Aoi x Kaz -Tobě se tam nějak líbí. - Část 2.

(Hotel)

Aoi

Sleduje putování jeho očí dolů a zase nahoru a jemně povytáhne obočí v očekávání toho, co z něj vypadne. To už se na sebe culí oba. 

"Líbí. Úplně stejně jako tobě, když je to obráceně." Řekne mu po pravdě, ale na prázdno pootevře rty, když se na něm Kaz tak pohne. Už je naprosto v pořádku a vyrovnaný a zdá se, že si to celé začne snad do budoucna i užívat. Kdo ví proč by ho zajímalo, co by Hyde řekl na to, že Aoi tohle dokázal. Každý chlap je někdy rád ješitný. Tiše vzdychne, když se ten pohyb zopakuje, ale Kaz začne vstávat a on se teď musí tvářit jako on, pokaždé, když se tohle děje opačně. Podá mu ale svou dlaň a taky vstane a u toho si poslechne vysvětlení. Původně si myslel, že si to bude chtít otočit, ale teď to tak nezní. Musí se mu na ten zadek dívat, když kráčí za ním a za chvíli se k němu připojí i lahev šampaňského. Tohle si rozhodně nechá líbit. "Kaz-koi..." Vydechne jenom stále vzrušeným hlasem a sleduje ho, jak otevírá lahev, která vzápětí zhasne lustr. Rozesměje se tomu, ale co, světla je ještě pořád dost, můžou být maximálně čtyři nebo tak něco. Posadí se k němu a cítí na sobě, jak mu srdce začíná zase tlouct a tělo se připravuje na další kolo. Stačí mu k tomu dívat se na to, jak se chová, co ho napadá, nic víc nepotřebuje. Položí se na záda přesně tak, jak chce Kaz a vzápětí už se nechá přitáhnout k němu, políbí ho a polkne výborné šampaňské. Miluje, když je takhle kreativní, když spolu dělají tyhle věci. Dokonalejší oslavu by si nedokázal představit. 

"Je to úžasné, ale myslím, že máš štěstí, že se občas nechám rád hýčkat." Usměje se na něj a dlouze vzdychne, když se na jeho hrudi zaperlí šampaňské. Stéká po jeho těle do stran a rovnou do peřin, ale oběma je to jedno. Dnes je dovoleno cokoliv a zničit mohou cokoliv. Neskutečně to s ním cloumá, je naprosto vzrušený, až to bolí a Kazovy horké rty, které slíbávají ledové šampaňské, ho přimějí, aby volnější dlaní našel jeho klín a znovu ho v něm začal dráždit. Ale teprve po tom, co si tu ruku taky smočil v šampaňském, pěkně to teď klouže.

Kaz

"Chm…" Podaří se mu ze rtů jen vydolovat, protože má plno práce s jeho kůží, jak si chce užít každý milimetr. Jeto jak kdyby spolu byli poprvé ale vlastně jsou, jako manželé. Nikdy by si nepředstavil, že když se fakt zblázní a někoho si vezme, bude to tak jiné. Nic se nezměnilo a zároveň všechno. Znovu spokojeně zamručí, když se skloní o kousek níž a vypustí trochu šampaňské i do pupíku a pak ho prostě vysaje, po tom, co se do něj zavrtí jazykem a černé oči už pozorují jen Aoiho přirození, které očividně volá po pozornosti. No, on jeho zoufalé volání vyslyší moc rád. Vzdychne si pod jeho dlaní, když se i jemu dostane pozornosti a trochu se pohne proti jeho ruce. Sám si úplně není schopný vybrat, jestli by si dal druhé kolo po vzoru vany nebo si ho vzal tentokrát on. Nakonec se ale přece jen přesune víc k Aoiho klínu, lahev pořád z ruky nepouští a koukne nahoru do jeho očí.

