Boogie x Tetsuya - Pořád chceš utíkat?- část 1.

(Club)

Tetsuya

Po poslední zkoušce měl jeden velký problém a ten měl dlouhé, jemné, černé vlasy a oči vyplašené laně. No jistě, stačil jeden dýchánek na záchodcích a prostě se mu uhnízdil někde před vlastní sebestředností a basou a ne a ne pryč. Jemu přece jen tak někdo neuteče no ne? Jak se tam mohl dostat někdo jako Boo, to si nedokázal vysvětlit. Vedle Hydových provokací, to znělo skoro neuvěřitelně, ale je to tak. Prvních pár hodin po probuzení přecházel u sebe v bytě a dělal všechno možné, aby přesvědčil sám sebe, že se to prostě neděje a že je mu to jedno. No...na to, že v tom byl obvykle celkem profík, se to teď minulo účinkem, ale úplně. Vynadal sám sobě, seřval poslíčka s jídlem, že mu to trvalo přesně o pětatřicet sekund déle, než s čím počítal a...nic. Příšerné! Nakonec do sebe ty rolky přece jen nějakým způsobem dostal, očima těkajíc po telefonu. Dvakrát po něm hrábl, aby to číslo stejně nevytočil a zprávy mazal po prvních třech slovech. Jak kdyby měl obavy, že se do toho třeba zaplete víc, než by chtěl a pak z toho nebude cesta ven. Jakmile třikrát zkazil pasáž při brnkání na basu, odložil ji stranou a začal opravdu psát.

Ne, neptá se, prostě mu to oznamuje a ať si zkusí nepřijít, laňka jedna vyděšená. Protočí sám nad sebou očima, ale rázem je celkem klidnější.
Když se blíží hodina odjezdu, začne se chystat, adresu mu poslal vzápětí společně s poznámkou, že se sejdou u baru. Ne, není Hyde, nemá v plánu to přehánět, ale rozhodně tam nepůjde jen tak hala bala. Bílá košile rozepnutá na dva knoflíky u krku, kravata černorudé barvy, která vypadá jako nedbale povolená, ale to je přesně ten efekt, jaký chtěl. K tomu přesně padnoucí sako, nejdražší hodinky, které má. Upnutější kalhoty, ale ne zas moc, aby se k tomu akurátně hodily a navrch koženkový delší kabát, který nechá samozřejmě rozepnutý. Zkontroluje svůj vzhled v zrcadle, prohrábne vlasy a se sebevědomým výrazem vykročí ze svého bytu a nastoupí do taxíku. Jestli Boo nepřijde, osobně ho někde vyšťárá a pěkně mu vynadá, co si to dovolil. Bar není daleko, možná spíš takový malý klub, kde je příjemné přítmí a nikdo nic moc neřeší, tam by se k němu mohl naklánět a maskovat to za hlasitou hudbu. Alespoň ze začátku.+Dobrý plán.+ Pochválí se v duchu, když se usadí na barovou stoličku a objedná si panáka whisky, opírajíc se předloktím o desku, tváří se, že je tu úplně náhodou, a že to, co se děje kolem, je tak trochu pod jeho úroveň. Takže výraz, který má dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu.

