Kai x Uruha - Já se nikdy nevrtím. - Část 1.

(Cesta do Los Angeles, hotelový pokoj)

Uruha, Reita, Kaz

Čas utíkal jako voda a zima se přehoupla v jaro. Stromy začaly krásně kvést a kluci taky, protože  je všechny čekal výlet do Ameriky. Tedy studijní pobyt samozřejmě. Ani jeden z nich nemohl dospat, když se měli na druhý den sejít na letišti v Jokohamě, kde je měl čekat učitelský doprovod. Letělo jich celkem patnáct plus Aoi a Kaz. Ten sháněl jak zběsilý letenky na stejný let a v nejlepším případě hned v blízkosti ostatních, což se mu nakonec podařilo, i když ho málem vyvedla ochranka, když obešel přepážku a chtěl se dostat do počítače, aby si je zamluvil pro ně.
Reita s dědou vyzvedli brzo ráno Rukiho, Kaiova máma odvezla jeho i Uruhu s trochu podmračeným pohledem a Kaz s Aoiem přijeli taxíkem. Neobešlo se to bez konejšení Kaie, který si jako jediný nemohl vzít bicí sebou, všichni ostatní měli samozřejmě kytary, ani jeden se jich nechtěl vzdát i za cenu toho, že si budou muset připlatit. Čekal je deseti hodinový let s mezipřistáním v Naritě ale bavili se jako nikdy. Dokonce je letušky musely napomínat, protože snad i hrozilo, že letadlo kvůli nim spadne. Návrhy Kaze, že by se s Aoim mohli zašít na záchod se nesetkaly s úspěchem a ani Rei si neodpustil se toho nápadu chytit. Ruki mu málem střelil, když si je začal Uru dobírat, že jim klidně bude hlídat dveře.

Nakonec jim to přišlo skoro jako hodina, kdy museli vystoupit a před letištní halou na ně čekal autobus, aby je odvezl do jejich hotelu, kde se k nim připojil i Kaz s Aoim, ti tu pokoj taky měli, dokonce skromné novomanželské apartmá. Udělal maximum proto, aby byli pořád s nimi. No řekněme si to narovinu, hlavně s Aoim. Dokonce jim oběma přišla smska od Hyda, aby moc bez něj nezlobili, že by mu to přišlo líto, i když ten už od poslední koncertu přebýval převážně v Tokyu a přijel od té doby snad jen jednou, jak měl nabitý program.

Kluci dnes neměli nic naplánovaného, až večeře měla být společná. Čekalo je vybalování ve společném pokoji pro čtyři osoby o patro níž, než byli jejich kamarádi. Rei tomu samozřejmě moc nedal a naházel si věci do skříně na jednu hromadu. Uru si s vybalováním dal víc záležet ale spíš doufal, že by kluci mohli na chvíli vypadnout. V nestřeženou chvíli se přikradl za Kaiovy záda, když byl hned vedle postele a strhl ho na ni se smíchem a nechápavými pohledy od ostatních.
"Nezkusíme radši saunu?" Zeptá se Rei Rukiho a bez toho, aniž by čekal na jeho odpověď už ho táhne sebou ven ze dveří. Na to co se v pokoji bude dít dál se opravu koukat nemusí ale bude se hrozně smát až je přijde zkontrolovat profesorka a nachytá je v posteli.

