Boogie x Tetsuya -Pořád chceš utíkat?- část 2.

(Tetsuyův byt)

Tetsuya

Stačí jen jediné kývnutí a v něm to rozproudí záplavu spokojených pocitů. Opravdu čekal jen na souhlas? On, který se většinou neptá a prostě jedná a všichni ostatní se můžou stavět na hlavu? Asi ano. Věnuje mu jeden z hodně vzácných úsměvů a nechá se opět vzít za ruku. To je očividně v pořádku a tak se toho drží. Na kabát by málem zapomněl a byla by ho škoda, ale Boo na něj naštěstí pamatuje, měl by mu poděkovat.+Zas to nepřeháněj.+ Napomene se v duchu, než vyjdou na osvětlenou ulici. Cestou míjí spoustu lidí, několik očividně zamilovaných párů, jak se k sobě tisknou a on jim vlastně trochu závidí, i když...Podívá se na Boogieho vedle sebe. Ne, to oni musí nutně závidět jemu. U obchodu si společně prohlížejí hlavně tu basu je krásná černá s tmavě modrými odlesky a zase je u jeho vlasů. Nejspíš nepotlačí nutkání sem zítra dojít a tu kytaru mu prostě koupit. Však našetřeno má a rozhodně ho to nezruinuje. Po očku ho pozoruje, když se hezky rozpovídá, a kdyby viděl sám sebe v zrcadle, nepozná se. S kluky řešil práci, s ním ji částečně řeší taky, protože kolem hudby se jejich rozhovor točí pořád, ale...je to jiné, mnohem příjemnější.
"Teď večer už nic moc neseženu, ale určitě se u mě něco najde, abys měl pohodlí." +Věci na spaní potřebovat nebudeš. Na tohle ani nemysli, nezapomeň, co jsi mu slíbil!+ Měl by si hlídat myšlenky a pustí jej první do dveří chodby, odtud i do výtahu a zmáčkne poslední patro. Má to výhodu, nikdo mu nedupe nad hlavou. To by nesnesl. Uvnitř si pohrává s Boogieho prsty, ale drží se zuby nehty, aby ho k té stěně výtahu nepřitiskl a prostě mu ukázal, o co přichází.
"Začínám mít pocit, že jsem si pěkně zavařil." Sdělí mu nástin vlastních myšlenek a po odemknutí a rozsvícení tlumeného světla odhalí část svého bytu. Je tu čisto, uklizeno, je vidět, že každá věc má své místo. Předsíň není velká, část její stěny zabírá velké zrcadlo a za posuvnými dveřmi, které jsou otevřené, se nachází prostorný obývák. Na stěnách visí několik baskytar, černá kožená sedačka je umístěna uprostřed naproti velké obrazovce na stěně. Má tu i svůj malý koutek s vybavením, kde pracuje. Potřebuje rozhodně větší byt, ale prozatím...Svůj kabát nechal už v předsíni, kravatu ještě o kousek povolí, aby mohl rozepnout další knoflíky a ovladačem pustí aparaturu, ze které se line příjemná melodie.
"Víno? Whisky? Pivo nemám." Zeptá se ho, co bude pít, počká si na odpověď, než zmizí v kuchyni, kterou dělí od obýváku stěna s klenutým průchodem. Když se vrací zpátky, nese sebou i svíčky! Opravdu doma nějaké našel, i když jsou úplně obyčejné.
"Když se budu hodně snažit, možná najdu i zapalovač." Prohodí s nádechem ironického pobavení, kdyby kouřil, bylo by to jednodušší. Podá mu sklenku, když stane před ním a krátce se dotkne prsty těch jeho. Projede jím příjemné zabrnění a upře oči do tmavých před sebou.
"Můžeme si zatančit i tady." Nabídne mu první možnou věc, kterou by společně mohli provést, je to asi jediný způsob jak ho mít v náručí a neporušit svůj slib. Vztáhne prázdnou dlaň a chtěl se dotknout konečky prstů jeho tváře, ale vzpomene si, co mu slíbil a pokrčí rameny. Nemůže, ale moc by chtěl a tak zase ruku svěsí podél těla.

