Gackt x Hyde - Máš krásné auto ale na tohle je nepoužitelné. - Část 1.

(Pláž)

Gackt

Gackt nepochyboval, že Hyde neměl na mysli restauraci samotnou. Hodně by se divil, kdyby ho hledal mezi hosty. Navíc nebyl ten typ, co by si chtěl věci vyříkávat na veřejnosti, aby zabránil případným plamenným projevům. Věděl moc dobře, že bude čekat na tom místě na pláži, kde se o něm dozvěděl všechny ty věci v první noc, kdy měli být spolu a nebyli. Ještě, že byl vždycky tak perfektně upravený, protože teď byl rozhodně ten okamžik, kdy měl co žehlit a potřeboval působit a rozhodně by tam nechtěl přijet jako... no jako někdo obyčejný. Bílé kalhoty i košile, poloprůhledné sluneční brýle, doplňky a to bílé auto, ve kterém ho vezl do bezpečí, když Hyda přepadli ti chlapi. Zaparkuje tam, co obvykle a s rukama v kapsách pomalu dojde, až na to místo, kam nikdo nechodí, i když je vlastně veřejnosti na očích. Nenese s sebou žádnou kytici ani dárky, pokud mu má odpustit, udělá to bez toho a pokud ne, růže to nezachrání, těch má princezna dost ve svém stánku. Uvidí jeho drobná záda kousek od moře, stojí tak nehybně, s dlaněmi v kapsách a on se musí na chvíli zastavit a prostě ho jenom tiše pozorovat. V tu chvíli si uvědomí, jak moc ho miluje a jak o něj stojí. Jenom z té představy, že mu Hyde odejde se mu tlačí slzy do očí, ale rychle je rozežene, protože není žádná ženská a fňukna už vůbec ne. Potichoučku přijde ještě blíž, jako by ho nechtěl rušit a pak velmi tiše zazní jeho hluboký hlas. "Neko-chan..." Proti jeho vůli je prodchnutý jistou dávkou bolesti a také viny. Vysune z kapsy pravou ruku a něžně, velmi opatrně se dotkne jeho zápěstí, které ale nesevře. Nedovolí si to, kdyby se mu to nelíbilo.

Hyde

Cestou z hotelu si stokrát probíral v hlavě, co by se mělo dít dál. S Aoim mu bylo příjemně, vlastně od začátku, kdy se znali. Nejednou přemýšlel o tom, jak by to vypadalo, kdyby se o něco pokusil. Jenže to nebyly stejné pocity v žaludku, jaké má právě teď, když ví, že se zanedlouho potká s Gakkem. Měl strach pod tlakem své práce u Gakka to bylo jiné. S ním dokázal zapomínat na všechno kolem a o to víc ho mrzelo, když to vypadalo, že mu nevěří. Někde uvnitř mu už dávno odpustil, asi ve chvíli, kdy se mu v domě doktora vyznal ale pořád si to v sobě musí porovnávat a přemýšlet nad tím. Konečně stane na pláži, tentokrát si vzal taxi a nechal se dovézt před restauraci, kde společně poprvé jedli. Koutky se mu nepatrně zvednou, jakmile si na onen večer vzpomene. Vybavuje si přesně každý detail i to, jak se pak v autě zachoval. Dlouze vydechne a sklopí ocelové oči k nohám zabořeným v písku, než vzhlédne na obzor. Jemný větřík si pohrává s lemy černé košile, které je napůl rozepnutá a na krku má svůj náhrdelník pro štěstí. Dostal ho kdysi od matky a od té doby jej střeží jako oko v hlavě. Nenapadne jej, že už by ho mohl pozorovat, i když má pocit, jak kdyby ho někdo sledoval. Přisuzuje to však atmosféře onoho místa. Nepatrně se zachvěje ve chvíli, kdy se za ním ozve nezměnitelný hlas a příjemně ho pohladí po duši. Snaží se ovládnout ale koutky se mu zvednou kousek nahoru a nechá víčka klesnout, na okamžik, aby jej neviděl.

