Hide x Miyavi - To má být výzva? - Část 2.

(Miyaviho pokoj)

Hide

Přeostří z neznáma na něho a přinutí se chvíli poslouchat, co mu říká. Asi nikdy jenom takhle pasivně neležel, aniž by se pokoušel převzít iniciativu, ale teď mu to připadá jako ta nejpřirozenější věc na světě a Miyavi nevypadá jako někdo, komu by vadilo, že má věci pevně ve svých rukách. Provází ho pohledem, když se vrací tváří zpět velmi blízko jeho klínu a příliš nerozumí tomu, co tam chce znovu dělat, ale brzy znovu ucítí jeho vroucné polibky jen malý kousek od svého k nevydržení vydrážděného přirození. A pak se Miy posune ještě o kus níž a on trochu překvapeně pozvedne obočí. Je mu úplně jasné, kam tím vším míří, ale... tohle je zatím schopný unést a užít si to, obzvlášť, když se mu po těle začnou rozlévat všechny ty nezvykle příjemné pocity. Ani on není z těch, co by se styděli, i když je určitě plno takových, kteří by mu tuhle praktiku odmítli. Na druhou stranu klobouk dolů, že ji chce vůbec provádět, je to hodně intimní na to, že nejsou stálí partneři a nic o sobě nevědí. Jeho jazyk uvnitř je další meta, která ho už přinutí našponovat se a na chvíli mu zavřít cestu. Už zase se mu do hlavy vrací příliš mnoho myšlenek a nerozhodnosti ohledně toho, kam ho pustí a kam už ne. Jenže Miyaviho prst poškádlí místa uvnitř, která jsou stejně dobrá a citlivá jako ta na jeho penisu a je opravdu těžké ho odtamtud vyhodit. V okamžiku, kdy se Miyaviho rty vrátí ke své předešlé práci na jeho chloubě už je zase plně ztracený a mimo a vůbec neeviduje počet přibývajících prstů nebo to, co nad ním jeho dnešní milenec provádí. Už zase létá někde mimo tuhle realitu, všechno si dokonale užívá za zavřenými víčky a později bude tlouct hlavou o skříňku před učebnou, že nebyl schopný zůstat alespoň maličko na zemi.

Miyavi

Čekal nějaké to odmítání, že ho možné bude muset přemlouvat a on se nic z toho neděje. Však on ví, jak to může být příjemné, nebyl vždycky ten –nahoře-, ať sis myslí kdokoliv cokoliv jiného. Jenže tohle je věc, kterou nedělá jen tak s někým a nedovolí to jen tak někomu. Hidemu by mohl, možná…časem, podle toho, jak se nakonec k sobě budou chovat. Upřímně, chtěl by si taky užít ten pocit…ehm naplnění ale ne dnes. Ještě chvíli ho žene k nepříčetnosti, dokud si je jistý, že mu opravdu odporovat nebude. Přizná si někde v koutku, že se o něj takto stará rád a že ho to vlastně baví, i když odsouvá svoje vlastní uspokojení. Mohl si ho vzít, nemusel se s tím tak párat ale baví ho to, jako už dlouho ne. Tohle je pro jeho hlavu trochu nebezpečné přemýšlení ale má teď mnohem lepší věci na práci.
"Sluší ti to, Hide-chan." Další kompliment na sebe nenechá dlouhou čekat, když se pomalu přesune nad jeho tělo. Nějak úplně pozapomene mu to triko sundat, stejně jako mikinu ale bradavky vidí a na ty rozhodně zapomenout nehodlá. Škádlí je, dráždí a mezitím si stahuje kalhoty o poznání níž. Nejradši by si je sundal úplně, na to není čas. Najednou nemá čas na nic jiného, než své už skoro bolestně vzrušené přirození namířit proti jeho nitru a dostat se hezky pomalu dovnitř. Volnou dlaní, o kterou se neopírá, svírá jeho mírně pozvednutou nožku za stehno, rty mapuje hrudník a pohrává si s napřímenými bradavkami, dokonce ho nad jednu kousne, aby odvrátil jeho pozornost od toho, co se děje dole.
"Až tě uslyší všichni kolem, budu spokojený." Rýpne si do něj vzrušeným, touhou podbarveným hlasem a vrhne se vášnivě na jeho rty, ve kterých utlumí své vlastní sténání. Je hrozně úzký, šílí z toho, jak moc. Bude se mu o něm zdát a ne jen jednou.
"Hide-chan, proč si to odpírat." Je u toho zase ukecaný a chce, aby se mu dostalo ujištění, že za ním přijde znovu. Mezitím trpělivě, na svůj vkus až moc, vyčkává, až si na jeho velikost přivykne a pak se začne proti němu první jen pomalu pohybovat. Dlouho mu to ale nevydrží a brzy je zadýchaný, sténání tlumí v jeho kůži na krku a jen jakoby někde z povzdálí zaslechne tiché cvaknutí dveří a opatrné kroky do půli pokoje. Koutky se mu zvráceně pozvednout, když se mírně zvedne, aniž by z něj vystoupil a víc sevře jeho stehno a bok, aby se mu nevysmekl. Místo toho, aby přestal a měl na paměti, že to klidně může být i dozor si ho bere o to intenzivněji, přítomnost někoho dalšího ho ženě kupředu a startuje mnohem větší vášeň.

