech se ukrývá i něco dalšího, totiž, že oni jsou víc. Uruha se mu do dnešního dne nepodíval do očí, ale Miyavi byl tu, i když mohl utíkat z vězení rovnou tam. Pozoruje dobře každý mimický záchvěv v jeho tváři, jako by on sám byl ztělesněný detektor lži. Vidí, jak si mne ruce do ruda, jak zahlíží na meč, ale sám se k němu nepodívá. A když Miyavi nešťastně dosedne na lehátko a vloží hlavu do dlaní, na okamžik zavře oči a něco se v něm silně pohne. On sám si neumí představit, že by byl bez Reity, že by to nešlo, i když měl kdysi sílu poslat ho pryč, stejně jako ji měl Miyavi, když není s Hadem. Není mu z toho ani trochu dobře, jeho strach, že přijde o dalšího bratra je přímo obrovský. Stojí nad ním, neschopný pohybu a vnímá pocity, které zná, i když nikdy nebyl nucený je takto prožívat. Ten jeho vetřelec s tál přímo za ním u baru a staral se o děti. "Musel ses s ním scházet dávno..." +A já nic netušil...+ Načne, když na něj hledí, ruce volně podél těla. Miyavi vzápětí začne o tom, že by si měl vzít život, ale není v něm ani stopa touhy, aby to udělal. 

"Ať se stalo cokoliv, splatils mi to opravdu do posledního yenu." Řekne tiše. Deset let jeho života místo Hideho… Chvíli přemýšlí a znovu krátce, odevzdaně zavře oči, než se na něj znovu podívá. "Proč ho nepřivedeš sem? Nechce být s tebou?" Nadhodí, že by ho nevyhnal, ale něco mu říká, že kdyby Sugizo zběhnout chtěl, už by s tím za ním přišli. 

"Takže… se ani jeden nehnete od svého staršího bratra… co teda chceš dělat? V tomhle stavu jsi mi k ničemu." Nakrčí nos. Jsou to tvrdá slova, ale on moc dobře ví, že Miy ví, co znamenají a jak je myslí. Nejraději by ho obejmul a ukonejšil u sebe, jenže to nejde. Nejsou děti v pokojíčku mámina domu.

Miyavi

Zůstává sedět na lehátku a vzhlédne při jeho slovech, že se museli scházet už dávno. Nakrčí obočí a uhne pohledem do strany, jak kdyby hledal odpověď někde jinde.

"Hai, i když jsme spolu byli jen párkrát." Odpoví mu naprosto upřímně, není co skrývat když už s tím začal je načase jít s pravou ven. Sáhne znovu po lahvi, kterou předtím odložil stranou, byl to zbytečný pohyb, protože ji teď potřebuje víc, než cokoliv jiného. Překvapeně vzhlédne, když mu Hide řekne, že jeho zrádcovský dluh je splacen, jenže on to tak nevidí, pro něj má jeho zrada mnohem větší hloubku, protože v sobě podobný pocit nezabil. Promne si tvář pravou rukou a podá mu lahev, aby se napil společně s ním. Tušil, že i Hide neřekne, aby si ten život vzal ale jeho situace je natolik bezvýchodná, že by to možná i uvítal. Vstane a čelí jeho pohledu s krátkým vydechnutím.

"Nechtěl bych to po něm, on ví, že ani já bych neodešel." Sdělí mu prostý fakt, jestli si Miyavi opravdu něčeho cenil, tak to byla jejich oddanost. Nedokázal by žít s vědomím, že odešel k Démonům, stejně jako ví, že Su by neodešel s ním. Poslední slova Draka se mu zaryjí hluboko do hlavy a zničí ho vnitřně. Pokud mu říká, že je k ničemu musí to tak být, vždycky měl pravdu ale slyšet to z jeho úst, je jako by mu někdo vrazil meč přímo do srdce, točil s ním a užíval si pohledu, jak se jeho tělo i mysl pomalu hroutí.

"Hai, máš pravdu jsem ti k ničemu. Když budeme stát proti sobě nezabiju ho." Sdělí mu holý fakt. Nad nikým na světě by ani na vteřinu neváhal ale proti němu není schopný ničeho.

"Měl bych odejít." Vydechne téměř neslyšně a má pocit, že právě přišel o domov o jedinou jistotu, která mu v tomhle šíleném světě, jeho šílené hlavě zbývala. Složitost jeho povahy byla založená na jediném bodě a o ten právě přišel. I když odsud odejde nikdy by nepřešel k Démonům, i přes to všechno, by to stále bral jako zradu. Má v sobě hluboce zakořeněné pořádky, které nedokáže jen tak něco změnit, jen Sugizo s nimi dokázal pohnout, jen jeho dokáže vnímat, ač patří do pekla.