Boogie

Od posledního společného zkoušení měl uložená všechna čísla členů Hydovy kapely, ale stejně byl hodně překvapený, když mu napsal zrovna Tetsuya. V prvním okamžiku si myslel, že to je rozhodně něco kvůli zkoušce, ale proč by psal jemu a ne Senovi? V žaludku má podivné mrazení, když zprávu otevírá, protože ani on nezapomněl na to, co se stalo na záchodech a jak tam po něm Tetsu... no ano vyjel. Jinak se to vyložit nedalo. Jeho oči si přečtou to o košili a okamžitě se kousne do rtu. Nešla vyčistit? A kruci, zlobí se. Měl by mu rovnou koupit novou? Na to si rozhodně netroufá, ani neví kde, jakou a za kolik. Zdá se, že jeho peněženka hodně zapláče, podle toho, co viděl, jak se Tetsuya obléká. Dneska večer, dneska večer... honem přemýšlí, co komu slíbil, ale nebylo to nic, co by nešlo odložit, protože omluvit by se asi jít měl. Trvá to několik dalších hodin, než se dozví kde a v kolik hodin má být, ale jeho přípravy netrvají dlouho. Hodí na sebe černé upnutější džíny, mikinu s rockovým potiskem a vlasy sepne do hladkého ohonu na temeni, když vyrazí do ulic a metrem na místo, kde je ten malý klub. Je to takový kříženec s hospodou, uvnitř je docela dost lidí a on má dlaně zaražené hluboko do kapes klokanky, když se protahuje davem směrem k baru. Tak nějak ho pozná, i když je zády.
"Ahoj, promiň, nestihl jsem metro." Vydechne, když se vedle něho souká na barovku a teprve po tom k němu stočí obličej a dnes temně hnědé oči. Má zpoždění jenom deset minut, ale i tak. V jeho očích sedí omluvný výraz, ale je to spíš nad tou košilí, než nad jeho příchodem. Promluví na něj obsluha a on si dá pivo. Nakonec mu věnuje jeden ze svých okouzlujících, ale trochu plachých úsměvů, než vezme pivo do obou dlaní a pořádně se napije. Je vidět, že měl žízeň.

Tetsuya

Jeden panák a Boo nikde. No on ho snad přetrhne, sotva se objeví. Jak si vůbec dovoluje ho nechávat čekat, copak neví, jak to nesnáší? Mlaskne nad svými myšlenkami otráveně, když třískne panákem o desku baru a objedná si rovnou dalšího. Kdyby kouřil, tak by nejspíš stáhl celou krabičku, jen proto, jak usilovně přemýšlí, jestli si ho má jít najít nebo nakonec dorazí a je prostě jeden z těch, kteří nebrali ohledy na nějaké ty minuty. Narovná se, aby protáhl ztuhlá záda, s tichým zavrčením odpálkuje první slečnu, která se k němu přimotala a očividně si chtěla povídat. Ale on nechce! Může být rád, že mu svůj koktejl nevylila na hlavu, jenže on na ni teď prostě nemá čas. Vybrala si špatnou dobu a rozhodně jeho špatné rozpoložení.+Zvykej si.+ Počastuje ji ještě s nádechem ironického pobavení ve své hlavě. Pak to přijde a vedle něj se ozve ten hlas, na který čekal. Chvíli jen kouká před sebe, jak kdyby si ho ani nevšiml, dopije poslední lok whisky a teprve pak se pomalu otočí a upře na něj svůj, teď dost přísný pohled.
"Jelo dřív?" Zeptá se ho jako první trochu kousavě a vzápětí se i ušklíbne. Tohle si prostě nemohl odpustit, jenže on sám ví, jak moc se musí nutit k podobnému rozpoložení, když vidí jeho plachý pohled. A je to tu zas! Tím, jak na něj kouká, ho nutí přemýšlet hlavně o tom, kam by jej mohl zatáhnout, aby měli...soukromí. Pravé obočí se mu zvedá vzhůru, jak sleduje mizející pivo, stočí oči k barové desce a upřímně se nad tím uchechtne, než mu objedná další. Počká si, až jej obslouží, sám si objedná celou lahev, protože on něco podobného určitě pít nebude. Pivo vrazí Boogiemu, flašku vezme sám, stejně jako svou sklenku a jednu prázdnou pro něj.
"Sedneme si." Gestem hlavy mu naznačí, že prostě jdou a jakmile vše odloží na stůl a jeho společnost se usadí, přesune se plynule vedle Boogieho boku a bez váhání mu přehodí ruku přes ramena, aby se mohl víc naklonit k jeho uchu. Hezky mu do něj šeptat. Jinak by přece nic neslyšel.
"Tak co za tu košili?" Zeptá se jej s blýsknutím v očích a nechává do svého hlasu prostoupit provokaci a je očividné, že peníze ani novou na mysli nemá.
"Nebo bych si měl něco vybrat za ten útěk?"