Hide

I když mu sám neodpověděl snad ani na jednu z těch věcí, je to jako by Miyavi nějak podvědomě tušil, že to všechno potřebuje slyšet, že mu to pomáhá a dělá dobře. Hide se na první pohled tváří jako to nejsebevědomější stvoření na světě, ale opak je dost často skrývanou pravdou. Nikdy by si nepomyslel zrovna o Miyavim, že bude kdo ví jak pozorný milenec, spíš by si myslel, že se postará o sebe a hotovo, ale děje se tu přesný opak. Úplně poprvé za celý večer na něj položí svoje dlaně, když se Miy ocitne víc nad ním a dráždí jeho až příliš odhalený hrudník, ale jeho tváře jsou rozpálené a pohled naprosto nepřítomný, zatímco ho jemně hladí po bocích, jako by to ani nebyly jeho ruce, spíš nějaké dívčí. Oba mají dlouhé, štíhlé a šikovné prsty, ale Hideho dlaň je výrazně menší. V okamžiku, kdy se k jeho uším dostane jeho hlas, prudce oči otevře a podívá se do těch jeho, ale v tu chvíli se to stane. On to skutečně udělal a Hide nehnul ani prstem, aby ho zastavil! A to opravdu chtěl, ještě někde u toho laskání jazykem mu chtěl dát jasně najevo, že to bylo poslední, co v těch místech snese a teď cítí, jak se tlačí proti jeho skoro nedotčené brance a je z toho opravdu trochu vyděšený. Jejich rty se střetnou ve vášnivém souboji, nutí ho zapomenout a podvolovat se mu, a i když s ním docela dlouho bojuje, kroutí se a stahuje, stejně ho nakonec pustí a svoje tělo povolí. U toho trochu kope do peřin i do hrany postele a vzdychá do jeho rtů, zatímco mu rukama trochu drtí boky. Při jeho dalších slovech se zamračí, jako by ho alespoň tímhle chtěl poslat do háje, jenže místo toho vyjíždí dlaněmi po jeho těle výš, uvědomuje si jeho pevnost i to, jak sexy je a že si až doteď vlastně vůbec nesáhl a pořád mu oplácí dravé polibky, i když už se v něm Miyavi svobodně pohybuje a vede je dál tímhle zážitkem. I on okrajově postřehne něčí kroky, i když jemu jako učitelské nepřijdou, stejně jako vnímá to, jak Miy snad úmyslně přidal na rychlosti i projevu. Není schopný se ovládat, není schopný vzdychat tišeji a už vůbec ne zastavit. A nakonec je to zase on, kdo se propne v křeči při dalším orgasmu jako první. Je mu srdečně jedno, jestli ho uvnitř sebe přeštípne vejpůl nebo ne, teď je jeho malý okamžik slávy a totálního blaha. Ať je to kdo je to, už ani neví, jestli je pořád tam nebo ne.

Miyavi, Aki

Miy asi neuvědomil, že stahoval obočí k sobě, když ho nechtěl pustit dál. A to tak hezky ťukal. Naštěstí se Hide nakonec podvolil a začal si to pořádně užívat, protože by nejspíš přestal, kdyby věděl, že se mu to nelíbí. Nebyl zas takový zmetek, jak si kde kdo mohl myslet. Ten prvotní odpor bral spíš jako výzvu a teď se mu potvrdilo, že ji dokázal překonat. Užívá si každý příraz, občas trochu zpomalí, aby mohl vzápětí zrychlit a nechává svému hlasu vyniknout. Jen ať si je kdokoliv poslechne, on jim moc rád předvede koncert ve svém vlastním podání. Takové malé domácí porno pro nezvaného hosta ale proč ne? Vzdychne si spokojeně a přivře víčka, když se Hideho ruce rozběhnout po jeho těle. Teď už ví, že ho dostal, že chce i on jeho a to se mu rozhodně líbí. Ještě chvíli vydrží svírat jeho nohy a bok, dokud už z něj nestékají kapičky potu a nelesknout se v tlumeném proužku světla z lampičky, které proudí skrze škvíru v závěsu. Už se musí zapřít dlaněmi o postel kousek od Hideho hlavy, aby se vůbec dokázal udržet. Tolik to na na něj působí a nedokáže se ovládnout. Sleduje výraz ve tváři pod sebou. Už dokáže rozklíčovat, že se jeho vrchol blíží a on sám k němu nemá daleko a Hideho sevření jen dokoná, co on začal. Naposledy proti němu přirazí, prudce se přitom prohne v bedrech a napůl se zhroutí na jeho tělo se spokojeným, skoro až pitomým úsměvem, u kterého ani neví, že jej umí.

"Takhle mě ještě nikdo nezřídil." Sdělí mu tiše a hodně zadýchaně, než mu věnuje několik pomalých a nezvykle procítěných polibků. Nikdy nebyl proti tomu se po sexu mazlit ale taky muselo být s kým a teď by možná mohl. Skoro i zapomněl, že někdo vešel, jen do chvíle, než se závěs pohne.

"Miyavi jsi v …" Ozve se Akiho hlas, když strne uprostřed pohybu. Prostě mu v první chvíli vůbec nedošlo, co by se za tím závěsem mohlo dít, na to je moc velká naivka. Nenapadlo, by ho, že tady bude někdo dělat něco podobného, chtěl si s Miyavim promluvit, jako minulý večer, kdy seděl u čela jeho postele v noci, když ho probrala noční můra. Aki nevěřil, že je Miy takový, jak se tváří a s každou minutou se mu to jen potvrzovalo. Ale to co vidí, mu žere rudou barvu do tváří a chce rychle trhnout závěsem zpátky, snad i zapomenout na to co viděl.