"Hm." Zavrní jako první, když stočí tvář dolů a do strany, aby si dlaň na svém zápěstí prohlédl a pak pomalu vystoupá do jeho tváře. Zaslechl ten podtón a něco se v nitru pohne, nechtěl mu přece ublížit.

"Nemáš bačkůrky." Obviní ho jako první sotva slyšitelně. Nakloní hlavu mírně na stranu, když ustoupí na krok od něj ale otočí se k němu čelem. Jak kdyby si chtěl udržet trochu odstup, protože ještě chvíli a padl by mu kolem krku, už tak má co dělat a snaží se udržet vážný výraz ve tváři.

"Tehdy ses ptal kolik stojím. A teď se zeptám já Tebe, Ga-chan." Promne si rty o sebe, než se obejme pažemi a krátce stáhne obočí k sobě. Chvíli to trvá, než se nezvykle velké oči pomalu zvednou.

"Jakou cenu pro Tebe mám?" Hlas se mu mírně zachvěje a dostane nádech nejistoty, protože touto otázkou by se rád dozvěděl všechno a zároveň ví, co slyšet nechce. Dokáže se tvářit, že jej nic nerozhodí, jenže kamenná maska je dávno pryč a on má pořád pochybnosti, že by mohl někomu stát za víc, než jednu noc, i když ho Gakku několikrát přesvědčil o opaku. Podezření mu však tyhle pocity dokonale vrátilo.

Gackt

Jen ten dokonalý pohyb jeho hlavy, když se pootočí za jeho hlasem a následné otočení způsobí, že se znovu zamiluje. A když se ty neskutečné oči zvednou k jeho ví, že pokud odejde, už nebude existovat nikdo jiný. Koutky mu malinko cuknou, ale je to opatrný a stále trochu nešťastný úsměv. 

"Jsou doma." Řekne stále stejně tiše a dovolí si použít to slovo. +Čekají tam na tebe.+ Doplní si v duchu a říká mu to spíš očima. Jenže Hyde o krůček ustoupí a on musí ruku svěsit podél těla. Tohle píchne víc, než ten nůž na ulici. Nakrčí nespokojeně čelo a musí hodně ovládat sám sebe, aby si to nezkazil hned z kraje. Ta slova jsou ještě mnohem horší. Je to jako polykat žluč. Musí na něm být vidět, jak moc se mu to nelíbí. Má sto chutí mu odseknout, že rozhodně za víc, než Aoimu, ale to nejde, to moc dobře ví. 

"Ty nemáš žádnou cenovku, Neko-chan... nikdy jsi neměl. Nikdy jsem ti nezaplatil a nikdy jsi zaplatit nechtěl a tak to je. Nebudu ti říkat, že jsi jako diamanty, jsou bezcenné." Pokrčí nakonec rameny. Je to to samé jako důvod, proč s sebou nemá tu kytku. Jediné, co chce je, aby přestal trucovat a šel k němu. Ty dny, kdy je hledali byly šílené a pak přišlo prázdno. Stopl práci, jednání, seděl doma a nekonečně dlouho hleděl z terasy dolů. A do vlastní postele, kterou ještě nepřevlékl. Těm fotkám nepřikládal nakonec takovou váhu jako Tetsu, který byl prostě žralokem, jednoduše si na Aoiho věřil, jenže teď... teď si najednou není vůbec jistý. Všechna ta jeho obyčejnost... je to to, co Hyde chce? Pod přívalem všech těch myšlenek jeho rysy znovu změknou a naberou ten bolestný výraz, co poprvé. Jak si byl jistý, že odjedou spolu, najednou si je čím dál tím jistější, že se to nestane, že tohle bude největší prohra v jeho hazardním životě.