Boogie

Málem mu to pivo zaskočí, když se Tetsuya ozve hned tak kousavě. Vypadá to, že kromě košile se na něj zlobí i za to, že mu dal košem. Radši to odloží, i když mu tam toho moc nezbývá a chvíli hledí před sebe.
"Iie, jen..." +Jsi napsal na poslední chvíli a kupodivu jsem se nenudil doma...+ Dokončí raději jen ve své hlavě a není to poprvé. Troufalost mu nikdy nešla tak, jako klukům. Počká, než Tetsuya objedná a pak se vydá za ním ke stolku, i když on byl na baru spokojený. Proplete se mezi lidmi v jeho stopách a usadí se k malému stolku, který tvoří takový poloboxík s půlkruhovou lavičkou a vysokou opěrou z rudého sametu. V tu ránu ho má zase vedle sebe i s paží přes rameno. Sám má dlaně schované v rukávech mikiny, které má spojené mezi koleny a i když není zas tak malý, rozhodně je pod tou mikinou hodně štíhlý. Brzy ucítí na uchu i jeho dech, až mu z toho naskočí husí kůže. Hledí před sebe a líce mu začínají lehce nachovět. "Počítám s tím, že ji zaplatím, jen musíš říct kolik." Hlesne a cukne pohledem směrem k jeho očím, ale nevydrží to dlouho. To, že on měl na mysli něco úplně jiného, vůbec nepochopil. Trhne s ním až ta poslední věta a je mu jasné, že z toho tématu se nevykroutí. Možná si to měl rozmyslet lépe, než sem přišel, prostě mu odepsat, ať mu nadiktuje částku a číslo účtu.
"Um." Dostane ze sebe jenom a znovu se mu podívá do očí z té blízkosti, než cukne okroužkovanými koutky nahoru a u toho zatíná prsty do rukávů.
"Jako co třeba?" Vypadne z něj úplně pitomě a supernaivně, místo, aby mu chrstl whisky do obličeje a se slovy, kde jsou hranice odtud vypadl.

Tetsuya

Krátce těkne očima k jeho červenajícím se tvářím, když na ně padne blikající světlo, které podporuje hudbu. Pravý koutek se mu krátce vyhoupne vzhůru. Znamená to totiž, že ho dostává, ale nebrání se a tím mu dává jasně najevo, že tohle chování je v pořádku. Alespoň si to tak přebírá v hlavě, on asi ani jinak uvažovat neumí. Vždycky si šel přímočaře za svým a teď se to jen potvrzuje.
"Až na tom budu tak špatně, abych si nemohl koupit košili, dám vědět." Zavrní s jistým nádechem pobavení, ale neoddálí se od něj. Vdechuje Boogieho vůni, která v něm probouzí kde co, ale rozhodně to není chuť si sednout dál, právě naopak. Pokaždé, když k němu stočí vyplašený pohled, oplatí mu jej bez váhání, v očích se mu odráží typická dravost, s touhle štíhlou kořistí, to jde velmi snadno.
"Pro začátek si vyberu možnost tvé společnosti a pak..." Nechá vyznít do ztracena, když pozvedne dlaň, položí mu ji na tvář a palcem přejede po měkkých rtech. Ano, ty už dvakrát ochutnal a dal by si klidně říct znovu.
"Pak možná...i Tebe." Měl by se možná trochu krotit, tolik na něj však působí, že je to hrozně těžké. Přiblíží se ještě o kousek, ale tentokrát ho nepolíbí. Místo to se zase oddálí a nalije jim oběma do sklenek zlatavou tekutinu a jednu z nich vtiskne Boogiemu do dlaně. Nezáleží na tom, že už má pivo, on to jistě zvládne.
"Trochu se napijeme a ještě bys mi mohl zatančit. Nemusí to být na stole, v tomhle případě parket postačí." Pokračuje dál ve svém zatím celkem zdařilém zahánění do kouta a pozvedne sklenku na jeho zdraví. Je jen těžko říct, jestli žertuje nebo to myslí vážně ale...kdo ho kdy viděl si dělat legraci? Paže však přes jeho ramena zůstane a prsty si pohrávají s tkaničkou jeho kapuce.