"Jak se ti budou líbit bublinky?" Zeptá se jej, než si neodpustí kousnutí do pevné kůže na stehnu a znovu se pořádně napije. Nechá šampaňské dlouho mezi svými rty, dokud si není jistý, že příjemně zteplá, nerad by mu přivodit v oněch partiích šok, taky by mohli mít velmi rychle po srandě. On sám by nejspíš zabil, kdyby mu to někdo udělal. Skloní se na jeho špičku a pustí malou škvírkou mezi rty tekutinu přímo Aoimu do klína. Sleduje, jak se potůčky pomalu sunou dolů, mohl by na to koukat dlouho ale chuť je mnohem silnější.

"Jedna flaška bude sakra málo." Okomentuje to nahlas a vlastně trochu nabručeně, když si uvědomí, že množství prostě podcenil, než přiloží jazyk ke koření a pomalu slízne první perlící potůček. Je jejich tam ještě dost a on moc chce Aoimu vrátit všechnu starost a to, jak mu dnes pomohl. Pokračuje dál po další stroužce a při té poslední začne u vchodu do jeho nitra a posunuje se zase nahoru.

"Tohle je vražedná kombinace. Jsi lepší, než jahody. Mnohem lepší." Zavrní spokojeně a ne, teď fakt nebude myslet na Rukiho a jeho averzi k těm červeným slaďoučkým…+Aoi je sladší! Tak.+ Konečně ho přestane trápit vezme jej mezi rty, kroužíc kolem něj jazykem uvnitř svých rtů ale jen tak dlouho, než ucítí první zachvění. Na chvíli přestane, hladíc jej po stehnech, než věnuje svou pozornost o kousek níž. Prostě ho chce, potřebuje ten pocit, že je uvnitř něj a hrozně se na to zase těší. Je na tom skoro závislý.

"Promiň ale nejde přestat." Zasměje se krátce, když do něj na kousek pronikne špičkou jazyka, nejprve jednou a pak podruhé.

Aoi

Tiše si vzdychne, když ucítí Kazův jazyk v pupíku a příjemně to zašimrá. Za chvíli už Kazovi do klína nedosáhne, když se začne přesouvat níž k jeho klínu a musí ho chtě nechtě pustit. Měl podobné myšlenky, když mu tam tou rukou od šampaňského sahal, ale upřímně... byl by naprosto šílený, kdyby se teď dožadoval toho, že si to vymění. Na tuhle pozornost se opravdu těší. Vynahradí mu to později. "Budou." Potvrdí mu jenom silně zastřeným hlasem, plný očekávání z toho, jaké to bude. Hledí někam ke stropu, ale ve skutečnosti ho nevnímá, soustředí se plně jenom na jeho rty, které musí bezpodmínečně brzy cítit. Jemně sebou trhne, když ho Kaz kousne na stehně a vzápětí už cítí příjemně ohřátou tekutinu, jak mu stéká do klína a na třísla. Je to trochu zvláštní, ale zároveň se u toho spokojeně usmívá a už teď popotahuje povlečení pod sebou. Sám si umí živě představit, jak by to vypadalo v Kazově klíně a ta představa by byla schopná poslat ho na vrchol sama od sebe. Už se nedokáže ani zasmát, protože brzy ucítí jeho rty, jak slíbávají první dávku šampaňského a tiše u toho zavzdychá. Dokonale se ztrácí sám v sobě, každou buňkou svého těla se soustředí na Kaze na to, co provádí v jeho klíně a s tím, jak se začíná navyšovat míra jeho prožívané slasti, přibývá i jeho sténání. Oči se mu postupně přivírají, až se zavřou úplně a když se ho Kaz dotkne při vchodu, prudce sebou trhne a spontánně se propne v zádech. Chce mu říct, že to je moc dobře, ale není toho schopný, místo toho jen přikývne a vydá další steny. A to Kaz teprve začíná, protože až v tento okamžik ho vezme mezi rty. Ani si neuvědomuje, že u toho vkládá své vlastní prsty do úst, jemně se do nich kouše a začíná se pod ním svíjet, že skoro není možné udržet ho na místě. Kaz už mu dokonale vyhnal z hlavy všechny ambice na to, aby si pozice ještě otočili, což sám záhy potvrdí svými slovy. Jen se omámeně pousměje a v duchu mu poděkuje, že mu ve vyvrcholení zabránil, protože zoufale nechce přestat. Nechá se konejšit jeho hlazením, až dokud nejsou schopni pokračovat dál, jenže jakmile ucítí jeho jazyk při svém vchodu, je zase tam kde byl. Asi se mu prostě udělá teď a pak ještě jednou za chvíli, až do něj vstoupí, jinak si to neumí představit, ale je dokonale mimo sebe.