Hyde

Pečlivě pozoruje s jistou dobře skrývanou zvědavostí, co mu dopoví. Bačkůrky jsou doma a on má pocit, že by tam taky měl být, u něj doma. Všechny tyhle pocity ho naplňují až po okraj a on má problém se s nimi poprvé v životě vypořádat. Nikoho by u sebe víc nechtěl mít, než právě jeho, možná proto se tolik bojí. Tolik mu na něm záleží a nedokáže to ovládnout. A pak přijdou první slova a něco velkého mu spadne ze srdce, tohle přesně toužil slyšet, že pro někoho není jen věc, že má úplně jinou hodnotu, však tou cenou nemyslel nic materiálního, zbožím byl příliš dlouho. Oči se mu zvláštně zalesknou, jak kdyby se snažil ovládnout slzy, možná spíš úlevné a šťastné, než bolestné. Jeho výraz jej zasáhne víc, než by si kdy dokázal představit, stále mlčí, jak kdyby hledal ta správná slova. Odvrátí od něj na chvíli tvář a pohlédne na hladinu moře. Dlaň mu vystoupá k vlasům a krátce se jimi prohrábne s dlouhým nádechem. Nechtěl mu ublížit, nikdy by si neodpustil, když by se to stalo. Ramena mu vystoupají o kousek výš, když konečně vrátí oči k jeho dokonale tváři, pro něj byla vždycky, okolí mu však vdechuje mnohem podmanivější vzhled, kdyby to bylo ještě možné. Udělá větší krok jeho směrem, zůstane stát proti němu v těsné blízkosti hledíc dolů, kamsi mezi jejich těla. Pomalu zvedne drobnou dlaň a konečky prstů se dotkne hřbetu té jeho, jen lehce, sotva postřehnutelně. Posouvá ji, nikam nespěchá, sledujíc očima ten pohyb, stoupá nahoru, přes rameno a šíji, než se jimi zastaví na hraně jeho spodní čelisti a konečně se mu podívá upřeně do očí.

"Ga-chan." Zavrní měkce skrze rty.

"Tvá odpověď." Odmlčí se na chvíli, aby nechal ticho prostoupit mezi ně.

"Nikdy jsem lepší neslyšel." Koutky se mu nepatrně zvednou v upřímném, okouzlujícím pousmání a v očích má veškerý cit, který v něm probudil.

"Bolí, když víš, že je pro Tebe někdo jediným a on pochybuje. Nikdy, nikdo nebude jako ty, to nejde." Stáhne obočí k sobě, když díky vyslovení své myšlenky nabude reálný obrys. Je ztracený ale to byl při prvním setkání.

"Minulost neovlivním ale nechci v ní zůstávat."

Gackt

V duchu už si živě přehrával celé jeho odmítnutí. To, jak v sobě všechno zamkne v jediném okamžiku, jak ho až do poslední chvíle galantní, poveze k němu domů a tam si dají věčné sayonara. Není schopný myslet na nic jiného, a když se Hyde pootočí, hledí na moře a nic neříká, něco neviditelného svírá jeho srdce víc a víc. Přemítá, jestli někde Tetsuya bojuje úplně stejně nebo se mu to podařilo. Jestli jejich podstaty nevyděsí jejich princezny až příliš. Hledí někam do prázdna před sebe a čeká, než se Hyde konečně pohne. Podle něj stojí ještě pořád až moc daleko, ale pak se drobné prsty dotknou jeho dlaně a on k nim stočí modré oči. Nepohne se ani o milimetr, když Hydova dlaň stoupá vzhůru po jeho paži a pod tím dotekem na místě umírá. Stejně jako se ona zvedá nahoru, zvedají se i jeho oči k těm Hydovým a pak má najednou pocit, že přestal vnímat realitu a vymýšlí si slova, která jeho ústa vyslovují. Doopravdy se teď usmívá? Nerozumí tomu. Snad poprvé v životě vypadá zmateně a trochu ohroženě. 