Boogie

Společně nastoupí do výtahu a je to pro něj opravdu pohodlné, když se teď věci odehrávají takhle. Pohrává si s jeho prsty nazpět, u toho se lehce červená a jemně usmívá a necítí se zahnaný do kouta. Líbí se mu, že jedou až nahoru, bude odtamtud určitě parádní výhled. Uculí se o něco víc po té jeho poznámce, ale dveře výtahu se otevřou a oni společně vystoupí. Vstoupí, zuje si boty a hned se zvědavě rozhlíží. Je to poznat, že Tetsuya je v mnoha ohledech dospělejší, než oni, i když by neměl být o tolik starší. Není to klukovské doupě, jako to zná od sebe a od kluků, je to prostě... seriózní, to je to slovo. Moc hezké, elegantní, opravdu se mu to líbí a asi je mu to vidět na výrazu tváře. Nechá Tetsuyu projít kolem sebe, stáhne ze sebe mikinu, protože je tady teplo a taky ji pověsí. Pod ní má volné tričko s podobným motivem s rukávy skoro k loktům. Honem si upraví vlasy, zkoukne, jestli vypadá dobře a vydá se do obýváku. Trochu neví, na co se dívat dřív. Televize je ohromující, sledovat v ní cokoliv musí být skvělé. Od ní přejde k pracovnímu pultu, prohlédne si výbavu, kterou rozhodně nemá, ale nakonec stejně skončí u vystavených kytar. Některé jsou nečekaně extravagantní, třeba ta růžová. Má Tetsuya i hravou stránku nebo je to čistě kalkul zisku? V bytě už zní hudba, příjemná a podkreslující situaci.
"Ou, whisky." Krátce se ohlédne, namotávajíc konečky na prst. Lepší bude zůstat u toho, čím začal. Víno už by ho mohlo zabít, nerad by tu zvracel. Když se Tetsuya vrátí z kuchyně, už se od těch kytar skutečně odlepí a převezme si skleničku. U toho mu neujde to jemné pohlazení prstů a stočí oči na svíčky. +Páni...+ Projde mu hlavou, a když padne návrh na tanec, přikývne.
"Tak jo." Odloží skleničku na konferenční stolek a zvolna k němu přistoupí blíž. Opatrně na něj položí svoje dlaně a krátce zvedne oči k jeho, než ho ještě opatrněji obejme kolem krku. Sluší mu to v té košili.

Tetsuya

Nepatrně se s jistou spokojeností pousměje, když si vezme whisky. Má skvělé víno, ale tu zlatavou potvůrku má mnohem radši. Sám si ji na krátkou chvíli přiloží ke rtům a pohled mu padne na zapalovač....ten rozhodně není jeho a první podezření padne na Hyda. On jako jediný si tu dovolí kouřit, i když mu to nesčetněkrát zakázal. Dělá mu to naschvál, tak to je. Sáhne tedy po něm a několikrát škrtne, aby mihotavé světlo dokreslilo atmosféru, o kterou se hodlal pokusit. Vlastně si není vůbec jistý, jak by to celé mělo vypadat a čeho chce dosáhnout, jen ví, že je v momentálním rozpoložení a při pohledu do Boogieho tváře schopný udělat snad cokoliv.+Kdyby si s tebou chtěl jen hrát, měl by to sakra jednoduché.+ Proběhne mu hlavou, ale hned své nitro obrní typickým sebevědomí, něco podobného se mu přece nemůže stát. Nikdy se nemýlil víc, sám v sobě. Sleduje bedlivě, jak Boo odkládá sklenku, sám ji odloží také a s hlavou mírně na stranu pozoruje každý jeho krok směrem k němu. Je v tom něco smyslného, on to prostě vidí a s každým ubývajícím milimetrem je pro něj těžší se ovládnout. Přesto všechno jen jemně protáhne paže kolem jeho boků, ale nezajde dál stejně jako v klubu, jen je spojí za jeho bedry a přitiskne si ho s dlouhým výdechem na své tělo. Nikdy nikoho nechtěl víc a stejně se dokáže ovládat.
"Kdysi mi někdo řekl, že jednou budu chtít dělat věci, na které bych jindy ani nepomyslel, že se to jednou zlomí. Tehdy jsem se mu hrozně smál." Zavrní sotva slyšitelně, když mu hledí do očí, kdesi v pozadí těch Tetsuyových je něco jiného, než obvykle, možná i stopa pocitů, které se snaží probojovat přes tlustou vrstvu sebestřednosti a nezájmu vůči okolí. Začne se jemně pohybovat v rytmu skladby, která právě hraje. Možná je to i jedna z jejich písní, není schopný to při pohledu do tmavých očí určit.
"Boo-chan." Zavrní znovu, když se kousek skloní k jeho rtům, ale slib ho zastaví milimetr od nich.
"Pořád chceš utíkat?" Zeptá se jej sotva slyšitelně a v dravčím pohledu se odrazí chtíč a touha, jenž v sobě dusí.