"Pro-…!" Chce ze sebe vykoktat omluvu a zmizet, co nejdál, když se Miyaviho dlaň obemkne kolem jeho zápěstí a stáhne Akiho s vyjeknutím k nim na postel.

"Kam bys chodil, místa je tu dost. Možná je na čase udělat z tebe chlapa." Blýskne se mu v očích něco úplně jiného, než když kouká na Hideho, tohle je spíš vepsaný chtíč.

"Neboj se, budeme hodní nebo ne?" Koukne na toho, z jehož nitra se mu pořád vůbec nechce, když přenese váhu na jednu z dlaní a druhou bez okolků zajede Akimu do klína.

"A pak si můžeš troufnout i na toho tvého stážistu." Dobírá si ho dál, však on si všiml, jak na něj kouká. Aki je v první chvíli jen schopný zalapat po dechu, když se ocitne vedle nich a to jsou ještě v takové poloze! Chce se hrabat rychle nahoru a utéct, jenže to mu Myiaviho ruka nedovolí a v něm probudí úplně jiné pocity, než strach nebo stud. V první chvíli si tiše vzdychne, a kdyby mohl hned vzápětí zrudne ale rudý už je snad i na zadku.

"On není můj…" Začne ze sebe dolovat a krásně se do toho zamotá.

"Ne? Tak to je na čase s tím něco udělat." Nedává mu Miyavi čas na protesty.

Hide

Cítí se příjemně utahaně a zároveň blaženě, když si jen tak odpočívá a vyčerpané tělo hřeje to druhé na něm. Miy na něj znovu promluví a on se trochu ušklíbne. 

"To je dobré, na to, jak jsem si tu poležel." Odpoví mu. +Skoro jsem na tebe ani nesáhl...+ Vůbec to nechápe, ale příjemné pocity z toho rozhodně má. +Co by asi dělal, kdybych začal něco dělat?+ Napadne ho v duchu a na chvíli se nad tím musí zamýšlet, dokud se neozve jiný hlas hned vedle jejich hlav, až sebou Hide cukne a střelí tam pohledem. Vážně si myslel, že je načapal nějaký učitel a kromě toho na narušitele doopravdy zapomněl. Tak moc byl mimo sebe. Chvíli na Akiho zírá jako na ztělesněnou smrt, jenže než se stačí nadít, Miyavi ho stáhne prudce k nim do postele a on přistane v leže vedle něho, prakticky rameno na rameno, zatímco on sám má ještě kalhoty dole a co hůř, Miyaviho uvnitř sebe!!! Zapíchne pohled pro změnu do Miyaviho nad sebou a zavrtí hlavou v němém Zbláznil jsi se?! Závěs se zase zatáhne a on uvidí tu změnu, co se mu přepne v obličeji. Vůbec netuší, co to znamená, jenže to už poslouchá slova jako Uděláme z tebe chlapa a následující Akiho povzdech rovnou vedle jeho ucha. Pořád ještě neví, jestli chce Miyaviho zabít, začít se smát nebo prost sledovat, co z tohohle bude, ale rozhodně volnou rukou nahmatá lahev, otevře ji a napije se tak, že je div, že v ní vůbec ještě něco zbylo. 

"Na tohle jsem fakt málo opilej..." Prohodí, ale nemyslí tak ani sex ve třech jako toho blázna nad sebou. Zdá se, že Miyavi ví o Akiho tajných tužbách mnohem víc, než kdokoliv jiný. On si myslí na toho černookého kluka, co už zapomněl, jak se jmenuje? 

"Ty máš odvahu..." Rýpne si do Akiho, když k němu otočí tvář a zatváří se trochu škodolibě, jako by čekal, že začne utíkat a bude vyřešeno.

Miyavi, Aki

Miyavi se ušklíbne, když sleduje Hideho reakci na to, co právě udělal. Však jemu společnost nevadí a Hide se zatím taky nebrání, jen si řádně cvakne a to ho pobaví ještě víc, než Akiho střídavé rudnutí a blednutí. Tenhle kluk by mohl z fleku konkurovat chameleonům.

"Málo opilej, ale no tak. Přece tu nakonec nechceš zvracet do postele, měl bys z toho houby." Koukne na Hideho, z jehož nitra se mu pořád tak něj nechce a rozverně se pohne v bocích, čímž způsobí minimálně sám sobě dost příjemných pocitů, aby si tělo začalo tu únavu patřičně rozmýšlet.

"Co by neměl, koukni na něj…" Kývne hlavou k tomu vyděšenému kuřeti ale ruku z jeho klína nestáhne, hezky ji tam nechá, je to lepší jak obojek a vodítko, někdo tak nezkušený se tomu jen těžko bude bránit, Miy na to dost sází. 

"Já nemám od-..." Chce dát Aki dohromady souvislou větu ale z jeho rtů, i když se snaží všemožně tomu zabránit, se vydere další tiché zasténání a aniž by si to uvědomil stočí tvář k Hideho rameni, jak kdyby se za ním mohl schovat.

"Prosím, ne…" Nakrčí nešťastně obočí a kousne se bolestně do rtu, dlaněmi svírá Miyaviho zápěstí ale silou proti němu nemá vůbec žádnou šanci. Je jak moucha, i když se opravdu snaží a u toho se mu pomalu vyhrnují dlouhé rukávy až kamsi k loktům a odhalují to, proč tu v podstatě je.