Boogie

Zdá se, že přestřelil i v tomhle. Už přestává vědět kudy kam, když se Tetsuyův hlas znovu rozezní. To už si vybral a v podstatě mu ani nedal na výběr. Nebo dal, ale Boogie to zrovna moc nepochopil. Nervózně si poposedne a začne si namotávat pramen dlouhých vlasů na prst, když naslouchá jeho další možnosti. Musí se na něj znovu podívat, když se ho dotkne na tváři a přejede mu po rtech s kroužky v nich. Srdce se mu z ničeho nic divoce rozbuší. Sleduje ho, jak se naklání blíž a pronáší ty troufalosti, až do okamžiku, kdy se zase vzdálí. I jeho??!! Musí se pořádně opřít a rozdýchat to, zatímco Tetsuya nalévá panáky. Vymotá jednu dlaň, aby si mohl převzít svou skleničku, zatímco tu druhou stále schovává v rukávu a tiskne ji mezi koleny, jak má jednu nohu přehozenou přes druhou. I tak ji ale do sebe obrátí jako by se nechumelilo a zdá se, že mu to pivo před tím vůbec vrásky nedělá.
"Tančím jenom, když jde někdo se mnou." Odpoví mu a věnuje mu další pohled. Měl by spíš utíkat a hodně daleko, ale vlastně je mu všechna ta pozornost nečekaně příjemná. Bál by se zajít někam dál, ale tohle je jen klub, popíjení a tanec s někým, kdo ho očividně vytáhl na rande. Jenom to udělal dost po svém. Nikdy si na jiné kluky nijak zvlášť nemyslel, na rozdíl od Seny, ale tenhle je pohledný, s reputací a spoustou peněz a zrovna teď si Boo připadá jako někdo důležitější, než všichni ostatní a naprosto nechápe proč. Bylo tady na tucty hezčích a odvázanějších. Zvedne dlaň, když pozdraví známého, co jde náhodně kolem a jasně mu viděl na očích, že je zaskočený z toho, jakým způsobem ho tu vidí sedět s jiným mužem. +Budou si šeptat, že takhle lákáme producenty...+ Napadne ho.

Tetsuya

Chvíli kouká na dno své skleničky skrze tekutinu a mimoděk stále nepouští jeho mikinu, jen tentokrát už prsty mapuje lem a mne jej mezi bříšky. Zvedne k němu oči velmi pomalu s pozvednutým obočím, jak kdyby mu předtím dával čas si to pořádně přebrat. Periferně viděl ten prst, kterým si namotával dlouhé prameny a upřímně...klidně by to zkoušel taky, ale k tomu se jistě dostane. Vůbec o tom nepochybuje.
"A máš na mysli někoho konkrétního nebo ti nestačí klub plný lidí." Kmitne hlavou k parketu, na kterém je spousta vlnících se těl, ani jedno však Tetsuyu nezajímá. Ve chvíli kdy Boo někoho pozdraví, prudce otočí hlavu tím směrem, narovná se a změří si pro něj neznámou osobu. Jak kdyby se snažil odhadnout dravčím a vlastně i trochu nebezpečným pohledem, jak moc by jej jeho přítomnost mohla ohrozit. Ne, není rozhodně hezčí a určitě není muzikant a navíc basák...tak. Ani ve snu ho nenapadne, že by si s ním třeba Boo nic začínat nechtěl.+Jde jen o zábavu.+ Ujistí se vzápětí, aby si srovnal myšlenky a snaží se přestat být majetnický, jde to vážně špatně. Oči se opět upřou na jeho dnešní společnost, když si všimne, že jeho sklenice je prázdná. Bez váhání vyprázdní i tu svoji, i když je to trochu barbarské vzhledem k tomu o jak dobré pití tu jde, ale má taky záminku jim ještě dolít, aniž by nutil Boogieho panáka odložit na stůl. No tak snad se trefí.
"Proč jsi mi utekl?" Dožaduje se odpovědi Tetsu, jakmile se zase trochu nakloní k němu a tentokrát pošimrá rty jeho ouško, které si razí cestu skrze havraní prameny.
"Když mi řekneš pravdu, na ten parket půjdu s tebou hm? A to se nikomu ještě nepovedlo." Láká ho na to, že by mohl být prvním a vidět ho při tanečních kreacích mimo pódium. Tetsuyovi pak zbude se jen modlit, že začnou hrát nějakého pěkného ploužáka a on to bude mít mnohem snazší.
"Tady to taky není špatné." Zavrní s nádechem spokojenosti a ne....nemá v plánu se oddalovat, tady se mu dost líbí. Přece si to nebude odpírat! Prsty, které doteď spočívaly na lemu mikiny, zabloudí pod její látku a snaží se najít holou kůži. Moc daleko ho nepustí, ale na kousíček, aspoň trochu...Bože, nejradši by mu ji serval dolů a řádné se pokochal a pak i ten zbytek.