Kaz

Aoiho sténání je pro něj tou nejlepší hudbou, vždycky bylo a teď se to jen potvrzuje. Koutky mu cukají nahoru, jak je spokojený, dlaněmi jistí boky, aby se mu příliš nevzpínal, i když ho občas nechá, aby si užil pohyb nahoru a dolů. S radostí mu vrací veškerou péči ale taky ví, že ho nechce trápit příliš dlouho. Tenhle den a noc mají jen pro sebe, za tu dobu se můžou zničit ještě nesčetněkrát. Tohle bude teprve ten pravý koncert, který jim nejspíš bude závidět celé patro, možná i celý hotel a tak to dle Kaze má být. Jazyk za chvíli vymění za své prsty, pomalu dráždivě, aby Aoimu způsobil, co největší slast a nakonec přidá i ruku na jeho chloubě, aby ho vystřelil do nebes a samozřejmě se chystá za ním, přece ho nenechá létat samotného. Jakmile se krásné tělo pod ním prohne a nechá jej vyvrcholit do své dlaně, začne se posouvat pomalu nad něj, razíc si vlhkou cestičku po hebké kůži a pomalu společně se svým tělem přizvedává i Aoiho nožky trochu výš. Ne, nenechá jej odpočinout, sám už nemůže vydržet ani vteřinu mimo jeho tělo a s ještě doznívajícím Aoiho orgasmem do něj pomaloučku vstoupí. V tomhle stavu je dost možné, že to ani nepocítí. Očima těká po celé jeho tváři, užívá si naprosto výraz, který se v ní objevil a to uvolnění, za které může on sám. Nejlepší odměna na světě, lepší by si nedokázal představit. Jakmile se pohne poprvé, musí zaklonit hlavu a zasténat, jak moc příjemné to je. Musí hodně klidnit sám sebe, aby se neudělal po pár prvních, na jeho obvyklé já i docela klidných přírazech. On ví jaké to je ale stejně ho vždycky dostane, jak moc příjemné je jejich spojení, teď už ví, že i z druhé strany a to si to tak dlouho odpíral. +Tohle musím poradit Kaiovi.+ Proběhne mu hlavou pobaveně poslední smysluplná myšlenka, než se skloní k Aoiho rtům a věnuje mu několik dlouhých polibků. Teď by zase zkusil ten šampus ale k jeho smůle ho odložil aby měl volné ruce. Nedokáže vydržet pomalé pohyby dlouho, brzo se jeho boky rozpohybují v pravidelném rytmu, doprovází je další sténání, které se mu dere skrze rty. Chtěl by vydržet mnohem víc, myslel si, že to dokáže, když má jeden vrchol za sebou, jenže to prostě nejde. Zpomaluje, odolává, co mu jen síly stačí, než se potetované tělo propne s posledním přiražením a naplní Aoiho nitro a vyslovením jeho jména. Paže mu lehce povolí, když se nepatrně roztřesou a položí své tělo a to krásně rozehřáté pod sebou.

"Chtěl jsem tu postel zbořit ale asi to budu muset zkusit ještě jednou." Nadhodí nereálnou myšlenku vzhledem k bytelné konstrukci postele ale…s Kazem není přece nic nemožné.