Boogie

Chtěl si o něj zase opřít hlavu, ale jeho slova ho zastaví a místo toho se dívá do jeho očí. Snaží se to pochopit, protože on ho vlastně vůbec nezná, nemá tušení, jak se po celý čas chová nebo proč, ale nakonec si to v duchu dokreslí s tím málem, co viděl při zkoušce nebo před tím, než v klubu vyhověl jeho prosbě o lehčí tempo. A protože mu Tetsu vyhověl hned, vlastně se mu tomu všemu věří ještě mnohem hůř. Tiše se zasměje.
"Myslím si, že každý potřebuje jen potkat toho pravého člověka, aby měl chuť přestat myslet jen na sebe. Je to přirozené." Obhájí ho hned a oči skloní. Nechtěl o sobě říkat, že je nějak speciální, jen... Jemně se kousne do spodního rtu a vzhlédne až v okamžiku, kdy uslyší své jméno. Tetsu se k němu začne sklánět a on neuhne, ale všechno v něm zabrní a jemně nakrčí čelo. A on to nakonec neudělá a toho moc potěší. Bojí se toho všeho, co v Tetsuyovi dřímá, opravdu ano a zároveň si moc cení všeho, co pro něj dělá.
"Jenom polibek." Řekne nakonec tiše a nechá víčka klesnout, když se vzdálenost mezi nimi zruší. Cítí pevnější stisk dlaní na zádech a je to moc příjemné, všechno je správně. Víc se opře tělem proti jeho, zatímco opatrně, pomalu a zkoumavě ochutnává jeho rty a poprvé se na ně skutečně soustředí. Připadá mu to něžné, on je něžný a naprosto vyrovnaný pro tuto chvíli. Po čase se od něj jemně odtáhne, zvedne oči k jeho a s novým červenáním se usměje, když si opře bradu o jeho rameno. Vydrží jim to asi tři písničky, než se ozve jeho žaludek a jemu dojde, že nikde nevečeřeli. Krátce se zasměje, když se ho pustí a jemně pocukne rameny.
"Promiň, um... neobjednáme něco?" Nadhodí, jinak si poslechnou neplánovaný koncert po zbytek večera.

Tetsuya

V očích se mu zvláštně zaleskne, když Boo označí sebe jako toho pravého pro něj. Něco uvnitř něj značně roztaje a hned se to zase snaží pěkně posbírat zpátky, ale jak by mohl dát kostku ledu zase dohromady, když se rozpustila na vodu a bublá jako horké prameny. Proběhne mu hlavou jedna věta, kterou vzápětí vysloví nahlas.
"Potkal jsem toho pravého pro mě?" Pokračuje dál ve svých otázkách a těká pohledem od jeho očí ke rtům. Nějak se nemůže rozhodnout, na co koukat jako první, obojí mu připadá hrozně lákavé. A pak se mu dostane vytoužené odměny. Už ví, co bude následovat, když mu povolí jemný ústupek v podobě polibku, vlastně to netrvalo tak dlouho, jen musí být...trpělivý, nenaléhat na něj a dát mu vlastní prostor. Dlouze vydechne, když se na něj celým tělem natiskne a musí pevně sevřít víčka k sobě. Teď je potřeba myslet na něco odpudivého, jinak po vzoru pubertálních výrostků bude mít značný a hlavně citelný problém. Všechny snahy vezmou za své, když ty rty opravdu ucítí. Měkké, poddajné, vymazávající okolí i povahu, jakou si snaží držet. Rozplete dlaně za jeho zády, položí je na látku trika a s prvním prolnutím rtů do ní zatne prsty, jak moc se snaží krotit, přesto mu však odpovídá se svou typickou dravostí, i když je hodně utlumená snahou být, co nejněžnější.+Marná práce.+ Nicméně, má na co myslet asi další rok a bude si tento okamžik přehrávat snad i ve spaní. Vůbec netuší, jakými kouzly Boo oplývá, ale jedno ví jistě, tohle přece neumí obyčejný člověk no ne? Ještě nepotkal nikoho, kdo by to dokázal. Zakručení v břiše ho donutí otevřít oči a podívat se na něj a vzápětí dolů. Sevře mezi prsty látku trika tentokrát těsně nad pupíkem a přitáhne si ho zase k sobě s trhnutím, ne příliš rychlým ale něžné to zrovna nebylo.
"Ne...!" Zamítne rezolutně objednání jídla a vlastně se nad tím v duchu baví, protože tuší, co v první chvíli proběhne Boogiemu hlavou. Bez dalšího váhání se k němu znovu skloní a políbí ho, tentokrát podle sebe, ale nic víc se nestane.
"Neřekl jsi kolik polibků." Pokrčí naprosto klidně rameny.
"Jdeme vařit a vem to pití." Zatváří se jako vždycky, tedy tak, jak se tvářil do dnešního večera. Pravý koutek se mu vyhoupne vzhůru a rázně se otočí, aby zamířil do kuchyně. Nechá sebou sice mávat, ale to neznamená, že ho nemůže trochu zaskočit. Jakmile se ocitne u linky, vytáhne si rukávy košile nad lokty a začne vyskládávat věci z ledničky.