Hide

Natáhne ruku a lahev si převezme. Pořádně se napije a podá mu ji zase zpět. 

"Jenže ty tady máš nás, opravdovou rodinu. Gackt ho leda tak zaměstnává." Odsekne mu. Skutečně takhle Krále vnímá. Všichni jsou pro něj zboží, kdyby bylo potřeba, obětuje je, o tom nepochybuje. I toho jeho Sugiza. Zvláštní, že jeho jméno ještě ani neslyšel a vlastně to nebylo potřeba. A pak se ušklíbne a pohodí hlavou. Myslel to tak, že je mu k ničemu v téhle depresi, ale Miy tak moc přišel o rozum, že už to ani nechápe. A to, že by ho nezastřelil? 

"Uhm a jistě máš jeho záruky, že on nezastřelí tebe. A co mě? Reitu? Kluky? Jeho dcera je mrtvá, píšou o tom všechny noviny, co jim zabrání, aby šli i po nás nebo aby si tu Král chladil žáhu?" Začne zvedat hlas a rozhazovat rukama. A je to tady. Jeho ohnivý temperament se okamžitě přihlásí o slovo. 

"Ty bys měl odejít? Aha? Tak proč jsi sem vůbec chodil, když je to takhle?!" Už se po něm ohlížejí kluci i ostatní obyvatelé haciendy. 

"Nejdřív Inoran, pak Uruha… no a teď ty!" Znovu rozhodí rukama a pak si jimi zajede do ohnivých vlasů. 

"Tak víš co?" Udělá čelem vzad, několik kroků, pak se zase otočí a vrací se směrem k němu, v očích plameny. 

"Seber se, převleč si to triko a vypadni jim poděkovat za meč, co ti dali, čekají na to celou dobu. Pak si dojdi strčit hlavu do ledu a přijď za mnou, až začneš přemýšlet tím, co ti sedí na krku. Dej si třeba Neurol nebo šest, ale přijď, až budeš zase vědět, kde je kurva tvoje místo!" Otočí se na patě a jak spatří, že na ně všichni civí, jako by se směrem od něj rozhořel požár.

"Na co čumíte! Všichni vypadněte!" Vyhodí všechny kromě vlastní rodiny. „To snad není pravda.“ Předupe až k baru, vytrhne Reitovi z ruky lahev s něčím čirým a několika mohutnými doušky si lokne. Kluci stojí jako vrostlí do země a třeští na něj oči.

Miyavi, Reita

"Nemám nic." Pokrčí rameny tiše a už se mu do očí nepodívá. Jistě, poslal mu fotku se srdcem střelce, který odrovnal jeho dceru ale to pro Krále nemusí nic znamenat. Nevěří mu v ničem, stejně jako Hide, pro něj je to stejný nepřítel. Kouše si ret do krve a poslouchá jeho běsnění a jako oddaný bratr mu do řeči neskáče. Z jedné strany ví, že má pravdu z té druhé...led v tomhle případě stejně nepomůže. A když přijde na řadu otázka, proč sem chodil, jen zvedne trochu ublížený pohled a teď už opravdu vypadá jak dítě, kterému berou rodiče či domov. Takové, které nikdo nechce.

"Šel jsem domů..." Odpoví mu sotva slyšitelně a sleduje, jak odchází a vyhazuje všechny kolem. Tohle je jeho noční můra, byla od té chvíle, kdy věděl, že Sugizovi dokonale propadl. Sám pomalu shlédne na své triko a přetáhne si jej přes hlavu, druhé si však neoblékne. Položí ho na hromadu dárků, které od nich dostal ale ani jednoho z nich už se nedotkne. 

Rei zatím po očku pozoruje celou situaci a ne...teď už si nemyslí, že byl dobrý nápad, aby o tom spolu mluvili upřímně a narovinu, i když přesně netuší, co mu Miyavi řekl. Jen tuší, v čem vězí celý problém. Dle Hideho reakce se nemýlil ani jeden. Minulost se opakuje, jen s tím rozdílem, že Miyavi nedokázal odejít, Uruha ano.

"Běžte do pokojů hm." Houkne směrem ke klukům klidným konejšivým hlasem, protože nemusí být u všeho, když se kousek od bazénu rozhoří plameny. Miyavi mezitím stihl v liniích tvořících slovo díky polít zem alkoholem, přidřepl a zapálil své dílo, až mu plameny olízly zápěstí. Fyzická bolest je ale něco s čím se dokáže smířit. Se zbytkem svého podvědomí ale ne. Naposledy se podívá k baru a vykročí směrem k bráně. 