"Já vím." Hlesne sotva znatelně na jeho slova, když se konečně pohne a přitáhne si ho oběma rukama do pevného obětí. Je schopný ho k sobě jenom tisknout, bořit tvář do jeho vlasů a hledět před sebe na moře. Nedokáže ho ani políbit, jen svírat a dát mu najevo, jak moc to potřebuje, aby dýchal. Z modrých očí se skutálí několik tichých slz, když se v něm zlámou všechny emoce a konečně jim dá volný průchod. Nakonec je zavře a ani si neuvědomí, že se s ním po chvíli začne sotva znatelně pohupovat, jako by konejšil dítě. Sebe? Jeho? Neví... Ta úleva je naprosto nepopsatelná, připadá mu jako by ho to všechno bolelo snad fyzicky. Vteřiny plynou a brzy se ozve jeho tiché pobrukování. 

"Yuugure ni kimi to mita orenji no taiyou. Nakisou na kao o shite eien no sayonara. Kirameku nami to tawamureteita mujaki na kimi no sono yokogao. Hadashi de sunahama o kakenukeru kimi ga itoshii."

Hyde

Připadá mu to jako vděčnost od toho, co promluvil naposledy. Pořád je tu šance, že by to mohlo dopadnout jinak, že by se teď všechno pokazilo. Hledí na něj s očekáváním, co se stane, jak dál budou jejich životy plynout. Nejradši by se pousmál nad jeho výrazem, vlastně by měl být rád, že má na něj takový vliv ale…on ho přece nechce trápit, nikdy nechtěl. Ne, takovým způsobem. Teď ví, jak mu na něm záleží, vidí mu to v očích, které si jej k sobě přitahují a nechtějí jej pustit a on se nebrání. Ví, že v nich je doma. Krátce se nadechne, aby ještě něco řekl, možná ho políbil jako ujištění, že to opravdu myslí vážně. Nestihne nic z toho, protože kolem svého drobného těla ucítí Gakkovy paže a ztratí se v jeho obětí. Zachvěje se, mrazík mu přeběhne po páteři a kolena mu mírně povolí,tolik toužil takhle se probudit, každé ráno, kdy byl bez něj. Utočí na něj jeho blízkost, vůně i sebemenší záchvěv těla proti sobě a sám zaboří tvář do jeho šije, aby se schoval před všemi svými pocity. Neskutečná úleva, srdce mu tluče jako zběsilé a zároveň je klidný, jak vodní hladina v bezvětří, protože ví, že už je všechno, jak má být. Paže má ovinuté kolem jeho boků, tiskne jej k sobě a nehodlá ho pustit v nejbližším století. Neuvědomí si, že už se jemně pohybují v rytmu jeho broukání, sametový hlas jej konejší a dává mu zapomenou na všechno, co bylo. Na všechny křivdy života, kterých si užil dosyta. Ví, že teď už bude všechno jiné a i kdyby se stalo cokoliv, zvládne to jen díky němu. Nechá víčka klesnout se rty přitisknutými na hebké pokožce, nechává se vést, brouká společně s ním s pozadím šumící vody, až dokud jeho hlas neutichne.Mírně se odtáhne, aby se mohl odívat do jeho očí a vytáhne se pomalu na špičky, když se rty otře o ty jeho. Žádná vášeň, jen čistý cit, kterého je v Hydovi nyní neskutečně moc. Protáhne paži mezi jejich těly a setře vlhkou cestičku na jeho tváři.

"Je tu krásně." Začne pomalu, když svůj pohyb rty zopakuje a tentokrát jej jemně líbne. Všechno jej uvnitř hřeje, opojný pocit, jenž ho naplňuje a on si ho dokonale užívá. Ví, že po jeho boku to nebude nikdy jinak. Bude se o něj starat, hýčkat si jej a milovat, jak jen dokáže a bude to vzájemné. Nemohl by být s nikým jiným a ví to. Už nikdy. Propadl mu ale tak to být mělo, vážně tomu věří.