Boogie

Vůbec na tu otázku nestačil odpovědět. Cítí vzdouvající se vášeň uvnitř Tetsuyi, ale přesto také dobře vnímá, jak se jí kvůli němu snaží krotit a usměrňovat. A pak si uvědomí, že cítí i jeho klín, určitě ano. Je to hrozně zvláštní pocit, ale není holka, aby nevěděl, že se to často naprosto nedá ovládat. Vlastně mu to vnitřně velmi zaimponuje, protože je to jasný důkaz Tetsuyových sympatií a toho, že je pro něj přesně tak vzrušující, jak říká. Pořád to nechápe. Když se od sebe oddálí a Tetsu se podívá mezi ně, v první chvíli si myslí, že to patří spíš tomu jeho vzrušení a jeho slova to jen podtrhnou, když se jeho tělo prudce zarazí o Tetsuyovo a on mu věnuje takový polibek, až se Boogiemu podlomí kolena. V duchu rozhodně a sám se silně zachvěje. Cosi se rozhořelo i v něm a lekne se trochu sám sebe, ale Tetsu ho najednou pustí a zavelí směr kuchyně. Chvíli naprosto vykolejeně zírá na jeho vzdalující se záda, ale pak ho poslechne a vykročí za ním ke kuchyňskému pultu. Tam mu dojde, že pití nevzal, zase se otočí na patě a dojde pro něj. Rovnou do sebe svého panáka otočí, prostě musí a jednou dlaní se opře o desku, když ho sleduje, co vyndává.
"O co se budeme pokoušet?" Sice si uvaří těstoviny a podobné věci, ale žádný kuchař teda není. Radši nahmatá lahev a sám si bez ptaní dolije, snad to nevadí. Vidí nějakou zeleninu, tak se rozhodne být použitelný, vezme ji do dlaní a přejde ke dřezu, aby ji umyl. V hlavě mu ale víří úplně jiné věci, především ten druhý polibek a to, jak s ním zamával. Má trochu nepřítomný výraz, když pokládá rajčata na linku a jedno se mu skutálí přes její okraj. Tiše zanadává a dřepne si, aby ho zvedl. U toho hned zčervená a uculí se. +Šikulka, Boo.+