"Vidíš už hezky prosí. Hide-chan, budeš taky prosit?" Zeptá se jej s provokací vepsanou ve tváři i v očích Miyavi a znovu se tentokrát krouživě pohne proti jeho úzkém nitru, které je sice přivyknuté ale pořád na něj ta těsnost působí a s každou vteřinou, čím dál víc. Jenže to nejsou jen jeho boky, které se pohnou ale i ruka v Akiho klíně, které se střídavě pohne a sem tam stiskne. Miyavi by nemohl být spokojenější, protože začíná pod svými prsty cítit patřičnou odezvu. Skoro až ďábelsky se pousměje, když mu oči padnou na Hideho klín, zatím žádnou pozornost nemá ale to se brzo změní.

"Zahoď tu flašku. Na příště nám seženu lepší hračky." Houkne na něj s krátkým uchechtnutím a rty se skloní k jeho hrudi. Kůži první podráždí piercingem ve rtu, než oněm místům věnuje i několik dlouhých a dráždivých polibků. Však on je přehledem zvládne oba dva. Ještě chvíli vyčkává, než se Aki přestane bránit, než přestane tlačit do jeho dlaně a pak plynule zapluje pod látku jeho volných kalhot na gumu, takže mu nic v podstatě nebrání v cestě.

"Koukejme, kuře na tom není špatně." Neubrání se poznámce s trochu pozvednutým obočím a sevře jeho přirození mezi svými štíhlými prsty.

"Tohle se stážistovi bude líbit, věř mi." Mrkne na něj, když už jeho jazykem pomalu klouže po Hideho bradavce. Jak to tak vypadá užije si v tenhle večer víc, než předpokládal a to je rozhodně dobře.

"Nebude, já se mu nelíbím." Pípne sotva slyšitelně Aki a snaží se ze všech sil nekroutit pod Miyaviho dotekem, teď už pod kalhotami. Jak se tomu má bránit, když nic podobného ještě nezažil a k tomu ještě Hide vedle něj a on mu sahá…no přímo tam!!! Propadne se do země, hned jak bude schopný vůbec přemýšlet.

Hide, Aoi

"Kdo říkal, že zvracím..." Řekne skoro dotčeně, protože jestli někdo něco vydrží, tak je to on. Jenže Miyavi se v něm zase pohne, on ihned zavře oči a dlouze si povzdechne, když se v něm všechno probudí nanovo. Aki za ním není pozadu, protože se ozve i jeho hlas a k tomu ucítí jeho tvář, schovanou do Hideho ramene. Je na tom něco, co i v něm probudí jisté ochranitelské sklony. Aki prosí, aby toho nechali, jenže se nedokáže bránit a čím víc se kroutí, tím spíš je vidět, co to má s rukama. Hide si není úplně jistý, jestli na to má žaludek, pokud se nerozhodne, že to chce. Umí být agresivní, když se napije, ale ne pro nic za nic a něco mu říká, že tohle není ani Miy, že si jen hraje a myslí si, že ho dostane podobně, jako před chvílí Hideho. A pak se v něm Miy pohne znovu a v ten okamžik už je znovu vzrušený, jako když spolu začínali. Aki se taky přestává bránit a pustí Miyaviho dlaně, aby se mu volně dostaly do kalhot, zatímco Hide doopravdy způsobně odkládá flašku. Jaké to asi pro Miyaviho je, vidět je oba dva takhle pod sebou a naprosto je mít omotané kolem prstu? Jednoho kvůli nezkušenosti a druhého, protože kruci vězí v něm a navíc už za sebou mají jedno kolo? Když se Miyavi skloní nad jeho hrudník, automaticky mu zajede dlaní do vlasů a trochu ho k sobě přitiskne. Zdá se, že na podruhé by byl mnohem spontánnější. A jakmile se ozve Akiho věta o tom, že se stážistovi nelíbí, jako by si ho snad přivolali. 

"Kluci? Jste tady? Dozor vás neviděl celý večer, měli jste být ve společenské místnosti!" Zazní Aoiho přísný hlas. Klepat ho nikdo neslyšel. V tu chvíli, jako když do Hideho střelí. Málem tu postel zbourá, jak se vymrští do sedu, popadne kalhoty a pokouší se je na sebe jakkoliv narvat. Akimu je stačí natáhnout, Miyavimu taky a on je tu kruci od pasu dolů nahý. Ještě, že je tady ten závěs!!! Vrhne po Akim pohledem Ani slovo! Srdce mu ale buší jako splašené, co když bude mluvit a práskne všechno, co se tu dělo? Honem ještě hmátne po flašce a vrazí ji pod polštář přesně ve chvíli, kdy se závěs roztáhne a Aoi ukloní hlavu k rameni, jak je všechny tři propíchne pohledem. 

"Probíráme matiku." Vypadne z Hideho, zatímco sedí v tureckém sedu a tváří se jako svatost sama. Miy klečí naproti němu v nohách postele, Aki ještě pořád leží, ale všichni jsou oblečení. Aoi je všechny tři podrobí zkoumavému pohledu. 