Rei stáhne obočí k sobě a podívá se na Hideho.

"Opravdu ho chceš nechat jít?" Zeptá se jej upřímně, protože tuší, že se Miyavi s tím vším nedokáže srovnat. 

"Někoho, kdo by se postavil mezi tebe a kulku, mezi kohokoliv z nás a ani by nezaváhal a udělal to rád." Nadhodí ještě ale jsou to jen otázky, které by si možná Hide měl položit. Nikdy mu neříkal, co má dělat, ani se o to nepokoušel. Sám si nalije panáka a krátce vyhlédne k bazénu.

"Znáš ho líp, než já Hide-chan, on to neunese." Zkonstatuje nakonec a toho panáka do sebe pošle plynulým pohybem zápěstí.

Hide

Sleduje od baru celé to divadlo a u toho poslouchá, co mu Reita říká. On ho nevyhodil z domu, on mu řekl, ať se jde srovnat, tak kam si Miyavi myslí, že jde? Když uvidí, co dělá s alkoholem a ohněm, vztekle k tomu místu hodí flaškou a celá ta věc vybouchne. V dosahu nikdo není, ale stejně několik holek leknutím zapiští. Pak se zapře oběma dlaněmi o hranu baru a hluboce se předkloní, jak svěsí hlavu mezi lopatky a přemáhá zoufalství. A kdo se ptá jeho, co ještě unese a co ne? Nikdy za nikým nešel. Nikdy, naprosto nikdy se nedoprošoval, aby někdo zůstal na svém místě. Ví, že má Rei pravdu, ale poručit svojí hrdosti a svojí hlavě je víc, než nelehký úkol. Má spíš chuť za ním zařvat, ať si jde za tím svým hadem, ale on ví, že tam nepůjde, že tohle špatně skončí. Vztekle zavrčí, bouchne oběma pěstmi do barové desky a pak za ním spěšně vykročí. Dojde ho až na ulici, působí tam oba nemalý rozruch s tím, jak je Miy do půl pasu a jaké mají oba vepsané emoce v očích. Je dost rychlý na to, aby ho došel a popadl za zápěstí. Prudce ho otočí směrem k sobě a je připravený na jakoukoliv reakci. A ani jeden z nich vůbec netuší, že na druhé straně chodníku stojí dva střelci a trpělivě čekají. Věděli, že v haciendě dnes bude živo, a kdo se vrátí, jen trochu prošvihli začátek. Teď to ale vypadalo, že splní mnohem víc, než zadaný úkol. Místo likvidace Draka jeho vlastními nervy, se jich zbaví obou. 

"Kam jdeš!" Vypálí na něj rozčileně a úplně mimo. Zní spíš jako žárlivá manželka, než jako jeho obvyklé já. Cvaknutí granátometu je však dost hlasité na to, aby otočil hlavu přes ulici a uviděl je. Jeden držel zbraň na rameni a druhý do ní házel munici. Všechno ostatní je už jako nějaký špatný sen. Strhne ho k zemi vahou celého těla a jen tak tak, že oba skončí za Miyaviho autem. Granát se trefí rovnou do zdi vedle brány haciendy, kde ještě před chvílí stáli, prorazí do ní díru a odlétnou zní cihly i omítka. Celá ta sprška kamení je oba dva zasype a život jim zachrání pravděpodobně jenom to auto, které je úplně zničené.

Miyavi, Reita

Reita si moc dobře uvědomuje, že to nemá jednoduché. Taky ví, že jako šéf, si nemůže dovolit polevit. Už není tím, kým kdysi býval a uvědomuje si, jak moc to je zlé pro jeho povahu. Taky si ale vzpomíná na slova, že ho má vzít pánvičkou po hlavě, až ho bude zase chtít odehnat a teď to dělá, i když ne jemu. Nepochybuje o tom, že Miyavi tady nezůstane po tom, co mu řekl. Zrada je pro Orla něco, co ho donutí odejít pryč z haciendy, protože svého místa už není hoden. Ani sebou netrhne, když hodil flašku a ta bouchla, jen mu chtěl položit dlaň na předloktí ve znamení, že on tu rozhodně zůstává a vždycky bude. Nedokončí však ani svůj pohyb, když se Hide odlepí od baru a zamíří za Miyavim. Buď ho nakonec uškrtí nebo se vrátí společně, tak nějak ví, že jiná možnost neexistuje ale...ne, on za nimi nepůjde, tohle si musí nutně vyřešit mezi sebou. Kluci už pomalu míří do pokojů a pořád se nejistě ohlížejí za odcházejícím tátou.