Tetsuya

Usmívá se celou tu dobu, kdy je v kuchyni sám. Gratuluje si, že konečně pořádně vyvedl z míry on jeho. Ten výraz mluvil za vše a vůbec mu nedochází, že to není poprvé, kdy ten pocit Boo má. Jak kdyby chtěl, aby se na chvíli cítil jako on sám, tak je on vykolejený z něj a hlavně, co s ním provádí. Snaží se ovládnout svou mimiku, když zaslechne kroky mířící do kuchyně a vzápětí se ozve i jeho hlas. Pokrčí rameny a podívá se, co z lednice vytáhl. Jsou tu nějaké kousky masa, zelenina.
"Tohle bude chtít improvizaci." Ušklíbne se nad tím, co tu má. Vaří rád, ale většinou na to nemá čas nebo se mu pro sebe samotného nechce a raději zvedne telefon. Periferně zahlédne, jak do sebe panáka obrátí, sáhne po ovladači od aparatury, který ležel na stole a vyjde napůl do obýváku, aby hudbu zesílil. Jakmile se ohlédne, vidí, jak Boo zrovna umývá zeleninu. Bez otálení se postaví za jeho záda, protáhne paže kolem boků.
"Vidíš, tady jsi vynechal." Zavrní měkce, když si chvíli máčí ruce společně s ním, vdechujíc podmanivou vůni jeho vlasů a krátce se o ně otře tváří. Tohle by mohl dělat pořád, asi nějaká jeho netušená úchylka, ale ví, že jiné vlasy by mu byly úplně jedno. Aby ho nestihl obvinit, zase rychle odstoupí a začne krájet maso na menší kousky, než ho ochutí a rozpálí pánev, aby ho dal trochu zatáhnout. Mezitím vyloví hlubokou mísu a chce se vrhnout na krájení zeleniny. Shlédne na dřepícího Boogieho, jak válí jejich večeři po zemi a pozvedne obočí opírajíc se bokem o linku.
"Budeme jíst na zemi?" Zeptá se jej s dobře míněným rýpnutím, ale pořád se tváří uvolněně a pobaveně. Natáhne prsty k jeho bradě a jemným tlakem mu naznačí, aby pomalu vstal. Nejradši by ho políbil znovu, ale to by toho asi moc neuvařili. Postaví ho čelem k lince, vtiskne mu nůž do ruky a znovu si neodpustí přitisknout se na jeho záda.
"Zkus si neublížit, prosím. Tvých prstů by byla škoda." Broukne s tichým zasmáním a poodejde hrábnout to masa.  Pak se vrátí zpátky, kde mu bylo nejlíp, totiž u Boogieho a sjede dlaněmi po ramenou až k dlaním.
"Radši ti pomůžu." Vydechne krátce, když společně začnou velmi opatrně krájet zeleninu na kousky. Nesmí u toho přivírat víčka, jinak se vážně pořežou, ale jde to těžko.
"Jde nám to, společně. Pomůžeš mi i se snídaní a obědem a další večeří." Rozpovídá se víc, než by chtěl a u toho se nevědomky zhoupne v bocích po vzoru rytmu, jenž se nese z obýváku. Začíná mít pocit, že v klubu někdy vytáhl jeho já a nasadil mu do těla a hlavně do hlavy někoho úplně jiného. Anebo je to jeho já, které se snažil tak dlouho zatloukat? Sám si to úplně nedokáže přebrat. Rozhodne se skoncovat s přemýšlením a sáhne po kousku papriky, který se válí bokem. Nakloní se přes rameno sledujíc své vlastní prsty s oním kouskem, jak se blíží k jeho rtům. Párkrát po nich přejede a sám mírně pootevře rty, jak moc provokativní mu to připadá. U něj mu přijde provokativní i to, jak se usmívá.

Boogie

Improvizaci, aha, to znamená, že ho nechá dělat, co chce, a když si bude připadat, že by mohl s něčím pomoct, sáhne po tom. Co s tím jiného? U dřezu nezůstane dlouho sám. Ucítí jeho tělo přitisknuté na svém, ale není mu to nepříjemné. Ví, že nic nevynechal, ale nehádá se s ním, jen se pro sebe culí té roztomilé výmluvě a pak se Tetsu zase vzdálí. No a nakonec dojde na to rajče na zemi. Zvedne k němu odtud oči a zavrtí hlavou.
"I když to vypadá, že uklizeno tu na to máš dost." Nechá se pomalu postavit, rajče svírá v dlani a pak se ještě pomaleji pootočí čelem k lince. Převezme si nůž a začne s krájením.
"Nejsem zas tak nešikovný, i když to teď tak vypadá." Krátce za ním pootočí tvář, když Tetsu začne zatahovat maso a díky koření už to pěkně voní. A pak se k němu vrátí a položí mu dlaně na jeho vlastní. Normálně by se bránil, že není neschopný, ale moc dobře ví, o čem tahle hra je a moc se mu líbí. Na okamžik se zasekne v pohybech, když Tetsu zmíní vaření na příští asi tak týden a jasně mu dá najevo, že ho vůbec nechce pustit domů. Krátce se zasměje, ale pohyb jeho boků v podstatě na jeho pozadí, v něm rozpoutá hned několik pocitů a reakcí. Nechá se tím svést, takže si spolu zatančí skutečně i u krájení zeleniny, ale zároveň cítí všechnu tu trému a motýlky v břiše a taky to až moc nápadně připomíná něco úplně jiného. Už zase je rudý jako rak a Tetsu s útokem na jeho já ani náhodou nekončí, když mu po rtech přejede tím kouskem papriky. Podívá se mu do očí a pak ústa skutečně poslušně otevře. Dlouze vydechne a úplnou náhodou si všimne toho masa.
"Spálí se ti to." Natáhne se přes něj po pánvi a stáhne ji stranou.
"Pak kdo je nešika." Dovolí si malé rýpnutí, ale vypadá u toho spíš jako poupátko, než jako trnitá růže. Honem sklopí oči a nabere zeleninu do obou dlaní, než ji přihodí do pánve, aby změkla. Netrvá to dlouho a konečně je večeře připravená k servírování. Musí počkat, až to Tetsu udělá, ale odnášení ke stolu už se nikdo nedočká. Prostě mu musí jednu misku vzít z rukou, zapíchnout do ní hůlky a nacpat si plná ústa ještě ve stoje. Vrhne po něm omluvným pohledem, ale už to prostě nešlo vydržet.