"No dobře, ale to neznamená, že můžete bez omluvy nepřijít. Kde máte učebnice?" Nedá se tak snadno a jeho oči se přesunou do Akiho tváře. +Co ty vyhrnuté rukávy?+

Miyavi, Aki

Miyavi se potěšeně usměje, když Hide opravdu odloží flašku. Líbí se mu, že je má oba pevně..hm v rukách a to ještě vůbec pořádně nezačal. Jeden sténá, druhý k tomu nemá daleko a tohle se mu líbí. Kdyby se nad tím víc zamýšlel zjistil by, že má oči prioritně přikované do Hideho tváře a kochá se každým jednotlivým záchvěvem, který v ní spatří. Ten kluk se mu velmi dobře dostává pod kůži a on má prostě problém se tomu ubránit. Aki se doslova rozpouští pod jeho rukou a protestovat…to už očividně nedokáže. Miyavi si spokojeně zavrní, když ho Hide k sobě přitiskne a dlouze vydechne do jeho kůže, jak moc příjemné jsou prsty v barevných vlasech, tohle probírání by si nechal líbit klidně celou noc a oni by neprotestoval. Mezitím se volně pohybuje v Akiho klíně a nechává se unášet nastalou situací. Aki sotva lapá po dechu, jak se v něm kumulují všechny dosud skoro nepoznané pocity. Ne, že by sám na sebe nikdy nesáhl ale tohle je úplně jiné. Někde v koutku ví, že takhle by to určitě nechtěl ale tělo si dělá co chce a drobné boky už mu vycházejí nejistě vstříc. Pak jako když do všech uhodí blesk, když se ozve zrovna hlas Aoiho v pokoji. Všichni se začnu hrabat do sedu, kromě Akiho, který je celkem duchapřítomně natáhne své vlastní kalhoty. Miyavi je v tomhle ohledu mnohem chladnokrevnější a zas tolik nespěchá. Dosedne klidně na paty, pobaveně se šklíbí, když se závěs opravdu rozhrne. Hide je z nich nejpohotovější a svede to na učení. Skoro by nad tím protočil oči v sloup. Těkně pohledem na Akiho, který vypadá, že každou sekundu omdlí.

"Jasně, já jim pořád říkám, že jedna plus jedna jsou tři." Zahlásí Miyavi se skoro šíleným blýsknutím v očích a málem se rozesměje. A pak přijde na řadu učebnice. Nejspíš k překvapení všech, se Aki trochu poposune na posteli a sáhne za sebe na noční stolek, kde tu učebnici opravdu předtím odložil.

"Tady." Pípne sotva slyšitelně a hlasitě polkne, když už si stahuje rukávy zase zpátky.

"Zatím jsme jen u teorie, Hide je na tom mnohem líp, než já." Ozve se jeho slabý hlásek ještě jednou ale na Aoiho se ani nepodívá. Tváře mu hoří a hodně potlačuje nutkání se prostě zvednout a utéct.

"Nekoukejte na něj tak nebo se nám tu propadne do země." Neodpustí si poznámku Miyavi a popadne Hideho za zápěstí, aby ho vytáhl z té postele a protáhne se kolem Aoiho.

"Jdeme na ten program." Zahlásí a za zády stážisty vytáhne z kapsy rožek krabičky cigaret s vyzývavým mrknutím a nechá tam chudáka Akiho na pospas jeho tajné lásce. 

"Já…totiž…" Kývne hlavou nesměle Aki, když zůstanou v pokoji jen oni dva a může jen děkovat za své dlouhé triko, protože jeho vzrušení opadlo jen tak na půl. Tohle je peklo! Pokusí se vstát a taky se protáhnout kolem, neuvědomíc si, že došlápl na nedávno zraněný kotník, zavrávorá a chytne se prvního, co má po ruce, totiž Aoiho paže. Vyděšeně k němu střelí očima, když zase padne zpátky na postel rovnou na zadek.

Hide, Aoi

Aoiho oči se posunou z Akiho k Miyavimu a trochu se ušklíbne, jako by mu tím říkal Myslíš si, že jsi vtipný? Jenže Aki se pohne a ukáže mu učebnici, takže se jeho pozornost vrátí zase k němu. Opravdu ji tam má, ale proč u toho leží? A zrovna s těmi dvěma největšími výrostky, co tady jsou? Teda když nepočítá Rukiho na samotce? Jeho oči jsou pořád hodně podezřívavé, ale teď má jeho pozornost Hide, který vyprskne a snaží se spolknout smích, protože on je na tom opravdu o hodně líp, rozhodně v tom, co tady doopravdy dělali. Přesto Hide jenom pocukne obočím a kouzelně se usměje, když si s Aoim vymění další rentgenový pohled. Miy si přisadí, že se Aki snad stydí před ním nebo co a v tu chvíli se oba kluci začnou zvedat, že jdou na televizi. Je mu to podezřelé, když se teda tak moc chtěli učit, ale nechá je být. Však si je za chvíli zkontroluje, že jsou opravdu tam. Opře se jednou dlaní o hranu horní palandy a ani si neuvědomí, jak tam Akiho zazdívá a jak dominantně to vlastně působí, chce se ho jen zeptat na pravdu, jenže Aki už se protahuje kolem něj, na dvě vteřiny mají nosy snad milimetr od sebe a hned na to se historie zopakuje, když mu skoro spadne do náručí. Aoimu opět pohotově vystřelí ruce nahoru, ale jen ho bezpečně doručí do sedu na okraj postele. 

"O mě se nepopálíš." Řekne mu spontánně, když z něj dá Aki tak prudce ruce pryč, ale pak se odmlčí a po chvíli promne rty o sebe. 