"Za chvíli za vámi přijdu." Houkne a kývne hlavou na potvrzení vlastních slov, než si nalije ještě jednoho panáka a pohodlně se opře o bar. Miyavi zatím dojde až na prašnou část cesty před bránou a mine svého Mustanga, byl to dárek od Draka, nemá právo si ho brát. Vlastně bez plamenů nemá nic. Když ho Hide chytne za zápěstí jeho reflexy se ozvou a málem se po něm ožene, jak kdyby ho vůbec nečekal a taky, že ne. Je ten poslední, o kom by si myslel, že za ním půjde. Zamračí se a vzhlédne od Hideho prstů k jeho tváři.

"Najít své místo, jak jsi chtěl Doragon-sama." Odpoví mu bez váhání a vlastně je mu příjemné, jak moc svírá jeho zápěstí. Když zaslechne důvěrně známé cvaknutí. Někdo jako on by ho poznal kdykoliv a kdekoliv. Byl by schopný říct i model a rok výroby ale na to teď není čas. Hideho tělo ho strhne sebou a kryje je auto, když se ozve ohlušující rána a je zasype sprška prachu a kamení. V tu chvíli Rei vystřelí zpoza baru, do ruky bere svou vlastní zbraň, kterou kdysi dostal a nakazuje, aby hlídali pokoje kluků.

"Jestli se k nim někdo dostane je po vás." Zavrčí nepříjemně a sprintem vyběhne k bráně. Za ní opatrně nahlédne, aby viděl střelce, jak se snaží zmizet. Pravděpodobně je netrefí ale minimálně to zkusí a jednou vystřelí a pak ještě jednou už trochu vzteky, protože Hideho ani Miyaviho nikde nevidí. 

"Chci je tady." Zařve na několik můžu, kteří vyběhli za ním a pošle je pro hlavy těch, kteří tohle všechno napáchali. Sám se rozběhne k sutím a za autem vidí oba dva zasypané kamením.

"Do prdele." Zanadává si upřímně, než je začne hrabat ven a jen se modlí, že jsou oba dva na živu. Jako první vydoluje Miyaviho, který má pěkně rozseknuté čelo a dost to krvácí ale jinak vypadá celkem v pořádku...možná zlomená ruka? O to víc usilovněji začne dolovat Hideho se strachem v očích, jestli se mu něco stane osobně ty zmetky rozkouskuje.

Hide

Když otevře oči, v první chvíli si neuvědomuje ani bolest ani to, kde je a co se stalo. Pouze mu silně hučí v uších tak, že přes to neslyší nic jiného. Až po několika dlouhých vteřinách mu dojde, že leží na zemi a někdo z něj sundává jakési těžké předměty. Hučení trochu povolí, ale neustává a před očima mu tančí světýlka. Když se chce pohnout, bolí ho úplně všechno, tak zůstane raději ještě chvíli ležet. Celé jeho tělo je pokryté drobounkým bílorudým prachem, kloubky rukou mu krvácí, stejně jako odřeniny na těle, ale je to skoro zázrak, že se mu kromě četných pohmožděnin od kamení, vůbec nic nestalo. Tiše zasténá, když se znovu pokusí pohnout, něčí ruce mu pomohou na všechny čtyři a on se prudce rozkašle prachem, co má v plicích. Přetočí se do sedu a zamžourá kolem sebe. Srocují se kolem nich jeho lidé i náhodní kolemjdoucí, kteří jsou obratem vybízeni, aby opustili chodník a odešli. Přetočí tmavé oči k těm naproti sobě a dojde mu, že hledí přímo na Reitu. Pokrčí nohu v koleni, opře o ni loket a o dlaň hlavu a pak si všimne i Miyaviho vedle sebe. I on už se probouzí a pokouší hýbat. V tu chvíli se mu nastartují všechny vzpomínky. 

"Někdo se nás pokusil zbavit dřív, než tu obnovíme svou moc, Rei-chan..." Zachraptí. Těžko říct, jestli to byl Gackt, ale podle něho ne. Na ty muže moc neviděl, ale možná to nebyli Japonci. 

"Kluci nesmí zítra do školy, nesmí nikam." Přikáže okamžitě. 