"Ale…víš." Kousne se do rtu a jemně se pousměje, v očích mu tančí zamilované jiskřičky.

"Chtěl bych domů, k nám domů. Chci se ráno probouzet a vědět, že jsi snil vedle mě a že ten sen sluncem nekončí."

Gackt

Opětuje mu jeho pohled, když se na něj Hyde podívá a přivře oči pod letmým dotykem jeho rtů. Nechá si od něho setřít slzu. Normálně by nebyl příliš rád, že ho takhle vidí, ale dnes jako by to bylo dovoleno. Přikývne na jeho slova, i když on má oči jen pro jediné moře a to je šedé nekonečno v Hydově tváři. A pak se konečně pořádně usměje, když mu Hyde řekne, že chce jet s ním domů. "Pojedeme." Přikývne a ještě jednou ho pohladí kloubky prvé dlaně po tváři, než ho vezme za ruku a vede ho po pláži a kolem budovy restaurace, až ke svému autu. Nechá ho nastoupit a společně se vydají na cestu, ale není to ta silnice k vile, ani k jeho apartmánu ve městě, kde snad Hyde ještě ani nebyl. Zastaví se s ním poblíž nákupní třídy, beze slova mu naznačí, aby vystoupili a znovu ho vezme za ruku. Kráčejí ulicí mezi vybranými drahými obchody a zastaví se společně před tím jediným, který by si Hyde mohl pamatovat z fotky v notebooku po jejich první společné noci. Tehdy mu slíbil, že ty prostory budou jeho a že tam povede své vlastní květinářství a pak je skutečně koupil. Dokonce je tu i to malé točité schodiště na ochoz se zlatým zábradlím, jak si malovali. Interiér už je zařízený, je tu obrovský prodejní pult, všechno je bílé se zlatým lemováním a vykládáním a výloha vyleštěná. Jen tu zatím není jediná květina. Pokladna je na místě, uvnitř jsou dělníci na dokončovací práce a velké vázy jsou z mramoru, zatímco ty malé jsou křišťálové. Nechá ho vejít a rozhlédnout, ale sám za ním zůstává stále tichý a jaksi pokorný, jako by si nebyl jistý, jestli mu to všechno pořád ještě nemůže omlátit o hlavu. Lidé kolem ho uctivě zdraví a on jim kývne na oplátku. 

"Personál jsem nechal na tobě." Broukne nakonec.

Hyde

Oplatí mu úsměv, když vidí, jak kouzelně vypadá. Ty slzy se mu vůbec nelíbí, i když…je vidět, jak Gakkovi na jeho maličkosti záleží a jej nutí uvnitř neskutečně roztát. Opře se do jeho kloubků, když jej pohladí po tváři se spokojeně přivřenými víčky a nejradši by se nechal rozmazlovat ale to budou moc klidně i celý večer a noc, hrozně se na to těší. Skoro by zrudl z toho, jak moc ale to by nesměl být on.

"Už se těším….na bačkůrky." V očích mu provokativně blýskne, nemůže tušit, že jejich cesta nepovede do vilky ale úplně někam jinam. Usadí se do jeho auta, pořád si tu připadá trochu nepatřičně a konečně má pocit, že by si na podobný luxus mohl začít zvykat, i když by toho nikdy nezneužil, na to toho má příliš za sebou.

"Ga-chan, proč sem?" Zeptá se jej nechápavě ale bez váhání mu stiskne ruku a nechá se vést nákupní třídou. Oči mu svítí, tolik věcí, které by stály za pohlédnutí a on na to prostě nemá čas. Skoro smutně hledí na poslední výlohu, je na něm vidět, že vstoupil úplně do jiné reality. Oči se mu pomalu stočí na obchod, který už jednou viděl ale jen na fotce. Překvapeně zamrká a pootevře rty, vidí tu změnu, něco se i opravilo. Stočí na něj nevěřícný pohled a neví, jestli se má radovat nebo být stále zaskočený jak je. Zatím beze slova vstoupí dovnitř a nevědomky pustí jeho ruku, když se se zaujetím začne rozhlížet a zamíří i k točitému zábradlí, jenž pohladí konečky prstů.