"Učili jste se a jen tak mimochodem jste si povídali o tom, co se ti stalo? Aki-chan, jestli ti chtěli něco, co neměli, měl bys mi to říct..." Začne ho nabádat s očima upřenýma do těch jeho, aniž by tušil, jak je blízko a vlastně daleko pravdě. Hide při odchodu postřehne krabičku, pousměje se a jemně přikývne a pak se oba sebevědomě projdou chodbou rovnou kolem místnosti s televizí, aby se následně vykradli ven a za rok budovy. Panuje tu tma jako v pytli, je tu ticho a oni nemají zase tolik času. Hide se opře o omítku, jednu nohu pokrčí v koleni a chodidlem ji opře tamtéž a sáhne si do krabičky pro cigáro. Pěkně ho promne, vloží mezi rty a nechá si připálit. Svěží horský vítr jim čechrá vlasy a ani jeden zdá se nemají strach z načapání. Dlouze se zadívá do očí svému milenci a po chvíli dlaň s cigaretou svěsí, když vydechne bledý obláček. Měl by mu něco říct, aby vypadal sebevědomě, ale najednou mu všechna slova došla a tak se jen pousměje a zajede si dlaní do vlasů, když oči sklopí.

Miyavi, Aki

Aki dokáže jen v prvních sekundách koukat nahoru do jeho tváře a fakt se snaží nemyslet na to, jak mu to hrozně sluší v tom jemném světle lampy. Tohle krásné peklo mu sžírá ostatní myšlenky a Aoi se usadil na pomyslný trůn toho všeho. Hezky si tam hoví a vypadá, že pro Akiho z něj dlouho nesesedne. K tomu všemu, co má za sebou se zamiluje do stážisty v ústavu, kam ho táta zavřel. Ne, nezlobí se na něj, ví, že pro něj chce to nejlepší ale...+Tohle jsi úplně nedomyslel tati.+ Proběhne mu hlavou nešťastně. Ještě pořád má nos plný jeho vůně a s mírně pootevřenými rty se snaží rozkódovat, co že mu to vlastně první řekl.

"Já vím, že ne." Vypadne z něj zcela spontánně a už u toho klopí oči, někam ke svým prstům, které silně svírají konec rukávů. Měl by možná říct něco víc ale prostě to nejde. Vzhlédne prudce, když Aoi začne přemítat, co tu dělali a nedělali.

"Ale oni…totiž…" Snaží se mu nějak smysluplně odpovědět a přestat se utápět v hlubinách jeho temných očí a jde to o to hůř.

"Nebyli na mě zlí, opravdu ne." A pak se zarazí, nad tím oslovení a v očích mu zasvítí s patrnou nadějí. Tak málo mu stačí, aby byl uvnitř spokojený, jen to, jak ho oslovil mu podlamuje kolena, může být jen rád, že sedí.

"Snažili se mi pomoct, nelžu ti." Pípne tiše a automaticky si přitáhne kolena pod bradu s pohledem upřeným kamsi za něj a silně si skousne ret.

"Omlouvám se, řekl bych Vám, kdyby se něco stalo. Vám ano." Dovolí si ještě pár slov a cítí , jak se mu tělem rozlévá horkost. Tohle je neskutečné. Z jedné strany by byl rád, kdyby Aoi odešel a z druhé se modlí, aby se to nestalo. Miyavi se smíchem prochází chodbou a Hideho zápěstí pustí až po delší chvíli, než si vrazí ruce do kapes. Za rohem budovy mu nabídne cigaretu z krabičky a oči z něj ani na vteřinu nespustí. Je vážně k sežrání a úplně celý od nožek až po konečky vlasů. Miy se toho začíná slušně zamotávat ale ani na vteřinu nezaváhá, aby mu připálil. Sám si vloží cigáro do koutku a následuje jeho příkladu. Slastně si potáhne, skoro u toho vypadá, jako by byl v nejlepším, když se dlaní opře o zeď vedle jeho hlavy a sleduje, jak se hezky pousměje a klopí oči. 

"Hide-chan." Zavrní měkce, když si vloží cigáro mezi rty a ukazováčkem mu zlehka pozvedne bradu, aby se mu musel podívat do očí. Svěsí ruku s cigaretou, než se plnými rty otře o ty jeho, když si zrovna nepotahuje.

"Co říkáš…ty , já, pokoj jen pro sebe?" Zkoumá terén, co si o tom dnešním večeru vlastně myslí a rozhodně si nepřipouští, že mu na tom tolik záleží.

"Tohle nebylo všechno, co umím, Honey." Natiskne se celým tělem proti tomu jeho a dlouze si povzdechne.

"Co takhle se vloupat do tělocvičny nebo bazénu, tam nás nikdo nenajde až do rána a ty budeš prosit, abych tě nechal být." Šeptá mu do ouška, jakmile se k němu dostane a přejede po něm rty.

Hide, Aoi

Aoi hledí Akimu do očí a ani si neuvědomuje, jak ho už zase oslovil. Minule se alespoň zarazil uprostřed slova a teď už to říká zcela spontánně. Přemítá, jestli se kluky snaží krýt, aby od nich později nedostal nebo jestli mluví pravdu. Znovu jemně ukloní hlavu k rameni, když mu Aki zatyká a k tomu slibuje, že doopravdy nelže. Už se mu ale nedívá do očí, když mu začne znovu vykat a tvrdit, že jemu by nelhal. Chvíli uvažuje, když si ho prohlíží, v očích má pořád měkký a hřejivý výraz, ale zároveň se uvnitř něj zvedá cosi, co by kluky snad roztrhlo na deset kusů, kdyby zjistil opak. Povzdechne si a posadí se přímo vedle něho na Miyaviho postel. Kolena má mírně od sebe, předkloní se a opře se o ně předloktími, zatímco dlaně nechává volně spojené. 