Kai, Ruki, Aoi

Od jejich malého debutu ve škole se jim podařilo celkem dvakrát hrát v klubu a koncem školního roku je čekalo další větší vystoupení po boku Hyda. Kai tomu říkal slibně našlápnutá kariéra, čemuž se sborově smáli, ale všichni se shodli na tom, že všechny maličké krůčky a všechna dřina musí jednoho dne přinést nějaké ovoce. Nehodlali se vzdát, hlavně Ruki ne, který tím doslova žil a celou svou myslí se upnul na to, že už nebude dlouho žít doma s rodinou, ale někde sám s Reitou a bude muzikant. Psal texty tak jako nikdy, s ničím nebyl spokojený a snil o velké stagi jako ostatní. Svoje pletky s krásnou Rei zahrál do autu tím, že se rozešli, málem ještě dostal vynadáno od matky, že je takový nešika, že se jí ani nediví a dvakrát se mu podařilo spát u Reity doma.
Kai s Uruhou byli dávno prohlédnutí, jen o tom ještě stále nic nevěděli. Jejich matky trpělivě čekaly na to, kdy tohle kluky přejde, ale čím dál víc jim bylo jasnější, že se to nejspíš nestane, a že to celé nechaly zajít moc daleko. Nechtěly jim kazit výlet do Ameriky, ale byly rozhodnuté začít celou věc řešit, až se kluci vrátí.
Aoimu se s Kazem žilo šťastně a spokojeně. Svoje vztahy s matkou urovnal, s otcem bohužel stále ne, a i když se ročník na univerzitě blížil ke zdárnému konci, pořád víc uvažoval o tom, že do dalšího už nenastoupí. Rozebírali to s Kazem celé hodiny a dokonce i s Hydem po telefonu. Stal se jejich nelepším přítelem a občas i něčím víc, rozhodně nic, co by mu kdokoliv slušný a spořádaný schválil. On si ale zkažený nepřipadal. Když nadešel den D a všichni měli odletět, měli s Kazem jen pár věcí s sebou, za to Ruki a Uruha vypadali, že se tam stěhují na vždy a neušlo to ani popichování jejich třídy. Kaz s Aoim se snažili nemotat tolik kolem nich a třídy, aby nedráždili učitele, ale Kaz se stal brzy králem a vrchním bavičem letadla. Cesta byla nekonečná, opravdu dlouhá, ale letadlo bylo pohodlné, vybavené dekami i polštářky a spoustou zábavy na malých televizích před nimi. Kai s sebou sice neměl celé bicí, ale v příručním zavazadle měl ten malý bubínek, co mu po létě poslal Reiův děda. A když se na noc všichni uložili ke spánku, tajně pod dekou svíral Uruhovu ruku i přes to, že vedle nich seděli spolužáci. Všichni se hodně nasmáli, když si jeden druhého představili na tom mikro záchodě, jak tam dělají kde co, zatímco se o dveře opírá jeden z nich a lže frontě za nimi, že mají trávicí obtíže. Když se nakonec vysypali z letadla a dolezli až do autobusu, měli za sebou pěkně dlouhou cestu

a pásmová nemoc udeřila rychleji, než by čekali. Navíc tady ale bylo úplně jiné podnebí, mnohem sušší vzduch a taky pěkné teplo. Naštěstí je nikdo netrápil, vezli je rovnou na hotel, který byl nedaleko pláže a dostali volno na dospání se. Oficiální program začínal zítra. Zápis na recepci a ubytování trvalo snad věčnost, hrozně u toho pištěli, kdo chce s kým být v pokoji a po kolika lidech. Aoi s Kazem se měli, protože hned ruku v ruce vyrazili na obhlídku nočního města, kdežto kluci dostali nakázáno být v pokojích a mít večerní klid. Jakmile Ruki prozkoumal svůj už druhý hotelový pokoj v tomto roce a všechno si porovnal s tím předešlým, vybaloval svoje věci s Uruhou snad hodinu, povídali si u toho a ukazovali si co mají a na co to je.
Kai z toho málem usnul, protože byl po cestě úplně grogy, krámy v tašce ho zatím nezajímaly a Rei na tom byl očividně podobně. Když si ale Uru položil na svou část postele pyžámko, nebo spíš tričko a trenýrky na spaní a úhledně je tam složil, nevydržel to, vyštrachal ty rukavice na hraní na bicí a položil je na stejné místo, aby bylo jasno. V tu chvíli se Ruki ohlédne, vydá ze sebe jakési eh plné pochopení a nenechá se Reitou dvakrát pobízet.
"Kdyby nás hledala úča, tak si něco vymyslete!" Houkne ještě Ruki a už mizí s Reitou někam do nitra hotelu. Kai si vůbec nevšimne, že se Uruha krade za jeho záda, má nějak hodně energie a za chvíli už se válí v posteli, kam ho s sebou strhl.
"Rozházíš mi věci na spaní!" Brání se, když se rukavičky málem odporoučí k zemi, ale zároveň už se oběma rukama snaží dosáhnout pod lemy jeho trička.
"V hotelu… to je jak z filmu. Nesmíme křičet vedle jsou Natsu a ostatní." Hihňá se. Křičet slastí tak leda.