Boogie

Vrhne po něm pohled To snad nemyslíš vážně, když ho chce poslat tancovat s někým cizím, ale v ten okamžik mu neujde, jak se Tetsu podíval po jeho známém, skloní hlavu a pro sebe se pousměje. Hned na to ale padne nová otázka a Tetsuyovy rty se otřou o jeho ucho. Celý se ošije. Vlastně by neměl důvod nemluvit pravdu i tak, ale Tetsu navíc celkem rychle souhlasí s tím, že půjde tedy tančit s ním.
"Bylo to moc rychle. Prostě moc rychle." Řekne naprosto upřímně a znovu se na něj podívá. Vůbec neřekl Nelíbilo se mi to, drž se dál. Dochází mu to až teď. Jenže on by ve skutečnosti svým pocitům rád přišel na kloub, jen to nedokáže jako Sena. Brzy na to ucítí konečky jeho prstů na klíční kosti pod okrajem mikiny a jemně, sotva znatelně se zachvěje. Sena je teď někde s tím zpěvákem a bourají postel, to je mu jasné... a on, je spokojený takhle.
"Tak půjdeš?" Zeptá se najednou o něco odvážněji, když konečně rozplete ruce i nohy, ukáže štíhlé prsty a obrátí svou dlaň směrem nahoru, aby mu mohl Tetsu mohl podat tu svou. Vrhne po něm pohledem Slíbil jsi to, a jakmile to Tetsuya udělá, jemně sevře své prsty kolem těch jeho a vstane. Je to trochu zvláštní pocit, když ho za sebou vede k parketu. Jednou se ohlédne a pousměje, než se vpletou mezi ostatní tancující lidi a on se k němu otočí čelem. Jsou to zpočátku opatrné pohyby, naštěstí nehraje žádná divočina. Chvíli to trvá, než přestane mít pocit, že na sobě mají oči všech, ale brzy už se dívá především na svůj dnešní doprovod.