"Odneste ho zpět do jeho pokoje." Vydá další tichý povel a několik párů rukou se pokusí dostat Miyaviho na nohy nebo ho odnést. Pokud se jim potvrdí, že to byl čínský gang, rozhodně tohle nebyl poslední útok. Bylo možné, aby v haciendě už nebylo bezpečno? Útok přímo na pevnost se mezi Japonci jen tak netoleroval, ne tohle nebyl Gackt. A pokud byli tak silní... prakticky neexistoval způsob, jak se jich zbavit, pokud by někdo nenavrhl spojení sil. +Možná se k tomu svému Hadovi dostaneš dřív, než bys čekal...+ Pomyslí si hořce. 

"Pomoz mi, Rei-chan." Podá mu svoje ruce a tiše si zaskučí, když ho Rei vytáhne na nohy. Vypadá jak ředitel vápenky.

Miyavi, Reita

Rei se prohrabuje kamením a snaží se ho, co nejdříve dostat ven. Opravdu má strach, že...ne, to se nestane! Sám má ruce rozedrané od ostrých hran ale na to momentálně úplně kašle. Nejdůležitější je, aby byl Hide v pořádku, protože bez něj, není nic. Podaří se mu to po chvíli a s jistou úlevou sleduje, jak Drak pomalu přichází k sobě. Vedle nich se sbírá i Miyavi a krev na tváři mu trochu překáží ve výhledu. První, o co se ale snaží je dohlédnou na Hideho, jestli je v pořádku.

"Pomalu, nespěchej." Broukne měkce Rei, když mu pomáhá na všechny čtyři a do sedu, než se posadí do sutin vedle něj a opatrně si ho na chvíli opře o své tělo. V hlavě děkuje snad každé bytosti na světě, že je v pořádku a že jej netrefili.

"Hai, ale naštěstí se jim to nepodařilo. Hide-chan." Hlas ho trochu zradí, když mu kouká ze strany do tváře a snaží se mu z ní odsunou něžně všechny prameny.

"Málem jsem o Tebe přišel." Zašeptá sotva slyšitelně a plně mu dojde, jak moc nebezpečný byl návrat do Tokya v této situaci. Nejradši by je sbalil všechny a odvezl zpátky do Itálie.

"Nepustím je nikam neboj, budou je hlídat jak oko v hlavě." Opáčí mu, než se ohlédne na Miyaviho, kterému po Hideho příkazu pomáhají na nohy a ten se snaží trochu bránit, protože se chce nutně přesvědčit, že je Drak v pořádku.

"Je v pořádku Miy-kun, v rámci možností." Miyavimu se uleví, motá se mu hlava, točí se s ním hezky celý svět a nohy ho nechtějí poslouchat. Nakonec se poddá tahu několika paží.

"Zaplatí za to." Vydoluje ze sebe s tichým syknutím, jak se ozve pohmožděná ruka. Z krvavé záplavy svítí jeho hněvem a pomstou podbarvené oči a je jasné, že jakmile bude mít příležitost, hezky si je vychutná. Dokáže přece Drakovi, že on své místo zná. Rei Hidemu zatím začne pomáhat na nohy a neustále se ohlíží přes rameno, jak kdyby čekal další útok, i když ví, že teď rozhodně další nepřijde.

"V bílém jsem měl být já, vzpomínáš." Neodpustí si poznámku s mírným pousmáním, i když strach z jeho očích nemizí.

"Hide-chan, tohle už není jen válka dvou..." Podívá se na něj, než je patřičně podepře a trochu se uklidní až zmizí za zdmi haciendy a ocitnou se v bezpečí hnízda. Kolem nich je spousta mužů, holky se seběhly taky a několik z nich se jde postarat o Miyaviho, který tím očividně není zrovna nadšený.

"Kluci jsou u sebe, první tě dáme trochu do pořádku...víš...je načase, abych umyl já tebe." Oznámí mu s vřelým výrazem ve tváři, když mu připomene dobu před deseti lety, kdy se ocitl na prahu haciendy, zbitý od Gackotvých lidí a on jej umyl.

Hide

Až v ten okamžik, kdy uvidí Reitův výraz a uslyší jeho slova o tom, že o něj málem přišel, vypne svůj pracovní mozek a dojde mu, že o něj měl možná někdo strach. Zasáhne ho to nepřipraveného, ale příjemně. Provází očima odcházejícího Miyaviho a podle mumlání, které je od něho slyšet je mu jasné, že se to mezi nimi snad nakonec urovnalo. Měl by být vděčný Číňanům a jejich granátometu? Proboha... Probrali je oba a to dokonale. S Reitovou pomocí se postaví na nohy, ale musí se o něho opřít, aby to ustál. V tuto chvíli může být rád na to, jak stavěného má přítele. Prohlédne si svoje tělo, pokryté bílým prachem a ušklíbne se. 