Uruha

Uru se pobaveně ušklíbne, když ho Kai napomene za jeho rozházené věci. Ty rukavičky na zemi ho z nich asi mrzí nejvíce ale teď jde pořádek úplně stranou, protože už cítí nenechavé ruce pod lemem svého trika. Rozesměje se podruhé, když se mu je snaží pochytat a nakonec se mu to i podaří a přehoupne se nad jeho tělo, aby ho mohl hezky zasednout a rozverně s jistou hravostí v očích mu ty ruce  přišpendlit k posteli, něžně samozřejmě.
"Hm asi bych radši rozhazoval věci, co máš na sobě." Broukne k tomu, když se rty přiblíží k těm jeho. Asi to bude tím dlouhým letem, že se v něm něco probudilo a už se u toho ani nezačervená. Možná taky tím, jak na něj celý výlet do Ameriky, kde by se klidně mohli držet za ruce a vodit se po ulici, kde je nikdo nezná působí. Je mnohem uvolněnější, než kdy jindy a vůbec si nepřipouští, že by sem mohl někdo přijít a už vůbec ne to, že jejich mámy ví, co se mezi nimi děje. Byli lehkovážní oba dva a čím déle spolu chodili, tím víc to muselo být vidět. Jejich spolužáci už to taky jistě postřehli ale jen díky tomu, že jsou jedna ruka s Reiem si na ně nikdo nedovolí. Jeden kluk z ročníku dostal pěkně do zubů, když zkoušel mít nemístné poznámky a Rei si to samozřejmě nenechal líbit. Tím to celé skončilo ale nejspíš se to jednou prolomí a budou řádně pod palbou. Teď ho nic z toho netíží a je to rozhodně vidět. Pohodí krátce hlavou, než Kaie jemně líbne na rty.
"Tak to, abych tě trochu tišil." Uchechtne se znovu s jiskřičkami v očích a trochu se na jeho těle zavrtí.
"Věříš tomu Kai-chan, jsme v Americe, bez rodičů." Zamumlá skoro zasněně a kousne se do rtu s koutky zvednutými nahoru. Vůbec mu nedochází, že pořád vězní Kaiovy ruce.
"Všichni společně a hlavně jsi tu ty." Vydechne, jak na něj celá ta situace začíná znovu působit a uvědomění proniká až do nejzazších koutků jeho mysli.