Aoi

Brzy se k tomu všemu dráždění přidají i Kazovy prsty. Tím, jak je zpocený a od šampaňského, se k němu lepí všechno to černé peří a začíná vypadat jako nějaký skutečný černý anděl, ale nic z toho si příliš neuvědomuje, protože s ním lomcuje neskutečná slast, která je brzy následována orgasmem. Musí se u toho kousnout do hřbetu dlaně, jak moc silné to je. Cítí, jak se Kaz přesouvá pomalu k němu nahoru, stejně jako to, co dělá s jeho nohama, ale když do něj vstoupí, je to jako by chtěl vynásobit jeho právě prožívaný vrchol. Vůbec to nebolí, vlastně je to spíš jako slastné mučení, když do jeho rozechvělých míst, které jsou zrovna teď nejcitlivější, ještě vstoupí. Asi nikdy pod ním nebyl tak moc bez sebe, jako právě teď v tento okamžik. Je rád, že Kaz v první chvíli zvolil pomalé tempo, aby se byl schopný znovu nadechnout, ale brzy jsou zase tam, kde byli ve vířivce a on cítí, jak se v klíně znovu napřimuje. Tohle snad ani není možné, ale jen mu oplácí polibky, snaží se držet s ním krok a nezbláznit se z jeho hlasu, kterého má plné uši. Vnímá Kazův orgasmus, ale sám ho už tak rychle následovat nedokáže. Jenže to vůbec nevadí, alespoň jsou si vyrovnaní. Přijme ho do své náruče, když ho pevně obejme oběma rukama a nechá ho, aby si položil spánek na jeho hrudník. Mohl by takhle ležet několik dalších hodin a vůbec nemluvit. 

"Zboural jsi mě, to ti musí stačit." Řekne mu tiše, ale spokojeně se usmívá. Probírá se jeho zpocenými vlasy a v duši cítí neuvěřitelný klid a mír. Nemyslí vůbec na nic, jenom na ně dva. 

"Ai shite iru, Kaz koi." Broukne mu tiše u ucha, když skloní hlavu. Konečky prstů mu přejíždí po páteři nahoru a dolů a cítí, jak si ho bere únava. Měli by něco podniknout, jinak mu reálně hrozí, že tady usne a kdo ví, kdy by se oni dva probudili. Na to jsou na příliš vzácném místě.

Kaz

Jeho srdce tluče jak zběsilé, dech se pomalu uklidňuje a on sám si slibuje, že snad přestane kouřit, aby tohle všechno nakonec později ustál. Ještě chvíli setrvává na Aoiho hrudi, než sebere poslední síly a lehne si vedle něj, věnuje mu několik polibků těsně nad bradavku. Tohle byla řádná smršť ale nic menšího, by si ani teď nezasloužili. Spokojeně se ušklíbne, když mu Aoi oznámí, že zboural jeho. No tak postel tentokrát přežije, i když do rána je ještě daleko.

"Pro začátek to stačí." Ozve se jeho hlas pořád trochu trhaně a pomalu vzhlédne k jeho tváři o jejíž hranu se otře rty. 

"Ai shite iru, Aoi-koi, jinak už to ani nejde." Oplatí mu vyznání bez sebemenšího váhání a bříšky prstů zmapuje střed jeho překrásného hrudníku. Nedokáže se od něj odtrhnout, tam moc sexy mu připadá ale i jemu se začnou víčka nebezpečně klížit a to nedopustí! Dneska rozhodně ne. Chvíli těká očima po pokoji, jak kdyby se snažil vymyslet, co by mohli vyvést. Pohled mu zabloudí k obrazu vln při západu slunce. Trochu kýč ale dal se tu čekat, jenže v něm to rozproudí úplně jiné myšlenky.

"Hm, šupej se opláchnout, hezky se obleč a vyrazíme." Jak kdyby do něj někdo střelil, se zvedne na ruce, trochu se mu podlomí, zvedl se příliš brzo. Zatřepe hlavou, aby odehnat zatmění před očima a líbne jej na rty s popotáhnutím toho spodního.