"Ty jsi vtipný..." Pronese, ale usměje se a společně s ním vykročí za bránu domu. Z těch mužů, co poslal Rei za střelci, se zatím nikdo nevrací. Buď jim utekli, nebo se někde děje ještě něco dalšího. Nechce přijít o žádného z nich. 

"Já vím, Rei-chan..." Odvětí mu tiše. Přikývne na jeho slova, ale nejraději by se za klukama šel sám podívat. Jenže takhle by je akorát vyděsil a nebylo možné, aby se do haciendy někdo dostal. Znovu se usměje a společně se dostanou až do koupelny, která vypadá přesně tak, jako kdysi. Jen ručníky mají jinou barvu a mýdlo jinou vůni a etiketu. S Reitovou pomocí si nechá napustit vanu i svléknout všechno to, co měl na sobě. 

"Pche, mysleli si, že pohřbí draka? Na to je potřeba silnější zbraň, než jeden granát." Jakmile vyvázl z nebezpečí, už má zase sebevědomí kdo ví kde. Vleze si do vany, ale nadává u toho jak starý dlaždič, protože ho všechny ty odřeniny a spáleniny od štěrku neskutečně bolí. Všechna voda se málem vyvalí ven, jak se prudce opře a úlevně si vydechne. Kluci ho budou chtít brzy vidět, tu ránu by slyšel i hluchý... 

"Tohle je vážně osud, Rei-chan... všechno se to mělo stát." Broukne tiše a úplně slyší Krále, jak si vede svou, že každý je strůjcem svého štěstí. 

"Pořád nám naše území ještě nerozkradli. Je to stále velká část, kterou ovládáme... I když se nám tu roztahují lidi jako Tygr a to jeho pískle..." Uvažuje nahlas. 

"Všichni bohové Japonska a moji předci vědí, že za ním nechci jít..." Vydechne. Má na mysli Krále.

Reita

Mlčí, až do okamžiku, kdy mu pomáhá z oblečení. Nepokrytě si prohlíží jeho tělo a počítá každou nepatrnou oděrku, ani netuší, že podobné myšlenky měl kdysi i Hide sám. Svléká jej pomalu a u toho se opravdu snaží myslet na tu koupel, ze které už stoupá příjemná vůně a sám se usadí na okraj vany, sahajíc po houbě, stejně jako vytáhne krabičku cigaret z vlastní kapsy a jednu mu nabídne a pak i škrtne zapalovačem.

"Jeden granát je sakra málo, podcenili tě Hide-koi." Usměje se upřímně, když omývá houbou jeho tělo neopustí si ani krátké uchechtnutí nad jeho povahou. Jiný už nebude ale on by to ani nechtěl. Koutky mu trochu opadnou, jakmile přijde na řadu řeč o Králi. On sám by jen při vzpomínce na něj nejradši něco rozbil. Stejně tak ale ví, že pokud se má něco změnit, je na čase plameny spojit, alespoň se o to pokusit. Králova dcera byla zraněná, Orel a Drak byli taky hezky pochroumaní a možná by tohle mohl být ten způsob, kterým se zbaví veškeré škodné.

"Ovládáme ale začínám mít pocit, že pokud se o to pokusíte každý zvlášť...nejradši bych si ukousl jazyk, že to říkám ale bez něj to nepůjde." Odpoví mu klidným hlasem a mírně stiskne houbu v prstech, jak moc se snaží zatlačit pocity nenávisti vůči němu a Tygrovi. Je pro něj nesnesitelné i po těch letech, z druhé strany je potřeba něco obětovat, aby se osud Tokya změnil. Je to přece jejich domov, nejen Draků ale i Démonů a ti vetřelci jim ho kradou. Na pár okamžiků se odmlčí, když přestane s jeho mytím, přidřepne si k vaně, o jejíž kraj opře předloktí a složí na ně bradu.

"Půjdu s Tebou i do pekla." Ujistí ho naprosto vážně, když mu kouká zpříma do očí, klidně i za Králem a pak se natáhne po jeho cigaretě a přivlastní si ji na chvíli.

" Ale poznámky si u toho neopustím, jen aby jsi věděl, že to nebudeš mít jednoduché." To by nebyl on, aby si nepřidal nějaké to rýpnutí.

"Víš, to pískle..." Začne pomalu, když si krátce potáhne a pak ještě jednou.

"Pamatuješ si na to, jak jsi řádil u mě v klubu. Labuť jej držela před sebou jako štít. To je to pískle, které se tu roztahuje. Bývali jsme přátele, než se naše cesty rozdělily." Prozradí mu část z toho, co se kdysi stalo, možná by měl vědět, kdo všechno by se mohl stát jejich spojencem.