Kai

"Ty klidně rozhazuj." Řekne mu Kai okouzleně, když se dívá nahoru do jeho tváře a je zcela pohlcený Uruhovým výrazem a tím, jak průbojně se teď chová. Ne, že by si v jejich ložnici neuměl prosadit svoje, ale vždycky z něj měl takový pocit, že je radši, když má celou situaci pevně v rukou on sám. A teď si nechává držet ruce nad hlavou, srdce mu z toho divoce buší a klín se napíná proti látce kalhot. "Ne, pořád mi přijde, že jsme jeli se školou na hory, jak kdybychom za sebou neměli ten dlouhý let..." Přizná se mu, ale dávat dohromady slova a věty je čím dál tím těžší. Vzdychne si při tom, jak se Uruha zavrtí na jeho bocích.
"Takhle nějak bychom se měli, kdybychom žili sami. Umíš si představit něco takového? Že by takhle vypadal každý náš večer? Nemuseli bychom se ohlížet, kdo otevře dveře nebo jestli jsme někde nenechali něco ležet..." Rozvíjí Uruhovy fantazie a snění. Od Vánoc není schopný myslet na nic jiného, než na to, že by si tohle přál. Pokusí se jemně vymanit z jeho sevření, ale ono to moc nejde, Uru ho drží pevně a očividně má v plánu něco vlastního. Pochybuje o tom, že by kluci teď někdy přišli, určitě si najdou někde nějaké vlastní místečko, kde budou chtít být sami co nejdéle, až dokud je nebude počítat učitelka před spaním. Koneckonců už jim ale není deset.
"Uru-chan... jsi hrozně sexy tam nahoře a já ti chci strašně moc svléknout všechny ty věci." Musí mu to říct, jinak se za chvíli zblázní, když bude jenom takhle ležet a nic u toho nedělat.

Uruha

"Rozhodně by to mělo jednu výhodu, mohli bychom se vymlouvat na zimu." Broukne měkce, když se společně s jeho rty smějí i oči a je na něm hrozně vidět, jak moc šťastný je tady  s ním. Mají pokoj sami pro sebe, tedy v tuto chvíli a můžou si to dělat, co chtějí, tedy skoro. Nejspíš by letěli hodně rychle domů, kdyby z hotelového pokoje udělali kůlničku na dříví. Kouká na něj s mírně pootevřenými rty, když tu větu vysloví nahlas, jak kdyby tohle byly jejich sny, jak kdyby se to celé prostě vyplnilo. Pomalu pustí jeho dlaně, když se mu ve tváři objeví náznak smutku a položí je velmi jemně na přechod mezi jeh břichem a hrudníkem.
"Hai, právě, že umím a je to moc daleko." Najednou vypadá zranitelněji, než kdy dřív a je na něm vidět, jak moc si začíná uvědomovat, co by od života chtěl a že to rozhodně není to, co by si jeho máma představovala. Myslí na to už dlouho a rozhovor s Aoiem vůbec nepustil z hlavy, právě naopak. Samozřejmě, že nepřeslechl ani jeho poslední větu a když kouká kamsi do jeho hrudi, koutky se mu nepatrně zvednou.
"Můžeš." Začne stále tiše a snaží se smutné pocity zatlačit někam hluboko a opravdu si užít každičkou chviličku v jeho blízkosti, kdy mají zdánlivý pocit svobody.
"Ale mám jednu podmínku." Trochu pozvedne hlavu a nakloní mírně na stranu, když upře kočičí oči do Kaiovy  tváře.
"Za každý můj svršek, jeden tvůj." Snaží se vrátit svou hravou náladu a jde to snáze, než by si býval představil. Dlaně spočívající na Kaiově hrudi sjedou ještě o kousek níž a konečky prstů zapluje pod jeho triko. Trochu ho vyhrne nahoru a odhalí vypracované břicho, už jenom při tom pohledu dlouze vydechne. Boj se svým vlastním vzrušením vzdá předem, tuhle bitvu nemá šanci vyhrát ještě dlouho.
"Kolik myslíš, že máme času?" Zeptá se jej s nádechem provokace vepsané v hlase a skloní se krátce, aby jej políbil kousek nad pupíkem.