Tetsuya

Když se Boogieho rty poslušně obemknut okolo kousku papriky. Musí se prudce nadechnout nosem, aby se po nich hned nevrhl. Představil si úplně jinou věc, kolem které by se ty dokonalé rty mohly obemknout a je tam, kde před chvíli. Krotí se, co to jde, ale...ono to moc nejde. Už by se pomalu skláněl pro další polibek, nemůže jinak, když se mu vysmekne a jde po mase. Zůstane tam stát, dlaní se zapírajíc o linku a kouká chvíli do země s mírně pozvednutými koutky. Směje se sám sobě a taky trochu téhle hře na kočku na myš. Je jasné, kdo je kdo, ale tahle myška s ním pěkně mává, to si musí přiznat.
"Když řeknu, že jsem tak nešikovný, že se nedokáže svléknout, pomůžeš mi taky?" Založí si ruce na hrudi a sleduje, jak odsune pánev stranou. Líbí se mu pohled na Boogieho u něj v kuchyni a rozhodně by se nezlobil, kdyby to nebylo naposledy. Zkrotí sám sebe, aby tu večeři konečně dodělali a jídlo provoní snad celý byt. Zarazí se v půli pohybu, když mu misku vezme z rukou a už se cpe.
"Tebe snad nekrmí nebo co?" Neodpustí si rýpnutí na adresu jeho kapely a protočí nad tím očima v sloup. Nejradši by zvedl telefon a hezky je pěkně po jednom seřval, proč mu nedávají najíst. Odloží všechno, co měl v rukách a využije toho, že má plné ruce. Sevře jeho boky mezi prsty, pootočí jej zády k lince a stejně jako na záchodcích jej vysadí nahoru. S trochu tajemným výrazem a částečně i hravým zablýsknutím v očích popadne jeho hůlky, prsty ho plácne po dlani, pak Boo přijde i o misku a Tetsu jej začne zaujatě krmit. Je mu úplně jedno, že toho možná dost skončí na zemi, tohle ho baví. Pomalu a nenápadně se napasuje mezi jeho stehna, ale zatím si nedovolí nic víc. Jen mu upřeně kouká do očí, vkládá jídlo mezi jeho rty, které na něj křičí, aby s nimi dělal úplně něco jiného.+Třeba až ho nakrmím.+ Přesvědčuje sám sebe v duchu.
"Jaké to je?" Zeptá se jej a krátce s jistým pobavením těkne očima dolů k jeho klínu.
"Zvládneš to všechno?" Sice původně myslel jídlo, ale...no je zvědavý, jak si jeho otázky přebere. Třeba se mu nakonec dostane odpovědi, která ho překvapí.

Boogie

"Ale dokážeš, chodíš oblékaný moc hezky." Pochválí mu mimoděk a naprosto spontánně. Není to to, co by na sebe oblékl on, ale na Tetsuyovi se mu to líbí. Ještě má hůlky v puse, když znovu pokrčí rameny. Řekl by obligátní větu, že je ve vývinu, to je přece vidět, že je mladý a spořádá toho kamión. Časy, kdy se bude muset začít krotit jsou snad ještě hodně daleko. Na kluky z kapely si u toho ani nevzpomene, každý se o sebe starají sám. Tedy o něho se dost intenzivně stará Sena, ale to je spíš osobní strážce, i když na to nevypadá. Nabírá si další sousto, když se jím nechá pootočit zády k lince, o kterou se opře zadkem a skoro mu zaskočí, když ho na ni Tetsu vysadí jako nic. Moc se mu ty hůlky z ruky dát nechce, tahle porce je pro dva malá, podle něho určitě, ale když ho Tetsuya plácne, pustí je. A pak mu to konečně dojde. Jeho klidná povaha a jakási jemná šetrnost se projeví i v tento okamžik, protože si sousta bere tak elegantně, že na zemi rozhodně nic neskončí. Ani si u toho nevšimne, že je Tetsu blíž a jeho stehna dál, jak přirozené to všechno je.
"Výborné." Ujistí ho s plnou pusou a rázně přikývne, když se ho ptá, jestli to zmůže. Jistěže, ještě si přidá.
"Ty nebudeš?" Zeptá se vzápětí, ale ten pohled někam dolů mu neušel, podívá se tam taky a dojde mu, že jsou tam, kde byli u umyvadel. Okamžitě se začervená a skoro u toho přestane žvýkat. Vystoupá očima zpět k těm jeho a musí se několikrát dlouze nadechnout.