"Přece dneska nepůjdeme spát se slepicemi. Postel nikam nezdrhne." Usměje se široce a trochu šíleně, než se dostane na nohy a s holým zadkem opustí ložnici, nezapomene si vzít ani flašku sebou. Dvakrát si lokne, než popadne telefon a zavolám jim taxi, do hodiny tu bude, to je dost času. Zaběhne si do koupelny pro věci, tedy spíš je posbírá po cestě a uchechtává se nad tím, jak hezky je tu poházeli.

"Tak šup Aoi-chan, taxi už čeká." Pobídne ho hlasitě a přitáhne si ho do obětí.

"Vypadáš k sežrání, už zase…vlastně pořád." Povzdechne si ale v očích má jasně vepsáno, že mu to vůbec nevadí. Popadne jej za ruku a vytáhne za sebou z hotelu a zase nacpe do taxíku.

"Překvapení." Málem vyděsí řidiče, jak hlasitě se projeví, když zastaví poblíž pláže a už teď se jim rozprostře výhled na modré vlnky.

"Tohle nemohlo chybět…do písku jsem tě ještě nepovalil." Popadne jej kolem pasu, aby si ho k sobě přitiskl a věnuje mu polibek na tvář.

Aoi

Ticho v ložnici se začíná prohlubovat a on po chvíli skutečně zavře oči. Prudce je otevře až v okamžiku, kdy se rozezní Kazův hlas a nakáže mu, aby vyskočil jako laňka. Vůbec se mu nechce, ale Kaz má pravdu. 

"Vyrazíme kam?" Vyptává se, ale Kaz je tajemný jako hrad v Karpatech a odmítá mu cokoliv říct. V koupelně se vystřídají a je to dobrý nápad, jinak by jim hrozilo, že tam skončí nacpaní společně možná i v umyvadle a nakonec stejně usnou. Musí se pro nějaké čisté věci stavit v pokoji, kde mají kufry, ale to není problém a za chvíli je připravený na cestu. U taxíku sklidí kompliment, i když vypadá úplně stejně jako vždycky a brzy se objeví u pláže. Už tady společně byli několikrát, vždycky kvůli koupání nebo okukování, co se tu děje a dá dělat. V tuhle hodinu je tady pořád plno lidí a stmívat se taky ještě chvíli nebude, ale oni mají plno času. "Mohli bychom se jít projít. Až tamhle." Ukáže k útesům někde v dálce. Je tam hodně písku, nějaké duny, žádné hotely ani lehátka a v důsledku toho taky hodně málo lidí. Nezdá se to, ale bude to pěkně daleko. No a co? Vezmou žabky do volné ruky, chytnou se za tu druhou a podél hranice moře se společně courají tím směrem. Stihnou si toho vyprávět a povídat opravdu hodně, a i když si myslel, že už o Kazovi ví první poslední, ukáže se, že to ještě pořád není pravda a že je hodně historek, které nezná. Málokdo se za nimi otočí v prostředí jako je tohle, tady je to většině lidí jedno a už si všimli, že sem tam nejsou jediní. Jeden by si rychle zvykl, i když mu Japonsko hodně chybí. Proberou i kluky a to, jak moc to asi schytali a jak vypadali na tom stole nebo při večeři a nakonec se dostanou až na kýžené místo. Skály jsou ostré, ale dají se obejít mořem nebo různě přelézt a opravdu tady na těch malých písčitých úsecích vůbec nikdo není. Vždyť se tady normálně procházet nedalo a ve vodě bylo taky plno ostrých kamenů. Takže tu většina ani neplavala. Na obzoru byla občas vidět loď nebo nějaký sportovec, ale jinak nic a rozhodně ne blízko. 

"Nevzali jsme ani ručník..." Prohodí, když se sehne pro zajímavě vypadající mušli. Vítr se opírá do jeho lehoučké košile, pod kterou má ještě černé tílko. Ukáže se, že mušle je zavřená, takže ji hodí do moře a nechá být.