Kai

Uruhova tvář z ničeho nic posmutní a to je něco, co v žádném případě vidět nechce. Rozhodně nepředpokládal, že svou větou něco takového rozpoutá, okamžitě zvážní ve tváří a pravou dlaní mu jemně pozvedne bradu, aby se mu mohl podívat do očí. "Tohle mi nedělej." Zašeptá měkce. Ještě před chvílí to vypadalo, že ho snad Uru přejede jako vlak, až se Kai nebude stačit divit, ale teď už je to zase jeho křehké kvítí, co potřebuje obejmout. Při jeho úsměvu se taky mírně pousměje, ale pořád vidí, že to není ono a vzmáhá se v něm touha něco s tím udělat. Jakkoliv ho potěšit a říct mu, že všechno zařídí a o všechno se postará, i když to teď tak docela není v jeho moci. Jako leader kapely by ale podobné věci mohl mít na starost celý život a to ohledně jich všech. Trochu nastraží uši, když si Uru začne klást podmínku, ale je stejně sladká jako on sám. Nechá si od něj hrnout tričko nahoru, zatímco si uvědomuje, jak moc je mu příjemná váha jeho těla a pokrčí rameny.
"Myslím, že nám minimálně oplatí ty Vánoce u Kaze na gauči. Mrzli jsme venku pěkně dlouho." Zasměje se krátce, když sám natáhne ruce, aby uchopil spodní okraj jeho trička a konečně mu ho přetáhne přes hlavu. Naštěstí už se vystřídali v koupelně, když si kluci nekonečně vybalovali kufr, protože jinak by se po té cestě asi musel hanbou propadnout. Nechá jeho tričko klesnout na zem vedle postele, pohladí ho bříšky prstů přes prsa až na břicho a zastaví se jimi u zapínání jeho kalhot. Není nutné tolik spěchat, jenže... nejkrásnější Uruha je ten, co na sobě nic nemá. V tomhle je prostě typický chlap. Opatrně rozepne zip, jemně se kousne do rtu a skoro obřadně pohladí jeho stehna, když mu naznačí, že ho o ty gatě musí nějak připravit.

Uruha

Jen krátce zavrtí hlavou, že se nic neděje a to poslední, co by chtěl je kazit jim tuhle chvíli. Tady jich možná budou mít spoustu ale co doma? Tam, kde musí řešit milion výmluv za každou společně strávenou noc u jednoho z nich. Vykouzlí na tváři svůj typický, zamilovaný  úsměv, který patří jen jemu a nechá se připravit o triko. Vzdychne si tentokrát on, když ucítí Kaiovy dlaně na svých stehnech a rozverně se pousměje.
"Mohli by rozhodně víc, než jak to bylo u Kaze na Vánoce." Odpoví mu s tichým uchechtnutím ale sebere v sobě veškerou odvahu a zavrtí hlavou, že se teď rozhodně zvedat nehodlá a ta kalhoty si asi ještě chvíli nechá. Pomalu sjede dlaní po svém těle až a Kaiovu pravou ruku, po kterého jemně plácne, než sevře štíhlé prsty, které jindy létají obratně po strunách kolem jeho zápěstí a pak to samé zopakuje i na té druhé. Oči nespouští ze svého vlastního pohybu, nechává popustit uzdu své vlastní fantazii a něčemu, co zatím ještě neobjevil. Mírným tlakem znovu jeho ruce uvězní k posteli a krátce si oblízne horní ret.
"Nesplnil si moji podmínku, pořád máš triko." Broukne lehce zastřeným hlasem, když se skloní k jeho hrudi a nosem popostrčí lem jeho trika zase o něco výš a věnuje jeho kůži několik dalších polibků. Očka má pořád ukotvená v jeho tváři, jen občas mu víčka jemně klesnout, jak moc na něj celá situace působí. Pořád má ale trochu strach, že by se to třeba Kaiovi nemuselo líbit, přece jen byl doteď on ten dominantnější a Uru se jím rád nechával vést. Vyhrne mu triko skoro až pod bradu, když zamíří rty trochu stranou a zůstane jimi několik milimetrů nad bradavkou.
"Mám?" Zeptá se jej a vydechne na ni horký vzduch ze rtů, když do ní zkusmo drcne jazykem. Nepoznává sám sebe ale možná, že to někde uvnitř vždycky bylo, jen potřeboval ten správný podnět, aby se to celé propustilo na světlo.