Tetsuya

Zarazí se v půli pohybu, když mu oznámí, že na něj byl příliš hrrr. No, teď to není asi o moc lepší a najednou v jeho nitru převládne pocit, že by byl opravdu nerad, kdyby mu znovu utekl. Přesto všechno vnímá i zachvění těla vedle sebe, moc sexy těla nutno dodat a v něm se perou dva pocity. Z jedné strany by ho na tu sedačku nejradši povalil a ta druhé...vážně by byl ochotný kvůli němu slevit ze své vlastní povahy a prostě s ním strávit večer, aniž by od toho cokoliv očekával? Jak nikdy nad podobnými věcmi nepřemýšlel, teď toho má vážně plnou hlavu.
"Rychlé..." Vypadne z něj a je vidět, že nad tím pořád spekuluje a jeho otázka ohledně tance ho zaskočí. Na tváři se mu objeví vykolejený výraz, jak kdyby Boo mluvil jiným jazykem, když mu dojde, co po něm vlastně chce.
"Dobře, já sliby držím." Kývne hlavou s dlouhým povzdechem a bez váhání vloží ruku do té jeho a sevře ji, pořád mu ještě může utéct a to nedovolí, navíc je tu tolik lidí, že by se mu snadno ztratil. Teď je to on, kdo není úplně ve své kůži, protože většinou prostě netančí. Na pódiu je to něco jiného samozřejmě a řekněme si to narovinu ani tam tomu moc nedá. Pár sekund stojí proti němu a ani se nepohne, sledujíc jeho opatrné pohyby, ale nakonec se k němu přidá. Je to jen nenucené vlnění celého těla, žádné přehnané kreace, ale přece je se uvolnil a nechává se strhnout atmosférou klubu. Dokonce se i usmívá! +Jestli tohle někdo uvidí.+ Proběhne mu hlavu, ale místo toho, aby se sbalil a šel, sáhne dlaní po Boogieho zápěstí a nechá ho protočit se pod rukou s otočkou, než si ho přitáhne zády k sobě a několikrát se zavlní společně s ním o hodně pomaleji.
"Boo-chan, jsi neodolatelný, víš to? Odolám hodně osobám, ale u tebe mi to nejde. Asi si tě vezmu domů." Nechá mu krátký prostor na reakci, než ho s dlaní na boku pošle v otočkách zase pryč od sebe.

Boogie

Usměje se o něco víc, když se Tetsu konečně pohne. Nikdy by si nemyslel, že si společně půjdou zatančit. Usmívá se moc hezky, vůbec nechápe, proč se pořád tak mračí. Hned se vedle něho cítí příjemněji a uvolněněji. Nechá svou dlaň v jeho a plynule se otočí. Tiše se u toho rozesměje a oči se mu rozsvítí spokojeností. Když se dostane až do jeho objetí, opře se zády nepatrně o jeho tělo, aniž by se ho pustil. Jejich pohyby se sladily naprosto sami od sebe. Uculí se při tom komplimentu. Rád by věděl, proč zrovna on, ale stydí se na to zeptat. Má jen jemně pootočenou hlavu za jeho hlasem, takže je jasné, že pečlivě poslouchá.
"To nejde, všechno by bylo zase moc rychlé." Stačí jenom říct, než se pohne dopředu, znovu se otočí a ocitne se v jeho objetí pro změnu čelem k němu. Volnou dlaň si opře o jeho rameno a chvíli se mu dívá do očí, než pohled sklopí. V ten okamžik skladba dohraje a vystřídá ji mnohem pomalejší. Světla se uklidní a ztlumí a dav na parketu ještě zhoustne. Každý se chce očividně tulit a mačkat. Jestli mu za to doopravdy stojí, tak s ním stráví několik večerů prostě jenom takhle. Nevěří mu, že když spolu budou sami u kohokoliv doma, nesklouzne to někam jinam a on se doopravdy velmi bojí, alespoň prozatím. Není žádná rajda, třeba mu to zaimponuje? Ještě několik okamžiků s ním tancuje prostě jenom takhle, než se odváží k vlastnímu prvnímu kroku. Udělá malý krůček blíž, dlaň z jeho ramene posune výš, vymaní tu druhou a ovine mu ji kolem krku a pak si opře spánek o jeho rameno. Dlouze se nadechne jeho parfému a něco v něm spokojeně zapřede. Pomalu nechá víčka klesnout a prostě jenom prožívá tu ukradenou chvilku, kdy nikdo jiný neexistuje.