"On byl prvním důvodem proč jsem za Tebou šel, myslel jsem, že je mrtvý a měl jsem toho dost. Tehdy se to ve mě zlomilo, po tom co jsi mi řekl."

Hide

Převezme si od něho cigaretu a nechá ho, aby hýčkal jeho tělo houbou. Je to opravdu jako kdysi, skoro do detailu, i když to v té vaně skončili oba. Jenže tehdy byla jejich jediná starost Král a to, kdo bude mít větší kus města... Teď by se měl spojit s někým, koho by měl zabít za to, co Reitovi provedl. A Rei sám řekne, že by měli spojit síly. Co je tohle za spravedlnost a za svět? Stočí k němu oči, když si beze slova nechá vzít cigaretu a upřeně hledí do těch jeho. V pohledu má vepsanou všechnu bolest, kterou Reitovi kdysi způsobili i to, že kdyby nemusel, nikdy by tohle neudělal. 

"To ani nemusíš. Nejsi jen tak někdo, jsi Fénix. Máš stejné postavení jako oni... nejsi ničí poskok ani sluha." Ubezpečí ho. Budou slušní a pokud možno diplomatičtí, ale to z nich nedělá jejich bratry. Pak zastříhá ušima a musí se opravdu hodně zamyslet, když si cigaretu převezme a taky si potáhne. V prvních chvílích je to pro něj příliš vzdálená minulost, než aby si pamatoval tvář toho, kým se zakrýval Aoi, ale když o tom Rei mluví... spojí si obličej z novin s tím, který viděl kdysi a povytáhne obočí. Vyposlechne si i zbytek a zase se na něj podívá. 

"Vzali ho s sebou..." Vydechne jedinou logickou úvahu, jak to mohlo být. Ale proč si ho nechali? Proč nechtěl odejít nebo utéct? 

"Jasně, nechal se opíchat tygrem a zalíbilo se mu to." Ušklíbne se zle. Ne, že by oni dva byli jiní. "Umíš si to vůbec představit?" Rozhodí nakonec rukama a šklíbí se ještě víc. 

"Jak Tygr někoho..." Musí se hlasitě rozesmát, až se popadne za natlučená žebra. 

"Divím se, že to mládě ještě chodí!" Není schopný přestat. Najednou mu to připadá neskutečně vtipné.

Reita

Zahledí se na vodní hladinu, do které se noří Hideho tělo a pak k němu vzhlédne a v očích mu svítí všechny pocity, které vůči němu má. Vždycky v něm viděl víc, než kdokoliv jiný a on si na ten pocit, nikdy pořádně nezvykl. Je to příjemné hřejivé pnutí někde v hrudníku.

"To si piš, že sebe nenechám dělat poskoka, pak bys tou pánví musel vzít mě." Odmlčí se, když si uvědomí, jak to vyznělo.

"No, to můžeš i tak." Protočí sám nad sebou očima.

"Hai, odvedli ho a já byl přesvědčený o tom, že je mrtvý. Volal jsem mu několikrát a pak ho viděl s ním." Natáhne dlaň po houbě, aby ji namočil a jen silou prstů ji vyždímá do vany. Cigaretu už mu znova neukradne, vytáhne si svou a připálí si. Zůstane dál dřepět u vany a poslouchá jeho slova, než se nepokrytě rozesměje. Jen ta představa...+Promiň Kai-kun.+ Proběhne mu hlavou a směje se dál jako šílený. Jak kdyby tím jedním vtipem dokázal smazat události poslední hodiny. Jak kdyby se z toho nic nestalo.

"Upřímně, nedokážu." Vyrazí ze sebe nakonec, když se mu podaří trochu to rozdýchat. Ramena mu pořád cukají, stejně jako koutky, prostě to nechce přestat.

"Viděl jsi ho chodit? Já teda ne, co ty víš jak to vypadá." Neodpustí si k tomu ještě něco přihodit a hrábne prsty do vody, aby jej trochu ošplíchl.

"Třeba mládě krotí jeho, já tě taky zkrotil." Ušklíbne se na něj tentokrát on a hravě se kryje za krajem vany, protože čeká minimálně spršku na oplátku.

"Ale očividně mu to jde, podívej se, kam to ze štítu dotáhl. Sex očividně hýbe světem, co ty na to?" V očích se mu blýskne, když si dlouze potáhne z cigarety. Má trochu nutkání jim dojít pro flašku a zopakovat si večery, které takto společně trávili. V Itálii jich bylo dost a dost, na každý z nich vzpomíná s radostí.