Kaz

Koukne do dáli, když mu Aoi řekne, kam až by se chtěl procházet. No…je to daleko ale co by pro ty jeho oči neudělal. A nejen oči. Kývne hlavou a proplete prsty s jeho, když se vydají oním směrem. V očích se mu spokojeně zablýskne, když vidí, jak daleko od ostatních si to míří. Samozřejmě ho napadne, jak by se to dalo využít, přece jen cesta taxíkem…a už zase myslí na úplně jiné věci. Pusa se mu samozřejmě nezavře, vždycky byl víc, než ukecaný a Aoi mu to trpí, za chvíli mu s tím určitě poleze na nervy. Je potřeba trochu šikovnosti, aby se dostali až za skály ale široko daleko nikde nikdo.

"Potřebujeme ručník?" Zeptá se ho po jeho slovech a pomalu nakloní hlavu stranu a sleduje jisté partie, když se Aoi předkloní pro mušli. A je tam, kde byl v hotelu.

"Nechceš se podívat ještě na tuhle?" Ukáže na jednou kousek od něj, protože prostě chce vidět, jak se pro ni ohýbá. Jeho tělo očividně nemá dost a on pochybuje, že s Aoiem bude mít dost i za dvacet let. Je pro něj ta nejlepší droga, kterou kdy mohl potkat. Přistoupí k jeho zádům, opře si pohodlně bradu o rameno a dlouze vydechne, když se klínem natiskne na pevný zadek. Tohle je opravdu slastné mučení. Odfoukne vlasy, aby se dostal k jeho uchu a věnuje mu několik polibků.

"Budeme skládat?" Zašeptá tiše a ruce se mu rozběhnou pod košili, hledajíc lem tílka.

"Víš, možná jsme tu naposledy Aoi-koi." Pokračuje dál už lehce zastřeným hlasem, jak moc na něj jeho blízkost působí.

"Ještě jsme tu nic nepokřtili a ty máš moře moc rád." Svádí ho dál na jeho vlastní slabost.

"Krabi koukat nebudou, slibuju." Rty se dotkne medové kůže na šíji a párkrát po ní přejde nahoru a dolů, než se zavrtí v bocích.

"Když si vzpomenu, jak jsem tě viděl poprvé. Vlastně spíš se o tebe přerazil." Tiše se uchechtne a pravá dlaň se konečně probojuje po látku a pohladí ho po bříšku těsně nad lemem kalhot a konečky prstů se dostane i pod ně.

"Od té chvíle jsem věděl, že žiju jen proto, abych tě dostal a už nepustil." Vyzná se mu svým osobitým způsobem s dalším krátkým zasmáním.

"A že mi to dalo práce, opilost, zlomená ruka…" Vyjmenuje pobaveně několik událostí, které je potkali, než se dlaní probojuje až pod kalhoty do jeho klína, kde se párkrát pohne nahoru a dolů.

"Promiň, to prostě nejde ovládnout." Omluví se ale z hlasu a jeho podbarvení je jasné, že se ani ovládat nechce.

Aoi

Pokrčí rameny a chvíli nad tím skutečně přemýšlí. U toho se ale začíná culit, protože i jemu jasné, kam tohle dneska zajde. Můžou se jen modlit, že kolem nepojede pobřežní hlídka nebo nad nimi nepoletí vyhlídková helikoptéra. Je pravda, že písek by měli asi opravdu všude bez ohledu na ručník, který by skončil zmuchlaný pod jedním z nich. I s tou mušlí je mu to naprosto jasné, ale opravdu k ní dojde a zcela okázale se pro ni ohne. Při jeho pohybech, kdy si dlaněmi sjíždí po nohou a narovnává se skutečně pomalu je ale jasné, že s ním flirtuje. A jakmile se napřímí, Kaz už se tiskne k jeho zádům a on spokojeně upře oči na obzor, když se zapře mírně dozadu o jeho tělo. 

"Ano... ještě jsme vůbec neposlali tu druhou..." Vydechne tiše. Udělají to, a pak budou celou noc skládat. U baru si vyprosí prázdnou lahev, tužku a papír a ještě dnes ji pošlou. Poputuje od pobřeží L.A. a vrátí se až do Japonska, je si tím jistý. V duchu ho naplní neskutečně hřejivý a příjemný pocit. 