"Tohle je překrásné." Rozplývá se, oči mu září stejně jako celá tvář a nedokáže od toho všeho odtrhnout pohled.

"Tohle přece není možné…" Dlaní si zastíní ústa, která se prostě nechtějí zavřít a promne si tvář. Určitě se mu to zdá a on se fakt nechce probrat. Po Gakkových slovech se na něj otočí s obočím staženým k sobě, je na rozpacích a vůbec netuší, co mu k tomu má říct.

"Já…totiž…" Začne pomalu a je to snad poprvé v životě, kdy neví co říct.

"To přece nejde." Skoro to vypadá, že se snaží přesvědčit sám sebe, než trochu zoufale rozpřáhne ruce.

"Chcete štípnout?" Ozve se za ním jeden z dělníku, který se přímo královsky baví nad jeho reakcí, nenápadně samozřejmě.

"Toho tu nechci." Ukáže palcem přes rameno na dotyčného a několika rychlým kroky přejde k tomu jedinému, který si zaslouží jeho pozornost a je mu úplně jedno, kdo na ně kouká nebo ne, položí mu dlaně na tváře a věnuje mu dlouhý a všemi svými pocity naplněný polibek.

"Arigato Ga-chan, za všechno a hlavně za Tebe." Skousne si ret a pozvednutím pravého koutku a pohled mu těkne na schody.

"Můžeme..?" Nadhodí nejistě, že by se chtěl podívat nahoru a rozhodně ne sám. Se skoro dětskou radostí mu za tu ruku zatáhne a vede jej nahoru, kde budou mít možná i trochu soukromí. Poslední schody skoro vyběhne a jeho ruku pustí, když se před ním rozprostře další prostor, je to vzdušné, světlé a jemu se to neskutečně líbí. Zatočí se a prohlíží si zaujatě všechno kolem, jen ty zdi se mu líbí a to jsou na bílo a a pak mu oči padnou a to nejkrásnější, co tu je, totiž Gakka. Tváří se skoro až nevině, když mu gestem ukazováčku naznačí, aby šel za ním. Ještě trochu mu poděkovat…

Gackt

Jestli je něco krásnějšího, než Hyde, je to Hyde s otevřenou pusou a zírající na všechno kolem. A na to přesně má teď výhled, když stojí poblíž něj. Moc dobře vnímal i to, jak si prohlížel obchody venku a tuší, že v krámě budou jako doma oba dva, takže už se nemůže dočkat, až ho vytáhne na první pořádné nákupy. Bedlivě pozoruje jeho kroky, jak cupitá od jednoho k druhému a jakmile se ozve hlas dělníka, zamračí se i on. Vypadá jako někdo, kdo ho na místě umlátí mramorem, pokud by se Hyda dotkl. Dělník naštěstí rychle pochopí a zmizí za dveřmi. 

"Už chytáš hvězdné manýry?" Rýpne si Gackt a konečně začíná být zase sám sebou. 

"Já nevím, ale s domem, autem a mnou problém nemáš..." Pokračuje dál, než k němu Hyde přijde a políbí ho stylem, že by ho nejradši vysadil na ten pult tady. Konečně ho opanují všechny euforické pocity. 