Kai

I on se rozverně pousměje, ale pak trochu překvapeně pozvedne obočí, když mu Uru snad poprvé v životě řekne Ne. Oči se mu okamžitě přikovají k jeho dlani, kterou hladí sám sebe, až dokud se ho nedotkne na zápěstí a nestáhne mu ruku stranou. Hned na to i druhou a k tomu to něžné plácnutí. Jeho klín už by nemohl být připravenější, když si bolestně uvědomí svou touhou a to, co to s ním dělá, když se Uruha takhle chová. V příštím okamžiku si nechá ruce opět zvednout nad hlavu a skoro ani nedýchá, když se k němu Uru sklání, povytáhne mu tričko a on pocítí jeho rozpálené rty. Celý se zachvěje a upře na chvíli pohled někam do ztracena nad svou hlavu. +Bože, ať nechodí... ať do rána nikdo nechodí...+ Pokud se chce Uru chovat takhle, tak by mu byl i týden málo. Experimenty v Americe, kdo by si to pomyslel. Tiše si vzdychne, když se do jeho bradavky opře Uruhův horký dech.
"Uru-chan, musíš... teď už prostě musíš." Řekne mu touhou zastřeným hlasem a trošku se mu pokusí vykroutit, aby taky mohl něco dělat, ale není mu to dopřáno, ten stisk nepolevuje. Bude se asi muset smířit s tím, že si ještě chvilku nesáhne. "Hmm... takže co se mnou teď chceš udělat, když už jsem zaspal a nepřejel tě rovnou?" Dobírá si ho, ale pravda je taková, že se mu v očích tetelí spokojené jiskřičky.

Uruha

Nepatrně a hlavně roztouženě se usměje do Kaiovy kůže, když zazní slova s významem, který chtěl slyšet. Neodolá pokušení se na jeho klíně trochu zavrtět, tváří se samozřejmě, že to bylo úplně náhodou a v očích mu provokativně blýskne. Kousne se do rtu, aniž by ho pustil a trochu se narovná. Zesílí svůj stisk na zápěstí, jen trošičku, aby se mu nemohl vykroutit ze sevření ale zároveň by mu opravdu nerad ublížil.
"No já nevím." Dopírá si ho a snaží se o zamyšlený výrazem, který u něj za normálních okolností bývá celkem obvyklý.
"Měl bych o tom asi trochu popřemýšlet, nemyslíš?" Pokračuje dál ve své vlastní hře, jejíž pravidla vzal někde z nitra své hlavy a nehodlá se jich vzdát. Kaiovu bradavku zatím hezky ignoroval a nechal ji zase vychladnout. Teprve teď se k ní skloní znovu a několikrát po sobě jí políbí, než ji promne mezi rty s dalším zavrcením v bocích.
"Možná ještě trochu trápení." Uchechtne se krátce nad svými slovy.
"Slíbil jsi mi totiž ty rukavice a ony se válejí někde na zemi." Pohodí hlavou směrem ke kraji postele, čím rozvlní dlouhé vlasy, které polechtají bledou kůži vypracovaného hrudníku.
"To se nedělá." Napomene ho znovu a nedokáže se ubránit vzrušenému podtónu v hlase, který zároveň dokonale odráží rozpoložení jeho těla, hlavně v klíně, který už je viditelně v pozoru. Pokusí se neobratně si přechytit jeho zápěstí a obejmout je obě jednou rukou, aby měl víc možností, protože takhle toho moc nesvede. Málem se u toho svalí do peřin, jak trochu neudrží rovnováhu.
"Já jsem tyran na houby." Ušklíbne se sám nad sebou ale nemá v plánu to vzdát bez boje. Jakmile se uvolní jedna jeho dlaň, přejede jí středem hrudníku až k místům, kde se jejich klíny vzájemně dotýkají.
"Zajímalo by mě, jak dlouho to vydržíš." Skloní se rty k jeho pupíku, do kterého zajede jazykem a hravě cvakne zoubky o sebe, jak kdyby mu chtěl naznačit, že to týrání myslí vážně.