Tetsuya

Trochu se zamračí, když mu řekne, že to nejde. Nejradši by mu odvětil ve svém typickém rozpoložení, že mu ukáže, co jde a co ne. Otevře rty, aby to udělal, když se Boo ocitne v jeho náručí, velmi blízko a on přijde o jakoukoliv osobitou reakci.+Dostal tě.+ Proběhne mu hlavou skoro až vyděšeně, ale místo toho, aby utíkal tentokrát on, protáhne paže kolem jeho pasu a ne, nesáhne mu na zadek, prostě je za jeho bedry sepne a přitiskne si jej blíže.+Hyde by se nedosmál ani za měsíc.+ Rýpe sám do sebe v hlavě, ale neušklíbne se, prostě nechá Boogieho, aby se opřel spánkem o rameno a sám si dovolí nepozorován přivřít víčka s jistou spokojeností. Za pár minut v něm dokázal otočit všechno, co si doteď pečlivě budoval a vážně by ho to mělo začít děsit. Jenže si připadá spíš uvolněný a nechtěl by nic měnit, kromě toho, že ho opravdu chce vzít sebou. Nakrmit, pustit ho do své vany a pak uložit, ale bez pohádky, to už by bylo fakt moc! Nevědomky si opře tvář o jeho jemné vlasy, které hladí kůži jako samet. Ještě svíčky a mají o romantiku postaráno, ony ty světla je tady dost dobře simulují.
"Boo-chan, pojď se mnou domů." Přemlouvá jej tichým hlasem, aniž by oči otevřel.
"Pojď se mnou a já ti slíbím, že se tě nedotknu, dokud sám nebudeš chtít. Dokud si o to sám neřekneš." Šeptá dál, když skladba dohraje a on chce dostát svým slovům. Prostě od něj odstoupí a krátce rozpřáhne ruce od svého těla, až se pár lidí z okolí rozestoupí, aby mu dal jasně najevo, že teď je to jen na něm. Tetsuyovi totiž začínají hrozně překážet lidi kolem. Ta holka kousek vpravo mu po něm kouká a ano, viděl i slinu. Nechutné. Musí ho odtud dostat, co nejrychleji, aby se náhodou nezačal rozhlížet a někdo mu neprostřel deku uprostřed parku a koukal s ním na hvězdy.+Tohle si někam napiš, je to dobré.+ Přemáhá chuť se ušklíbnout sám nad sebou.

Boogie

Po chvilce ucítí, jak se Tetsuyova tvář opírá o jeho vlasy, jen jemně a něžně a pro sebe se usmívá, zatímco ho hřeje jeho tělo. Znovu se rozezní jeho hlas a je to skoro bolestně lákavé. Tiše si vydechne, když semkne víčka a pořádně se to v něm pere. Ale proč by mu neměl věřit, copak je nějaký psychopat? To určit ne... Hudba v ten okamžik dohraje, oni se od sebe mírně vzdálí a on se mu znovu podívá do očí. Hledá v nich cokoliv, ale ty Tetsuyovy jsou klidné a vypadají upřímné. A nakonec trochu zdráhavě, s novým začervenáním přikývne. Jemně se pousměje a nechá se jím vzít za ruku, aby společně opustili parket. Musí se jenom stavit pro Tetsuyův kabát u jejich stolku, on tu ze sebe nic nesundal. Té flašky je skoro škoda, ale do taxíku by je s ní stejně nepustili. Nebo čím a kam pojedou? Vůbec netuší, že Tetsuyův byt je dost blízko na to, aby se mohli projít pěšky a nadechli se čerstvého vzduchu. Město uprostřed noci rozhodně nespí a takhle v centru je opravdu krásné, když je nasvícené. Už zase si po cestě hraje se svými vlasy. 

"Ale nemám s sebou vůbec žádné věci." Obrátí k němu trochu s obavou svoje oči. Přece jenom to není jako spaní u kámoše, kdy je to všem jedno. Po cestě minou výlohu s hudebním vybavením. Je samozřejmě zavřeno, ale nástroje jsou pěkně nasvícené a samozřejmě mu to nedá, aby se tam na chvíli nezastavil a nenahlížel, co by se mu hodilo z toho, co je vidět a jaká je na tom cenovka. Chvíli společně vydrží probírat vystavovaný model bass kytary a pak pokračují dál. Tohle vděčné téma jim vydrží po většinu cesty a Boo se konečně uvolní a rozpovídá, jako by se bavil s přáteli. Trvalo mu to, ale takový on prostě je. Zvědavě si prohlíží budovu, ve které by se měl nacházet cíl jejich cesty. Znovu se v něm ozve všechna tréma. Za chvíli budou úplně sami, v naprostém tichu a anonymitě a on navíc v cizím prostředí.