Hide

Tyhle chvíle miluje. Přesně ty chvilky, kdy se spolu takhle uvolněně smějí, zavření ve svém vlastním světě, plní vtipů, kterým rozumějí jenom oni dva. Vždycky měl pocit, že nikdo jiný nesdílí tentýž způsob přemýšlení jako on. 

"Co ty víš, třeba vůbec nechodí, třeba ho vozí všude kolem na sedačce, ale nejspíš na ní klečí, protože si ani nesedne." Směje se dál, až mu z koutků očí stékají slzy. 

"Ne, že se budeš smát, až se s nimi potkáme." Zvedne prst do vzduchu. Tohle bude těžké pro ně pro oba. Pak ale nevěřícně otevře pusu a ohlédne se po něm. "Ty!" Vycákne na něho snad polovinu vany. Jenže se hned na to rozesměje znovu. "Tohle mi nedělej, mám moc velkou fantazii, úplně vidím tygra na kolenou s tím vystrčeným zadkem!" Řehtá se jako kůň. 

"Sex rozhodně hýbe světem." Souhlasí s jeho tvrzením a nakonec se s cigárem v koutku rozhodne vstát. Natáhne se pro ručník, ale v podstatě si s ním jenom otře boky a zase ho někam odhodí. Vyleze ven a cítí se jako znovuzrozený. 

"Pojď do postele." Řekne mu měkce s jistou dávkou provokace, ale v tu chvíli se dveře v obýváku otevřou a ozve se hlas Ayane, že se moc omlouvá, ale že mladí pánové trvají na tom, aby viděli své otce. Hide vytřeští oči, zahodí cigáro a honem si popoběhne do ložnice, aby na sebe hodil něco víc. Zrovna se přepásává v pase, když si vzal kimono na spaní, když vejde do obýváku a tváří se jako by byl den jako každý jiný. Má trochu odřený obličej a ruce a kluci nejsou slepí, ale rozpřáhne ruce a oni ho po dlouhé době pevně obejmou a přitisknou se k němu. +Kde jsou ty časy, kdy tohle dělali pořád...+ Pomyslí si a ohlédne se po Reitovi. Odlepí se od Hideho a zopakují to samé i u něho. "Můžeme tu zůstat?" Ptá se mladší Hideaki, ale Hide se nadechne a myšlenky má spíš u sexu s Reitou. Tohle už kluci nezaspí jako kdysi... 

"Eh..."

Reita

"Budu brečet, až se s nimi potkáme, třeba si budou myslet, že štěstím." Vyráží ze sebe mezi jednotlivými záchvaty smíchu, který ho neopouští ani, když se ozve moc dobře známé slovíčko ty a výhružně vztyčený prst a snaží se fakt schovat za vanu ale stejně je na půl mokrý.

"Copak? Zlobíš se, že mám pravdu?" Pokračuje dál ale pak Hide zopakuje známou pravdu a začne se zvedat.

"Hm, hodláš mi ukázat, jak moc s ním dokáže zahýbat?" Koukne na něj víc, než mlsně a jak mu to kdysi přišlo zvláštní, a že by něco takového vyslovit neměl, je to pro něj nyní naprosto přirozené. Pomalu shlédne očima až do jeho klína.

"Před chvíli ho málem trefil granát a už na něj zase jdou chutě. Asi jsem vážně neodolatelný." Dlouze se nadechne, než ho sjede ještě jednou pohledem a jeho prohlídku vyruší až hlas Ayane.

"Tátův holý zadek asi vidět nechtějí ale já bych chtěl." Kouká na přesně ony partie, když se Hide vzdaluje, aby na sebe něco hodil. On sám sáhne po triku, které se válelo na židli a je suché, než si jej přetáhne přes hlavu, za chvíli se dovnitř nahrnou kluci. Zase ho dostane pohled na ně, jak se objímají a než se naděje, už je má i ve svém náručí. Střelí pohledem k Hidemu se staženým obočím sobě a je mu jasné, že se od nich jen tak neodlepí ale...kdo by jim to měl za zlé.

"Pro jednou se asi nic nestane." Pokrčí rameny s trochu nešťastným výrazem, když ho něco napadne. Otočí se ke stolku a napíše rychlý vzkaz, když kluci s jásotem vyrazí k ložnici. Narovná se, složí ho a sám zamíří do koupelny. Cestou ten papírek vtiskne do dlaně Hidemu, krátce ho líbne, plácne po zadku a ještě na něj mrkne. Kluci už ho volají k sobě a Rei se za nimi za chvíli taky přidá.