Kai

Znovu si vzdychne, když se Uruha stále vrtí na jeho vzrušeném a kalhoty týraném klíně. Takovou odpověď samozřejmě mohl očekávat a zvedne mu to koutky rtů mírně nahoru.
"Uru-chan, ty ani nevíš, jak to bolí." Sykne hrdelně, protože jeho erekce je dohnaná ke krajnosti. Opravdu tak málo mu stačí.
"Na jednu stranu mám chuť tě přeprat a na druhou chci týrat sám sebe a vydržet to, co nejdýl." Je k němu naprosto upřímný, když mu říká, co se v něm právě odehrává. Nikomu nevěří tolik jako jemu a už nikdy ani nebude. Znovu se tiše zasměje, když dojde na jeho rukavičky.
"To ty jsi je tam shodil, vzpomínáš?" Připomene mu, ale asi není v pozici, aby se s ním takhle hádal. Nevysmekne se mu ani v okamžiku, kdy k tomu dostane příležitost, hraje dál jeho hru, i když se rozesměje společně s ním a spíš bojuje s touhou ho zachytit, aby náhodou neupadl.
"Miluju, když tohle říkáš ve chvílích, jako je tahle." Snaží se zase ovládnout a zvážnět. To se mu podaří hned, jak se Uruhova dlaň začne blížit po jeho tělo, až ke klínu, do kterého ale nesáhne. Místo toho ucítí na kůži konečky jeho vlasů a vzápětí se celý ošije, když mu Uru zajede jazykem do pupíku. Podvědomě zatáhne břicho, jak cvakne zuby a pak v něm slušně zatrne, když se ozvou kroky na chodbě, dost blízko na to, aby to vypadalo, že chce někdo vstoupit nebo klepat. Otočí tam hlavu a natáhne uši, ale vypadá to, že to byl planý poplach. Tuhle schízu bude mít asi až do okamžiku, než vypne okolní svět.
"Nevydržím.... myslím, že ani vteřinu ne." Snaží se ho přimět k tomu, aby ho pustil a nechal ho povalit ho do peřin, jenže by si lhal, kdyby řekl, že není zvědavý, kam až tohle dojde. Je, a moc.
"Co když se předržím a pak už to nepůjde?" Zkusí to na něj jinou cestou a zatváří se u toho jako nevinnost sama, když si jemně promne rty o sebe.

Uruha

"Nevzpomínám." Zatváří se nevině, jak je to v tuhle chvíli dokáže a krátce pokrčí rameny na znamení, že on za to samozřejmě vůbec nemůže a že to ty rukavice se odporoučely na zem.
“Já zas miluju Tebe." Broukne mu v odpověď, když tentokrát jeho kůži mezi zuby opravdu stiskne ale ne nad pupíkem ale těsně nad leme jeho kalhot. Musí se u toho trochu víc poposunout a má, co dělat, aby mu ty ruce vůbec udržel ale jede to. Je hrozně neobratný, možná proto, že se nechává Kaiem často vést. Trochu sebou trhne, jakmile se ozvou kroky za dveřmi a jeho tváře dostanou rudý nádech. Zaskočilo jej to, dokonce to vypadá, že se prostě sbalí a uteče ale dveře se ani nepohnout a on se přinutí ke klidu, teda spíš nabírá zpátky svou nynější sebejistotu.
"Myslím, že to radši vyzkouším sám; někdy totiž pěkně kecáš." Vyplázne na něj rozverně špičku jazyka a pohne se pánví dopředu a dozadu v simulaci něčeho, co by se později mohlo stát realitou. Jenže to ho z těch kalhot první musí nějak dostat, aspoň o kousek. Promne si zamyšleně rty o sebe, když se nadzvedne na kolenou a přenese váhu víc na ruku svírající zápěstí a tou volnou už hrne látku rozepnutých kalhot níž, samozřejmě se vší opatrností, aby mu neublížil.
"Musím přece trénovat, abych věděl, kdy je ten moment. Máš pocit, že to nezvládnu?" Pokračuje dál ve svém dobírání. Dostane se tak do půli stehen ale ono to vlastně zatím celkem stačí a konečně do prostoru vykoukne Kaiova chlouba, která ho vábí k hromadě věcí ale hlavně…k těm, kterých si dle jeho názoru zatím moc neužil.
"Ještě chviličku." Usměje se na něj, když se krátce otře rty o ty jeho vypadá skoro jako dítě, které prosí, aby mohlo být ještě o chvilku déle venku.
"Asi mám nový koníček ale nevím, jestli ho přežiješ." Krátce těkne kočičíma očima do jeho klína, a jemně konečky prstů pohladí sametovou pokožku a sevře ji mezi prsty. Taková malá ochutnávka, jen jeden pohyb nahoru a dolu s lehce sevřenými prsty kolem ní. Počká si několik dalších sekund, než ho zase zopakuje a u toho už si vzdychne i on sám. Prostě má sto chutí se na něj vrhnout.