Tetsuya

Usměje se spokojeně, když mu Boo jídlo pochválí, no vlastně jim oběma. Všechno to, co se za dnešní večer událo, by si před příchodem do klubu nedokázal představit, ale teď? Přijde mu to naprosto v pořádku. Staral se v podstatě o kluky z kapely, i když se u toho tvářil jako netečný hajzl, ale nikdy jim nic nechybělo. Jenže teď to zachází mnohem dál a jemu se to čím dál víc zamlouvá. Vystoupá pohledem nahoru a nechá hůlky zapřené o kraj misky.
"Nemám hlad..." Začne jako první, když si prohlíží jednotlivé rysy jeho tváře. V jeho očích je dokonalým stvořením, které si ukradlo jeho pozornost v podstatě v první okamžik, ale došlo mu to mnohem později.
"Mám už nějakou chvíli spíš chuť." Pokračuje dál ve svém přímém svádění jeho osoby a dlaň položí na bledou tvář, přejíždějíc palcem po hebké pokožce.
"Červenáš se moc hezky." Složí mu kompliment, ale tentokrát už se nedokáže ovládnout. Už se snažil příliš dlouho a tohle je vážně i nad jeho síly. Pomalu se přiblíží k jeho rtům a nejprve je jen zlehka ochutná. To jídlo bude vážně skvělé, ale spíš za to může sladká chuť plných rtů, že se mu tak zamlouvá. Popotáhne si ten spodní s dlouhým spokojeným zamručením, je vidět, jak moc je z jeho blízkosti vyřízený a kolik ho stojí přemáhání, aby se nepokusil o něco jiného. Dlaní pomalu sjede z jeho tváře na šíji a zamíří kousek dozadu a užívá si pocit, jak jej v dlani hladí jemné prameny. I hedvábí by jim mohlo závidět, vážně si to myslí. V druhé ruce už nemá misku, odložil ji stranou a i ona ruka se vydá na svůj vlastní průzkum, nezávisle na tom, k čemu se ve své hlavě snaží přemluvit. Prostě si najde cestu na štíhlé stehno a jemně jej promne mezi svými prsty.
"Boo-chan." Zavrní měkce, když se kousek odtáhne a opře se čelem o to jeho.
"Já už nejsem ani schopný dodržet slib." Skoro to zní, jakoby ho z toho obviňoval, ale může za to, že mu nedokáže odolat. Copak to nevidí?

Boogie

Pořád neuhýbá pohledem z jeho očí, i když pod pohlazením jeho dlaně na chvíli nechá víčka klesnout. Pousměje se jeho komplimentu a znovu oči otevře, když se dlaň dostane na jeho šíji. Miska tiše cinkne o linku a v dalším okamžiku ucítí i stisk na svém stehnu, zatímco se jejich rty spojí. Je to omamný polibek a na několik vteřin mu dokonale vymaže všechny myšlenky z hlavy. Procitne až ve chvíli, kdy se ozve jeho hlas. Přijde mu to neskutečně krásné, všechna ta chemie, která se mezi nimi odehrává, jenže opravdu věří tomu, že když tomu zabrání, bude mu mnohem vzácnější. Dovolí mu opřít čelo o své, samotnému se mu trochu točí hlava a uslyší to, co sám moc dobře ví.
"Dobře. Tak v tom případě budu muset jít." Řekne mu měkce a tiše. Není v tom vůbec nic uraženého nebo vyčítavého, naopak, tón jeho hlasu je hřejivý. Tetsu to nedokáže, on to ví, nakonec mu podlehne a bude to stejné, jako by kdekoliv ulovil kohokoliv jiného. Nebude mu stát za nic, prostě za nic. Jemně se opře dlaněmi o jeho hrudník a sklouzne z linky. Neuteče mu hned, zvedne bradu k němu a dlouze se mu podívá do očí.
"Nikdy jsem nezažil nic krásnějšího, opravdu se mi to všechno moc líbilo." Jemně se kousne do rtu. Mohl by ho teď opravdu rozzlobit, tohle všechno by mohlo skončit ještě dost špatně, kdyby ho urazil, ale on uvnitř sází na to, že se to nestane. Protáhne se kolem něho a dojde si do předsíně pro svou mikinu, pár kroky se ale zase vrátí.
"Zavoláš mi?" Zeptá se měkce, zatímco její okraj jemně mne mezi prsty.