"Viděl jsem, že jsi měl nahoře rukávy. Schováváš to i přede mnou, tak mi přišlo podivné, že zrovna před nimi ne." Pokusí se mu vysvětlit svůj postoj a zadoufá, že když nastolí tuhle přátelskou atmosféru, Aki bude trochu sdílnější. On není Hyde, aby věděl, co si s ním v takové situaci počít. Možná by nebyl špatný nápad jít za ním, říct mu, že se mu podařilo dostat trochu blíž a zeptat se ho, co by měl dělat? Po chvíli ticha se víc narovná a stočí k němu tázavý pohled. 

"Ale jestli o tom nechceš mluvit, půjdu je zkontrolovat a ty se budeš muset buď vrátit nebo si dát večerku." Povytáhne trochu obočí. Hidemu vůbec nepřekáží, když ho Miy zavře mezi stěnu a sebe. Místo toho k němu zvedne oči, když uslyší svoje jméno a nechá ho, aby se přiblížil ještě víc a šeptal mu do ucha. Bylo by to skoro romantické, nebýt toho závěru, ale Hidemu se i tak pozvednou koutky. 

"Ptáš se mě, jaký to bylo?" Trochu ho trápí a nechává tápat. Znovu natočí tvář tak, aby se museli jeden druhému podívat do očí a chvíli uvažuje. Byl příliš chycený, než aby si byl jistý, že chce opakování, protože by si nerad přiznával, že se mu to líbilo až moc. Přece před ním nebude za blázna? Na druhou stranu si nemůže pomoct. 

"Vloupačka zní jako super nápad." Řekne nakonec a ani si moc neuvědomuje, jak se před ním nakrucuje a pokuřuje, schválně tak, aby z toho byl cítit flirt. Jestlipak už je Aoi hledá? Kdo přijde na to, že nejsou v postelích, až je před spaním spočítají? Vůbec nikdo... můžou si tam strašit klidně do rána. 

"Má to háček, musíš přijít na kódování." Samozřejmě, že byly prostory školy na noc zajištěné. Znamenalo to kód někde přečíst nebo ukrást něčí čipovku a zase ji vrátit, než si všimne.

Miyavi, Aki

Nedokáže se na Aoiho ani podívat, má pocit, že by mu viděl až do žaludku a hned by věděl, co tady s ním prováděli. Chtěl by mu toho tolik říct a přitom to nejde ven. Je to hrozné, v hlavě ho pálí slova, která by konečně měla jít na světlo a zatím je kolem jen tma. Trochu sebou trhne a zrudne, když se postel pohne, jak se na ni usadí a vzápětí se pousměje nad svou vlastní hloupostí. Aoi by mu přeci nikdy neublížil a on to ví. Koutkem oka na něj pohlédne a dlouze vydechne. Jenom to mu stačí a jeho nitro se znovu lehce rozechvěje. Napadá ho spousta věcí, které by se mohly stát, zdálo se mu dokonce i o tom. Další slova ho donutí podívat se před sebe a nakonec i zavře oči. Něco mu říct musí, jinak ho bude podezřívat pořád a kluky taky.

"Trápí mě noční můry, vlastně skoro pořád. Od té doby, co jsem tady se ale něco změnilo, vždycky mě někdo zachrání. Včera jsem je měl taky a pak si dlouho povídal s Miyavim, stará se o mě od toho oběda, i když vůbec netuším proč." Leze to z něj rychlostí světla, jak kdyby se bál, že jakmile se zastaví už nepromluví vůbec.

"Dneska jsme o tom mluvili a přišel Hide, ukázal jsem mu ruce." Tentokrát lže a oči má stále zavřené, nemůže mu říct, co viděl a čeho nakonec byl součástí, už by se na něj nikdy nemohl podívat. A najednou jako by slova nedokázal zastavit, konečně očka otevře a skrze prameny se podívá do jeho tváře, ty své má znovu zrudlé ostychem, který ale tlačí do pozadí touha promluvit o to víc, když mu kouká upřeně do očí.

"Vždycky je odeženeš, stejně jako v té umývárně." Hlas se mu trochu roztřese a už se bolestně kousne do rtu, jak kdyby si právě uvědomil, co to vlastně řekl. 

"Hm, samozřejmě, že jo. Každej rád slyší chválu." Prohodí Miyavi s úsměvem a trochu se pohne proti jeho tělu, aniž by opustil blízkost jeho ucha. Líbí se mu tam, vnímá vůni jeho vlasů, jenž dráždí jeho smysl a moc se mu tne koktejl líbí.

"Já mám jenom dobré nápady." Vypálí na něj okamžitě, jak kdyby mu chtěl zatrhnout myslet si něco jiného a už mu začíná v hlavě šrotovat, jak se tam dostal. Být to obyčejný zámek, nejspíš i s ním poradí ale tyhle kódovací zařízení, na to byli doma jiní experti. Když v tom ho to napadne. Jediný nezamčený kabinet není daleko, i když bude muset risknout, jestli tam Hyde bude nebo ne. Bez váhání vrazí Hidemu krabičku cigaret do ruky, ovine kolem ní jeho prsty a zajede mu prázdnou dlaní do vlasů, aby si ho přitáhl k vášnivému polibku, který má na svědomí, že skoro chodit nemůže.