Kai

Vydá ze sebe něco jako och, když mu Uru řekne, že ho miluje a všechno v něm zahoří náklonností k němu. V další okamžik už ale vydá něco jako au, když sebou cukne, jak ho Uru něžně kousl. On to vážně udělal! Hned ho najde očima, ale při tom se mírně usmívá. V jeden okamžik dostane skoro strach, že si to všechno Uru rozmyslí jenom proto, že na to tady nemají dostatek klidu, ale nic takového se na štěstí nestane, jinak by měl asi do půlnoci rande se svou rukou v té koupelně za stěnou.
"Já kecám?" Ohradí se hned na oko, ale... no kecá, on jenom upravuje pravdu, když je to potřeba, to není lhaní! To je hrozné, jak ho má Uruha prokouknutého. Odlepí zátylek od polštáře, když spatří špičku jeho jazyka a moc rád by ji uvěznil mezi rty, ale v ten okamžik, se Uru několikrát projede po jeho klíně, on hrdelně a docela hlasitě zasténá a práskne hlavou zpět do peří.
"Uru-chan..." Vyrazí ze sebe toužebně, Uru ho naštěstí poslechne a začne ho svlékat. Je to k nevydržení už jen jak se látka tře o jeho penis. Nechává ruce poslušně nahoře, i když by nemusel, jen aby ho nerozptyloval v jeho počínání a sám se prostě nemůže dočkat.
"Já si nemyslím, že to nezvládneš..." Začne se zase se smíchem hájit.
"Ale v tréninku podobných věcí bych tě měl podporovat, to máš pravdu." +Bože trénuj, trénuj každý den, dělej cokoliv chceš!+ Pomyslí si a krásná tvář jeho milence se ocitne docela blízko té jeho. Chce ho políbit, ale nestihne to a jen se znovu očarovaně usměje, než se mu hlas zlomí do smíchu a stenu v jednom.
"To je jedno, je to hezká smrt." Odpoví mu už trochu nesmyslně a pak nechá víčka klesnout, když konečně ucítí jeho dlaň ve svém klíně. Je to neskutečně pomalé, až příliš a když se do toho přidá i jeho hlas, je to pro něj už k nesnesení. Natáhne po něm obě ruce, když se mu vysmekne a chce ho přitáhnout na sebe, ale připomene si, že tohle kouzlo zkazit nechce, skoro nešťastně bouchne dlaněmi do peřin podél těla a se zmučeným úsměvem ho dál nechá dělat, co chce.
"Zkrotil jsi mě, ani k tomu nic nepotřebuješ. Jen sebe." Hlesne.