Tetsuya

Jeho obočí se stáhne k sobě, když mu řekne to, co sám tušil, ještě než svá slova vyslovil. Nechce, aby odcházel. Dělal všechno proto, aby ho tady udržel, co nejdéle, vlastně neměl v plánu ho pouštět dřív jak možná za týden a jen pro věci domů.+Vážně Tet-san?+ Zarazí se trochu i nad svými myšlenkami, protože si nedokáže vysvětlit proč to tak je.
"Boo-chan, ne-..." Opravdu ho chtěl přemlouvat, jeho hlas v sobě nese stopu jakési lítosti, ale jakmile ucítí dlaně na své hrudi, bez váhání couvne a nechá mu volný prostor a rozpřáhne ruce v rezignovaném gestu. Nemůže uvěřit tomu, že vážně odchází a nechá jej tu samotného. Jeho staré já se snaží tvářit vzpurně a na obličej snaží nasadit nepřístupný výraz. To, co v něm probudil Boo, ale jen tiše chápe jeho rozhodnutí odejít a vlastně se na něj nezlobí. Sám by si to měl první v hlavě srovnat, o co tu vlastně jde a jak se bude chovat dál. Hledí mu upřeně do očí, když stojí před ním a kývne hlavou s krátkým pousmáním.
"Arigato a….mě taky." Přizná se mu nakonec.+Romantik hm...+ Ušklíbne se sám nad sebou v duchu. Sleduje, jak odchází do obýváku a sám se vydá v jeho stopách, jen se zastaví v průchodu a opře se ramenem o zeď s dlaněmi zabořenými v kapsách. Dlouze se nadechne po jeho otázce se zavřenýma očima, než se vydá jeho směrem a překoná tu pro něj obrovskou vzdálenost mezi nimi. Protáhne paži kolem jeho pasu, když si jej přitiskne k sobě a naposledy se mu vpije do rtů.
"Zavolám. Dobrou noc Boo-chan a vem si taxi." Pustí jej ze svého objetí, když mu do dlaně vtiskne pár bankovek. Neodpustil by si, aby se toulal po večerech a ví, že kdyby jel s ním, už by se neovládl. Otočí se k němu zády, když zamíří do kuchyně, ale v půli cesty se otočí.
"A Boo..." Ušklíbne se pobaveně.
"V kolik vstáváš?" Zavrtí sám nad sebou hlavou a s krátkým, uvolněným zasmáním pokračuje ve své cestě. Ráno bude jistě vzhůru ve čtyři a bude odpočítávat každou minutu, aby to nebylo moc brzy. Kruci!

Boogie

Nic zlého se zatím neděje, Tetsu mu nevynadal ani ho nevyhazuje, jen ho mrzí ta lítost, kterou slyší v jeho hlase. Hledí na něj tak dlouho, dokud k němu nevykročí, nevtáhne ho do svého objetí a nepolíbí. Opře se jemně dlaněmi o jeho hrudník a vyjde mu vlastními rty vstříc už o něco víc nebojácně, než na začátku. Uvnitř něho hoří takový zvláštně příjemný pocit, že by mohl potkat někoho, koho by mohl mít rád a kdo by měl rád jeho. Jsou to opravdové začátky, ale on se cítí spokojený. A když mu řekne, že zavolá, doopravdy se usměje a přikývne.
"Dobrou noc." Popřeje mu taky a přikývne, že vezme, ale když se podívá na peníze ve své dlani, jen němě zavrtí hlavou. Tetsu si je ale zpět nevezme a tak si je přece jen nechá a poděkuje ještě jednou. A pak se Tetsu prostě otočí, až z toho nakrčí čelo a přistihne se, že se mu to nelíbí. Ještě pořád hledí na jeho záda, místo, aby se taky otočil a otevřel dveře, když na něj zase promluví a on k němu nadějně zvedne oči. Při té otázce se uculí a zkontroluje aktuální čas a počet hodin ke spánku.
"Půjdeme na snídani? Co v devět?" Navrhne a zvedne dlaň, aby mu krátce mávl, než dveře skutečně otevře a proklouzne za ně. Chytit venku taxi nebyl vůbec žádný problém a díky tomu je doma brzy. Trvá mu to víc jak hodinu, než se v posteli probere vlastní hlavou a srovná si, co se dnes dělo, jak to začalo a jak to vlastně skončilo. A je opravdu zvědavý, co na to řeknou všichni ostatní na příští zkoušce. Asi tam přijde se sáčkem přes hlavu a průzory na oči, ale stejně se usmívá, když na to myslí.