"Víš kolik dní jsem byl bez sexu? A teď děláš tohle?" Sevře na okamžik prsty jeho bradu, ale přikývne a společně s ním se vydá ke schodišti. Není to patro jen ochoz, ale až bude plný květin, bude to úchvatné. Prostor nad schody je však prostorný jako velké odpočívadlo a až ke stěně odspodu vidět není. Pořád se na něj nedokáže vynadívat, když se tam prochází, točí a raduje se, ale poslechne ho okamžitě, když ho Hyde volá k sobě. Je to jako, když se poznali. Jako když s ním poprvé flirtoval v bistru. Tak klidný a sebevědomý. Nedokáže si pomoct, ale zastaví se až ve chvíli, kdy ho dotlačí ke stěně, opře o ni a oběma dlaněmi se zapře vedle jeho hlavy, zatímco má nos jen milimetr od něho a boky natisknuté proti jeho. 

"Miluju tě, Neko-chan." Zavrní hluboce a vášnivě ho políbí, čímž si způsobí okamžitý problém v kalhotách. Vydržet to domů bude něco šíleného. Trochu se oddálí tváří, zvedne bradu nad jeho hlavu a protočí očima, aby se opanoval. Hyde ho zkouší a moc dobře to ví. Jako by ho neznal a nevěděl, že shoří vzrušením, jakmile budou jen trochu z dohledu.

Hyde

"Vím." Přikývne a rázem je zpátky jeho typická, provokativní povaha, která nutí všechny kolem červenat. Jak kdyby se v něm v jeho přítomnosti zase něco probudilo a ne a ne, jít spát. On sám nekouká na to, kdo všechno pod ochozem je nebo není, uvnitř je dokonale šťastný a to mu stačí, aby se začal chovat mnohem spontánněji. Poslušně před ním couvá, v očích už má milion čertů, jak s ním jeho blízkost cvičí a snaží se to na sobě nedávat znát. Ruce stále poněkud nevině sepnuté za zády a skrze závoj řas mu kouká do očí. Dlouze vydechne, hlasitěji, než by se slušelo, když se zády zastaví o stěnu a položí drobné dlaně na jeho hruď. Prsty bez váhání zasekne do látky košile a mírně zatáhne do strany, aby ji víc napjal před jeho vypracovanou hruď. Tohle je hříšné a k tomu Gakkovo vyznání. Zachvějí se mu kolena, připadá si jak kdyby byl nezkušený a mladý, i přes fakt, že má za sebou spoustu různých věcí. Poposune ruce na boky, které stiskne, jakmile ucítí jeho blízkost a hlavně jisté partie, které mu dávají najevo jak moc mu chyběl. Polibek jej donutí tiše si vzdychnout do měkkých rtů a nechá víčka klesnout, dokud to kouzlo nepomine. Koutky se mu zvednou, špička jazyka přejede po horním rtu a zastaví se provokativně v tom pravém, jakmile se pohledem opře do modrých očí. Vytáhne se na špičky, svým tělem se otírajíc o to jeho a přiblíží rty k šíji těsně pod uchem, kde ho jimi něžně pohladí.

"Správě by to mělo být miluju tě Hyde-koi, pro příště..." Provokuje ho a sám dokonale zapomíná na svět kolem. Jestli mají dělníci dost rozumu, radši rychle utečou a v nejlepším případě za sebou zamknou.

"Miluju tě, Ga-koi." Vydechne podruhé a tentokrát si spokojeně vzdychne, když dlaně na bocích zamíří kousek dozadu a níž, přesně tam, kde by teď být měly.

"Ale jestli se ti to nelíbí, můžu toho samozřejmě nechat, není nic, co bych kvůli tobě neudělal. Hm." Zavrní smyslně, když věnuje několik škádlivých polibků jeho kůži a spokojeně se zavlní v bocích. Málem by i přeslechl volání zespodu, jestli chtějí přimontovat i zbytek těch poliček.

"Myslím, že jim tvou pozornost nepůjčím, zvládneš pak pár polic?" Dobírá si ho trochu, protože představa, že bude něco montovat mu kouzlí pobavený výraz na tváři a neubrání se krátkému uchechtnutí.