"Počkej na mě a když se nevrátím, netruchli." Zavrní pobaveně, než vyrazí zpátky do budovy. Na chodbě nikdo není, ani Aoiho nepotká a to je dobře. V klubovně sem tam někdo vykřikne a ozve se smích ale to je mu jedno. Míří obezřetně ke dveřím Hydova kabinetu a k jeho štěstí jsou opravdu otevřené a uvnitř je tma.+Jedna nula pro mě psychouši.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, než vklouzne dovnitř, stáhne si triko přes hlavu a přehodí jej přes lampičku, aby tlumil světlo. Potřebuje něco vidět, aby mohl hledat. Začne se mu hrabat ve složkách na stole a nakonec najde to, co hledal. Jenže mu do očí padne i složka Die. Zarazí se a pak po ní sáhne a otevře. To, co je uvnitř….naskočí mu husí kůže a teď je ve fází, kdyby nejradši zabil sám sebe. Kdyby to jen tušil…Zamrazí ho podél páteře a dlouze si povzdechne, než složku zase odloží.+Jsi kus vola Myiavi.+ Počastuje se v duchu a pak je na řadě druhá složka, tentokrát Hideho. Prolistuje ji spěšně a zarazí se podruhé. +Kurva podruhé.+ Protočí sám nad sebou očima a hodí složku zpátky na stůl. Kód má pořád v hlavě a tak sáhne po triku a vyrazí zpátky jak nejrychleji to jde. Nemůže tušit, že škvírou ve dveřích do kutlochu ho Hyde pozoroval a sledoval každou jeho reakci. Ovšem netušil, že šel původně po něčem úplně jiném. Protáhne se kolem dveří do klubovny, v očích zvláštní odlesk a konečně se dostane ven. Beze slova popadne Hideho za předloktí a táhne sebou směrem k bazénu, ten je totiž nejblíž.

Hide, Aoi

Aoi jemně pootevře rty, když dojde na noční můry a celou tu dobu, co Aki mluví a má zavřené oči, se on dívá na jeho profil a naslouchá mu. Pořád mu na tom Miyavim něco nesedí, ale možná se nedokáže oprostit od prvního dojmu, který na něj udělal? Asi mu očividně křivdí? Aki má zdá se mnohem otevřenější srdce, než on sám, a to i přes to, co se mu stalo. Měl by se od něj učit. Nakonec se spolu potkají očima a on se jemně pousměje. Chtěl by mu říct, aby si dával pozor na to, s kým se kamarádí, aby byl víc opatrnější, ale je to pitomost, přece mu nebude do srdce zasévat další strach? Jeho poslední větu nejspíš pochopí špatně. Myslí tím ty kluky? V koupelně byl ale jednoznačně rád. Teď nebyl? Je pravda, že je Aoi moc ochranářský a pokaždé od něj odežene všechny, kdo se kolem něho motají? Všechny kromě sebe? Olízne si rty a teď je to on, kdo se podívá před sebe. Aki to trefil a on by se měl vážně zamyslet nad tím, proč to tak je. Postaví se na nohy, otočí se k němu čelem a znovu se usměje, když spojí dlaně před sebou. Aki je ve svém pokoji, takže ho nemá, kam doprovázet a televize už bude končit.
"Máš pravdu, Aki-chan. Možná bych měl některé věci nechat na tobě samém. Promiň mi, už se to nestane." Vůbec neví proč, ale je to on, kdo se mírně začervená, když si uvědomí, jak krásné ty jeho plaché oči jsou. Je jeho vychovatel, nic víc a nic míň a nikdy se to nesmí zvrtnout nikam jinam.
"Oyasumi. A..." +Když se ti bude něco zdát, přijď????+ 
"No vždyť víš, mě můžeš říct všechno." Mávne roztržitě rukou a pak se otočí k odchodu. Zavře za sebou dveře, těžce si povzdechne a promne si tvář i vlasy, když skoro vrazí do Hyda. Ptá se ho, jestli je Miyavi u sebe, ale není a brzy zjistí proč se na to ptá. Oba se vydají k televizi, ale kluci nejsou ani tam. Ani jeden ani druhý. Rozhodnou se rozdělit, takže Aoi zamíří ven, zatímco Hyde pokračuje chodbou. Venku se zase potkají, ale nenašli je nikde, kolem ubytovací budovy. Aoi míří k tělocvičně a hřišti, zatímco Hyde jde na číhanou k bazénu a budově pro personál. Hide mezitím trpělivě čekal venku, vykouřil ještě dvě cigarety a sám uvažoval nad tím polibkem i vším, co dnes udělal a ještě se udělat chystá, ale když se Miyavi objeví, žaludkem se proženou příjemné vibrace a už spolu skoro běží přes trávník a směrem k bazénu. Po cestě z něj tahá, jak to udělal, snaží se nesmát nahlas, a když se Miy potýká s kódováním, protože nemají baterku, sám se rozhlíží kolem, jestli někdo nejde. Až do okamžiku, než se ozve tiché odkašlání a jsou v pytli. Ten večer už se toho moc nestane, protože je Hyde skoro beze slova pošle spát každého do svého pokoje, upozorní je na extra hlídání na chodbě a pěkně je vymáchá v nejistot z toho, co bude. Mohla by to být obrovská polízanice, že se Miyavi někam vloupal a četl, co neměl a svůj trest se očividně mají dozvědět až druhý den. Hide nepochybuje o tom, že té noci není rozhodně jediný, kdo nespí. Má strach z toho, čím si to odnesou a zároveň má hlavu i klín plné jenom jeho...