"To mám." Vydechne v tom zvláštním a velmi příjemném rozpoložení. Pod Kazovými rty mu naběhne husí kůže a on oči konečně zavře. Povzdechne si a krátce zakloní hlavu, když si opře temeno o jeho rameno. Musí se znovu zasmát, když si i on vybaví jejich první setkání a to, jak na něj s klukama koukali jako na podivína. Tehdy by ho nikdy nenapadlo, že by si cokoliv začal s klukem, natož s takovým střapatým jako on a teď mu přijde nejpřitažlivější na světě. 

"Já vím..." Spíš si vzdychne, než promluví, když se Kazova dlaň dostane na odhalené břicho. 

"Věděl jsi to hned. Je tak dobře, že jsi to nevzdal..." Zašeptá a pak se jeho hlas zlomí v protáhlé zasténání, když ho Kaz podráždí na nahé kůži v klíně, zatímco na něj ze všech stran útočí zdejší atmosféra. Vždycky tomu snadno podléhal a teď po tom všem, po jejich sňatku... Plynule se otočí čelem k němu, když mu položí ruce kolem krku a vpije se do jeho rtů.

Kaz

"Všechno bude, máme na to celý život Aoi-chan." Zavrní měkce do jeho kůže ale už nic víc nedokáže vnímat. Tohle jeho milované prokletí, si bude užívat plnými doušky, protože ví, že by se nikde neměl lépe, než s ním. Všechny temné stránky, kterými si prošel měly dospět přesně do tohoto okamžiku, kdy dostal strážného anděla s černými křídly. Těžko říct, jak dlouho byli na pláži a užívali si jeden druhého. Nejspíš nikdo z nich nepostřehl, že se neznámý pár vydal stejnou cestou ale jakmile je spatřil v těsném obětí a …no při tom, otočil se na patě a museli jít jinam. Kaz by jim jistě poradil, ať dlouho neotálejí, že je to super. 

Pláž, slunce pomalu se ukládající ke spánku a oni dva. Lepší svatební den by si jen těžko dokázal představit. Všechno zakončí krátkou plavbou na lodi, na kterou je po krátkém přemlouvání ve stylu Kaze dostal a tam hezky seděli na přídí. Tedy Aoi na Kazově klíně samozřejmě a kochali se noční oblohou. Ani na lahev nezapomněli a hodili ji hezky přes zábradlí s přáním, aby doplula, co nejdál. Nic ale netrvá věčně a i oni se museli vrátit na hotel, ovšem stále je čekalo novomanželské apartmá, kde měli prostřenou večeři, se kterou by měli problémy, i kdyby se tu sešli…no, celá rodina. Nešli spát, ani jeden z nich se nechtěl připravit o první společnou noc jako manželé, škádlil se, milovali a povídali si, prohlížejíc si vzájemně prstýnky, dokud jim do oken nezasvítilo slunce. Pobyt v LA se chýlil ke konci, měli by z toho být možná trochu nešťastní ale nic se nemohlo vyrovnat pocitu, že se vrací domů společně a že už je nic nerozdělí. Jediným flíčkem bylo vyhnání z královského pokoje, přece jen byl jen na jednu noc a Kaz se v duchu zařekl, že každé výročí si užijí podobným způsobem. To je to nejmenší, co by mu mohl dopřát. Sbalili si kytary, na které v noci taky hráli, sousedi nebyli pravděpodobně nadšení. Posbírali si své věci a nechali za sebou dost práce pro pokojovou službu. Však oni se taky pro jednou nezblázní, no ne? Kaz jedné z pokojských zamával, když viděl její výraz, jakmile otevřela dveře a radši popostrkoval Aoiho do výtahu, protože ten smeták vypadal dost nebezpečně. Smáli se tomu, ještě dlouho potom,co zapadli do svého pokoje a pro jistotu z něj několik hodin nevylezli.